|
|
 |
Forum
Téma: Diskuze ke článkům
| 25. 09. 2005 • Diskuze ke článkům |
FolklorWeb.cz |
K veškerým článkům, které ode dneška vyjdou ve stejnojmenné sekci našeho serveru FolklorWeb.cz, se můžete vyjádřit. Zde najdete souhrn všech diskuzí.
|
| . . 0000 • Povídky, příběhy |
|
|
| . . 0000 • Povídky, příběhy |
|
|
| 25. 09. 2005 • Valašský soubor Rusava v Řecku |
|
Ačkoliv letní měsíce lákají do Řecka především za odpočinkem a dovolenou, vydal se valašský soubor písní a tanců Rusava z Bystřice pod Hostýnem na jih Evropy z důvodu zcela jiného - soubor dostal pozvání k účasti na mezinárodním folklorním festivalu, který se ve dnech 22.-28. srpna t.r. konal v západořeckém městě Agrinio.
|
Je to super:)))!!!dívaly jsme se na to s kámoškou...a je to brutus!!!!boží...akorád jste tam mohli dát více foteček!...jinak se mi to líbí..tak se mějte..
|
| 29. 11. 2005 • Asiaty uchvátil kyjovský folklor |
|
Ze svého letošního třetího uměleckého turné v zahraničí se nedávno vrátili domů folkloristi Slováckého souboru Kyjov. Tanečníci a část ženského sboru doprovázení CM Jury Petrů učarovali svým repertoárem z Kyjovska za třináctidenního pobytu diváky až v daleké Asii- na ostrově Taiwan, ležícím v Jihočínském moři.
|
Jsem rád, že se o úspěšném turné Slováckého souboru Kyjov v daleostředictvím tohoto média.
|
Opravdu jsem rád, že se o úspěšném turné Slováckého souboru Kyjov v daleké Asii dozvídám také z tohoto - široce veřejně dostupného - média. (Omlouvám se za předchozí text, který mi „nedokončen“ unikl.) Těším se z úspěchu kyjovských, který není neobvyklý a odpovídá jejich kvalitám i dlouholetému náročnému přístupu k (téměř) dokonalému zpracování folkloru kyjovského regionu.
|
| 30. 11. 2005 • V Polešovicích sepsali knihu o hodech |
|
S rozpadem, či lépe řečenou proměnou tradic asi moc nenaděláme a míra liberalizace poroste s časem, s tím, jak bude ubývat pamětníků "selského stavu." Co však můžeme je jedno - dokumentovat paměť obce. Obraz zvyklostí a tradic, uchovaných v lokálních publikacích a videozáznamech, nabude jednoho dne unikátní povahy, neboť se stane jedinou pamětí doby.
|
Blahopřeji obci i autorskému týmu k vydání této publikace. Děkuji Jiřímu Jilíkovi za zprávu o knize. Kéž by námět byl podnětem pro další obce na Slovácku (či jinde) ku zpracování podobných dokumentů o místních tradicích.
|
| 01. 12. 2005 • Je čas dokumentovat tradice |
|
Hodové i jiné tradice a zvyky ztratily již dávno své původní funkce. Před dvaceti, třiceti lety ještě žily na vesnici generace, které pamatovaly jejich původní rustikální podobu a takovou tradici považovali za něco zásadně neměnného. To se nedá říci o těch, kteří dnes tvoří hodovou chasu, ale již ani o jejich rodičích, kteří kdysi bývali jistými garanty dodržování nepsaných pravidel tradice.
|
Som presvedčená, že ak by sme sa dostali strojom času nejakých 300 rokov dozadu, nepoznali by sme takmer nič z toho, čo dnes považujeme za staré "nemenné" tradície. Veď to je základnou podstatou folklóru, že sa udržiava tak, že sa prenáša z jedného človeka na iného ústne a teda nedokonale a nepresne a každý si tam vkladá trochu svojho, dobrého aj zlého, vrátane toho, že niektoré veci zabudne a iné "ukradne" z vedľajšej dediny.
Podľa mňa najdôležitejšou funkciou folklóru je udržiavanie rodiny a komunity pospolu. Takže ma zaujíma viac, čo nedokonalé a spotvorené mi odovzdali moji rodičia, ako to, čo čisté zazanamenali etnografi. Načo nám bude nejaký masopust v múzeu, keď nebude nič hovoriť súčasníkovi?
|
| 13. 12. 2005 • Ustrnuti v tradici? |
hlavatý |
Tradice není neměnná zkamenělina, usilovat o fixaci stavu, který známe především z materiálů datovaných vesměs k druhé polovině 19.století, nemá opodstatnění. Záleží ovšem na úhlu pohledu. Pokud přistoupíme ke zbytkové tradici a obřadním jevům jako k divadlu, které má neznalému divákovi přiblížit dobu minulou, pak můžeme bazírovat na datailech a neměnném scénáři. Jestliže však chápeme tradici jako jev živý, pak nutně je tradice jako vše jev proměnlivý v čase. Dokumentace - jistěže ano - zaznamenává momentální stav, tedy aktuální podobu tradice pro komparaci s minulostí a cenný materiál pro budoucí generace - jistě nejen vědecké. Docela hezké srovnání nabízí severoameričtí Indiáni- kroje soudobých aboriginálních tanečníků vychází z tradice ve svém principu, ale v řadě detailů se odlišují od slavnostního odění předků - zato naši euroindiáni úzkostlivě imitují vzory z předrezervačních časů.
|
Myslím,(po zkušenostech z místních a okolních hodů), že rozumím tomu, co se zde pan Jilík snaží naznačit. Já tento fenomén pozoruji už delší dobu a je tomu skutečně tak. Hody jsou bez stárků a nikomu to nepřijde nenormální. Hodové chasy jsou při průvodu po dědině schopny zazpívat pár písniček, které si při troše štěstí našli někde na CD nosičích, ale krom toho neznají nic (ani písničky, ani tance). Jako projev totální degenerace vnímám např. to, že snad na každých hodech v okolí Hradiště dívky tancují karičky (proč? nechápu! kvalitu nekomentuju.) Neměli by snad mladí znát spíše regionální tance (u nás bílovské, staroměstské, hlucké, dolněmčanské, žabský, metlový, šátečkový atd). Já mám neodbytný pocit, že podíl na tomto stavu mají trochu také obce. Pokud by zajistili pro chasu 2-3 měsíce pře hodama nějaké odborné vedení, člověka, který by s mladými promluvil, vysvětlil a naučil, co je a není vhodné, k tomuto stavu by nedocházelo v takové míře (podotýkám, že všude k této degeneraci nedochází). Přirozeností věcí je vývoj, ale pokud bychom od všeho dali ruce pryč,myslím, že hodová chasa v riflích, místo cimbálovky rap a hip hop, to by asi nepotěšilo nikoho z nás.
|
| 06. 12. 2009 • Ve Velkéj máme na hody jen setkání sborů |
Tonda Vrba |
a nebečíme. Na fašanku si to vynahradíme:-))
|
| 07. 12. 2009 • pro T. Vrba |
S.G. |
Nebečím. Pouze konstatuji stav, nad kterým by bylo dobré se zámyslet.
:)
|
| 08. 12. 2009 • S těma hodama je to aj v okolí celkem špatné. |
Tonda Vrba |
Tradiční hody na Slovácku by sa jan měly na udržat. Ale jak donutit ludí, folkloristú? Snad, jak to organizuje "brar" Jura Petrů a spol. na Kameňáku u Moravan. Dělajú tam netradiční nekrojované a majú tam skoto šecko co k pravým hodom patrí. No, i když tam chybjá lidové kroje, ale to pri nadšení šeckých vůbec nevadí:-))
|
| 06. 12. 2005 • Nedožité 80. narozeniny PhDr. Marie Ulčové |
|
Výstavu "Lidová tvorba západních Čech" si díky dlouhodobější instalaci mohli prohlédnout ještě i návštěvníci martinských trhů v Plzni. Kromě 90.výročí založení Národopisného muzea Plzeňska se tato expozice stala jednou z mnoha příležitostí, jak důstojně připomenout nedožité osmdesátiny dlouholeté pracovnice této instituce, PhDr.Marie Ulčové.
|
| 07. 12. 2005 • Jiří Stivín a Zlaté husle |
|
Již v loňském roce Stivín představil na svém koncertě dětský folklorní soubor Notičky. V linii, sledující barokní hudbu, jazz a folklor, pokračoval v pražském Rudolfinu i letos. Tentokrát si z oblasti folkloru přizval slovenský orchestr Zlaté husle z Bratislavy. V podání temperamentních umělců vyzněli barokní mistři zemitěji, než je v době současných trendů tzv. poučené interpretace zvykem. Nikoliv však ke škodě hudbě samé. Vždyť právě mistři baroka se folklorem nechali inspirovat často více, než si myslíme.
|
:-) Na koncertě jsem byla - a byl to naprosto úžasný zážitek!!! Hudba cele pohltila všechny přítomné, takže byla jen HUDBA a HUDBA... já tomu říkám duševní sprcha......Na takové večery se nezapomíná:-)
|
| 08. 12. 2005 • Putování slováckou písní na Horňácku |
|
Horňácký region se nepotřebuje prosazovat nějakou slávou či rekordy v současném folklorním dění na Moravě a nejlépe sami jeho příznivci ví, jak zde folklor žije téměř po celý rok. Nemohu za to, že někteří z nás organizátorů máme určitou soutěživou povahu. A když vám k takovéto "monstrakci" pomohou i zkušení pořadatelé, proč bychom do toho nešli?
|
Blahopřeji organizátorům setkání, Tondovi Vrbovi děkuji za informační servis a věřím, že Veličané vše dobře zvládnou. Zpěv a dojem z něho to bude jistě ohromný! Ovšem tak trochu „falešně“ mi tam, chlapi, zaznívá ona snaha o rekord! (A zněla mi tam stejně i v případě snahy dubňanských na jaře). Nestačilo by jen společně konstatovat a vzájemně se těšit z toho, že se tolik chlapů zpěváků sešlo!? Musí to ještě někdo kontrolovat, zapsat, někde zanést a tak umocnit? Vždyť naše lidová píseň si nejlepší reklamu dělá sama tím, že zazní, že se zazpívá, že s námi žije. Jako by těch setkání mužských sborů bylo najednou až příliš, a jakoby chlapi a organizátoři srazů ztratili původní důvod (sejít se s kamarády, zpívat a třeba i pít...). Již nestačí (?) setkání sborů při koštu vína, při sečení trávy, při burčáku, při otevírání sklepů, svěcení vína nebo cestou podzimním lesem na Klimentek v Chřibech... Nyní je motorem (důvodem) zápis rekordu. Co to bude příště - zaplněný a zpívajicí Bludník, fotbalový stadion Slovácka, Sazka Arena nebo dokonce Strahov? Písnička se mi z toho ovšem jaksi vytrácí! A myslím, že i pláče...
|
Dostáváme se podle mého názoru do dimenze "být hlavně viděn", ale v duši krása písničky se ztrácí. Není to vina lidí, ale doby a mám strach o dědictví našich předků, o kterém se jen mluví. Děkuji všem, kteří to ještě v srdci nosí a prezentují!!!!
|
Já přidávám svůj názor, ale lépe poznatky, až po té, co jsme s Honzou Millým a Muzikou Haná odvystupovali na této, pro některé, monstrózní akci. Pro nás, Hanáky, to byla akce, na které jsme mohli představit a prezentovat náš region před širokou slováckou veřejností, a myslím si (alespoň podle síly potlesku a reakcí několika mých přátel z řad účinkujících) že se ctí. Za to bych chtěl Tondovi Vrbovi ze srdce poděkovat. Odváželi jsme si z Horňácka krásný zážitek, který nás ještě teď hřeje na duši a dlouho bude.
Je možné, že se během příprav této akce, a možná i v jejím průběhu, ozvaly kritické hlasy, zpochybňující její smysl. Jsem však přesvědčen, že všichni, kdo do Velké nad Veličkou přijeli, si odnášeli krásné zážitky, ať už ze samotného vystoupení, nebo jako diváci a posluchači, nebo ze setkání se s přáteli a kamarády. Myslím si, že nikomu přitom nešlo o vytvoření rekordu, nebo něco takového. Myslím si, že i samotnégho Tondu toto napadlo až když si sečetl, kolik lidí vlastně pozval. A pokud někdo závidí, že se mu něco takového podařilo, ať je bez starosti. Tonda za to zaplatil nejvíce - organizováním celé akce, sháněním, psaním, zajišťováním, telefonováním a účtováním, které do Vánoc jistě nestihne. No, chtěl by někdo z vás takové vánoční svátky?
Za Hanáky říkám: "Tondo, děkujem."
|
Po Koseckých písních v Buchlovicích v roce 2003 jsem si zapsal:
"Fenomén našeho mužského zpívání je obrovský - prostě rádi zpíváme. Bez myšlenek na odměny či pochvaly - skoro bych řekl, že nepotřebujeme ani diváky, nemáme mezi sebou záští - a když nejaké, tak jenom chvilku, ....... Kdo líp ?...........kdo výš ? ....... to je míň důležité než to,že ........přijeli.... zpívají ...... sú to kamarádi."
Tato myšlenka je pro mne trvale spojená se setkáváním mužských sborů. Proto mám obavy, aby z výše uvedených akcí nevznikala řevnivost a tím se nabourávala tak vynikající parta lidí, jako jsou zpěváci mužských sborů. Věřím, že si z toho všichni, kterých se to týká, vezmou poučení.
Pavel Dvořan, FS Buchlovice
|
Toniku, (Vrbo),
máme se rádi jako bratré, aji se tak titulujeme, ale musím souhlasit s Frantou Synkem i s Pavlem Dvořanem. Napsali ti to moc slušně. Dělat rekordy je blbost. Promiň. K čemu? Doufám, že věříš, že to nejsou ode mě slova nějaké zhrzenosti, že jsme tam nebyli. Je to v pořádku, když zvete nové sbory, ale scházet se za účelem dělání rekordů je skoro až zvrácenost. Promiň a jenom doufám, že se v tyto sváteční dny nebudeš na mě za tyto slova zlobit. Vole, mohl jsem taky mlčet, ale to bys chtěl? Vitaj.
Jura
|
Jurko a další moji kamarádé a neprátelé, dúho sem zvažovau, zda sa mám, alebo nemám ozvat. Nedauo ně to a tak píšu. Slubuju vám šeckým na tomto místě, že podobnú akcu už nikdy a nikde v mojém životě neusporádám!!! Stejně si myslím, že sa podobný "buázen-organizátor" nikde v republice nenajde (snad ešče v Dubňanoch a dokáď bude žít můj velký a vážený prítel takéj "buázen-organizátor" Jožka Macek). A moja závěrečné slova.I pri rekordoch sa zpívá,múví,kamarádí,občerstvuje jídlem aj pitím. Není to žádná zvrácenost, blbost!!! Já Tonda Vrba sa dovedu pobavit, zazpívat jako zpěvák, jak ve společnosti jednoho kamaráda, tak ve společnosti desítek druhých. O organizování mojích setkání sa nestarajte a hlavně nekritizujte!!! I když vám v tom nemožu bránit, ale moc to bolí na srdéčku. Starajte sa o co najlepší uvítání "nás" na vašich akcách. Já si myslím, že dyž já někoho pozvu na Horňácko, snažím sa to dělat tak, aby sa cítiu jako doma i když nekdy sa malučké organizátorské chybičky vyskytnú. Ale podle ohlasu většiny dosavadních účinkujících, návštěvníků na Horňácku to děláme dobre. A to ně dodává silu do dalšího "organizátorského života". Znovu ešče ráz vás ujišťuju, že podobné "monstrózní setkání" už porádat nebudu!!! Presto bych neco podobného doporučovau usporádat ve Svatoboricách-Mistríně,v Kyjově. V Buchlovicách sa už něco podobného děje a pri kosení zámeckých úk. A je to neobyčejný, nepopsatelný zážitek, dyž sa tolik chuapú vyparáděných v krojoch z různých regiónú sejde...
|
Já si myslím, že nepřátelů moc nemáš jak v článku oslovuješ, ale proč nepříjmáš i kritiku? Vždyť ta je zdravá a člověk se může i poučit. Jako organizátor jsi velmi dobrý a VÍCE, to každý uzná (ovšem kdo něco takového dělal). Jedna věc je jistá, že jak Synek tak Jura Petrů mají pravdu a vím, že Ty nepotřebuješ být viděn jak jsem odepsal Františkovi ale lidé mají tendenci dělat více a více a pak pokud momentálně nemají nápad a je třeba akci, tak kopírují a snaží se být lepší což je samozřejmé. Podle mne pokud chceme uchovat tradici, tak to dělejme jak to bylo. Sedlo se na lavku a povídalo nebo zpívalo. Měli problem naši předkové, jestli akce výjde finančně, nebo měli na srdci jen písničku? Dnes jsou prostředky na pokrytí drobných akcí, né velikánů.Udržujme krásu písniček a zvyků, nežeňme se za velikostí a změn, to už nebude to původní, co bylo hezké a dnes se strácí!!!! Nabídněme divákům akce drobné a upřímné a né jednu kolosální.
|
Naprosto s Vámi, Jiří, souhlasím v tom, že tradice má zůstat taková, jak vyrostla a tam, kde vyrostla. V lidovém prostředí, bez diváků, ale za hojné účasti všech, kdo má o ni zájem.
V loňském roce jsme začali pořádat ve Velkém Týnci "Sečeni lúke" s několika přáteli a věřte mi, že to byla akce nanejvýš krásná. Všichni se už na ni těšíme a zveme přátele a kamarády a všechny milovníky "lidové kultury" na 27. května, kdy ve 04:00 hodin začneme se sečením luk na kopci Hradisko, odkud je navíc překrásný výhled na celou Olomouc. Vím, že příjdou především ti lidé, kteří se chtějí potěšit pohledem na sekáče, kteří si chtějí zaspívat a popovídat s přáteli a lidmi stejné "krevní skupiny", kteří však chtějí i přiložit ruku k dílu a na chvíli se octnout o 100 let zpátky, protože v tom probouzejícím se dni a na tom místě nic nenasvědčuje tomu, že je rok 2006.
|
| 13. 12. 2005 • Proč sv. Lucie noci upije ale dne nepřidá? |
|
Ve škole nás učili, že tím okamžikem, kdy začne ubývat noci a přibývat dne, je zimní slunovrat. Ten však, jak známo, nastává kolem 21.prosince. Proč tedy sv. Lucie "noci upije ale dne nepřidá" již 13.prosince? Za pravdou se musíme vydat do minulosti a přitom si zkusit i trošku započítat.
|
| 20. 12. 2005 • Tajuplné Vánoce |
|
Vážení čtenáři Folklorwebu. Jako doplněk k mému článku o PhDr.Marii Ulčové vám nyní přináším text z její knihy "Moji milí, drazí. O časech minulých, lidském štěstí a osudech," Plzeň 1998. Věřím, že se k nastávajícím svátkům Vánoc bude hodit. S přátelským pozdravem Marta Ulrychová.
|
| 27. 12. 2005 • Věneček z rozmarýnu Fanoše Mikuleckého |
|
Věneček je významným kulturním projektem podporující interpretaci lidových písní dětskými zpěváčky. Jde o nepostupovou soutěž vypsanou v sedmi kategoriích. Je věnována folkloristovi, hudebníku a skladateli Fanoši Mikuleckému a jeho přínosu folklórnímu dědictví Moravského Slovácka. Podporuje jednu ze základních oblastí rozvoje kulturních tradic, kterou je hudební projev a zejména zpěv.
|
| 10. 01. 2006 • Báje a pověsti P. Františka Müllera |
|
"Báje a pověsti z kraje mezi Starým a Novým Světlovem a z Vizovických hor" je název publikace vydané Atelierem IM Luhačovice. Jde o souborné vydání pověstí P.Františka Müllera (1910-1985), který je shromažďoval a publikoval od čtyřicátých do osmdesátých let minulého století, kdy byl duchovním správcem ve známém poutním místě Provodově.
|
Dík hodně jste mi tím pomohli
|
| 12. 01. 2006 • Plzeňská Jiskra v Divadle dětí Alfa |
|
Adventní čas zpříjemnil příznivcům folkloru v Plzni známý soubor Jiskra, a to hned dvěma koncerty, jež se tradičně uskutečnily v Divadle dětí Alfa. Pod názvem pořadu Veselé vánoční hody, provázeném milým slovem moderátorky Jany Trojánkové, se představil v celé své generační posloupnosti. Nechce se ani věřit, že již za pouhé tři roky Jiskra oslaví půl století své existence.
|
Budete koncertovat někdy v Praze?
|
| 22. 01. 2006 • Poslední vikend v květnu by měla Jiskra vystupoval |
Jana Trojánková |
|
| 06. 04. 2006 • Poslední víkend v květnu by měla Jiskra vystupoval |
Jana Trojánková |
v Praze na festivalu Praha srdce národů.
|
Milí prátelé horňáckého folkloru, zajtra v sobotu 8. dubenca startuje v Lipově (Sokolovna od 17.00) v predpremiére už 34. ročník dětského folklorného festivalu Mladé Horňácko. V nedělu 9. dubenca sa kolem dvústovky učinkujících dětí ze všech kútú regionu ukáže ve Velkéj na kulturáku od 14.00 hodin. Zavítajte k nám a na vlastné očiska uvidíte a na koži ucítíte, že už od malučka majú naše ratolesti požehnaný dar zpěvu v prirozeňú.
|
Vitaj Tondo, ...budu tam...těším sa jak maué děcko :)
|
Martinku, čí si? Mám rád otevrených ludí.
Si Kománkúj, Pracharúj, Slovákúj, Lajzúj, Petruchúj?!
|
Hansi napiš adresu, dám Ti vědět.
|
| 17. 01. 2006 • Střípky vzácného života |
|
Jaroslav Jurášek, jehož přátelé znali také jako Cardu, patří k nezapomenutelným osobnostem naší folklorní scény. Vždy klidný a usměvavý Carda Jurášek, zemřel 15.března 2005 po šesti týdnech hospitalizace. Jak silnou osobností byl a kolik lidí na své pouti životem potkal a ovlivnil, o tom podává důkaz publikace Kniha vzpomínek.
|
| 17. 01. 2006 • Kam za knihou? |
Zuzana |
Prosím autory knihy o Jaroslavu Juráškovi, p.Maděrovou a p. Synka, zda by mohli zveřejnit adresu vydavatelství knihy. Jistě by si ji mnozí zájemci chtěli koupit. Děkuji.
|
Distribuci knihy Střípky vzácného života zajišťuje VUS Ondráš Brno. V běžném prodeji není. Blíže: Hana Maděrová 603 983 070.
|
| 23. 01. 2006 • Vzpomínka na Růženu Malíkovou |
|
Když se do běžných předvánočních dnů nesla Bystřicí pod Hostýnem zpráva o úmrtí paní Růženy Malíkové, jako by tomu nikdo nechtěl věřit, jako by se pro všechny ty, kteří ji znali, na chvíli zastavil čas. Té drobné milé paní, která i přes nelehký život svým elánem a životním optimismem ovlivnila mnoho lidí, a to nejen malých Valášků z dětského souboru Malá Rusava.
|
Občas listuju na temto webu a narazil sem na méno Růžena Malíková.
Moja vzpomínka je na rok 1985 kdy sem nastůpíl do školy v Bystřici pod Hostýnem. Tehdy sa datovaly moje začátky hraní v Rusavě v místním souboru. Moje působení v Rusavě sa jaksi prodlůžilo na plných 7 roků.Pavel Malík syn paní Růženky v muzice působil jako umělecký vedoucí a Růženka tato malá paní s velkým elánem vedla dětský soubor. Dětičky které byly základnů pro Rusavu sa scházaly pravidelně každý týden na Sušile a těšily sa na to až budú moct chodit do "valacha"-název pro dospělý soubor.Moje udivení bylo v neúnavném a výchovném zaučování dětiček folkloru od paní Růženky.
Myslím, že odvedla kus práce a připravila pro hromadu děcek moc a moc vzpomínek na první zpívání a vystupování.
Tak to je moja vzpomínka na Růženu Malíkovou. Janek Gajda
|
| 31. 01. 2006 • Fujara - nástroj pastierov, ovečky... |
|
Fujara je nástroj pastierov. Kedisy bolo fujaru najčastejšie počuť hrať pri pasení oviec. Ak si predstavíme život na salaši v minulosti, zistíme, že v letnom období nebol na hranie čas. Najskôr sa hralo pri pasení. Vraj pritom fujara najkrajšie vyznie, keď sa za ovciami hrá, len tak, z boku na bok. Existujú aj výpovede, že fujarová melódia mala za účel akoby upokojiť ovce.
|
Prosím vás, nemáte někdo návod na výrobu fujary? Veškeré stránky, na kterých se o fujaře píše, fujary samotné jen prodávají, ale nikde jsem nenarazil na návod, jak ji vyrobit. Kupovat fujaru nechci, protože na to jednoduše nemám, ale rád bych si ji vyrobil, abych na ni mohl hrát, protože ji mám rád.Napište mi, prosím (osni@seznam.cz), jestli návod máte.Díky.Hezký den.Dušan
|
Zřejmě jsi nezabloudil do rubriky WorkŠop na www.fujara.sk. Zkus to.
|
Ahoj Dušan
V roku 2004 vyšla na Slovensku brožura
od Michala Fiľu "Fujary,píšťaly".Keď mi
pošleš adresu okopírujem ju a pošlem Ti ju.
Treba sa však kontaktovať na skúseného výrobcu,lebo cesta samouka je veľmi dlhá.
Pozdravuje Ťa a praje vela úspechov Milan.
|
Vo svojom príspevku z 9.3.2OO6 ste ponukli p.Dušanovi,že mu pošlete brožuru od Michala Fiľu "Fujary,píšťaly".Chcem vás touto cestou poprosiť o zaslanie jej kopie keďže už dlhšiu dobu sa memôžem dostať k materialom na výrobu fujar.Ďakujem S pozdravom.
Miloslav Malcovsky Drienica 104 08301 Sabinov
|
| 15. 05. 2009 • Vážený pán Babirák! |
Thom |
Vo svojom príspevku z 9.3.2OO6 ste ponukli p.Dušanovi,že mu pošlete brožuru od Michala Fiľu "Fujary,píšťaly".Chcem vás touto cestou poprosiť o zaslanie jej el. kopie keďže už dlhšiu dobu sa memôžem dostať k materialom na výrobu fujar.Ďakujem S pozdravom.
|
| 08. 04. 2007 • Fujara Clanok |
greb |
Velmi zaujimavy clanok !!!
Toronto,Canada.
|
| 03. 02. 2006 • Žítkovské bohyně |
|
Osudy lidových vědem, které ještě donedávna působily v kopaničářské obci Žítková u Starého Hrozenkova na moravsko-slovenském pomezí, se zabývá drobná knížka šéfredaktora Slováckých novin Jiřího Jilíka. Zdejší vědmy na Kopanicích žily odnedávna a jejich působení dlouhé roky přitahovalo potřebné lidi z okolních obcí i vzdálenějších končin.
|
Podle mého názoru je způsob jak autor nakládá s nářečními prvky zvolený dostatečně patřičně. Alespoň já, v celé své krajové nepříslušnosti.., se v něm patřičně orientuji...A přejmenovat bohyně na vědmy by mi přišlo tak trochu jako "svatokrádež"..., se vší úctou ke křesťanské tradici... :-)
|
| 07. 03. 2006 • technická |
Ema |
Souhlasím s názorem výše + přidávám jednu technickou: Řekla bych, že bohyně tam nežily odnedávna, ale odedávna...
|
| 01. 07. 2009 • Fenomén v rámci celé střední Evropy |
Mirek Tomáš |
O žitkovských bohyních vím poměrně hodně protože jedna z mých příbuzných měla za manžela synovce jedné z posledních bohyní, která ještě dožívá v Čejkovicích u Znojma."Bohyňování" jak se lidově říká věšteckým praktikám zanechala již na konci 60. let pod hrozbou tehdy již "normalizačních" úřadů. Na Žítkové už bohužel tato tradice nebyla předána na prvorozenou dceru vědmy a zanikl tak skutečný fenomén pohanské magie, který má snad původ až v 6. století, tedy v době příchodu slovanských kmenů na Moravu a do českých zemí.Jen z doslechu vím, že praktiky, které stařenka ovládala byly obdivuhodné a někdy až fascinující. Dokázala určit místo utopence s přesností několika metrů, byla nápomocna při vyšetřování krádeží dobytka kdy určila popis pachatele. Dokonce uměla z lití vosku určit diagnózu v předstihu před lékařem, který nemoc poznal až po jejím rozvinutí s roentgenových snímků. Ovšem vrcholem bylo věštění odchodu politiků ze scény. Poznala konec SSSR, věděla že "traja významní rudí Rusi musí zemřít" (Brežněv, Černěnko, Andropov)než se změní systém (r. 1980!!!).V r. 1989 na velikonoce pověděla že "sa budů v Německu bůrat múry". Všichni jsme to považovali za nějakou recesi a koncem roku přišel pád berlínské zdi. Poslední její svědectví bylo na r. 2012 kdy stařenka řekla, že sa blíží "konec času..." Tak jsem zvědav co na tom bude. Ale něco se asi stane, protože bohyně se nepletli.
Žítkovské bohyně je opravdu fenomén který nemá obdobu snad v celé Evropě. Bohužel dnešní doba nepřála tomu aby se zachoval pro příští generace...
|
| 01. 07. 2009 • To je síla.. |
Kristýn |
Pane Mirku,informace které jste popsal mi v podstatě potvrdil na přednášce p. PaeDr Jilík, který se tomuto tématu věnuje. Bylo by moc fajn kdybyste se s poznatky které jste získal svěřil jemu nebo podobnému sběrateli takových fenoménů jako jsou žítkovské bohyně. Je jenom škoda že v samotné Žítkové se od místních nic relevantního nedozvíte... Byl jsem tam a setkal jsem se jen s nepochopením, nedůvěrou a nezájmem. V Krhové žije pouze jedna kartářka, která však žije jen s tradice původních bohyní, se kterýma nemá moc společného protože neléčí...Poslední opravdovou bohyní byla Kateřina Gabrhelová (1905-2001) a příbuzná manželky Vašeho synovce, která již pro vysoký věk nebohyňuje (nar. 1918).Jméno z pochopitelných důvodů a zachování diskrétnosti přestárlé osoby neuvádím...
|
| 14. 07. 2009 • Na kopanice jezdili i soudci a "papaláši" |
Krokus |
Žítková byl a snad i stále ještě zůstává "fenoménem". Plně souhlasím s názorem p. Tomáše.Jen pro zajímavost doplním, že za bohyní Gabrhelovou a bohyní Stehlíkovou jezdili ještě v osmdesátých letech komunističtí funkcionáři aby jim vyložili jak dlouho se udrží ve funkcích...Jedna z bohyní prý jednomu soudruhovi z Bratislavy (tuším místopředseda ÚRO)prorokovala že mu po r. 1989 uteče manželka...Tak se stalo, protože po revoluci ztratil vliv. Stala se z něj troska na sociálce, protože ho děti v duchu stranické "výchovy" opucovali o veškerý majetek. I v devadesátých letech jezdil krajský soudce z Brna za bohyní Irmou aby mu "přičarovala" návrat manželky. Z uedeného je patrné, že i přes tvrdou ateistickou výchovu v rodinách komunistické nomenklatury někteří vysoce postavení soudruzi věřili na magii...I bohyně samotné přiznaly, že v osmedesátých letech jim režim dal pokoj. Důvodem asi byla loajalita některých funkcionářů, kteří si na Kopanice jezdili na radu, když už jim teklo do bot. Nepopíratelnou skutečností zůstává, že bohyně Irma G. i Hana S. vyléčili spoustu duševních nemocí u děti z řad inteligence. Mám příbuzné na Kopanicích takže vím o čem mluvím.
|
Prý ži ještě bohyně n slovenské straně Žítkové, je to pravda ?
Psal o tom jeden bakalář v rámci seminární práce. Slovenští Policajti ho ale k ní nepustili..Jak se jmenuje ?
|
| 13. 07. 2010 • Kopanice dnes... |
Doyen |
Nostalgie osady Žítkové, "zaručené" zprávy místních štamgastů, setkání s různými "Vocilky" a "Vocilkami", kteří se přiživují na slávě někdejších bohyní, které vymřeli již s bohyní Irmou a bohyní Stehlíkovou v minulém století...To jsou Moravské kopanice dnes, jako by se zde zastavil čas, stačí navštívit hospodu v Žítkové ...
|
| 06. 02. 2006 • BROLN znovu na scéně! |
|
Kdo by neznal Brněnský rozhlasových orchestr lidových nástrojů (BROLN), který byl po více než 40 let organickou součástí Českého rozhlasu? V nedávné době se objevil v souvislosti s celkovým zlepšováním a upevňováním pozice Českého rozhlasu návrh znovu BROLN obnovit. Vznikla otázka: Ale s jakou koncepcí? Vždyť nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky.
|
Na téma „obnovení“ Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN) vyjde také v druhém čísle časopis Folklor můj rozhovor s ředitelem studia Českého rozhlasu Brno Ludvíkem Němcem. Ostatně určitě se jej dotkneme také v představení J. Plocka v tomtéž časopise v čísle 3/2006 v rubrice Známé – neznámé tváře a kraje, na němž jsme se právě dnes dohodli.
Právě proto jsem na tomto místě uvítal vyjádření a informace dramaturga nového BROLN Jiřího Plocka. Jeho osoba i jeho sdělení mi dodaly důvěry k tomuto „neočekávanému“ kroku Českého rozhlasu i k celému novému projektu, k němuž jsem měl, (přiznám se) a možná ještě mám, nedůvěru. Sic!
BROLN v minulosti zcela programově a cíleně ukázal cestu k přístupu a zpracování lidových písní a přispěl k mohutnému rozvoji cimbálových (jinde lidových) kapel ve všech regionech od 70. a 80. let dodnes! Jeho „absenci“ (alespoň z části a tam, kde to bylo umožněno – např. Radio Proglas, ale i stanice Českého rozhlasu) zaplnily v uplynulých více než 10ti letech právě regionální (velmi kvalitní a svým způsobem osobité) kapely, včetně velmi výrazného orchestru VUS Ondráš, řady slováckých, valašských, lašských, slezských, ale i horáckých a českých kapel, jejichž počet se oproti uvdáděným létům (70. - 80. léta 20. století) více než ztrojnásobil! Napadá mne trochu „nemístná“ otázka: nebude to opět jen cesta k jejich omezení ve vysílání a k ztrátě možná „nechtěně“ vytvořené „barevnosti“ v současnosti prezentovaného folkloru a lidové muziky na vlnách českého rozhlasu? Neznám nová časová schémata. J. Plockem je oznamován nový pořad s lidovou hudbou v podání BROLN. Doufám tedy, že ostatní možnosti prezentace kvalitních regionálních kapel zprostředkovaně (z jejich vlastním nákladem a snahou vydávaných a studiím rozhlasu darovaných CD) zůstanou zachovány. Kdyby ne, bylo by obnovení BROLN kontraproduktivní!
Přesto přeji J. Plockovi, J. Hovorkovi i všem, kteří se starají o návrat BROLN na hudební pódia a rozhlasové vlny šťastnou volbu té správné cesty, která by byla ku prospěchu dalšího pěstování a rozvíjení naší krásné lidové kultury, folkloru a především písně a hudby.
|
Já jen nevím, jakou cestu Broln ukázal, jak píše pan Synek. Všichni máme v paměti jeho úpravy, které se dnes snaží ještě "předčit" další monstrozní team zvaný Ondráš. Tkhle se naše písničky prezentovat nemají. Vždyť to je hrůza! Nic proti vám pánové, ale to, co Broln (případně dnes Ondráš) předváděl, podle mého názoru folkloru a lidové písni jen ublížilo. Tudy přece cesta nevede!
|
| 09. 02. 2006 • Broln ještě jednou |
Aleš |
Já s tebou Edo naprosto souhlasím a jestli se díky těmto souborům zvětšil počet uskupení, pak je jen potřeba říct, že kvantita na úkor kvality a výsledkem je utilitární projev a repertoár. Je mi v podstatě hrozně líto, že ta husí kůže mi naskakuje stále u starých nahrávek Břeclavanu, Slávka Volavého, Ostravice, Jasénky, Radhoště, Vsacanu, Martina Hrbáče,apod.....novým interpretům se to nedaří a nikdy se to nepodařilo Brolnu. Dneska jsem v rádiu zaslechl píseň Rožnove, rožnove v podání Vladimíra Holiše a na cimbál ho nedoprovázel nikdo jiný, než p. Jan Rokyta, přátelé co se všechno dá, promiňte mi ten výraz " nasrat" do cimbálového doprovodu, to je až k nevíře.
|
| 14. 02. 2006 • Je ještě dost času na stahování gatí. |
Jura |
Nechci se nějak dlouze rozepisovat ani nechci dělat Jirkovi Plockovi advokáta - předně to ani nepotřebuje. Je to člověk přemýšlivý a jistě zvažoval všechna pro a proti. Určitě těch proti bylo hodně. Já bych ale nabídku rozhlasu bral jako výzvu. Co jsme se naplakali jak nám utahují tipec a jak drží folklor pod krkem. Bude jistě záležet jen na nás, jak této příležitosti využít a jak činnost nového BROLN nasměrovat. Taky nečekám nějaké zázraky, ale je to krok vpřed a je třeba jej využít. Vyčkejte až se "nový" BROLN projeví a buďme mu nápomocni, případně i trochu toleratní k jeho prvním krokům. To je přece známá věc, že se lepší krizuje jako dělá. Dejte mu 100 dní jako se dává velkoryse méně schopnějším ministrům a pokud to nebude mít cenu, věřím, že Plocek bude první, který řekně NE.
A co se týče toho minulého BROLN - ne všechno se dělalo špatně. Samozřejmě - velké těleso působilo někdy velmi neohrabaně, ale jako takové jediné ve své době také dopomohlo autorům hudby vyjádřit se i netradičně k velmi zdařilým hudebním úpravám (Jurášek, Klusák, Jakubíček ad.)A co výchovné koncerty pro děti a hledání nových talentů a jejich prezentace a jistě bych mohl ve výčtu pozitivních hledisek pokračovat. Takže - ano - nebojme se toho - na stahování gatí je pořád ještě času dost.
J.Petrů
|
Juro,líbí se mi,jak jsi to napsal a já s tebou souhlasím.Jsem příliš mladá generace a tak jsem se jaksi s BROLNem nepotkala,alespoň ne v čase,kdybych si na ně byla schopna vytvořit svůj vlastní názor,nemám tedy právo je soudit.I když teď o nich něco vím,nezatracovala bych je.Každý má mít šanci,druhou,třetí,kolik bude chtít,je to jeho věc.Nabídka jenom kryje poptávku,neudrží-li se sami,bohužel...nesnažme se je ale podkopat hned v základech jenom proto,že si myslíme,že to bez nich bude lepší.Třeba bude,třeba nebude.Uvidíme.
Maruška
|
| 13. 02. 2006 • František Okénka dal filmařům zabrat |
|
Osobnost horňáckého folkloristy Františka Okénky netřeba milovníkům slovácké lidové kultury nijak zvláště představovat. S blížícím se jarem se blíží i jeho životní jubileum. To byl také důvod, proč se brněnští filmaři v pátek 10.února na několik hodin objevili na Horňácku. Točilo se zde další pokračování oblíbeného pořadu České televize- Folkloristiky.
|
Jedna z mých krásných vzpomínek na ranné dětství, prožité v "Mauej" Vrbce, patří právě panu Okénkovi: Jako dnes si vpomínám, jak začínal náš školní den: došel do první hodiny, položil futrál s huslama na lavicu, preladil husle, zazpívali sme "Od Prešpurka kraj Dunaja..." a teprve pak jsme se šli učit.. Dodnes jsou horňácké písničky mému srdci blízké, stejně jako pan rídící Okénka a celé Horňácko.
|
| 05. 05. 2009 • Proč lžeš? |
|
Proč lžeš? To chceš být zajímavý?
|
| 01. 03. 2006 • Je třeba poděkovat |
Jura |
Je třeba poděkovat Zlatce Potykové, případně i dalším, kteří přišli s nápadem udělat televizní medailonek panu rídícímu Okénkovi. Jistě si to právem zaslouží. Není ani třeba vypisovat jeho zásluhy - my co ho známe - víme. Možná už ale málo lidí ví, že pan rídící taky skládá písně. Já vím jenom o jedné, ale stojí za povšimnutí. Natočila ji Cimbálová muzika Martina Hrbáče asi před pěti lety a pan rídící si ji sám taky na cédéčku zazpíval. Dovolím si napsat text této písně:
1.Švarný šohajíček šlapával chodníček,
pres hory, dolinu, za švarnú děvčinú.
2.Iďa pod okénko, zaťukal lehúnko,
spíš lebo nečuješ, či ňa nemiluješ?
3.Okno otevrela, žalostno plakala
můj milý Janíčku, nešlap k nám cestečku.
4.Bráňá mně tatíčkek, bráňá mně tatíček,
že ty si luterán a já katolíčka.
Má-li píseň někoho oslovit, jistě nepotřebuje nějaké komentáře. Jen za sebe - spatřuji v této poselství pro všechny, kteří se navzájem polarizují. Lidé by měli mít stále na mysli, že láska je víc jak jakékoliv předsudky. Přeji panu rídícímu, ať je tu s námi co nejdéle - má nám stále co říct.
J. Petrů
P.S. Omlouvám se za tu druhou sloku - špatným naučením jsem si vytvořil už textový variant, ale význam je zachován.
|
| 03. 03. 2006 • malá korekce:-) |
Aleš |
....tož tak bych to viděl já:-)))))
4.Bráňá mně tatíčkek, bráňá mně mamička,
že ty si luterán a já katolíčka.
|
| 03. 03. 2006 • Vidíš to zcela správně |
Jura |
Jen co jsem to odeslal, hned jsem na to přišel taky. Bohužel to nešlo už předělat. Možná taky další impuls správci webu - možnost korigovat již napsané jako je to možné třeba v kalendáři akcí - tam to jde. Nicméně - příště si dám větší pozor co píšu. Jura
|
| 03. 03. 2006 • Žádné opravy! |
Zbyněk |
A nechtěl bys, Juro, toho trochu moc? Vzít zpět to, co už jsi jednou řekl, nebo napsal? Nebo to po čase změnit?
Né,né. My jsme to tak udělali schválně. Aby se na našich stránkách nemohly profilovat žádné vládní strany!
A tak to taky zůstane.
|
| 20. 02. 2006 • Jan Neruda ... o národní písni (I.) |
|
Po čase vrátil jsem se zase k textům Jana Nerudy. Pokaždé, když si přečtu jeho "Dvě slovíčka v čas o národní písni," rozprostře se v mém srdci zvláštní pocit. Nebudu jej popisovat - a nebudu ani komentovat Nerudovy povídky. Názor nechť si každý udělá sám. Tato první povídka (první slovíčko) je z června 1891.
|
Vladane, děkuji za inspiraci ku studiu a četbě. Myslím, že jde o velmi závažné a důvěryhodné dobové svědectví (rok 1891 a Jan Neruda), že bych já (i další) uvítal citaci zdroje. Těším se na pokračování a ještě jednou děkuji.
|
| 27. 02. 2006 • Jan Neruda ... o národní písni (II.) |
|
"Tak je to, pánové: národní píseň není knoflík u vesty! Ta je částí naší duše - a my veškerými silami, co nám jich bohem dáno, musíme chránit a bránit tu českou duši svoji!" ...píše ve své druhé povídce (druhém slovíčku z července 1891) Jan Neruda. A jedním dechem dodává: "Zacházejme uctivě se svou národní písní, a ihned bude ona si jinak zas vykračovat."
|
| 05. 03. 2006 • Jak hroznolhotské cigánky žadonily |
|
Přes deset let se organizuje v Hroznové Lhotě setkávání folklorních mužských sborů. Místní zpěváci si na akci zakládají, snaží se připravit pro hosty co nejpříjemnější prostředí, ale co naplat, rok od roku diváků ubývá. Silný návštěvnický obrat nastal až při nedávném netradičně pojatém premiérovém setkání ženských sborů...
|
| 12. 03. 2006 • Jak jsme v Opavě pochovali basu |
|
Muzika hrála a noblesním sálem Psychiatrické léčebny v Opavě zněl zpěv. Muži ulévali vína z donesených láhví, zatímco ženy podávaly kolovat na talířcích boží milosti i jiné cukroví. Již z této charakteristiky je poznat, že to nebyli chovanci zdejšího ústavu, nicméně blázni to byli také, neboť ten, kdo si dokáže udělat čas a věnuje se folkloru, tedy činnosti, jíž nelze nabýt pražádného materiálního prospěchu, je blázen.
|
myslím, že za tu dobu trvání souboru už je z výhonku pěkný strom. Jeho plody ať jsou chutné a v jeho stínu ať je každý rád a cítí se dobře.
přeje Pavel Dvořan
Folklorní studio Buchlovice
|
| 19. 03. 2006 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
Vánoce jsou nepochybně na první pohled plné paradoxů. Na jedné straně v sobě skrývají pokorné očekávání příchodu Spasitele, na straně druhé však představují "nebiblickou nákupní apokalypsu". O vánočních svátcích jsou mnohými uctívány přinejmenším čtyři ze sedmi smrtelných hříchů, jimž křesťanství kdysi spílalo, a sice lakomství, obžerství, chtíč a závist.
|
| 23. 03. 2006 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
Vyvrcholením dlouhých předvánočních příprav je společná štědrovečerní večeře. Bývá ritualizovanou událostí, neboť se odehrává v již zažitých a léta opakovaných sekvencích. Jídlo je na jedné straně základní biologickou potřebou, zároveň je však spojeno s určitými rituály, symboly či vírou. Jídlo tedy může účastníky rituálu spojovat s neviditelnými bytostmi,...
|
| 26. 03. 2006 • Vánoce a stres |
Vladan |
Děkuji autorkám p. Jirkové a p. Ulrychové za hezké pojednání o Vánocích. Při zpracovávání jejich článku jsem se jak mnohému přiučil, tak i hezky pobavil, konkrétně u projevu Antonína Zápotockého. Netušil jsem, že Ježíšek nám dospěl v dědu Mráze...o))) A ty zářící hvězdy...
Ale teď vážně. Trošku mě překvapilo, že berete proměnu prostoru kolem sebe v době Vánoc jako zarážející. Mi osobně to tak zarážející nepřijde. Vezmu-li v potaz, kam až kořeny těchto oslav sahají, co jim předcházelo, co symbolizují, ...a koneckonců co si od nich každý rok slibujeme a co od Vánoc očekáváme, pak bych se tomu vůbec nedivil, že vynakládáme takové úsilí, abychom ten náš všední prostor v tuto dobu nějak vylepšili, zkrášlili, zvláště pak když máme takovou inspiraci v tradicích našich předků.
Taky se přiznám, že nerozumím výrazu "nukleární rodina". Co je např. nukleární zbraň vím, ale spojení slova nukleární se slovem rodina zatím nechápu.
A do třetice. Píšete, že tíha Vánoc leží na ženách a tím že mnohdy dochází k opačnému procesu, než je žádané stmelování rodiny. Byl bych v tomto směru v dnešním světě opatrnější. Jako zástupce druhého pohlaví vím, že pečení, vaření, uklízení je většinou více na bedrech žen, ale k Vánocům a hlavně k době předvánoční patří i další činnosti, které zase většinou vykonávají muži (nebo je to po nich alespoň požadováno). A jelikož je všeobecně známo, že my muži jsme hůře vybaveni k přežití těchto stresů, pak si dokážu docela živě představit že Vánoce (hlavně tedy doba před Vánocemi) zapříčinala rozpad nejedné rodiny. Abych byl přesnější, nemůže za to ani tak ta předvánoční doba, ale neúměrné vybočení našich činností v tomto období oproti normálu (mnohde jsou domácnosti vzhůru nohama, hospodyňky v dobré víře přehání vše, co se přehnat dá, úklidem a pečením počínaje a běháním po obchodech konče). Není bez zajímavosti, že právě v tuto dobu se hospody plní "zoufalými" muži daleko více než je tomu zvykem...
Tolik jen můj pohled na to, že není vše tak jednostranné, jak se mnohdy může někomu zdát...o)))
|
| 28. 03. 2006 • ... ach, ta vánoční "štvanice" |
Eva J |
Děkuji za reakci a zároveň i za možnost „vyvěšení“ článku na stránkách folklorwebu.
Ano… ty hvězdy na našich šachtách, hutích, továrnách… i já jsem se při pročítání materiálů k diplomové práci (jejíž zkrácenou verzí je právě tento článek) občas upřímně pobavila… :o)
K Vašim podnětům a připomínkám:
Proměna prostoru během vánočních svátků sama o sobě zarážející není, neboť je součástí každého rituálu. Jako zarážející vnímám však kvantitu (když se světové metropole předhánějí ve velikosti vánočního stromu na svých náměstích) a skutečně všudypřítomnost vánočních symbolů (netisknou se snad náhodou i na toaletní papír ?)
Pojem „nukleární“ znamená „jádrový“ a vedle atomové fyziky se používá i v antropologii a to v souvislosti s rodinou - „jádrová rodina“ označuje rodinu v sestavě rodiče – děti anebo manželský pár sám o sobě.
A poslední připomínku jsem ze strany zástupců mužského pohlaví, přiznám se, očekávala :o) Netvrdím, že tíha Vánoc leží CELOU vahou na bedrech žen, nicméně ve „vánoční dělbě práce“ vidím značný nepoměr. A souhlasím s Vámi, že mnohé ženy „přehánějí“ a mají za to, že bez 12 druhů cukroví a vanilkových rohlíčků by to nebyly ty PRAVÉ VÁNOCE… Docela zajímavě to popsala Eva Hauserová, myslím, že úryvek z jejího článku stojí za to zde odcitovat: „v tom, jak ženy pokládají za svou svatou povinnost se každoročně uštvat, se skrývá nějaký rituální a zároveň masochistický prvek. … Je docela možné, že tím odčiňují pocit provinilosti z toho, jak jsou emancipované. … Alespoň jednou za rok je tedy potřeba veškeré dluhy vůči rodině odčinit zostřenými domácími pracemi. … Syndrom vánočního uštvání nápadně připomíná drsné zkoušky dospělosti u různých mimoevropských kultur …. Vánoce jsou pro naše ženy obdobnou rituální zkouškou ohněm, zkouškou zasloužilé a opravdové hospodyně, hodné toho jména“ (Hauserová, Eva 2002, 28.12. Ženy se o Vánocích uštvou samy. Lidové noviny.). Mimochodem, tatáž autorka zajímavým a značně nekonvenčním způsobem pojala genderové rozdělení rolí (resp. mužské role) v rámci nejdůležitějších vánočních rituálů – odkaz pro případné zájemce: Hauseová, Eva 2000. Lapače času (fejetony a jiné obrázky doby). Praha: Votobia, s. 91-94.
No, možná že společenský vývoj přispěje k postupnému vybalancování „vánočních rolí“ mužů a žen… a teď nemám na mysli představu, že by se k „zoufalým“ mužům v hospodách přidávaly stejně (nebo ještě více) zoufalé ženy hospodyňky … :o)
|
| 28. 03. 2006 • ...klidné Vánoce |
Vladan |
Paní Jirková, děkuji za vysvětlení pojmu "nukleární rodina". I já bych byl rád, kdyby společenský vývoj přispěl jak k vybalancování rolí (a to nejen v této době), tak hlavně ke zklidnění tohoto hektického období. Vždyť Vánoce jsou svátky klidu a míru... jak se rádo říká. Nechápu, proč si je tak kazíme... a co si tím dokazujeme...
|
| 24. 03. 2006 • Fašanek umreu, ať žije fašanek! (I.) |
|
Díky laskavé velkorysosti pravověrných Horňáků mi bylo před třemi lety umožněno poznat zač je toho "fašanek" ve Velké z té strany, která je určena výhradně mužům.
Jaký byl "Fašanek 2004" jsem zapsala dílem pro sebe, ale hlavně pro přátele, odloučené příznivce Horňácka, kteří neměli to štěstí být u toho.
|
| 24. 03. 2006 • Jsem první !!! :)) |
Martin |
Svůj názor sdělím, až si text přečtu, teď mne tlačí čas .... zatím mne těší, že jsem první !!! :)) Přeju všem diskutérům krásný den.
|
| 25. 03. 2006 • Hřeje to! |
berkoš |
Dík za teplý (bez ohledu na vykreslené počasí) obrázek.
S prvními tóny houslí.... - jak tomu rozumím.
|
...poděkování taky hřeje :-), ale příběh je teprve v polovině, ještě se bude dokreslovat...:-)
|
| 26. 03. 2006 • Odfúkaj už tu fašankovú zimu preč,ale JARO.. |
Tonda Vrba |
Vitaj Marcelko Kadlecová(starší) ze severu Čech! Už ten studený, krušný loňský aj letošní fašanek odfúkni nekde preč z tohoto "teplého místečka". Já už chcu informovat o JARU, o otvírání sklepú v Kyjově, o samých aktuálních věcách!!! S tím príspěvkem, kerý bude ešče na pokračování, sa obúzáš preca nějak pozdě a brzdíš ňa. Ale, abys nebyua naštvaná a neubírau Ti radost, nadšení z náštěvy našeho kraja, píšeš fajno a nic si "nepribarvuješ" jako nekerí iní. Jináč sa to dobre čte, dyž sa píše o Horňácku a nemosím to "šmolit" já. A proto pokračuj a JARO teda mosí ešče počkat. Takéj nám aspoň nekerým "oživíš" fašankové veselí a tak si ju dajme ešče ráz spolu. Pritom ně vůbec nevadí, že si ženská a ty ju u nás nezpívajú. "Fašanku, fašanku, už je ťa namále, jako téj rosenky, na zelenéj trávě..."
|
| 26. 03. 2006 • Příliš silný zážitek |
Zbyněk |
Letošní Fašanek na Horňácku, ale i jinde, přinesl spoustě lidem radost, veselí, uvolnění a odpočinek od každodenních starostí. Já sám jsem byl hned na třech a musím říct, že všude bylo krásně, bez ohledu na počasí. To Fašančáré nevnímají a kam příjdou, tam s nimi vstupuje radost, Slunce a veslí.
Pro mnohé z nás, co jsme to zažili, jsou ty vzpomínky tak krásné a silné, že se rádi nacháme ještě chvíli kolébat tou nezapomenutelnou atmosférou.
Moc pěkně se to čte.
|
| 27. 03. 2006 • Ať žije !!! |
Martin |
Abyste ně, ludé, dobre rozuměli, proč sem měu takú velikú radosť, že su první... dyž sem v pátek očima preskákau fotky, na konci blikau nápis: "Diskutujte, buďte první" lebo tak cosi ... a protože bývám první máuogdy, tož sem neodolau :)) Včilkaj už tam ten nápis néni, šak co by tam také děuau, že ?! :)) První može byt enom jeden. Čuověk má mět radosť aj z mauých věcí (čtite: z blbostí) a já čuověk su.
Moja babička ně ale furt ríká: "Pan farár povidau, že první budú poslední a poslední budú první".... tož nevím, esi sa mám eště radovat ...
Prečtu sem si to porádně a ceué až teďkaj ... stačí zavrít oči a ste tam ... hubu sem měu od ucha k uchu, dyž sem si predstaviu, jak s kozačkama zlézáte zledovatěuý kopec z javornickéj zastávky..
Babička ně ale vysvětliua, že kozačky nejsú roby donských kozákú ani huby, co na ně v létě chodím do hája ...
Ale abych sa dostau k temu dúležitému .. čte sa to velice dobre, co suovo to perla !!! Také bych chtěu umět tak presně vystihnút co sem zažiu a cítiu… je to výborné počteníčko, úplný zvihač nálady !!
Už sa moc těším na to "pokračování príště", snáď ích bude eště několik. Že to néni šecko naráz je dobre, jak ríká moja babička "Dobrého pomáu". ("po máu" ?)
Miuá autorko, nestáuo by za to takto zapsat šecky "poznávací zájezdy" na Horňácko ? To dobré aj to horší, šak taký je život … no, prestanu s tým filozofováním … a půjdu račej neco porádného děuat…mosím eště na dvori rozházat tú hromadu sněhu, lebo neroztaje ani do Horňáckých…
Snáď to nebude, jak gdosi gdesi napsau: Dyž nám to červenec a srpen nepokazá, tož by letos mohua byt aj pěkná zima.
Posíuám moc pozdravú z Horňácka !
M.
|
| 28. 03. 2006 • P.S. Martin který....? |
Marcela |
Milý Martine,
při čtení tohoto svérázně laskavého komentáře zažívám podobný pocit zadostiučinění, jako když mě před pár lety nejmenovaný primáš nejmenované CM, hrající u cesty na Hůrce příchozím návštěvníkům Horňáckých slavností, vyzval, abych si vybrala, "kerú ně majú zahrat"..., rozuměj, ke které mi mají poskytnout hudební doporovod...
A já se nezalekla a zazpívala.., baladu.., jednu z těch, co zpívá jeden z mých oblíbených Martinů...:-)
A jakobych tím v sobě tehdy zlomila něco z nepsané nedotknutelnosti všeho horňáckého...
A přestala jsem být pouhým divákem...
Díky za povzbuzení a doufám že brzy na viděnou!
M.
|
Zdravím všechny,
díky za originální a výstižné postřehy z fašanku, snad nebudu neslušný, když sem vložím odkaz na "konkurenční" stránky (to je snad hloupost - mezi námi doufám převažuje tolerance); je to zase můj pohled na letošní fašanek, ale každý sebelepší popis je asi nepřesný a chce to prostě zažít. Tady je ta cesta : http://www.slovacko.org/home/?acc=pohledem_martina_koz
Mějte se
MK
|
| 28. 03. 2006 • Už ne enom sa dívat... |
Ranka |
Já cuzinka a pocestná z iného kraja před půl rokem sem udělala svoju prvú cestu na sladké Slovácko. Sama jak slobodný ptáček enom s tušením kam asi hlavinku složím stála sem na perónu jak tichý blázének v slunéčku a v hlavě husle husle husličky.Ale už mňa neuspokojuje enom sa
dívat a tleskat. JAK SA PŘIJDE K TAKOVÉMU
FAŠANKOVÉMU ZÁŽITKU NA VLASTNÚ KOŽU,MARECELO?Pošeptajte mě kde sa vezme vstupénka na ten napentlený žebřiňák s muzikantama tak blizučko že sa smyčec otírat bude o moje ouško?Řeknětě mi či kdo jiný z tejto stránky lidiček barevných s krásnýma zážitkama které miluju o "vstupénce na ten povoz" a já přijedu jak
na koňu ze staré stáje vedle slováckých búd
co sem objevila na toulkách po horňáckých
vesničkách kde sa čas zastavil.
Ranka
|
| 29. 03. 2006 • Má milá Ranko... |
Marcela |
Jak dobře ti rozumím... Pořád mám v paměti svoje první "Horňácké"..., se vším údivem, obdivem, pokorou..., ale taky nutkavou touhou se zapojit..., přidat se aspoň v jedné písničce ke všem těm hlasům, co jich je na Hůrce při hudecké noci rozesetých k nespočítání...
I to trpké zjištění, že vzdor jakési zhloubiduše příbuznosti žádnou neumím...
A tam někde to začalo...
Na každé další Horňácké už jsem jela se zásobičkou toho, co jsem se v mezičasí stihla naučit...
A podobně se z povědomých tváří stávaly tváře známé a začala se rodit první přátelství...
A přátelé nám krom jiného otevřeli i dveře svých domů...
Horňákovi totiž nemusíš říkat, jak moc to tam u nich máš ráda..., on to neomylně odezře..., z očí, z úsměvu...
Takže nám pojď směle a s úsměvem vstříc - nám odloučeným "Horňákům" - už teď si "naša"(!)
My tě k těm opentleným žebřiňákům budeme navigovat... :-)
marcela
|
| 29. 03. 2006 • Ranko, koňa nechaj doma... |
Tonda Vrba |
|
| 29. 03. 2006 • Ranko, nechaj doma koňa... |
Tonda Vrba |
Omúvám sa úvodem, tak su zabraný napsat Rance a jí podobným príznivcom Horňácka , že sem nechťa ovládeu knoflík na klávesnici a nechťa sa tím odpojíu od dané reči. Tož sa teda pripojuju. Ranko, "koňa" si nechaj radši doma ve stáji,alebo zavítaj na suavnú Jízdu králú do Vlčnova.
I dyž by to byuo na Horňácku pěkné a určitě atraktivné shlédnút, jak krojovaná "cuzinka" z iného kraja chce upútat tímto "starodávným sedláckým zvykem" naše oči.
