|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Regiony Podluží (zpracoval Zbyněk Žůrek) 
 Zeměpisné vymezení
Nejjižnější část Slovácka - území mezi soutokem Dyje s Moravou mezi městy Břeclaví a Hodonínem. Celkem jde dnes o 18 vesnic a městeček na moravském území. Historicko-národopisné vymezení
Jméno daly této oblasti vodní plochy, zde nazývané luže. Ještě v druhé polovině 19. století patřilo národopisně k Podluží i několik osad v Dolním Rakousku, které se později odnárodnily. Lidová hudba
Pro Podluží jsou charakteristické široko rozklenuté táhlé písně. Zvláště mužský zpěv se vyznačuje velkým hlasovým fondem - silou a neobyčejnou nosností hlasu. Počátkem 20. století se zde rozvinul také způsob vícehlasého mužského i ženského zpěvu, a to v sextách a vrchních terciích. Oproti jiným oblastem Slovácka je na Podluží převaha táhlých písní nad tanečními. Lidové tance
K nejznámějším a dodnes živým tancům patří na Podluží párový tanec vrtěná a chlapecké hošije a verbuňk. Mezi starší tance s původním obřadním zaměřením se řadí žabská, šátečková nebo hejnom, k tancům rázu reprezentačního patří např. taneční hry varajková, palicová a slámečková, valacina či ovčácká a další tance polkového a valčíkového rázu. Viz též Národopisné a folklorní soubory Kroj a výšivkaI když je pravděpodobné že do konce 18. století splýval zdejší kroj s kroji v okolních oblastech, od polovina 19. století se od nich odlišily především výskytem ohnivě červených mužských nohavic. Pro ženy je zde zase ke svátečnímu oděvu typická úprava hlavy do "rožků" - lepenkového kornoutu, potaženého červenou látkou a ovázaného širokou, na vrcholu bohatě řasenou stuhou. Architektura
Půdorysný základ obcí zůstal v posledních 150 letech v podstatě zachován, ve většině případech se jen rozrostl do šířky. Jako všude jinde v rovinatých částech Slovácka, tvoří i zde základ vesnice dva souvislé a souběžné pásy domů, které jsou obráceny svojí delší stranou k návsi nebo silnici. Střechy byly ještě v druhé polovině 19. století bez výjimky doškové, čelní stěny domů byly členěny vyčnívajícími žudry. Pohled na tuto zástavbu navíc změkčovaly malé předzahrádky, ohrazené nízkými plůtky. K malebnosti lidových staveb na Podluží přispívalo velkou měrou i jejich barevné olíčení, na konci 19. a počátkem 20. století pak malování žudra různobarevnými, převážně květinovými motivy, což bývala téměř výlučně práce žen - hospodyň, případně specializovaných "maléreček". Skanzeny, muzeaJste ochotni poskytnout nám další informace pro tento článek? Napište nám! Související články
Literatura
Hudební nosiče
Videokazety
|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
