Regiony

---

Haná, Malá Haná, Záhoří   (zpracoval Zbyněk Žůrek)


 Zeměpisné vymezení

V desátém díle Ottova slovníku naučného z roku 1896 se o Hané a Hanácích můžeme dočíst:
"Haná, rovina moravská v širším slova smyslu prostírající se od Bludova na sever až k Napajedlům na jih.. V užším slova smyslu je to rovina rozkládající se mezi Vyškovem, Prostějovem, Litovlí, Šternberkem, Lipníkem, Holešovem, Napajedly a Zdounkami. Rovina tato, jež je proslavena svou úrodností a bodrým lidem, sluje tak dle říčky Hané. Od Napajedel až po Litovel, od Vyškova až po Lipník usazeni jsou v požehnané krajině Hanáci. Země jejich protéká řekou Moravou, vyznamenává se zvláštní úrodností a plodností. Vesnice hanácké jsou obrazem utěšeného blahobytu.. Obyvatelé jsou zrostu ztepilého, krásného a silného."

 Historicko-národopisné vymezení

Haná je jednou z nejstarší a nejdříve tímto jménem uváděnou oblastí na Moravě. V historické a topografické literatuře je to vlastně nejstarší označení určitého národnostního celku.
Do 16. století Haná ještě nedorostla takového krajového významu, aby zvlášť nápadně vystupovala v moravském místopisu. Jen příjmení Hanák, dosti hojně se vyskytující v urbářích 16. století, dává tušit existenci tohoto kraje.
Zdá se, že teprve období baroka objevilo Hanáky a jejich kraj. Přímé pojmenování Hané se objevuje například na Komenského mapě Moravy z roku 1627, kde území od Vyškova k Olomouci je označeno velkými písmeny NA HANÉ.
V údajích o Hané, její rozloze a sídlech, je patrno od prvních zpráv až do konce 19. století rozšiřování jejího teritoria, a to nejen vlastní Hané, ale i území okrajových (Malá Haná, Záhoří). V tomto Hanáci, jak svým počtem tak i množstvím sídel, daleko předčili ostatní moravské regiony.
Hanou lze charakterizovat jako význačnou národopisnou oblast s bohatou lidovou kulturou starobylých rysů a s neméně bohatým a významným písňovým, hudebním a tanečním folklorem a zvykoslovím.
Zvláštní zmínku zasluhuje i hanácké nářečí, jehož oblast výrazně přesahuje vlastní Hanou. Určující jazykové znaky tohoto nářečí tak najdeme i na Zábřežsku, Drahanské vysočině, Brněnsku, Záhoří a jinde.

 Lidová hudba

Už více než před sto lety odkládali obyvatelé hanáckého venkova lidové kroje a upouštěli od starobylých zvyků. Souběžně s tím ubývalo i lidových písní, které tak výstižně dovedly vyjádřit náladu zpěváka a sílilo přesvědčení, že Hanáci jsou nezpěvní.
Když v roce 1929 nastoupil místo na prostějovské radnici JUDr. Jan Poláček - rodák ze Strážnice, muzikant a sběratel slováckých lidových písní - ocitl se najednou v prostředí, kde jen zřídka bylo slyšet lidovou píseň. O tom, že i na Hané si lidé zpívali při práci, zábavě i při všech významných událostech, byl však Poláček přesvědčen a nijak se tím netajil. Aby toto své tvrzení dokázal, začal usilovně hledat mezi nejstaršími obyvateli Prostějovska ty, kteří si pamatovali, jak se na hanácké vesnici žilo ve dnech všedních i svátečních a jak se život Hanáků odrážel i v lidové písni.
Za deset let své sběratelské činnosti na Prostějovsku zaznamenal na 1500 hanáckých lidových písní, z nichž více než 800 vydal ve dvoudílné sbírce Lidové písně z Hané, které dnes představují jeden z nejvzácnějších kulturních pokladů tohoto národopisného regionu.
Dle doložených písemných zpráv z poloviny 18. století hrála hanácká lidová muzika v nástrojovém obsazení s převahou smyčců, a to většinou dvoje housle, basa a cimbál, později doplněna o klarinet (píšťalu) a flétnu. Od poloviny 19. století se do většiny moravských měst, především na Hané, dostává tzv. "turecká muzika" složená z dechových nástrojů - základ následně vznikajících dechovek, které se vbrzku prosadily i na venkově. K renesanci hanácké lidové muziky s původním nástrojovým obsazením dochází až koncem 20. století.