Ale reknu ti to na rovinu, nikdo z nás folkloristú ti koňa opatrovat nebude! Nám stačá k opatrování tací ludé, prátelé jakým je napríklad Marcelka K. a jí podobní naši príznivci. Možu ti jen poradit,jak sa mezi ně možeš zaradit. Žádnú "vstupenku na napentlený žebriňák" nedostaneš.Povoz stejnak ani po Horňácku nevyrážá do ulic každý rok! Po určité neurčité době "vstupenku" od nás obdržíš sama a zadarmo. Dojde to prostě jaksi samo. A Stačí k tomu opravdu málo. Mosíš byt akorát mezi nama vytrvalá,ostávat od začátku až do konca na akcách, zajímat sa o místo, kde sa nacházáš,o region, o ludí, pěsničky, prostě mosíš "vniknút" do našich horňáckých folklorních duší, do nátur jednotlivců. Horňák sa do tobja "vtírat" nebude, ale časem pozná, co si zač. Věz, že potom budeš mět od něho otevrenú náruč, nebudeš k tomu potrebovat koně,naskakovat na žebriňák... Myslím, že tomu je tak aj na dalších místoch celého Slovácka, nejen Horňácka. Šady ťa v těchto krajoch "malovaných folklorem" mezi sobja pusťá. Bude záležat jen na tobje samotné, jak blizúčko to bude... Marcelce Kadlecové mladší a starší z Litvínova, Vláďovi Mertovi z Prahy,Bretovi Rychlíkovi z Brna, Honzovi Šilpochovi z Prahy, Zdeňkovi Pokornému z Brna, už nebohému Jaroškovi Pochylému z kanadského Vancouvru a mnoho dalším sa to podariuo. Protože chtěli... S hrdosťú a pokorú těmto vzácným luďom ríkám "bratre" (to ňa naučili věhlasní muzikanští bratré Petr a Jura Petrú z Kyjova). Ode dneška už ríkám "sestro" Marcelce Kadlecová starší. Tož sa "cuzinko" snaž, nech si brzúčko "naša" a možeš takéj psat zážitky napríklad z Ozvěn Horňácka. Vitaj!
|
| 30. 03. 2006 • Tož dobře, |
Ranka |
pane Vrbo.Zasvítili jste mě slunéčkem na
cestu, zahráli u uška pěknu notečku.Nemám
kolem sebe ludí s tuto láskú slováckú ale
jak mě pán v robotě bránit nebude a volno
dá mě, hned sa zas rozjedu aj s tým svojím slunéčkem ve svojej dušičce daleké.
|
Voda hučí po Veličce, Ranka básní o notečce, o téj uásce slováckéj, ale né o horňáckéj! Nemá ludí kolem sobja, volno v robotě nemá, hned na Horňácko, hned tak sa nevydá. Dušičku má dalekú, jak já v huavě novú pěsničku. Súnečkem jí ešče nesvítím, zatím sním o setkání s ní... Rozjeu bych sa za ňú, zahrát (su zpěvák, tak zazpívat), do uška tu novú, pěknú notečku... Ale nevím jak, tak já zvídám a ptám sa kam?
|
Ináč já sa Rance "nevtírám", chcu sa púze trošku "predstavit", že mám "básnické strevo". A možná sa ně to ani nepodariuo...
|
| 30. 03. 2006 • Tondovi |
Dušan |
Tož včíl to Tondo skoro vypadá, jako bys Ranku začínal baliť. Taky stary kozel!
|
A ty si myslíš kamaráde, že sa tímto způsobem, pres tento FolklorWeb nejde "zauáskovat" ?!Ale tentokrát sa opravdicky priznám, že sem na takovú věc opravdu nemysleu. Slovu "starý kozel" sa důrazně bráním. Nemám ešče padesátku, mám dvě děti a hodnú ženu, miluju je,... miluju šeckých dobrých ludí, miluju pěsničku, miluju sliovicu... Už dosť! Moc sa rázem "odhaluju". Až sa Ranka ukáže na Horňácku, tak mňa určitě vyhledá a sama pozná, co su zač...
|
Tak si tak sedím v práci, pročítám se těmi hřejivými příspěvky ("pří-zpěvky"..:), k tomu mi přizpěvuje pan Hrbáč, kterého vysílám z repráčků do chodeb celého rozhlasu jako terapii :) a říkám si, že byste se měli vy - všichni proslunění ludé - spojit v myšlénkách a pomoct tomu nahoře usrknout voděnku od břehů....(!) To se musí podařit !! :)
|
| 31. 03. 2006 • Veselo muziko... |
Jura |
Toniku, ty starý kozle.....tys to ale chytl. Jedno mě ale těší - ať už to je Tonda, Dušan, Ranka, Marcela a bůhví kdo ještě - je tu veselo. Většinu z vás sice neznám, ale to nevadí. Jde hlavně o to, aby jsme neztratili guráž a neschovávali se v zadních řadách. Napsat može každý - aji kdyby to měla být blbost - jako já třeba teď - souhlasím s tím, že je Tonda starý kozel. Musím se tomu smát a zlomyslně připsat, že mě to těší, protože došlo aji na tebja. Vitaj bratre. Jura
|
enem aby sas pod rubáškem nepřehřál Tondo
Vrbo či esli ti sedélko pod řiťú nechytá!
Pozorně sem čítala jak mám vnikať do nátury
vašej a zajímat sa o všecko a věru budu. Srdénka kus aj huběnky poslať možu ale dušu
svoju nevyměním, dušu nedám nikomu či by mi
aj do hlavinky vstúpil.Najsladší vy máte husličky a charismatických primášů ale ani
za ně to svoje slobodné túlavé aj vášnivé neměním . Ale žes dokázal že aj veršík sparaviť umíš tak já ti potom aj ostatním
nejaký hlaďučký ze svojich pošlu.
Tak sem vstúpila do tejto roztančenej strán
ky pro mě nečekaně živo a potěšeně!Dobrú noc.
|
Moji milí, 22.dubenca (sobotěnka) orgánaju u nás ve Velkéj velkú akcu Košt 2006 O krála slováckéj klobásky. Enem na okraj, už tam mám nejen slovácké, ale aj slovenské, maďarské, ale už aj albánské "zdravé" pochutiny !!! Už ňa trápí, že košt je vypsaný jako "slovácký". Bratr, keramik brněnský Jarošek Homola děuá prekrásné ceny pro vypsané kategorie rezníkú z téjto oblasti. Myslíte, že mám tuto "událost" rozšírit mimo region Slovácka?! Idu do vany a vedla tohoto problému premýšlám, jakým způsobem vůbec budú ludé tento vyjímečný košt budú hodnotit!!! Neco mám v palici, ale každú radu beru...
|
Milý bratre Antoníne, musím na to reagovat ,protože ňa už začínáš zaséj pomálúčky srat. Lesti je to košt o Krála slováckéj klobásky, tak vítěz musí preca zéjisť ze slováckej klobásky a nepremýšlaj a nešpekuluj. Tyto cizokrajné pochutiny budú určitě príjemným zpestrením koštu. Myslím si ale, že ludé dajú stejně nejvíc hlasů klasickéj klobásce jak ju známe, nebo podobnéj. Jak budeme hodnotit eště vyšpekulujeme, hlavně sa v téj vaňe neutop. Zdraví Ťa "technický reditel".
|
Nechme to doma a cizokrajné ako zpestrení. Ludé to vyberú sami. Prezident.
|
| 29. 03. 2006 • Fašanek umreu, ať žije fašanek! (II.) |
|
Hospoda byla příjemně plná a zadýchaná a jen jsme otevřely dveře, zvedl se Jareček v celé své výšce a s rozevřenou náručí nás vítal něžným "kurátka moje zuaté!".
Jak jsme rozmrzaly, sžívaly jsme se v příjemném povídání s našimi budoucími spolubydlícími a zanedlouho jsme se přistihly, jak si masírujeme lícní kosti, neklamný to příznak namožení smíchových svalů...
|
| 03. 04. 2006 • Už zaséj su první !!!! |
Martin |
Ludé, reknite ně, jak já to enom děuám... :)
|
| 03. 04. 2006 • Být první |
Vladan |
Martine, být první neznamená vždy být nejlepší...o)))
|
| 08. 04. 2006 • Miuý Vladane, šak to já dobre vím :) |
Martin |
...ale vyúčit sa to nedá ! :))
|
| 08. 04. 2006 • Ať žije fašanek ! |
Martin |
Tož sem sa konečně dostau k temu „pokračování příště“…. prečtu sem si to hnedkaj dvakrát, aby z teho neco měly obě pouovičky mojého mozku. … a určitě to budu eště párkrát číst …. dobre to vypuavuje endorfíny ..
a roztahuje kútky…
Opakovau bych sa, gdybych reku, že je to moc pěkně popsané … lúbí sa ně, že autorka prožívá fašanek silněj něž hromadu ludí z tady (včetně mňa)… né šecí tu sú tak velicí „folklóristi“, jak by sa mohuo nekomu zdát, a tož mám radosť, že sa najdú ludé, kerý sú sice z inama, ale Horňákama sú dušú….
Chtěu bych sa optat na jednu věc … jak je možné, že si autorka tak dobre šecko pamatuje ? Šak tam furt štamprle lécú jak děcka o prestávce … a gdyby si děuaua poznámky na papír, tož to by mohuo byt nekerým luďom aj divné … (šak to znáne : „Sraly na něj mouchy, tak jsem ho sundal.“)
„Krade sa všady“, jak ríká moja babička … Horňácko Nehorňácko … „asi si to negdo pošťau“ je taký pěkný eufemismus, kerý sem párkrát čú. Dokážu si predstavit tú hrúzu v očách, dyž pred dverama nic nebyou !
A tú úlevu, dyž sa šecko vyjasniuo.
A moc bych chtěu vidět, jak ste sa tvárily na tú „pouovyfúkuú škaredu škaredú“
Moc sa těším na další „pokračování příště“, ať už je to o čem chce. Povznášá to ducha a rozveseluje mysl velice.
Mosím už končit, idu sa navečér podívat do Lipova na tú horňáckú omuadinu… děcka tam majú Muadé Horňácko.
Včéra ně došli do hodiny dvá mauí chuapci v krojoch, dojeli prímo z Velkéj, gde si to šecko zkúšali. To vám byu pohled, dyž ríkali „Aj kn sin‘, aj kn dáns, bat aj kánt kuk“.
Tož idu. Chcu eště pokopat pod zeleninu a hodit do zemi pár rádkú erteplí, aby měly v létě mandelinky co žrat.
Preju šeckým šecko dobré !
M.
|
| 10. 04. 2006 • Aj já tobě |
Ranka |
Martinku píšeš lepší než národný umělec. Odkud si?
|
| 11. 04. 2006 • Aj já tobě |
Martin |
Děkuju za miué pochválení, Ranko :) Su z Horňácka, z dědiny, kerá sa oficiálně menuje Louka, ale šecí tady jí ríkajú Úka.
A z kama si ty ?
|
| 12. 04. 2006 • Odpovím, |
Ranka |
Martinku, strpení, mám toho cosi moc
|
| 12. 04. 2006 • "ZLATÉ JABKO" |
Ranka |
sa to tu jmenovalo, ted Zlín. Říká sa, že
máme na štamprlku stejně daleko ke Slováko-
vi, Valachovi aj k Hanákovi.Už vím kam...
A já to mám k vám všem na tejto stránce jednú za 2-3 dny.
|
| 13. 04. 2006 • ZUATÉ JABKO ? |
Martin |
Tož to sem nevěděu...to ste na tom lepší jak Ňújók, ten je také jabko, ale enom veliké ...
|
| 14. 04. 2006 • Vidíš, |
Ranka |
to sem zas já nevěděla.Důležité je, že vím
kudy do Velké-po cestách mezi polama, přes
vás, pak po slunéčku mezi chalupama malova-
nýma-v téj oheň živý otevřený, v téj husle hrajú, v téj dva chodíja po izbě a na sebe sa dívajú, v téj mrně křičí, v téj kdo
si po opici chrápe, v téj sa bijú v téj mi-
lujú a ikony svatých podle cest..
(A to sem Tondovi Vrbovi psala že moja duša
zostane u mě- to už bylo pozdě..)
|
| 08. 04. 2006 • Milý Martine... |
Marcela |
Já pro ty tvoje přípisky snad tu svojí psací potenci zvýším... :-)
A jak si to všecko tak dobře pamatuju...?
Ten otisk z toho co zažívám je tak hluboký, že stačí zavřít oči, přenesu se v čase i v prostoru a vybavím si detailně každý obrázek, zvuk, vůni...
Pustím si horňácké..., naleju sklenku červeného a už to jede...
Někdy něco vypadne..., tam kde přelétlo množství štamprlí větší než velké..., ale to celkovému obrázku na barevnosti neubere...:-)
Těším se moc na všechny nové, ve kterých už máš předmalované místečko(!)
|
| 11. 04. 2006 • Miuá malérko ... |
Martin |
:))) těším sa na další tvoju psací/malovací potenciju. Aj na setkání tady ...nebo inde ...
|
| 31. 03. 2006 • Rok Františka Bartoše |
|
Osobnost a dílo Františka Bartoše si letos připomene odborná i laická veřejnost u příležitosti stého výročí úmrtí tohoto významného jazykovědce, pedagoga, buditele, sběratele lidové slovesnosti a národopisce. Soubor vzdělávacích, společenských a kulturních akcí pro veřejnost pod názvem Bartošův rok začal 15.března 2006 cyklem přednášek v Krajské knihovně Františka Bartoše.
|
| 01. 04. 2006 • František Bartoš |
|
František Bartoš je jednou z nejvýznamnějších osobností našeho kulturního života druhé poloviny 19.století. V této době výrazně ovlivňoval svým mnohostranným dílem rozvoj celého národního života na Moravě. Vše, co dělal a čemu se věnoval, mělo vždy jediného společného jmenovatele: všestranně upevňovat a rozvíjet národní uvědomění, kulturu a vzdělání.
|
| 02. 04. 2006 • Zájem o folklor, dechovku a world music v rozhlase |
|
Na začátku února 2006 jsem uskutečnila krátkou anketu, ve které jsem se ptala na zájem o folklor, dechovku a world music v rozhlasovém vysílání. Zajímalo mě, jaké posluchači očekávají informace od rozhlasu atd. Ankety se zúčastnilo 183 respondentů. Výsledky vám nyní předkládám.
|
| 03. 04. 2006 • O vlaštovkách |
|
O jaru se nám již zdálo a ono ne a ne přijít. Tesknili jsme po sluníčku, mladých barvách trávy a vůni hyacintu. Je 17.březen, zbývá ani ne celý týden do příchodu kalendářního jara. Čekáme na znamení: "Když lastovice letí, jest znamení podletí." Ale vlaštovka nikde. Jedno bulharské přísloví praví: "Samotná vlaštovka jaro neudělá - udělá ho jedna martenica"...
|
| 08. 04. 2006 • Mladému Horňácku ubývají děti |
|
Do čtyřiatřicátého dějství vstoupil týden před velikonočními svátky regionální folklorní svátek v podobě dětského festivalu Mladé Horňácko. Představilo se v něm na 223 dětí. Snižováním populace ubývá dětí ve školách a to se z části podepisuje i na celkové účasti festivalu. Navíc dnešní děti už nežijí s takovým zapálením pro folklor jako tomu bývalo v dřívější době.
|
| 12. 04. 2006 • Velikonoční pondělí v lidové tradici |
|
Velikonoční pondělí je z hlediska zvyků nejvýznamnějším dnem velikonočního období. Tento den se odbývá pomlázka. Tímto slovem rozumíme několik věcí: pomlázkou je spletené vrbové nebo jívové proutí, kterým chlapci šlehají děvčata. Pak je tak nazýváno samotné šlehání a konečně se pod stejným pojmem skrývá obvyklý velikonoční dar-malovaná vajíčka.
|
| 17. 04. 2006 • "Kolmo" z Horňácka do kyjovského "Šištótu" |
|
Mužský sbor Slováckého souboru Kyjov uspořádal v neděli 19.března spolu s kyjovskými vinaři pod záštitou Města Kyjova třetí "Otvírání sklepů na Šištótě" za účasti sedmi folklorních krojovaných mužských sborů se svými hudebními doprovody - z Bukovan, Dubňan, Milotic, Svatobořic-Mistřína, Vnorov, Vracova a domácích zpěváků.
|
| 17. 04. 2006 • Zpáteční cesta |
Vladan |
Tož Toníku, už jsem se pomalu bál, že na těch kolech pojedete aj dom. Vcelku jsem si oddech i zasmál se, jak vám za dramatických okolností ujely dva plánované vlaky od Brna. To si dovedu živě představit... (taky mám několik takových plánovaných odjezdů za sebou). A chudák "taxikář"... co ten si asi všechno musel vyslechnout...o)))
|
| 17. 04. 2006 • Tož, chuďák to nebyu... :-) |
Tonda Vrba |
Chuďákem byu Jurka P. z Kameňáku, kerý nás moséu hlídat. Jináč další chudák nebyu "taxikář" z Horňácka Jurka Tůmúj z Veselá. Chodí totiž s mojú cérú a mosí skoro posúchat. Dneskaj ně aj dokonco "zpracovau" defekt pri včerajší zpáteční cestě "po štyroch koloch" z národného divadua v matičce měst-v Praze, kde sa hráua fajnová hra Sluha dvou pánů. Na šlahačku sem sa obudiu pred obědem a nikdo ze "sluhú" ně v obchúzce nepomohéu, tož sem sa ceuý deň věnovau "klobáskovému folkloru" doma v garáži a "úradovau" v prípravě na 22. dubenca u nás ve Velkéj v kulturáku. Ešče mosím napsat, že na ten významný "chutný deň" nepotrebuju "sluhu", ale nekerého z "pánkú",kerý mu može neco prihodit do tombole. "Sluha-já" mu to potom vrátím takým "propagačným způsobem" jako skvělý "majstr herecký" Miroslav Donutil ve hlavném výstupu na scéně Národa sobě:o)))
|
Pomalu usínám po cestě z Velké s chutnýma
klobáskama v břiše a v hlavince rámuju ob-rázky ..roztočených hradišťských tanečnic..
klobáskových koleček všude..huslí a úsměvu Martina Hrbáča po zimě zase naživo..Kubíků
v klobúčkách do čela venku pred schodama a
jejich ohnivých čardášků..Kubíků do posled-
ní chvíle v kavárně..a taky posledního ko-la losování ..a možná sem na iné zapoměla (ty zostanú bez rámečků) a že byly pěkné všecky
|
...a já mám ještě otlačený palec, jak sem ty klobásky krájela...:-) Hanko - Ranko, to jsme se někde mezi těma Kubíkama na sebe musely aspoň jednou usmát...(?!)
|
| 26. 04. 2006 • Marcele |
Ranka |
Nejsu si istá Marcelo ale určitě sme sa na sebe usmály a jestli´s to byla ty ,tak sem
sa s obdivem dívala,jak sa to na takých akcách dělá. Mně to trošku potrvá..
|
Antoníne,
děkuju za Šištót, klobásky a najvíc za S jedním koněm do EU.
Ale proč Šištót, esli víš jak méno vzniklo, daj vědět
|
Očekávám, že na tuto otázečku nám Františku odpoví někdo z Kyjova. Jurka Petrůj už hlásiu, že osloviu k vyjádreňú patričnú místní historičku. Vitaj!
|
| 26. 04. 2006 • ©iątót |
Jura |
Přátelé - Frantiąku, Toniku, případně daląí - s mírným zpoľděním potvrzuji jen to, co jiľ bylo vyřčeno v původním článku Tonika Vrby "Z Horňácka kolmo na kyjovský ©iątót. Slovo "ąiątót" vzniklo opravdu z německého slova "Schie_statt",coľ v překladu znamená střelnice, protoľe základ Schie_ znamená střílet a statt-místo,takľe doslovně místo ze kterého se střílelo. V Rakousku se to dokonce zkomolilo na "Schia_statt" a v Česku uľ do doąlo do tvaru "ąiątót". Musím ale přiznat, ľe takto přesný výklad není z mé hlavy, ale z hlavy mých přátel, kteří mě v tom nenechali a důrazně jeątě připomínali, ľe to není od slova ąůstat. Toľ tak. Ostávajte vąichni ve zdraví. Jura
tak doufám,ľe Ti to nějak dál postačí k diskuzi.
vitaj a buď
|
| 27. 04. 2006 • Nějak se to pomrvilo |
Jura |
Nevím jak je to možné, ale u mě na počítači ty písmenka byly normální a jak jsem to odeslal, předělaly se do úplně jiné podoby. Nechci psát víc, kdyby tomu bylo i teď. Jen zkusím napsat znovu slovo Šištót - co to udělá. A jestli nic, pak to nechápu. Musím to psát ještě jednou a nebo je to jasné? Jura
|
| 27. 04. 2006 • To jsem našla v "Národopisných aktualitách" z roku |
marcela |
Střelecká společnost byla v Kyjově založena v roku 1793 a v letech 1804-5 si postavila spolkovou budovu, lidově zvanou "šištót". Byl v ní i taneční sál, ve kterém se též hrávala divadelní představení. Budova tak plnila účel, který hlásala tabule zasazená v průčelí, s německým nápisem: "Dem geselligen Vergnügen" - Společenské zábavě. Zde se později konaly i první české společenské podniky, až do doby, kdy se jejich střediskem stala budova Občanské záložny, postavená v roce 1880. Užíval ji i Sokol, než si postavil novou sokolovnu u nádraží, a nakonec byla upravena na obytný dům. v kyjovském muzeu je uložena spolková kniha "lncorporations Buch der Schützengesellschaft der könig Stadt Gaya", založená v roce 1843, do které se zapisovalo až do roku 1855, kdy patrně střelecká společnost zanikla...
|
| 27. 04. 2006 • Marcelo, |
Jura |
děkuji za téměř vyčerpávající doplnění mých chabých vědomostí. Teď už je ten kyjovský Šištót tak známý, že příští rok určitě přijedete i vy ostatní a nenecháte v tom jenom toho našeho Tonika Vrbového - mimochodem taky starého kozla, což mě vždy dovede rozesmát. Příští rok - pokud budeme při zdraví a při chuti se zase sejdeme na Šištótě některou neděli, která bude nejblíž k prvnímu jarnímu dni. Ahoj. Jura
|
| 27. 04. 2006 • ...rok 1978 se mi tam nevešel... |
marcela |
...já si toho pozvání nesmírně cením, ale to už se fakt na tu Moravu budeme muset přestěhovat...(!) Tondovi na výpomoc s klobáskama jsme s Marcelou ml. nacestovaly 500 km tam a 500 zpátky(!) Ke Kyjovsku máme taky vřelý vztah, ale všechny akce se na tuto vzdálenost ani při nejlepší vůli nedají zvládnout... Ale třeba bude příští jaro všechno jinak...:-) Těším se na setkání* marcela
|
| 19. 04. 2006 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
Oslava Vánoc v sobě skrývá řadu ambivalencí, přičemž tou nejzjevnější a zároveň nejkontroverznější je polarita náboženství versus sekularita. Vánoce na straně jedné zůstávají hned po Velikonocích nejdůležitějším křesťanským svátkem, na straně druhé jsou plné sekulárních prvků. Odložme na chvíli černobílé brýle a zkusme se na tuto polaritu podívat z trochu jiného úhlu.
|
| 21. 04. 2006 • Dudáci a komorní soubory měřili své síly |
|
Soutěže lidových škol umění to nikdy neměly snadné. Pro porotu představují celodenní soustředěnou práci, odměněnou kávou, nanejvýš teplým párkem, pro žáky vyvrcholení intenzivní celoroční přípravy, pro jejich kantory trému, obavy, únavu z intenzivních zkoušek, hraničící téměř s nervovým zhroucením, které je občas sdíleno rodiči či jinými rodinnými příslušníky, pokud se tito k víkendové akci dostaví.
|
| 22. 04. 2006 • Jaroslav Václav Staněk |
|
Primáš Staněk byl jednou z prvních osobností, která se zabývala hledáním optimální jevištní podoby souborových vystoupení. Sám sbíral v terénu folklorní materiál. Navštěvoval pamětníky, naslouchal zpěvu, hře i vypravování, zaznamenával písně, popisoval tance. Učil všechny kolem sebe vnímat lidové umění jako prvek, který osvobozuje a humanizuje člověka.
|
| 27. 04. 2006 • Jak mohou základní umělecké školy přispět... |
|
Naše základní umělecké školy zaměřují svou pozornost na tři oblasti přípravy žáků. Ti nejlepší jsou vedeni ke studiu na konzervatořích a středních uměleckých školách. Veliká většina žáků ovšem získává základní hudební, výtvarné, hudebně pohybové a další dovednosti, které výrazně obohacují jejich život. Je zde ovšem ještě jedna - a docela početná - skupina žáků, jejíž hudební přípravě bych chtěl ve svém přispěvku věnovat pozornost.
|
Na první pohled by se mohlo zdát, že příspěvek Jana Mazurka na stránky Folklorwebu až tak nepatří. Opak je dle mého názoru pravdou. Vezmeme-li v úvahu, kolik učitelů hudební výchovy je zapojeno ve folklorním hnutí, aktivně působí ve folklorních souborech a věnují se výchově dětí v tomto duchu (a to jak v souborech, tak v hodinách hudební výchovy na školách - a mnozí i mimo školu a soubor), pak nemohu jinak, než tento článek s radostí zveřejnit na našich stránkách, byť je primárně určen učitelům ZUŠ (a také rodičům jejich žáků).
|
| 01. 05. 2006 • Lidový kroj Malé Hané (10.) |
|
Na nohou nosily ženy ve svátek punčochy vesměs bílé, ač některé záznamy hovoří tu i tam o punčochách červených. Bílé punčochy byly v létě bavlněné, v zimě vlněné, s barevnými klíny na kotnících. Klíny "cvikle" jsou zdobeny pleteným barevným vzorem, technikou "norskou". Klíny bývaly i se vzory tříbarevnými. Tyto práce prováděli muži, ne ženy.
|
| 02. 05. 2006 • Slovácko - stálá národopisná expozice |
|
Národopisná oblast Slovácko, ležící na jihovýchodní Moravě, je pro návštěvníka stále zajímavá ve všech projevech lidové kultury. Stala se inspirací pro vznik stejnojmenné expozice Slovácko, která dodnes patří k nejzajímavějším v naší republice. Ve třech hlavních oddílech přibližuje návštěvníkům zvyky a obyčeje v průběhu roku.
|
| 05. 05. 2006 • Horňácký bohatýr František Okénka slaví pětaosmdes |
|
V životě je třeba všechno řešit s nadhledem, v klidu a bez emocí. V každé maličkosti vždycky najít to kvalitativní, pěkné. Tím se zabývat a snažit se i tímto způsobem žít. Žít tak, aby se člověk nedostával do stresových situací. Prostě mít z každého počinu radost... říká s vážností na jemné tváři "čerstvý" pětaosmdesátník František Okénka.
|
Blahopřání panu řídícímu Františku Okénkovi
– významnému nositeli lidové tradice a kultury na jihu Moravy
Motto:
Kdo řemeslo své a lidi má rád,
ten při práci si zpívá ..."
Vážený pane řídící Františku Okénko,
srdečně Vás zdravíme z levého břehu Bílého potoka, kde ve Veverské Bítýšce nyní už jen - jako pamětník starých časů - tiše stojí vodní Jarošův válcový mlýn - Muzeum řemesla mlynářského a kulturní památka.
Dovolte nám,
abychom se i my připojili k dlouhé řadě Vašich příznivců, obdivovatelů a gratulantů.
Velmi oceňujeme Vaši celoživotní práci a nevšední zaujetí pro rozvíjení a šíření mnoha oborů moravské lidové kultury.
K Vašemu významnému životnímu jubileu Vám přejeme hlavně hodně zdraví, štěstí, radosti a dostatek energie pro všechny Vaše aktivity, které jste vždy s radostí, osobním nadhledem a láskou k životu a lidem po celý svůj život vykonával a stále vykonáváte.
Ať se Vám ještě dlouhá léta ve všem daří alespoň tak jako dosud.
A někdy se přijeďte podívat do vodního Jarošova mlýna, kde se zastavil čas ...
Ještě jednou přejeme hodně zdraví, štěstí, radosti a příjemný jarní den.
S pozdravem
Ing. Karel Zatloukal, mlynář
Jarošův mlýn - Muzeum
Na Bílém potoce 89
664 71 Veverská Bítýška
tel:. 549 421 444, 777 140 523
e-mail: info@jarosuvmlyn.cz
www.jarosuvmlyn.cz
|
| 07. 05. 2006 • Slovácké slavnosti vína a otevřených památek |
|
Ještě lepší dramaturgické rozložení dílčích programových částí, a tedy i zaujetí ještě většího počtu návštěvníků Uherského Hradiště - tak bychom mohli shrnout hlavní novinky letošního ročníku Slováckých slavností vína a otevřených památek, které bude hostit slovácká metropole ve dnech 9. a 10.září tohoto roku.
|
| 10. 05. 2006 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
Relativně novodobým projevem "sekularizace Vánoc" je politicky korektní slovník, který lze v mnoha západních zemích jen stěží přehlédnout. V multikulturních zemích se Vánoce stávají nejen křesťanským, ale multikulturním svátkem překračujícím hranice nejen jazyka a kultury, ale i náboženského vyznání. Jsou totiž slaveny paralelně s jinými svátky jiných světových náboženství.
|
| 11. 05. 2006 • Kunovická Jízda králů - historie a současnost |
|
Jízda králů má v Kunovicích dlouholetou tradici. Jde o obyčej patrně předkřesťanského původu. V křesťanské chronologii jde o svátek svatodušní, tradičně pořádaný na svatodušní pondělí. První písemná zmínka o konání této slavnosti v Kunovicích je z roku 1897. Již v roce 1771 je doložena její obdoba při příležitosti návštěvy císaře Josefa II. na kunovické faře.
|
| 11. 05. 2009 • Komentář+otázka |
Anka |
Tenhle článek je na mě moc dlouhý, protože spěchám, a tak se mi ho nechtělo přečíst. Ale vypadá to, že ujde.
Kunovice jsou obcí na Slovácku nebo se mýlím?
|
Nemýlíte se, je tomu přesně tak
|
| 15. 05. 2006 • O sečeni lúke a zpiváni ve Velkym Týncu |
|
Až uslyšíte o sečeni lúke ve Velkém Týnci, určitě se přijeďte s hráběmi nebo kosou přidat. Zpívání vám už půjde samo. A nebo se přijeďte jen podívat, přivonět a zaposlouchat se. Jsou totiž okamžiky, které jsou nepopsatelné...
|
| 15. 05. 2006 • Ej, Zuzi Zuzi |
Maryška |
po protrpěném dni ve škole, kde není jediného solidního muzikanta, co by si se mnou na chodbě zazpíval, a kde jsem musela jít zase zpívat sama ve vyučování na záchod, jinak bych už asi umřela, je takový pěkný článek vysvobozením! Ono totiž nejde o to, co tam napíšeš, ale hlavně, že můžu číst cokoliv, co mi vrátí ten pocit sounáležitosti s lidmi, které mám ráda, s vámi všemi, s folkloristy...
|
| 16. 05. 2006 • Folklor, koně, tradice a lidé |
|
Živý folklor se nám poněkud vytrácí, přes veškerou snahu tomuto trendu bránit. Folklor se dnes stává jakousi vyprazdňovanou nádobou, stále více z něj zůstává vnější krása, když vnitřní obsah už nedokážeme a asi ani nemůžeme bezezbytku prožít a vnímat. Folklor se stává výchozím bodem či materiálem pro další uměleckou tvorbu v té či oné podobě.
|
| 17. 05. 2006 • Výsledky ústředního kola národní soutěže ZUŠ |
|
Ve dnech 13. a 14. května 2006 proběhlo na ZUŠ v Břeclavi Ústřední kolo národní soutěže žáků základních uměleckých škol v sólové a komorní hře na lidové nástroje a souborů lidových nástrojů, jejímž vyhlašovatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR. Ústředního kola se zúčastnilo více jak 570 žáků. Nyní vám přinášíme seznamy oceněných jednotlivců a kolektivů.
|
| 18. 05. 2006 • Cesty za muzikou |
|
Ve dnech 13. - 14. května proběhlo v Břeclavi Ústřední kolo národní soutěže ZUŠ. Soutěžilo se v sólové a komorní hře na dudy a cimbál a v souborové hře s dudami a cimbálem. Ráda bych se vyjádřila k souborové hře a organizaci soutěže. Podaří-li se mi vyprovokovat diskusi, bude přesně tím, o co mi jde.
|
Díky za články - mám k nim pár pár neuříděných poznámek:
Zaprve trochu rozpor: Na jedné straně píše Zuzka o jakési "přednastavenosti" rozhodnutí poroty (muziky s více jak 11 členy, secvičené vyhrávky...) a na druhé straně táž vyhodnotí absolutním vítězem 6člennou hudeckou muziku. Asi byli opravdu super, když dokázali přesvědčit. Ale možná jen výjimka potvrzuje pravidlo.
Jinak si myslím, že to nebude tak horké. Soutěž ZUŠ asi opravdu nebude tím místem, na kterém by se projevila radost z hraní. (O to větší poklona Cvrčkům). Předpokládám, že se na tam muziky sešli v "plné síle" (nebo ještě posílenější) a s určeným cílem předvést naučené (nadrilované). Já bych to bral třeba (nebo lépe JEN) jako základ pro další muzikantskou práci. Při shlédnutí oceněných je vidět, že většina z nich hraje též pro nějaké folklorní soubory (k tanci, ke zpěvu). A určitě při těchto příležitostech trochu jinak (tanečníkům pod nohy), než na soutěži ZUŠ, kde jsou sledováni bedlivým zrakem a sluchem poroty. Dovedl bych si tím odůvodnit třeba i ty nepřítomně upřené pohledy primášů. Věřím, že dovedou (alespoň někteří z nich) zahrát bez not třeba i při masopustu či jakémkoliv zpívání. Z čistě diváckého či posluchačského laického hlediska se ale taková nadrilovaná hra líbí, (...ó, jak ty děti krásně hrají...:-) i když v tom z jistého pohledu už moc lidového není. Ale kolik je ho třeba ve studiové nahrávce CD?
Závěrem podtrhuji názor Zuzky, že taková akce by neměla být soutěžní, ale přehlídková, ovšem s kvalitním hodnocením. Porovnávat se totiž dá pouze technika a ne srdce.
A ještě jedna výtka k těm již Zuzkou uvedeným na adresu pořadatelů: proč na takové akci ve volném čase neumožnili dětem (nevyčlenili prostor) ke společnému setkání a hraní všech muzik? Taková "sesion" by byla pro děcka tím pravým vrcholem, inspirací i motivací.
Petr Nakládal, Velká Bystřice
|
| 18. 05. 2006 • Z pohledu účastníka..... |
Martina |
Tak jak už nadpis říká, zúčastnila jsem se této soutěže osobně a musím říct, že s většinou věcí uvedených ve článku souhlasím. Když to vezmu po pořadě, jak bylo napsáno.
Už v prvním odstavci jsem narazila na dle mého názoru velký problém a to, že sólová a komorní hra probíhaly zároveň s hrou souborovou. To bylo docela problematické pro ty muziky, které měly své zástupce také v sólových hrách. Například cimbalistka z naší muziky Úsměv skončila své sólové číslo asi ve třičtvrtě na sedm. My jsme se všichni na ni samozřejmě byli podívat, protože nám bylo řečeno, že naše číslo přijde na řadu kolem půl osmé. No ne, že po skoro půl hodině strávené na obědě najednou přiběhla naše vedoucí a že už jsou před náma jenom dvě čísla. Takže nakonec jsme hráli o hodinu dřív než jsme měli a chystání před soutěží bylo velmi narychlo. díky bohu jsme to stihli.....
Další zmíněný problém bylo posuzování porotců, jako by členové muzik byli profesionálními muzikanty, kteří hrají každý den a za peníze, nebo kteří se souborové hře věnují třeba už 20 let......
Také jsme se shodli v celé naší muzice, že je zvláštní, když všechna "medailová" umístění obdrží pouze muzi, ve kterých se neobjevují dudy. Z našeho pohledu je to mírná zaujatost poroty, která tíhne ke svému regionu a zaměření. Myslíme, že porota nebyla sestavena právě férově.......
ke složitým cifrám nemůžu nic moc ze své kontrášské pozice nic moc dodávat.Vzhledem k tomu že už deset let tančím ve folklórním souboru, tak jsou mi písničky známé hlavně ve své prosté formě bez jakýchkoli ozdob. Našim primům a tercům jsou známé taktéž......
Teď se budu asi trošičku obhajovat, ale dostala jsem se k nepřítomným pohledům kontrášů :) Jak už jsem řekla, tak kontry jsou moje parketa. Doufám, že jsem neměla nepřítomný pohled, rozesmívala jsem totiž zbytek naší cimbál, když jsem na ně vyplazovala jazyk . potom jsem se usmívala a taky sledovala lidi v hledišti a porotu.takže snad tam ten nepřítomný pohled nebyl..... jo a ještě radost z hraní rozhodně mám.... jinak bych to nedělala a ještě si k houslím letos nepřidala cimbál......
Teď ke Cvrčkům-jelikož jsme ze stejného města a na pár vystoupení jsme už spolu účinkovali, znám lidi ze Cvrčků osobně. Jsou to skvělí houslisté, mají výborné zpěvy, je na nich skutečně poznat, že je to baví a cítí v té písničce to co tam patří-dávají do toho srdce.....
K organizaci : naše muzika spolu se Cvrčky a několika dalšími muzikami byla ubytována právě ve Valticích. Přiznám se, že poprvé, co jsem vstoupila už do budovy, tak ve mně zatrnulo a to jsem ješět neviděla pokoje. No zkrátím to, takže o tom, jak to vypadalo svědčí už to, že náš pokoj nedostal žádné povlečení. Byli jsme ale vděční za to, že jsme měli "vlastní" autobus a nemuseli dojíždět vlakem. Protože do jednoho autobusu se všechny muziky ubytované ve Valticích nevlezly. jedinou výhodu to mělo, že na ubytovně měla chodba výbornou akustiku......
Celkově zhodnotím soutěže asi takto: nikdy jsem na žádné nebyla, letos poprvé. Atmosféra na ubytovně a po večerech ve mě zanechala krásné a hluboké dojmy, ale soutěž samotná nikoli. Ale pro to kouzlo nadšení pro folklór a hudbu bych si to klidně někdy zopakovala......
Je mi také líto, že jsem neslyšela žádné jiné muziky kromě těch co hrály na koncertě vítězů, takže to nemůžu tak úplně posoudit.......
přeju krásný den :)
|
| 18. 05. 2006 • Soutěže... |
Vladan |
Soutěže a rozporuplné pohledy na ně... Vděčné to téma do každého počasí. Myslím, že i tady jsme to již kdysi řešili. Já byl tenkrát pro soutěže, většina pak stála proti mě. Dnes to asi dopadne stejně. Ono to ale nikdy není ani černé, ani bílé. Normální zdravé dítě je bezesporu hravé a soutěživé. Postavíme-li před něj v určitém horizontu soutěž, tak vyvine zvýšené úsilí, neboť chce vyhrát. Vyhrát prostě touží každý, ikdyž navenek třeba tvrdí něco jiného. Pak přijde soutěž a ... když vyhraje, je spokojené, namotivované a nažhavené. Takže všechno je v pořádku. A když nedopadne podle svých představ? Jasně, ono to mrzí, bolí. Ale to snad brzy přejde. Kdo z nás to nezažil? Jednou, dvakrát, stokrát? V muzice či mimo ni. Říká se: "Co tě nezabije, to tě posílí". Osobně jsem přesvědčený, že neúspěch je pro zdravý vývoj dítěte (a nejen dítěte) minimálně tak důležitý, jako úspěch. Samozřejmě měly by být v rovnováze. Když mi něco nevyjde, pak se zamyslím proč, vyvodím důsledky a poučím se. Zapnu a jedu ne na sto, ale dvěstě procent. Chybou však je, když hledáme důvody pořád někde jinde, mimo sebe.
Nemohu v tuto chvíli soudit, jak porota pracovala. Díky ne zrovna šťastné organizaci soutěže jsem jen lítal mezi dvěmi budovami či stál hodinové fronty v jídelně (v neděli večer jsem zvažoval, zda si nezažádat o členství v Klubu českých turistů - patřil bych tam po tomto tréninku bezesporu k nejlepším). Ale na nedělním koncertě vítězů jsem viděl a slyšel velice hezké výkony. Byly to muziky, kterým porota udělila první místa. Mi se líbily (samozřejmě na společné spartakiádní cifrování a podobné výstřelky mám také svůj ne zrovna lichotivý názor). Ale tady se ptám sám sebe - mohou tito muzikanti za úpravy, které jim učitelé předkládají? Má pak porota posuzovat aranžmá nebo vyspělost jednotlivých muzikantů a zpěváků, jejich souhru, cit pro písničku atd.
Těch věcí, na které bych chtěl reagovat, napsat svůj názor, je opravdu spousta. Ale to bych tu u té bedny seděl do rána. Tak napíšu alespoň to, co mě doopravdy trápí a vadí ze všeho nejvíc - a tím je diskvalifikace některých účastníků z důvodu nedodržení časového limitu (myslím, že se to tak dělo pouze u sólové hry). Tohle je průser, s kterým se prostě nemůžu lidsky srovnat. Porota je samozřejmě z obliga - ti mají jasná pravidla, jejich porušení se trestá či diskvalifikuje. Při představě, že bych jako dítě opravdu dřel na soutěž a tam mi pak řekli, že pro nedodržení správného času jsem diskvalifikován, mi běhá mráz po zádech. Když je někdo lepší než já (nebo když to tak vidí porota), tak s tím se srovnat dokážu. To je vcelku normální. Ale to, že se na mě vykašle můj učitel, že mu nestojím ani za to, aby si změřil můj čas, to je fakt síla. Promiňte vážení pedagogové kterých se to týká, ale vy ve škole nemáte co dělat! A co poroty v nižších kolech? Jak to, že nechají tyto děti dojít až do ústředního kola? Jak ti si plní své povinnosti - své poslání? Žáček se může jen těžko bránit. Vždyť ten ani většinou neví, kolik minut mu regule dávají. A vlastně ho to ani nemusí zajímat. Od toho jsou placení pedagogové. Je mi těchto dětí líto. Co si tito z toho odnesou? Jaké asi poučení? Jakou motivaci? Jakou lásku k nástroji, radosti z hraní, radosti ze soutěžení...? A o psychice ani nemluvě.
|
| 19. 05. 2006 • Soutěže |
Zita |
Vladane, přečetla jsem si dost pozorně Tvůj názor a v drtivé většině Ti dávám za pravdu.Jen v otázce diskvalifikace za limit budu trochu polemizovat.Díváš se na věc trochu z strany.Psychickou újmu způsobenou žákovi by si totiž měl vzít na zodpovědnost jeho učitel, který má být natolik soudný, znalý věci, zodpovědný a nevím co ještě, aby se mu takový průšvih nestal.Když už žáka vysílá na takovou soutěž, měl by během přípravy vlastnit něco jako stopky a program náležitě načasovat.Pokud tomu tak nebylo, svědčí to jen o jeho nekompetentnosti.Tato problematika se řeší i při soutěžích jiných nástrojů-za zmínku stojí vyjádření prof.Kotmela, že existuje takový dostatek meteriálu, aby si učitel pohlídal jeho složení v rámci limitu-je otázkou, zda je ho dostatek i v cimbálové literatuře.Druhá věc je ovšem přístup poroty-osobně bych neměla to srdce takto dítě odepsat.Spíše by bylo dobré nad tímto problémem zapřemýšlet pro další ročníky soutěží.
Během soutěže jsem také neměla šanci být všude,ale jednu negativní zkušenost,aspoň z mého pohledu, bych ráda poněkud rozvedla:soutěž lid.muzik je zvláště na této úrovni také,nebo spíše především, setkáním regionů a lid.kultury v nich.Jak se mohou vzájemně poznávat, když jim to není na místě umožněno?Proč si muziky nemohly společně zamuzicírovat např.v prostorách ZUŠ (chápu, že pronájem KD je drahý),jak tomu bylo při poslední soutěži ve Vysokém Mýtě?Myslím, že takto bylo mnoho dětí zklamáno, jelikož se na společné hraní a setkání těšily.Na místo toho byli všichni nekompromisně rozvezeni snad po celém Podluží,izolováni do vlastní bubliny bez možmosti vzájemně se poznávat.Je to škoda, zvláště stalo-li se to v regionu tak bohatém na folklórní tradice.
|
Zituš, přemýšlím nad tím, co mi chceš ohledně diskvalifikací říct. Doufám, že z mého předchozího příspěvku bylo naprosto jasné, že pověsit za uši do průvanu se musí učitel, který neumí napočítat do deseti. A že za všechny ty újmy na dítěti může právě on. Ale porota je mimo jiné od toho, aby dbala na dodržování regulí. Já tyhle ty soutěže vždycky přirovnávám ke sportovním kláním. A tam jsou pravidla naprosto jasná ... a hlídá je rozhodčí. Uděláš přešlap a jsi mimo hru. Na soutěži, které jsme se zúčastnili, nejsou v mnohých směrech pravidla až tak jasná, ale u časového limitu je to jasné naprosto. Ono pro nás - slabší povahy - je lepší v porotě nesedět. Kdo si to někdy zkusil, ví o čem teď mluvím. Ale když už tam je, měl by dodržovat regule. A existuje přece jednoduché řešení - a to ve školním kole, případně ještě v okresním - tam přeci musí dojít k nápravě. Ne třeba diskvalifikací, ale jasným upozorněním učitele, že jeho žák nesplňuje podmínky - a je nutno to dát do pořádku. Když se přetáhne či nedotáhne o nějaký rozumný čas, pak budiž - někdy to děti prostě zahrají rychleji, někdy pomaleji. Ale tam šlo prý o několikaminutové prohřešky. A to je špatné.
S večerním společným hraním s tebou naprosto souhlasím. A druhá věc, to že nám nebylo umožněno sledovat naše "muzikantské kamarády" - tj. jiné soutěžící, to je taky hodně špatné. Tato setkání podle mého nemají jen plnit účel hodnocení jednotlivců či kolektivů porotou a určování, kdo to pro tuto chvíli zvládl lépe, ale měly by všem umožnit shlédnout, jak to dělají ti druzí, jak jim to hraje, jak u toho vypadají atd. atd. Tím se člověk hodně učí. Zvlášť pro děti to je velký přínos. Ale i pro nás, kdy si mnohdy právě na jiných uvědomíme, že něco neděláme zrovna nejlíp. Když už se do této soutěže dávají tak velké peníze, tak by se z toho mělo vytěžit maximum. Ne dělat něco jen pro čárku.
Zdravím tebe i všechny ostatní.
Vladan
PS: A vítám tě konečně na folklorwebu...o)))
|
| 13. 06. 2006 • ..ještě k soutěži (Vladanovi) |
|
Vladane, doufáš správně, přesně toto jsem měla na mysli.Přesah pár sekund je ještě stravitelný, ale regule jsou jasné.ASi jsem se nevyjádřila dosti srozumitelně - mělo to vyznít tak, že osobně bych udělala "pořádek" jako porota už ve školním, či v okresním kole.Bohužel stále se najdou někteří učitelé, kteří spíše očekají, že"to nějak dopadne".Pro ty se bude muset příště v pravidlech soutěže "třikrát červeně podtrhnout", že časový limit je závazný a tečka.
Doufám, že příště už budu jenom chválit.
P.S.Díky za přivítání :-))
|
| 20. 05. 2006 • Ještě k soutěži ZUŠ |
Zuzana |
Jak jsem psala, ještě se mi vybavují další a další souvislosti, které jsem v prvním příspěvku zapomněla uvést, např. fakt, že ve stejný termín jako celostátní soutěž ZUŠ v Břeclavi probíhala celostátní soutěž Zpěváčci ve Velkých Losinách, tudíž někteří zpěváci a nebo muzikanti museli volit dle mého s bolavým srdcem. Jsme opravdu veliká země, že se patřičná místa nedokáží domluvit na termínech, které by vyhovovaly všem. Zaslechla jsem v Břeclavi, že se její termín změnil kvůli povodním. To se nemohl posunout ještě o týden? A ještě Vladanovi: nemyslím si, že bych hledala příčinu našeho umístění zas až tak někde jinde, nebo svalovala vinu na někoho jiného. Jsem si vědoma rezerv ve své práci a sama jsem si vyvodila závěry do další práce. A s něčím taky prostě nehnu. Jsem ráda, že jsem měla možnost tuto konfrontaci zažít teď, protože Záhorskou muziku čekají nejméně dvě zcela zásadní vystoupení, a to na polích, která považuji za zásadnější než pole "zuškové". A ještě Martině z Úsměvu a určitě s úsměvem: nepochybuji, že máš z hraní radost, pokud vnímáš své muzikantské přátele a širší okolí a vycítíš, že potřebují trošku povzbudit. Své postřehy stran kontrášů jsem brala obecně. Takže nic ve zlém.
Mějte se všichni moc dobře. Hrajme, zpívejme a užívejme všech folkolorních akcí, které nám začínající léto nabízí. Určitě se někde potkáme.
Zuzana
|
Zuzko, to o hledání příčin někde mimo sebe... tím jsem nemyslel ani tebe, ani nikoho jiného konkrétního. Jen jsem popisoval to, co jsem kdysi v souborech prožíval já a jak jsme se k tomu s kamarády stavěli. Viděli jsme asi jen sebe. Dnes se na to již dívám jinak. Tenkrát jsem zřejmě neměl pravdu. Bývalo to hodně emotivní... no jak už mládí emotivní bývá...
|
| 24. 05. 2006 • rozporuplné pohledy |
Ivo |
Rád bych zareagoval Vladane na toto téma a tím je rozporuplný pohled na soutěže... v tomto případě soutěž ZUŠ. S vaším názorem plně souhlasím, aspoň co se týče soutěživosti s ohledem na vyšší motivaci a nebo i s názorem diskvalifikace za překročený čas. Ovšem v tomto případě spíše jenom s tím, že je to průser.( pokud to nebylo řádově v minutách.) Ale rozhodně bych za to nenadával pedagogům. Jistě, stopky jsou v tomto případě užitečná věc, ale každá písnička má svou délku a vím, že ne vždy je možné se trefit do nějaké přesně stanovené hranice, pokud chci, aby "to" něco vypovědělo, či aby to mělo "šťávu". Nejsem hudební pedagog a nehájím sebe. Spíše mám velmi nepříjemný pocit, že za podobnými diskvalifikacemi se skrývá úplně něco jiného, než je zájem o přesné dodržení kritérií. A jsem přesvědčený, že cílem těchto soutěží má být úplně něco jiného, než kontrola, jestli se někomu nepředbíhají hodinky. Nehledě na to, že jsem přesvědčený, že hra muziky, pokud není řízená metronomem se chová jako živý tvor, který je někdy živější a někdy línější a záleží na spoustě okolností, obvzlášť u těchto ještě nevyzrálých muzikatů se docela klidně může stát, že při nácviku, kde jim jejich pedagog v rytmu pomáhá je délka hraného pásma úplně jiná, než když jsou vydáni napospas trémě a hudebnímu osamocení.
Mimochodem, byl bych velmi rád, kdyby mi někdo řekl, kde najdu tyto kritéria přesně a jasně napsané. Já jsem po nich pátral a nic jasného a konkrétního, co by bylo použitelného a hlavně dodržovaného porotami jsem nenašel. Nemyslím tím třeba systém hodnocení, ale např. kdo, za koho může vystupovat. Zda může např. žák jedné školy hrát i v muzice jiné školy. A když se po tomto pídím, tak dostávám neurčité odpovědi. Potom se stane, že dostanu na svou otázku odpověď, že při splnění jistých podmínek to lze. Tyto podmínky splňuji, jdu do soutěže, vyhraju a za pár dní se dovím, že jsem diskvalifikovaný. Od toho samého člověka....Znovu si sednu, v tomto případě k internetu a na stránkách ministersta školství se z propozic dovídám, že tyto propozice vlastně tento případ vůbec neřeší , takže se dovídám, že jsme vlastně byli diskvalifikovaní na základě něčeho, co jsem neviděl, co podle mě neexistuje a co se snad jenom někde vykládá. A jestli se nějaká pravidla dají vykládat různými způsoby? Pak je to ještě divnější. Pokud se mýlím a někde jsou tyto pravidla jasně dané budu velmi rád, když mi je někdo poskytne. A další průser vidím v tom, že drtivá většina porot, aspoň v nižších kolech je složená z pedagogů, kteří mají své muziky v soutěži. Mám neodvolatelný pocit, že se tato záležitost změní z objektivního hodnocení v zákulisní boj ať už zřizovatelů, tzn. jednotlivých ZUŠek, a nebo aspoň v souboj větších či menších "Eg". Jako částečně nezaujatý pozorovatel jsem jeden takový boj letos sledoval a připadlo mi to více než nechutné. A podmínka, že porotce nesmí hodnotit svou muziku mi připadá více než směšná, když hodnotí ty DRUHÉ. Veškerá objektivita jde do háje a bohužel to někdy "prosákne" i k těm malým muzikantům. A tady je mi jich líto a tady se ptám, kde má být potom radost z hraní. Co si z toho odnesou?
Co by mělo být nejdůležitější? Hra těch malých a mladých, nebo něco jiného? Nevím...
|
Reaguji na dotaz ohledně "kopání za dvě ZUŠky". Máme v muzice dva kluky, kteří jsou žáky ZUŠ v jiném městě, a jejich účast s námi v Břeclavi vyřešilo svolení ředitele jejich domovské ZUŠ, že smějí reprezentovat jinou ZUŠ. Takže to jde, ale nevím, zda je to platné podle nějakých regulí.
Přeji hezké dny. Zuzana
|
Já to rozhodně nebrala ve zlém :) Věděla jsem že je to obecně...........však za sebou mám vzor živé mrtvoly a to druhého našeho kontráše, který celou dobu kouká někam do prázdna........ :) jsem naopak ráda, že jsi to řekla........
Mějte se krásně a někdy nashledanou
|
| 23. 05. 2006 • Další názor další účastnice. |
Jitka |
Ahoj. Jsem Jitka, primáška Cvrčků. Chtěla bych sem vepsat jen pár myšlenek, názorů, vzpomínek... Soutěž byla letos nabitá velmi kvalitními výkony a po shlédnutí několika jiných souborů naší kategorie jsme si v našem maličkém hloučku s úsměvem na rtech potřásli rukama a řekli si, že se alespoň pokusíme ukázat, jak folklor milujeme a s jakou chutí si spolu zahrajeme a zazpíváme, když už nemáme šanci zaujmout mezi obrovskými soubory s bohatými úpravami a množstvím cifer až na hranicích hratelnosti. My cifrujeme velmi poskrovnu a úpravy jsou jednoduché a hratelné. A přece jsme čímsi porotu okouzlili... Těžko se tomu věřilo a sžírali nás pochybnosti, zda jsme opravdu tak zajímaví, abychom si zasloužili absolutní vítězství. Dojetí střídaly pochybnosti, radost a euforie nabíhaly ve vlnách a u některých z nás až po několika dnech:o) Nu, nezbývá než mít velikou radost a doufat, že budeme porotě dokazovat, že se neunáhlila a jak si jejího ocenění vážíme, a že jsme oslovili nejen ji, ale i všechny, kteří nás viděli a poslouchali. Chtěla jsem také říct, že si moc vážím ostatních souborů a klaním se jim, protože já si užila naplno poslech káždé muziky, kterou jsem mohla slyšet. Osobně se mi zdá nelogické soutěžit ve folkloru. Nelze srovnávat folklor v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Každý má své krásy, naprosto odlišné od těch ostatních. Také bych byla pro přehlídku. Ať je to třeba soutěž do krajského kola, ale pak už se to hodnotit nedá, všichni jsou dobří! Takže přehlídka nejlepších souborů ZUŠ ČR by byla ideální!Všichni by se sjeli s dobrou náladou,zahráli by si pro radost a bez trémy, která všem svazuje ruce a hrdla, bez nálepek Konkurence, pak by si zahráli spolu na večerní kalbě u vínka a jeli domů plní krásných dojmů a nových známostí... A ne s hlavou plnou myšlenek, proč porota rozhodla tak a tak, jetli to mohlo být jinak a pod. Vždyť být na celostátním setkání těch nej je taková pocta! Gratuluji všem! Folklor žije a mám radost z tolika nadšenců, které potkávám na soutěžích, koncertech, přehlídkách i festivalech. Lidová hudba je největším pokladem našeho národa! A spojuje lidi tak jako nic jiného... Buďme dál spolu v lásce k této hudbě! Zaslouží si to!
|
| 26. 05. 2006 • Jitce, primášce Cvrčků |
Vladan |
Ahoj Jitko, primáško Cvrčků. Hezky jsi to napsala a hodně toho visí i mezi tvými řádky. Přesto, že jsem si nemohl užívat tak jako ty poslechu ostatních (což mě ještě i dnes mrzí), měl jsem alespoň to štěstí, že jsem viděl a slyšel některé muzičky z 3. kategorie. Nemůžu tedy hodnotit, porovnávat, vynášet soudy. Avšak to, co jsem viděl, mě velice mile překvapilo. S čistým svědomím ti můžu říct, že takovou úroveň jsem opravdu nečekal. Za svůj život jsem už těch muzik, písniček, zpěvů a úprav slyšel fakt dost. Takže dnes už mě hned tak něco nedojme. Nicméně mám v sobě (a asi to máme všichni) nějaký ukazatel, který aniž bych chtěl mi řekne, že tohle se fajn. Je to ten zvláštní pocit uvnitř, který tebou najednou proletí, zamrazí, oči zčervenají a zvlhnou. Poslední roky jsem takovýchto pocitů při poslechu lidových muzik moc neměl. Dnešní muziky "dospěláků" jdou většinou po technice, mnohdy šílených úpravách, cifrách atd. Poslouchá se to hezky, což o to. Ale uvnitř to se mnou nehne. Skoro mám pocit, že se muzikanti jen předvádí před publikem a podstata se vytrácí. O to víc jsem byl překvapen muzikama "dětí", které již také ovládají určitou techniku, ale navíc tomu dokáží dát i to, co se mnou pohne. Nebyl jsem na to připraven. Nečekal jsem to. Dost to se mnou zacvičilo. Vaše muzika hrála a zpívala skvěle, až mráz jezdil po zádech. A přitom jste u toho vypadali tak krásně a přirozeně, až se tajil dech. Z těch, co jsem měl možnost vidět, jste takto skvělí byli vy Cvrčci a CM z Uherského Ostrohu, taky z 3. kategorie. Takhle si já představuji muziky. A vůbec nevadilo, že se zpočátku trošku nemohla s rytmem vaší muziky srovnat basistka. Svou snahou a zápalem to záhy dokázala. Vůbec se netrap tím, že jste snad měli málo cifer oproti jiným. Není umění cifrovat pořád a stále, ale použít cifru v pravý čas a na pravém místě. A s citem. Já svým dětským muzikantům vždycky říkám toto: Cifra je ozdoba, ale můžete z ní udělat i kýč. Podívej, určitě jsi už potkala hezkou holku, která svou prostou krásu dokázala podtrhnout a zvýraznit jednou či dvěma ozdobami, šatovými doplňky, lehkým parfémem. A určitě jsi viděla i krásnou holku, která těch třpytivých doplňků na sobě měla desítky. V tomto případě však nevynikne nic. Krása děvčete se ztrácí pod leskem zlata a diamantů, nánosů barev a vůní... a také ty šperky nevyniknou, když jich je hodně na jednom místě (snad mi rozumíš). A stejné je to i s písničkou a ciframi, různými harmonickými a rytmickými doplňky atd.
A ještě jedna věc. Pamatuj, že nikdy nemůžeš dát druhému člověku něco, co sama nemáš. Neplatí to jen o věcech. Jestliže v sobě nemáš při hraní radost, veselí nebo třeba smutek, nemůžeš to přenést ani na muzikanty kolem sebe, ani na publikum. Shrnu-li to, pak vaše muzika na mě zapůsobila jako krásná holka s velice vhodně volenými doplňky, malováním, parfémem, se sebejistým avšak zároveň velice přirozeným a nevyvyšujícím se vystupováním, která na mě přenášela všechny city svého srdíčka. Nikdy to vám ani muzikantům z Uherského Ostrohu nezapomenu. Byl to krásný dárek.
Když jsem pak seděl na galakoncertě, bylo mi chvílemi až úzko. Vedle mne seděl jeden pán /nebudu jmenovat/. Když jsem se na něj v určitý okamžik podíval, měl rudé a lesklé oči. Otočil jsem se vlevo a viděl jsem manželku, jak si vytahuje kapesník. Oddechl jsem si, že nejsem sám, který v ten okamžik má určité (krásné) problémy. A koukl jsem se na děti, které seděly v řadě před námi. Ani se nehnuly, seděly jak zařezané. Působilo to i na ně. V tom je síla a krása muziky. Ale taky ohromná zodpovědnost muzikantů. Po tom, co jsem ti napsal výše, už jistě sama uhodneš, u kterých muzik jsem tyto nádherné pocity prožíval. A je úplně jedno, jestli jde o tuctové vystoupení, přehlídku či soutěž. Vy jste předvedli, že i na soutěži dokážete hrát z celého srdíčka. Z výsledků soudím, že jste takto zapůsobili i na porotu.
Držím vám palce, ať vám to hraje stále stejně hezky. A ať se z vás časem nestanou frajeři.
Všechny zdraví Vladan.
PS: Promiň, že jsem vás nazval "dětmi". Vím, že vy už nejste.
|
Ahoj jsem Onra ze Záhorské muziky- obligát. Chtěl bych reagovat na postupy porotců na soutěži: Za prvé mě celkem zarazilo, že porotci vzali a hodnotili naši muziku velmi dobře a kladně. Jediné, co se jim zdálo špatné bylo to, že kontráši drželi housle na boku a ne pod krkem. Kontráši potom měli prý v písničce Soběchlebský kostel dost falešných tónů. Na semináři jsem na to nechtěl reagovat, ale pokud si porotci nevšimli, jak mi to potom tedy popisoval náš violový kontráš a můj bratranec Honza Londa, v této písničce držel on violu pod krkem a prý polovina falešných tónů byla jeho. Během hraní se dost zaměřuji na muziku a já jsem tam tedy žádné falešné tóny neslyšel. Rozhodně naši kontráši vypadají o dost uvolněně než někteří. A po tom co jsem si to tu četl Martino i naše kontráška Zdiška rozesmívá muziku svými opičkami(nic ve zlém Zdiši) :o).
Já samozřejmě beru, že jsme byli na soutěži, kde se koná hlavně orchestrální- lidová hra, tedy jak porotci říkali na semináři: ,,folklorismus". Nedokážu pochopit ale to, že pokud už dají nějaká první, druhá a třetí místa(Cvrčci si to ovšem zasloužili naprosto právem), proč tedy porotci na semináři neřeknou, jakým způsobem by se měla muzika oproti jiným vylepšit (i když- ne že já bych se podle toho řídil).
Jak už tady byla zavedena řeč na téma ubytování atd. Rozhodně se mi nelíbilo, že nás vrzli do vesnice o několik km dál nežř je Břeclav a že jsme museli dojíždět. I když měli jsme štěstí, že nás dali do Valtic(doufám že je to správně), kde se dalo alespoň někde pochodit. Docela mě ale zarazilo, že lidé kteří pracovali na intru nebyli připraveni na to, že tam přijedou muziky a že budou nejspíš chtět hrát večer a spolu. Mělo to ovšem i své plus a to byo to, že jsme se odebrali k vinicím, hráli jsme tam a nakonec jsme viděli i překrásný východ měsíce. Obědy už tu rozváděl myslím Vladan, takže to rozvádět nebudu a jsem s ním stoprocentně za jedno. Jen jedno se mi líbilo, že jsme si mohli v řadě na oběd hezky zazpívat.
Jitce: Vaše muzika Cvrčci vyhrála podle mě naprosto poprávu a ikdyž jsem vás bohužel na soutěži (kvůli volání přírody)neslyšel, stačil mi koncertz vítězů. Jsem moc rád že se porotci nespletli alespoň na nejlepším a absolutním výherci, který to jedině mohl vyhrát.
I přes to, že jsme se vůbec neumístili,(což mi vůbec nevadí) byl jsem dost rád že jsem jel a seznámil se s tolika lidmi.
Stejně jako Vladan se nemůžu rozepsat o všem, protože to by bylo na hodiny a hodiny.
Zdravím všechny
Ondra - Adron
|
Milí přátelé, čtu si s odstupem vaši debatu a přestože jsem nebyl na soutěži v Břeclavi, chci něco připsat. Byl jsem v té době na jiné soutěži - ve Velkých Losinách. Krásně zpívající děcka, ale - trémou často utažený hlas, vibrující ambiciózní prostředí prestižní soutěže - to vše patrné jak u pořadatelů, tak u mnohých rodičů. Až se mi z toho občas svíral za ty děcka žaludek. Jak se pak v takové kleci nachází cesta k podstatě hudby, k podstatě písničky a jejího poselství, jehož podstata je nakonec veskrze vnitřní? A pokud není respektována, tak je to poznat - výsledkem je povrchnost a je úplně jedno, do jaké technické vyspělosti je zabalena. Pochopil jsem, že v dnešním světě existují lidé, kteří soutěže potřebují, protože jimi osvědčují svou úspěšnost - ať už jsou to ctižádostiví žáci nebo jejich učitelé nebo pořadatelé samotných soutěží a nebo koneckonců všichni obchodníci s hudbou. Jejich motivace se zlepšovat nevyplývá z podstaty hudby a jejího poselství, ale z touhy se prosadit. Možná to tak má být v tomto světě a možná je to vlastně správně, ale já jsem asi nenapravitelný idealista a věřím na metafyzickou, tedy nadčasovou, podstatu věcí a jsem tohoto názoru:
-Hudba je věcí radosti a touhy po souznění s jinými dušemi, popřípadě i s něčím, co nás přesahuje.
-Hudba může být i vyjádřením toho, co cítíme, co chceme světu sdělit, něčeho, co je velmi osobní a je třeba to dostat ven nejpřímější cestou - a tou je právě hudba.
-Hudba ve své podstatě nemůže být nikdy předmětem obchodu či soutěže. Mohou jím být samozřejmě "výrobky z hudby", ale tam už většinou dochází k deformaci(aby se "dobře prodávaly").
-A to, co z hudby zůstává věčně jako trvalý přínos, nevzniklo nikdy jako výsledek soutěžení či kšeftování. Vzniklo to z vnitřní potřeby člověka - vyjádřit svou radost či trápení, podělit se o ně.
Já vím, reálný život je často kompromisem mezi těmito idealistickými tezemi a pragmatickým postojem (nějak se musíme uživit...), ale přesto si s plným přesvědčením myslím, že soutěže jsou zcela chybným konceptem, jak zacházet s hudbou a jejími nositeli. Naopak velký smysl mají přehlídky, jak správně řekla Zuzka - přehlídka je setkáním a obohacením.
Soutěže jsou morem, který se rozlezl všude - v showbyznysu (tam je základem kšeftu), ve vážné hudbě (tam je motorem lidem nedostatečně oddaným hudbě k drezúře) a bohužel i ve folkloru (nebudu to dále specifikovat...). Avšak podstata lidové hudby (podobně jako na jiné rovině podstata hudby liturgické) zcela odporuje principům soutěživosti (snad kromě předhánění se v hospodě před galánkami, a tam už stejně nejde o hudbu...), neboť lidová hudba je cestou k sobě, ke svému jádru, ke své identitě. A soutěž říká, že někdo může být lepší než ten druhý - lepší v čem?? Nebudu to už dále rozvádět...
Mějte se a hudbě zdar!
|
| 24. 05. 2006 • Jiřičku, |
Zuzana |
dal jsi mým pocitům nejpřiléhavější slova. (Stává se to často, když čtu Tvé knihy, buklety,... hovořím s Tebou.)Jsem klidná, že už se víc nemusím k soutěži vyjadřovat. Děkuji. Z.
|
| 24. 05. 2006 • Tak a už se to tu mydlí... |
Vladan |
Kamarádi moji, je fajn, že každý máme svůj názor. Já si dnes dovolím jen dvě kratičké vsuvky...
1. Soutěže jsou dobrovolné - kdo chce soutěžit, může... a kdo nechce, ten se přeci soutěže nezúčastní. V té chvíli mi přijde trošku úsměvné, že nejdříve jdeme všichni dobrovolně soutěžit... a pak vlastně vše popřem a sborově voláme, že soutěže NE!
2. Jirko, to že hraji pro radost atd. jak píšeš, to se přeci nemusí vylučovat s tím, že si prostě jednou za tři roky zajdu zasoutěžit. Nebo si myslíš, že celé tři roky muziky hrají a cvičí jen kvůli tomu, aby uspěly u soutěží? Myslím, že muziky hrají pro radost a nic na tom nemůžou změnit ani občasné dobrovolné soutěže. A co říkáš na to, že na konci každého školního roku si v ZUŠkách sednou poroty a děti mají závěrečné koncerty-zkoušky, na kterých dostávají známky? To taky je svým způsobem soutěž (soutěž o známku). A myslíš, že kvůli tomu ti, co mají muziku rádi, nebudou hrát pro radost?
|
| 25. 05. 2006 • Promiň, Vladane, |
Zuzana |
musím reagovat, ikdyž jsem se zařekla, že už nic nenapíšu. Účast v soutěži jsme od ZUŠ dostali příkazem!!! Já jsem do soutěže v žádném případě nechtěla a vedení i děckám jsem své důvody řekla. Děcka z muziky samozřejmě nevěděly, o co v takové soutěži jde. Přišlo mi to pak kvůli nim líto. Z.
|
ad 1. Každá soutěž v sobě nese krom soutěžního aspektu i ten přehlídkový - možnost setkání a předání si něčeho. To je asi též důvod, proč do toho mnozí jdou ( a přiznejme si, ono není zas až tak moc příležitostí k většímu setkání různých mladých muzik ve zhruba stejné věkové kategorii, kde by člověk viděl, jak to dělají druzí, potěšil se a popovídal si s nimi... nebo se pletu?) a když jsou tito lidé potom z nějakého důvodu "ošizeni", protože museli absolvovat soutěž, která ještě navíc cílila ve svých parametrech jinam, než oni cítí muziku, a z možnosti jiného prožitku - setkání - nebylo nic a nebo málo, jsou frustrovaní. Já se jim nedivím. Mám to taky tak. Myslím si, že především tohoto by si měl být každý pořadatel soutěže vědom, protože žádná soutěž by neměla být jenom soutěží. Hudba, a lidová zvlášť, nemůže být pouhým předmětem soutěže. Je to záležitost člověka celého, tedy by na to měl být brán ohled: Jak se ti soutěžící u nás cítí?, to by měla být jedna ze základních otázek, protože tady přece nejde o sprostý byznys, kde lidé přijíždí na vlastní riziko, aby něco vydělali. Jestliže jsou na soutěž reakce typu jako ty výše uvedené, je to spíše užitečná informace pro pořadatele: nepojal jsem to příliš megalomansky a technokraticky? Bez úcty k účinkujícím=lidem? Pro ostatní, to jest účastníky, je to samozřejmě výzva: stojí mi za to se tam příště hlásit? Pro lidi ze ZUŠ je tato otázka ještě těžší: účast na soutěži je jednou z možností, jak vykázat a vypointovat svou činnost. Proto ta Tvoje argumentace s tím, že " dobrovolně se přihlásime na soutěž a pak si stěžujeme" je velmi zavádějící. To je jako s volbami - vidíme, jaká je situace, ale koho nakonec volit, když se pokaždé dočkám zklamání, protože máme svoje ideály a ta praxe jim pak neodpovídá? Je taky řešení nejít k volbám, ale taky to můžu zkoušet znova a znovu s vírou, že se nakonec něco změní...
Naštěstí ve folkloru to není jako v politice, takže se dá podniknout i nějaká alternativní akce, aby se vyzkoušel jiný model - tím narážím na to, že třeba náš plánovaný podzimní festiválek Ke kořenům, který je letos zaměřen na dětské muziky, by měl být pojat především jako inspirativní PŘEHLÍDKA a SETKÁNÍ, přestože se ho zúčastní BROLN. A nebo právě proto! Uvidíme, co z toho vzejde. Ale jsem toho názoru, že vytvářet šance k tomu, aby se lidé vzájemně poznali a ctili, není nikdy marná činnost.
ad. 2 Vše, co jsem napsal v předešlém příspěvku a co píšu tady, vyjadřuje můj názor, můj životní postoj, mou filosofii, která se nějak ztělesňuje v tom, co za mnou zůstává (včetně mého neumělého vrzání na housle :-)). Najdou se takoví, kteří s tím souhlasí nebo se do značné míry můžou identifikovat, a pak takoví, kteří mají postoj jiný a přistupují k věcem jinak a vcelku oprávněně si myslí, že věci můžou fungovat i jinak. Můžou samozřejmě, jde o to, kam nakonec míříme. Já se snažím najít člověka, který pozná svoje místo ve světě a dokáže naplnit svou vlastní roli(a ta může být někdy úplně jiná, než si myslí jeho okolí či pedagogické statistiky) . Respektuju to, že naše umělecké školy svoje žáky známkují("soutěží"), dokonce i vím, že v širším měřítku je to pro mnohé děti motivace. Já jsem se taky učil nebo hrál proto, abych měl dobré známky. Ale nikdy to nebylo z radosti a pro radost. Byl jsem tím stresovaný a přežil jsem to jen proto, že jsem měl asi nějaké přirozené nadání ke vzdělávání... Pokud jsem studoval, co pro mě mělo smysl( a na co navazuju často při své dnešní práci) či hrál "svou" hudbu, vždycky to šlo mimo tento známkovaný prostor. A motivace tím pádem taky pramenila odjinud - moji "učitelé" nezapadali do formálního vzdělávacího systému. Někomu se možná propojuje školní instituce, její osnovy a způsob klasifikace, s jeho vlastním naplněním, to je pak šťastný člověk. Já však ze svého hlediska nepovažuju klasifikaci hudebních či jiných uměleckých výkonů - a zvláště v pozdějším věku, kdy si mladý člověk začíná být vědom sám sebe a opravdovosti svých citů ( a co je hudba jiného?), za šťastný postup. A argument, ža tak to dělají všichni, není pro mne argument, že je to obecně správně. Je to pouze konstatování, že tak to nějak v průměru funguje, plní to nějakou společenskou funkci a je to odraz mentality jinak pedagogicky smýšlejících lidí (a nebo třeba i takových, kteří nemají odvahu zkusit něco změnit, i když cítí, že současný způsob není dokonalý). Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že existují země a nebo i u nás školní či neškolní zařízení, kde systém klasifikace známkami prochází reformací a vůbec koncepční revizí. Protože do budoucna není jiná cesta, než věci znovu a znovu podrobovat přezkoumání a hledat v proměňujícím se světě způsoby, jak (smyslu)plněji vychovávat mládež, aby především v (sebe-vědomých, nikoli arogantních) jednotlivcích našla sebe sama. Aby se neztrácela... Ale to už se pouštíme na tenký led a někam, kam vůbec nechci. Končím jenom konstatováním, že cokoli jsem tu řekl, řekl jsem na základě vlastní zkušenosti a vlastního zkoumání a tím je to i omezeno. Každý si to může přebrat a - nesouhlasit. Pěkný den přeju!
|
co píše Zuzka v okamžiku, kdy jsem smolil teď ráno svou odpověď... No vida.
Takže jsem nebyl daleko od pravdy a soucítím s ní. Ale v zájmu pravdy je též nutno říct, že jsou i takoví, kteří mají soutěže rádi a nacházejí v nich nějaký smysl.Ale měli by si poctivě říct, jestli tím smyslem je cesta za hudbou a nebo něco jiného, což nutně nemusí být nic špatného :-)
|
Kdož se člověk snaží aby byl lepší než ti ostatní... Tak se to dá podle mě ve zpěvu, ale v lidové hře je to polde mě blbost. Třeba teď se Záhorskou pojedeme do Strážnice a tam soutěžíme Maruška a já ve zpěvu. To se mi líbí.^w^
Tolik můj názor na soutěže.
Ondra - Adron
|
| 27. 05. 2006 • tady chci jenom říct, |
Maryš |
že se mi zezačátku nechtělo jet zpívat do Strážnice. Nemám na soutěžích problémy typu tréma apod., ale mám s tím psychickou nesrovnalost. Je fajn, ocení-li mě někdo, že hezky zpívám (kdo by nebyl rád), ale ve své podstatě jsem proti soutěžení, hlavně proti tomu zarytému. Mám na mysli fakt, že v určité chvíli (kdy jdu na pódium a pak, když hraju), vnímám ostatní jako určité konkurenty, chci prostě lidem ukázat, že to umím líp, trumfnout je něčím, myslím, že víte, co myslím. Jenže když sejdu z pódia, jsou pro mě všichni kamarádi a na nějakou rivalitu už nedochází. Ať si to klidně odprimuje, ať si zazpívá "naši" písničku - když mu po tom duše volá, možná to technicky nedá tak dobře, ale bude spokojen a o to přeci jde. Když někoho uspokojí ten papír, že je nejlepší, ať si ho klidně má. Mě uspokojí zase to hraní a zpívání "pod pódiem". Tím chci říct, že to zkrátka máme každý jinak (-jurova skalka-). A pěkně to vyjadřuje Jirka Plocek ve svých přízpěvcích, s tím se ztotožňuji, snad to jde z toho co píšu poznat.Maruška
|
| 26. 05. 2006 • Skalka |
Jura |
Právě v tuto dobu utvářím poblíž našeho domu skalku. Kameny různých tvarů a různých sestav, skalničky i letničky odlišných velikostí a barev – prostě svobodná tvorba. Přišel jsem na to, že čím méně pravidelnosti, tím je to celé zajímavější – relativita mezi jednotlivými místy je i mírou napětí nebo klidu – docela zajímavá práce – dalo by se říct, že si utvářím až jakýsi umělecký pohled podle svého gusta. Ale nesmí se to ani v té nepravidelnosti přehánět. Aby vznikla jakási harmonie, je třeba stále hledat. A nejenom u skalky, ale snad všude a ve všem - i v těch našich příspěvcích. Už ale nechci mudrovat. Je to právě ta chvíle, kdy umělec opouští své dílo a ponechává již na každém, aby si to dotvořil sám podle své vlastní fantazie. Jsem rád ve vaší společnosti - kameny i skalničky různých barev a tvarů – jsem taky rád, že jste každý jiný a že mně děláte život příjemnějším a zajímavějším. Ahoj. Jura
|
Jelikož jsem seděl v porotě sólových nástrojů, tak cítím povinnost se k některým věcem také vyjádřit.
Porota postupuju podle určitých pravidel a dbá i na formální stránku průběhu soutěže. Celkový čas je závazný a diskvalifikace je dle mého názoru v případě nedodržení spravedlivá vůči ostatním. Vše bylo uvedeno v materiálech k soutěži a divím se, že to někdo zpochybňuje. Nějaká hranice musí být stanovena, jinak by nebylo možno nic posuzovat.
Organizace soutěže je dost komplikovaná a stát na ni přispívá asi třetinou prostředků. Kritizovat ZUŠ Břeclav není asi úplně fér. Mají s tím hodně práce a jejich osobní efekt je minimální, pokud vůbec nějaký.
Otázka folkloru je taková zvláštní. Vystoupení samo o sobě je značně umělá událost a že je něco nacvičeno je v ten moment asi logické. Neformální muzicírování má místo v regionech a především při přirozených příležitostech, ne někde v kulturním domě nebo nebo na folklorním festivalu na jevišti.
|
| 01. 06. 2006 • To jste mě dostal... |
Honza |
Přiznám se, že jsem minulý týden slíbil, že nebudu reagovat v téhle diskuzi. Slib neplním a píšu. Jsem asi půl metru nad židlí a chtěl bych vědět, jestli se považujete za muzikanta formálního nebo normálního. Jiní nejsou. Ještě můžete být úředník - FoS, kraj, obec...?
Jsem folklorem postižen relativně krátce, nežiju v něm odmalička, živí mě produkce a prodej "obyčejných" věcí. A možná právě proto - spojovat tak hrubě slova jako soutěž, formální stránka, diskvalifikace, spravedlnost a hranice s něčím, čemu se říká interpretace lidové hudby, projev nejryzejší a jeden z mála non-verbálních a non-arteficiálních... Chce si mi být hrubý ve výrazivu, ale snad se ovládnu.
Měl jsem kdysi tu čest být zaměstnán, ač to nebyla tvrdá manuální práce houslisty ve filharmonii, pracoval jsem s jakýmsi rozpočtem, který mi přidělil stát prostřednictvím kraje. Byl to balík peněz na tzv. soutěže MŠMT - olympiády a bohužel i tyhle opruzeniny ve formě soutěží ZUŠ. Několikrát jsem na náš kraj i ředitele tolik organizacechtivých ZUŠek plivnul jedovatou slinu. A plivnu znovu. Stát přispívá třetinou prostředků na soutěž ZUŠ? Třetinou z čeho??? (Omlouvám se, jsem spíš ekonom a nadto notně rozrušený.) Stát hradí soutěže kompletně, kraj nikdy nedá ani korunu (jsou to přece soutěže MŠMT) a o dalších finančních zdrojích (sponzoři :-) jsem v případě těchto organizačně-morálně-kulturních průšvihů neslyšel.
Kritizovat je fér vždy, když je vyřčený názor pravdivý. Pokud nemám spřízněný tříhvězdičkový hotel, nemůžu si na mezinárodní festival (byť ne hudební) pozvat špičkový soubor Ruska. A tak jsme pracně (rok dopředu!) sháněli.
Proto - pokud neumím ubytovat někoho v dosahu "15 minut pěšky", nemůžu ho poslat za hory, aniž bych zajistil autobus. Nebo tohle je hodně práce? ZUŠ nebo SVČ, všude to ještě dlouho bude smrdět hnilobou let předešlých. Snad jen Lužánky se z toho dostaly. A proto jsou podezřelé. Umí myslet... Efekt? ZUŠ je asi příspěvková organizace, takže ji platí stát (resp. kraj či obec) a je to její povinnost tuto činnost provádět. Protože jim to nařídí zřizovatel (stát, kraj či obec).
Omlouvám se, že neumím někoho poslat někam tak citlivě a nenápadně, jako Jirka. Jen by mě zajímalo, jestli bychom neměli začít vyučovat folklorismus, známkovat rychlost cifrování a přejmenovat soutěže ZUŠ na Utkání formálních muzikantů s obsazením podobným lidovým muzikám.
Dosud jsem si myslel, že lidová kultura (a muzika a písnička obzvlášť) spojuje. Někdy mi ale mozek nebere. Měl jsem za to, že děti jsou to jediné, co po nás zbude. Tak je nekrmte bludy a neočkujte k řevnivosti. Nebo i sem prosakuje "rétorika voleb"?
S omluvou všem normálním (nikoliv formálním) muzikantům
Honza Ž.
|
Moc se mi nechce reagovat na někoho kdo se neumí podepsat celým jménem, ale jednou to snad překousnu.
Soutěž je dobrovolná záležitost a tak se divím, že se jí učastní někdo, kdo tento styl práce neuznává. Úlohou poroty je rozhodnout na základě stanovených kritérií. Pokud by nebyl určen závazný čas, tak by to bylo hodně zneužitelné a chaotické. Co je málo? Minuta, dvě...? Nebo je to jedno? To nemá s muzikantsvím nic společného. Když už jste mluvil o těch volbách, tak mě napadá, že byste mohl navrhnout zrušení věkové hranice pro kandidáty do sněmovny... Někdo už je přece rozumný v devíti letech. Čas je prostě nutná, ale nedostačující podmínka pro účast a případné vítězství v soutěži. Jiná otázka je umělecká a myslím, že porotci jsou natolik zkušení, že znají i způsob hry v regionech. Pořádat soutěž ve folkloru, nebo jak by se to dalo nazvat je asi dost šílený nápad. Je to folklorismus se všemi klady i zápory, které jsou s ním spojeny.
Pokud Vás, Honzo zajímá,co jsem za muzikanta, tak hraji mimojiné v Horňácké cimbálové muzice Martina Hrbáče a myslím, že například v období fašanku provozujeme něco, co by se folklorem dalo nazvat. Hrají s námi i děti a zcela nenuceně se tradice přenáší z generace na generaci. Ty stejné děti pak hrají na soutěži a myslím že umí oddělit formálnost a neformálnost té které situace. Pokud si někdo chce nezávazně zamuzicírovat má během roku určitě spoustu příležitostí. A pokud ne, zvu všechny včetně pana Honzy na Horňácké slavnosti. Tam si můžeme spolu zahrát zcela uvolněně pod trnkou nebo u stánku.
Asi má smysl kritizovat ministerstvo , ale ne ZUŠ Břeclav. Ministerstvo opravdu dalo na organizaci třetinu prostředků, zbytek byl získán prostřednictvím účastnických poplatků, které nemusejí přímo pocházet ze státních peněz. Organizace soutěží je horký brambor. Každý to rád kritizuje, ale vzít na sebe odpovědnost za průběh se chce málokomu. Myslím, že zrušit soutěže by bylo škoda. Je to motivace a myslím, že je zdravé poměřit síly, tak jak je zdravé když ve volbách může být více stran.
|
čtu tady nazory dvou rozdílných povah - přístupů k hudbě. Každý má to svoje smysluplné. Ale přesto mě něco zaráží ve Tvém příspěvku:
Proč se tu pořád omílá demagogické tvrzení, že soutěž ( a zvláště ta ZUŠ) je dobrovolná záležitost, když to není pravda? O něco výše Zuzka napsala, jak to je. Jistě ne všude a ne všichni to tak berou, ale přesto - soutěže jsou velmi zjednodušujícím, ale především pohodlným způsobem, jak "měřit" a prezentovat výkon školy. Tím pádem pochopitelně vzniká tlak na to, aby se lidé učící a taktéž vyučovaní na ZUŠ soutěží zúčastňovali, i když s nimi vnitřně nesouhlasí.
A dále, opravdu nechápu, v čem tkví jádro této věty z Tvého příspěvku:" Pokud by nebyl určen závazný čas, tak by to bylo hodně zneužitelné a chaotické. Co je málo? Minuta, dvě...? Nebo je to jedno? To nemá s muzikantstvím nic společného." -- To opravdu nemá s muzikantstvím nic společného. Časové omezení beru jako pragmatickou věc pro to, aby se soutěž neúměrně neprotáhla, ale jinak... To opravdu nemá s muzikantstvím nic společného. A nechápu, co by mohlo být zneužitelné, protože muzikantství soutěžícího lze poznat bez ohledu na stanovený čas. A nebo se pletu?
A pak jsem ještě nepochopil větu o zdravém poměřování sil v hudbě - to jako, kdo hraje rychleji nebo čistěji nebo s více akordy v doprovodu nebo...? Ehm, jsem z toho celý zmatený. Abych nebyl, proto fandím přehlídkám a ne soutěžím.
Srdečně zdravím, Jirka
|
Ahoj Jirko, zdravím tě do Brna - jak zpívá Ivan Mládek - zlaté lodi. Jen lehounce bych se chtěl dotknout jedné, možná dvou věcí z tvého příspěvku. Každý máme tu svoji pravdu a toho druhého nepřesvědčíme - a vlastně o to asi ani nejde - vždyť nic není jen černé či jen bílé. Takže to ber tak, že si povídám nahlas sám pro sebe (je to určitý druh meditace nad tvým příspěvkem...o).
Jako učitel nemohu souhlasit s tím, že dobrovolnost soutěží je demagogické tvrzení. Kdepak jsi na to prosím tě přišel? Vždyť ty jsi tímto udělal ze všech učitelů, kteří se soutěží zúčastňují, totální blbce bez vlastního názoru, v lepším případě neschopné prosadit svůj názor. Já to vidím takhle... ve svém důsledku jsem to já - učitel - který jsem zodpovědný za zdravý vývoj mi svěřených dětí. Ne ředitel, ne inspektor, ne ministr školství. Já děti učím a já je mám na svědomí (ať už v tom dobrém, nebo v tom špatném). Jestliže jsem tedy přesvědčený o tom, že soutěž zanechá na mých svěřencích nevratné psychické či jiné újmy, že soutěží naruším jejich zdravý muzikantský vývoj, pak se přeci soutěže nemůžu zúčastnit! Neexistuje síla, která by mě k tomu donutila. Tohle si přeci žádný soudný učitel na svědomí nevezme! A ředitel ani nikdo jiný nemá sílu mě k tomu donutit. Jestliže z ministerstva dojde příkaz neučit v rámci nové koncepce děti malou násobilku zpaměti, pak jsem-li přesvědčený o tom, že to je špatně, nebudu se držet tohoto příkazu a budu učit děti malou násobilku zpaměti, protože já jsem za ně v danou chvíli odpovědný... snad mi aspoň trošku rozumíš.
A tou druhou věcí, co mám na srdci, je tvé tvrzení, že soutěže jsou pohodlným způsobem jak prezentovat výkon školy. Nevím, jestli jsi někdy učil, ale věř mi, že tohle vůbec není pohodlné. Myslím, že bych dokázal najít spoustu jiných, mnohem pohodlnějších způsobů, jak prezentovat školu.
Přesto, že patřím k těm, kteří soutěže neodsuzují a vidí v nich určitá pozitiva (ostatní "soutěžící" neberu jako soupeře, ale jako své učitele, kteří mě mohou v daný okamžik něco naučit, kteří mi třeba pomohou zase něco nového pochopit - a totéž mohu udělat i já pro ně), jsem rád, že učím na škole, kterou vede pan ředitel, nikoliv soudruh direktor.
|
| 05. 06. 2006 • soutěže? ... a proč ne |
Petr Král |
Sleduji tuto diskusi už dlouho a upřímně řečeno názor Peti Pavlince mi připadne nejrozumnější. Zároveň má můj obdiv za to, že se jako člen poroty dokázal přenést přes ty nesmyslně kritické reakce na složení a zaměření porotců.
Především je potřeba si uvědomit, že soutěž je organizována MŠMT jako soutěž ZUŠ. Je to jedna z mnoha takto organizovaných soutěží. Soutěží se ve jak ve hře na sólové nástroje (od trubky až po cimbál), tak ve hře souborové (soubory různých velikostí a žánrů). Každá ZUŠ v těchto soutěžích touží po úspěchu, protože jí tím roste prestiž (podívejte se na zdi na každé ZUŠ … je to plné diplomů). Tím pádem se snaží přesvědčit své kantory a žáky, aby do toho šli. Romantické představy o stávkujících učitelích a žácích nucených vedením školy k účasti skutečně ale nejsou na místě. Působí to na mně až legračně. Proč? Nejsem učitel. Ale jako aktivní muzikantské dítě jsem se několikrát podobné soutěže zúčastnil. Jednak sólově, jednak s komorním orchestrem a potom asi dvakrát s cimbálovou. Byl jsem pořádně stresovaný, asi jako na každém jiném vystoupení. Pamatuji se, že jsme v Kyjově tahali skoro půl kilometru cimbál ve čtyřech (víc chlapů kromě basisty nebylo), protože autobus nemohl zaparkovat u kulturáku, či kde to bylo. Ke stresu přibyly naprosto necitlivé prsty… Ale pořád na to rád vzpomínám a rád se i pochlubím, jakou jsme měli (a snad pořád ještě máme) šikovnou kapelu.
Časový limit? Devadesát procent z Vás, přátelé, se ocitlo v situaci, kdy Vám, jako pořadatelům festivalu, ambiciózní hostující soubor natáhl vystoupení. Jako interpreti určitě zápasíte s předepsanou délkou vystoupení každou chvilku. Ať se děcka učí a vy učitelé se za to postavte, protože realita je přesně taková. Až se potkáme ve Strážnici a budeme konstatovat o některém programu, že byl „dlouhý“, vzpomeňte si na Folklorweb.
Mnozí tady vzpomínáte muzicírování. Zase se přikláním k názoru Petra. Na to máme skvělé příležitosti, ale asi jinde než na soutěži ZUŠ. Pokud máte pocit, že Strážnice nebo Velká není ideální pro mladé cimbálovky (věc názoru), zkuste ze svých pozic prosadit mladé kapely na jiné stávající festivaly, kde k tomuto muzicírování může spontánně dojít.
U nás ve Zlíně se snažíme myslet i na neZUŠkové kapelky a děláme pro ně čas od času regionální přehlídku. Nesedí tam sice porota, ale děcka mají stejně trému, protože na ně svítí světla a hrají na mikrofony. Moc jim to ale pomáhá. Poprosíme pak nějakou osobnost aby celou přehlídku s vedoucíma prošla, vyjádřila se k nedostatkům a je to. Žádná soutěž. Bohužel nemáme pak už čas ani sílu na organizaci společného „jam session“. Ale upřímně řečeno, nevím, jestli by devítiletá houslistka mohla improvizovat s osmnáctiletým cimbalistou. To už jsme zase možná u těch romantických představ, k jejichž naplnění může asi dojít jenom u těch deseti procent nejlepších.
Petr Král, CM VS Kašava
|
| 06. 06. 2006 • Náše názory a pocity ze soutěže... |
Věrka a Pája |
Nás zarazilo, že se hodnotili i soubory typu. :např.:Samhain...přeci kytara není lidový nástroj a zpívat anglicky tuplem NE!!!Ale nám to nevadilo...bereme to tak, že jsme si mohli poslechnout zase něco trošku jiného. My jsme totiž celou soutěž nebrali jako soutěž, ale spíše jsme to považovali za setkání a poznání různých jiných souborů a jejich folklóru.O tom svědčí už to, že při vyhlašování výsledků, kdy jsme dostali ČESTNÉ UZNÁNÍ jsme si všichni potřásli rukama pogratulovali si ...Všichni na nás hleděli jako na blázny ale nám to vůbebec nevadilo...zdraví Věrka a Pája
|
Od začátku sleduji tuto diskusi a již několikrát jsem chtěl napsat svůj názor na věc. Každým dalším příspěvkem se můj pohled jakoby profiluje, zvažuji co vlastně napsat, nechci se nikoho dotknout, protože si myslím, že všichni, kdo soutěž ZUŠ organizovali, nechtěli nikomu ublížit.
Nakonec jsem došel k názoru, že se zde přou dva tábory lidí - jedni, kteří vyznávají lidovou píseň a její přirozený přednes a druzí, kteří dávají důraz na precizní způsob její interpretace. A právě tito druzí soutěž pořádali. Proč se tedy s nimi přít? Oni měli jasná kritéria, podle kterých muzikanty hodnotili a tomu odpovídaly i výsledky hodnocení. Do budoucna je teď všem jasné, o jakou soutěž jde.
Zkrátka, nepůjdu na závody chrtů se šampionem výstavy psích plemen.
|
Čtu rovněž jednotlivé články a úvahy, které se k tomuto tématu váží. Nicméně kde udělat čáru mezi těmi pro a těmi proti, a proč vůbec tato diskuze probíhá, když je jasné, že ani jeden nepřesvědčí toho druhého a každý v sobě svůj názor bude dále jen utvrzovat? Zamyslel jsem se tedy spíš nad tím, co mě jako člověku soutěže právě v této oblasti daly. Pamatuji si na ně vůbec? Jaké pocity si uchovám s plynoucím časem? Zjišťuji, že žádné. Marně vzpomínám na emocionální pocity mě jako dítěte. Jestli je to radost z vítězství či pocit hořkosti z nedocenění či neocenění. Jsem na tom malinko jinak, protože jsem to prožíval i ze strany dítěte, jehož rodiče do soutěže kolektiv či jednotlivce připravovali, chystali pásma, hledali cesty a měřili zmíněný čas. Po provedené retrospekci nitra to u mě zůstává i nadále na bodu mrazu, jak to prožívají jiní, kteří se soutěže účastnili pouze jako ty figurky naplňující něčí ambice, nevím. Asi až potkám některé ze svých spolužáku, tak se jich na to zeptám, jestli si po těch 20 či 25 letech vůbec vzpomenou, že se nějaké soutěže účastnili. Doufám, že nikdo z nich v sobě nebude po tak dlouhé době zažívat trauma neúspěchu či marného času. Je zvláštní, že z působení v dětském kolektivu ve mě zůstaly zcela jiné vzpomínky než ty toho soutěžního typu.
Kde je tedy smysl? Je jím skutečně zmiňovaná, přirozená dětská soutěživost? Je lidová píseň o soutěži? Rozvíjí soutěž lidovou píseň? Je vůbec dobré probouzet na toto téma mezi dětmi soutěživost? Proč mají děti na poli lidové tradice soutěžit?
Samozřejmě ty důvody jsem tady četl a respektuji názory ostatních. Nicméně sám v sobě jsem tuto disciplínu vždy považoval a považuji za pokřivenou, jako všechno kde se místo jasných výkonů fyzicky měřitelných, měří pocity a nálady umocněné pocity, náladami, horizonty a úmysly porotců.
Lidé by se na tomto kulturním poli měli sbližovat, jak jako aktéři tak i jako diváci a samozřejmě obě skupiny mezi sebou.
V mé mysli tedy soutěž nezanechala stopy a vidím ji jako zbytečnou. Domnívám se rovněž, že nerozvíjí nic, pouze na krátký čas zvyšuje úsilí kolektivu něčeho dosáhnout. Trénovat, přehrávat, dopilovávat.....co to je???? To je lidová píseň? Ne, lidová píseň je pro mě ze srdce, pocitů a emocí tryskající umělecký projev obyčejného člověka. Kdo tedy chce s lidovou písní soutěžit toho já považuji za umělecky zhrzeného ambicionistu. Mnozí totiž neví za jakým cílem jít a vítězství v soutěži je přece cíl křišťálově jasný a ve srovnání s jinými cíli i snadný a hlavně převádí něco neměřitelného na jasně srovnané stupínky, které jsou pro život tak praktické:-)
|
jen krátce. Nikdy jsem neměl v úmyslu dělat z někoho blbce, to je pouze špatný výklad... Sdělil jsem pouze svůj názor nadšeného milovníka a ctitele hudby. Hudby v její podstatě, jak ji chápu já a jak se zobrazuje v tom, co dělám. Snažil jsem se pouze nastavit zrcadlo určitému technokratickému pojetí vzdělávání.
Řekl jsem současně, že chápu, že někdo má soutěže rád a vidí v tom nějaký smysl, i přesto že já ne, takže uznávám, že existuje i jiný pohled a ponechávám mu jeho pole působnosti (necpu se do školství, sám jsem léta vyučoval neakreditovaným způsobem, bez soutěží - teď už to můžu přiznat, když to nedělám...:-)) A právě po svých zkušenostech si pořád myslím, že podstata hudby (a muzikálnosti) je jinde, než v soutěžích a poměřování podle formálních kritérií. Doposud mne nikdo průkazně nepřesvědčil o opaku.
Ale co by mne fakt zajímalo, jaké jsou tedy ty pohodlnější způsoby "měření" a prezentace výkonu školy (cituju plné znění svého textu!) kromě soutěží?
Osobně si myslím, že soutěž je tím nejpraktičtějším a nejpragmatičtějším způsobem. Pak by jistě ještě stály za vážnou úvahu nějaké dlouhodobější bilance úspěšnosti absolventů (komerční či morální), ale to by chtělo aspoň statistiku za dvacet či třicet let ... a tady už končím, aby mne to nesvedlo k nějakým nejapným závěrům.
Ale abych to nakonec nezakecal, fandím každému, kdo dělá cokoli pro rozvoj hudební vzdělanosti. Cest je jistě více.
Srdečně Tě zdravím!
P.S. Pan Aleš Jílek ve svém příspěvku mi hovoří z duše. Nejsem tedy sám ve svém antikompetitivním kverulantství :-)
|
| 19. 05. 2006 • Vychází další knížka o žítkovských bohyních |
|
V předvečer národopisných slavností s Jízdou králů, v pátek 27.května v 18.hodin v Galerii na Měšťance ve Vlčnově, se uskuteční představení nové knihy Žítkovské čarování. Stane se tak v rámci vernisáže obrazů brněnské výtvarnice a sběratelky Olgy Vlasákové, která knížku ilustrovala. Publikace, jak je patrné již z názvu, navazuje na loňskou úspěšnou knížku Žítkovské bohyně autora Jiřího Jilíka. Ten stál u zrodu i této druhé knížky věnované lidové magii v Bílých Karpatech.
|
Dobry den,zdravi Vas taky jedna bohyne Lucie Kostkova z Velke Bystrice.O zitkovskych bohynich jsem se dozvedela pred dvemi lety ato na Chate Jane kde sem si take zakoupila Vasi knihu.ktera se mi velice libila docela me uchvatila svymi zajimavymi pribehy o bohynich a magii v Bilych Karpatech. Timto bych Vas chtela pozadat o zaslani info jakym zpusobem je mozno objednat druhy dil Vasi knizky Zitkovske carovani. Predem dekuji za kladne vyrizeni s pozdravem Lucie Kostkova
|
| 23. 05. 2006 • Chodské pověsti a legendy |
|
Máte stále častěji chuť sáhnout po knize, jejíž jazyk by vám nepřipomínal vyschlý pahýl, ale košatý strom, z něhož byste si mohli utrhnout chutné a šťavnaté ovoce? Knihu, jež by vás provedla krajinou, kde vsi a městečka pulsují plnokrevným životem, zatímco ostatní nadobro zmizela v nenávratnu? Plzeňská rodačka Marie Korandová opět dokazuje, že takové knihy existují.
|
už aem ani nedoufala,že najdu charakteristiku chodského národa,ale podařilo se mi ji nalézt až tady.Jsem strašně ráda,že sem vás objevila.
|
| 18. 06. 2006 • Děkujeme |
Vladan |
Děkujeme Jano a jsme rádi, že jsme ti mohli pomoci.
|
Prosím, poraďte, kde bych tuto knihu mohla sehnat. V Brně není k sehnání.
Děkuji
|
Mílo, zkus kontaktovat paní Martu Ulrychovou na emailu martaul@volny.cz Ta ti určitě prozradí, kde knihu seženeš.
|
| 25. 05. 2006 • Žákovské vigilie v předvedení Hradišťanu a Musica |
|
Skutečnou kulturní lahůdku připravil na májový sobotní večer v hradišťském Klubu kultury taneční soubor Hradišťan a pražští muzikanti, zpěváci z kolektivu Musica Bohemica. Za ni byli účinkující po skončení odměněni dlouhotrvajícím potleskem, gratulacemi, květinami.
|
Čtu jednou,čtu dvakrát a říkám si ,že jsem přišla o zážitek.Protože jsem si užila roky alternativní kultury a mixů, táhne mě víc poctivá tradice "mezi popraskanými dřevěnými ploty".Ale je to taky tak,že když si jde člověk cíleně za prožitkem, může být zklamaný a tam kde ho tolik nečeká,bývá příjemně překvapený.*
|
Obávám se, že většina tzv. folkloristů nehraje pro srandu. A nazývat jejich činnost jen tak nějakým hopsáním se mi taky nelíbí.
Tvorbu Hradišťanu si velmi cením, ale bez toho "hopsání" a bez lidí, kteří na něm vyrůstali, by se nikdy nedostala tam, kde je dnes. Pokud je toto skutečně názor pana Nečase, jsem velmi překvapen.
|
| 30. 05. 2006 • Poštorané pěkné koně majú... |
|
Slovácký krúžek Poštorná "Koňaré" si pozval do krásného prostředí kostelní zahrady mužské pěvecké sbory z Velké nad Veličkou, Charvátské Nové Vsi, Hrušek, Týnce, Moravského Žižkova. Vedle domácích mužáků z Poštorné zde byli pěvci z šedesát kilometrů vzdáleného rakouského Falkensteinu. K hostům setkání patřil ženský sbor Slováckého krúžku a Pěvecké sdružení moravských učitelů.
|
| 04. 06. 2006 • Musí to být zážitek ... |
Jiří Vrba |
Neviděl jsem toto setkání, ale podle popisu a fotografií to musel být úžasný zážitek. Za komunistů by nic takového nebylo možné. Snad nějaká soutěž v recitaci o traktoristech údernících. Ale zpívat v kostelní zahradě a ještě pozvat soubor z Rakouska - nádhera. Nechápu, proč něhkdo pořád volí komunisty. Jen tak dál. Jiří Vrba
|
| 05. 06. 2006 • Slávek Volavý |
|
Slávek Volavý výrazně ovlivnil vývoj zájmově umělecké činnosti v oblasti folkloru. Byl muzikantským vzorem a propagátorem objektivních teoretických názorů na tradice lidové kultury v současnosti. Vycházeje z hudebních tradic strážnického i blízkých etnografických regionů vytvořil svůj vlastní osobitý styl, který se díky jeho osobnosti dostal do obecného povědomí jako "strážnický styl".
|
Děkuji za jakoby načasované vyvěšení textu o Slávku Volavém. Myslím, že závěrečná citace jeho myšlenek souvisí s naší diskuzí o lidové muzice a soutěžích ZUŠ. Přeji všem krásné počteníčko a klidné zamyšlení. (Raději se podepíšu celým jménem, abych předešla případnému slovnímu napadení - viz. hore.) Zuzana
|
| 06. 06. 2006 • Folklórny festival Východná 2006 |
|
Výbor Folklórneho festivalu Východná 2006 s poľutovaním oznamuje priaznivcom ľudovej kultúry a širokej verejnosti, že folklórny festival sa napriek odbornej - programovej pripravenosti a zabezpečených účinkujúcich, z dôvodu nedostavaného areálu amfiteátra v tomto roku neuskutoční.
|
| 12. 06. 2006 • Hanba |
marek |
Je to hanba,že taký medzinárodne známy festival sa neuskutoční!Najkrajšie folklorne podujatie je fuč.Kopec sklamaných ľudí, ktorí na to čakali celý rok.Pre účinkujúcich o to viac,že ich snaha, prípravy, skúšky, pot vyšli nazmar pre niektorých to bol posledný rok.Malo by to byť v zájme aj ministerstva kultúry,ale je to vizitka neschopnosti ľudí okolo toho kde je tá zanietenosť!Ešte raz hanba aj starostovi obce Východná za nespoluprácu ale ved on to robí pre obec
|
| 13. 06. 2006 • Zruseni festivalu poskodi cele Slovensko, nejen ob |
Tina |
Ctu o zruseni festivalu ve Vychodne tady kde ziju, v Kalifornii. Zpravy o ruznych festivalech a jinych udalostech ktere by zajimaly americke turisty davam na mezinarodni nastenku tady v U.S. Ja sama jsem byla nekolikrat na festivalu ve Straznici. Turismus je dulezity prijem pro hodne oblasti sveta, a vsechny evropske zeme se predhaneji aby prilakali co nejvetsi pocet turistu. Takovy festival jako ve Vychodne pomaha nejen primo te lokalite, ale celemu Slovensku, protoze turisti planuji prijet na festival, ale spoji to s cestovanim po cele zemi. Zruseni festivalu je celkove velmi negativni, protoze v budoucnu cestovni agenti nebudou chtit festival zahrnout do jejich cestovnich planu, turisti budou radeji volit jine lokality, vzbudi to neduveru pro cestovani nejen do Vychodne, ale na cele Slovensko. Pocit, ze tam nejsou veci dobre organizovane, ze co je slibeno se nemusi uskutecnit. Doufam, ze moje zprava tady ukaze organizatorum tohoto festivalu obrovsky vliv internetu a ze si uvedomi, ze festival by mohl byt magnetem pro mezinarodni turismus - jen kdyby cela zalezitost byla lepe organizovana a propagovana. Velka skoda ze tak podstatne tento cil oddalili letosnim zrusenim cele akce. A velka skoda, ze zrejme nemate na Slovensku zadny statni organ, ktery by mel za ukol vyvinuti turismu a ktery by asistoval obcim jak Vychodna.
|
| 13. 06. 2006 • Súhlas |
marek |
Súhlasím s tebou v plnej miere.Skoda že sa k tomu nevyjadruje viac ľudí.Dúfam že naša kritika padne na úrodnú podu.
|
Myslím si, že reakcí na problém "zrušení folklorního festivalu ve Východné" je z české (moravské) strany sice málo, ale slovenská strana by mohla, nebo měla reagovat daleko výrazněji. Už pro to, že u nás si na folklor víceméně jenom hrajeme a pořádáme akce pro zábavu a pro radost. Na Slovensku je však folklor stále ještě živý a pro spoustu Slováků součástí každodenního života. Proto se snad nedá ani srovnat rozčarování, jaké by u nás vyvolalo např. zrušení "Strážnických slavností", které by opravdu postihlo snad pouze folkloristy, s tím, co potkalo Slováky. To je opravdu celostátní tragédie. A už vůbec nechápu, jak je možné, že se nenašlo alternativní řešení. To jako nikdo neřešil?
Tuším, že pro Slovensko je teď asi prvořadé vyřešit politickou krizi, ale tam, kde je snaha, chuť a vůle obyčejných lidí něco udělat, peníze nehrají až tak velkou roli. Pokud se ale mýlím, pak je krize na Slovensku daleko větší, než by se zdálo. A to bohužel asi ne jen ta politická, ale především lidská.
|
| 26. 06. 2006 • Smutné |
Vika |
Úplnou náhodou som narazila na Váš článok, a je mi z toho smutno, že takúty atraktívny a veľmi príjemný, a zaujímavý festival ste nedokázali ustrážiť, a nemyslím si že je to vecou peňazí. Zas sa ukázala naša pripravenosť, a schopnosť, a to, že niektorí ľudia sedia na veľmi nesprávnych miestach.
Je to veľká hamba, ale to Vám už aj tak asi nič nehovorí, a nám zostáva len smútok:(
|
| 27. 06. 2006 • Vychodna, Vychodna |
avejre |
smutne, velmi smutne..ze Vychodna nie je. Hoci je to trochu sprofanovany festival a obcas z neho este zavanal socializmus, predsa ma svoju tradiciu a je svetoznamy. Mna by len zaujimalo, kde s prepacenim boli "presrane" tie miliony, co Vychodna dostala z europskych fondov na vybudovanie noveho, moderneho festivaloveho arealu....zeby tie peniaze dokazali tak rychlo "skvapalnit"? .......nechcem byt skeptik ale pri sposobe safarenia takymto sposobom tak sa Vychodna zapise do dejin ak nakoniec a to neopravnene skonci na smetisku dejin.....aj takto sa da "prezentovat" ....
|
| 08. 06. 2006 • Lidový kroj Malé Hané (11.) |
|
Za chladnějších dnů oblékaly ženy přes rukávce krátké jupky, kterým se říkalo "špenzle". Bývaly z dobrého lesklého sukna černého nebo tmavomodrého, později i hnědého. Ale bývaly i hedvábné jasně modré nebo zelené a dobře vatované.
|
| 11. 06. 2006 • Horňácké kosení v Malé Vrbce |
|
Téměř každá obec v regionu Horňácka se snaží v poslední době prezentovat a založit nějakou tradici. Patří mezi ně i nejmenší obec v regionu Malá Vrbka, která si už v pořadí sedmým ročníkem Horňáckého kosení získala mnoho obdivovatelů.
|
| 13. 06. 2006 • Vlčnovský král 2006 dešti neutekl |
|
Hýlom, hýlom! Počúvajte, horní, dolní, domácí aj přespolní, co vám budu povídati o svatodušním pondělí. Máme krála poctivého, ale velmi chudobného. Okradli nám ho na horách, na dolách, na krakovských mostinách. Ukradli mu tři sta koní z prázdných stájí, ukradli mu tři sta volů z prázdných dvorů. Dobře, že tam neměl nic, byli by mu vzali ešče víc. Na krála, matičko, na krála!
|
| 14. 06. 2006 • Medzinárodny folklórny festival Myjava 2006 |
|
2. ročník Festivalu európskej tradičnej kultúry a 47. ročník Medzinárodného folklórneho festivalu Myjava 2006 (čiže Folklórne slávnosti) bude v termíne 16.-18. júna 2006. Práve vtedy, keď sú v sobotu parlamentné voľby...
|
Hej, chlapci, urobili ste to velmi pekne.
|
| 17. 06. 2006 • Zazpívejme sobě a pospolu... |
|
Pozvánka na pořad "Zazpívejme sobě a pospolu... místopis v písních naší země", který proběhne v sobotu 24.6. na stadionu Zahrada ve Strážnici. Jde o "experiment", kdy diváci mohou zpívat spolu se sólistou na pódiu (s pomocí zpěvníčků). Sólisti budou vždy reprezentovat své folklorní regiony. Celkem zazpívá svoji píseň sedmnáct zpěváků z Čech, Moravy a Slezska.
|
Záměr hlavního autora pořadu p. Vršeckého se mi líbí - představit sólisty z regionu s písněmi, jejichž interpretace je jim vlastní. S těmi písničkami vyrostli a žijí v jejich kraji. Sólisté byli vybráni a reprezentují svůj region. Nechápu tedy, proč mají zpívat v civilním oblečení. Vím, že se proti tomuto rozhodnutí pana Vršeckého již několik z nich ohradilo. Jedná se o nějaký dramaturgický záměr? V případě, že ano, může být takový záměr realizován na prestižním folklorním festivalu, jakým MFF ve Strážnici rozhodně je? (Ve smlouvách s účinkujícími bývá běžně uvedena podmínka, že vystupující se musí prezentovat v kompletním kroji, včetně správné obuvi a úpravy hlavy!) Děkuji za odpověď.
|
| 20. 06. 2006 • Zazpívejme sobě a pospolu ... ale bez kroje ??? |
Jožka Londa |
... ale, proboha lidičky, proč bez kroje? Zuzi, jestli jsem dobře pochopil tvůj příspěvek, dávám ti zapravdu a úplně s tebou souhlasím.
Řekl bych, že se tím možná autoři pořadu snaží lidovou písničku "zcivilnit", více "přiblížit lidem - zlidovět", nevím jak to vyjádřit... A jistě se najdou lidé, kteří s nimi budou souhlasit – ostatně i já bych do jisté míry souhlasil, už taky proto, že se rozhodně neřadím k těm ortodoxním, kteří jsou přesvědčení, že by se lidová písnička měla zpívat jen a pouze v tradičním oděvu, v kroji … sám ji taky, popravdě řečeno, v tom kroji zpívám spíš výjimečně...
Jenom, když se trochu vžiji do kůže sólisty, který má (-a ze srdce chce co nejlépe) prezentovat svůj region jednou či několika písněmi před širokým fórem folklórních nadšenců, na strážnickém pódiu, v jednom pořadu se špičkovými zástupci jiných regionů … sám bych se určitě velice bránil tomu, že bych měl při téhle příležitosti vystoupit „jen“ v civilu - už třeba jen pro ten těžko popsatelný „povznášející“ pocit, který v kroji mám a který mě vždycky jaksi „odváže“ a třeba i pomůže, mě nijak předváděníchtivému, právě na pódiu mnohem snáze a lehčeji předvést to nejlepší, co snad dokážu a umím. Pomáhá mi jaksi přenést i na diváky tu krásu, kterou cítím a kterou mi lidová písnička dává…
A v neposlední řadě taky – proč všechny ty lidičky, kteří do Strážnice přijedou právě za tou krásou lidových krojů, písní, tanců a muziky, proč je okrádat o jednu z příležitostí pokochat se, porovnat nádherné kroje vedle sebe stojících zástupců různých regionů…
Já to takto cítím …
Jožka
|
Zdravím z Nivnice.
Vidím, že to tu žije. Chci podotknout, že v článku není ani zmínka o civilním oblečení vystupujících. A tady, jak vidím, se rozbíhá diskuze na toto téma. Proč?
Není třeba hodnotit pořad ještě před vlastní realizací, ne?
A nakonec prosím, aby neunikla ta nejpodstatnější myšlenka pořadu. Půjde především o zpěv lidí, kteří do amfiteátru přijdou a usednou na lavičky - sólista jim jenom pomůže. Vlastně mě napadá něco úsměvného. Možná by v krojích měli přijít právě diváci. Vždyť vlastně vystupovat budou právě oni...co říkáte?
Osobně v sobě řeším, spíše než kroje, otázku, jestli lidé budou ochotni více než hodinu zpívat a trochu se obávám - fakt jen malinko, ale přece jen. S podobným formátem pořadu jsem se moc nikde nesetkal... ale na druhou stranu třeba ve vlčnovských búdách jsem "hulákál" s naprosto neznámými lidmi, co se zastavili u mňa, mojéj harmoniky a kamaráda, až do rána.
Opatrujte sa.To je horko, co?
Vlastimil
|
Milí, zlatí...
Přijďte si zazpívat a neobávejte se, že budet ochuzeni o kroje. Uvidíte je ve všech ostatních programech ve Strážnici.
V úctě ke každému názoru
Miloš Vršecký
|
Děkujeme za pozvání, na Váš pořad se těším a přivedu celou mladou muziku. Nehodnotím nic předem, jen mám praktické obavy. Budu Vám (a nám) držet pěsti, aby si s chutí zazpívali všichni přišedší, aby prostředí anonymního kotle Zahrady doneslo písničku až do srdcí. Jsem zvědavá, protože se bude jednat o cíleně interaktivní pořad (nikoli zpívání u búd nebo u stánků) a takový na Strážnici zatím chyběl. Na viděnou, na slyšenou ve Strážnici. Zuzana
|
| 18. 06. 2006 • Japonec si zahrál s Horňákem na cimbál |
|
Zajímavý koncert přineslo setkání dvou výborných cimbalistů - Petra Pavlince z Velké nad Veličkou, kmenového muzikanta horňácké CM Martina Hrbáče a Hiroshi Saita z Japonska, který proběhl v neděli 4.června v sále Základní umělecké školy ve Veselí nad Moravou. Vystoupení bylo ovlivněno japonským a středoevropským folklorem v různých formách propracování.
|
| 20. 06. 2006 • Samozdřejmě |
Marek |
No jasně pořád stejná písnička, nic proti kvalitě koncertu, ten byl vynikající,ale tendenční novinářský článek pana Vrby se mi nelíbí. Pokud by Petr nebyl z horňácka, ani by perem o toto téma nezavadil. Měli by se již konečně novináři, a to i ve folkloru, snažit o to aby byli nadregionální.
|
Proč taková averze vůči Horńácku a Horňákům? Není přece rozhodující, odkud Petr je, ale to, co a jak dělá, ne? Žádnému muzikantovi nic nebrání v tom, aby se podobným způsobem hudebně realizoval, jenže to vyžaduje určitou aktivitu, jak hudební, tak organizační, na což je většina lidí dost líná. Věřím tomu, že by pak určitě Tonda psal i o jiných lidech, nejen z Horňácka...
|
Prátelé su moc rád, že sa tady píše, že su novinár. Já sa vám ale priznám, že nejsu. Mám to jako "koňa" a profesně sa věnuju úplně něčemu inačímu. Děuám púze zpravodajství z různých folklorních akcí, kde je má duša prítomná.Takéj ešče pri folkloru zpívám, občas tancuju, občas si vypiju vínečka alebo sliovičky a snažím sa šady propagovat folklor (aji tam, kde nemám,nemosím). Žádný šéfredaktor, vedúcí mňa nikde neposílá. Pokud mám trošku volného času, snažím sa zavítat do různých "kútú" Slovácka a nejen tam! Dělám to rád a z neobyčejnéj lásky k folkloru, kamarádom, kamarádkám, neznámým luďom a hlavně pro tento FolklorWeb! Snažím sa psát objektivně a nemožu za to, že su z Horňácka a dokonca z centra horňáckého folkloru. A pokáď čtete pravidelně moje príspěvečky, dáte mně za pravdu, že sa věnuju z mojéj prítomnosti aj druhým regionom. Možná sa z vás někdo diví, že sem píšu nějak moc? Pište takéj! A hlavně pište (v prípadě zpravodajstvá) príspěvečky aktuálně. Když budete rychlejší než Tonda Vrba, tak věrím, že váš príspěvek bude i pred jeho. To jsem už sděliu i na vedení FolklorWebu. Krásné léto a samé "slunečné" zprávičky:)) Mám vás šeckých rád:))
|
Jestli to dosud nenapsal někdo jiný, tak to klidně potvrdím já - je to tak - Tonda Vrba píše, protože chce a ne že ho někdo nutí a akce o kterých nás tu svojským způsobem informuje, jsou přirozeně z okruhu jeho přátel - jak jinak - nemůže být všude. Tu možnost psaní tu má každý - nikomu se přece nebrání. Já osobně bych se velmi rád dozvěděl i o průběhu jiných akcí a není jich tu v kalendáři zapsaných málo. Proč by se mělo posuzovat množství příspěvků a jejich poměr mezi Vrbovými a jinými podle nečinnosti druhých? Pište víc, ať se ten poměr zvrátí. Jura
|
Juro, byl jsi zaseš rychlejší! Takže nebudu opakovat to, co jsi napsal, jen bych rád Toníkovi poděkoval, protože on je naším nejpilnějším dopisovatelem. A že jej čtenáři čtou, o tom svědčí i čísla pod jeho články. Takže Toníku piš, piš a piš! Folklorweb bude živý jen tehdy, když budou takoví jako ty... a bude vás víc. A ty Marku ze zlatnictví, zkus taky třeba někdy něco napsat, vyfotit a poslat na adresu redakce@folklorweb.cz . Velice rádi tvé články opublikujeme na webu.