Viz též Soubory a muziky

 Lidové tance

Nejstarším a typickým hanáckým tancem je podnes známá cófavá. V minulosti byl tento tanec označován i názvem "hanácká" - tedy tanec Hanáků. Tanečník drží tanečnici po své pravici ve vznosném držení. Tančí-li trojice, je tanečnice po každé jeho ruce. Základním pohybovým a choreografickým prvkem hanáckých-cófavých jsou opakované kroky vpřed a vzad. Tento tanec byl v době renesance nejen slavnostním tancem, ale přistupovala jím k oltáři i vznešená nevěsta se ženichem. Cófavá se mohla také jako jediný tanec tančit za doprovodu svatých (nábožných ) písní a legend i v době postní nebo adventní. Tento hanácký tanec pronikl mezi lid nejen v sousedních regionech, ale stal se předmětem zájmu i hudebních skladatelů u nás a dalších státech střední Evropy.
Kromě hanácké-cófavé , se tančilo na Hané dalších nejméně padesát, ale i šedesát až sedmdesát figurálních tanců vázaných pouze na jeden taneční nápěv nebo píseň, které odpovídá určitá konkrétní pevná pohybová skladba. Byly to tance nejrůznějšího druhu: jednak volnějšího tempa - vážných i lyricky laděných (Sivá holubičko, Červené šátečku), ale i tanců veselých, hravých a žertovných (pleskavá, obihavá), mnohdy i s určitým nádechem satiry (Steklé Janek), a také tanců živých, dynamických, temperamentních, což je u Hanáků, považovaných za lid klidné, až pohodlné povahy něčím překvapivým.

Viz též Soubory a muziky

 Kroj a výšivka

Z hanáckého kroje cítíme širou, klidnou rovinu, vlnící se lány obilí dozrávajícího pod žhavými paprsky slunce i temnost lesů na úpatí hor, lemující tento kraj.
Hanácký kroj se vyvíjel po staletí a každé významnější období na něm zanechalo své charakteristické stopy: renesance okruží a vyduté rukávce, rokoko široké sukně a hluboce vystřižené kordulky, empír vysoké pásání. Přes všechny tyto vlivy však zůstal jeho ráz veskrze barokní. Jednotlivé změny nepronikaly na celé Hané stejně rychle a stejně tak se všude neujaly. Proto je hanácký kroj značně mnohotvárný.
S příchodem manufaktur a textilního průmyslu koncem 19. století odkládá se kroj a nejprve muži, později i ženy, oblékají městský šat. S příchodem 20. století se kroj obléká už jen ke slavnostním příležitostem.

 Architektura

Z geografického, kulturního a architektonického hlediska je Haná součástí rozsáhlé oblasti, jejímž jádrem byla dávná Panonie, pro kterou byl charakteristickou stavbou hliněný dům.
Typickým znakem hliněného domu v hanáckém regionu je mohutný žudr - jednopatrový přístavek čtvercového půdorysu vystupující asi 5 metrů před průčelí do návsi. V přízemí žudru byla prostorná předsíň s lavicemi k sezení podél stěny, v patře sýpka s malými okny. Výška žudru dosahovala výšky obytného stavení. Ještě v první polovině 19. století nebylo na severní Hané téměř gruntu bez žudru. Ve druhé polovině 19. století se však začaly stavět rozsáhlejší sýpky nad celým stavením a žudry, které se tak staly zbytečnými, byly postupně bourány.
Obytný dům a jeho přístavby se stavěly vesměs z hlíny, jen jizba bývala ze tří stran dřevěná, srubová, obalená hlínou. Střecha byla kryta slámovými došky. Koncem 19. století se tyto stavby postupně začaly nahrazovat novostavbami z pálených cihel.

 Malá Haná

Území zhruba mezi městy Boskovicemi a Jevíčkem je přechodovou oblastí mezi Hanou a Horáckem, ve kterém se mísí vlivy obou oblastí a to jak v kroji, tak i nářečí, částečně i architektuře.

 Záhoří (Lipenské, Hostýnské)

Záhoří je jistým přechodem z Hané na Valašsko. Nachází se v severovýchodním cípu Hané a jeho jádro tvoří území v trojúhelníku měst Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem a Hranice. Patří do něj 27 obcí, jejichž přirozeným centrem je obec Soběchleby.
Obyvatelé tu přecházejí některými maličkostmi již do valašského rázu. Tento předěl je patrný nejen v nářečí, projevuje se i jistými odlišnostmi v kroji, zvycích, obyčejích a rázovitostí zdejších osad.