A pište taky své akce do našeho Kalendáře. Každý týden je rozesíláme stovkám zájemců, kteří se u nás zaregistrovali (novinky e-mailem).
|
| 20. 06. 2006 • Cimbálové pramínky |
|
Stejným způsobem, jakým žijí vodní pramínky, žijí svůj život i muzikanti. Jednoho dne vykouknou na sluníčko, hledají si své životní cestičky, své muzikantské kamarády, navzájem si pomáhají, rostou a sílí s každým novým zážitkem, koncertem, úspěchem... Aby jednou, na konci své pouti, se alespoň na malou chviličku zastavili před branami toho nekonečného moře...
|
| 22. 06. 2006 • Jubilejní 10. ročník MFF v Plzni |
|
Členové plzeňského souboru Jiskra, kteří před více než deseti lety přišli s nápadem uspořádat v Plzni mezinárodní folklorní festival, jistě prožili po víkendu 16.-18.6. vedle organizačních starostí i dobrý pocit uspokojení. Festival svou návštěvností a diváckým zaujetím úspěšně obstál v konkurenci s atraktivním historickým víkendem.
|
| 23. 06. 2006 • Záhorské slavnosti s novou tváří |
|
První červnová sobota už tradičně patří Záhorským slavnostem. Konají se v Lipníku nad Bečvou a na letošní 11. ročník, v mnohém nový a netradiční, zavítalo 6 folklorních souborů a jedna muzika navíc. Soubory tentokrát dostaly zajímavý a pro mnohé nelehký úkol - přivézt čistě regionální tance.
|
V předvečer přívalu článků ze Strážnice zase jeden pěkný článek od nás. Pěkně tak.
|
| 26. 06. 2006 • Putování z Malé Vrbky na Myjavu |
|
Možná, že příliš brzy jsem opouštěl Malou Vrbku a spěchal do Myjavy, kde v přírodním amfiteátru v Trnovcoch probíhal 47. ročník mezinárodního folklorního festivalu Myjava 2006. Vzdálenost asi 20 km, která dělí Myjavu od Malé Vrbky byla natolik lákavá, že jsem prostě neodolal a odjel na folklorní festival, který nabízel pestrý program. Během jednoho dne jsem měl možnost zúčastnit se a porovnat dvě zdánlivě neporovnatelné akce. Obě dvě nesly v názvu "folklorní".
|
| 27. 06. 2006 • Mezinárodní folklorní festival Strážnice 2006 |
|
Ve dnech 22.-25. června se uskutečnil již 61.ročník MFF "Strážnice 2006". Také díky slunečnému počasí, které o víkendu panovalo, jej přišlo navštívit více než 16000 diváků. V 32 programech vystoupilo celkem 85 souborů (1800 účinkujících). Kromě domácích se představily i soubory ze Severního Kypru, Slovenska, Srbska a Venezuely.
|
| 29. 06. 2006 • Nezapomenutá krása |
|
Lidové kroje, zvyky, písně a tance jsou součástí všeobecně sdílených hodnot, jež nazýváme národní kulturní dědictví. Někde jsou doklady těchto hodnot dokumentovány jen v knihách, archivech nebo ve sbírkách muzeí, jinde jsou ještě živoucí součástí kulturního života, jako je tomu v Kunovicích. Jak výraznou součástí kulturního života tohoto města jsou tradice lidové kultury dokládá publikace, vydaná v letošním roce pod názvem Nezapomenutá krása.
|
| 02. 07. 2006 • Vesmír důvěry |
|
Na dokreslení článku "Nezapomenutá krása" autora Josefa Jančáře vám přinášíme jednu ze tří esejí této knihy od spisovatele a novináře Jiřího Jilíka "Vesmír důvěry". Autor zde v umělecké zkratce přibližuje význam kroje pro identifikaci s rodným místem a krajem, evokuje vědomí pospolitosti města, pro jehož velké i malé obyvatele je kroj znamením vzájemnosti a identity s rodným místem.
|
| 06. 07. 2006 • Nad Malou Vrbkou svištěly kosy se zpěvy |
|
Posedmé se sešli v nejmenší obci v regionu příznivci ručního sečení trávy na akci s názvem Horňácké kosení. Po slavnostním přivítání vdolečky a slivovicí se krojovaní kosci a diváci vydali ze srazu místa do kopce, na rozkvetlou louku s krásným výhledem na podhůří Bílých Karpat a její vrchol Javořinu.
|
| 07. 07. 2006 • Tetky z Kyjova mají srdénka z Kameňáku |
|
Letní terasu výletové a turistické restaurace Kameňák v podhůří Chřibů si vybral ke svému představení nového profilového CDéčka s názvem To srdénko moje, ženský sbor z Kyjova říkající si Tetky. A měl k tomu i oprávněný důvod, neboť nahrávka vznikala netradičně na Kameňáku, v rekreační oblasti u obce Moravany, v nedalekém domácím studiu chalupy známého cimbalisty Jury Petrů.
|
Toniku,
nepochybuji o tom, že to myslíš dobře, ale znáš mě - já takové slova chvály nemám rád - mně každá takto vyslovená chvála spíš smrdí. Stačilo napsat, že to bylo příjemné, ale takových umělců (umrlců - jak říká J. Nečas)z nás dělat nemusíš. Ale i tak ti děkuju, ale příště prosím střídměji. Vitaj. Jura
|
| 08. 07. 2006 • Mládí a tradice? |
|
"Již jsem povyrostl! Můj hlas je slyšet pěkně široko daleko a moje nohy směle vstupují na pódium" - takto by mohl zajásat plzeňský Mezinárodní folklorní festival, jenž slaví rovných deset let. Sebevědomí, vyrovnanost a růst jsou vlastnosti, které tvoří profil letošního výročního konání fóru písní a tanců v Plzni.
|
| 11. 07. 2006 • II. Letní kurz cimbálu |
|
Tak jako v loňském roce, tak i v roce letošním proběhne na Bílé v hotelu Pokrok Letní kurz cimbálu. V kurzu vedeném kvalifikovanými učiteli cimbálu bude věnována pozornost vztahu mezi umělcem, nástrojem a přírodou. Účastníci mají možnost vyzkoušet si nové metody práce s předními odborníky, zapojit se do kolektivních hodin, pomocí metod dramatické výchovy nahlédnout do tajů hudby a načerpat novou chuť do další práce.
|
| 12. 07. 2006 • Domincová zazpívá v Javorníku |
|
Dlouholetá a uznávaná zpěvačka Hradišťanu Věra Domincová z Uherského Hradiště vystoupí v sobotu 15.července v horňáckém Javorníku v rámci pořadu "Třetího Javornického zpívání". Akce se uskuteční týden před daleko věhlasnějšími Horňáckými slavnostmi a začíná nabírat na tradici zpěváckého setkávání.
|
| 15. 07. 2006 • Jindřich Hovorka |
|
Jindřich Hovorka se narodil 13. 8. 1937 v Českých Budějovicích, kde vystudoval i Střední hudebně-pedagogickou školu, obor housle a trubka. V roce 1961 se stal absolventem brněnské JAMU (obor viola). Od roku 1960 působil jako violista v Brněnském estrádním rozhlasovém orchestru, a poté jako koncertní mistr a od r. 1974 umělecký vedoucí BROLNu.
|
| 18. 07. 2006 • Horňácké slavnosti 2006 |
|
Lidi se k nám hlásí sami. Mají zafixovaný termín kolem svátku Magdaleny. Znovu opakuji jako každoročně, že neděláme Horňáckým slavnostem výraznou propagaci. Ony si ji v průběhu let udělaly samy. Návštěvníci Horňácké berou jako druh letní zábavy... říká se smíchem velický starosta Jurka Pšurný.
|
Děkujeme, že jste, abychom být ... mohli jeho součástí.
J.D.
|
| 19. 07. 2006 • O nenávratech... |
marcela |
Po "Horňáckých" si nikdy nejsem tak úplně celá... Vždycky Tam nějakým kouskem uvíznu... S ohledem na množství svých návratů se musím ptát, kde je mě vlastně víc...(?) Anebo vlastně.... Nemusim... :-)
|
| 20. 07. 2006 • Hody, milé hody |
|
Strážnice 2006, sobota 16:30 hodin, hodové chasy a stárci s právy patnácti dědin Uherskohradišťska vyráží na přehlídku. Přehlídku toho, co v každé dědině můžete vidět jen jednou za rok - o hodech. Žádání o stárky, o povolení hodů starostou, žehnání práv, hodová zábava s voděním pod právo - to všechno bylo k slyšení i vidění.
|
| 20. 07. 2006 • Jožka Kubík |
|
Pocházel z poměrně početného cikánského rodu, který se na Horňácku usadil někdy v polovině 19.století, a jak to bývalo tehdy v cikánských rodinách běžné, živil se většinou kovářstvím. V rodě Kubíků se houslové nadání dědilo po několik generací. Nejstarší písemně doložený muzikant byl primáš Joža Kubík z Velké, praděd Jožky Kubíka.
|
| 21. 07. 2006 • Strážnice bez kroje zato s reproduktory |
|
V sobotu 24. června se v rámci 61. ročníku MFF ve Strážnici konal pořad "Zazpívejme sobě a pospolu" - interaktivní setkání a zpívání s cílem vylepšit zpěvnost lidu především naší země a to formou zpívání v hledišti i na jevišti. Chci zde uvést čistě svůj názor navazující na příspěvek uveřejněný již před festivalem.
|
Umíte psát, Zuzano, a umíte vyjádřit svůj názor. V mnohém máte i pravdu. Třeba že jeden program podobného typu zpěvnost lidu nevylepší (nakonec to ani není třeba, ti co do Strážnice jezdí zpívají rádi a umějí to aspoň trochu, ti co tam nejezdí mají rádi jiné písně (muziku) než lidové, ale taky zpívat umějí, a ti co zpívat nechtějí prostě na podobné akce stejně nepřijdou). Ale myslím, že smysl je jinde: moci si zazpívat s "pořádnou" nebo jinou muzikou, s neznámými lidmi společně. K absenci krojů - nejsou důležité a mohly by být i překážkou. Důležitý je akt zpívání - proč být vyřazen jen proto, že nemám s se,bou a na sobě kroj. A ostatně sama říkáte (citujete Lídu Horehleďovou), že lidé vnímají, k čemu jaký kroj patří. Kdybych tedy přijel např. ve svém slovenském kroji, nemohl bych si ani béknout. Zatímco civil umožňuje zazpívat si (i zatancovat) materiál z kdekterého regionu. Nakonec na besedách u cimbálu taky všichni (většina) nemívají kroj, natož při zpívání s kapelami po nocích u strážnických občerstvovacích stánků. Ale toto bylo cosi jiného - amfiteátr, ozvučení, scéna, kterou si lecjaký divák (včetně souboristů, jejichž soubory se zatím do Strážnice nikdy nedostaly) jinak neozkouší. A k tomu jakási sociální spřízněnost "amatérů" a "profíků", kdy i amatér si může vyzkoušet, jaké to je, když na něj "čumí" publikum a kriticky hodnotí jeho (nebo lépe i jeho) výkon. Myslím že o to Milošovi Vršeckému šlo. Zkrátka ke spontánnímu zpívání či tancování, byť na jevišti, kroj potřebný není. A technika? Ta je dnes nezbytná, aby se tolik lidí v amfiteátru slyšelo. V intimním prostředí někde pod stromem v parku nebo u stánku to je ale jistě jedno, absence ozvučení prostě nevadí. Srdečně Vás, Zuzano, zdravím, a příští rok ve Strážnici na viděnou.
|
Ahoj Zuzko, ahoj Vili, na letošní Strážnici jsem se bohužel nedostal, tak se ani k tomuto pořadu ani k jiným vyjadřovat nemohu a nebudu. Přesto jednu poznámečku si dovolím, ale ta nemá nic společného s tímto pořadem. Je reakcí na to, jak vidím a cítím já zpívání v kroji a bez kroje.
Souhlasím s názorem, že zahrát a zazpívat pro radost si můžu v kroužku obdobně zaměřených a vnímajících lidí i bez kroje (nebo i sám). Dělám to koneckonců poměrně často a je to strašně fajn. Jsem-li ale jednou na jevišti, pak se prostě bez kroje při zpívání a hraní necítím "ve své kůži". Něco mi chybí. Při takovém projevu mi prostě schází "šestá dimenze", která se dostaví až s krojem. Někomu to je třeba jedno. Každý jsme jiný...
|
| 24. 07. 2006 • O Horňáckých.. |
Ranka |
Do městečka pod Javorníkem vede pohádková cesta po kolejích mezi slunečnicovýma polama s letícím čápem.Čučůrky potu pod šatama a vandrmíškem-jarmark,potom ke kostelu za mužským sborem s kostelním zvonem a pak do zaplněné zahrady u Kynčlů,kde sem se mezi koprem a shozenů trnků "úplně neskresleno" v improvizovaném pořadu dozvěděla od Tondy Vrby a jeho Bratrů, co že je ten Horňák vlastně za živelnú lidskú odrůdu.O dalekých kořenoch snad prý mezi Tatarama a "zajatýma" ženskýma, o pratetce a prastrýcovi keří v horňácké prachalupě porozbíjali o sebe dneska archeologické nádobí,o tom ,že společnost horňáků je "úplně opačná k té normální",o nezdolnej chuti ŽÍT,svato aj hříšno a nadoraz-živo pocítit,ocitaja sa mezi nima a nelze přirovnat k ničemu. Noc na Hůrce přeplněné domácíma aj přespolníma natlačenýma kolem skupinek hudců a všecko až do rána. Až k ranímu vlaku dolétaly zpívané úryvky poveseleného měštečka a průvodčí sa ptal esli má každému čítat aj opícu..Lebo sem si v polospánku nad ránem vedle podia vypnula cenzuru mozku,prošly mnú nekontrolovaně všecičky podoby huslí aj tých co už nebyly kontrolované samým muzikantem,a dopřeskládaly ve mě to, co nestačila "zahrada u Kynčlů", a tak sa ptám sama sebe esli su stále ta normální cuzinka-pocestná či už su týmto vším "lehce poznamenaná"..Eště teď cítím krásně píchat do bosých nožek horké kaménky velické cesty..Týmto děkuju všeckým potkaným za prožité.
|
Musím říct, že jsem byla na Horňáckých poprvé a že i když se tu dá narazit na lidi, kteří nejsou zrovna fajn, přece jen je tu i velká šance, že potkáte někoho dobrého. Resp. je tu hodně velká šance, asi to bude tím krajem... Teda: Horňáci jsou fajn lidé, to se jim musí nechat. A spousta lidí se jde ráda dívat na skupinu chlapů, jak se přeřvávají před muzikanty při téměř nekontrolovaném pořadě Tondy Vrby... Ještě si libují, jak konečně viděli ten folklór, jak teda ten Horňák je divoký živel... Mě se to také líbilo. Vážně, pro mě to byl nejlepší pořad. Stál na silném základě, sice, na povědomí lidí o Homo Horňális-člověku horňáckém. Cokoliv kdo udělal, lidi si řekli: Typicky horňácké chování! To jsou oni, to jde vidět! Asi skoro nikde jinde by to neuspělo, ale tady ano.
A pak mi jeden pán tvrdil, že musím být dcera primášova. Toho, co hraje vedle mě. On to prostě pozná, to, jak hraju, že by to takhle cizinec nikdá nezahrál. Jenže, milý pane, já vůbec nejsem zdejší, já jsem ze Severu a tam od vás znám asi tři písně. Nebo pět, tak nějak. A ta, u které jste mi to říkal, nebyla z nich...
Ono to asi nebude tím, být vůbec z Jihu, či přímo Horňák. Spíš jde o to, že ´folklór´ ( pro mě projev žíznivé duše ) je v každém a je pochytitelný smyslem, který taky všichni mají. Jen se nějak zažilo, že tohle cítíme u lidí tam od Velké nad Veličkou. To ale není jejich chyba, je to chyba naše, že u nás ostatních to tak pochytitelné není, že naše ´folklórní vyměšování´ že to nazvu tak biologicky, slábne. Hezkou sílu má ten kraj, že probudí i v cizinci skrytý pramen životní síly, projev žíznivé duše...
Horňáci jsou fajn lidé. A mají své velké štěstí,neb tak krásně ´vyměšují´...
|
| 25. 07. 2006 • Teda jde o diskuzi na jiné téma |
Maruška M. |
ale je to reakce na Ranku, i když z mé strany špatně vložená, proto se omlouvám, že je pod článkem, se kterým nesouvisí.
|
| 26. 07. 2006 • Milá Maruško |
Ranka |
Každý žijem všední dny jinak a každý se nadechnem při něčem jiném.Marcelka Kadlecová,s kterou jsem se konečně setkala,prožívala Horňácké o moc bezprostředněj než já,aj tak sme tím každý prošli po svém, aj ty. Lebo každý sme jiný a to je dobře.
|
| 25. 07. 2006 • Kaustinen 2006 - Mezi finskými hudci |
|
Putovní festival Evropské rozhlasové unie letos našel útočiště u největšího finského festivalu tradiční hudby a world music v Kaustinenu. Festival se stal "kultovním" místem pro finské muzikanty a folkloristy, nejen pro zbytky místní tradiční kultury, ale i pro prostor, který zde byl vytvořen pro neformální setkávání. Vše začalo vylámáním jeskyně ve skále, z níž se stal akusticky unikátní koncertní a nahrávací sál.
|
| 01. 08. 2006 • Současný folklorismus a prezentace folkloru |
|
Folklorní projevy jsou jednou z nejmarkantnějších složek lidové kultury. Často jsou také proto tyto dva termíny nesprávně považovány za synonyma. Proč? Jistě k tomu napomohlo období, kdy bylo studium lidové kultury a folkloru vědecky devalvováno a za odborníka na danou problematiku se považoval kdekdo.
|
| 01. 08. 2006 • Ať žije takové sympozium |
Vili Dekan |
Je moc dobře, že se takové sympozium po letech uskuteční. Nemyslím, že by ovlivnilo přímo ty, kteří folklor aktivně prezentují při nejrůznějších tradičních příležitostech (ať už tanečníky, muzikanty, zpěváky nebo vypravěče, ale často i souborové choreografy a hudební upravovatele), anebo na festivalech či multimediálně – ti budou povětšině trvat při pojmenování své činnosti na slově folklor. Prostě jsou jednoduše zvyklí své aktivity na tomto poli slovem folklor pojmenovávat, protože z folkloru vycházejí a snaží se jej nějak interpretovat, a tím „udržovat“, ale spíše rozvíjet tradici. Sami sebe a mezi sebou se přitom budou označovat za folkloristy, nezávisle na tom, zda vystudovali folkloristiku nebo nějaký příbuzný obor. Jim to lze ponechat, u nich záleží především na citu, talentu a schopnostech.
Určitě však takové sympozium prospěje všem, kteří se o daném tématu chtějí a musejí bavit na odbornější úrovni, ať už kvůli hodnocení souvisejících jevů, jejich dokumentaci, vědeckém výzkumu (folkloristickém, etnografickém, sociologickém, kulturologickém…) nebo kvůli uměleckému (již ne prostému spontánnímu) přístupu ke ztvárnění původního folklorního materiálu, inspiraci tradiční lidovou kulturou v uměleckých projevech. Na této úrovni je už jistě zapotřebí jasnost terminologie, pregnantní vymezení obsahu termínů.
Začít by se podle mne mělo už u samotného nešťastného a zřejmě nesprávného termínu „folklorní hnutí“, který sám v sobě obsahuje terminologickou nejasnost. Znamená-li hnutí podle slovníku spisovné češtiny mj.
1. masové úsilí o uskutečnění určité myšlenky, o dosažení určitého cíle
2. organizace k tomu účelu zřízená,
pak vyvstává otázka, jak si přeložit sousloví „folklorní hnutí“!
Termíny jako politické hnutí nebo náboženské hnutí přesně vypovídají o svém významu – takové hnutí masově uskutečňuje nebo bojuje za politické a náboženské ideje, chtějí dosáhnout nějakého politického nebo náboženského cíle. A pojmenovávají se tak příslušné politické nebo náboženské organizace. Někdy se používá ve tvaru s předložkou „hnutí za…“. Ale jak potom vysvětlit pojem „folklorní hnutí“. Slovo „folklorní“ je adjektivem ke slovu „folklor“. Oč tedy hnutí jde, jaké myšlenky a cíle sleduje? Jistě by mohlo být „hnutím za uchování a šíření tradiční lidové hudby a tance“ nebo „za uchování hodnot a prezentaci folkloru (šířeji tradiční lidové kultury) v současném životě“. Snad by se to dalo vyjádřit i lépe. Ale určitě ne termínem folklorní hnutí, ač jsme si na něj zvykli.
Věřme, že zářijové strážnické sympozium bude úspěšné, sjednotí a zpřesní terminologii a nezůstane jen u přednesení různých, ale neslučitelných názorů. A moc bych se přimlouval, aby výsledky sympozia nespatřily světlo světa jen ve sborníku příspěvků ze sympozia, ale aby byly publikovány ve všech vhodných specializovaných médiích, zabývajících se danou oblastí, těch tištěných i internetových. Úplně nejlepší by totiž bylo, kdyby se nad závěry dalo i veřejně diskutovat, byť již ne na přísně vědecké úrovni.
|
| 01. 09. 2006 • Komu vyhovuje, že se pojmy folklor a folklorismus |
Jan Mička |
Několik kritických poznámek k textu pozvánky – pro pořádek a také pro pohled z druhé strany:
1. Žádná jiná státem placená instituce v bývalém socialistickém Československu ani v současné České republice, zabývající se lidovou kulturou, než ÚLU a v současnosti přejmenovaný NÚLK ve Strážnici, není a nebyla. Kdo jiný, než tento ústav měl za povinnost zajistit, aby si pojmy, uvedené v nadpisu příspěvku nepletli „odborníci“, natož laici a milovníci folkloru!
Speciálních vědeckých symposií (bohužel s výsledky určenými pro vědce a ne pro laiky a milovníky folkloru) za dobu minulou, určených k osvětlení pojmů, bylo několik.
2. Ke zneužívání „ve prospěch jistých idejí a zájmů“ (cituji z textu příspěvku) přispěli měrou vrchovatou právě někteří z představitelů strážnického ústavu. Takto formulovaný text pokládám za ukázkový příklad pokrytectví.
3. K obsahu pojmu „Folklorní hnutí“: Připojuji se k Vilimu, že je nešťastné používat toto slovní spojení k uvedené činnosti – obsahový rozbor předmětné činnosti a jazykový rozbor obsahu obou pojmů slovního spojení jednoznačně prokazuje nesmyslnost používání spojení „folklorní hnutí“ k prezentaci jevů lidové kultury v současném životě.
Nemůže být a není v pořádku, používá-li toto označení vědecká instituce, která má povinnost čistit daný stav, a všichni si proto apriori myslí, že takto je přece správně….
Měl-li v padesátých létech obsah tohoto pojmu jakýsi politizující kontext ( a to měl, ruku na srdce, pamětníci a „folklorní“ aktivisté z té doby ! ), měl tam, v té době, v tehdejším politickém kontextu, zůstat. Je nešťastným omylem, když „folklorní hnutí“ vytahujeme až do třetího tisíciletí a ještě je chceme rozvíjet.
4. Nechápu, jak může poučený odborník hledat kořeny „folklorního hnutí“ v období
Národopisné výstavy českoslovanské. Určitě musí vědět, že organizování zemských
výstav a následně českoslovanské nebylo žádným hnutím, ale organizovanou
institucionální činností, která následovala po cíleně zpracovaných námětech, výběru
účastníků z jednotlivých regionů, dokonce velmi pečlivě vybraných zvyků a obyčejů,
přípravou scénářů pořadů při výstavách, i velmi pečlivého nácviku. Dnes bychom řekli
po marketingové, dramaturgické i režijní přípravě. Tyto náměty a výběr byly dílem
několika jednotlivců.
Následná aktivizace v regionech – opět cíleně podporovaná a rozvíjená nadanými
osobnostmi s konkrétními cíly nemá s obsahem pojmu „hnutí“ společného zhola nic.
Kdo chce, může si o přípravách přečíst v dostupných, nedávno vydaných materiálech
o NVČ, také v mnoha dalších dostupných pramenech – např. v Janáčkově „O lidové
písni a lidové hudbě“ velmi podrobně…včetně náhrady výdajů na cestovné řediteli a
cvičitelům ve výši 200 zl. Např. Připomíná to mystifikaci o tzv. údajné „době temna“,
kdy se v čase vrcholného baroka česká kultura rozvíjela, a někteří „vlastenci“,
zahledění do sebe, měli potřebu uměle implantovat do české kultury vymyšlené
básníky, či podvrhy historických textů pod dojmem opačným – tj. údajného úpadku
české kultury.
5. Používá-li se v příspěvku, který zpracoval Národní ústav lidové kultury, a který se
týká lidové kultury, slovní spojení „folklorní materiál“ zbystřete okamžitě. Vypovídá
o tom, že rozdíl mezi folklorním jevem, a mezi jevem, přeneseným na scénu, nepozná.
Kdo jiný by však měl vnášet jasno do zmatků v interpretaci obsahu pojmů, než právě
NÚLK, který by měl paradigmata, etalony, a premisy lidové kultury a její
transformace do současného života, i do interpretace na scéně, velmi jednoznačně
uchovávat, označovat, zveřejňovat a vyjasňovat.
Těchto několik vět v příspěvku NÚLK prokazuje, jak hluboká je současná krize pojmosloví – a tím současně ruku v ruce v hodnocení všech projevů současné lidové kultury – myslím tím jevů folkloru, i folklorismu.
Narozdíl od Viliho proto neočekávám od strážnického sympozia téměř žádný posun, který by mohl ovlivnit a - bože dej - také změnit zahleděnost „folkloristů“ i folkloristů do sebe, do jejich neomylného přesvědčení, že nikdo než oni samotní nedokáže posoudit a zhodnotit výsledky jejich činnosti, které nemají chybu a které přece musí – vždyť to každý přece vidí – také každý ocenit. Není to jejich činnost, nejsou to jejich výsledky. Je to běh života. Ale to přisvojení si směrů vývoje i současného stavu je namyšlené. I když…blýská se na časy, abych byl spravedlivý.
Nesprávně nastavené hypotézy - vzhledem k tomu, že právě podle nich není nikdo, kdo by mohl rozumět jejich dílům resp. směrům vývoje společnosti - pozná málokdo. A tak se skutečnost přizpůsobuje špatně nastaveným východiskům a omyly se vrší a nabalují na další omyly…
Pozná se to. A právě proto držím palce těm, kteří to vědí, budou při tom a budou mít odvahu to při strážnickém symposiu alespoň připomenout.
|
| 03. 08. 2006 • MFF Česká náves - Dýšina |
|
Dýšinský festival Česká náves nabízí alternativu k velkým městským festivalům regionu jihozápadních Čech. Usiluje o prezentaci tradiční kultury v prostředí jí nejvlastnějším, v širokém spektru barev, nálad, stylů, inscenačních prostředků, s ambicí zaujmout náročného a poučeného diváka, stejně jako náhodného posluchače, který se k lidové hudbě teprve přibližuje prostřednictvím hraničních žánrů.
|
| 06. 08. 2006 • Koncert pro Javorník |
|
Již potřetí a opět se silným uměleckým zážitkem odcházeli k domovům dva dny po folklorních Horňáckých slavnostech diváci ze zaplněného evangelického kostela, který se proměnil v koncertní síň vážné hudby. Historický toleranční kostel z roku 1783 má příjemnou akustiku a svojí osobitou atmosférou přispívá k hlubšímu prožitku návštěvníka.
|
Nebyl jsem na tomto koncertě ,ale zúčastnili jsme se letošního Javornického zpívání v jehož rámci byla i návštěva tolerančního kostela s komentářem průvodce.Célý pobyt i naše účinkování v Javorníku v nás zanechalo krásný neopakovatelný dojem pohody ,pokory a porozumnění.
Věřím ,že i tento koncert v krásném prostředí Javorníku zanechal pohlazení na duši návštěvníků .
Mužský slovácký pěvecký sbor Ratíškovice
Jan Holeček -Kašuba
|
| 08. 08. 2006 • Horňácké slavnosti z jiného soudku |
|
Na letošním horňáckém svátku se v záplavě folklorních pořadů věnovaných tradicím a výročím konala i jedna netypická a osvěžující beseda v čarovném prostředí romantické zahrady u Kynčlů, spolu s místními recesisty i těmi, kteří jsou přespolní, duší však horňáci.
|
Je pro mě nemyslitelné nevrátit se alespoň vzpomínkou k letošním Horňáckám slavnostem, protože jsou pro mě jedním z největších svátků nejen folkloru, ale především lidové kultury u nás. Přirozené a čisté kultury lidí, kteří na Horňácku žijí. Ty tři dny se všichni aktéři snaží ukázat návštěvníkům slavností to, co v nich zanechali jejich předkové. Co se v nich zachytilo a oni to nesou dál.
Nechci hodnotit jednotlivá vystoupení. Nejsem k tomu kompetentní – nevystudoval jsem žádnou etnografii ani nejsem národopisec, hudebník nebo tanečník a navíc, nebyl jsem zrovna celou tu dobu „ve formě“, abych mohl podat objektivní posudek o každém z pořadů. Řídím se vlastními pocity a vnímám atmosféru. Rozeznám co je strojené a co jde od srdce. Poznám, co má myšlenku a co je povrchní.
Přesto bych se rád vyjádřil k jednomu programu, který mě letos opravdu zaujal a ze kterého jsem si odnesl příjemný pocit a krásný zážitek. Nesl název „Nám sa porád cosi zdá“, odehrával se u velického kostela a byl věnován 10. výročí založení mužského sboru z Lipova.
Připravil ho Ladislav Jagoš – Jožíček a k oslavě tohoto malého jubilea si přizval jako hosty Mužský sbor z Velké nad Veličkou a Hrubé Vrbky, „Sboreček“ žen z Lipova, „Děvčata“ a „Kluky“ z Lipova a cimbálové muziky Petra Galečky a Jožky Staši z Lipova.
Snad poprvé, co si pamatuji, měl pořad hlavu a patu, byl pestrý a velice dobře zkomponovaný. Jednotliví účinkující věděli co mají zpívat, kdo právě teď vystupuje a kdo je po nich na řadě. Muzikanti věděli co budou zpěváci zpívat a co jim k tomu hrát. Střídali se zde sborové zpěvy i sóloví zpěváci, bez muziky i v doprovodu muzikantů, ženy i muži. Průvodní slovo Jožíčkovo udržovalo i neznalé obecenstvo v „obraze“ a mnohé objasňovalo a dávalo do souvislosti. Bylo to příjemné.
Chtěl bych tímto příspěvkem současně popřát mužskému sboru z Lipova mnoho dalších plodných let v jejich práci, aby rozdávali radost svým posluchačům i sami sobě.
|
| 10. 08. 2006 • Věra Domincová |
|
Hodně příznivců folkloru si myslí, že sólový zpěvák musí zpívat podle muziky. Není tomu tak, i když jsou určité meze. Zpěvák tvrdí muziku, protože vždycky má jinou náladu, a od toho ta lidová písnička je. Proto je tolik variant třeba jedné písničky, protože ten zpěvák v tom okamžiku uletěl a nemohl si vzpomnět na to správné slovo a dal si tam svoje.
|
| 13. 08. 2006 • Ozvěny Horňácka opět otvírají bránu přespolním |
|
|
| 15. 08. 2006 • Obrázky z Hradišťska |
|
Fotografická výstava z dokumentace Slováckého muzea v Uherském Hradišti představuje vybraný soubor snímků, na nichž je zachycen člověk v každodennosti všedních i svátečních dnů. V popředí naší pozornosti stojí ve své době běžně oblékaný lidový oděv jako důležitý znak svého nositele.
|
| 16. 08. 2006 • Luhačovské Zálesí |
|
|
Publikace patří k těm, které jsou sui generis ojedinělé a přežívají nejméně desetiletí a jak vidno pravděpodobně i staletí...
Komentář je jen nošením dříví do lesa.
Knihu si projděte, přečtěte a oceníte nejen nesmírný záběr, ale i stále živou formu zpracování.
Všem, kdož se prokousali až sem, přeju
Dobrý den!
Dr. Petr Hrabina, Brno
|
| 18. 08. 2006 • Jízda králů na Hané |
|
O slavných jízdách králů na Hané bylo v minulosti mnoho napsáno. I zde došlo k postupnému zániku tohoto zvyku, který byl zakazován také proto, že při něm docházelo často ke krvavým šarvátkám mezi jednotlivými královskými družinami.
Tak jako na Slovácku podařilo se i na Hané jízdu králů v 80. letech 20. století oživit.
|
| 15. 06. 2007 • Byl jsem při tom ... |
Jiří Vrba |
Je dobré, že se tato Jízda králů dostala na stránky FolklorWebu. Chtěl bych tímto Zbyňkovi Žůrkovi poděkovat. Je všeobecně známa Jízda králů ve Vlčnově. Tato Hanácká není tak výpravná, není ani tak nákladná. Zdá se být na první pohled prostá, ale o to je upřímnější. Byl jsem tam s mojí ženou, která pochází ze Slovácka. Již čtvrtým rokem žije na Hané a říká, že pomalu a jistě přichází Hanákům, jak se říká na chuť. A to nejen díky mě, ale díky takovým akcím, jako je Jízda králů v Doloplazích nebo Hanácké svajbě, krásným hanáckým písničkám a třeba pivínské Domlácené. Držíme palce pořadatelům z Doloplaz, už se těšíme na letošní Jízdu. Naše dcerka Eliška měla největší zážitek - poprve v životě se setkala s živými koňmi. I to je v dnešní přetechnizované době úžasná věc. Tož hanáci, jenom tak dál .. pudem dokaď to pude ... Zdraví Jiří Vrba
|
| 22. 08. 2006 • Kultúrnohistorický kalendár 2006 |
|
Náš Kultúrnohistorický kalendár sa dostáva do svojho dvanásteho ročníka. Oproti minuloročnému je v čomsi odlišný. Ak sme ešte v minulom roku zachovali jeho univerzálny charakter aj za cenu toho, aby sme sa vyhli neúmernému rozsahu, tentoraz sme zvolili iný postup...
|
| 24. 08. 2006 • Není na Horňácku košela jak košela |
|
|
Mám rád Horňácko a horňáků - takéto žabomyší špónungy nejsů k ničemu.Tondo velice ti to s tema Javorničanama svěčilo.Šak jím aj pomáhaj. Nedovedu si dat dokopy ,že bys mezi Veličanama chyběl.Dyť možeš mět aj košele dvě.
Jím skazuju že všecko prebolí bude zas dobre a na tů kartu budů z úsměvem spomínat.Na tů dobrů mysl máte u mňa pěťák Rulandy nachystanéj na Slavíně v Ratíškovicách.
|
| 29. 08. 2006 • Nejen o Strážnici 2006... |
|
|
| 31. 08. 2006 • Osobní vzpomínka na Jindřicha Hovorku |
|
|
vyslovuji svúj souhlas v mé osobní vzpomínce na jindru kterého jsem osobně znal a plně se ztotožnnuji s pisatelem tohoto článku,že jindra bude nám všem moc chybět.
pepa
|
| 05. 09. 2006 • Lidový kroj Malé Hané (12.) |
|
|
Néni... zeptej se hanáků, proč nedodali...o)))
|
| 07. 09. 2006 • CM Martina Hrbáče slaví čtyřicátiny |
|
|
Snad se můj vinš dostane až k majstrovi Martinu Hrbáčovi - vitaj a gratuluju. Ať vás to hraní stále těší - aspoň tak jak nás, keří vás poslúcháme a obdivujeme. Hlavně si to všecko užívejte ve zdraví. To vám přeje za Kyjovjáky aj za našu rodinu - Horňákům vždy nakloněný Jura Petrů
|
Přeji majstrovi a jeho cimbálce, zdraví fyzické a hlavně to duševní, hodně lásky v srdcích, ale to vy máte, jinak bychom tu vaší muziku tak radi neposlouchali.
Ať máte stále všichni tu správnou Boží jiskru.
To Vám přeje Lenka Fischerová z Litvínova
|
Martinku, hraj dál a na nic sa neohlédaj!M.H.
|
| 12. 09. 2006 • Jožka Černý oceněný ministrem kultury |
|
|
Minulý týden Vladan vyvěsil článek o ocenění Jožky Černého bývalým ministrem kultury Vítězslavem Jandákem....Že prý se teď začíná folklor vyvážet...že Jožka je první...že světový italský tenorista nemá na Jožku... Asi tomu osud chtěl, aby článek končil lakonickým sdělením FATTAL ERROR. Už ho tam nenajdete, ale ten, kdo vyléčil počítač, by mohl zapůsobit i jinde, nemyslíte?
|
| 20. 09. 2006 • Virus to nebyl ;-) |
Honza |
Léčil jsem já, ale je fakt, že takhle hezkou souvislost jsem neobjevil - Jožka jest fatálním errorem...!? :-)
Ovšem tahle chybová hláška byla pod všemi články namísto možnosti diskuze a teprve pod článkem o fatu Li(d/h)ového roku jsem si "viruse" všimnul. Už tam není, ale dál asi nedosáhnu... Vyvezl bych nejen folklor, snad i ty přednosty a předsedy, zarputilé vedoucí souborů, místní reprezentanty v celostátních výborech, potentáty, co si umí vydržkovat peníze u kamarádů sedících v orgánech samospráv... Všechny bych je vyvezl na povolenou skládku (třeba v Německu) a mezi ně zapíchl ceduli Fatal Errors - Czech shMade...
Bohužel jsem zaneprázdněn mýcením ve svém nejbližším pracovním okolí. Ale třeba to folklor přežije i s Errory :-D
|
| 14. 09. 2006 • Znorovské mlato |
|
|
| 18. 09. 2006 • Osud "Lidového roku" |
|
|
Ahoj Zuzko, hezky jsi to napsala. Souhlasím s tím, že dnes je přemíra festivalů... festivalů, které by si jako z oka vypadly. Až na světlé vyjímky se podobají jako vejce vejci. Také proto už na ně moc nejezdím. V případě vašeho festiválku je však rada jednoduchá... máte ideu, která vás odlišuje od mnohých jiných... a máte tebe, které záleží na tom, aby to bylo tak, jak jsi popsala, že to má být. Tak tady je ta rada: Vecpi se do "programové rady" a ovlivňuj tuto přehlídku zevnitř...o))) Neuvěříš, co jeden zapálený člověk dokáže ovlivnit a prosadit.
|
| 19. 09. 2006 • Vladane, |
Petr |
jenže Bystřice má svá "špecifiká" a tak není tak jednoduché cosi ovlivňovat. Zkoušel to před dvěma lety Zbyněk, a když viděl, že neprorazí, tak bohužel vycouval. Tak jsem tam na to zase sám :-) nebo :-( ?
|
| 19. 09. 2006 • Za "potrefené husy" cítím potřebu zakejhat :-) |
Petr Nakládal |
Podepisuji slova Zuzky, že pořádání FF je o kompromisech, o hledání té nejvhodnější varianty jak dát něco za něco, té zlaté střední cesty. I mně vadí kolotoče, byť při vystoupeních chválabohu aspoň nehrají. Vadí mi tanečníci v "tunelu" pod tmavou plachtou. Snad se to časem spraví jestli se sežene plachta světlá. Ale zas je při nejistém počasí lepší nerušený běh pořadu než úprk muzikantů zachraňujících drahé nástroje před sebemenším deštíkem. Vadí mi, že se čím dál hůř shánějí dobré soubory, které by zárověň uměly předvést tradiční obyčeje. Dobrý vytančený soubor, na který je radost se dívat, ale je třeba z města a o lidovém zvyku, který předvádí četl v knížce nebo v lepším případě vyzpovídal pamětníka. Naopak vesnická skupina s originálním zvykem, ale předvedeným tak, že se "normální" divák vydrží dívat 5 minut a pak prchá z hlediště za lákadly pouti. Posledně zmíněné opravdu měly své místo v tom nádherném komorním prostředí a příhodné atmosféře Venusova statku. Tam zavítalo tak do dvacítky nadšenců a 10 fotografů a kameramanů. Ale to už je pasé, paní Vénusová zemřela a nikdo jiný by asi na dvůr stovku účinkujících + pár diváků nepustil. Co se týká zmiňované komerce: Myslím, že o tom to až tak není. Chceme návštěvu. Ale ne proto, aby se vydělalo (Vždyť na LR se již několikátý rok nevybírá vstupné), ale aby prostě lidi přišli a těm na pódiu se dobře předvádělo. A aby to tak šlo, je potřeba zaujmout. Pak, když už jsou chycení, tak je trošku poučit, ale hlavně nenudit. Neberme si růžové brýle: návštěvníky LR tvoří z 90 % obyvatelé Bystřice a nejbližšího okolí (ani z kulturní Olomouce jich moc nepřijede). Z těchto většina přijde na "pouť" a při té příležitosti se zastaví na vystoupení. Pokud je program zaujme, vytrvají déle. Zahraniční soubory jsou jim pak jakýmsi bonusem, "odměnou" za to, že přišli. LR ale nechce být "mezinárodním" festivalem. Že se letos těch zahraničních sešlo víc (a troufám si tvrdit, že i kvalitnějších než třeba na Strážnici) byla souhra náhod - věřím, že pro diváky potěšitelná.
K dramaturgii, výběru souborů se vyjadřovat nebudu - nejsem dramaturgem festivalu, pouze členem štábu a ve finále průvodce pořadem. Ale při přípravě se stále snažíme usměrňovat to tak, aby se LR nadále držel původní myšlenky paní Lisické: být festivalem zaměřeným na lidové zvyky a výroční obyčeje a jejich prezentaci folklorními soubory. Možná se tam teď dodalo "v jevištní podobě". A pokud se toho LR bude snažit držet, tak aspoň v těch 3 hodinách, kdy se zvyky předvádějí snad "tuctovým" festivalem nebude.
|
Hezký příspěvek od "potrefené husy"...o))) Hodně podnětných postřehů, Petře. A myslím, že i pravdivých (a to teď nemám na mysli jen LR, ale festivaly všeobecně). Při čtení tvého příspěvku jsem se o něco déle zastavil a přemýšlel u této tvé věty: "Vadí mi, že se čím dál hůř shánějí dobré soubory, které by zárověň uměly předvést tradiční obyčeje". Že by uniformita festivalů byla zapříčiněna jakousi uniformitou souborů? Kdysi dávno jsem se tady na toto téma zamýšlel - tuším, že to bylo o muzikantech a jejich hraní. Myslím, že právě nad tímto problémem, který jsi nastínil, bychom se měli všichni, co v této branži něco děláme, zamyslet.
|
ale vloudila se chyba. Nejde o festival Lidovy rok, ale LIHOVÝ ROK :-))
|
Upozorňuju, že to není můj výrok!!! Takéj su srandista, ale dycky sa šadyk podepíšu Tonda Vrba
|
Nevěrte mu ani suovo, byu to Vrba, já sem ho viděu :-))
|
| 21. 09. 2006 • Pečení chleba (z knihy Luhačovské Zálesí) |
|
|
| 21. 09. 2006 • Nostalgie |
PetrN |
Čtu článek žužlaje ke svačině hmotu nevalné chuti průmyslově vyrobenou zřejmě v některé z velkopekáren. Jak asi musel báječně chutnat takto připravený "boží dárek"? Některé věci ze starých časů by se mohly vrátit...
|
| 26. 09. 2006 • Kyjovští muzikanti rozehřáli Islanďany |
|
|
| 28. 09. 2006 • Na České návsi - Dýšině“ se zastavil čas |
|
|
Krásný den
Jsem velice potěšena akcí která proběhla
v Dýšině ,jelikož informací o lidových
zvycích je již tak málo , že se obávám
brzkého opomenutí těchto událostí.
Příspěvek,ať textový tak i obrazový se
mi velice líbil.
Přeji mnoho dalších uspěchů v této velmi
záslužné tradici.
|
| 03. 10. 2006 • Velké gesto velických folkloristů |
|
|
| 10. 10. 2006 • Stanislav Tomanec čestným občanem Vsetína |
|
|
| 12. 10. 2006 • Na Zdenku Jelínkovou Veličani nezapomínají |
|
|
... to je dobře, že se nezapomíná ...
|
| 16. 10. 2006 • Zahraj ně, hudečku |
|
|
Děkuji správci této webové stránky za popularizaci uvedené publikace. Chtěla bych jen doplnit, že díky sponzorům jsme mohli stanovit prodejní cenu 200 Kč + poštovné. Chceme, aby se tato kniha dostala k co největšímu počtu zájemců. Nejsnažší způsob objednávky je na moji domácí e-mailovou adresu: helena.galetkova@tiscali.cz
|
chtela bych tuto knihu mít,jsem na ni velice zvědavá.
|
| 18. 10. 2006 • Vzpomínka na Alenu Skálovou |
|
|
| 19. 10. 2006 • Monografie o Kuželově od folkloristy Jana Pavlíka |
|
|
| 20. 10. 2006 • Zemřel horňácký Jan Miklošek |
|
|
| 23. 10. 2006 • Tvary a vůně perníku |
|
|
| 25. 10. 2006 • Proč mladí hudci odmítají odpovědnost? |
|
|
| 25. 10. 2006 • ...pes jitrničku sežral... |
Jiří Petrů |
Pavle,
já bych to zase tak nedramatizoval. Vývoj nezastavíš a jak sám píšeš - ani tvé výchovné metody nebyly docela úspěšné. Ponechal bych na každém, ať si svoji cestu najde sám. Je to cesta za poznáním - nebyli jsme lepší (alespoň já ne), tak proč určovat konečnou stanici? Nejenom kroj, ale i tradiční kultura tu před sto lety byla jiná než ta stávající, tak proč to zrovna teď zabetonovat? Vývoj nezastavíš a stále se to opakuje (...pes jitrničku sežral...) Vitaj. Jura
|
Juro,
už se moc těším, až si spolu zazpíváme ve sklípku "Bieli kvet". Šak je to pěkná pisnička.
|
Zbyňku,
mohu souhlasit, že přání k muzikantům jsou někdy různá a někdy i pobaví - mimochodem se mně líbí jak Meky rychle zareagoval. Náš tata vzpomínal, že za ním na strážnických došel kdysi nějaký pán s přáním: "...zahrejte mi tu krásnou moravskou píseň Ej, na veleckejch loukách coci se tam bělí, jsou-li to houseři nebo sněhy ležej..." Osobně jsem zažil něco podobného v Praze na Žofíně, když si jedna paní - neustále ve vzpomínkách na rodnou Moravu - přála Ej, vod Buchlova vítr fouká. To je ale na jinou debatu a nerad bych to tu dál rozváděl - můžeme si o tom někdy povykládat třeba ve sklípku i se Žbirkou - mimochodem - mně ta jeho písnička vůbec nevadí. Vitaj. Jura
|
To jsem si nevymyslel. Asi před 30 lety na pionýrském táboře, kdy jsem se u táborového ohně s kytarou v ruce zeptal: "Tak děcka, jakou písničku chcete zahrát?" se jeden chlapec přihlásil a říká: "Sódruhu, Biely kvet!"
Tehdy jsem to nedokázal. Dnes bych mu ji už asi zahrál. Jak vidět, za ty roky už zřejmě zlidověla a nikdo by se už nad tím nepozastavil. Možná že je to osud i táborových písní, stejně jako lidových.
Mekymu se omlouvám za hrubku ve slově "biely". Původně jsem to tak měl napsané. Ale pak jsem začal přemýšlet, jestli slovenština vůbec má "Y". Tuším, že ano. Ale kde?
|
Tento pohľad na mladé muziky ma veľmi zaujal, a musím povedať že s nim aj súhlasím. Vidím, že vývoj mladých cimbaloviek je aj u vás velmi podobny našim na slovensku. Aj keď tradícia vašich moravských cimbaloviek je veľmi u slovákov známa a istým spôsobom aj závidená. Ja osobne som folklorista telom i dušou a k zberu folklorneho materialu mam velmi blizko, kedže otec je choreograf. Je velmi ťažke nájsť v súčasnosti pôvodných interprétov, zapísať nový materiál a následne ho spracovať po hudobnej i tanečnej stránke. Súčasne naše cimbalovky, najmä na západnom slovensku nehrávajú už svoj pôvodný hudobný materiál zo svojich oblastí, alebo len velmi málo. Veľa krásnych piesní už takmer nikto nepozná, vytláčajú ich známejšie piesne z iných regiónov, odkukaných od rôznych profesionálnych cimbaloviek. Keď aj sa nájde niekto, kto si pamätá melódiu, text piesne je už v nenávratne. Muziky uprednostňujú známejšie a obohrané piesne, aby uľahodili uchu diváka-poslucháča, chytá to nádych komerčnosti. Môžem súhlasiť aj s Jiřím, že je to vývoj, ale bohužial sa nám vytráca jedna zo základných funkcií tradičných folklórnych muzík, a to, že by mali byť nositeľmi hudobných tradícii svojej dediny, obce či regiónu, prezentovať sa a identifikovať sa svojim miestnym hudobným folklórom. Nikdy nieje naškodu, keď muzikant vie zahrať aj iný región, kraj či dokonca piesne z iného štátu, z inej kultúry, ale nemal by zabúdať na svoje korene.
|
Ale pozor pánové!!! Nesměšujme více věcí z různých poloho tohoto hudebního ranku do jednoho pytle.
1/Rozlišme vystoupení.
Pokud CM muzika z jakékoliv oblasti vystupuje s regionálně vzdáleným repertoárem, pak se domnívám, že je to v malém fór a oživení, byť malinko obehrané a profláklé, nicméně když se hudebníci domnívají, často mylně, že svou technickou úrovní svůj region předběhli, nezbude než je vyslechnout nebo jít na pivo. Já osobně vždy říkám. Jděte hrát jiný žánr, předveďte své kvality doložte je vlastní tvorbou a zpracováním. Nenechte svá roztažená křídla svazovat něčím takovým jako je lidová slovesnost. Ono však ejhle, kolik jich takových zbude????
No druhá poloha je hudba v přímém přenosu, tzv. ve víru moře prostředí a přímých účastníků. Tam platí: Kdo platí:-)))) No, chci jen říct, že jaký je aktér taková je muzika, i když i zde lze vložit zcela výchovné a vzdělávací regionální vsuvky, přímo z dané vesnice a vůbec nám nevadí, že si mezitím mnozí zajdou na toaletu, právě ti kteří jsou tady doma, a kteří ty písně neznají,.....nicméně ucho hudebníků se nasytí a dobrý pocit výchovně vzdělávací zůstane. A když se z toalety vrátí zcela nezištně příjdou k muzice a prohodí větu: Chlapci a znáte: Za tú horů, za vysoků???.....s lišáckým úsměvem na tváři.
No a zatřetí, to je hraní muziky jen tak pro sebe. A tam by se mohlo říct, že je to jedno, ať si hrají co chtějí. Jest to pravdou??? Na základě svých zkušeností se donívám, že je to vlastně nejdůležitější část, hned po té části vlastního nadání chtění a zájmu hudebníků. Tam je potřeba rozebrat věci a nějak uchopit, vytvořit autenticitu a pečeť hudby, sestavit repertoár. V těchto chvílích muzika srůstá a začíná vnímat stejné postupy a hudebně i lidsky si vzájemně rozumět. Na jakém repertoáru se ji to podaří, dá li Bůh, pak na tom jejich.
Jakou cestou mají vlastně mladí majstři jít? Ono zase mezi námi, když muzikant začne hudební nástroj malinko technicky zvládat, tak chce tu dřinu a píli minulých let prodat a předvést a proto taky sahá k cizímu repertoáru a k věcem, které zná a slyší kolem sebe a které se mu líbí. Dorůst k určité rovnováze bude mít čas v jiné životní etapě, pokud ovšem od hraní neodejde vlivem vnějších vlivů:-)))a ubitím různých chytrých kolem něho.
A poslední téma než toho nechám. Zcela banální věta: Končí generace lidových hudců a nastupuje generace hudebních vzdělanců........tak nějak to pronesl pan Rokyta na koncertě Martina Hrbáče, do očí jsem mu neviděl, takže těžko říci zda byly vylekané nebo spokojené. Jestli to znamená, že vzdělanec pochopí a dodrží bude to hezké. Pokud ovšem tato věta znamená, že lidová píseň se zahustí jak trnková mačka, pak tedy CO PO TĚCH MLADÝCH VLASTNĚ CHCETE!!!!:-)))))
Tož tak. Všecky zdravím.
A PS na Slovensko.....vůbec si z těch našich muzik nic nedělejte, jsou to stejně umělé slepence u vás i unás, vy tam máte víc cikánů a návíc jste prostě Hornouhři ( jak vždycky říkám svojí ženě ).......ale.......podívejte se kdo vede folklorní hitparádu na STV2.......cikáni to nejsou a kupodivu to nepřeválcovaly ani východoslovenské kapely a to je mooooc hezké:-))))) Je to prostě naděje.
|
Je velmi potešujúce že sledujete folklornu hitparadu - Kapuru na STV2, a som rad ze ste si vsimol, ze to s tými ciganmi u nas nieje odlisnejsie ako u vas. Je zname, že z nich su vynikajuci muzikanti, a muziku maju v krvi.. aj u vas bolo mnoho primášov s ciganskou krvou, možno viacej, kedze u nas neboli, az na par juznejsich oblasti, rozsírene cimbalove muziky. Netvrdil by som, ze u nas je v cimbalovkach viac ciganov ako u vas, to je odvazne tvrdenie z vasej strany. Je to proste tak ze cigani ovplyvnili velmi výrazne hudobnu kulturu nielen u nas, ale da sa povedat ze v celej europe. No a na to ze sme teda podla vas hornouhři, preco vedie v spominanej hitparade hornooravska goralska muzika a subor?
Taktiez som netvrdil, ze muzikanti nemozu hrat iné regiony.. praveze by mali, aby si uvedomili tu roznorodost a odlisnost toho svojho regionu, taktiez tým muzikant rastie, a kazdeho folkloristu potesi, ked si moze pri cimbalovke rozkazat aku chce, ze to dokazu zahrat. Ale ked sa ide prezentovat ako folklorna muzika napr. z trencina.. nebude predsa hrat myjavske piesne ci podpolianske lazove pesnicky alebo vase oblubene, vychodoslovenske karicky. Ked bude niekde posedenie pri vinecku s muzikou, namam s tym absolutny problem.
|
Dyť píšu, že je to naděje, nebo ne??? A tou nadějí má mám namysli právě to vnímání a ocenění hornooravské goralské muziky, která zdaleka není tak libivá pro komerčního posluchače nebo zahraničního laika jako ty ostatní zmiňované.
No a ti hornouhři???.....to byl jen fórek:-))))), aby tu nebyla tak seriózní a vážná atmosféra:-))))
|
nechápu, proč jsou zde cigánské muziky brány jako něco, co lidovou muziku kazí (viz vyjádření: ...cikáni to nejsou (...) a to je moc hezké). Určitě se mezi nimi najdou muziky zaměřené komerčně, ale na druhou stranu považuju za jednu z posledních-ne-li poslední autentickou a v současnosti nejlepší lidovou muziku na Slovensku Bartošovce z Čierneho Balogu. Je otázkou, zda se muzika udrží i po březnové smrti Júliusa Bartoša-potenciál na to má, jeho synové dokáží hrát stejně kvalitně jako jejich předci.
|
ale to jsme se vůbec nepochopili, já jsem v žádném případě nehovořil o cikánské muzice jako o něčem co lidovou muziku kazí, ( ..jen ji jaksi malinko mění v podstatě ve všech jejich platformách ).....domníval jsem se, že znásobený přiložený emotikon snad bude dostatečný pro odlehčení dané věty.
|
Osobně mi taky vadí, když vidím, jak malá dětská cimbálovka z nejmenovaného města na Valašsku hraje karičky, případně věci z Balkánu. Přepadají mě návaly pocitů zloby a jsem dokonce schopen se otřepat hnusem, asi jako když babě ukážeš přejetou žabu. To jako, že se ve mně zrovna probudil folklórista.
Pak si vzpomenu, jak jsme v naší kapele dřeli různé "špeky" od Rumunů a Maďarů a učili se cifry z Horehronia a ... jakože to čas od času děláme i teď :). Hrát „mimo region“ je dlouhodobý a úplně normální stav. Když si k tomu přidáme i relativně snadnou dostupnost „exotičtějších“ nahrávek na internetu, tak v tom lze spatřit i ten vývoj (viz. příspěvek Jury Petrů). Děckám je jedno, co hrajou. Pokud na to přijde řeč, tak je spíš baví těžší věci, technicky náročnější.Většina z nich chodí do cimbálovek kvůli kamarádům, partě. Repertoár je až tak nezajímá. To je spíš věcí vedoucích, a i ti možná raději prověří schopnosti svých svěřenců na „cigánských“ variacích. Někomu pak z toho možná spadne čelist, někdo se otřepe...
Pak přichází období přechodu. Z dětských cimbálovek (nejlépe z několika naráz) se stane dospělá kapela. Ta buď sklouzne ke komerci a zcela záměrně hraje vše od Šumavy k Tatrám, nebo spíš od Dublinu až po Elbrus, nebo se začne věnovat regionu. Může se přidat k nějaké taneční skupině, pak je to spojení s regionem ještě daleko silnější. Jsem schopen z rukávu vysypat 10 – 20 kapel, které vznikly z dětských muzik a v současnosti jsou špičkovými reprezentanty svých regionů. A další postupně přibývají. Takže ogaři nehrbme sa a buďme veselí.
|
Zbytečné, každý si stejně bude hrát, co chce, co se mu líbí a bude se tím snažit vycajchnovat před druhými ;-)
|
hral jsem za posledni mesic asi deset kseftu a i kdyz jsem podluzak telem i dusi, tak peknych tahlych pisnicek a la "v hornom konci svita" nebo "vysoko zornicka" jsem si mohl zahrat opravdu hodne malo - proc? protoze v dnesni dobe uz neprodavame folklor, ale celkovy vzhled a dojem z muziky a schopnost pobavit publikum. pokud mladi hudci hraji pisne z jinych regionu a vedi, odkud tyto pisne jsou, jak se maji zpivat a spravne stylove zahrat vzhledem k charakteru regionu, pak je vse UPLNE V PORADKU!
|
Tak to by mě zajímalo, jak by asi dopadla takováto anketa, kolik jimi hraných písní by dokázali zařadit, definovat a charakterizovat:-)))).....Pak by možná stálo zato se jich zeptat kdo to byl Sušil, Bartoš, Lysek, Socha a tak......no nevim, nevim:-)))
|
| 31. 10. 2006 • To je ten problém: "aby vůbec věděli, odkud dané p |
Piwoush |
S Weetchkem více méně souhlasím. Bohužel už v dnešní době nemá smysl, aby muzika z Horňácka hrála jen horňácké nebo muzika z Bílovic bílovské.
Co je však závažnější a bohužel v dnešní době , ze strany mladých muzikantů, již velmi opomíjené (snad i zavrhované??), je vědomost o regionálním zařazení písně. Velmi mnoho mladých muzik nemá tušení, kam dannou píseň zařadit (či vůbec, že nějaké regiony existují?? - to snad ne :o)). No a z toho pak plynou také další věci. Když už se hraje píseň z určitého regionu, měla by navazující píseň být ze stejného regionu nebo příbuzného. V jiném případě by se měl region zakončit (nejlépe regionální cifrou ;o)), udělat malá pauza (pár vteřin) a Začít jiný region. Jak často se mi stalo, že třeba při hraní hrozenských písní, někdo (nezřídka přímo primáš) přímo navázal píseň třeba z Bílovic nebo Horňácka. Nebo třeba v brodské písnií zazpíval sloku podobné horňácké písně, ale dál se tomu nevěnoval.
Příklady mluví za vše. Chceme-li, aby aspoň nějak folklor, jako tradice, přežil, měli by aspoň tyto základní věci být dodržovány. V podstatě: "Hrajte si co chcete, ale dodržujte regionální členění písní. Zamyslete se také nad tím, že třeba kopaničárský dúvaj se hraje trochu jinak než dolňácký, atd."
Folklor je dnes snad už to jediné co máme původní, na co můžeme být právem pyšní. Je to kus naší podstaty, našeho života, dědictví. V budoucnu pak v dojde ke setření hranic národů v Eurosektoru a folklor bude jediná věc, která bude pro nás jedinečná, typická.
|
Piwoushi, moc rád bych s tebou souhlasil, že aspoň ten folklor máme původní. Ale moc jistý si tím fakt nejsem...o)))
|
puvodni uz jsou dnes jenom ceska polka, slova robot a semtex a debilove v parlamentu :-)
|
| 02. 11. 2006 • ať hraje, ale správně |
jura ch. |
ať každý hraje, co chce, ale ať to na veřejných vystoupeních a nahrávkách hraje tak, jak se to má hrát. A pokud to tak neumí, tak ať se drží toho, co ovládá. Dobrým příkladem je Horňácko: téměř všecky mimohorňácké muziky neumí zahrát horňácké pěsničky správně. A není to jen nářečí a styl, ale hlavně to nemá gríf a je to spíše taková napodobenina. Držme se slov Jožky Kubíka, že z muziky má jít mráz po chrbtě. Ještě zářnejším příkladem jsou Moravské Kopanice. Slyšel jsem vícero muzik zahrát kopaničárské pěsničky a žádná to nezahrála dobře. Když člověk slyší hrát hrozenské muziku s cimbálem, tak se mu "otvírá kudla v kapse". Stačí porovnat tyto muziky s Kopaničárem, z jehož hudby je cítit to, co z ní má vyzařovat. Styl na Kopanicích je dosti specifický, ale muziky si to většinou neuvědomují a popírají vývojem vytvořenou tradici hudby. Pro srovnání mimo Kopaničáru např. muzika z Vápenic nebo vyškovecký Š.Šopík na CD Proměny v čase.
|
Umět zahrát, a hrát tak, jako se to má? Vždyť to přehlížení znalosti podstaty folkorního jevu je nejen vlastností mládí - tzn. u většiny těch muzik, které tady mnozí kritizujete, ale také nedostatek pokory k tradicím vůbec - a to prosím mluvím i k těm, co tady tak vehementně zastávají téměř šovinistická stanoviska lpění na upřednostňování toho "svého". Iniciátor této staronové diskuze Pavel P. je přece také jedním z narušitelů, protože jeho novodobé písničky (a mnohé z nich mám velmi rád) co skládá, se jinými kanály než těmi tradičními dostávají do povědomí společnosti a nemají se vznikem a uchováním tradičního folklorního jevu zhola nic společného.
Proto také není dobré slučovat nároky představení pro diváky někde na zájezdu v Asii s pokorou k dodržení všech souvislostí při vystoupení před diváky na domovské scéně. Ale v obou případech se jedná o scénické předvádění folkloru, nejde o folklor, za nějž horuje Pavel P. Vím, už se opakuji...
Umět zahrát horňácký duvaj i kopaničářský grýf umí mnoho muzikantů a kapel, nemylme se. Jsou to ale opravdu ti, kteří jsou nejen vmínavými a citlivými muzikanty, ale především ctí předlohy, kterí znají dopodrobna - tzn. že opravdu umí. Znám, jak hraje i tancuje Kopaničář, nejsem si tedy tak uplně jistý, zda to, co zpívají a hrají je ten podle vás "pravý" kopanický duvaj, grýf, či styl. Je to styl současného souboru, který předvádí folklor na scéně. Nelze přece porovnávat neporovnatelné a např. srovnávat techniku hry, hudební vzdělání, pedagogické působení učitelů muzikantů na způsob interpretace muzik školených v LŠU (i když jsou to v mnoha případech aktivní muzikanti s významnými vlivy a postavením v tzv. "folklorním světě") při vlivu kulturní difůze či migrace - s prostým, opravdu lidovým, neškoleným projevem citovaných starých kopanických sestav, kam podle mého patří i muzika současného Kopaničáru (se všemi pro i proti).
Ale - co to je správně? Kdo má mandát na zařazení mezi to "správně", anebo na vyřazení mezi odsouzené? Kdo si může myslet, že správně "TO" mohou umět záhrát jen kapely tzv. "z kraja"?
Když jsme u těch citátů Jožky Kubíka, tak právě na otázku, jak on hodnotí úroveň hry nějaké městské muziky, Jožka kdysi dávno odpověděl otázkou: "No próóč...?"
|
| 03. 11. 2006 • Kudla v kapse - snad ne folklorní terorismus? |
Vili Dekan |
Začíná mě z té diskuse na téma „co hrát, abych to vlastně směl hrát“ brnět hlava. Dříve se tomu říkalo také folklorní fašismus. Proto jsem rád, že se do ní zapojil Honza Mička, i když se „opět“ opakuje. Ale má pravdu! Celý problém vzniká právě tím, že si pořád nechceme uvědomit, že současná jevištní prezentace „folkloru“ má s folklorem společného jen málo – jakýsi repertoárový základ písní, obyčejů + občas na scéně i oblečení (kroj či jeho imitaci).
Protože folklor (dodnes funkční systém kulturní identifikace a identity, opravdu nepřenositelný) a folklorismus (typický projev masové kultury, tedy naučitelný a umělecky stylizovatelný, vyznačující se produkcí, performancí) někteří lidé neradi rozlišují, nejsme schopni se v diskusi posunout dál.
Nemá smysl se asi dohadovat, co a jak hraje nějaká kapela nebo jak tancuje soubor, není-li přímo z regionu či konkrétní lokality. Takovéto činnosti (opravdu teď nemluvím o folkloru, dosaďte si do toho třeba country) jistě nesmí chybět POKORA, ale ani UM. Ale položme si otázku – pokora k čemu? K místní tradici? Budiž. I kdyby to nebyla tradice přímo moje. K muzice a tanci jako takovým? To spíš (nakonec dnešní muzikanti, zpěváci i tanečníci jsou většinou „školení.“)! K zákonitostem společenské zábavy nebo jevištní produkce (výběr konkrétního místa a času, volba výrazových prostředků, jakýsi scénář, dramaturgie a režie)? To nezbytně – opačně by to znamenalo absolutní neúspěch. Důležité je, aby to účinkující i diváky bavilo. To předpokládá, aby obě strany měly možnost VÝBĚRU, aby nebyly nijak svazovány.
Veličanovi se nemusí (ale přiznejme, že i může) líbit, jak nějakou jeho píseň interpretuje třeba brněnská kapela. Ta stejná kapela však určitě zaboduje někde u pražského nebo chomutovského posluchače, možná více, než „autentickám“. Natož v Asii – tam se Horňácko bude rovnat celé Evropě, protože nelze chtít od Asiata, aby postřehl nějaké „jemné“ nuance. Takže dnešní Veličan, jako my všichni, má dvě možnosti. Buď takové vystoupení bude hodnotit pozitivně, s hrdostí na to, jak jsou jeho písně žádoucí, líbivé a populární i pro ostatní, takže jsou interpretovány i jinde (i když ne vždy dokonale). Anebo negativně – proč to hrají, když to tak przní a neumějí to.
Zrovna včera u nás v hospodě byl pravidelný country večer. Účastníci si k tomu účelu vždy rezervují sál. Mně se zdálo, že jim to moc nehrálo a že místo zpěvu vyli. Ale je to obrovsky baví, baví se přitom – jsou aktivní, aproto spokojení. Jak to mám hodnotit? Odešel jsem, protože se mi to nelíbilo. Ale s dobrým pocitem, že existuje obrovská parta lidí, které to týden co týden stojí za to něco si poslechnout, něco se naučit, vzájemně se „poradovat“.
V jednom rozhovoru nazval Vlastimil Ondra, známý pedagog z Bánova, vedoucí několika dětských souborů, folklórní soubory „umělými konzervami folklorismu“. Za těmi „konzervami“si prý stojí. Dělat soubor hlavně kvůli nácvikům folklórních pásem a jejich následnému předvádění na pódiích je dle něho scestné. Folklor cítí jako mnohovrstevný a mnohorozměrný objekt s nesmírnou hloubkou a filozofií, sahající až k naší podstatě, jelikož vycházel a vychází přímo z nás, lidí žijících na tom kterém území. Smysluplné je podle něj nedělat folklor, nýbrž stát se jeho nositelem. Tak, aby v lidech stále ožívaly ty nejspecifičtější a nejjemnější geny, které udělají ten zázrak, že z Nivnice vyzařuje to, co je specifické jen pro ni, a že Vlčnov, který leží jen kousek od Nivnice, je úplně jiný. Folklor, říká, totiž vytváří atmosféru místa, jeho duchovní rozměr.
On tedy cítí tu propastnou hloubku mezi folklorem a folklorismem, a to bychom měli všichni! Jediné, v čem bych s ním nesouhlasil, je zmínka o „scestnosti“ folklorismu. Ale tu asi tak vážně nemyslel, protože sám vede asi pět úspěšných dětských folklorních souborů. I souborová činnost má pro výchovu své přínosy, i kdyby nešla cestou „poznávání“ jen vlastních místních (regionálních, národních atd.) tradic.
Prostě nezakazujme a nepřikazujme. Raději se ptejme, proč to ti či oni dělají a dělat chtějí právě tak, jak to dělají. Právo hodnotit výsledek nám to nevezme, stejně jako právo zahrát, zazpívat si nebo zatančit si to, co se nám líbí, i kdyby to bylo třeba andaluské flamenco a Andalusanům se pranic v našem podání nelíbilo. Na druhou stranu je dobře, že k tomu, co je nám vlastní, jsme přecitlivělí, když si tu „specifičnost“ neseme v srdci i duši. Když ji cítíme a ctíme. Když mezi námi vytváří sounáležitost. V tom je ten FOLKLOR, i kdybychom neuměli ani jeden taneční krok a neznali nazpaměť ani jednu „naši“ písničku.
|
Já nejsem žádný velký psavec ale dnes prostě se k nějakým záležitostem v tomto tématu vyjádřím. Nejsem si jist jestli je pravda že Asiat nerozezná ty nejjemější detaily a nuance jakékoliv hudby já se spíš kloním k názoru že je rozezná , jsem totiž přesvědčen že ty nejjemější nuance a detaily a myslím takové ty nuance které ani nejdou zapsat do not skutečnou a originální hudbu vytváří. Já to vidím tak že nějak zhruba to zahraje, zazpívá, zatancuje každý. Také si myslím že mám právo prostě říct svůj názor že to ještě není žádné přikazování ani zakazovánní. nehledě k tomu že když nějaký dotyčný soubor nebo muzika jde na pódium tak prostě nese svoji kůži na trh a pak má každý právo se k snad k předvedenému vyjádřit. Že děcka z různých souborů prostě při jménu např. Volavý, Staněk neví vůbec která bije zato co je to Sirba to vědí dokonale není podle mého mínění chyba těch děcek ale jejich vedoucích a pedagogů kteří jim prostě nepředávají vztah ke kraji ke kterému lidové umění patří. Ono je je totiž
snadnější jít cestou efektních čísel než vytvářet umění z materiálu které prostě tak efektní není, ale jenom na první pohled podotýkám.
|
Ale s tím vším já souhlasím (jen ne s tou schopností rozlišovat nuance v tom, co neznám - schválně - kdo rozliší, když slyší muziku z Balkánu, je-li to např. jižní Rumunsko nebo severní Bulharsko, o lokalitě nemluvě; já tedy ne, leda tak podle jazyka písní, už ne podle dialektu, a to se mi to může líbit, můžu to mít naposlouchané z CDéček; a kdyby mi to náhodou zahrál Ondráš, poznal bych to snad jen podle soundu jejich orchestru - kdybych ale přitom věděl, že "to a co vlastně" fakt nahráli, pak bych to možná uměl zařadit blíže, ale spíš podle toho, co by na přebalu CD nebo při kjoncertě tvrdili oni.
V souborech by se jistě měla pěstovat úcta k "vlastnímu" materiálu, tj. k vlastním tradicím. To ovšem platí i o úctě k jinému materiálu, z jiných zdrojů! No a co si budeme namlouvat - ten materiál z jiných zdrojů je taky potřebný. Kdo dělal se souborem, jistě ví, že celovečerní koncert nebo zájezd do zahraničí předpokládá dramaturgii nikoli "autenticky folklorní", ale jevištní (zase jsme u toho, že soubory nedělají folklor, ale "divadlo")! A k tomu jsou "efektní" čísla prostě nezbytná. Muzikanti se rádi poperou s cizím materiálem, a kde už nejsou schopni se dokonale přiblížit k charakteru, tam to - alespoň ti dobří - nahradí muzikantskou virtuozitou a vlastním, osobním cítěním.
Jinak jsem určitě zastáncem toho, aby se "nerozmělňovalo", aby se charakter uchovával. Ale to bude vždy úkol především pro lidové muziky a skupiny z daného místa, aby uchovávaly "autentičnost". Kapely a soubory z měst se to od nich budou učit, nějak si to ale přizpůsobí k obrazu svému, a v té nějaké výsledné podobě (dobré, ale někdy ale bohužel i špatné) to budou i šířit. Když to v jejich podání někoho zaujme, bude to jistě dobře. Když ten někdo ale bude chtít vědět víc, je na něm, aby si vyhledal původ, zašel ke zdroji a vyslechl si "tu autentickou" podobu.
|
| 04. 11. 2006 • názor |
jura |
Ta "kudla v kapse" bylo jen (asi přehnané) přirovnání, vůbec to neznamená nějaké zakazování toho, co se mně nelíbí. Jen jsem chtěl vyjádřit, čemu dávám přednost více a čemu méně. S V.D souhlasím i v tom, že nejdůležitější je to, aby to lidi bavilo, a pokud mně se to zrovna nelíbí, tak mám vždy možnost odejít. Spíše jsem chtěl poukázat na to, že to sebou nese další stírání rozdílů mezi oblastmi. Tento jev je zde minimálně sto let, ale dnes snad více sebou nese nejen nahrazování něčeho něčím, ale i silnější ztrátu povědomí o tom původním. Každý ať se prezentuje jak chce, ale ať nezapomíná na specifika té oné oblasti. Viz např. publikace o obci Kostelany u Kroměříže, kde jsou zveřejněny vzpomínky rodáka psané vpodstatě spisovnou češtinou a autor publikace ji uvádí slovy "zveřejněny jsou v kostelanském nářečí". Stejnou ztrátu vědomí o místním nářečí sleduji i ve své dědině, a to i ve vystoupení chasy a souborů. Ony pak hrozenské hrané cimbálovou muzikou ve spojení s většinou použitým "polonářečím" se mnoho neliší od hudby jiných oblastí. Proč bychom tu měli mít jeden universální slovácký styl, nářečí, kroj a ne pestřejší paletu? Rád si poslechnu současný Hradišťan, ale srovnejme např. produkci nahrávek (CD, MC,..) tohoto souboru či dříve BROLNu s počtem vydaných titulů autentické hudby. Je mně jasné, že autentika nikdy nedosáhne takové prodejnosti a asi ani nebude zisková, ale součástí národní kultury je také a měla by být v takovém případě podpořena. Také si rád poslechnu šarišské valčíky, ale také nezapomínám na specifika svého regionu. A je svým způsobem smutné, když se slovácký soubor presentuje na slovenském festivalu slovenskými písněmi a tanci nebo v jednom pásmu kombinuje strážnický verbuňk s cimbálovkou hraným i hrozenskými. Třeba na letošním festivalu v Heľpě se soubory z Horehroní představili vesměs z místním materiálem a dokázali z něj vytěžit krásná vystoupení.
Ještě opoznámka na závěr: na tom, že dnešní soubory lze považovat za představitele folklorismu a ne folkloru, se asi shodneme. Ono nerozlišování mezi těmito dvěma pojmy snad souvisí i s tím, že není všem lidem zcela srozumitelně a přesně definována náplň slova "folklor" (když už musíme používat tento cizí pojem). Kdysi jsem na toto téma četl diskusi (snad v NA?) a neshodli se ani profesionálové v etnografii.
|
| 06. 11. 2006 • S tou "kudlou" to vím, jen se mi to hodilo! |
Vili Dekan |
Ano, ano, s tím nebezpečím nivelizace a rozmělňování s tebou, Juro, souhlasím. I s tím nahrazováním „něčeho“ něčím jiným, nepůvodním (ale přiznejme si, většinou efektním). Napadá mě příměr ze Slovenska – Kubánka kdysi v padesátých letech zpracoval stylizovaně pro SĽUK goralské tance. Postupem doby se tento „efektní styl“ „orlího“ držení rukou rozšířil tak, že ho přejaly i vesnické skupiny z Oravy i Magury – líbilo se jim to, a tak pozapomněly na autentickou podobu tohoto prvku. Až po třiceti čtyřiceti letech se k tomu původnímu pracně (ono se špatně odbourává efektní, aby se nahradilo něčím daleko prostším) začaly vracet.
K nářečím, „polonářečím“, interdialektům, vlivu obecné češtiny – je to normální vývoj! Ten kdo nářečím od narození ve své komunitě mluví ani nepostřehne, že se jeho jazyk pod vlivem školy a masových sdělovacích prostředků vyvíjí. Pochopitelně směrem k obecné češtině. Přitom oprávněně tvrdí, že běžně mluví tak, jak se mluví „u nich v dědině“, tedy místním dialektem. V sobotu jsem byl v Dejvickém divadle v Praze na představení souborů Rosénka a BUFO. Rosénka je složena z lidí narozených povětšinou v Praze. Ale jejich uherskoradišťská forma dolňáckého dialektu je dokonalá (možná tak ji zachytil ve své Dialektologii Jaromír Bělič) – v písních i mluveném slovu. Proč? Oni ho necítí jako svůj, oni ho jen slyší jako rozdílný, dokáží se ho naučit pro představení (ale v podobě třeba o padesát sto let starší). Kdyby tak ale promluvili v Hradišti dnes, každý by poznal, že mluví „po jejich“, ale ne každý Hradišťák by to ještě dnes „takhle“ dokázal. (Členové Rosénky v běžné koncerzaci pochopitelně vůbec). Ale o dialekty strach nemám. V Evropě je dneska trend se k nářečím vracet. A nejen u folklorních ansamblů. Nakonec i v Česku to dnes můžete dialekty zaslechnout, třeba u folkařů, ale i rokerů, nakonec i v literatuře. Ale vždycky to dnes funguje jako stylizační prvek, vlivy šíření obecného jazyka to nezastvaví. Ale právě ve folklorních souborech by se uchování nářečí v „patřičné a odpovídající“ podobě zvýšená pozornost určitě měla!
Rozhodně souhlasím s tím, že je blbost, když se soubor „odjinud“ prezentuje „v místě“ místním materiálem. Myslím, že o to nestojí ani pořadatelé akce. Pozvali „cizí“ soubor přece proto, aby předvedl něco jiného, aby program zpestřil a obohatil. Připouštím jedinou možnost něčeho takového – bývá to projev úcty k hostiteli a místním lidem vůbec– a tou je jedno jediné číslo v programu, jímž vzdáme hold jejich kultuře.
Na závěr k odborníkům či profesionálům, kteří se nedokáží shodnout, a hlavně pak nastolit „jasno“ v pojmologii. Nedávno proběhlo další ze strážnických sympozií, a mělo se mj. věnovat i tomuto. Výsledky zatím neznám ani nevím, zda byly zveřejněny, publikovány. Ale třeba se k něčemu došlo. Přesto - asi těžko někdy dosáhneme toho, aby souborák prohlásil, že se věnuje folklorismu (přestože sám sebe označuje za „folkloristu“). Stejně jako skutečný nositel lidových tradic nebude tvrdit, že „dělá“ folklor, natož že je „folklorista“, protože on jenom „žije“ způsobem, který mu je vlastní, jako každému z nás mu jeho život připadá naprosto obyčejný, to jen někdo „chytrý“ ten jeho všední a spíš udřený tradiční způsob života označil kdysi pojmem FOLKLOR, protože věda a výzkum přesnou terminologii na rozdíl od obyčejných lidí potřebují. Když se tedy začal ve světě prosazovat masově konzumní způsob života, bylo třeba nějak „označit“ ony původní tradiční formy, které začaly zanikat, ale zanechávaly své nesmazatelné stopy.
Ještě k folklorním fanatikům, kteří tvrdí, že ve folkloru je správné jen „to jediné“ a charakter musí být „právě jen takový“ – ti většinou pojem folklor zužují jen na rolnickou kulturu, zakonzervovali folklorní jevy k určitému období, kupodivu oblast od oblasti k jinému (jednou do 18. či 19. století, jindy do počátku, někdy dokonce poloviny 20. století), a vše co bylo vývojově před tím, ale zejména POTOM, odmítají,.nezdá se jim to být FOLKLORNÍM JEVEM. Jak určí, že právě tam je typická gajdošská muzika, jinde hudecká, tam zase novouherská kapela s cimbálem, jinde zase štrajch nebo dechovka? Ono by to totiž správně mělo být s folklorem tak jako s rekonstrukcí hodnotné historické stavby – pod novou omítkou a přístavbami se najdou původní fresky a zdiva od románských dob po baroko. Jakou tedy podobu má mít stavba po rekonstrukci, když pod pláštěm se skrývá tolik historicky cenných podob? Nezbývá než najít odvahu rozhodnout, obhájit toto rozhodnutí a přijmout zodpovědnost za to, že tvrdím, že právě toto rozhodnutí je nejsprávnější a jen tak to může být. To dokáží jen výrazné osobnosti! I folklor má „své vrstvy“, od archaických přes historické po nejsoučasnější, a teď babo raď, odkud čerpat ten „nejsprávnější a nejautentičtější“ materiál a dát mu příslušný charakter! Jedině tak, jak to dělali Erben, Němcová, Sušil, Bartoš a řada dalších – řekli toto je ONO lidové. Ale oni zároveň věděli, že TOTO to bylo TEHDY! Dnes už to je nebo může být něco jiného, rozvinutějšího, a hlavně viděno jinýma očima (např. očima Jury Pavlici, Aleny Skálové, Laďky Košíkové, Martina Packa). Protože mají-li ozvěny FOLKLORU jako kořenů národní kultury žít i v éře konzumního způsobu života, je třeba z tohoto dědictví vybírat to, co je konkurence schopné na trhu masové kultury! Že to někomu půjde lépe a jinému hůře, je normální, a věřme, že se to horší časem „vyeliminuje“ samo.
A co z toho plyne pro budoucnost folkloru, přesněji písní, tanců, vyprávění či zvyků vycházejících z lidové tradice? Podle mne bude mít takovou podobu, jakou budeme moci rekonstruovat, tzn. kam historicky dohlédneme. Dříve se ta podoba určovala podle toho, co jsme se dověděli od pamětníků – babičky a dědečkové tvrdili těm mladším, pokud se ptali, že se zpívalo to a ono, ukazovali shrbeně a zchromlýma nohama, co a jak se na to tancovalo, vzpomínali, co jim vyprávěly babičky, pochopitelně svým jazykem, jak jej znaly, možná za využití několika prvků z jazyka svých babiček jako perliček na ozvláštnění. Romantici tehdy nemohli dohlédnout o moc dále, než do onoho 18. století!!! – mohli se přes pamětníky ohlédnout jen o tři čtyři generace za sebe). My i naši potomci už přehlédneme delší úsek minulosti, a navíc už přes sto let používáme kromě textového a notového zápisu také moderní zvuková a obrazová média – poprvé tedy nečerpáme jen ze vzpomínek „kmetů“ a reinterpretací těchto vzpomínek terénními sběrateli, ale můžeme vidět, jak se s tradičním materiálem v té které době vypořádávala a vypořádává mládež (které nikdy nebylo nic svaté, vždycky se chtěla blýsknout něčím novým, vymykat se svazujícím pravidlům, neopakovat se a zdokonalovat se). A když už to teď tedy máme tak pěkně vše zachyceno na nosičích, zapsáno i popsáno, myslím, že jako inspirace našim potomkům z toho stejně přežije pouze to, co se jim bude líbit. To „nezáživné, neatraktivní“, tedy pro další „použití“ nevhodné a nadbytečné pak poslouží jen pro bádání etnologů.
|
| 06. 11. 2006 • Z čeho tu odpovědnost mají čerpat???? |
Aleš Jílek |
Jakýmsi nepsaným pravidlem diskuzí zde ( samozřejmě mimo ty obchodní ) je jejich bezcílnost a bezvýslednost, navíc jak se znovu zamotáme do diskuze na téma folklor a folklorismus, ....dokonce i terorismus, tak zabředáme do tam, kde to mnohým vyhovuje ( do prostoru prázdného mlácení slámy )......a přitom je to celé jen o jednoduchosti a lidskosti.
Jakousí dnes již praotázkou byla repertoárová skladba mladých dětských muzik.
Celý ten posun v podstatě odpovídá úvahám o tom zda názor jednoho a čin druhého spolu mohou souznít. Ukazuje se, že nikoliv.
Ja osobně se domnívám, že pokud lidoví hudci mladí i staří, přestanou hledat podstatu repertoáru svého regionu pak budeme ve stejně velké PRDELI ( čímž myslím rozpolcené ), do které se dostává celý starý kontinent. No, a pokud budeme předávat další generaci pouze ty "BROLNY a ONDRÁŠE" ( říkám tomu pseudohumanizované střípky pro dokreslení celkového nepochopení ), pak najednou zákonitě musí přijít moment, kdy mladému lidovému hudebníkovi bude jeho region připadat nudný a tak nějak bez šťávy, a ty jeho prsty, srdce a duše budou chtít víc a jít někam dál, neznaje původu a souvislostí. Jenže proč se s lidovou písní stále někam posouvat, proč klenotnici znovu a znovu otevírat a tu krásnou ženu v ní stále dokola znásilňovat k pocitu sebedokonalosti jedinců, kteří na vlastní tvorbu nedosáhnou? Proč ji nenechávat v její dokonalosti jednoduché formy melodií, harmonií a upřímného projevu? Proč? Bude ji pak ale vůbec někdo chtít v takovéto podobě poslouchat?
Dochází k velké generační výměně na poli folklorním. V té většině nové generace však bude zcela naprosto chybět to nejdůležitější pro pochopení předváděného repertoáru a to je právě osobní prožitek a smysl. Vědět jak nestačí, v písni musí být i to vědět proč. Bez proč a jak, se z lidové písně stane stejná děvka jakou je píseň současná. No a my se tady můžeme klidně bavit dál o tom co je folklor a co je folklorismus.
.........a kde je ten závěr?????
Pánové umělci, mistři, sbormistři, sólisté, učenci, etnografové a prostě vy všichni kolem lidové písně, potlačte své ego a buďte prosím skromní, možná se zalíbíte méně posluchačům, možná vaše koncepty budou působit primitivně,ale to co zůstane pro budoucí nebude vámi již více pokřiveno, ale bude odkazem prostých životů minulých.
A motto dne lidových hudců: Raději sedět v malé krčme, ako robiť vo velkej fabrike:-)))).....to není Jožka Kubík
|
| 06. 11. 2006 • ...za pecí se dobře radí... |
Jan Mička |
...opravdu je nejlepší zalézt za pec, zrušit internet a všechna blbá fóra, pořídit si pár koní, koz a ovcí a horskou chalupu, a tam sám k sobě mudrovat o své jedinečnosti a své báječné budoucnosti. Co po ostatních, já mě zajímá. Zkuste si to...
Jste vedle jak ta jedle, milý Aleši!
|
...to ukáže čas, milý Jene:-))))
|
| 08. 11. 2006 • Tak tedy k počátku této diskuse |
Vili D. |
Vrátil jsem se na samý počátek - k článku Pavla Petržely, protože je pravda, že diskuse se "rozvětvují", a tím "rozplyzávají". Jen krátce: já bych se nebál té mladické "nezodpovědnosti". Zdá se mi celkem přirozeným fakt, že mládí moc odpovědné není, a už vůbec necítí "úctu" k tomu, co tu bylo před ním. Právě naopak - je egocentrické, exhibicionistické, prestižně soutěživé, přehnaně kritické k jiným a nekritické k sobě. Je nepokorné a vystrkuje růžky, někdy přímo rohy, kope kolem sebe, všemu starému se směje. O to víc souhlasím s Pavlem Petrželou, že by mělo mít kvalitní učitele, vychovatele, vzory (bohužel takových je taky pořídku). Ve Vracově mají ale výhodu - jistě nemají nouzi o pamětníky, kteří mohou něco z té kultury našich předků mladým předat. Otázka je, do jaké míry je budou ochotni ti mladí respektovat. Teprve vývoj a zrání, přicházející s věkem, donutí ty, kteří mezitím "neodpadli", ohlédnout se po kořenech. Najednou se jim začnou zdát nepostradatelnými, začnou je obdivovat, mazlit se s nimi, zdají se jim být hodny úcty, pokory. Ono to tak víceméně bylo i s těmi Dudíky, Kubíky, Volavýmu či Staňky - prošli si nepochybně podobným vývojem. Tak nad těmi mladými nelamme hůl, některým z nich to časem dojde.
Závěrem jen na okraj: dětské a mládežnické muziky nejsou žádným "folklorním" jevem, ale umělým (to neznamená, že neužitečným) produktem "folklorního hnutí". V autentickém folklorním prostředí mladý začínající muzikant jednotlivě infiltroval do zralé dospělé kapely, aby nahradil někoho, kdo odešel. A musel se tedy starým podřídit. Dětská kapela - to je živel a jejich dospělý vedoucí musí být velice šikovný, ale i opatrný. Myslím, že muzikálním děckám mezi 6 až 16 je až na vyjímky celkem jedno, jakou muziku dělají, mnohá ostatně časem utečou k jinému žánru. Teprve když je začne "folklor" (obecně) bavit, začnou se rozhlížet, mají potřebu "semlít" všechno, co někde slyšeli, poprat se s tím. Konečně kvůli počínající "lásce" k folkloru vymetají všechny dostupné koncerty a festivaly, ať již jako účinkující, nebo diváci. A tahle "nadregionální" zkušenost jim později v dospělosti pomůže vyspecifikovat a cítit to "jedinečně krásné", čím oplývá ten jejich domácí folklor, co v dětství moc necítili, protože jim to připadalo prosté a všední a samozřejmé, jelikož je to obklopovalo, zatímco to cizí, objevované někde "za humny", jim vonělo dálkou, novotou, a to je vzrušovalo!
Prostě vůni domova se vždycky naučíme cítit až tehdy, když poznáme to kolem, ale zejména když zestárneme natolik, aby se nám začaly vracet vzpomínky na dětství a atributy s ním spojené (prarodiče, rodiče, rodný dům, místní události, dodržované zvyky a rituály místní komunity).
Takže vychovávejme ty mladé dobře, ale neplašme se zbytečně - zatím to s tím dědictvím našich předků vždycky nějak dopadlo (a nemyslím si vůbec, že zas až tak špatně)!!!
|
Naprosto souhlasím s Vili Dekanem. Mladí chtějí zkusit všechno, co se jim líbí. Oni se musejí v mládí vybláznit, vyzkoušet různé styly, zahrát různé, i ty nejdivočejší, skladby a je jim jedno odkud píseň je, jestli to hrají regionálně nebo ne. Dovolme jim to. Zkusme jim (dospělí, kteří věci rozumí) možná říct jen, co je pro který region charakteristické, aby se to alespoň snažili tak hrát. Dospělí jsou pro děti velikým příkladem. I když se zdá, že je neposlouchají a dělají si to po svém, přijde den, kdy si na jejich slova vzpomenou a začnou o tom přemýšlet.
A tak je to i s uchováním regionálních písní a stylu jejich interpretace. Nenuťme
hrát mladé muzikanty jen to regionální. Nenuťme je to hrát třeba vůbec. Pokud mají v dětství možnost slyšet tuto regionální muziku ad starších muzikantů, zpívat ji otce, matku nebo někoho z prarodičů, pak se k ní v dospělosti určitě vrátí, protože objeví její krásu a jedinečnost. Připomene jim dětství a pochopí, že jedině oni to umějí zahrát tak, jako jejich předkové. Píseň je totiž spjata s krajinou a lidem, který v ní žije a vychází z místních specifik.
|
Folklor – tedy tradiční lidová hudba, tanec, vyprávění, obyčeje – má čistě interpretační charakter. Sám o sobě není ani primitivní, ani vyumělkovaný, ani čistý, ani pokřivený, dokonce neoplývá žádnou dokonalostí jednoduché formy, melodií, harmonií a upřímného projevu, není ani v klenotnici spící kráskou, ani špinavou tisíckrát znásilňovanou děvkou. Sám o sobě NENÍ, neexistuje. Ožívá jen zásluhou neustále opakované reinterpretace, vždycky pro danou chvíli na daném místě. Hůře nebo lépe interpretovat ho může jedině člověk, a ten je pochopitelně determinován – přinejmenším věkem, talentem, schopnostmi a umem, a hlavně dobou, tedy společenským kontextem a technologickým rozvojem (dnes už folklor nehraje žádnou významnou roli ve způsobu života, je jen předmětem zájmu – i to jen pro někoho). Výsledek bude tedy v každém případě pokaždé jiný.
Buďme opravdu rádi, že se v každé generaci nachází dost lidí, kteří ho nějakým způsobem obdivují, někteří dokonce aktivně interpretují. Současná situace vůbec nenapovídá tomu, že jsme ve veliké prdeli, ani že tam směřujeme. V každé generaci se vždy najdou lidé, kteří budou chtít vědět, PROČ a JAK folklorní materiál interpretovat, a budou chtít poznat co možná nejdůkladněji svůj region, ztotožnit se s ním srdcem i duší. A BROLNy či ONDRÁŠe folkloru neuškodí, spíš ho popularizují (s úskalími, která to s sebou přináší). Nakonec to po 2. světové válce byly právě MĚSTSKÉ folklorní soubory (často s repertoárem od Šumavy k Tatrám), které revokovaly novou vlnu zájmu o tradiční lidovou kulturu (i v regionech!!!), a díky slepým uličkám, do kterých se při své „tvorbě“ nezřídka dostávaly, podnítili úsilí odborníků uchovat hodnoty tradiční lidové kultury v nějaké „nenivelizované“ podobě, a co je nejdůležitější, v mnoha obcích na venkově inspirovali obyvatele k tomu, aby se o svoje tradice začaly zajímat, mnohdy je dokonce rekonstruovat, začít je dokumentovat, aby se vůbec dochovaly a znovu ožili.
„Souborismus“ – když tedy, Aleši, odmítáš slovo folklorismus – se s folklorem v živých, autentických podobách DNES nádherně doplňuje!!! Hezky to řekl Jan Hučka ve svém článku K interpretaci textů "nářečních" lidových písní: „Myslím si, že i profesionální folkloristé budou tolerovat menší nepřesnosti slov nebo melodie, pokud bude snaha milovníků lidových písní usilovat o to, aby tyto písně zcela nazanikly.“ Jsem přesvědčen, že o to opravdu všichni usilují, někdy s menším, jindy větším zdarem, a ty nejlepší, kterým se to opravdu bude dařit, stejně nikdy nebudeme přehazovat vidlemi, bude jich jak šafránu, ale budou v dané době nějakým vzorem, zdokumentovaným i pro své následovníky, aby se i budoucí generace mohly přít, zda to má být TAK či ONAK a zda už ten FOLKLOR přece jen neschází na úbytě, protože ho jacísi darebáci devastují svým nesprávným uchopením se ho.
Ale važme si nakonec i toho, že se přeme – dokud nás baví si své názory na folklor vysvětlovat, pak mu úhyn nehrozí, každý přístup k němu v sobě zrnko nějakého užitku nese.
|
Tak mě to psaní snad začalo bavit. Dovolil bych si nesouhlasit s tím že tradiční lidové umění má čistě interpretační charakter. Dle mého mínění má snad i složku tvůrčí a to i dnes , prostě namlouvat si že dnes nevznikají nové dílka není pravda. A tou tvůrčí složkou myslím tvorbu v úplně základním slova smyslu tedy od inspirace až po vytvoření nějakého díla.
Dále si dovoluju říct že lidové umění možná nemá velký význam jako celospolečenský jev.
Myslím ale že má velký význam jako inspirace jiných žánrů , někdy si říkám že je až neuvěřitelné kdo všchno se v tradičním lidovém umění inspiruje.
Ale ani tohle pro mě není to nejdůležitější
, pro mě je velmi důležité co lidové umění znamená pro mě osobně. Nechci to zde vypisovat do podrobna byla by to velmi intimní výpověď , snad jen zmíním jeho čistotu a hloubku a možná taky mé cítění kluka z dědiny.
|
| 09. 11. 2006 • Souhlas |
Vili |
S tím, že folklor má svůj tvůrčí aspekt, naprosto souhlasím a nikterak to nezpochybňuji. Vždycky někdo musí – zůstanu-li u nejjednoduššího příkladu - vymyslet text písničky, zvolit, upravit nebo složit její nápěv. To je jistě nefalšovaná tvorba, zanechávající vevýtvoru nepochybně i otisk osobnosti tvůrce. Ona ale i sama interpretace je tvůrčí, protože interpret – zpěvák, tanečník, vypravěč, herec - při každé opakované interpretaci vždy znovu tvoří! Tím, že jsem řekl, že folklor má ryze interpretační charakter jsem myslel něco jiného: zůstane-li autorovi (anonymnímu – když tedy mluvíme o folkloru) „vymyšlená“ nová písnička v hlavě (nebo v současnosti skončí i napsaná na papíře v šuplíku), neexistuje. Folklorem – tedy lidovou písní (tancem, divadlem, rituálem) se stane až tehdy, když ožije opakovanou interpretací, opakovanou tak často, aby se stala vlastnictvím celé konkrétní komunity, a to ještě s nějakými všem členům této komunity společnými, srozumitelnými, právě jim vlastními atributy (místní styl, charakter, nářečí…). Na rozdíl od lidového umění – jednou vytvořená váza, dřevěná socha, pomalované žudro… – ty jsou, existují, dokud nejsou zničeny.
|
S poslední větou naprosto souhlasím:-)))).....ne, vážně těch styčných ploch je tam vícero:-)))). Nemělo by asi žádný smysl, kdybychom si všichni přitakali a vzájemně se sebou souhlasili. I když lidský mozek obecně zná správné řešení, jen lidské vědomí a vědění ho pak malinko vyformuje a postaví do latě.
Slovo folklorismus neodmítám, to jsem snad nikde nenapsal a ani neřekl. Co odmítám je zúžený pohled na úzkou část široké palety a jeho okleštěný výsledek. Jestli sáhneme až někam k budhismu či nihilismu a budeme tvrdit, že nic není a neexistuje v tom prsty mít nechci:-))))
Stále různou formou se snažím říci, že odchází generace, která má ještě jakési poslední zbytky vazby s tradičním životním stylem=folklorem, v té podobě jak ho dnes chápe velká většina lidí ( interpretů i posluchačů ). Generace moje a přicházející, už má pohled více a více zkreslený a mnohdy nespojí jak a proč, o kterém jsem psal ( nesouhlasím s tí, že by proč a jak měli spojovat pouze někteří, v této oblasti se projevující ), ono prohlížení starých fotek a čtení starých textů v podstatě vede v prvé řadě k romantizování dané doby a jen k jakémusi stínovému pochopení životního stylu a rozsahu potřeb a hodnot lidí, kteří melodie, texty, krajinu a kulturu obecně vytvořili - chybí vícesmyslný prožitek. Navíc se prostor sdělování generačních osobních prožitků a zkušeností stále více zmenšuje. Ale to je jiná.
Bez lidí vzdělaných a uvědomělých by se z dnešního množství materiálů zachoval zlomek. Ale právě proto by snahou dnešních profesionálů, kteří vstupují do tohoto prostoru měla být i snaha po původní formě a jejím zachovávání. Nikomu neberu jeho hudební vzdělanost či technickou dovednost a umělecké schopnosti. Upozorňuji pouze na zpětnou vazbu mezi působením profesionálů a zcela přirozenou snahou amatérů je napodobovat či dohánět a tak vytvářet celkovou hladinu povědomí o dané problematice a jejího působení na okolí. Jakási samonivelizace zvuků a projevů. Nedá se přeci v lidové písni okleštit zvuk od slova, slovo od emoce, emoce od prožitku, prožitek od situace a ta od místa nebo snad ano?
|
Vždy mně připadá srandovní, jak někdo zjistí, že objevil jak by ta správná folklorní muzika měla vypadat a hrát. Ono to stejně dopadne tak, že každý bude hrát jak chce a to životaschopné přetrvá. Nemá smysl zakonzervovat způsob hry v žádném období a cízí prvky obecně odmítat. Už delší dobu hraji na cimbál s Martinem Hrbáčem a rozhodně se to i v naší muzice třeba harmonicky hodně modernizuje. Nevidím na tom nic špatného. On i Jožena Kubík přinesl hodně uherských cifer a Majstr Hrbáč si taky rád poslechne muzikanty s Ardealu... Před 150 lety se na Horňácku hrálo úplně jinak než teď a taky kvůli tomu nikdo neplače.
|
Co znamená pro lidovou píseň slovo, životaschopné??? No, ono se před 150 lety taky jezdilo na vozech a je zcela jasné, že ani k vůli tomu nikdo nepláče. Jen si možná někdy někdo posteskne, jak jsou ty cesty ucpané, ale zato ty auťáky jsou nablýskané a na vysoké technické úrovni. Avšak ti co v nich sedí ani zdaleka nejsou schopni vnímat v té rychlosti a snůšce technických vymožeností to co se kolem nich odehrává, jako ten forman na tom voze. A tak se stane , že se z krajiny stane pouze kulisa, scéna, útržek. Ale chápu, že modernizovat se musí, jen abychom se stihli správně vypořádat z množstvím možností a informací......ale na to zase odpoví mnozí: Co je to správně, že?:-))))
|
Co je životaschopné ukáže čas... Třeba používání žesťových nástrojů na Horňácku je dobře, že zaniklo (nemířím teď na dechovky, to je na jinou rozpravu). Ve své době to bylo moderní a teď už není. Občas to někdo vytáhne jako folklorní vzpomínku, ale zapomíná se, že ve své době to hodně lidí nemohlo překousnout jako nevkusný prvek ničící tradiční pojetí hry. A když už jsme u žesťů, tak tam by se mělo možná volat po odpovědnosti. Třeba v Rumunsku se používají taky moderní nástroje, jako třeba basová kytara a varhany, ale pořád to zachovává styl. To co provádí dechovka občas nechápu. Spojení krojů s táhlou na polku... Taková falešná hra na lidovost.
|
S tou odpovědností bych byl opatrný, rozhodně v tom nejsou dechy samy. Nicméně život ukazuje, že na lidovou písničku se dá nabalit cokoliv.....a co je nejzásadnější.....hned s tím cupydupy na OSA a přihlásit si to. Nebo pro zvýšení životaschopnosti pěkně pohrát na cimbál a pak šup vzit do ruky elektriku a v kapse je dvojnásoný honorář......Prostě dá se dělat mnohé. Je to tedy jen o jakési vnitřní odpovědnosti jedinců.
Dalším kapitolou jsou hosté v pořadech či na CD, někdy je jich tam tolik, že v podstatě ani na živo pak tu kapelu nepoznáte a o tom, že to co nahrála vlastně ani nehraje a lokálně to k ní nepatří nebudu mluvit. A co teprve úpravy moudrých pánů, jejichž křídla stáří, zásluh a moudrosti jsou rozprostřena nad folklorní obcí, kteří vždy musí nějak probublat k hladině do teplejší vody a pozvednout celkovou amaterskou úroveň na úroveň duchovně vyšší, aby to nebylo tak neumělé.
A tak si já myslím, že se postupně vytrácí tradiční ( upozorňuji, že pro mě ) autentičnost celků a nahrazuje ji cosi jiného, ani nevím jak bych to nazval - jooo, něco více životaschopného a modernějšího. Samozřejmě je zde to moře možností, materiálů a nahrávek, které doposud lidový muzikant nezažil,a se kterými je se třeba nějak popasovat:-))).
Lidová píseň vznikla mezi kopami hnoje, v zjitřených emocích ať vlastním osudem či alkoholem....a je jí tam v podstatě nejlépe....jenže on už dneska málo kdo má před vstupem do domu hojiště a emoce si rozjitří maximálně při prožitku telenovely odněkud z Jižní Ameriky anebo při projevu národní soudržnosti při fotbalovém zápase. Že by to bylo životaschopnější???
Já si spíš stále kladu otázku, proč je tomu tak, proč se lidová písnička odtrhla od lidu ..........a stále více se mi zdá, že už není lidová, a že se z ní stala taková umělá květinka. Prostě se jí odstřihávají kořínky jeden po druhém, ještě chvilku s hnojivem ve váze, a co pak.........hm?
Ale chápu, že scénický folklor, zde již bude na věky věků:-)))))pěkně proškolený
|
| 09. 11. 2006 • A kde se jí mají přiučit v tržním systému |
V.Sofka |
Ve změti názorů co jsem tu četl ? ":?x*) Jinak ale jako laik se vztahem k lidové písničce, ať je odkuďkoli (nejen z "česka", či bývalé federace) si myslím že snaha o zachování stylu v její presentaci je potřebná. A této odpovědnosti by se (nejen mladí) měli učit. Jen tak bude zachována rozdílnost, odpovídající charakteru dané oblasti. To že se muzika chce učit i jiné písničky a s nimi se předvést je normální. I mě jako posluchači se líbí jiné žánry, ale je třeba rozlišovat hru kdy soubor "reprezentuje" svoji folklorní oblast (či oblasti), a hru k poslechu či tanci, či majstrštyky z Rumunska. Smíchá-li se cokoli "bez ladu a skladu", pak už zbývá pouze zapojit do hry folklorního souboru žestě, bicí a elektronické nástroje, a mezi lidovky přihodit něco metalu, a td....( a pak na co kroj, je s tím přece tolik práce). Výsledkem bude pak něco jako když pejsek s kočičkou vařili dort... (a dali tam přece vše dobré ). Z toho plyne ponaučení, že ani vše dobré není vhodné míchat. A tak není vhodné míchat i folklorní styly. To je totiž to čím se lze posluchači či divákovi prezentovat, odlišnost, kvůli které je vhodné se za něčím „vypravit“ . Že jsem od někud , přiblížit že nejsem jen z Evropy, jen z České republiky, ale přímo z ................ .
Pokud bude muzika odkudkoli hrát cokoli, pak ji nemusím jezdit poslouchat na festival do folklorní oblasti, a její CD asi také oželím.
|
| 09. 11. 2006 • Kolumbus |
Martin |
Diskuze mi připomíná známý problém, jak postavit vejce na špičku nebo jestli byla dřív slepice nebo vejce. Nepovažuju se za nějakého echt folkloristu a má muzika taky hraje všehochuť. Nestydím se za to, komu se to líbí, ať poslouchá, ostatní nemusejí. Začínali jsme všelijak a postupně se k folkloru dostávali. Samozřejmě vždy neznáme, jak se co přesně má hrát ve vztahu k původnímu regionu, i když se snažíme vše postupně vychytávat. Uvedený folklorní fašismus mě ale děsí. Jakoby bylo pevně dáno, jak se v kterém regionu má hrát. Vždyť i folklor se vyvíjí spolu třeba s úrovní a umem muzikantů, proč se omezovat?! Dejme tomu, že jisté harmonie nebo postupy by měly být zachovány, ale folklor a také vývoj společnosti a všeho ostatního dle mě plyne z lidí, ne aby se lidé museli svazovat nějakými přehnanými pravidly. To bychom ještě lozili po stromech :) Beru, že třeba chci na festivalu zahrát pásmo z Balogu z první poloviny minulého století, ale lidi-posluchači na běžných akcích většinou taky očekávají víc. Každá muzika/muzikant dá do své produkce něco ze sebe.
|
Mám pocit, že to, o čem se tady bavíme, není snaha o uchování autentičnosti jednotlivých regionů, ale snaha o konzervaci folklorních jevů. Ale podívejme se na to z jiné strany... Folklor a všechny složky a součásti, které pod pojmem zahrnujeme, se odjakživa vyvíjel. V každém regionu byly písně místní, můžeme jim říkat i původní (což je pochybné, protože nikde není napsáno, že tato píseň sem nebyla přinesena a nezdomácněla předtím, než zde byla zapsána), které pravděpodobně tvořily největší část lokálního písňového repertoáru, a písně, které se sem dostaly, abychom tak řekli, kulturní difuzí. Tenkrát se málokdo zabýval tím, jestli ta která píseň "je naša" nebo "néni naša". Podstatné bylo, zda se píseň líbila a zda se ujala. V tom okamžiku, myslím, nastal proces přijímání dané písně do repertoáru širšími vrstvami obyvatelstva, jehož součástí bylo nezbytně i přizpůsobení písně charakteru regionu. To se ovšem děje i dnes, kde kdo Vám bude tvrdit, že "táto písnička je naša", ačkoliv víte, že ji složil Fanoš Mikulecký. Dnes probíhá proces kulturní difuze díky novým cestám šíření folklorních jevů mnohem rychleji. Existují písně, které můžeme zařadit do tzv. obecného folkloru, písně, které zná Podlužák i Brňák, Horňák i jihočech. A pokud muzika někde hraje a chce pobavit, musí tyto písně umět zahrát, protože obecenstvo si je žádá. Nebylo by tedy lepší nelpět na tom, zda je píseň z regionu, ze kterého pocházím, a soustředit se spíše na to, jak ji pojmout, aby odpovídala charakteru daného regionu? Nebyl by lepší, vzhledem k historickým souvislostem, aktivní přístup k písni, tj. uchopit ji "po svém"? Toť otázka k diskusi. Jiná věc ovšem je, pokud ta která muzika sama záměrně vyhledává neznámé a atraktivní skladby. Tyto mohou být jistě výtaným zpestřením nejen pro posluchače, ale hlavně pro muzikanty, protože, přiznejme si to, ať vyberete kterýkoliv region, po jisté době Vám začne připadat jednotvárný. Tady je ovšem třeba dbát na to, jak zde již bylo uvedeno, aby písně byly zařazovány s rozvahou, členěny do pásem dle regionů, a hrány, pokud možno, stylem alespoň podobným pro styl typický pro vybraný region. Ačkoliv tento styl je velmi obtížné postihnout, to by ale bylo na další diskusi...
|
| 23. 11. 2006 • a znovu... o folkloru, který neexistuje! |
Jan Mička |
Proč si proboha mnozí z diskutujících (především ti, co nestále dokola mluví o jakémsi dodržování čehosi) už konečně neujasní, že interpretace údajně folklorního jevu prostředky masové komunikace a při předvádění v jiném místě, než je místo původního projevu, není nic jiného, než kulturní akt tvorby resp. interpretace a že s folklorem nemá společného už téměř nic?! Ano, kulturní difůze, ale ne folklorního jevu! Proto se přimlouvám zato, aby si každý hrál co chce, jak chce, co se mu líbí, a vykašlal se na nesmyslné rady rádobyfolkloristů diletantů, kteří folkloru nerozumí a pletou koše s baňama. Scéna snese všechno - narozdíl od toho, co snese divák a posluchač. Tak si páni muzikanti hrajte, jak umíte a jak se vám líbí, když se budete líbit také mně, já na vás určitě přijdu!
Některým je líto, že se už nejezdí s koňmi a nežije se postaru. Svého času pan doktor Rutte v projektu Zlínského Bartošova národopisného muzea v přírodě navrhoval (mimo jiné), aby do jednoho z kopaničářských stavení - postavených postaru nastěhovaly obyvatele tak, že se budou chovat a žít "jako" postaru: oblékat se budou do oblečení ušitých z vlastnoručně utkaných látek. Obývat stavení budou společně s domácími zvířaty. (kdo neví, stará kopaničářská stavení neměla komín, topilo se v ohništi a kozy v zimě byly v lepším případě v síni a v horším v té stejné místnosti jako obyvatelé) A na živobytí si budou také přivydělávat prodejem domácích výrobků návštěvníkům muzea - skanzenu - těch, co je budou chodit s prominutím očumovat.
Tož toto je ten novodobý folklór!?
|
Možná jsem se špatně vyjádřila... Tím "folklorním jevem" jsem mínila jakési obecné označení čehokoli, co dnes nazýváme folklorem... Pokud to převedu na konkrétní případ, proč myslíte, že písničky, které známe z CDček nemjí s folklorem nic společného? Že se to šíří jinou cestou? Když si já ve sklepě na tu písničku vzpomenu, prostě proto, že mně ji něco připomene a začnu ji zpívat, tak jak zpívam já, bez doprovodu muziky, bez meziher, bez úprav, a dyž mně děcka řeknú "Tá je hezká, nauč mně ju...", tak to néni folklor? Přiznejte si, že šíření pomocí masové komunikace je vývoj, přizpůsobení se současné situaci. Posluchač si žádá nahrávky, proč by se mu muzika nepodvolila? Neříkejte, že Vy doma nemáte jediné CD... Je to prostě vývoj, přizpůsobení nové situaci, a buďme rádi, že tu vývoj je, protože, ať se nám to líbí nebo ne, co se nevyvíjí, je odsouzeno k zániku. Jiná věc ovšem je, když musí člověk po vystoupení muziky konstatovat, že zahráli totéž a stejně, jak to zná z CD...
|
| 24. 11. 2006 • ...přece hovoříme o uchovávání tradic regionu |
Aleš Jílek |
No, to jsem rád, že mezi námi jsou stále ti, kteří koše od baní poznají, a že přesně ví jak vznikly, proč vznikly a proč zase mají takový tvar a ne jiný a proč se dělají z takového či onakého materiálu a vlastně ještě stihne mít nad tím obrovský rozhled a nadhled, že si vlastně dokáže představit jak se vzájemně proplítají a na jejich základech vzniká třeba tlakový hrnec.Jaké mají štěstí ty samotné artefakty, že tyto příčiny a důsledky je nezajímají.
A tak milý Jene máte dozajista pravdu, že každý ať si hraje co se mu líbí a posluchač nechť si vybírá a poslouchá či nikoliv. Každý si může za libého zvuku cikád cimbálové muziky prožít se zavřenýma očima ve skanzenu krásné chvíle na palubě zaoceánského parníku nebo prožít bouřlivé chvíle s pálivým rumunským, španělským či italským sluncem ( a vlastně ještě ušetří ).
Jako sahám po víně a vybírám, zajímá mě při výběru spousta parametrů a v podstatě bych si mohl říci, že tam, kde v určitých parametrech vína z naší zeměpisné šířky své možnost vyčerpaly, tam vína z jižnějších poloh teprve parametricky začínají a jsou tedy o poznání lákavější a proto domácí zavrhnu? Ne, i přesto chci volit víno z našeho vinohradu. A proč domácí klobása je tak chuťově odlišná od té euro-konzumní????
A tak je to i s písní.................vůbec mě nezajímají extrémy, které tady v těch košách a banich předkládate, ale celý ten střední a průměrný proud produkce, protože ten vytváří u posluchačů to obecné povědomí o stavu lidové muziky v Čechách a na Moravě, povědomí nejen o muzice, ale vztahu k minulému vůbec.
|
| 24. 11. 2006 • Také mám raději z domácího vinohradu... |
Jan Mička |
... v tom se určitě shodneme a také máme stejný názor na zpívání ve sklepě, jsem asi tak jako vy Aleši euroskeptik. A písniček mám doma dost na různých nosičích, mám i své zamilované muziky, muzikanty i zpěváky. Troufám si velmi bezostyšně tvrdit, že dokáži rozpoznat koše od baní a také za to tvrdě bojovat, narozdíl od vás však nemám odvahu radit umělcům, mistrům, etnografům jak a co mají hrát. Nevím, kde berete zdůvodnění pořád mluvit o nějakém současném lidu, používáte pojmy, které jsou v současném chápání interpretace a tvorby zavádějící a právě proto nepochopitelné, od meritu věci odkloněné. My se tady přece nebavíme o folkloru, ale o jeho interpretaci. A právě proto se původních artefaktů bohužel dotýkají příčiny a důsledky nepochopení, přehlížení, pletení pojmů velmi intenzivně. Oblékáte se do práce do kroje a je to váš běžný oděv? Zpíváte si písničku při práci na poli a zpíváte jen tu vaši z vaší dědiny, jak vám ji při usínání zpívala vaše babička či při koštu vína jste ji společně zpívali se svým dědou? Zajisté NE. Znáte jich z desek, LP, zpěvníků, ze souboru, a jiných, než z vašeho kraje, určitě mnoho. Nesmyslné reminiscence na rádoby folklorní asociace jsou to, čím pletete hlavy a mozky čtenářů a stejně jako "odborníci" z ústavů resuscitujete stav, který neexistuje. Ten, kdo jednou umřel, se může znovu vrátit už jen jako anděl, jako myšlenka, jako inspirace, jako ozvěna, a my ji tak musíme vnímat, radovat se z ní a s takto poznaným dál žít. Vím, že to smíření se s tím je strašné, ale nijak jinak to není, už nikdy nebude!
|
Nechápu, proč pořád dokola omíláte, že žádný folklor neexistuje... Vy máte patent na to, abyste řekl, že tady folklor končí? Na to, že "folklor" zaniká, si stěžovali už romantičtí sběratelé. To, co většina z nás dnes označuje jako vrchol toho takzvaného folkloru, to, co se snažíme zakonzervovat a k čemu se snažíme vracet, označovali tehdy oni jako poslední zbytky. A přesto to tady přetrvalo ještě další dvě stovky let a nevypadá to, že by se to chtělo zčista jasna vytratit. To, co nazýváme folklorem, se prostě jenom transformuje...
|
svou dotčenou reakcí potvrzujete, že zaprvé nečtete vše, co zde bylo k tématu popsáno a zadruhé, že mluvíme o rozdílných věcech.
Přečtěte si prosím příspěvky na tomto webu: v mém případě se soustavně vyjadřuji především a téměř zásadně ke zpracování folkloru na scéně, jeho proměně a k prezentaci folkloru v mediích. O životnosti a životě folkloru v původním prostředí není řeči a já také jeho život i životnost uznávám. Ovšem - potvrzení falešnosti vnímání folkloru či pokračování jeho života v televizi, na CD, na veřejných vystoupeních v Asii či třeba v Praze anebo při krúžkaření ve Slováckém krúžku v Brně, v Praze, či v Chicagu: to je přesně vaše reakce od věci, milá Lenko. Ve chvíli kdy proběhla transformace, už to žádný folklor být nemůže! To byste ale musela opravdu, ale opravdu chtít pochopit lidové umění i folklorní projevy z gruntu a ve všech souvislostech života na dědině v historii, i v současnosti. Obávám se, že naše povrchní debata je pouze plácání do vody a plašení ryb zarytých hluboko v zahnívajícím bahně a se seriózní, poučenou diskuzí nebude mít nikdy nic společného. Ale pro můj vnitřní pocit musím učinit aspoň tyto pokusy o osvětu, byť se vám mohou zdát vytržené z kontextu. Doplnit souvisloti si ovšem můžete už sama, stojíte-li o to. Promiňte...
|
| 29. 11. 2006 • kámo, dojdi na hody |
wee |
...to je to prave folklorni bahno ;-)
|
reagovala jsem dotčeně a uznávám, že možná i trochu unáhleně. Možná právě proto, že jsme mluvili každý o jiné věci. Nicméně přesto s Vámi nemohu souhlasit. Nemyslím, že je možné striktně hranicí oddělit, kde končí folklor a začíná folklorismus. Jistě, jsou krajní polohy obého, ale hranice je nejasná a folklor a folklorismus se ovlivňují vzájemně. Proč odsuzovat folklorismus, když se pod jeho vlivem mnohá písnička dostala zpět do svého přirozeného prostředí, kde se opět šíří přirozenou, můžeme říkat "folklorní" cestou? Mimochodem, pokud se vrátím k "mladým hudcům", mnohdy jim nezbývá, než sáhnout po zpěvnících a CDčkách, protože generace "starých hudců" jim materiál nepředala (nebo možná mezi těmito dvěmi generacemi ještě jedna chybí?) Jeví se mi, že každý z nás pod pojmem transformace rozumí něco jiného. Pokud je transformací převedení na jeviště, vytržení z kontextu, předvádění za peníze... pak s Vámi plně souhlasím, toto není folklor. Já jsem však transformací myslela spíš přizpůsobení se novým podmínkám. Nezbývá mi, než naučit se písničce z CDčka či zpěvníku, protože dnes chybí dostatek zpěvních příležitostí, při kterých by mě jí naučili rodiče či prarodiče. Máte pravdu, zatímco Vy mluvíte výhradně o zpracování folkloru na scéně, já vycházím převážně z důvěrné znalosti reálné situace...
|
| 30. 11. 2006 • Dá se souhlasit |
Vili D. |
Máte, Lenko, pravdu - folklor a folklorismus se v konkrétní době a konkrétní lokalitě prolínají, žijí vedle sebe a pochopitelně se také ovlivňují nejméně od doby romantismu. Celé české národní obrození bylo jedním velkým konstruktem na bázi folklorismu - v jazyce, písemnictví, umění. Jeho výsledky pak nepochybně ovlivnily i živou lidovou kulturu (stačí připomenout českou a moravskou besedu nebo vlivy kodifikace češtiny a jejího šíření ve společnosti - včetně nových slov - na dialekty. Folklor skutečně není mrtvola, a tam kde ještě dnes plní svoje některé původní funkce a předává se spontánně, proměňuje se právě i pod vlivem dnes převažujícího folklorismu. Je to přirozené. Proto je obtížné hovořit ve folkloru o charakteru, stylu atd., na druhou stranu je charakter třeba nějak popsat, stanovit hlavní znaky, aby s k němu dalo přibližovat, aby se dal uchopit, aby se dal rozvíjet v duchu nějakého vývojového řádu a nedocházelo tak k rychlé totální nivelizaci. Aspoň tak si to myslím já.
|
| 27. 11. 2006 • Folklor končí tam (tehdy), kde (kdy) pro něj Brito |
Vili Dekan |
Odpusťte, asi použiji sáhodlouhý citát převzatý od folkloristy B. Beneše, protože si myslím, že není nic špatného na záměně pojmů folklor a folklorismus mezi interprety a milovníky lidových tradic, ale pro účely jakékoli diskuse na toto téma je třeba vědět, jaký nebetyčný rozdíl mezi nimi je, na což se stále snaží upozorňovat Jan Mička. Podobně bych mohl citovat i jiné folkloristy, ale forma klasifikace výčtem v bodech se mi zdá nejvhodnější. Tož sa netočme stále dokola.