 Skanzeny, muzea

1. Rymice (u Holešova) - soubor nejstarších hanáckých hliněných stavení s doškovými střechami, dřevěný větrný mlýn.
   
2. Příkazy (u Olomouce) - originální "špaletové" stodoly, zachovalé domy s žudrem.
   
3. Lysovice, Rostěnice (u Vyškova) - domy se žudrem na návsi

 Související články

1. Zbyněk Žůrek: CD Bela zema veleká - Vánoce na Hané
2. Zbyněk Žůrek: Dožatá v Pivíně
3. Honza Žůrek: Hanácká svajba na Lidovém roku
4. Zbyněk Žůrek: Historie a slavení "matiček"
5. Zbyněk Žůrek: Jízda králů na Hané
6. Zbyněk Žůrek: Kraslice
7. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (1.)
8. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (10.)
9. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (11.)
10. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (12.)
11. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (13.)
12. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (14.)
13. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (2.)
14. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (3.)
15. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (4.)
16. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (5.)
17. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (6.)
18. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (7.)
19. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (8.)
20. Pavla Vacová: Lidový kroj Malé Hané (9.)
21. Kamil Valenta: Na Velký pátek, před slunce východem
22. Zuzana Gregorovičová: O hanácké muzice, písni a muzikantech
23. Zuzana Gregorovičová: O sečeni lúke a zpiváni ve Velkym Týncu
24. Zbyněk Žůrek: Oživení lidových tradic na Hané
25. Zuzana Gregorovičová: Osud "Lidového roku"
26. Petr Nakládal: Patnáctiny Lidového roku ve Velké Bystřici
27. Petr Nakládal: První ročník Slavnosti kroje
28. Zbyněk Žůrek: Stručně o Záhoří
29. Zbyněk Žůrek: Vánoce na Hané (1.)
30. Zbyněk Žůrek: Vánoce na Hané (2.)
31. Zdena Ludvová: Xavera Běhálková, sběratelka umění Hané
32. Zuzana Gregorovičová: Záhorské slavnosti s novou tváří

 Literatura

1. Lidové umění na Hané, J. R. Bečák (Velký Týnec 1941)
   
2. Hanácké tance z Tovačovska, L. Mátlová - Uhrová (Státní nakladatelství KLHU 1954)
   
3. Lidová kultura na Hané - Sborník příspěvků z II. odborné konference o lidové kultuře na Hané (Okr. Úřad v Olomouci 1993)
   
4. Studie Muzea Kroměřížska 92/93 - Tradiční a lidová kultura Hané (MK v Kroměříži 1993)
   
5. Lidová kultura na Hané - Sborník příspěvků ze IV. odborné konference o lidové kultuře na Hané (VM a VSM v Olomouci 1996)
   
6. Lidový oděv a tanec na Hané - Sborník z konference o lidové kultuře na Hané (Muzeum Komenského v Přerově 1998)
   
7. Lidové obyčeje na Hané a jejich slovní, hudební a taneční projevy - Sborník ze VII. konference o lidové kultuře na Hané (Muzeum Vyškovska ve Vyškově 1999)
   
8. Lidový kroj na Hané, M. Ludvíková (Muzeum J. A. Komenského v Přerově, 2002)
   
9. Lidové tance a taneční hry z Hané, L. Mátlová - Uhrová, díl I. - IV. (OKS v Prostějově 1979)
   
10. Lidové písně z Hané (díl1. - 3.), J. Poláček (Olomouc 1962, Blok Brno 1967, OKS Kroměříž 1975)
    
11. Hanácky pěsničke, L. Geyer - P. Polášek (Přerov 1933)
    
12. Záhorský zpěvník, P Klapil (Muzeum Komenského v Přerově 1999)
    
13. Boskovický zpěvníček, O. Sirovátka (SNKL Praha 1953)
    
14. Národopis lidu Českoslovanského - Díl I. Moravské Slovensko (Praha 1922)
    
15. Vlastivěda moravská - Země a lid. Svazek 10, Lidová kultura na Moravě (ÚLK ve Strážnici, MVS v Brně 2000)
    
16. Lidové kroje z České republiky (Dějiny odívání), J. Langhammerová (Nakladatelství Lidové noviny 2001)
    
17. Lidová architektura v Československu, V. Mencl (Academia Praha 1980)
    
18. Lidové stavby - Architektura českého venkova, J. Škabrada (ARGO Praha 1999)

 Hudební nosiče

1. V Prostijově na renko - Hanácká muzika Ječmeni (Prostějov) 1999
   
2. Debe decke tak belo - Muzika Haná (Olomouc) 2001

 Videokazety

1. Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska - Díl VI., Část 2. - Haná, Z. Jelínková (ÚLK ve Strážnici 1997)

Jste ochotni poskytnout nám další informace pro tento článek? Napište nám!