FOLKLOR je označení souboru historicky vzniklých slovesných, hudebních, vokálních, tanečních a divadelních projevů, žánrů a komunikačních procesů, které tvoří dlouhodobě přetrvávající OTEVŘENOU (verzálkami i dále zvýrazňuje Vili D.) strukturu stereotypů v rámci lidové tradiční kultury, v níž vznikly. Mají obvykle tyto vlastnosti:
a) jsou to původně individuální skladby, které podléhají vlivu kolektivní tradice lidového umění a vlastnímu povlovnému a často ŽIVELNÉMU vývoji;
b) MĚNÍ SE, ŠÍŘÍ SE, UDRŽUJÍ NEBO DEGENERUJÍ kolektivním podáním, některé z nich (např.anekdoty, vyprávění osobních zážitků) se i v technizovaném prostředí šíří ústně
c) zobrazují se jimi jevy nebo procesy nositelské skupiny, regionu, národa, které jsou předmětem společného živelného zájmu tvůrců a recipientů pro jejich vlastní informaci nebo zábavu;
d) každé předvedení je relativně SAMOSTATNÝM projevem, tj. improvizací časově, místně a společensky podmíněnou;
e) v prostředí původu nebo v jemu blízkém se uskutečňuje "zpětná vazba", tj. taková re-akce recipientů, která OVLIVŇUJE ZPŮSOB A KVALITU PROBÍHAJÍCÍ IMPROVIZACE;
f) folklórní projevy obsahují někdy jen latentní estetickou intenci a jsou žánrově syn-kretické;
g) v dalším historickém vývoji, zejména MIMO PROSTŘEDÍ PŮVODU, nabývají v původní tradiční folklórní tvorbě převahy její složky ESTETICKÉ A ZÁBAVNÉ; některé stabilizované žánry "tradičního" folkloru, např. pohádky, písně aj., SE VNÍMAJÍ V NEPŮVODNÍM PROSTŘEDÍ JAKO NOSTALGICKÉ VZPOMÍNKY NA MINULOST.
FOLKLORISMUS můžeme považovat za záležitost INTELEKTUÁLŮ, ZA UMĚLE VYTVOŘENÝ SOUBOR JEVŮ NEBO PROCESŮ, v němž převažuje důraz na estetické (nebo naopak ekonomické) využití nebo přetvoření tradičních jevů (a vida, jsme u masové kultury – pozn. Vili D.).
Vycházíme-li z výčtu zákonitostí folkloru, můžeme na jejich základě říci, že folklorismus je označení souboru historicky vzniklých slovesných, hudebních, vokálních, tanečních a divadelních projevů, včetně jevů materiální kultury, jimiž se realizuje EXISTENCE, VYUŽITÍ A PŘETVOŘENÍ JEVŮ LIDOVÉ TRADIČNÍ KULTURY V NEPŮVODNÍCH PODMÍNKÁCH A KTERÉ TVOŘÍ DOČASNOU A MÓDNĚ DETERMINOVANOU SLOŽKU národní kultury, v níž vznikly. Mají obvykle tyto vlastnosti:
a) jsou to původem INDIVIDUÁLNÍ projevy a procesy, které NAPODOBUJÍ, PARAFRÁZUJÍ NEBO PŘETVÁŘEJÍ kolektivní tradici lidového umění A VYTVÁŘEJÍ SI VLASTNÍ VÝVOJOVÉ ŘÁDY;
b) vznikají, šíří se, udržují nebo zanikají řízeným nebo živelným procesem v úzké spolupráci s dobovými HROMADNÝMI SDĚLOVACÍMI PROSTŘEDKY (často jde o "spotřební" folklorismus) – jsme zase u masové kultury – pozn. Vili D.;
c) zobrazují se jimi původně tradiční lidové jevy, které mohou nabývat celonárodního významu a které tvoří předmět společného programového a propagovaného zájmu recipientů PRO JEJICH ZÁBAVU, ESTETICKÉ USPOKOJENÍ NEBO EKONOMICKÝ EFEKT;
d) jednotlivé projevy nejsou individuální improvizací v rámci tradice, ale jsou výsledkem tvůrčí … adaptátorské činnosti;
e) "ZPĚTNÁ VAZBA" RECIPIENTŮ - POKUD JE VŮBEC VYVOLÁNA - NEOVLIVŇUJE ZPŮSOB A KVALITU PROJEVŮ FOLKLORISMU;
f) projevy folklorismu obsahují estetickou intenci, která se realizuje v ŽÁNROVÉ VYHRANĚNOSTI, NEBO NAOPAK MOHOU PATŘIT DO OBLASTI KÝČE;
g) jsou zaměřeny NA ESTETICKÉ A ZÁBAVNÉ PŮSOBENÍ, NA INDIVIDUÁLNÍ NOSTALGII RECIPIENTŮ, NA TURISTICKÝ RUCH nebo na podporu národních nebo politických cílů.
My tedy dnes opravdu neděláme folklor, ale jak říká mj. Aleš Jílek (a ve svém prvním pěkném příspěvku připouští Lenka Lubalová), snažíme se utvářet „u posluchačů to obecné povědomí o stavu lidové muziky v Čechách a na Moravě, povědomí nejen o muzice, ale vztahu k minulému vůbec“. My tedy folklor zkoumáme, snažíme se pochopit jeho historické podoby a souvislosti, rekonstruujeme některé jeho součásti a následně ho interpretací „používáme“ ze zcela jiných důvodů. Rozhodně ho nežijeme v jeho nedělitelnosti, ať k němu máme jakýkoli vztah. Ano, rozhodně se o toto dědictví pečovat musí, ale v dnešní době nikdo nezabrání tomu, aby se k němu nepřistupovalo mj. komerčně, politicky, „turisticky“, staromilsky, odborně…, což vždy může mít nějak pozitivní, ale také negativní důsledky.
Jan Mička je osočován, že všechno ví. Ne, on to má jen nastudované, proto nechce míchat koše s baňama. A tak ty mladé vychovávejme v úctě k tradici, ale dejme jim i svobodu a čas na zrání. Protože „folklorní“ autor ji bohužel neměl, protože měl nad sebou knutu kolektivního kulturního stereotypu a v čase mnohem pomalejšího vývoje např. vnějšími vlivy.
|
| 27. 11. 2006 • K nadpisu |
Vili |
Folklor končí tam (a tehdy), kde (kdy) pro něj Britové vymysleli tento nový vědecký pojem a stal se předmětem bádání - promiňte, netušil jsem, že se to celé do nadpisu nevejde.
|
| 30. 10. 2006 • Pozvánka Ke kořenům 2006 |
|
|
Vrelé poďakovanie od Ivana Matisa a celej Golusky za pozvanie k Vám a rodinné prostredie, ktoré ste pre nás učnkujúcich pripravili. Váš festival nám utkvie dlho v pamäti, tak sme sa u Vás dobre citili. Pozdravom z Oravskej Polhory sprianím pekných dní a pracovných úspechov ostáva Ivan Matis Goluska
|
| 01. 11. 2006 • Písně, které vracejí čas |
|
|
| 03. 11. 2006 • Jaromír Nečas čestným občanem Kyjova |
|
|
Svému spolužáku z gymnasia v Bučovicích a dlouholetému kamarádu srdečně blahopřeji.Udělení čestného občanství je jedna z mnoha poct, kterých s mu právem za záluhy o folklor Slovácka dostává
|
| 06. 11. 2006 • K interpretaci textů "nářečních" lidových písní |
|
|
| 09. 11. 2006 • Interpretace-nářečí ?! |
V.Sofka |
Obecnou otázkou je původ písně ?! Písničky většinou "putovaly krajem" a jejich nářečí se měnilo (někdy i slova textu). Zápis lidové písně je tedy poplatný dané době, t.j.v místě známému textu a melodii, i interpretaci konkrétního zpěváka. Píseň tak může mít mnoho textových i hudebních variant. Mimo to není při interpretaci snadné prezentovat píseň v "nářeční" podobě, vzhledem k obtížnosti "nářeční" výslovnosti písmen, či slabik, takže jiný projev lze očekávat od "folklorního" přednesu presentujícího podobu písničky v dané oblasti, jiný při zpěvu "školních dítek", jiný od lidu obecného.
|
| 09. 11. 2006 • ...jeden o koze, druhý o voze... |
Jan Mička |
To, že si pleteme vzájemně obsah pojmů je nejzásadnějším negativním vlivem v této nekončící a dokola se točící diskuzi, ať se Vili snažíš seč můžeš. Jak jsem nedávno skepticky poznamenal o předpokládaném nevýsledku symposia ve Strážnici: ptáš se i ty, kde jsou nějaké výstupy - zatím nikde (anebo mě - poučení - naveďte) ani slovo. Připomínám pro nevědoucí, že tam právě měli vědci i další přihlášení diskutovat především o prezentaci současného folkloru a také o obsahu pojmů.
Nejen v této diskuzi, ale obecně se namísto vyjasňování toho, co to vlastně ten současný nepatrný zbytek původního tradičního způsobu života - dovolte napsat lidového - je, neustále oblbujeme. Buď tím, že nesmyslně tvrdíme něco o životnosti folkloru, anebo mluvíme o jakémsi folklorním hnutí, které neexistuje, ale pro potřeby opodstatnění existence státních institucí je stále vytahujeme z hlubokých časů združstevňování, nové folklorní tvorby atp. Nevzpomínáte? Tak si honem vzpomeňte, ty knížky s údajnými folklorními písničkami přece máme doma i s jejich autory! Co pořád pletete s lidovým uměním, když dnes už přece žádný lid neexistuje, natož na scéně. Jeden mluví o interpretaci písně, druhý o interpretaci folklorní písně, třetí o uvlivnění interpreta písní, čtvrtý o působení písně a ovlivnění posluchače atd. Každý si pod slovem foklor představuje něco odlišného a pletou všichni koše z baňama, protože si vzájemně nerozumí. A jak mohou - na jedné straně poučený kulturolog, s obrovským nadhledem, vzděláním, praxí i vhledem do budoucna diskutuje promiňte - buď s nevzdělaným diletantem, nebo s životním pesimistou, nebo s šovinistickým lokálpatriotem, nebo s klapkami omezeným rádobyfokloristou. Anebo s laikem, který sice používá selský rozum, ale ten také nestačí, míním já. Každý si myslí, že má svou pravdu - a on ji v podstatě má. Protože neexistuje přijatý či potvrzený modul, není žádná premisa, žádné paradigma, není osobnost, která by byla schopna převzít odpovědnost, resp. vůči níž by se mohli vymezit obsahy pojmů také pro laickou veřejnost, kterou jsme právě my v této diskuzi. Anebo - přesněji - aby výstupy z odborných symposií, výzkumů a publikací dostaly takovou váhu, medializaci, veřejnou, osobnostní a institucionální podporu, která by konečně vymezila aspoň v obecné - laické rovině obsahy těch činností a pojmů pro veřejnost.
Prosím, nemluvme pořád o jakémsi folkloru.
Ten, o němž se tady více méně dohadujeme, neexistuje. Naše kulturní dědictví je bohaté, krásné, inspirující, nepřeberné nejen pro zazpívání ve sklepě, a má šanci přežít v jiných formách a rozvíjet se interpretačně i umělecky tak, jako jej uchovali i rozvíjeli, transformovali anebo použili jako inspiraci osobnosti v dějinách. Lidové umění a folklor jako jedna z forem života a kulturního projevu dnes již neexistujícího lidu je nesmírně bohaté i obsahem i poučením a je jednou z mnoha součástí kulturní identity současného člověka nejen v kontextu státu, ale globálního světa. Právě proto se mně zdá nesmyslné, jak se nejsme schopni a především ochotni pochopit, i když se v podstatě chápeme...že. Tak co - jsou nějaké výstupy toho strážnického sympozia? Anebo je to jako v šedesátých a potom v osmdesátých létech, kdy se obsahy pojmů vymezili, strukturovaly, objasnily, a dnes jakoby o nich nikdo nevěděl, či nechtěl vědět?
|
| 10. 11. 2006 • Sedem nocí nespala sem,bazaličku nežala sem |
Mila Šimčáková |
Souhlasím s názorem o pazgřivcování krásných lidový písní.
Také někreterá skupina bez vlastní tvořivosti se přiživuje na lidové písni.A tak když v uvedené písní nežala sem bazaličku,přišly hajníci,trhali ji šněrovačku.Ale v této produkci napadá dívenka hajníky aby netrhali bazaličku,protože jí ji nedali.Ale ona v originále napadá,aby jí netrhali šněrovačku,protože jí ji nadali.Ale těmto analfabetům je to asi fuk a mladí tleskají,protože je to dynamické podání,ikdyž smysl text nedává.
|
| 13. 11. 2006 • Konečně veselo |
J.Petrů |
Humor s jakým vstupuje paní Šimčáková na scénu jsem tu už dlouho postrádal. Jen tak dál. Jura
|
| 07. 11. 2006 • Vlčnovjánek slavil pětačtyřicetiny |
|
|
| 09. 11. 2006 • Slovácké Nedakonice aneb Jak to chodí u nás |
|
|
| 13. 11. 2006 • Přespolní ženy „oživují“ ve Velké star |
|
|
| 14. 11. 2006 • Zpěváček - Slávik 2006 |
|
|
| 16. 11. 2006 • Hodovat se dá na Slovácku i bez krojů |
|
|
| 20. 11. 2006 • Tkalcovský stav - dříve zdroj obživy, nyní zábava |
|
|
| 21. 11. 2006 • Valaši majú své "Slovácko" |
|
|
| 23. 11. 2006 • Oslava "desítky" sboru v Hroznové Lhotě |
|
|
| 27. 11. 2006 • Haltravan - Písničky z kraje pod Čerchovem |
|
|
Měli jsme nejednou tu čest posedět s klenskými chlapy v jejich "kočárovně", nebo na dvoře klenské pošty pod korunami stromů... -pochopitelně při dobrém pivě od pana starosty a s nášimi dudami. Vzpomínáme i na vzácné chvíle, kdy tam s námi sedávali i Albert s Oldou....
O to více musíme ocenit jejich vůli pokračovat v tvůrčí práci i po ztrátě tolik výrazných vedoucích osobností. Zhostili se toho skvěle!!!
A my jim přejeme k vydání jejich prvního CD, vše nejlepší.., aby ty jejich chodské písničky nezanikly ve shonu dnešní doby.. -a hlavně aby následova další a další CD z té jejich jejich překrásné "chodské pokladnice"!! Vždyť ty písničky jsou i také "náše".., -proto tam také ze všeho nejraději jezdíme...!
Jarda Pečený a Vláďa Kovářík, www.prdus.com
|
| 29. 11. 2006 • Podohradí postaru i v současnosti |
|
|
| 04. 12. 2006 • Kolem Váhu s Horňáky a krasohledem |
|
|
| 06. 12. 2006 • Souznění 2006 |
|
|
| 07. 12. 2006 • Mikulášské zpívání |
|
|
| 09. 12. 2006 • Adventní koncertování |
|
|
Velmi sa mi to pacilo jak sme boli u vas.Aj my chceme sprevádzkovať internetovú stránku.
S pozdravom Malí Huslisti z Červeníka
|
| 11. 12. 2006 • Na koledu do Velké |
|
|
| 13. 12. 2006 • Skrytý poklad nivnického kroje |
|
|
| 18. 12. 2006 • Plzeňáček jubilující |
|
|
No jo, jsem rád, že mě tam aspoň jmenovali...:-)
Níže publikuji své vlastní, s nikým neprodiskutované názory, takže si myslete, co chcete, ale si za tím trvám.
A s tou taneční složkou: PODLE MĚ: nám nejde o to, aby naši napůl tanečníci, napůl zpěváci předváděli nějaké ejhle-taneční kreace, my jsme naše vystoupení chtěli takto oživit. A myslím, že kdo se v těch "rádobytanečcích" nehrabe dopodrobna, musí ho to pohladit ne-li na duši, tak minimálně na oku.
Domnívám se, že tady není důležité, jestli kluk udělá druhý krok o pár centimetrů kratší než první, ale o tu radost z muziky.
Pokud si můj příspěvek vůbec někdo četl, a dokonce dočetl až do konce, rád bych mu poděkoval: není nic nudnějšího než pročítat improvizované žvásty jakéhosi názorově nevyzrálého puberťáka, za kterého se, při vší sebekritice, ještě pokládám.
-jinak jsem samozřejmě velmi inteligentní mladý muž (no dobře, je mi 14...) :-D
|
| 09. 01. 2007 • Kulihrášku |
Vili |
Ondro Hrachu - Kulihrachu, vždyť je to strašně fajn, že se nebojíš, dokonce se chceš k něčemu vyjádřit posvém. Krok pozadu či popředu - to je fajn, když tě to baví a když cítíš, že tomu něco chceš dát. Umět sdělit zážitek, to je kus inteligence, ať ti je, kolik je.
|
....ale toho Kulihráška už jsem si užil dost, takže příště bude stačit jméno:)
zdravím
|
Jo, ještě bych rád připomněl, že neexistuje souvislost mezi naším souborem a výše uveřejněnou fotografií jakéhosi MORAVSKÉHO souboru.
Plzeňáček je folklórní soubor, který, zdůrazňuji, zpracovává výhradně písničky ze ZÁPADNÍCH A JIŽNÍCH Čech (hlavně z okolí Plzně, vizte název)
Díky, nashle
|
jukněte na http://www.plzenacek-zusbs.ic.cz
(musím dělat reklamu) 8-)
|
| 19. 12. 2006 • Polepšené pěsničky Ludvíka Vaculíka |
|
|
| 20. 12. 2006 • Oprášený svatební zvyk družení nevěsty |
|
|
| 28. 12. 2006 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
|
| 28. 12. 2006 • Studie si fakt zaslouží pozornost!!! |
Viliam Dekan |
Je to rozhodně jeden z nejzajímavějších článků na stránkách FolklorWeb.cz. Dík za tento kulturně antropologický "vhled". Nedalo se k němu během roku vyjadřovat, tedy k jednotlivým částem, ale mám pocit, že nyní se vánoční cyklus 5. částí uzavírá. Takže teď je to už namístě, resp. bylo by namístě, k němu rozpoutat i diskusi. Rozhodně mi tam chybí některé argumenty, které by stály za zmínku a vnesly by do tématu trochu jiné, (ač málo) odlišné pohledy. Ale vlastně si nejsem jist, byla-li 5. část úplným závěrem (asi by nebylo od věci na konci jednotlivých částí uvádět, že to bude mít pokračování, nebo že je to už závěrečný text!). Přesto díky, až to přečtu znovu v celku, pokusím se doplnit i ty jiné pohledy, které - alespoň mně - zde ještě stále chybí. Vánoce jsou za námi, tak Vám oběma autorkám přeju vše nej… do nového roku. A taky všem návštěvníkům těchto stránek, a samozřejmě i jejich tvůrcům!
|
Vili, autorka příspěvků - paní Jirková - slíbila ještě jednu část, šestou a zřejmě i závěrečnou. Na tvé názory se těšíme. A taky ti přeji hezký zbytek roku.
|
| 01. 01. 2007 • Hra na cimbál oceněna Zlatým oříškem |
|
|
Vážený pane Jílku,
s velkým zájmem jsme včera sledovali v televizi udělování ceny Zlatý oříšek. Drželi jsme palce Vaší Gabriele, z jejího ocenění jsme měli radost. Těšilo nás také, že reprezentovala naše Hukvaldy.
Dovolte, abychom z celého srdce poblahopřáli Gabince k jejímu úspěchu - ocenění Zlatým oříškem. Přejeme jí další úspěchy, a to nejen v hře na cibmál, ale také ve škole, a též mnoho zdraví.
Jaroslav a Karla Klečkovi
|
Pořad jsme s rodinou náhodně zachytili, i když jsme přes volné dny moc televizi nesledovali, a moc se nám líbil.
Pozorně ho sledovaly i mé dvě malé děti Vojta(7) a Bělinka(4). Se zatajeným dechem ony, ale i já se ženou, sledovaly, čemu všemu se děti u nás v současnosti věnují.
Pozdravujte dcerku, ale vím, že uznání patří hodně i rodičům, kteří svým dětem neváhají dát kus času a sebe. To je podle mě nejlepší investice do budoucnosti nejen vlastní rodiny, ale i lidstva! Opatrujte sa! Vlastimil
|
Ahoj. Máš e-mail? Nebo ICQ??? PÁPÁ
|
| 04. 01. 2007 • Chodové v pověstech |
|
|
| 08. 01. 2007 • Folklor mění tvář a Synek odchází! |
|
|
| 08. 01. 2007 • Moje stanovisko k Novému Folkloru |
Vili |
Vítám novou podobu časopisu Folklor, protože jsem přesvědčen, že beze změn není vývoje, že hledání dalších cest nesnese setrvávání na tom, co tu již bylo, a být s tím stoprocentně spokojen. A souhlasím i s tím, že první číslo „nového“ ještě nemůže prezentovat cílový stav toho, jak by měl časopis dle nové koncepce vypadat, že na hodnocení je třeba počkat alespoň na další dvě čísla 18. ročníku.
Zdá se mi ale s podivem, že tak důležitý krok, jakým je zásadní změna podstaty (tím vůbec nemyslím periodicity – měsíčník je vždy lepší než dvouměsíčník, nebo dokonce kdysi jen čtvrtletník) cílení a obsahového zaměření časopisu, nebyl předem diskutován s členskou základnou, nebyl ani schválen valnou hromadou.
Jistě - mediální odborníci či novináři, jakými jsou předseda mediální komise FoS ČR a nový šéfredaktor Folkloru a další, mají řadu zkušeností a vědí, jak má dnes jakýkoli časopis vypadat, aby měl šanci zaujmout. K tomu nepotřebují být ani trochu odborníci v oblasti tradiční lidové kultury, stačí zájem se v této oblasti pohybovat. Chápu snahy, aby časopis byl čtivý také / především pro nekvalifikovaného čtenáře – je to vhodná forma popularizace folkloru a tradičního lidového umění (ovšem jak toho dosáhnout s nákladem 2000 výtisků?). Na druhé straně mi není jasné, kam budou moci vedoucí souborů, ředitelé festivalů a členové FoS ČR psát o vlastní činnosti, o svých názorech, zkušenostech, výhradách k činnosti jejich sdružení? Nikde jinde jim nic takového nikdo nezveřejní – a v tom proto byla dosavadní jedinečnost a nenahraditelnost Folkloru.
Přesunutí většiny takových materiálů na web FoS.cz by byla praxe jistě prospěšná, ale jen za předpokladu, že by byly tyto stránky svobodné, otevřené a přátelské – jenže ony jsou cenzurované! Ne každý příspěvek je zveřejněn, diskuse dokonce byla ZAKÁZÁNA (viz http://diskuse.fos.cz/public/diskuse.phtml?kniha=24). Zdá se mi prostě, že časopis určený pro vnitřní potřeby a dokumentaci činnosti FoS.cz bude nyní citelně chybět, protože jiný zde není, zatímco nový časopis se bude podobat svou populárností řadě jiných, které na našem trhu jsou, jsou obrázkovější, tak trochu bulvárnější, aby zaujaly, ale mají malou výpovědní hodnotu, už samotným omezeným počten stran a povinnou pestrostí (tj. všehochutí): s obligátními rubrikami rozhovor s celebritou, zajímavý příběh z akce, z deníčku přepracovaných „mocných“, kuchařka, horoskop, křížovka atd.
Přesto novému Folkloru držím palce, protože věřím, že by mohl fungovat právě při popularizaci naší oblasti zájmu mezi širokou veřejností, ovšem za předpokladu, že se web FoS.cz otevře. Tedy přestane být cenzurovaný, což se do dnešní doby opravdu nehodí.
Toto svoje stanovisko jsem zveřejnil i na http://narodnikrojovyples.blog.cz/ v komentáři k článku Folklor plnoletý, jediném místě, kde FoS.cz umožňuje diskusi, jenže o tom skoro nikdo neví.
|
...ale sssuuuper názor pana Mičky k tomuhle vyšel na netu na narodnikrojovyples.blog.cz u článku k plnoletýmu časáčku F. Btw otázka pro pana Mičku: proč jste svoje povídání nazavěsil i tu na folklorweb? Jinak fakt dobrý, ale víte něco víc, proč se foska chová tak out a amiss? Je to snad každýmu fuk?
|
| 11. 01. 2007 • ...vím, proč se tak chová, ale nechápu proč, chápe |
Jan Mička |
Dobrá kritika vyžaduje znalosti, důslednost a především odvahu. A také fórum, které kritice dá prostor, adekvátní tématu. Není uměním kritizovat apriori. Podle mých zkušeností naše společnost není schopna přijmout žádnou kritiku, natož odbornou a konstruktivní. Dosaďte si, proč FoS nejprve cenzuroval, a později zrušil fórum na svém webu. Znáte-li osoby stojící v čele sdružení, pak to víte. Proč ne zde? Myslím si, že reakce k časopisu FoSu by se měly odvíjet na jeho půdě, i když je v současnosti téměř nulová možnost a otevřený blog je jen velmi krátkodobý výpadek ostražitosti...
Tak nyní opravdu jen malý krůček zpět: Ve folkloru 5/2006 jsem si už poučen přečetl znovu příspěvek Oldřicha Koudelky "Lidové tradice a média VIII", str. 24/25. Takový povrchní blábol, špatně spojované věty, nesrozumitelné formulace, chyby (minimálně šest), zkrátka paskvil (a proto si nejsem jist, zda tu špatnou práci neodvedly obě korektorky z týmu Františkova schválně, aby se poznalo, co je zač). Jsem doma... Pan Koudelka o sobě třikrát opakoval, že je novinářem. Už tehdy věděl, že bude vést časopis, vyplývá to z formulací a sebevědomých dřístů, nabubřelost z toho trčí jako sláma z bot. Na start se chodí s týmem odborníků v zádech, v plné sportovní výbavě, v tretrách, a především trénovaný. Nový Folklor jde na start v papučích, bez výbavy odpovídající potřebám disciplíny a trénovanosti soupeřů, s vedoucím týmu, co odbornost nahrazuje politikařením, s týmem, kterému chybí výbava a kvalita.
K obsahu: Vztah se nevytvoří tím, že z města budete jezdit do dědiny. Vždy budete v Čechách lufťákem a u nás na Moravě měšťákem. Venkovanem musíte být, nejde se jím stát. Vím to jako rodák "z kraja", venkovan, co se z města, kde žije, vracel mezi svůj lid nepoznán a který o to, aby jím znovu byl, velmi stál a stojí. A vnitřně jím je pořád. Proto mě ty kecy, jak je třeba, aby o nás měšťáci psali, iritují. Je to zkrátka jinak, pane šéfredaktore. Nevím nevím. Možná jste si to rozhodnutí měl rozmyslet až vlak zastaví - třeba na vás podvědomě působila euforie z melodie kolejí?
A komu je to FUK? - Ano, je to téměř každému FUK. Kdyby nebylo, Franta by byl stále šéfredaktorem, časopis by byl takový, jaký by ho chtěli mít jeho čtenáři, a ve vedení FoSu by byli lidé, kteří vědí, o co ve folkloru jde, protože by je volili lidé, a ne ovce!
|
| 11. 01. 2007 • http://narodnikrojovyples.blog.cz/0701/folklor-pln |
klarašafran |
Nevim jestli mam právo, ale je mi líto, pane Mičko, že vaše úvahy nejsou napsané tu. Lepší byl váš komentář na blogu, tady na foklorwebuo něm nikdo neví Radši vás trochu ocitju: Nezbytnou podmínkou pro populární tvář časopisu jsou prachy, jichž, jak přiznává sám šéfredaktor, není již v začátku. Jako zkušený publicista zajisté ví, kolik dá práce vydat nějakou knihu, resp. sehnat finance na její vydání. Opravdu mě zajímá marketingový plán popularizace časopisu včetně finančního rozpočtu na jeho prosazení na trhu, dostupnost v distribuci, získání inzerentů, sponzorů. Vzpomínám na kritiku bývalého šéfredaktora ze strany výboru FoSu, že všechny fotky v časopise jsou jeho... První číslo 2007 jsou stejně tak především fotky pana Koudelky. Aspoň pro toto první číslo jich mohlo být ještě víc - třeba i od Franty Synka, neříkejte, že to nešlo...Aby se dosáhlo skutečně avizovaného stylu - tzn. obrázkového časopisu s velkými fotkami. K jejich úrovni se raději nevyjadřuji. O grafickém zpracování a "layoutu" musím ovšem říci, že je to opravdu, ale opravdu slabota. S úrovní posledního tvaru formátu A5 Folkloru Honzy Dobeše absolutně nesrovnatelné. K náplni a stukturování rubrik bych měl vyčkat, až se tvar usadí, jak říká Vili. Nedá mě, abych se sám sebe zeptal, komu vlastně se má časopis věnovat? Když si ho platí členové sdružení, (a oni si ho v podstatě - těmi granty, i příspěvky, i svou činností platí, vážení), měl by sloužit jim především, k jejich informovanosti, k jejich prezentaci, jejich vzdělávání, budou-li o to stát. A především by měl dostát obsahu svého názvu. Velmi se obávám, že rozmělnění jeho nového obsahu do vágního "věnovat se lidové kultuře, životě na venkově" bude směřovat jinam, než folklor (a abych byl úplně přesný tak hlavně folklorismus a všechny jeho současné formy )prezentovaný folklorními soubory a skupinami jako hlavními hybateli současné kultury na venkově potřebuje a vlastně má z podstaty náplně obsahu funkce folklorního sdružení dostávat zpět!
Proto moje největší výhrada je k tomu, jak se "hrad" rozhodl sám za sebe, že změní formu časopisu bez členské základny. Kdo máte čas, chuť a odolnost, stáhněte si jubilejní Folklor ze stránek www.folklorweb.cz, a pročtěte si sentence a postoje Zdeňka Pšenici k tomu, jak měl podle něho časopis vypadat před několika měsíci, jak má být k dispozici pro členskou základnu.
Promiňte že jsem vás vykradla, ale je mi trochu trapně za vaši generaci. V prvním příspěvku do diskuze vili D. v zásadě se změnou souhlasí a chce na něco pořád čekat. Ve vašem komentáři zde na folklorwebu je spíš zlost a lepší komentář váš necháte jen na nějakém zapadlém blogu který nkdo nenajde. Tom anderle rovnou prohlásí že ho to nezajímá a nerozumí o co kráčí, protože se k časopisu prý vůbec nedostane, i když vlastně když chce tak jo. Ste všichni divní, děláte že nemůžete nic dělat!!!!! Ssssrrr*t na politikaření starých páprdů, který se nedohodnou ani na stejné věci. Ten výroční folklor jsem si stáhla a z řečí pana Pšenici mi je na zvracení, když vidím co se děje ajak to dopadá.
|
| 12. 01. 2007 • Ano Kláro, máte pravdu! V tom prvním, ve druhém, v |
Jan Mička |
|
To mi teda vůbec nebere. Folklor jsem v souboru viděl doteďka tak dvakrát do roka. Tak o co vlastně jde? Ale když jsem teď měl možnost prolistovat jedničku tak jsem začal zhánět minulé časopisy. Kamarád mi půjčil loňskou 3 a 4. Tož teda imh: grafika nového je fakt zprčená,to ten malý formát měl asi pana grafika. V jedničce mi taky nic z článků nezaujalo. V to starém se dá aspoň cosik vybrat. Ale chtěl jsem stáhnout ten jubilejní časopis, nikdy jsem ho neměl v rukách - ale URL adresa na servru nenajitá. Nač se to tedy nabízí!Nakonec jsem to stáhnul z jiného místa tady: http://www.folklorweb.cz/clanky/20050727.php .Tak nerozumím, proč se to nabízí zybtečně znovu kdyz stejne odkaz nefunguje.
|
Tome, muzigante, na základě tvé připomínky, že se jubilejní Folklor nedá z tohoto článku stáhnout, jsem to vyzkoušel z několika počítačů i různých připojení. Vždy se mi to povedlo. Takže si myslím, že v tomto případě odkaz funguje. A proč jej uvádíme znovu? Jednouše proto, že si to autor článku přál... a také proto, že to tady i podle nás patří. Dyť to byla z velké části Frantova práce...)))
|
| 11. 01. 2007 • Zadržte, děcka |
Tom A. |
Tak se tu objevila smutná zpráva o Janovi Miroslavovi Kristů. Jak říká pan Vrba - čest jeho památce. Nehádejme se aspoň den o blbostěch. Za to život dobrého člověka kvůlivák nejakému časopisu o kterém skoro nikdo neví a nikdo ho nikdy skoro nečetl nestojí. Kdoví jestli ho JMK vůbec někdy viděl a četl. Ale on byl dobrý člověk. Pomáhal.
|
| 11. 01. 2007 • Tom má pravdu |
Vili D. |
Zpráva o Janu Miroslavu Kristovi je smutná a nyní jistě významnější, než tato debata. S Tomem i Klárou bych rád diskutoval raději až jindy o názorech nás "starých", i když asi o pár let mladších, než byl brněnský J.M. Krist. Možná raději osobně, ale svůj mail ani jeden neuvedli. Je to jejich právo, ale já s tím nesouhlasím (vizte můj článek o etice diskuse na http://www.folklorweb.cz/clanky/20050329.php). Ale važme si raději našich starších kolegů. Mnohému nás učili, najednou tu přestávají být. I oni měli své vášnivé půtky za věc, a ty které nedořešili, zůstanou stejně na nás. Ale teď se zastavme v hašteření a alespoň na chvíli vzdejme čest jednomu ukončenému životu angažovanému ve stejné věci, o kterou jde i nám.
|
| 16. 01. 2007 • Ad diskuse na http://narodnikrojovyples.blog.cz/07 |
Vili |
V této diskusi se odvolávalo i na blog národního krojového plesu, konkrétně na diskusi pod rozhovorem s novým šéfredaktorem. No, ale ona už tam dnes žádná není. Místo ní je tam jen následující hláška:
"Nový komentář. Přidávání komentářů již bylo ukončeno." Takže již neplatí, co jsem napsal, že tento blog je jediným internetovým nástrojem FoSu, kde FoS ještě dovoluje svobodnou výměnu názorů. Škoda. Oba přidané názory, které jsem zaregistroval (resp. první jsem sám napsal a nevím, zda se potom někdo přidal), byly vymazány.
|
| 16. 01. 2007 • Nápověda |
David |
No jo, Vili, když jsi jim napověděl - tak ho smazali.
|
Milí přátelé a naši čtenářové,
jsem rád, že aspoň tady "u nás" na FolklorWebu si můžete vjíždět do vlasů, co je libo. Proto jsme taky tuhle strukturu vymýšleli. A proto bych taky rád nadhodil ještě jedno témátko - co vám tu chybí? Nebo ještě dál - co tu chybí těm, kteří sem ještě nechodí.
Slibuji, že diskuze mazat nehodláme (pokud nedojde k etickému nebo právnímu excesu) a že se o vás chceme starat.
Omlouvám se, že narušuji jinak dráždivou diskuzi, ale především náměty od vás nám pomáhají. Zvlášť po dnešním setkání celého realizační týmu serveru FolklorWeb.cz jsem plný chuti udělat pro vás tady zase něco dalšího či lepšího.
Jen trapně ještě připomenu, že FolklorWeb.cz je od svého vzniku nezávislým a nekomerčním, státem nijak nedotovaným projektem - provozovatel má statut občanského sdružení, tedy organizace nestátní a neziskové.
A závěrem špílec ;-) Během několika málo dnů na tomto místě vyjde rozhovor se novým šéfredaktorem časopisu Folklor. Takže tato - mnou tak narušená - diskuze bude určitě příjemně (a konstruktivně!) pokračovat.
Choďte sem častěji a řekněte to i dalším
Honza, FolklorWeb.cz
|
| 19. 01. 2007 • To je dobře |
Adam |
že jste zveřejnili i ten další rozhovor. Tedy aspoň já si myslím, že tak by to mělo být, dát prostor oběma stranám. Však čtenáři si už udělají vlastní názor.
|
jste nepřipojili i to první číslo Folkloru, aby se dalo porovnávat? Právě teď je to to, co chybí, protože v prvním rozhovoru se o něco hmatatelného dá opřít. Až mě napadne něco dalšího, napíšu to redakci.
|
| 19. 01. 2007 • Časopis Folklor a zveřejňování příspěvků |
Vladan Jílek |
Adame, zveřejňujeme všechny příspěvky, které nám do redakce dojdou (pokud tedy jsou z oblasti "folkloru" a pokud nejsou vulgární či jinak morálně nepřípustné). Pokud nejde o časově naléhavé sdělení (jako nyní např. úmrtí), pak články publikujeme podle toho, jak k nám dochází (až na čestné vyjímky).
A co se týká toho, proč jsme nezveřejnili i časopis Folklor č. 1? Je to prosté... nikdo nám jej v .pdf nezaslal. Takže kdyby jej autor připojil v rozumné velikosti, tak bychom jej určitě zveřejnili. Ale nebuď smutný, určitě ho najdeš na stránkách Folklorního sdružení.
|
Teď třeba nevím, jestli vůbec někde nový časopis elektronicky najdete - stránky Folklorní sdružení vracejí hlášku "Server nelze najít". Navíc, pokud bychom ho tentokrát publikovali, mohlo by to zavánět tradicí a to bych nerad. Jubilejní Folklor byl výjimkou ve všech ohledech, v případě tohoto článku bych ještě chápal, že u takové bomby, za jakou nový Folklor šéfredaktor a pan Hrzal považují, bychom jej ukázat mohli, ale dál už nic. Bohužel, jak píše Vladan, jsme k publikování časopis nedostali a navíc vám teď nemůžeme ani poskytnout funkční odkaz - server neexistuje.
Každopádně nový Folklor dostal pěkných pár facek. Jako vedoucí redaktor několika periodik jsem několikrát stál před relaunchem - "znovuvypuštěním" časopisu v pozměněné podobě. Dbal jsem rad matadorů v oblasti vydavatelství časopisů a na každém přechodu jsme s celým týmem dřeli téměř 1 rok. Vyplatilo se to a navíc jsme mohli postupně čtenáře zvykat na nový formát, barevnost, rubriky, témata i formu všech sdělení. Časopis Folklor (ČF) se rozhodl pro radikální řez se všemi průvodními jevy a dosud nezvládnutým profilem. Ano, "určitě pochopíte průvodní nemoci"... To můžu napsat, ale chybí vysvětlení. Dosud jsem zkrátka nepochopil, proč k tomu všemu došlo, proč je ČF teď takový, jaký je.
1) Nebyl jsem zastáncem muzejních vycházek v bývalém ČF typu "před 5 měsíci vystoupil soubor XY ve vesnici ABC a zatleskal jim i starosta". Ale bude to teď jiné? Snad jen těch "5 měsíců" se změní na 5 týdnů. Je to ale zlepšení?
2) Zfušovaná obálka má být cestou k novým čtenářům? Má mi sdělovat "čti mě", jsem lepší? Tahle obálka? Kde název časopisu není k přečtení, nikdy nebude a nemá použitelný "logotyp"? Kde pět barevných pruhů s hlavními lákadly není dopasovaných a prosvítají mezi nimi černé linky? Kde ani soutisk v ofsetu nedopadl, jak má a červená je posunutá? Kde texty jsou v nejotřepanějším písmu Times ve verzálkách (všechna písmena velká)? To je moderní časopis? Kde nadpisy lákadel "headlines" připomínají titulky z Rudého práva? Kde chudák původně nejspíš hezké děvče je vypoulené objektivem "rybí oko"?
3) Kde jsou uvedeni autoři fotek Fotogalerie? Kdo fotil fotku na titulní straně? Chci ho lynčovat, ale nemůžu být konkrétní!
4) Proč se ty otřesné barevné pruhy z titulní strany nepromítnou i dovnitř časopisu? Jsou tam tedy nějaké obsahové sekce? Nebo budeme plácat články za sebe, jak nám přijdou do ruky? Samozřejmě óda na zřizovatele musí být první...
5) Přehled folklorních pořadů na str. 19 je ubohý - buď má být uveden jako "z mnohem širší nabídky ČRo vybíráme", nebo má uvést všechny stanice ČRo a jejich folklorní pořady. Což - uznávám - by vydalo na 3 strany. My totiž v Olomouci máme taky rozhlas, víte, milí Pražáci? A taky tu máme velmi kvalitní a poslouchatelné pořady. A určitě jsou folklornější a přínosnější než Radek Brzobohatý ve sklípku.
6) Kdo splácal grafiku časopisu? Kdo na str. 20-21 stvořil takovou barevnou obludnost? Opravdu tohle provedl pan Kubišta, jak se píše v tiráži? Potom klobouk dolů a gratuluji k snadno odfláknuté práci za pěkné peníze. Byly i z mých daní, přátelé!
7) Vážně mě má zajímat, jak chválí liška svůj ocas - manželka svého jedinečného novopečeného šéfredaktora? 20 let zpět?
8) "Nad dopisy diváků" je legrace cimrmanovského typu, že jo? Jinak bych potřeboval mikrotenový sáček, který se rozdává dětem v autobusech při delším cestování na letní tábor. Bavím se představou, jak šéfredaktor doma na vesničce sedí s manželkou a "stváří" upřímné a děkovné dopisy.
9) Je zvláštní, že hodně lidí dostane časopis zdarma, ač má určenu cenu předplatného. Jedno číslo v přepočtu zhruba za 43 koruny. 24 stran? Takových stran? Nepraktického formátu? Zbytečné a nevyužité barvy? Kde se najdou noví čtenáři? Ve stáncích? Vždyť není dána cena jednoho výtisku...
Držím palce všemu dobrému. V případě ČF ale mám strach předem a děkuji Františku Synkovi minimálně za to, jak časopis do minulého roku vypadal.
Bojím se dalšího čísla!
|
| 22. 01. 2007 • Přes oblibu old spice cesta k lepšímu „produ |
Vili Dekan |
Potěšil mě komentář Honzy Žůrka Folklor dostal přes hubu. Nikoli ze škodolibé radosti, protože časopisu fandím, o jeho potřebě nepochybuji a vítám každý krok k jeho dalšímu zlepšování. Potěšil mne svojí věcností a jasným formulováním toho, proč se kýženého cíle posunout časopis dál nepodařilo. Honza Mička to nahodil ve svém vymazaném příspěvku na Narodnikrojovyples.blog.cz z hlediska grafiky, jazyka i obsahu, Honza Žůrek ty nahozené výtky ozřejmil konkrétními fakty.
Pokusím se o totéž, ale zaměřím se více na jazyk a obsah. Když Honza Mička psal, že se časopis hemží chybami, nedalo mi to, vzal jsem korektorskou tužku – a nový ČF jsem si počmáral (což na druhou stranu nyní bohužel brání jej naskenovat a vytvořit náhledové PDF k zavěšení – jiný výtisk totiž nevlastním).
Přesto přidám ještě stručnou noticku ke grafice. Dosti otřesná, už vůbec ne moderní, jak bylo slibováno. Raději pominu první stranu obálky, ale hned druhá – Fotogalerie, je celkově zpackaná, titulek se vymyká ostatním titulkům rubrik a nepochopitelně zabírá místo pro celou jednu fotku! Na čtvrté straně obálky je pak oficiální znak FoSu z nejasných důvodů „rozsvícený“ – že by pro vylepšení? – jakousi vloženou červenooranžovou čtyřcípou hvězdou! Nová koncepce se holedbá tím, že časopis bude více obrázkový. Ovšem takové pojetí kromě kvalitních fotografií vyžaduje také předtiskovou úpravu každé z nich, prostě, výřez, retuš, úprava barev, které tu naprosto chybí. Chybí mi i rozmanitější práce s umísťováním fotografií – zcela chybí fotografie na spad, a to je moderní!, doslova uráží barevný podkladový rámeček u fotografie obálky Vaculíkovy knížky, a vůbec přehršel rámečků, dokonce některých s „vykousnutými“ rohy, což bych toleroval možná u školního časopisu.
Ale ke slíbené jazykové a obsahové stránce. Když jsem si v tiráži přečetl, že korektury nedělá korektor konkrétního jména, ale TG TISK Lanškroun, napadlo mě, jestli v Lanškrouně nevydali nějaká nová pravidla pravopisu, která neznám. Ne že by ve „starém“ Folkloru nezůstávaly chyby, a to korektury prováděli nezávisle na sobě čtyři lidé mající své jméno. Přesto něco uniklo, ostatně textový rozsah byl čtyřnásobný proti „new“ Folkloru. Takže co odhalila rychlá korektorská tužka při pouze letmém čtení:
• Již v editorialu šéfredaktora 6 chyb v interpunkci – tj. pět chybějících a jednu nadbytečnou čárku, 1 chybu ve slovesné vazbě (není rozepsisovat se co, nýbrž rozepisovat se o čem), nejednotnost v, V v psaní zdvořilostní formy zájmen („za vámi, čtenáři“ proti „Váš časopis“ - zde je namístě podotknout, že se používá v malé - a 3 stylistické neobratnosti (ale to se může přihodit, nebo to je věcí názoru a pisatelova stylu). Pobavilo mě módní slovo „produkt“ pro náš časopis – použitý asi pro zvýšení dojmu „modernosti“.
• Ke smlsnutí byl rozhovor s předsedou. Počínaje budovatelským titulkem Země zpívá a tančí pro radost, přes chybičky a „poetickou“ konstrukci v osmiřádkovém perexu, gramatické, syntaktické, stylistické a významové chyby ve vlastním textu, až po neudržení stylové roviny (od spisovného vyjadřování k hovorovým prvkům) – bajoko 34 menších i větších chyb!
• Na zbylých stranách potom lze objevit na 150 chyb, méně hrubých (např. shlédnout místo zhlédnout), ale hodně interpunkčních, syntaktických, stylistických a významových chyb, včetně nesrozumitelných formulací, používání floskulí, terminologických nepřesností, několika úplných ztrát podmětu v dlouhých souvětích, násilného došroubovávání myšlenky o cestovním ruchu, rozvoji venkova a venkovské turistiky (aby se dostálo proklamovanému zadání?) atd.
Co tedy říci závěrem? Škoda, převeliká škoda – ale v této podobě časopis plnit funkci kvalitní vizitky FoS ČR zřejmě vůbec nemůže! Třetina textu jsou ondulace vzduchu, rozumějte slovní veteš. Bohužel to platí i o textech samotného šéfredaktora, a to pomíjím, že právě úkolem redakce by mělo být redigování příspěvků i od ostatních autorů, vyčistit je od subjektivních dojmů, aby byly srozumitelné a zajímavé pro všechny čtenáře.
Na rozdíl od Honzy Žůrka se ovšem já na nové číslo těším, protože tohle opravdu nejsou škodolibé výtky, spíš upozornění na to, kolik práce ještě dá nový časopis dostat do profesionální podoby, aby naplňoval své poslání jak směrem k členům FoS ČR, tak – když už to tedy přáním vedení je – plnil funkci moderního média propagujícího nejen lidové tradice a jejich prezentaci na akcích, a zároveň propagoval cestovní ruch, venkov, celou Českou republiku. A to i přesto, že se tak potlačí funkce dokumentace činnosti sdružení, ubude prostoru pro zveřejňování příspěvků z akcí členů (takovéto časopisy by měli vydávat – a také na profesionální úrovní vydávají - jiné instituce za lepších finančních podmínek není to rozhodně posláním občanského sdružení!)
|
Povedlo se, zvláště poslední věta je opravdu nádherná. Gratuluji a těším se na dašlí .
|
Dík, češtináři, máš pravdu a kaju se. Ve slovenštině to máme s těmi příčestími minulými přece jenom bez přemýšlení. "Dašlí" příspěvek rád napíšu a už si dám pozor na podmět.
|
...čekal jsem rozbor alesoň na 50 řádek a ty jsi popsal sotva tři. Co je s tebou? Vzpamatuj se a piš! Nandej mi to!
|
Vili a ostatní, jsme toho názoru, že diskutovat s lidma, kteří nejsou ochotni vystupovat pod svým jménem, nemá smysl. Když se někdo nedovede ani podepsat, ignorujme jeho připomínky.
|
Milí diskutující,
vždy jsem věřil, že vytvoří-li se na internetu svobodný prostor s posláním být pro lidi jedné záliby, nebude třeba s nikým bojovat nebo klást překážky. Odmítal jsem od začátku realizace FolklorWeb.cz čtenáře nutit k registraci ať už při vkládání akcí do kalendária nebo v diskuzích. Nechtěl jsem zdržovat ani působit tak, že FW někomu nevěří a v tolik marginálním zájmu - jakým je folklor a lidová kultura - snad ještě budu dělat "ofuky".
Nicméně i vývoj si žádá své. Roboty jsme snad na chvíli zase zvládli přibrzdit, aby nám nepsali své bláboly, které cpou všude tam, kde jsou formuláře pro odesílání názorů nechráněné třeba kombinací písmen šifrovanou v obrázcích. Nyní budeme tedy hlídat taky trochu vás - čtenáře. Všude se to děje běžně a nemluví se o tom. Já mám rád upřímné jednání :-)
Tedy - ode dneška si o diskutujících budeme ukládat také jejich IP adresu a spoustu dalších (ovšem vždy povinně legálně a veřejně dostupných) informací. Abychom mohli také své jiné čtenáře, příp. sebe samotné bránit. Diskuze na jiných serverech IP adresu odesilatele přímo zobrazují (byť ne vždy úplnou), my to dělat nebudeme. Ale máme ji schovanou. Vezměte to prosím na vědomí.
Tento příspěvek je určen výhradně několika málo diskutujícím tohoto webu. Všem ostatním děkuji za to, že se chovají jako by s někým mluvili z očí do očí. A omlouvám se jim za to, že je nemohu "odměnit" tím, že jejich IP adresy mě zajímat nebudou. Není to technicky možné. Ale věřím vám dál! ;-)
|
| 24. 01. 2007 • Češtináři, komu a co mám nandat? |
Vili. |
Přeji krásný zasněžený den, „češtináři“!
Redakce má pravdu. Jak se bavit s anonymy? Toto o tom napsal na svém blogu http://ross-hedvicek.blogspot.com/ Ross Hedvicek (nevim, zda mu to uveřejnili i v Respektu), Čechoameričan. U nás nenáviděný, protože říká až příliš otevřeně svůj názor, a mnoho Čechů, mnohdy i českých politiků, má pocit, že jim tím nasazuje psí hlavu. Tak si tohoto, i pro mě někdy kontroverzního, žurnalistu dovolím speciálně pro tebe ocitovat:
„Češi také postrádají jednu z nejdůležitějších součástí demokracie: schopnost diskutovat. Mají svůj vyhraněný názor, ale nejsou ochotni o něm diskutovat. Považují jej za jediný správný a nechtějí připustit, aby jim někdo – podle nich – „nutil“ názor jiný, natož aby přiznali, že je o svém názoru i přesvědčil. Jsou hluší k racionálním argumentům, nezapadá-li názor diskutujícího do jejich vidění světa, je jeho názor odmítnut. Basta. …
… Ale i přes ty roky jsem nikdy nepřišel na chuť používání pseudonymu, anonymu, nicku a vůbec skrývání se za nějakým jiným jménem nebo identitou. … používání pseudonymů a nicků dosáhlo kritické úrovně. Asi jako když si v Česku a na Slovensku každý píše před jméno Ing. nebo Dr. Až teprve později mi došlo, proč to asi tak je - lidé mají strach se identifikovat, mají ten východoevropský strach i říci Dobrý den! Když se někdo jmenuje Juraj Čobogaj, … pak nevidím důvod, proč by se měl skrývat za pseudonymem …!
Takže extrémní četnost používání pseudonymů a nicků ve východní Evropě je jen dalším z mnoha dědictví komunismu.“
Popravdě mně osobně by nicky a pseudonymy zase až tolik nevadily, "češtnáři", tedy alespoň na internetu, v internetových diskusích a chatech. Stačí mi, když k nim pisatel uvede alespoň nějakou e-adresu. Ta ho sice nemusí identifikovat, ale umožní si vyjasnit názory „mezi dvěma počítači“, když už to nejde mezi čtyřma očima. Nějakou uveď, klidně ti napíšu i těch 50 řádek. Jen nevím, o jaký, čeho vlastně rozbor stojíš. Na anonymní 1 řádek „češtináře“ jsem odpověděl dvěma podepsanými a za chybu jsem se zastyděl a uznal ji. Proto teď nevím, KOMU a CO mám NANDAT. Odpověď mi pošli na můj mail, tohle už jde mimo diskusi na Folklorwebu. Nebo jen zveřejni mailovou adresu, „češtináři“, neboť já se podepisuji a e-kontakt uvádím. Klidně ti odepíšu. Tedy: VZPAMATUJ SE v první řadě TY! Budu se těšit.
|
Jsem rád, že na našich stránkách nemusíme tak často bojovat s anonymem. Úroveň našich čtenářů a dopisovatelů je tak vysoká, že se s tím vlastně setkávám poprvé. Ale ten člověk jistě brzy pochopí, že se dostal do fóra slušných lidí, kteří mají svůj názor za kterým si stojí a nestydí se pod něj podepsat, ani ho nahlas říct, když je to třeba. Myslím si, že když budeme anonymy ignorovat, sami pochopí, že takto s námi diskutovat nemohou. Třeba se podepíší - kdo ví?
A ještě k té naší české (moravské, slovenské) nátuře:
Před dvěma dny se mi dostala do rukou drobná knížka, kde jsem si přečetl zajímavou informaci. Myslím si, že tak trochu souvisí i s naším případem. Uvedu ji pro ty, kteří se chtějí zamyslet (nad sebou, nad jinými, ...).
Říká se, že když Chruščov veřejně odsoudil Stalina, kdosi se v kongresovém sále ozval: "Kde jste byl, soudruhu Chruščove, když byli všichni ti nevinní zabíjeni?"
Chruščov zmlkl, rozhlédl se po sále a řekl: "Mohl by ten dotyčný, který právě promluvil, laskavě vstát?"
V sále zavládlo napětí. Nikdo se nepohnul.
Na to Chruščov řekl: "Ať jste kdokoli, tady je má odpověď. Byl jsem v úplně stejné pozici, jako jste nyní vy."
|
| 10. 01. 2007 • Náhradní doprovod pro zpěv a tanec |
|
|
| 13. 01. 2007 • Za J. M. Kristem |
|
|
| 15. 01. 2007 • Vzpomínka na Františka Šopíka |
|
|
| 17. 01. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru |
|
|
| 18. 01. 2007 • Už ty pilky |
Petr |
Tak já zkusím slova, která se zpívají u nás na lašsku:
1.
Už ty pilky dořezaly,
už ty mlynky domlely,
už sedlaci vymlatili,
maju prazdne stodoly.
2.
Jura enem poskakuje,
Hanka se zas jen toči,
muzikanti podřimuju,
hrom ať do nich uhodi.
R:
Pivo sem, pivo tam, muzikanti hrajte,
šak ja vam, zaplatim, nic sa nestarajte.
|
| 18. 01. 2007 • Folklor si zaslouží moderní časopis |
|
|
| 22. 01. 2007 • Jen 16 hříchů Folkloru |
Anna B. |
Bezvýhradný souhlas s J. Žůrkem. Také s V. Dekanem. Chyb jsem viděla jako máku, i když jsem je nepřepočítávala. Nevím proto, jestli jich opravdu je tolik. Míň? Nedejbože víc!
Mě na první pohled také leccos zarazilo, např.:
1.označení folklorního sdružení šéfredaktorem v rozhovoru s předsedou jako instituce, jenže instituce znamená zařízení, někým zřízený orgán nebo ústav, já myslím že naše sdružení je jednoduše sdružením, organizací…, jinak také nevím, proč odpovědi předsedy jsou v uvozovkách, otázky jsou také přímá řeč – to se v rozhovorech přece nedělá!
2.šéfredaktorem tvrdošíjné užívání termínu folklorní nebo lidová zvyklost místo zvyk, obyčej, i když to asi špatně není, ale jako terminus technikus se to nepoužívá,
3.psaní velkého nebo malého písmene u ministerstev je upraveno nově, plný název s velkým písmenem už neobsahuje ČR, ale psaní velkého M může kolísat, proto bych já na místě šéfredaktora, kdybych hovořila o oficiální spolupráci s orgány a institucemi, psaní velkých písmen sjednotila, i za cenu přeformulování (např.…spolupracujeme s Poslaneckou sněmovnou a Senátem Parlamentu České republiky, Ministerstvem školství…, Úřadem vlády ČR, ale také ministerstvy… Díky Ministerstvu zahraničí se dostává diplomatickou cestou),
4.„No a co se skládačky týká, tak ta je…“ (tato hovorová vazba je v rozhovoru užita nejméně dvakrát) se dá říci snadněji a hlavně spisovně Pokud jde o skládačku, je…,
5.Co to je „V posledních pěti letech jsme nově začali spolupracovat…“??? Buď Již pět let spolupracujeme také…, nebo Nově nyní spolupracujeme…
6.formulaci „Rozšiřovat festival v čase…“ bych očekávala možná od cizince, jinak se dá srozumitelně říci „prodlužovat festival“ nebo „rozšiřovat dobu trvání festivalu“ nebo „počet festivalových dní“,
7.bez mezery se píše poprvé i potřiadvacáté (chyba hned v prvním řádku úvodu článku), ve stejném článku o pražském festivalu Setkání lidových muzik takový kotrmelec: „…se představilo … souborů ze středních a západních Čech, ale také z Prahy.“ – logické je asi napsat „…a samozřejmě také z Prahy“; pódium se nepíše podium, naučte se též odlišit, kdy užít předložkový a kdy bezpředložkový instrumentál, je to docela snadné,
8.„Klasicky největší aplaus“ je moc hovorové, míněno bylo asi „Tradičně největší aplaus“ nebo „Největší aplaus jako vždy“.
9.hodně vět začíná nadbytečnou spojkou A (např. A tudíž, A právě, A i když, A protože, A snad …), zkuste to pane šéfredaktore vymýtit, v psaném projevu je to příšerný zlozvyk, přitom to jde i bez toho A, význam se nikterak nezmění,
10. ne před každým „a to“ se píše čárka, je třeba odlišit vysvětlovací „a to“ s čárkou a souřadné připojení druhé hlavní věty „a to je dobře“ bez čárky před souřadnou spojkou,
11. fuj!, „na každý pád“ a „tím pádem“ se ve spisovném jazyce nepoužívá,
12. co jsou „obrozenecké noty lidových písniček“?, obrozující by možná sedělo lépe, pod obrozeneckou písní si představuji tvorbu umělou, proto mě to zarazilo, jako redaktorka bych to upravila,
13. „jako by“ a „jakoby“ není totéž, také bych si raději než „řadu pořadů“ vyslechla „pořady“, popř. - musí-li to být - „mnohé pořady“,
14. ve výčtu názvů souborů v článku o krojovém plese je u jedněch uvedeno město, kde soubor působí, u druhých (Ondráš, Gaudeamus) se asi předpokládá, že si to čtenář domyslí; a vůbec, prozradí šéfredaktor, co si má čtenář představit pod názvem rubriky Prostor nebo Krojované?
15. nedejte, se pane šéfredaktore, mást pravopisem reklam a bulvárních tiskovin, ale vytypovat“ ve smyslu určit, vybrat se správně česky stále píše s ypsilonem, vytipovat znamená odhadnout (tipovat pak sázet, tj. zase hádat, odahdovat),
16. ke straně 24 (Obsah): špatně napsaný obsah, stránky neodpovídají, některé rubriky vypadly, místo „rubriky“ Obsah je v obsahu uvedeno Tiráž a vypadlo Napište nám a Kdy vychází časopis, mimochodem legrační je požadavek na „odpovídající žurnalistickou úroveň materiálů“ zasílaných redakci ke zveřejnění, když časopis ji má tak nevyzrálou; a ještě: v časopise jsem vůbec nenašla stranu 25, protože má jen 24 stran, pozvánka na ples je ve skutečnosti na 3. straně obálky, ale v obsahu stranu 25 máte.
Moc bych přála sobě, všem ostatním i vám, abychom měli z časopisu radost, o níž tolik píšete. Aby byl krásný, moderní, lepší. Mnoho úspěchů při tvorbě druhého i dalších čísel!
|
Vážená AnnoB,naprosto s Vámi souhlasím,ale mám pocit,že by tento článek měl vyjít i v časopise,k jeho 18.narozeninám.Ne všichni ještě mají internet.Taky se připojuji pozdě protože jsem chtěl nejdřív ten "nový" vidět. Jiří T.
|
| 27. 03. 2007 • Už vyjde Folklor 4/2007 |
Vili D. |
Nechci zlobit, protože podle ohlasů čtenářů, uveřejňovaných v novém časopisu Folklor, je vše OK. Já mám ale stále odlišný pocit, aniž bych chtěl s koncepcí a prací nové redakce zbytečně polemizovat. Stále je ovšem, myslím si, zapotřebí moc věcí zlepšovat, protože zatím se nepodařilo novou koncepci ani zbla naplnit. Podle mne právě kvůli tomu časopis stále není „lepší“, než ten starý, byť též nebyl do poslední chvíle (č. 6/2006) dokonalý. Přitom nový formát, hustší periodicita a výrazná změna kvality papíru „vnitřku“ mu do vínku dala jen a jen výhody. Dosud ale nevyužité!
Čtyřka tedy za chvíli vyjde a já jsem už považoval za zbytečné se vyjadřovat k trojce. Přesto mi to nedá, nevydržel jsem. Tedy k trojce. Začnu tím, co mohl vidět každý na internetu, i když se mu samotný tisk nedostal do rukou. Obálkou.
Obálka a foto na ní: nepříliš pěkné a hlavně neostré foto; potřebná retuš, bohužel neprofesionální, se sice objevila - něco zmizelo (bylo nešikovně vykryto), něco pak ale nemělo zůstat (mělo být tudíž také nějak vykryto), něco ale naopak mělo zmizet, ale zůstalo; jenže fotka na titul by měla být z těch nejdokonalejších a pozitivně esteticky působících, vlastně by retuš ani (spíš) neměla potřebovat. K druhé straně se nevyjadřuji. Za třetí stranu redakce asi nemůže - hodně nevkusný inzerát-plakát? Jen nevím, zda byla celostrana placena, nebo to byl nějaký bartr. Ze čtvrté strany jsem pochopil, že asi FoS ČR dal registrovat nové logo i s tím oranžovým nesmyslem. Budiž.
Editorial mě překvapil. Zlatý Ámos! Proč takto ve Folkloru? Autorem je „náš“ předseda mediální komise, který „vymyslel“ i novou koncepci časopisu. Čekal bych (už jsem to jednou psal ve zrušeném diskusním fóru na Fos.cz) relevantní informaci pro folkloristy, ač je to naprosto bezesporu akce úžasná: Kolik tedy bylo učitelů v předchozích a tomto ročníku, nominovaných právě či i za svou mimoškolní činnost v oblasti folkloru? Jak se v předchozích ročnících umístili? Prostě letos to „folklorista“, jak už víme, stejně nevyhrál! Takže reklama zdarma pro někoho jiného? I tak s několika chybami.
Chyby se vyskytují opět až do konce ve všech textech - když ne gramatické a syntaktické, tak typografické, naštěstí jich trochu ubývá.
Dva články - možná zajímavé - jsem nepochopil – proč jsou ve Folkloru? „Ukovat srdcem…“ jsem po dvou přečteních chápal stále jako článek o řemesle, ale ne o českém tradičním „lidovém“, určený spíš trampům nebo „lovcům“. Na snímcích jsou americké nože, text tomu napovídá. To představuje 2 strany ze 24 a 5 dost velkých fotek! Článek „Z jednoho pramene…“ o Arnoštu Tabáškovi je podobný. O folkloru a jeho významu je tam jen tolik, že Tabáškovi lidová písnička pomáhala přežít na škole na Ukrajině a že si něco pamatuje z dětství a mládí, něco z Lašska a Valašska. Jinak mu je jedno, jaké písničky poslouchá. Zato je myslivec! Opět dvě strany a pět foto (z toho tři myslivecká a jedno asi country). Zůstávají mi zase jen otazníky, zda není komu jinému věnovat vzácný prostor!
Některé články jsme si aktuálně přečetli už dávno na Fos.cz. Jiné nepublkikované se proto do časopisu nevejdou. To (rozumnou synchronizaci informací na webu a v časopise) Hrzalův „projekt“ chtěl řešit, stejně jako už před tím (zejména při tehdejší dvouměsíční periodicitě) se snažil řešit i „starý“ Folklor se svým šéfredaktorem (také neúspěšně). Osobně si myslím, že je to ovšem problém autorů. Když něco „zavěsím“ aktuálně na web, pak bych to už neměl posílat redakci časopisu. Anebo klidně, ale musím to pak napsat jinak. Informaci pro web a reportáž pro časopis!
K dopisům raději nic! Jestliže někdo napíše, že fotografie nemají chybu (sic! - Jurčák z Lutoniny) a Svoboda z Ostravy píše o tom, jak venkovským regionům a oblasti turismu časopis v dnešní podobě poslouží, nevím, co navrhnout. Asi poslat Fosu tlustší a dokonalé časopisy, které mají bezva fotky i grafiku, dokonalý zlom textu i řezy písma titulků, jen folklor a lidové umění jsou tam nějak jako páté kolo u vozu, ovšem pravda pro dokreslení nezbytné.
Opět se chci zeptat: Proč se strana 24 jmenuje „Obsah“, když je v obsahu pojmenována „Tiráž“? Tiráž, ačkoli opět s chybami, tvoří jen cca pětinu strany 24. Naopak polovinu strany, již potřetí tvoří „trvalá“ informace „Děkuji, pište dál!“ a „Kdy vychází časopis,“ a přitom by se tam jistě nějaká užitečnější informace ještě místo toho vešla. Přesto věřím, že čtvrté číslo mě příjemně překvapí a nezůstane splácané na úrovni nějaké dětské tiskové agentury, tedy školácké. Obsahem i grafikou.
FoS ČR potřebuje svůj časopis, pokud možno co nejprofesionálnější. Když se to nepodaří, pak ať má časopis alespoň „spolkovou“ úroveň, a do té pak nikomu nic není, pokud vyhovuje potřebám členské základny.
Nedá mi, abych se nezeptal na náklad! Má už smysl dělat časopis „zajímavě“ pro širší veřejnost, když nemá dostatečný náklad, aby se dostal „dál“, než k souborům, festivalům a pár desítkám VIP? Má být určen opravdu široké veřejnosti, tedy i myslivcům, učitelům, řemeslníkům obecně, venkovu, turistům a jen tak na okraj i členům FoSu a milovníkům folkloru, nebo by tomu mělo být naopak?
Prosím, FoSe, o stanovisko, a především předem děkuji za odpověď na poslední otázku.
|
| 29. 03. 2007 • Už vyjde Folklor 4/2007 |
Jiří T. |
Vili,tvůj názor naprosto sdílím a s kritikou musím jenom souhlasit.Neměl by se však tento článek objevit v časopise? Já jsem taky teď posílal něco málo postřehů do časopisu,ale nevím jestli bude článek dost profesionální.K těm oslavným dopisům mám taky výhrady.Možná,že se momentálně kritické články v časopise neuveřejňují
|
Jednala redakční rada časopisu
Na svém prvním jednání se v sobotu desátého března sešla nová redakční rada časopisu Folklor. Cílem této schůzky, které se zúčastnil i předseda FoS ČR Zdeněk Pšenica, bylo zhodnotit první tři čísla nového mediálního produktu, který nahradil dřívější folklorní dvouměsíčník a současně stanovit priority pro období do konce tohoto roku.
Členové redakční rady se shodli na tom, že nová celobarevná i strukturální podoba časopisu Folklor je čtenářsky mnohem přitažlivější než dosud a odpovídá obsahovému zadání projektu, o čemž svědčí mnoho pozitivních čtenářských ohlasů, ale také nové žádosti o předplatné. Větší aktuálnost časopisu dává vedení FoS, jednotlivým souborům a organizátorům folklorních akcí větší možnost informovat prostřednictvím měsíčníku širokou veřejnost o svých aktivitách. Do tvorby časopisu se zapojuje stále více dopisovatelů a stálých spolupracovníků, což zajišťuje jeho větší obsahovou, žánrovou, ale také regionální pestrost. Největší zájem ze strany čtenářů je o rubriky týkající se aktivního folklorního života, ale nově také o řemesla a cestovní ruch. Nový mediální produkt Folklorního sdružení ČR pozitivně hodnotí i jeho partneři, jako například Národní ústav lidové kultury či Valašské muzeum v přírodě. Pozitivem je, že nový šéfredaktor pracuje v terénu a ne po telefonu, navazuje kontakty s širokým spektrem zástupců života lidové kultury. Navíc propaguje nejen časopis, ale především širokou škálu aktivit FoS ČR v jiných médiích. Redakční rada vyslovila určité výhrady vůči grafické podobě některých konkrétních stran. Připomínky budou průběžně zpracovány tak, aby se celková podoba časopisu precizovala a zkvalitňovala. Jednalo se rovněž o možnosti inzerce a komerčního využívání časopisu. V závěru jednání byl zvolen nový předseda redakční rady časopisu Folklor, kterým se stal publicista Arnošt Tabášek.
(Tento článek vyšel v časopise Folklor 4/2007.)
|
| 30. 03. 2007 • Hodnocení časopisu |
Jiří |
Až to rve člověku srdce jak je ten "nový " dobrý.Jenom samé kladné hodnocení čtenářů.A co kritické články? Ty se dnes nenosí, tak je raděj neotiskneme!!!!!!!!
|
| 02. 04. 2007 • hodnocení |
Hana |
Přece nebudou sami sebe kritizovat. Pusťte si program volejte NOVU a je to jako teno pořad, tam se také nikdy nekritizuje,tam se jenom kladně odpovídá.
Když sem viděla ten článek o myslivosti, myslela jsem, že čtu nějaký jiný časopis (Myslivost - to si kupoval můj otec myslivec)
A ještě tam byla nějaká paní z televize, té mohli poděkovat za skvělé opakovací časy Folkloriky a Folklorního magazínu. Kdo neví tak je to neděle (tento týden dokonce sobota 5,45). Asi si myslí, že folkloristi jsou samí důchodci co nemohou spát.
|
NOVA je soukromý podnik a píárko dělá pro své věrné diváky, kteří ji jako nejlepší uznávají a taky se na ni dívají. Ti, kteří ne, ani nevědí, že pořad Volejte Novu existuje. FoS je občanské sdružení, stojící na svých členech. Ve stanovách má zakotvenu všelikou rovnost, tedy i názorovou. Členové tedy mají právo vyslovit svůj názor, pozitivní i negativní, a vedení (volené) musí respektovat ten i ten. Časopis by tedy taky měl být vyvážený a měl by poskytovat prostor nejen chvále, které - jak se píše v článku o zasedání redakční rady - je tak hodně, ale měl by připusit, že jim lidé píší i kritické ohlasy a aspoň nějaký zveřejnit. Protože za NOVOU stojí jen soukromý kapitál, kdežto za FoSem (tedy i Folklorem) členské příspěvky a STÁTNÍ dotace / granty.
|
Jen tak na okraj - chcete-li, některé díly Folkloriky i F. magazínu jsou k vidění na stránkách České televize ( www.ceskatelevize.cz/vysilani/ ). Tam je sleduju já, v televizi to nestíhám...MM
|
Promiňte, milí čtenáři, projev mého nezvladatelného údivu! Opravdu upřímně se vám omlouvám, ale nic jiného se mi na ret nedere... A snad to budete chápat i jako názor s obsahem, který lze do diskuze vložit. Pokud si to nemyslíte, napište mi a já svůj vlastní příspěvek rád vymažu... ;-)
Vezmu to postupně:
- "produkt" - mám pocit, že naše děti neumí česky; ale vím, že si za to můžeme sami; dneska je totiž produkt úplně všechno - dokonce i divadelní představení je produkt, který má mít svůj "životní cyklus", "přidanou hodnotu", "PR aktivity", "media mix" a všechny ty další nesmysly... stejně si ale vždy u produktu vzpomenu na aforismus tuším J. Žáčka (pokud je to Tuwim, pak se omlouvám) - někteří lidé jsou jako trávicí trakt, ze všeho VYPRODUKUJÍ ho...
- říkat slátanině po všech 32 stranách nevkusné, bezobsažné a hrubě záplatované "mediální produkt" je jako nazývat sedánek dvou poslanců u piva "zasedáním expertní skupiny"
- zajímalo by mě, kolik nových žádostí o předplatné se nahrnulo a kolik pozitivních čtenářských ohlasů napsali lidé myslící, tedy nikoli bývalí svazáci, kteří se navzájem znají (třeba i s vedením FoS - i když nevím přesně, odkud)
- uklidňuje mě, že přitažlivost se zvýší pouhým přidáním barev - vždyť každý jen trošku umazaný od tiskařské černě ví, že i horší fotka může působit v černobílé verzi obsažně... ovšem to, co se v novém F tiskne v barvě, bych nejspíš ani do černoty tisknout nedovolil... je ale pravdou, že jsem také nebyl osloven a patřičně motivován, jak tomu nejspíš je u nynějšího realizačního týmu :-)
- obsahová (víc druhů gramatických a stylistických chyb), žánrová (víc nadepsaných druhů v jádru ovšem stejných literárních forem a útvarů) i regionální (zprávy z více částí Střední Moravy) petrost je moc pestré klišé, takové obsahově vytříbenější :-)
- aktivní folklorní život budí vždy zájem u těch, kdož jsou na fotkách v daném médiu - "podívej, Pepo, tebe tady taky otiskli, ty se ale ksichtíš; to musím vzít ukázat Anče"; kdo ale jiný, netuším (snad ještě: "už to tam o nás napsali? dyť tady byl ten novej, co je tam po Synkovi, jak ho vyhodili")
- pokud je mezi čtenáři F vzbuzen zájem o výrobu loveckých nožíků, umělecké kováře, myslivost nebo spisovatelství, jsem rád, že serveru FolklorWeb.cz ubude brzy nejspíš poslední (a navíc státem dotovaná) konkurence
- těší mě, že NÚLK nebo VMP pozitivně hodnotí F - patrně ho tam neviděli a pokud ano, tak pouze ty své (a nejspíš placené) PR články
- pozitivem je, že šéfredaktor je vlastně jediným členem redakce... tudíž jeho práce v terénu je velmi pestrá (též hospodárná) a nabízí nepřeberné možnosti zpracování témat různým pohledem
- navíc propaguje časopis i FoS jinde - úžasné, to bych od zaměstnance nečekal... už se na FoSu doslechli o "budování loajality a řízení vztahů v zaměstnání"? o tom, co je povinností každého člena týmového projektu? ach jo... proč jsem nestihl víc, než se stát na rok pionýrem?
- jsem rád, že některé konkrétní strany neprošly ani u pohlavárů... zklamán jsem spíš z toho, že ostatní prošly :-)
- a hurá - máme nového předsedu aneb "když už jsme tě minule tak pěkně zmedializovali rozhovorem, teď si to budeš muset odpracovat; ale neboj se, zadarmo ani kuře..."
Je mi líto, že dodneška ještě v některých institucích nenašli aktuální kalendář - prosím vyřiďte někdo na Senovážném (ano, tam co sedí všechny ty ...ialistické skupiny Pionýrů, skautů, profesionální folkloristů i Českých rad dětí a mládeže, byť možná už v jiných kabátech, přeci jen přišlo jaro), že už je rok 2007 - to je skoro dvacet let, co už nemusíme číst jen jedny noviny s Řády práce...
Ještě chvilku a vážně nezaplatím poplatky OSA - pak prý budu potrestán nezasíláním tohohle mediálního produktu...
|
| 02. 04. 2007 • O čem konkrétně jednala redakční rada? |
V. Dekan |
Zdá se mi to jen, nebo je to tak? Z této informace se cítím jako vůl. Honza Mička by řekl, že obsah textu je pro poslušné ovce. Takhle bezobsažně se možná psalo v Rudém právu v sedmdesátých letech!
Proč „nový mediální produkt“nahradil „dřívější folklorní dvouměsíčník“? On na něj vůbec v ničem nenavázal? Folklor snad už není tím časopisem Folklorního sdružení ČR, který vznikl před osmnácti lety, jen v nové podobě?
Uznávám, ba jsem rád, že se redakční rada sešla a hodnotila. Ale když už si stanovila priority, bylo by zajímavé zveřejnit jaké. Na FolklorWebu třeba ne, ale toto je článek z časopisu a tam to být mělo!
Je hezké číst, jak názorově jednolitá je současná redakční rada. Jak jednotný má vkus. Opačné názory tedy vnímat nemusí, když „celobarevná a strukturální“ podoba časopisu je tak čtenářsky přitažlivá. Navíc prý odpovídá nějakému projektu. Moc prosím, zveřejněte ten projekt, aby všichni mohli posoudit, zda mu opravdu odpovídá, ale také to, jaký ten projekt vlastně je! Zajímavé by zajisté bylo zveřejnit poměr pozitivních a negativních čtenářských ohlasů a jak jsou tyto ohlasy získávány a vyhodnocovány, jak se s nimi pracuje, jak je na ně reagováno.
Opět se musím zeptat, jak větší „aktuálnost“ (zde je míněna asi častější periodicita) dává širší možnosti souborům a organizátorům akcí informovat o své činnosti, když se naopak drasticky snížil rozsah a mnoho stran je i přesto mnohdy věnováno něčemu úplně z jiného soudku. Folklorní paběrky se přemelou z věcí uveřejněných již dávno před vyjitím tištěného časopisu na Fos.cz.
Když napíši, že se zvýšil zájem o předplatné časopisu, měl bych takové hlášce dát konkrétní hábit: Jaký je tedy dnes náklad? Kolik výtisků jde automaticky členské základně? Kolik je určeno na propagaci? Kolik jich zbude? Kolik tedy těch nových abonentů je a o kolik se proto bude muset zvednout náklad, aby mohli být uspokojeni?
Jak se stále více zapojují dopisovatelé? Jsou to ti, co píší pochvalné dopisy? Anebo jejich články nezveřejňujete, protože zatím píše jen šéfredaktor a moc víc se tam nevejde. Neříkám, že to nebyl problém i starého Folkloru, ale jubilejní Folklor jmenovitě zmapoval všechny dopisovatele a byli jich stovky, což nový Folklor pochopitelně mít ještě dlouho nebude.
O „pestrosti“ čehokoli prosím už raději nemluvte, lžete si sami. O zájmu čtenářů Folkloru o cestovní ruch a řemesla (venkov, myslivost) raději také ne, to by mělo být v časopisu až daleko v druhém plánu, na to existují skutečně lepší časopisy!
Rád bych také touto cestou vyzval nějaké konkrétního pracovníka VMP a NÚLK, aby své pozitivní hodnocení napsal. Obě instituce mají své tisky kvalitní, pak nechápu, proč by zjevné nedostatky nového Folkloru chválili (pokud ovšem neoceňují jen kvalitnější papír a přátelštější formát – plnobarevnost však je do toho třeba nepočítat, ta byla už v posledních číslech starého Folkloru).
Poznámku o práci nového šéfredaktora v terénu (starý šéfredaktor pracoval tedy po telefonu?) beru jen jako sebeobhajobu redakční rady, Pšenici, šéfredaktora. Kdo znal starého šéfredaktora, ví, že byl v terénu neustále. Ale že po telefonu dohadoval články pochopitelně také, protože je to normální si s dopisovateli telefonovat. Navíc starý Folklor měl článků asi trojnásobné množství na číslo.
Zaujalo mne, že nový šéfredaktor propaguje činnost FoSu i v jiných médiích. To je dobře. Jen si myslím, že od toho má FoS svůj web, aby tam tyto články byly zveřejněny také, i s tím, kde a kdy zveřejněny byly.
Závěr zprávy mě potěšil. Redakční rada vyslovila „určité“ výhrady… Tedy konečně pochopila, že to, co tři měsíce bylo vynášeno do nebes, zase až tak dokonalé není! „Některé konkrétní“ (jak fantasticky neurčitě a nekonkrétní vyjádření!) strany se budou muset precizovat a zkvalitňovat, ale až poté, kdy se „průběžně“ zpracují připomínky. Moc jsem se tedy nedozvěděl, ale spokojený trochu jsem. Na FolklorWebu se to ve Foru objevilo zřejmě jako suplování odpovědi těm, kteří se zde k novému časopisu několikrát vyjádřili (na Fos.cz, kam by to spíš patřilo, to ještě 27. března nebylo). Je jen škoda, že autorem článku je Folklorní sdružení ČR (nejsem přesvědčen, že by s tímto textem souhlasila většina jeho členů), že se pod to nepodepsal nikdo konkrétní, třeba nový předseda redakční rady Arnošt Tabášek, nebo kdokoli jiný, kdo má s časopisem co do činění, i když si s rádoby profesionálním „mediálním produktem“ zatím tak trochu dost neví rady.
|
| 02. 04. 2007 • jednala rada.......... |
Jiří |
Už jsem psal,že mi to rve srdce.Všechny názory,které jsem si dnes přečetl mi mluví naprosto z duše.K tomu, že by měla rada zveřejnit čísla o kolik se zvedlo předplatné,bych chtěl ještě dodat a nejenom.Taky by měla zveřejnit kolik lidí již předplatné zrušilo.Jenom já v okruhu známých vím asi o třech lidech.Buď už to udělali nebo se chystají udělat.A jsou vlastně stejného názoru.Nebudu platit 500,-za předplatné časopisu kde se dočtu o tramských nožících apod.Ale toho se asi nedočkáme.Přece si nebudou ....... do vlastního hnízda,obzvlášť když se tak výborně hodnotí.Jenom čekám jestli otisknou můj článek Něco málo postřehů..Moc s tím tedy nepočítám,protože nevím jestli bude pro časopis dost na žurnalistické úrovni,ale hlavně je kritický a něco málo se dotýká taky pana předsedy FoS.Uvidím, pokud ne a bude aktuální i potom, tak ho zveřejním na těchto stránkách.
|
| 03. 04. 2007 • Radostný návrat |
Jana |
Tak jsem byla pár dní mimo republiku, ale přiznám se, že jsem se docela těšila na to, až si přečtu další komentáře našich folklorních vševědů. Ten zájezd byl totiž v této oblasti docela nudný. V partě dvaceti lidí nebyl nikdo, kdo by staral o vzrůšo, kdo by všechno kritizoval, včetně toho, že „kyselo je málo kyselé a bramborák málo bramborový“. Díky Vili, Honzo, Jirko, není s vámi nuda! Přesně takový byl i můj nemohoucí dědeček. Když si ho babička chvilku nevšímala, začal klepat hůlkou do podlahy, aby na sebe upozornil. Doba pokročila, dnešní dědečkové mají na klepání počítačové klávesnice. Ještě jednou díky.
|
Milá Jano,
všichni mají radost z toho, že už jsi zpět z nudného výjezdu do zahraničí, a že jsi se těšila na stránky FW. Jestli je ovšem Tvůj světový názor shrnut do závěrečného podobenství o dědečkovi, pak jsi ideálním čtenářem "mediálního produktu" - Můžeš zaplatit, přečíst (pokud vydržíš), vyřknout pochvalu, ale hlavně NIKDY "neklepat hůlkou".
|
| 03. 04. 2007 • Re: Radostný návrat |
Vili D. |
Milá Jano,
odpověděl jsem Vám mailem, protože Váš vtipný a chytře napsaný příspěvek má jednu jedinou chybičku. Je jaksi mimo mísu, tedy mimo to, o čem se zde diskutuje. Skutečným tématem je nová podoba časopisu Folklor, nikoli Vaše nedávná podpora cestovního ruchu či gastronomické diskuse o kyselosti kysela a „bramborovosti“ bramboráků v té které destinaci či na tom kterém mlsném jazýčku. Právě to je také problém současného časopisu, kterému jistě nikdo nechce otloukat o hlavu lepší formát, materiál, „plnobarevnost“ – není totiž ani dost málo kyselý, ani překyselený, bramboráky nesmaží ani z cukety, ani z brambor! Je nijaký, zatímco starý Folklor aspoň nějaký byl, snažil se, měl koncepci a tu se snažil zdokonalovat. Připouštím ale, že je to věc názoru a Váš Vám brát nehodlám.
Proto jsem očekával, že se brilantně vyjádříte a sdělíte v tomto fóru nějaká fakta, nebo alespoň osobní dojmy, proč a v čem považujete nový „produkt“ za lepší (kromě periodicity, papíru, formátu – to je dané a většinou nikdo neprotestuje, i když v jubilejním Folkloru se našla i řada zastánců malého formátu; já k nim ale rozhodně nikdy nepatřil). Jirka, Honza, já i další to děláme – jednoduše skládáme k sobě fakta a argumenty, možná i v očekávání, že se je někdo pokusí vyvrátit (i když úplně to nejde, každý grafik, typograf, redaktor i korektor Vám poví, že jsou v mnohém nevyvratilelná). Mimochodem to potvrzuje i to, že ve čtyřce (asi po zasedání RR a průběžném „vyhodnocení“ některých kritických ohlasů) se už několik nejhorších průšvihů odstranilo. Určitě k tomu nepřispěly názory pochvalné typu „…zasedla jsem, přečetla jsem, spokojená jsem… pro celkový obsah, nápady a inspiraci,“ (rubrika Dopisy 2/2007). Spíš, ba určitě ty upřímně kritické, protože kdyby jich nebylo, FoS by se holedbal tím, jak je nový F skvělý! Mimochodem, průšvihy prvních třech čísel byly tak obrovské, že normální vydavatel by je hodil do stoupy a vyhozený náklad by zaplatil buď šéfredaktor, nebo nakladatel (teď nemluvím o obsahu, ale o chybách a úrovni fotek a zlomu).
Máte k tomu co říci? Budu se těšit a poklepávat hůlkou, protože klávesnici mám na displayi dotykovou.
|
| 03. 04. 2007 • Radostný návrat |
Jiří |
Milá Jano,i já jsem opravdu rád,že jsi se vrátila do naší milované země z nudného zájezdu.Taky jsem moc rád,že se nenudíš na těchto stránkách při této debatě.O TO TAKY JDE!!!! Nudit se mužeš na stránkách časopisu Folklor.Tam ti taky nic jiného nezbývá.Možná,že jsme dědečkové klepající do klávesnic místo hůlky.Ale! Nejsme nemohoucí a nechceme upozorňovat na sebe,ale na obsah "nového " časopisu.Možná by ses s náma mohla opravdu podělit o názor v čem je podle tebe lepší.Já alespoň na to nemůžu stále přijít.
|
| 04. 04. 2007 • Janě pro zábavu od vševěda |
Vili D. |
Ad) New Folklor 4/07
Zdá se mi, že se někdo pokouší diskusi o nové podobě časopisu Folklor zastavit nebo nabourat – ať už to byla včera Jana (janas@seznam.cz), která jakoukoli kritiku zřejmě přičítá starým nemohoucím dědkům, nebo ať to je předseda mediální komise, který, jak se dnes dozvídám z přeposlané odpovědi na mail jedné z diskutujících, považuje každou kritiku za nekonstruktivní, za dílo dvou tří grafomanů, nikdy internetové diskuse nečte, nemá přeci čas. Pak ale nedokážu pochopit, proč když nemá čas, dělá předsedu mediální komise FoS ČR, jehož zřejmě navíc není ani členem. Nicméně je autorem diskutované koncepce nového F, přitom tvrdí, že s ním nemá nic společného.
Tak jsem si znovu dal tu práci a přečetl jsem NF 4/07od prvního písmenka do posledního. Chtěl jsem se přesvědčit o tom, zda po třech číslech (a zasedání nové RR i kritice nezveřejněné sice v časopise, ale dohledatelné zde na FW, na který předseda mediální komise FoS ČR zřejmě přece jen čas má, když tam zavěsil článek a anotace NF) došlo k nějakému vývoji.
První prohlížení i čtení mě tentokrát potěšilo. Aspoň trochu. Tím, že je patrné, že se někdo (asi RR na svém prvním zasedání začátkem března) kritikou na FW (jinde zveřejněna být nemohla a nebyla) zabýval.
Začnu klady:
• konečně po třech číslech vypadly (nebyly zařazeny) články a texty, které mají k tradiční lidové kultuře a folklorismu jen pramalý či vůbec žádný vztah;
• ve vnitřku (tedy v bloku 24. stran) se rozsvítily fotografie, kromě dvou už tam není žádná „černota“;
• „zpřijatelnil“ se nadpis rubriky Fotogalerie na 2. str. obálky;
• přibyl užitečný sloupek Jazykové okénko.
A teď (ne že bych se v tom vyžíval) ty zápory, které mě mrzí:
1. FOTKY: ač se prosvětlily, některé stále nejsou ostré ani dostatečně upravené / zbývají často stíny po blesku, některé by měly být s větším výřezem, aby nezůstával rušivý balast okolí (např. Fašanky ve Slavičíně, Ve Strážnici verbujú), jiné by měly mít asi pozadí úplně vykryté, pak by se s nimi dalo pracovat jinak; vadí mi málo větších fotek, třeba na spad, do nichž by mohly být umístěny nadpisy, někdy i perexy (jenže to je o kvalitě fotek); konečně množství fotek má své hranice i zákonitosti: neměly by se umístit do jedňáku (jednoho sloupce) minifotky skupinové, z nichž už nic čtenář nevyčte, to je místečko spíš na portrét, poloportrét, detail; když už chci zopakovat čtyřikrát téměř stejnou fotku (Zářící duha veselých vajíček), dal bych ji „akčně“ vedle / pod sebe do pásu ve stejném formátu; zase neostrá titulní fotka na obálce!!!, a ještě do ní ujel azur z titulu;
2. ZLOM: nezlobte se na mě v Lanškrouském DTP studiu, vím dobře, co umíte, ale NF se vám zajímavě zlomit nedaří – žádné nápady, žádná práce nad rutinní, nic tvořivého;
3. KOREKTURY: potěšilo mne, že už – konečně někdo konkrétní jako korektor v tiráži podepsán (místo TG Tisk Lanškroun), všichni ale tuší, že jeden korektor nemá šanci vychytat všechny chyby a chybičky; je už jich sice mnohem méně, nicméně první hrubá je hned na titulní stránce (kupodivu vevnitř – v nadpisu anoncovaného článku i v obsahu již ne); jinak už nechci jít po článcích s jednou, dosti či více chybami, při rychlém čtení jsem ale z celkového počtu cca 28 zpráv nenašel chyby jen ve 4 z nich; jinak jsou hojně už v úvodníku, prostupují hlavně články šéfredaktora, stále není opravena ani tiráž; celkem tedy kolem stovky, už ale spíš jen drobných chyb na 24 stranách (s obálkou 28), což je proti prvnímu, druhému i třetímu číslu úspěch; hodně přitom můj „audit“ ovlivňuje vytrvalé používání (neopravování) spojovníku (tiretu, divisu) místo pomlčky (lidově krátká pomlčka /-/ místo dlouhé pomlčky /–/), interpunkční chyby, občas stylistické, že textu porozumím teprve na druhé čtení; roztomilé jsou česlo-slovenské blbismy (ani správně česky, ani slovakismy) typu s Peterem nebo v Kežmaroku – česky i slovensky správně je s Petrem / Petrom a v Kežmarku;
4. OBSAH: již jsem se zmínil, že čtvrté číslo NF konečně neuhýbá od tématu „folklor a lidové tradice“ někam k myslivosti aj.; přesto – stále se v některých článcích zbytečný prostor věnuje jakési navíc implantované podpoře cestovního ruchu na úkor zajímavé informace o souboru a o akcích v místě jeho působení (viz článek Město s vůní lípy ve vlasech – cca 1/2 textu je o historii a turistických možnostech, nikoli o činnosti souboru); ten prostor by mohl být využit pro další informace o souborech, akcích, nositelích tradic; taky nechápu, proč NF začal jakoby od nuly – Pšenica i Zorbičová nám ob číslo řekli totéž stejnými slovy (navíc to je k dispozici i na internetu), rozhovor s ředitelem NÚLK Janem Kristem je pro folkloristy fakt „objevný“ (pro lidi „ze široké nefolklorní veřejnosti“ by mohl být mnohem stručnější, folkloristi to znají, i když připomínat se jim to stručněji taky může), velký průšvih jsou chyby v anglické části Jazykového okénka (možná je to chyba metéra, ale je-li autorka i korektorkou, měla si to ohlídat!);
5. VĚCNÉ CHYBY – ubývá jich, ale zejména jedna stojí za zmínku: vydavatelem Folkloru je TG Tisk Lanškroun, s. r. o. (tak se to aspoň píše v článku U krále folklorních tisků); myslel jsem si bláhově, že vydavatelem je FoS ČR, který vlastní registraci MK i ISSN; naštěstí mě uklidnila tiráž, mám pravdu – TG Tisk to jen „vyrábí“;
6. CELKOVÝ IMAGE: dost nepříjemný; ostatně to dobře komentoval Honza Žůrek; já bych si jen přisadil (aniž bych to „přisadil“ myslel ve zlém, furt mi jde o věc); položím si řečnickou otázku: Jak může dopadnout NF, když ho budou řídit 2 myslivci a jeden „mediální odborník“ z „infantilní“ tiskové agentury (děti z DTA, promiňte, to není útok na vás, to znamená jen tolik, že latinsky infantilní je totéž jako česky dětský); nejspíš tak, jako když to dělají lidé bez odborných (historických, etnologických, folkloristických) znalostí, dokonce ani bez manažerských a marketingových zkušeností z médií; stačí se podívat na Hrzalem (předseda mediální komise FoS ČR) ošetřovaný Narodnikrojovyples.blog.cz, kde bez upozornění zvenku by byly nesmysly – naštěstí po upozorněních na chyby byly opraveny, nebo na Hrzalův projekt NF, který ovšem nebyl naneštěstí zveřejněn, takže se mohu jen domnívat, že Hrzalův text, který mám k dispozici já, je opravdu tou pravou definitivní koncepcí – nicméně výboru FoS ČR i RR byl s největší pravděpodobností předložen právě tento mnou zmiňovaný a Františkem Synkem v rozhovoru zde na FW citovaný;
7. „PŘESLAZENOST“ a nekonečná pozitivita taky patří k celkovému dojmu – kdo má všechna čtyři čísla, může si seřadit za sebou všechny články šéfredaktora – samá klišé, rozzářené, prosluněné, roztančené a jinak hyperbolizované přívlastky a adjektiva a lyricky poetizovaná dojmologie, žádné seriózní hodnocení, jedno „brdo“, stejné ševcovo kopyto; v rozhovorech i reportážích na sebe všichni rádi něco „prozrazují“, včetně autora, atd.
8. OPSANOST, tedy neaktuálnost, protože většinu v časopise publikovaných textů jsme si my, kteří navštěvujeme internet, přečetli o měsíc dříve – sám nevím, jak to řešit, ale snažil bych se;
9. CENA: nekonkurenceschopná (43 Kč za 1 výtisk pro nečleny), protože je asi příliš nízký náklad (číslo nezveřejněno), což ale odporuje proklamacím o snaze šířit časopis i k nefolklorní veřejnosti; přitom 36stránkový, nikoli jen 24stránkový časopis ve stejném provedení v nákladu 40000 výtisků stojí za tisk do 7 Kč za kus, připočtu–li další 3 Kč na režijní náklady (to zabezpečí více než dvacetitisícový plat šéfredaktora, obvyklou odměnu scaneristovi a metérovi, platby za distribuci a vyplacení honorářů dopisovatelům); v takovém případě bychom se tedy dostali na obvyklou cenu 19,50 Kč a k zajímavému zisku pro FoS ČR; chápu ale, že čtyřicetitisícový náklad je neúnosný, nicméně má-li FoS ČR přes 150000 členů, i s desetitisícovým (to už by reálné být přece mohlo) nákladem bychom podobné ceny dosáhli, i když jen s minimálním ziskem.
Nevím, pánové šéfredaktore, předsedo redakční rady, předsedo mediální komise, předsedo Folklorního sdružení ČR, zda aspoň něco z napsaného pro vás bude podnětné, ale nepsal jsem to proto, abych vás naštval, ale protože je v mém osobním zájmu, aby časopis existoval, měl vysokou informační, žurnalistickou a graficky co nejprofesionálnější podobu, když už tedy není určen jen „dovnitř“ sdružení, ale hlavně proto, abychom sobě i veřejnosti nenalhávali, že jsme toho už dosáhli. To by bylo fakt nekonstruktivní, hlavně by se to jednou mohlo obrátit proti vám!
P.S. Za nerozlišení pomlček a spojovníků v tomto příspěvku se omlouvám, za to nemůžu.
|
Jsem jen v letu, Vili, k těm pomlčkám a spojovníkům – občas se prostě některý tvůrce řezu písma rozhodne oba znaky udělat téměř totožné. A právě Verdana, kterou je náš web celý "vysázený", má tu "vadu". Tedy:
spojovník -
pomlčka –
m-čára —
Ale snad to nebude důvodem k pranýřování FolklorWebu :-) Jsem totiž přesvědčen, že tento font dostatečně drží spodní linku a je pro oko příjemný i v rozsáhlejších textech. K novému číslu F si ještě musím najít cestu, pak se možná ozvu.
Jen mám, milý Vili, nepříjemný pocit, že tu zdarma provádíme "expertní analýzy, konzultace a audity mediálního produktu" a ten se posouvá k lepšímu jedině díky nim. To je otřesné a ještě si rozmyslím, jestli budu platit daně (a tím i Folklor) nebo psát sem o tom, co by se mělo vyměnit. Chtěl bych jednou přemýšlet o tom, co se všemi státními dotacemi (a příspěvky členů) na provoz celého FoS udělám, když zaplatím jen pár amatérů v časopisu a spáchám "padesátku festivalů" ... Ufff.
|
| 05. 04. 2007 • Teď se omlouvám |
V. |
Honzo, Verdana je opravdu sympatická, mám ji rád. To post scriptum jsem ale napsal jen proto, že se mi zdálo, že když jsem text do formuláře sázel nějakým courierem, tak se mi rozlišit nedařily, ač jsem je psal správně - byly stejné. Pak jsem viděl výsledný zavěšený text a ono to už bylo správně. Veselé Velikonoce.
|
| 14. 04. 2007 • ještě k časopisu |
Jiří T. |
O novém časopisu už toho bylo napsáno dost.Chtěl jsem v něm uveřejnit tento článek,ale bylo mi sděleno,že bude krácen.Proto jej uvádím zde v plném znění,protože s krácením jsem nesouhlasil a nedal jsem souhlas s jeho uveřejněním.
Tu část,která měla být uveřejněna oddělím.
Něco málo postřehů k "novému"časopisu.
Nejdřív bych chtěl poděkovat Františku Synkovi za 17let usilovné práce na časopisu Folklor.Myslím,že nejsem sám z řad čtenářů,komu toto poděkování schází.Nebo snad není profesionální poděkovat někomu,kdo dostal časopis tam kde je?Promiňte,byl?Takže ještě jednou a věřím,že nejenom za sebe.Franto DÍK!
No a čím je ten náš "nový"vlastně jiný?Je barevnější,má větší formát,bude vycházet 1x měsíčně.Tady se mi chce přímo říct "no a co" steejně se mi zdá,že je nepřehledný.U některých rubrik navíc nechápu o čem?(např.krojované)o čem vlastně tato rubrika je?
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Frantovi bylo v minulosti vyčítáno,že v časopise jsou převážně jeho články.Ano,ale ruku na srdce.Nebyla to snad chyba nás čtenářů,členů souborů,vedoucích,že jsme nic,nebo skoro nic nepsali?(nakonec,nechoďme daleko.Kolikrát jsme si přečetli něco od samotného pana předsedy?Tedy kromě výročních zpráv,které mu někdo připravil.Přitom projede ročně tolik festivalů a nic by se nestalo,kdyby o některých něco napsal.)A to samé čeká pana šéfredaktora.90%jsou jeho články.Na stránkách Folklorweb jsem si přečetl,že se časopis konečně dostane i k členům souborů.Myslíte?Jak starý tak nový zůstane trčet u vedoucího souboru,nebo u toho,komu přichází na adresu.Pokud samotní členové nemají zájem,tak ho neuvidí.A co se týká šíření do široké veřejnosti?No proč ne?Na novinové stánky?Hurá!Jenom se nemůžu zbavit dojmu,že by tam zůstával.Vždyť kolikrát si folkloristi koupíme pro změnu na stánku časopis Jezdectví,Včelař,nebo Kaktusář?
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX
Možná,že svým zamyšlením rozpoutám debatu a znovu otevřeme rubriku Diskuze a polemiky.Vždyť dosud se objevují pouze pochvalné,málem oslavné reakce na časopis v novém kabátě.Já tady píšu o nějaké debatě na stránkách,ale vlastně ani nevím,zda tento článek bude otištěn.Nevím,jestli je na odpovídající žurnalistické úrovni
Jiří Tománek
Takže Vážení takto jsem chtěl článek otisknout.Bylo mi sděleno,že s poděkováním jsem měl přijít po prvním nebo druhém čísle.Ano možná jsem zaspal,možná jsem čekal jestli to z vedení někdo udělá.Proč ale pan šéfredaktor krátil i kritická slova.
|
FoS ČR poděkovalo Frantovi pom svém. Vždyť jsme si to všichni přečetli jak v posledním Folkloru, tak tady na Folklorwebu. Cituji:
"Členové redakční rady se shodli na tom, že nová celobarevná i strukturální podoba časopisu Folklor je čtenářsky mnohem přitažlivější než dosud a odpovídá obsahovému zadání projektu, o čemž svědčí mnoho pozitivních čtenářských ohlasů, ale také nové žádosti o předplatné" (takže Franta to dělal úplně špatně a nikdo to nechtěl číst, teprve nyní se hrnou davy o předplatné)...
"Nový mediální produkt Folklorního sdružení ČR pozitivně hodnotí i jeho partneři, jako například Národní ústav lidové kultury či Valašské muzeum v přírodě" (zatím co Frantovi jen nadávali, že to dělá špatně, že tomu nerozumí, že prostě není ten správný myslivec)...
"Pozitivem je, že nový šéfredaktor pracuje v terénu a ne po telefonu, navazuje kontakty s širokým spektrem zástupců života lidové kultury" (nojo, Franta raději seděl u skleničky vína a přitom telefonoval za peníze FoSu mladým krásným slečnám, které mu za krácení těchto nudných večerů posílaly příspěvky - a na nějaké široké spektrum se mohl tak akorát vy....)...
"Navíc propaguje nejen časopis, ale především širokou škálu aktivit FoS ČR v jiných médiích" (je to jasné, Frantovi šlo jen o svou propagaci a své ego)...
Jak je vidět, Franta tomu nerozumněl a všechno dělal špatně. Takže aspoň takové poděkování... a veřejně.
|
jsem jen takový folklorista amatér, ale Frantu od vidění znám a kam jsem přišel, tam byl se svým foťákem (asi moc netelefonoval)
|
| 15. 04. 2007 • Ještě k Jiřímu... |
Jana |
Aby bylo jasno, taky mám kritické připmínky k časopisu Folklor. Nicméně to, co jste poslal k otištění, bych vám rovnou vrátila, ani bych to nekrátila. Vždyť to přece do časopisu vůbec nepatří! Časopis není diskusní fórum. Na jeho stránky patří zprávy, články, rozhovory, reportáže, fejetony, poznámky o festivalech, souborech, folkloru, lidové kultuře, řemeslech, zahraničních souborech, zkušenosti členů atd. Myslím, že kdybyste poslal něco podobného, možná by se to na stránkách časopisu objevilo. Ale uvědomte si, že šéfredaktor je od toho, aby dbal na kvalitu a obsah časopisu, redigoval a případně i odmítal špatné materiály. Ten váš špatný je, je tzv. "mimo mísu".
Myslím si, že celá diskuse zde je vedena snahou co nejvíce uškodit. Bohužel nejen časopisu, ale celému sdružení. Já taky mám kritické připomínky, ale píšu je tomu, komu patří. Ne na internet ne do časopisu. Proč je zveřejňovat? Abych co nejvíce uškodila? Abych ukázala, jak jsem chytrá? Abych urážela? Přece ten, kdo chce pomáhat, přiloží ruku k dílu a nepodráží nohy!
Pletete se, že bývalému šéfredaktorovi nikdo nepoděkoval. Asi nečtete web FoS a ani jste nepřečetl pozorně první číslo časopisu.
Pletete se, že by předseda měl psát do časopisu. Jeho úloha ve sdružení je přece úplně jiná a nenahraditelná. Festivaly neobjíždí proto, aby o nich psal. Od toho je redaktor. Nebo by podle vás měl časopis psát předseda a redaktor řídit organizaci? Pletete si holinky a hodinky - pravda, obojí se natahuje.
Že se časopis nedostane od vedoucích souborů ke členům je chyba. Velká chyba. Ale zkuste si odpovědět, kdo by měl časopis členům dát k přečtení případně doporučit k odběru.
Divím se, proč zde diskutující pánové časopis vůbec čtou, když je tak špatný. Nařizuje jim to někdo? Ať si raději koupí Blesk nebo AHA. Adrenalin jim taky stoupne, ale nebudou svými pomluvami, rádoby odbornými komentáři a urážkami poškozovat folkorní sdružení a práci jeho poctivých členů.
Pane šéfredaktore Koudelko, děkuji vám za práci, kterou jste dosud na nové podobě časopisu udělal (už vám někdo poděkoval?). Časopis se mi líbí a nejsem sama. Vím, že i vy víte, co je možné zlepšit. Nenechte se otrávit. Držím vám osobně i všem, kteří to s časopisem a sdružením myslí upřímně, palce.
|
| 16. 04. 2007 • Aby bylo jasno |
Vili |
Milá Jano S. Souhlasím s Vámi, že časopis není diskusní fórum, i když mnoho časopisů si pro ně nějaký malý, spíš ukázkový prostor nechává. To aby bylo vidět, že nějakou zpětnou vazbu má, že redakce bere na vědomí názory svých čtenářů. Obyčejně v nich redakce nebo autor článku, na který čtenář reaguje, stručně odpoví. Široká diskuse opravdu patří na web, kde není omezena prostorem, je vedena online, tedy dá se reagovat okamžitě. Jenže na stránkách FoS.cz byla v polovině roku 2005 zrušena. Kde tedy mohou členové FoS ČR i zájemci o folklor svůj názor sdělit ostatním, zejména týká-li se sdružení a jeho aktivit? Babo raď! Jakou zpětnou vazbu vedení sdružení vlastně má? Nestojí o ni? Když jim konstruktivní kritiku pošlete mailem, až na výjimky se odpovědi nedočkáte, jakoby byla snaha ji „ututlat“.
Překvapuje mě Váš postoj k diskusi. Je snad podle Vás diskuse nástrojem agrese a destrukce? Podle mne ne! Diskuse je dialog, často tvrdý, protože názory diskutujících mohou být skutečně výrazně odlišné. Ale vede se kvůli vyjasnění si názorů na věc a postojů jednotlivých stran, tedy alespoň demokratická diskuse tyto vlastnosti má. Kdo chce pomáhat, přiloží ruku k dílu, v tom máte pravdu. Diskutéři zde na FW ji přiložili. Upozornili na nedostatky, na chyby, na úlety. Proč? Protože z časopisu ani anoncí jednotlivých čísel nebylo patrno, že by si tyto chyby uvědomoval tým, který relaunch připravil a který dnes za časopis nese odpovědnost. To považujete za podrážení nohou? To je snaha škodit? Má snad předseda časopis s chybami rozdávat v rámci propagace a tvrdit, jak je úžasný? To by bylo jak z Císařových nových šatů. Co by si pak o něm a o FoSu pomysleli všichni ti poslanci, senátoři, ministři, hejtmani či starostové, kterým jej dává?
K poděkování Synkovi: web FoS.cz navštěvuji pravidelně, možná jsem tam nějaké chladně formální poděkování četl, možná v nějaké zprávičce o jmenování nového šéfredaktora, možná u zprávičky, že Synek odchází, možná v jiné. Teď jsem se pokusil tuto zprávu s pioděkováním dohledat, ale nepovedlo se. Mohu poprosit – neposlala byste mi link, abych nemusel ztrácet čas browsením? Časopis taky čtu pozorně. V prvním čísle poděkování nepadlo – ani v Koudelkově úvodníku, ani ve zprávě z brněnského podzimního zasedání výboru. Takže tápu a tápu, anebo fakt čtu nepozorně jako Jirka Tománek.
Ano, máte pravdu, předseda psát může (třeba to poděkování mělo být jednoznačně z jeho pera!), a nemusí, členové výboru by už ale psát trochu mohli, ale budiž, když se jim nechce. Redaktor psát musí a musí i redigovat došlé příspěvky, zejména ty, které nemají požadovanou žurnalistickou úroveň.
Myslím, že hodinky a holínky si trochu pletete i Vy, Jano. Diskutující většinou čtou Folklor od roku 1990, ti mladší možná začali později, a čtou ho proto, že je to jeden z mála časopisů, kde se mohou dozvědět relevantní informace z oboru a dokonce byl jediným, kde se mohli dočíst o širokém spektru činnosti FoS ČR a jeho členů. Nový časopis čteme ze stejného důvodu a jsme rádi, že je barevný, větší a vychází měsíčně. Nyní čekáme, jak naplní naše očekávání: že bude reprezentativní, krásný a že se v něm dočteme to, co v něm hledáme a vždycky v něm hledali! Zatím jsme tak trochu zaskočeni. Tituly jako Pes přítel člověka nebo Myslivost nám informace o folkloru asi neposkytnou, natož Vámi navrhovaný bulvární Blesk nebo Aha. To jistě pochopíte. Nebo je toto, co jsem teď napsal, pomluva? Věřte ale, že zavírání očí před problémy a plané pochvaly FoSu i jeho poctivým členům uškodí víc.
Poslední odstavec jsou zase ty Vaše hodinky a holínky. Synek profiloval Folklor sedmnáct let. Teď odešel. Olda teď začal. Děkujte mu třeba za každé nové číslo, ale srovnatelné to (ta slušnost poděkovat) není. Věřte, vůbec mi nevadí, že se Vám časopis líbí. Vedení FoS ČR i sám šéfredaktor potřebuje znát všechny názory, alespoň ty upřímně míněné, i když budou od „líbí“ po „nelibí“. Jedině tak si z toho mohou pro svou práci něco vzít. Také držím palce, protože i já si přeji, aby časopis plnil funkci kvalitního periodika, které osloví především členy sdružení, ale s chutí se od něj začte i každý jiný milovník folkloru.
Přeju Vám i všem vše nej, a jinak jste mi, Jano S., neodpověděla na mail, proto asi všichni raději vše řeší veřejně tady na FW, protože ani FoS nerad odpovídá (musím ale říci, že Olda Koudelka ano).
|
| 16. 04. 2007 • To měl být mail pro Janu |
Vili |
Dobrý den, Jano S.,
mohu se jen zeptat, Vy jste z Troubelic? Chci Vám ale hlavně říci, že Vaše čeština je velice kultivovaná a dokážete dobře i vtipně formulovat své myšlenky. Nestudovala jste náhodou češtinu? Pokud ano, kde a kdy? Mám takový velmi neurčitý pocit, jako bych Vás znal.
Jinak je moc fajn, že se nebojíte veřejné diskuse, i když s Vámi prozatím nemohu souhlasit, protože slova typu "časopis se mi líbí a je zajímavý" moc konkrétní nejsou. Mě by zajímalo, co konkrétně se Vám na něm líbí a kolik článků Vás tak zaujalo, zda jsou fotky kvalitní, jsou-li korektury podle Vás dostatečné atd.
Těší mě, že se shodneme na tom, že chceme, aby časopis byl po všech stránkách dobrý. Ne přinejmenším tak, jako starý – musí být ve všech ohledech lepší. Ostatně i starý Folklor se, přiznejme si, ročník od ročníku graficky i obsahově vylepšoval. Je v tom třeba pokračovat a všestranně tomu napomáhat.
Já Oldu Koudelku znám léta a o problémech spolu po mailu komunikujeme. Chybou je, že on je šéfredaktor, jehož koncepce přijata z devadesáti procent nebyla, naplňuje tedy koncepci někoho jiného. Jiné pravomoci nemá. Naproti tomu z vedení FoS ČR nikdo na maily nereaguje. Tu koncepci prosadili předseda mediální komise s předsedou sdružení a zdá se zatím, že nepříliš šťastně. Ostatně k tomu, v čem má jejich koncept největší slabiny, se vyjádřím na FW příště.
Srdečně zdraví
Vili Dekan
P.S.: E-mail tohoto znení jsem se Vám dnes snažil 2 x poslat na Vámi uvedenou adresu, ale vždy jsem dostal následující chybové hlášení (možná jste tedy nedostala ani můj předchozí mail – reakci na Váš první příspěvek, ale tehdy jsem chybovou hlášku neobdržel):
This is an automatically generated Delivery Status Notification
Delivery to the following recipient failed permanently:
janas@seznam.cz
Technical details of permanent failure:
PERM_FAILURE: SMTP Error (state 9): 550 Sorry, no mailbox here by that name.
|
| 16. 04. 2007 • Aby bylo jasno, milá Jano… |
jan |
Nebo druhá Jano. A kterou jsi vlastně? Tou anonymní, co nepotřebuje mít identitu, aby se projevila, či tou druhou, co tak vehementně omlouvá pitomosti, neumětelství a zastává se diletantů, anebo nějakou další, co to „vydí“ tvrdě (9.3.2007)?
Je ti jedno, že na rozdíl od Viliho, co všechno kolem Folkloru pořád děsně prožívá, já tebe pokládám za špatnou češtinářku?
A nejenom to! Dokonce jsem přesvědčen, že o časopisu, jeho koncepci, vytváření, psaní příspěvků, layoutu, zalomení sloupců, nadpisech, fontech nemáš ani páru. A to právě na rozdíl od dříve tebou citovaných dědečků (kteří jimi nejsou ani věkem, ani svým projevem). Vili, Honza Žůrek i AnnaB velmi profesionálně (doslova) provedli obsahový, kvalitativní, stylistický i češtinářský rozbor konkrétního čísla časopisu. To, že výsledek nebyl ani trochu potěšující je nabíledni: koncepce časopisu mimo mísu (dovoluji si použít tvoji formulaci, avšak bez uvozovek). Fotky otřesné. Motivy, kvalita, předtisková příprava, výřezy. Vymyšlené dopisy čtenářů! Atd. Atd. Nebudu opakovat ten hnus (používám pojmosloví z kategorie estetiky – aby bylo jasné, že libost to nebude)…
Již mnoho týdnů říkám Vilimu, že diskuze k tématu Folklor je nesmyslná, neboť těm, co by ji měli vnímat jako konstruktivní kritiku takto nikdy připadat nebude, ba budou tě dál dehonestovat…
A těm ostatním (promiňte VY, co víte) nic neřekne, budou si dál myslet, že si ve své ukřivděnosti vylíváme zlost a bude jim to dál jedno, jako dosud. Ano, dál se budou chovat jako poslušné ovce, i když to sdružení je jejich, platí si příspěvky, volí – a doufám že ještě stále – demokraticky, své představitele.
Dodávám pro tu Janu (anebo pro tu druhou?): právě proto, že kritici současného časopisu ví, a umí najít „díry v systému“, jsou namísto akceptování a výzvě ke spolupráci zařazeni do skupiny hackerů, tzn, narušitelů, rozbíječů a nenapravitelných kritiků.
Vzpomenete si někdo, že ještě nedávno nebyl na úrovni celostátního sdružení žádný Organizační řád sdružení včetně chybějících funkčních zařazení jednotlivých placených funkcionářů a určení způsobu jejich odměňování? A jak byla upřímná snaha zařadit tyto body na jednání Valné hromady „odměněna“?
Tím chci Janě, Janě, i dalším připomenout, že sdružení není kroužkem profesionálních (tím jednoznačně říkám placených, neznamená to odborníků, těmi mnozí nejsou a nebudou, bohužel) folkloristů, co sedí na Senovážném, ale je to občanské sdružení členů souborů, kteří si své přestavitele zvolili právě proto, aby dělali pro ně co nejvíce potřebují, co obohatí jejich bohulibou neplacenou činnost v regionu, aby věděli, kde se co děje lépe než u nich v dědině třeba ve sboru mužáků, při zpracování zvyků a obyčejů, a ne v kroužku chovatelů drobného zvířectva, mezi šachisty, i když u nich na dědině. Příspěvky, které platí členové souborů, granty, které jsou přidělovány na akce sdružení (ano, mnohdy bohulibé, obdivuhodné a velmi životné a potřebné), jsou určeny pro rozvoj činnosti sdružení a právě proto také musí být adekvátně využity. A že skládat účty musí sami sobě, a ne panu velkomožnému předsedovi, který právě proto, že já jsem ho jako zástupce souboru na Valné hromadě volil, musí skládat účty mně. A já chci i ten jeho článek, ať vím, co má v hlavě. Vůbec nevíte, co pletete, milá Jano, či Jano. Chápu, asi neznáte Stanovy sdružení, a asi jste nečetla žádný dokument o činnosti sdružení… Jsou tam věci obdivné, i zavrženíhodné.
Nikdo z nás neměl nikdy snahu poškodit ani sdružení, ani vedení FoSu. Naopak. Řekl bych, že je mnoho poctivých a poctivě myslících příznivců FoSu i členů souborů, kteří by rádi udělali mnohem víc, a s otevřeným srdcem i hledím. FoS o takové spolupracovníky zájem nemá, asi nestojí o otevřené pohledy. Konec konců o tom přece svědčí nejprve cenzura, a vzápětí zrušení diskuze na webu FoSu. A mohla být moderovaná, takových odborně i obsahově vedených fór znám několik. - Stačí uvést kód, jehož zákaz uvedení jsme si v pravidlech diskuze odsouhlasili a během několika minut jej moderátor smaže s patřičným komentářem. Např.
Za strany FoSu však cítíme panický strach z otevřenosti jako jednu polohu, jako druhou polohu však vidíme a cítíme velkopanské rozkazování, že NÁM nikdo do toho kecat nebude!
Zpátky k časopisu: Ani já bych Jiří tvůj příspěvek tak, jak jsi jej strukturoval, neotisknul. Ale právě protože je časopis NÁŠ a já si platím šéfredaktora, musí on umět můj i tvůj příspěvek upravit a vložit do příslušné rubriky. Takže na rozdíl od Jany, či od Jany, bych jej v jeho pozici s vědomím, že jsi to ty, co o mně rozhoduje a platí si mě, uveřejnil. A ty kecy o patřičné žurnalistické úrovni příspěvků bych si v kontextu zadání, profilu a koncepce časopisu, odpustil.
Už jsi milá Jano, či Jano, pochopila, proč musí šéfredaktor Folkloru takové příspěvky zveřejňovat a v čem je vlastně rozdíl oproti Blesku a AHA?
Ještě pořád jsi nepřišla nato, že poctivé členy sdružení vlastně poškozuje jeho vedení?
Pochybuji, že pochopíš, jakou vlastně funkci má předseda sdružení, a co by měl činit jinak on a placení funkcionáři, ale nechť. Snad tento čas, ztracený mou „povinností“ reagovat už konečně na pitomosti, nesmysly a nedovzdělanost, ušetřím kamarádům…
A mně se časopis nelíbí, a přesto vás, pane šéfredaktore, představte si, nechci ani trošičku otrávit. Myslím to opravdu upřímně.
|
| 18. 04. 2007 • Já mám jasno, milý Jane |
Jana |
No vidíte Jane, jak krásně potvrzujete moje slova o urážkách. Nevím, co přesně je podle vás pitomostí, neumětelství a diletanství, ale asi něco úplně jiného, než se pitomostí, a diletantstvím jeví mně. Hluboce se mýlíte i v tom, o čem mám či nemám páru.
Jsem ráda, že zastáváte můj názor o nesmyslnosti této diskuse o časopisu. Není totiž konstruktivní, je destruktivní. Nevím, čím zdejší hodnotitelé konstruktivně přispěli. Nic takového jsem tady ani v časopise nečetla. Zato jsem četla hodně kritiky za každou cenu. Našli si pouze hůl na psa. A to je docela snadné, to umí kde kdo. Ani ve vašem příspěvku jsem toho konstruktivního moc nenašla. Spíš ty urážky. Děkuji za poučení o občanském sdružení. To bych bez vás opravdu nevěděla! „Pan velkomožný předseda“ jak se o něm hezky vyjadřujete, musí skládat účty stejně jako vám i mně a všem dalším. Ale to, co chcete vy, přece není jediné správné (píšete např. „chci jeho článek“). Určující je přece to, co každý z nás dělá pro sdružení jako celek. Asi opravdu nechápete, že každý má svůj podíl na celkové práci sdružení. Někdo píše články, někdo vybírá příspěvky, někdo tancuje v souboru a někdo hraje na housle. Snad pochopíte, že v kapele nemohou hrát všichni na všechny nástroje najednou. Aby to k něčemu bylo, musí každý ovládat něco jiného a společně by jim to mělo ladit. Tu a tam může zaznít i falešný tón, ale nemůže být v muzice hráč, který jiné než falešné tóny nezná. Stejně tak ve fotbale útočník útočí, obránce brání, brankář chytá, trenér trénuje. Když to tak není, nejde už o fotbal. Hráč se může ukopnout, zahodit jednu, dvě šance, špatně přihrát, dokonce i vstřelit vlastňáka, ale nesmí kopat trvale do vlastní sítě. A jistá pravidla hry, rozdělení funkcí, úkolů a určité mantinely jsou i v občanském sdružení. To koneckonců asi víte, ale zdá se mi, že nechápete.
Nevím, proč zde diskutujícím tak vadí zrušení diskuse na webu FoS. Copak musí být diskuse na všech webech? Nikdy jste si nevšimli, že jsou i jiné weby na internetu? Já vnímám web FoSu jako stránky, které mají sdružení reprezentovat a přinášet informace z vedení, o souborech, o festivalech. Není jejich smyslem, aby se na nich diskutovalo. Zase jsme u toho orchestru. Jinou úlohu má folklorweb, jinou web FoSu. Nebo je vám zdejší fórum málo? Potřebujete víc prostoru pro své názory? Jestli o tom nevíte, existuje na internetu řada stránek, kde se dá diskutovat do nekonečna a o všem. Stačí si založit místnost – třeba Folklor – a tam psát co hrdlo ráčí. Myslím, že nejsem sama, která by podobnou diskusi jako tady na webových stránkách Folklorního sdružení České republiky velmi nerada viděla.
A v polemice s vámi mohu pokračovat, protože i v dalším vašem odstavci je znát, že neuvažujete v souvislostech. Píšete: „Já si platím šéfredaktora, musí on umět můj i tvůj příspěvek upravit a vložit do příslušné rubriky.“ Promiňte, ale vy si šéfredaktora neplatíte. Nevydává váš časopis a ani jen pro vás. Šéfredaktora platí sdružení, patrně z příspěvků, dotací, inzerce a ceny, za kterou se časopis prodává. Vy na šéfredaktora přinejlepším můžete dávat pouze nepatrnou část svého členského příspěvku (ono toho k placení z členských příspěvků je mnohem víc) a to co zaplatíte za časopis (pokud si ho koupíte)..
Nejste vy tak trochu sobec? Kdyby jen čtvrtina členů (možná desetina) členů FoS ČR měla stejné myšlení jako vy a chtěla po šéfredaktorovi, („velkomožném panu předsedovi“ a dalších) to co vy, tak bude každý měsíc vycházet tlustá kniha, kterou nikdo nezaplatí a šéfredaktor zdechne přepracováním (a FoS bude bez organizace a nakonec se rozpadne).
Ta nedovzdělanost, o které píšete v závěru své úvahy, se v této diskusi opravdu hodně projevuje. S tím s vámi opět souhlasím.
Už jste, milý Jane, alespoň něco pochopil?
Na závěr mi dovolte se optat, od kdy si tykáme.
|
| 18. 04. 2007 • Polononym nebo chyba Seznamu |
Vili |
Níže uvedený dopis jsem dnes posílal Janě (jak říká Honza Žůrek, některé věci je lepší řešit přímo, ne veřejně), která už pro jistotu svou adresu ke jménu neuvádí. Kdo tedy vlastně Jana S. je? Jsem zvedavý. Proč existující adresa nefunguje? Nebo je dalším z anonymů?
I'm afraid I wasn't able to deliver your message to the following addresses.
This is a permanent error; I've given up. Sorry it didn't work out.
:
Remote host said: 550 Sorry, no mailbox here by that name.
Milá Jano,
napsala jste to fakt hezky. Líbí se mi, že připouštíte, že ne každý musí
mít stejný názor. Sdružení je proto složeno ze členů, kteří zřejmě, ba určitě rozdílné názory zastávají. A jako členové mají podle stanov práva rovná, tedy i na zveřejňování svých postojů ve svém časopise. Nemyslím si
rozhodně, že někteří mají práva rovnější. Předseda dokonce snad nejnejnejrovnější?
Jana jste osočila zbytečně. Pokud víte jen trochu, o koho jde, dělá pro
folklor hodně, a velice aktivně. Snažil se dělat hodně i pro FoS ČR, ale
se zlou se potázal. Jinak máte pravdu, je impulzivní až expolzivní, ale
každý jsme nějaký, že? Rozhodně ale není podrazák, ale čestný člověk s
velkým přehledem.
Diskusní fórum na FoS.cz by být mělo. Fŕum Folklorwebu je nenahradí, zejména ve věcech týkajících se FoS ČR. Folklorweb nemá s FoS ČR nic
společného. Ale fandí folkloru, tak se folkloristi, kteří chtějí říci
něco veřejně, přesunuli i s problémy FoS tam. Ale na Folklorwebu se aspoň nemaže!
Mějte se. Vili Dekan
|
| 18. 04. 2007 • Milý Vili, |
Jana |
Žasnu nad tím, jak jste naivní! Věřím, že to co jste napsal není nezkušenost nebo neznalost.
Samozřejmě, že členové mají podle stanov stejná (rovná) práva. Ještě jednou zdůrazňuji slovo ČLENOVÉ. Ti si zvolili členy výboru, výbor zvolil místopředsedy a předsedu. Členové tak delegovali určitá práva a povinnosti na jiné, kteří je mají zastupovat. Člen výboru má tedy práva jiná (podle vás rovnější) než člen organizace, místopředsedové taky a předseda „nejrovnější“. Mimo jiné se ve stanovách píše: „Předseda výboru je nejvyšším představitelem (statut. zástupcem) FoS ČR, který je odpovědný za činnost a fungování sdružení v plném rozsahu. Předseda výboru je současně předsedou FoS ČR.“ Toto právo předsedy nemá žádný jiný funkcionář ani člen organizace. Má tedy práva (povinnosti, odpovědnosti) největší, podle vás nejnejnejrovnější. Ty mu svěřili dobrovolně (nebo ne?) členové FoS ČR.
Nikde, v žádné skupině lidí, ať už jde o občanské sdružení, folklorní soubor, sportovní klub atd. není možné, aby všichni měli stejná práva a povinnosti. Brankář nemůže rozhodovat o stylu hry nebo trénovat, trenér nemůže rozhodovat o hospodaření klubu atd. Členové pak mají právo své představitele podle schválených pravidel kontrolovat a případně je odvolávat. To zase nemůže předseda. Zdůrazňuji: PODLE SCHVÁLENÝCH PRAVIDEL. Ale v žádném případě nemohou ani členové ani funkcionáři dohodnutá pravidla hry porušovat.
Totéž platí o časopise. Šéfredaktor je ten, na kterého někdo (v tomto případě výbor, který byl k tomu členy zvolen a jimi pověřen) delegoval práva řídit časopis. Toto právo nemá žádný jiný člen organizace. V tomto případě má šéfredaktor „práva rovnější“, použiji-li opět váš termín. Samozřejmě mu z toho vyplývají i povinnosti. „Členové mají podle stanov práva rovná, tedy i na zveřejňování svých postojů ve svém časopise,“ píšte. Ano, pokud je k tomu časopis určen. Šéfredaktor má zase povinnost (a právo) rozhodovat, co se do časopisu hodí a co ne, redigovat články. Není jeho povinností otisknout vše, co mu kdo pošle. Mluvím o časopise, který by byl profilován jako periodikum na zveřejňování postojů a názorů členů FoS ČR. Ale podle mého názoru poslání časopisu Folklor je jiné. Měl by především reprezentovat sdružení a propagovat jeho činnost. Samozřejmě v něm mohou být i stránky věnované jiným tématům, třeba postojům členů či čtenářů. O jejich zveřejnění však nerozhodujete ani vy, ani já, ani předseda FoS ČR. O tom rozhoduje šéfredaktor. Kdyby to bylo jinak, nemusel by tam být a byli bychom šéfredaktoři třeba všichni. (To by pak byl časopis jistě na vysoké úrovni!).
Netvrdím, že toto poslání časopis do puntíku plní. Jak už jsem napsala, i já vidím přes mnohá zlepšení proti původnímu časopisu řadu nedostatků. Ovšem to nevyřeší diskuse (spíš hanění časopisu a práce šéfredaktora) na folklorwebu. Máte právo to sem psát, pochopitelně. Ale nic to neřeší. Není povinností šéfredaktora ani nikoho jiného, aby se tím zabýval. (A mě už to taky přestává bavit).
Omlouvám se za toto školení, ale myslím si, že bylo nutné, abychom si vyjasnili co jsou dojmy a co pojmy.
Chcete-li něco opravdu změnit, je třeba dodržovat PRAVIDLA HRY. Tedy byste měl začít u šéfredaktora a přesvědčit ho o „svých pravdách“. Pokud neuspějete u něj, objednat se u redakční rady či u předsedy reakční rady, nepodaří-li se vám je přesvědčit, pak se můžete se svými připomínkami a návrhy oficiálně obrátit na výbor FoS ČR.
Možná se teď usmíváte, už slyším vaše argumenty jak jsou to lidé bez pochopení, bez vzdělání, bez ochoty přijmout jiné názory, bez snahy něco změnit podle vašich představ. Jistě při diskusích s nimi uslyšíte i argumenty proč to či ono je tak, jak je a ne jinak. Dokážete je přijmout?
Podle stanov – tedy pravidel hry - máte i další možnosti, až třeba po odvolání stávajícího výboru, předsedy a šéfredaktora. Pokud přesvědčíte dostatečný počet členů, že to dělají špatně.
Já vím, je to cesta těžká a složitá. Ale ani ten mnou zmiňovaný fotbalista si nemůže kopat do balónu jak chce.
A zase napište, až vyjde pětka (a netrapte se tím, že mi nefunguje mail).
|
| 19. 04. 2007 • Tak proto jste mi povědomá! |
Vili |
Dobrý den. Aspoň pozdrav, když teď nevím, koho vlastně oslovuji, ale Janu evidentně nikoli. Spíš se "nejužší vedení" rozhodlo, že nastrčí virtuální Janu, jejíž adresa existuje/neexistuje (to mě ale trápí nejméně. i když anonymy rád nemám), protože mlčet na všech frontách by se nakonec opravdu mohlo obrátit proti němu. Je hezké, že si pamatujete, že nejsem člen, protože jsem přestal platit příspěvky. I já znám pravidla, byla to nejbezpracnější cesta členství ve FoS ukončit a FoS mi pro jistotu ani neposlal upomínku. Někdy mám ale pocit, že ač vedení také pravidla zná, nejraději je porušuje. Vždyť i tenhle trik s Janou je přinejmenším obrovská kamufláž a moc etické to není. Jinak mám pocit, že už jsem opravdu uhodl, kdo tohle píše.
Děkuji za vysvětlení, jak postupovat, když chci, nebo tedy když by chtěl nějaký člen, na něco upozornit. Bohužel, to ve FoSu nikdy nefungovalo, zeptejte se předsedy, jak nakládá s písemnými připomínkami!
Fotbal nesnáším, ale jedna věc mě na něm jako na každém sportu fascinuje - když někdo něco zpacká, musí to přiznat, protože to všichni viděli a opakované TV záběry slouží jako důkaz. No a časopis zpackaný je a stále nevidím, v čem je lepší, než starý F. To bych rád od někoho kompetentního konečně slyšel.
Volby nechám stranou - když jsem ještě byl členem, upozorňoval jsem v diskusi o nových stanovách na některé - podle mne - nedostatky. Např. na to, že není možné, aby připouštěly, že jeden delegát bude mít v ruce 15 mandátů a druhý jen jeden. Nebyla diskuse na FoS.cz zrušena třeba právě proto? Ptám se jen proto, že vidím, jak dokonale ovládáte problematiku vedení sdružení a jeho administrativy.
K časopisu se ještě dnes vrátím a nebojte se, pětku už za FoS avizovat nebudu, to jsem chtěl jen předběhnout Hrzala a povedlo se! To také byla jediná moje zlomyslnost v této "zbytečné" diskusi. Přestože já ji za zbytečnou nepovažuji, protože některá upozornění z ní už byla alespoň trochu napravena. O to šlo, jinak byste usnuli na vavřínech.
|
Tak teď už vím, proč se mi pořád zdálo, že Jana mluví jak Rudé právo. Děkuji Vili za objasnění situace.
Jen jsem vám chtěl hned ráno, pánové Vili Dekane a Jane Mičko, napsat, jestli vám to stojí za to, diskutovat s anonymem, který se, ani když ho vyzýváte, není schopen podepsat celým jménem (je, samozřejmě, otázka, zda se jmenuje Jana).
Tak teď už vím ....
|
| 19. 04. 2007 • No to už asi dlouho členem FoSu nebudu... |
Petr |
...když vidím, jak se to tady kouše a kvůli čemu... Alespoň konečně vím, komu platím příspěvky... a je to hořká polévka, přežvýkávat tyhle vaše texty...
|
| 19. 04. 2007 • Naší Janě a celému vedení FoS |
Vili |
Tentokrát už naposledy:
Jak je to s mediálním produktem Folklor?
Slíbil jsem, že se ještě jednou a zásadněji vyjádřím k novému Folkloru, tentokrát pouze k jeho koncepci vytvořené předsedou mediální komise FoS a členem redakční rady časopisu Folklor PaedDr. Slávkem Hrzalem. V celém znění jeho dokument nikdy nikde zveřejněn nebyl, ale citaci části dokumentu z úst Františka Synka můžete nalézt v rozhovoru, který jsem s ním právě u příležitosti jeho odchodu z funkce šéfredaktora Folkloru zde na FW vedl (http://www.folklorweb.cz/clanky/20070108.php).
Kromě změny formátu, kvality papíru a periodicity, což jsou věci, na něž by došlo tak či tak, nastala přijetím Hrzalova konceptu a jmenováním nového šéfredaktora Dr. Oldřicha Koudelky razantní změna poslání časopisu, ale zejména jeho charakteru a tomu přizpůsobené obsahové koncepce.
Mám Hrzalův materiál celý a mohu tedy usuzovat, jakými cestami se ubírají jeho snahy na proměnu časopisu, a zřejmě i o čem tajně sní předseda FoS ČR Zdeněk Pšenica, když novou koncepci prosadil (ostatně byl jejím zadavatelem). Jenže! Zdá se, že ani předseda sdružení (ale ten to asi ani nemohl tušit), ani předseda mediální komise (nevím, jakou hru hraje on, protože on by vědět mohl) nemají stále ani ponětí o tom, že vlastně vytvořili mediálního kočkopsa. Připomíná mi to moje desítiměsíční kotě: rádo aportuje jako pes-nekočka, rádo plave jako pes-nekočka, rádo žere (jako každé zvíře), ale když nejde o tyto tři věci, dělá si stejně co chce jako správná kočka. Prostě ne a ne poslechnout na povel jako pes.
Naznačím základní rozpory Hrzalova materiálu, který Přenica (nakonec i výbor) tak vehementně podpořil.
Zatímco většina folkloristů nemá kde jinde publikovat zprávy o své vlastní činnosti a svých akcích, ani hledat relevantní informace z hlediska svých zájmů, a jediný prostor k tomu a takový typ informací jim poskytoval časopis Folklor (do roku 2006), usoudil Hrzal, že právě to je zbytečné, nezáživné a pro širokou veřejnost neakceptovatelné. Časopis je tedy třeba udělat zajímavější, aby si ho koupilo více lidí Aby nesloužil jen členům FoS ČR, členům souborů, organizátorům festivalů. Aby rezignoval na jakoukoli oborovost a odbornost. Aby se vlichotil všem venkovanům, turistům, řemeslníkům, myslivcům a nevím, komu ještě, protože další skupiny možná teprve přijdou. K tomu je podle Hrzala třeba psát např. o festivalech tak, aby tam nešlo o to, jaký festival v tom kterém roce skutečně byl, ale jaké restaurace, možnosti ubytování, památky v místě konání jsou, co atraktivního pro průměrného čtenáře se na festivalu událo. Tím myslel třeba milostný příběh mezi souboráky, a kdyby náhodou nebyl, pak je ho podle něj třeba vymyslet. Celkově má časopis vypadat pozitivně, diskuse a polemiky se nesmějí připouštět (pokud ovšem nepůjde o významné téma – nikdo ale neví, kdo bude důležitost tématu posuzovat).
Jak sám Hrzal řekl, jeho cílem (evidentně i Pšenicovým), je z nového Folkloru udělat mediální produkt, který by nahradil původní alternativní médium, jímž časopis do roku 2006 pod vedením Františka Synka byl a smysl alternativy k velkým, folkloru nepřejícím, médiím naplňoval. Protože umožňoval výměnu názorů uprostřed dané komunity, dával možnost prezentace i publikování všem, zabýval se jen tím, co od něj jeho čtenáři očekávali, stál o zpětnou vazbu, byl jen redigován, nikoli cenzurován. Především si byl vědom, že jeho alternativnost je omezením i vyhraněním vůči masovosti.
Ale vrátím se ke kočkopsovi. Protože když už Pšenica s Hrzalem rezignovali na potřeby členů FoS ČR a chtějí, aby časopis krok za krokem masověl, dokud nebude mít třeba 10, 20 nebo 30tisícový náklad, je nutné si uvědomit, že jsou určité zákonitosti, které nelze pomíjet, má-li jejich koncept fungovat. Zákonitosti ale nový Folklor jaksi přehlíží. K tomu, aby i široká veřejnost cítila sounáležitost s lidovou kulturou i folklorními soubory a festivaly, chybí zatím v časopise „vatové“ rubriky typu Vlivy počasí (orkán Kyril rozmetal amfiteátr nebo skanzen, přívalový déšť zničil kroje tří souborů v hodnotě 2 miliónů), Krimi (celníci s policií při kontrole stánkařů na festivalu zabavili falza zboží v hodnotě desítek miliónů a ČOI uložila tamtéž statisícové pokuty za prodej nekvalitních alkoholických nápojů), Zdraví a sex (*** nechám na vás), Móda (jak diblicky uvázat turčák v nadcházející horké letní sezoně) nebo Ze společnosti (jak žijí, kolik vydělávají a s kým tráví volný čas funkcionáři FoS ČR nebo vedoucí slavných souborů). Pak ještě Zábava (SUDOKU, křížovky, osmisměrky, vtipy, recepty tradičních pokrmů). O reklamě nemluvě, aby časopis uživila.
Jaký je tedy rozdíl mezi Folklorem do roku 2006, tj. alternativním médiem pro folkloristy, a mediálním produktem pro všechny, pro celou veřejnost, pro masu. Raději jsem si vzal na pomoc odborníky – Arnošta Nováka, který přednáší sociální ekologii a média na UK, a Jana Jiráka přednášejícího mediální studia tamtéž, aby zase někdo neříkal, že jsem „rádoby odborník“ já sám. Takže pokus o osvětlení ve dvou krocích:
1. Folkloru jako „mediální produkt“. Co to vůbec znamená?
• prvořadou rolí mediálního produktu je dohlížet, předcházet a bránit zneužívání moci, pak ale takový produkt musí být nezávislý, tedy komerční;
• vzniká tak ovšem paradox – ten, kdo platí, určuje, co se bude psát; dělá to nepřímo vybíráním a najímáním podobně smýšlejících lidí do klíčových pozic, v našem případě např. šéfredaktora;
• úspěšný mediální produkt potřebuje asi 70 % příjmů z inzerce, jen 30 % může nahradit příjem z prodeje; to ovšem znamená, že inzerent nepřímo, leč velmi výrazně ovlivňuje obsah mediálního produktu (nebude přece inzerovat uprostřed obsahu, který mu nekonvenuje); vydavatel pak často klidně sáhne i k otevřené cenzuře, aby inzerenta uspokojil, tedy kvůli svým ekonomickým potřebám;
• to se následně stává slabinou pojetí mediálního produktu jako hlídacího psa; přestože zaštěká, zůstává poslušně připoután u boudy;
• zábava (celebrity, sex…) nebo odlehčenost podání relevantních informací či naopak zdůrazňování významu nerelevantního – tzv.infotainement, tj. splynutí informací se zábavou – supluje důležitá témata, což je ovšem konformismus, nepěstuje se pluralita názorů, mnohé nekonformní názory jsou nálepkovány jako extremistické, škodlivé, nehodné stanoviska, nežádoucí; tok informací k publiku je jednosměrný;
• důležitá je jen mediálně prezentovaná verze reality – běda, když někdo vyčnívá svým názorem z řady a poukáže na realitu skutečnou, živou;
• ukazuje se, že čím více mediálních produktů je na trhu, je větší snaha prodat totéž veřejné téma ve více médiích, ale zároveň se rozšiřuje okruh témat, která jsou tabu; až dvě třetiny mediálních příspěvků vychází z objednávky, nepřináší veřejnosti objektivní informaci, snaží se jen propagovat nějaké aktivity či prosadit nějakou politiku;
• to pochopitelně vede tomu, že těm „seshora“ je přístup do médií a k formování jejich obsahu umožněn, těm zespoda nikoli;
• to ovšem odporuje základnímu konceptu svobodného média, tj. že kdo projeví zájem, může zveřejnit své stanovisko, protože volná směna myšlenek v médiích by měla zaručit, že se prosadí ti nejlepší, že ti, kteří mají co říci, dostanou prostor a jejich názory budou publikovány;
• jenže mediální produkt vyžaduje informace zbavené kontextu, vyžaduje důraz na akci místo zvýraznění vývoje události, posiluje vizualizaci události na úkor analýzy příčin a následků, prosazuje zjednodušené stereotypy namísto vnímání komplexnosti života člověka;
2. Co je alternativní médium, jímž Folklor do roku 2006 byl
• cílem alternativních médií je sdělovat informace a komunikovat, jejich motorem je potřeba se vyjádřit;
• alternativní média nabízejí témata, která se ve „velkých“ médiích neprobírají, pouštějí ke slovu lidi, kteří nejsou pro „velká“ média dostatečně atraktivní, mají jinou estetiku žurnalistickou, literární, hudební i výtvarnou, protože se zabývají věcmi, které prostě masu nepřilákají; mocenskou a rozhodovací hierarchii vydavatele a redakce nahrazuje otevřená diskuse a společné neautoritativní rozhodování;
• alternativní média jsou ke svému publiku vstřícná a zapojují je do tvorby obsahu;
• jakmile by alternativní médium usilovalo o to stát se součástí hlavního tržního proudu, muselo by akceptovat i jeho logiku: zjednodušený, zhuštěný, personalizovaný charakter informace zbavené kontextu, důraz na akčnost namísto procesuálního charakteru událostí, posílení vizualizace na úkor abstrakce, prosazování stereotypů namísto složitosti života; jenže v tom okamžiku přestane být alternativním;
• jedinou nadějí alternativního média do budoucna je doufat, že nebude masově přitažlivé; kdyby se tak stalo, podlehne jeho obsah zájmům inzerenta, jeho obsah bude „semlet“, médium bude působit jednosměrně, stane se z něj jen další klon předvídatelné a opakující se produkce;
Možná maluji čerta na zeď, protože nový Folklor zdaleka nedospěl k tomu, aby se stal masovým médiem. Ale Hrzalův dokument znám a velikášství předsedy také. Navíc – od 1. čísla 2007 některé atributy „ne-alternativního“ média už nový Folklor viditelně má a důsledně je prohlubuje:
• „odlehčenost“ podání relevantních informací (namísto fundovanosti poetická dojmologie);
• potlačení plurality názorů, konformita, jednostranný tok informací bez zájmu o zpětnou vazbu;
• důležitá je jen mediálně prezentovaná realita, kdy se pravdou stávají i falešné či objednané děkovné dopisy, naopak haněni jsou ti, kdo mají opačný názor;
• každá věta časopisu odpovídá zadání vydavatele, jakékoli jiné téma (byť na pár holých vět) je tabu;
• přístup k formování nového Folkloru je umožněn jen „vyvoleným“, těm zdola ne, i když jim budou vždy tvrdit ZAPOJTE SE; jenže ono je mnohem méně prostoru, než bylo ve starém Folkloru, takže „zapojit se“ a přispět je běh na hodně dlouhou trať, na níž je navíc třeba vzdát se vlastního názoru a současně se dopatlat k „vysoké žurnalistické úrovni“.
Dospěli jsme tedy opravdu k úžasnému paradoxu: FoS ČR léta bojuje za to (a přiznejme, předseda si v tomto ohledu vede dobře), aby se folklor dostal do velkých médií, aby bylo o naší činnosti a zájmech slyšet. A přestože ví, že už téměř dosáhl dosažitelného – že víc folkloru se už do velkých médií určitě nevejde, že v nich již o moc větší prostor pro lidovou kulturu nebude a hlubší záběr od nich také očekávat nelze – zruší nebo výrazně omezí jedinou alternativní platformu, kde si rozsah, obsah i hloubku odbornosti určoval sám (teď ovšem tím „sám“ myslím členy, redakci a vedení FoS ČR, nikoli jen vedení samotné). S tímto alternativním svobodným prostorem se hazarduje (na počet znaků jedno číslo Starého Folkloru odpovídá skoro všem čtyřem dosud vydaným číslům nového časopisu), a to se ještě tento prostor zaprodává nefolklorní tematice.
Jeden příběh o redakční radě Folkloru na závěr, když už jsem se tak rozkecal.
Při přípravě Jubilejního Folkloru ve druhé polovině roku 2005 se ukázalo, že členové výboru se časopisem nezabývají, k návrhům, iniciativám i pobídkám šéfredaktora a současně místopředsedy FoS Synka svorně mlčí. Veškerá pnutí kvůli polemickým a kritickým článkům v časopise se tak ventilovala za zavřenými dveřmi, mezi čtyřma očima předsedy a místopředsedy-šéfredaktora. Výsledkem pak byly desinterpretace obsahu těchto vzrušených „koberečkových“ debat. Tehdy v redakci vznikl nápad vytvořit (obnovit) RR jako odbornou oporu šéfredaktora. Předseda však zavětřil nebezpečí, šéfredaktorův návrh na personální obsazení RR smetl se stolu. Ale napadlo ho fikaně, že nového poradního orgánu by mohl využít ve svůj prospěch. Ať tedy vznikne (nakonec s každou komisí, každým poradcem či asistentem se každý boss cítí větším a důležitějším), ale jen za předpokladu, že do ní on sám dosadí své věrné, ať už o folkloru něco vědí, anebo vůbec ne. Jmenováním svých tří lidí (složení 3:3) si zajistil, aby se tehdejší RR stala nevýkonnou, to aby si místopředseda Synek náhodou neupevnil pozici (že by už tehdy byl nepohodlný?).
Teď se podívejme, z koho je vlastně složena současná nová RR a jak asi může být odborně výkonná:
- Dr. Arnošt Tabášek – předseda RR, bývalý redaktor; spisovatel, myslivec, kamarád šéfredaktora OKO. Kde se ve FoSu tak najednou vzal? O jeho vztahu k folkloru a vědomostech o něm viz článek v č. 3/2007.
- Dr. Oldřich Koudelka – šéfredaktor F, spisovatel, myslivec, krátce zaměstnanec FoS. O jeho vztahu k folkloru a vhledu do něj viz články Folklor a média v č. 5/2006 a všechny články o něm i z jeho pera v novém Folkloru., resp. rozhovor na FoS.cz a Folklorweb.cz.
- Slávek Hrzal – předseda mediální komise FoS (poradní orgán předsedy), ředitel Dětské tiskové agentury; na jaké bázi spolupracuje s FoSem (členské či jiné?) mi není známo, vztah k folkloru neznámý.
- Bohumil Chochola – dlouholetý předseda revizní komise FoS, známý aktivní folklorista-muzikant, vedoucí a organizátor.
- Dušan Macháček – místopředseda mediální komise, bývalý redaktor, dnes soukromý PR a mediální poradce, zda spolupracuje s FoSem na bázi členství či jiné nevím, vztah k folkloru neznámý.
- Milan Richtermoc – fotograf a publicista, přinejmenším dlouholetý známý šéfredaktora OKO. Kde se ve FoS najednou vzal? O tradice a řemesla se prokazatelně zajímá, časopis F však svou tvorbou dosud neobohatil.
- Jiří Sloupenský – dlouholetý výhradní výrobce časopisu a dalších tisků FoSu, vztah k folkloru velmi pozitivní.
- Ladislav Kubišta – grafik TG Tisk, výrobce časopisu. Vztah k folkloru a vhled do něj mi není znám, ale jeho přítomnost na jednáních RR jako člověka, který graficky tvoří časopis je správná.
- Miroslav Hovořák – dlouholetý člen FoS, aktivní folklorista-organizátor, vedoucí souboru (mimochodem další myslivec, ale v tomto případě to není podstatné).
- Dr. Jiří Pokorný – dlouholetý zaměstnanec FoS, nyní tajemník, člověk se širokým kulturním rozhledem, organizátor. Vztah k folkloru pracovně-osobní.
- Bohuslava Hamáková – korektorka již z období starého F, doplněna do RR nejspíš až po jazykovém fiasku prvních čísel nového F.
Posuďte sami. Do jaké míry může být tato RR odborným, objektivním a nezávislým poradním orgánem šéfredaktora a vedení FoSu ve věci vydávání periodika (když minimálně dva jsou v závislém (zaměstnaneckém) poměru, dva přirozeně hájí v první řadě zájmy výrobce, nejméně pět má ve FoSu zdvojené funkce(mají tedy nadstardandní vliv) a přinejmenším sedm předsedu podpoří za všech okolností)? Nebo se jedná o vytvoření dalšího z obranných valů pro předsedovo nerušeně autokratické konání.
Přikláním se k tomu druhému –pluralita názorů se ve Fos ČR totiž už dávno nenosí a tento status quo se stále dokonaleji forsifikuje a petrifikuje.
Všem vám tady ve Fóru FW se omlouvám. Je to dlouhé jako článek, ale já jsem to raději ponechal v diskusi k diskusi, protože články mají být o podstatnějších věcech než o nespokojenosti a rozčarování z pasivní rezistence těch, kterých se to taky týká, ale nestojí jim za to k tomu aspoň něco říci.
Pětku už komentovat nebudu, protože jsem pochopil, že dokud na to nepřijdou sami, nic se nezmění, a z dřívější zkušenosti vím, že až napětí povolí, vedení v tichosti většinu snesených argumentů znovu posoudí a v úplné tichosti do časopisu zapracuje. Pak samo sebe pochválí před VH.
|
| 19. 04. 2007 • Já pochopil už dávno milá Jano... |
jan |
...ale stále nevím, která Jano, zda ta, co jí tykám, či nějaká jiná, co pořád nechápe podstatu občanského sdružení. A to není ve své podstatě ani podle dikce příslušného předpisu podnik s vertikální řídící strukturou. FoS se o ni ale vehementně snaží - vždyť má v sobě historii pionýrských šátků, má na co navazovat...
Zažil jsem velkou nechuť vedení FoSu skládat účty členstvu a ovlivňovat budoucnost ne tak, jak chtějí členové, ale jak to vyhovuje vedení FoSu. Přívlastky si přes sebou obhájím a nepotřebuji, aby mě omlouval Vili. Formulace jsem provokativně napsal záměrně. Vždyť koho vlastně oslovuji? Jakousi virtuální osobu v mnoha podobách, názorech a vzdělání, se sjednocujícím jménem Jana, která vlastně neexistuje - nemá totiž ani adresu.
Mimochodem,právě proto, že si vedení Fosu dělá takovou politiku, jakou dělá, tak ten časopis opravdu na tlustou knihu nevypadá, šéfredaktor si zkusmo občas "střihne" dopis čtenáře, a většina členů opravdu jen poslouchá jako ty ovce a dělá si svoje podle sebe. Vám se přívlastek velkomožný líbí?
|
| 19. 04. 2007 • To jsem ráda, milý Jane... |
Jana |
nepsala jsme zbytečně.
A mimochodem ty šátky jsou také skautská tradice, teď se k ní hrdě hlásí a ošátkují nám i Petřín.
|
| 19. 04. 2007 • ještě dodatek... |
jan |
...pitomost, diletanství a nedovzdělanost jsou termíny vyjadřující stav, hodnocení, odbornost. Zhlediska rozboru příslušného tématu - tj. čísla časopisu Folklor - jsou jednoznačně určující a přiřaditelné k velmi konkrétním činnostem, stránce, článku, fotografii, technickému zpracování, grafické úrovni atp.
Jsem připraven (ale kdo o to ještě stojí, kdo si koupí časopis, je doma...) je přiřadit i ke konkrétním osobám, které vytvářejí jednotlivé činnosti ve směru výsledku hotového produktu z pohledu technologie i obsahu. A ten byl - je? - jednoznačný.
|
| 19. 04. 2007 • Upřesnění dodatku… |
Jana |
Je dokázáno, že hrubosti a urážky (zvlášť se mi líbí ta, kdy jste v předchozím svém výlevu nazval členy FoS ČR ovcemi) místo argumentů používají lidé se sníženou inteligencí. Ale třeba jste, Jane, výjimkou.
|
No, milá Jano, já si myslím, že Jan zřejmě vyjímku potřebovat nebude, jelikož správně volený termín popisující aktuální skutečnost přeci není hrubostí a urážkou, je to jen správně a s rozvahou volené slovo plně vystihující vzniklé události a ten slovní balast kolem už potom není zapotřebí, všichni ví.... ( a čas je dnes tak drahý )
|
| 19. 04. 2007 • Ovce... |
Petr |
...to je milé a k hrubosti to má daleko :-) Včera se nám narodila dvě jehňátka a máte to vidět... A myslím, že se mohu považovat alespoň za průměrného inteligenta, když je nazývám "ovcemi" a nevolám na ně třeba "slepice" nebo "psiska" ;-)
|
| 18. 04. 2007 • O tom jak jsem omylem zvýšil prodejnost |
Aleš Jílek |
O tom jak jsem omylem zvýšil prodejnost časopisu.
Začetl jsem se do jednotlivých článků v této diskuzi a byť nejsem členem FOSu a ani nemám v této oblasti příliš mnoho vzdělání. Jsem tedy v tady uváděné hierarchii nedovzdělanec. Což mi ovšem naprosto nevadí a ani jedna z uvedených parametrických chyb mě neodradí od folkloru a folklorismu. Ale jednou ráno jsem prostě otevřel oči a řekl si, o čem to tam pořád diskutují co je příčinou tolika rozdílných názorů. Prostě jsem si řekl :" Musím ho mít". A tak jsem vyrazil hledat ten zmiňovaný časopis a jeho čtvrté vydání. Podařilo se mi to, kupodivu ležel ve stánku hned vedle včelařství:-))))
Zaplatil jsem za něj řádně zdaněným oběživem a schoval jej pod kabát ( ne, že bych se styděl za obálku, ale pršelo ). Doma jsem se zavřel v pracovně a celý časopis si prolistoval ( neříkám, že pročetl, protože zase tolik času nemám a kdybych měl, pak jej umím udat i jinak )....................no a co jsem si z něj odnesl? Nejvíc ve mě převládá dobrý pocit, že jsem vlastně o nic moc nepřišel, časopis mě prostě neoslovil, a když jsem se do některé jeho statě náhodou začetl, tak jsem se vlastně nic zajímavého nedozvěděl a obrázky, kterými se dá z části zakrýt prázdnota textu taky ne, a co víc, tak to je takový celkový podvědomě nepříjemný pocit, když jsem časopis uchopil do ruky ( že by materiál nebo vazba? ). Hledal jsem něco, k čemu bych ten pocit přirovnal, ale pořád jsem nenacházel vhodnou paralelu a tak jsem jej zavřel a založil, má fantazie mě zradila. Omlouvám se tedy redakční radě, že i já jsem přispěl k nárazovému navýšení poptávky nad nabídkou, nicméně bylo to naposledy, příště raději sednu k Bartošovi a projdu si pár melodií či přečtu něco z jeho sbírek či textů, určitě mě to více obohatí, potěší a dovzdělá, byť je to černobíle. Domnívám se , že těch pár faktických informací, které člověk potřebuje najdu i jinde. Neb kde nic není ani smrt nebere.
|
| 02. 05. 2007 • Vyšlo páté číslo časopisu Folklor |
Slávek Hrzal |
Dominantou květnového čísla časopisu Folklorního sdružení ČR jsou materiály bezprostředně související s blížící se celostátní soutěží dětských zpěváků lidových písní Zpěváček 2007 ve Velkých Losinách. Je to především úvodník ředitele festivalu Františka Synka, ale také rozhovor s Mistrem Petrem Dvorským, který má již několik let nad soutěží záštitu. Některé články zavedou čtenáře na regionální kola této soutěže, například do jižních a západních Čech či na Karlovarsko. Do Velkých Losin se podíváme i v rubrice Toulky, konkrétně do slavné velkolosinské ruční papírny. Narozeniny oslavíme společně se soubory Ondřejnica a Bárováček, své vyznání hudbě a lidové kultuře prezentuje v rozhovoru Iva Bittová. Zprávy z regionů pak ukazují, že folklorní sezona se opravdu začíná rozjíždět naplno.
(Pro neinformované: Já nejsem autorem této ani předchozích anoncí na časopis. Dostávám je od redakce a posílám dál.)
|
Tak nám zase vyšlo nové číslo „New“ Folkloru (5/2007). Podle anonce (zveřejněné jako téměř pravidelně) Slávkem Hrzalem se opět vrací k folkloru jako takovému. Ani proti většímu článku o vyhlášené velkolosinské ruční papírně nemusí být námitek, pokud nezabere moc místa jiným folklorním informacím. Hlavně, že už myslivci a folkloristi nejsou v pojetí redakce synonymem.
Neprotestuji ani proti v měsíčníku zveřejněné dva měsíce staré zprávě o třicítce Ondřejnice, protože v printovém médiu je informace o takové události i pro soubor významnější, než v bezbřehé nekonečnosti netu. Ondřejnica si to zaslouží. Na padesáté narozeniny (také z března – dokonce z první poloviny) souboru Bárováček jsem moc zvědavý, vždy se rád něco nového dozvím, ovšem mezi členskými soubory FoS jsem ho na webu FoS.cz nenašel. Vadí mi jen, že „neaktuálnost“ a semílání zpráv z webu (zřejmě neaktuálního) v časopise byly u bývalého dvouměsíčníku podrazácky kritizovány.
Rozhovor s Ivou Bittovou je dobrý tah – konečně se začne naplňovat koncepce nového časopisu, která o rozhovorech s významnými osobnostmi, laděných na strunu jejich vztahu k folkloru, mluví jako o pilířích jednotlivých čísel, v předcházejících čtyřech po tom ale nebylo ani stopy.
Čtvrtletníku a poté dvouměsíčníku Folklor bylo také vyčítáno, že nevychází vždy až tak pravidelně. NF jako měsíčník se na základě toho chlubil, jak je přesný, co se týče dne expedice. Ovšem ono za těch 17 let bylo těch nedodržených termínů co by za nehet vlezlo. U NF jsme teprve u pátého čísla, a už se tou oslavovanou přesností chlubit moci nebude: pětka totiž vyšla / nevyšla. Podle Hrzalovy anonce na FW ano, ale Informační centrum FoS ČR v pražské Jeruzalémské ji stále ještě k dispozici nemá! Ani když pracovnice zavolá „nahoru“ na sekretariát na Senovážném.
Nejvíc se mi líbí, jak se Hrzal brání jakémukoli spojení s časopisem. Já když se pod něco podepíšu, tak proto, že jsem to napsal. Pokud informaci jen zprostředkovávám, pak aspoň v textu napíši zdroj.
Děkuji tedy, předsedo mediální komise, že jste mi to konečně ve své čtvrté anonci vysvětlil. Vy to tedy nepíšete, jste jen podepsán, protože vám to jen tak nějak přišlo a cítíte potřebu to „forwardnout“.
Ach, FoSe, FoSe, kam že nám to vlastně spěješ.
|
| 20. 01. 2007 • Jura Mička, tanečník starosvětské, odchází |
|
|
V sobotu 20. ledna 2007 sem býl s mladýma a s děckama v brodském múzeu na súkromé súborové videoprojekci archivních filmů s folklorní tématikú. Vybral sem jim téma Horňácko.
A ve filmu "Písně domova"(1983) jsem obraz zastavíl na panu Mičkovi a dlúho jim vykládál, jak su vždycky unesený jeho tancem. Jak aj v chumlu celé Veličky dycky vyniká... A to sem eště nevěďél, že umřél a že asi právě v ten okamžik, kdy sem toto mladým folkloristom z Bánova, Bystřice pod Lopeníkem, Březové a Nivnice vykládál, ho jeho kamarádi spúšťali do hrobu. O jeho smrti sem si přečetl až včíl. Díky Tondo za zprávy!
Mrzí ňa, že sem nebýl v ten čas na velickém hřbitově a nezazpíval mu s ostatníma. Aj, když sme sa vlastně ani pořádně neznali. Aspoň, že sem s ním byl takto na dálku. Nekdy sa dějú zvláštní věci... Vlastimil
|
Sloupek "Poslední slovo" Jiřího Černého (Lidové noviny, 22. 1. 2007) věnovaný Jurovi Mičkovi najdete na http://lidovky.zpravy.cz/met-jurovu-krasu-0ed-/ln_noviny.asp?c=A070122_000063_ln_noviny_sko&klic=217305&mes=070122_0
|
| 22. 01. 2007 • Cena města pro cimbalistku Růženu Děckou |
|
|
| 24. 01. 2007 • Unikátní tereminvox a akordeon |
|
|
| 24. 01. 2007 • Napsala jsi to moc pěkně, Zuzanko, |
Zbyněk Ž. |
jenbych chtěl ještě doplnit proč na FolklorWeb.
Ti dva tam předváděli něco, co lze nazvat "lidové umění". To nebylo hraní podle naučených partů, ale jedna velká improvizace na dané téma. Souhra jednoho s druhým. To bylo zvládnutí nástroje každého z nich ne podle "Školy hry", ale na základě zžití se s nástrojem a využitím jeho možností.
To byli dva lidoví muzikanti.
|
| 31. 01. 2007 • Tereminovox.........jak se na něj hraje........ ": |
Vlastík |
http://www.myspace.com/pameliakurstin
|
| 25. 01. 2007 • Trvalá bydliště Josefa Holcmana |
|
|
| 29. 01. 2007 • Mapy krojů a keramické výroby |
|
|
| 31. 01. 2007 • V Javorníku besedovali nad dobou minulou |
|
|
| 01. 02. 2007 • Synci a děvuchy z Ostravice rychtuju už 19. Lašsky |
|
|
| 05. 02. 2007 • Výstavní činnost Betlemářů Plzeňska |
|
|
Mám rád výstavu betlemu a také je vyřezávám.Je možné se k vám připojit a tak přispět k výstavě betlemu.
|
| 24. 12. 2009 • proč zde nemáte příspěvky!!! |
Král |
Tolik je na konci roku po republice nádherných vánočních akcí a vy tu nemáte zveřejněnou ani jednu fotoreportáž či příspěvek ve formě článku. To nemáte v redakci zaslanou žádnou akci ke zveřejnění?! Nebo "mistr" webový dlouhodobě "spí" zimním spánkem?!
Pěkné svátky a Nový rok!!!
|
Ten zimní spánek nebyl až tak dlouhý, trval od Vánoc do Nového roku, což je +- týden. Jednu reportáž z vánoční akce mám od Tondy Vrby a je publikována dnes. Jiné resty na redakci neleží, takže spíš platí první část Vašeho příspěvku: nemáme zaslané příspěvky od vás.
Pěkný a šťastný nový rok i Vám.
|
| 17. 01. 2010 • Horňácko má nové stránky-www.hornacko.net |
Tonda Vrba |
eče sú ve výstavbě, ale už vypadajú moc a moc dobre. Tož "futráci" ukažte světu, že umíme aj na webu dat neco vyjímečného!!!
|
| 07. 02. 2007 • Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rit |
|
|
| 07. 02. 2007 • ambivalentní |
Marie |
Pro Ty, kteří si pod tímto slovem také nic nepředstavili: ambivalentní - rozporný, rozpolcený, rozkolísaný, mající dvojí význam (proč nepsat česky?)
|
| 08. 02. 2007 • díky za překlad... |
Eva J. |
svůj *populárně-naučný* vánoční seriál jsem pojala o něco více naučně než populárně ... proč neobohatit odborný slovník čtenářů folklorwebu ? :)
|
| 12. 02. 2007 • Vyšla kniha o řezbáři Gajdovi |
|
|
| 14. 02. 2007 • Čím je pro mě lidová písnička |
|
|
| 19. 02. 2007 • Jožka Černý v Plzni |
|
|
| 21. 02. 2007 • Půvab modrotisku (část 1.) |
|
|
| 26. 02. 2007 • Půvab modrotisku (část 2.) |
|
|
| 28. 02. 2007 • Fašanku, fašanku... |
|
|
| 05. 03. 2007 • Ondřej Havelka na Horńáckém plese |
|
|
| 14. 03. 2007 • hornacko v praze |
weetchko |
mozna by si prazaci mohli udelat na petrine svoje vlastni hornacke slavnosti, kdyz se jim to tak libi :-) a starosta mestske casti by tam mohl oddavat mlade pary z hrube vrbky...
|
Horňácké slavnosti v Praze určitě nezorgánujeme, ale zde a na různých místech rádi vystúpíme. A rádi si zazpíváme aj s nehorňákama oblečenýma do horňáckých krojú.
A ešče něco. Horňácké majú svoju nenahraditelnú atmosféru na Horňácku-ve Velkéj a Kužeovém. A tož vás na ně zveme v létě-v červencu
|
| 07. 03. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 2.) |
|
|
| 12. 03. 2007 • Vystoupení Horňáků v plzeňské premiéře |
|
|
| 14. 03. 2007 • Fašanková znělka nad Horňáckem |
|
|
| 19. 03. 2007 • Reedice díla Františka Bartoše |
|
|
| 21. 03. 2007 • Na Horňáckém plese |
|
|
| 24. 03. 2007 • V Louce se bude koštovat modré ovoce |
|
|
| 26. 03. 2007 • Vánoce jako živý symbol (I. část) |
|
|
| 28. 03. 2007 • Vánoce jako živý symbol (II. - závěrečná část) |
|
|
I.+II.? = strhující čtení. Děkuji za pregnantnější vyjádření myšlenek, které se svým žákům, ovšem mnohem jednodušeji, v hodinách snažím sám předávat. Podobných článků by mělo být mnohem více. POdobných autorů jakbysmet! Vlastimil
|
Vlastiku, tož přispějte také nějakým článečkem. Už je to dlouho, co jste u nás publikoval...o))) A když píšete do různých Malovaných krajů a určitě i dalších tiskovin, třeba by se něco zajímavého našlo i pro čtenáře folklorwebu...o)))
Zdravím do Nivnice.
Vladan
|
| 02. 04. 2007 • Informační centrum Folklorního sdružení ČR |
|
|
Rád bych tento nápad pochválil. Neváhal jsem a hned dnes jsem se dnes před dvanáctou zašel do informačního centra podívat. Uvítán jsem byl velice mile paní Zezulovou. Trochu jsem se porozhlédl a stal jsem se zřejmě prvním majitelem paragonu za nákup materiálů. Alespoň mi to ochotná paní Zezulová říkala. Opravdu dobrý nápad a držím palce, ať se po dnešním slavnostním otevření činnost informačního rozjede naplno a ať má den ode dne více návštěvníků z domova i ze zahraničí.
|
| 04. 04. 2007 • Aj, to sú maléři od Boha samého... |
|
|
| 11. 04. 2007 • Tibor Kučera: Přátelství |
|
|
| 16. 04. 2007 • Tibor Kučera |
Jiří |
Moc mě potěšila zpověď vždy pozitivního a můžu říct mého kamaráda Tibora.
Moc tě zdravím a těším se na další setkání na některém z festivalů
|
| 13. 04. 2007 • Zemřel nejstarší zpěvák Horňácka |
|
|
| 16. 04. 2007 • Masopust v Postřekově |
|
|
Letos jsem bohužel nebyl, takže se už těším na příští rok. Vo to bude lepší!!!
|
| 18. 04. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 3.) |
|
|
| 20. 04. 2007 • Univerzální písmo |
Vladan |
No jasně, že víme, jaké že to písmo je - notové!...o)))
|
| 23. 04. 2007 • Výstavy ve Valašském muzeu v přírodě |
|
|
| 25. 04. 2007 • Masopust jak jsme ho nečekaly |
|
|
| 26. 04. 2007 • Tož děvčátka, musíte objevovat dál! |
Vili D. |
Dámy, jste krásně nadšené (doufám, že i krásné), ale zajímalo by mne, z kterého ročníku vlastně jste. Vypadá to na první(?). Je krásné, že studujete na mojí alma mater – Filozofické fakultě UK, zřejmě stejnou katedru. Jen jsem si musel ověřit, zda se něco za poslední rok dva tři roky nezměnilo – katedru antropologie jsem na naštěstí na FF UK nenašel. Z textu je patrné, že asi studujete katedru teorie kultury čili kulturologie, a že nejste žádné antropoložky, ale studujete v rámci oboru i kulturní a sociální antropologii, čemuž odpovídá název předmětu Kulturní tradice střední Evropy.
Nevím, zda jste byly pověřeny, nebo jste spíš dostaly za úkol navštívit masopustní oslavu a prozkoumat, jak je vnímána folklorní tradice. Pokud ale úkol zněl tak, jak jste popsaly, dokonce jste jím byly nadšeny, asi jste neměly jezdit do Zadní Třebáně, ale do nějaké oblasti, kde jsou aspoň zbytky folklorních tradic živé. Netvrdím, že z kulturně antropologického hlediska nejsou zajímavé i současné proměny a život leckdy zapomenutých původních tradic, ale vy jste měly úkol zkoumat vnímání FOLKLORNÍ tradice obecně, což se vám v Zadní Třebáni, kde dávno nevědí, co místní folklor je, nemohlo podařit (ostatně o tom svědčí následující popis masopustních oslav). Kromě toho i dětské soubory z Řevnic Notičky a Klíček (nikoli divadelní, jak píšete, ale folklorní) musely být dovezeny, ale folklor to je právě MÍSTNÍ, lokální tradice. Třehusk skoro zadnotřebáňský je, ale z folkloru hraje „vypůjčené“ jižní Čechy, jinak je to spíš kabaretní kapela. Fakt dobrá, to uznávám.
Takže pravda je taková, že se v Zadní Třebáni před osmnácti lety rozhodli rekonstruovat nějaké tradice, mj. masopustní. Masopustu odpovídá datum a pár masek, možná i nadšené zapojení místních lidí do celé akce. Vše ostatní jsou, jak píšete vy, ony „novotvary“ a nutná komerce, protože zadarmo dnes nic není (to jsou ti turisté, přesněji přespolní pasivní návštěvníci, kteří akci vnímají jen jako divadlo, zábavu, jarmark), takže žádný folklor.
Z vašeho článku na mě udělalo největší dojem to, že jste pochopily, že Praha není pupkem světa, a že vaše duše možná tento první výlet ven z pražského smogu bude inspirovat k dalším cestám, někdy možná i za folklorem (ale až pochopíte, co se pod tímto termínem skrývá). Pak teprve budete moci mapovat a hodnotit. Držím vám palce v zajímavém studiu.
|
| 10. 05. 2007 • Omluva autorkám |
VD |
Omlouvám se autorkám článku Masopust, jak jsme ho nečekaly. Katedru antropologie jsem objevil na Fakultě humanitních studií UK. Člověk se stále učí.
|
| 30. 04. 2007 • Anna Kománková si Foskara váží, ale... |
|
|
Folkloristi, jaký máte názor na oceňování folkloristů cenú Foskar
|
| 03. 05. 2007 • Dobře položená otázka |
VD |
Tož dobrý. Ono to sice začínalo s velkým humorem, ale to vůbec neznamená, že to nemá cenu. Naopak, a hlavně ten humor spojený s vážností tam zůstat musí. Spíše bych to víc popularizoval, aby kandidáti na cenu nebyli jen "někde" zveřejněni, aby byl jasný postup, jak kandidáty nominovat. Možná to existuje, jen jsem neměl čas to "vylovit" z moře informavcí. Ale je fajn, že Foskar je, jen ten název snad mohl být jiný, ale před těmi několika lety to byl hlavně dobrý fór. Takže závěr: JE TO SPRÁVNÉ!!!
|
Toníku, už jsem tady dlouho nic nenapsal, tak to zkusím teď. Osobně jsem pro oceňování - a to nejen ve folkloru, ale ve všech sférách lidského snažení, v kterých se věci dělají pořádně, zodpovědně, se zaujetím a s vložením svého já do dané činnosti. Konec konců jsem to tady již několikrát zmínil v souvislostí se soutěžemi. K tomu se ale vracet nechci, zase by se na mě pro můj názor mnozí sesypali jak vosy. Takže oceňovat ano, ikdyž to vždy bude velice subjektivní. Oceněného to určitě potěší a dodá mu chuti do další práce.
Co je mi ale záhadou, to je způsob nominace a následné hodnocení (vybírání) z nominovaných. Je to pár let, co jsem byl osloven a požádán pořadatelem Foskara, abych se stal členem širšího týmu, který navrhuje a pak hodnotí. Už nevím, jak toto naše "uskupení" pojmenovali. To je ale jedno. Zodpovědně jsem vyplnil arch - napsal jména těch, o kterých si myslím, že by si to zasloužili (snažil jsem se vybírat hlavně z řad "dělníků", či "pěšáků", kteří by si to dle mého zasloužili, nikoliv z těch nejzvučnějších jmen). Do užšího výběru se myslím nedostal nikdo z nich. Pak jsme ještě hodnotili ten užší výběr, ale to už nevím, jestli jsem se do "někoho" z vítězů trefil či nikoliv. Tak to probíhalo snad dva či tři roky, pak formuláře chodit přestaly. Asi pořadatel změnil systém. Nic proti tomu nenamítám, každý pořadatel si má právo zvolit podmínky a kritéria, které uzná za vhodné. Jen bych navrhoval, aby se organizátoři "soutěže" trošku více obraceli dovnitř... do souborů. Možná to dělají - nevím. Mě se ale spíš zdá, že na výsledných listinách se spíše objevují jen ta jména nejzvučnější. Je fakt, že o mnohých, kteří to dělají třeba stejně tak dobře jako ti ocenění, porota neví. Ono ne vždy platí, že ten, který je nejvíce vidět a je hodně populární, je ten nejlepší. Propagace a marketing fungují i v této sféře a dokáží udělat zázraky. A taky mi trošku přijde líto, že člověk, který se narodí a žije v tom "správném" regionu, je jakoby automaticky zvýhodněn, předurčen k tomu být lepší.
Ale jak říkám... děkuji za to, že něco takového vůbec je, posílám pozdrav organizátorům a držím jim palce do dalších ročníků. A taky samozřejmě vím, že i můj názor může být... a určitě je, hodně subjektivní.
Vladan
PS: A všem oceněným i nominovaným upřímně blahopřeji.
|
| 02. 05. 2007 • Jehla, příze, pokličky, hračky každé babičky |
|
|
| 07. 05. 2007 • Setkání cimbálových muzik Valašského království |
|
|
| 09. 05. 2007 • Mladé Horňácko omládlo už po pětatřicáté |
|
|
Dobrý den
Podle mého názoru jsou děti na Horňácku velmi talentované a hudebně nadané, není se čemu divit, vždyť tato oblast folklorem přímo žije. Děti toto umění dědí po svých rodičích a prapředcích. Jsem ráda, že Mladé Horňácko nezaniklo a doufám, že k tomu ani nikdy nedojde. Několikrát jsem byla ve Velké nad Veličkou na Horňáckých slavnostech a Ozvěnách Horňácka. Bylo to překrásné. Těžko popsat tuto úžasnou atmosféru tomu, kdo ji ještě nezažil a nezná krásné horňácké písničky a hlasy. Já žiji v jiné národopisné oblasti o pár kilometrů dále a také chodím do tanečního souboru a muziky, ale vždycky si vzpomenu na Horňácko. Těším se a doufám, že ho budu moci navštívit i toto léto a prožít tyto nádherné okamžiky znovu. Muzikanti, tanečníci, zpěváci i vy ostatní přeji Vám ať se Vám daří. S pozdravem A:-))
|
Podle mého názoru jsou děti na Horňácku čím dál tím méně talentované a hudebně nadané. Jako ostatně všude, není se čemu divit. Rodí se tupá, konzumní generace beze vkusu.
|
Nezdá se mi, že se rodí tupá a konzumní generace bez vkusu. S dětmi pracuji již více jak 20 let a moje zkušenost je právě opačná. Mám pocit, že se dnes rodí děti, které v mnoha směrech předčí svým nadáním a schopnostmi, citem i charakterem naše generace, děti, které jsou schopny učit se a vnímat souvislosti mnohem lépe a rychleji než tomu bylo dřív, děti s velice silným smyslem pro spravedlnost a pro odsuzování bezpráví. Má to však jeden háček. Všechny své schopnosti mohou uplatňovat ve dvou směrech... v tom pozitivním nebo v tom negativním. Záleží, který směr jim ukážeme a kterým směrem je vedeme. Pokud si někdy zkusíš, Načonázove, i ty nasměrovat tyto děti jistým (libovolným) směrem, pak pochopíš, co mám na mysli. Kritizovat od láhve uslimpaného piva (nebo ještě lépe anomymně) dokáže každý. Tupý a konzumní mi přijdeš v tuto chvíli spíš ty... promiň.
|
Ješte jednou tam nekdo napise ze jsme netalentovani tatak si ho podam!!!!!!!!!!!!§!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
|
| 10. 05. 2007 • Xavera Běhálková, sběratelka umění Hané |
|
|
| 14. 05. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 4. |
|
|
| 17. 05. 2007 • Bývalý kontráš Úlehlovců |
Viktor Hýl |
Vážená redakce!
To že vyšel 4. díl mého kolegy Jana Hučky vím a četl jsem ho. Potěšilo mně to.
Já jsem ten bývalý kontráš z Úlehlovců, kde jsme hrávali s Jarisem Nečasem
v milé společnosti s paní Marinou a celého kolektivu nadšenců folkloru a komorní hudby a věnovali jsme jako študáci tomu dosti svého času. Prosím Vás, až vydáte další díly, podejte mi o tom milou zprávu.
Jediné, co mi tam ve čtvrté části chybělo a na to zapomněl "Džán", tak je slavná trefa, která vždycky rozhýbala všechny, naše i zahraniční. Její text je: Je trefa, není trefa, trefa není, trefa je, je trefa, není trefa, trefa není, trefa je!!! atd. do úplného vrcholu, tedy trefení a zhození širůčka, ale bez kosárků. Tuto trefu jsem rád dělával já a všichni přítomní zpívali v doprovodu cymbalové muziky Úlehlovců.
Vám fandící Viktor Hýl, tč. 78letý důchoce, ale veselý!!!
|
| 16. 05. 2007 • Masopustní veselí v Kadani |
|
|
| 21. 05. 2007 • Ornamentová babička Anežka Kašpárková |
|
|
| 23. 05. 2007 • Masopust v jihočeské obci Horní Pěna |
|
|
| 26. 05. 2007 • Vítězové 7. ročníku Mezinárodního festivalu cimbál |
|
|
| 11. 06. 2007 • Gužaman měl být určo první... :-) |
weetchko |
...beztak to bylo zaplacené ;-)
|
| 19. 06. 2007 • soutěž |
hih |
Juráška mám ráda, ale druhé místo bylo spravedlivé...na Mischiho nikdo neměl... ale ten zbytek byl zaplacený ...súhlasím :-))
|
| 30. 05. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 5.) |
|
|
| 31. 05. 2007 • Odešla Věrka Šimková |
|
|
Vždy když jsem s Věrkou jednal
věděl jsem, že to bude jednání upřímné
a nezapomenutelné. Vzpomínají všichni
starší členové SLPT Javorník Nový Jičín.
Pro folklortní hnutí to bude citelná ztráta.
|
| 06. 06. 2007 • Nabídka publikací Etnologického ústavu AV ČR |
|
|
| 09. 06. 2007 • Ten Hukvalsky zameček |
|
|
Zdravím vás všechny, kteří budete na Hukvaldech tuto neděli vystupovat. Ani nevíte, jak rád bych se přišel podívat na své známé a kamarády. Bohužel jak většinou v neděli nehráváme, zrovna tento den jsme s cimbálovou muzikou Pramínky z Kopřivnice přihlášeni na přehlídku dovedností Schody, která se v Kopřivnici pořádá každý rok. Tak vám vystupujícím posílám alespoň pozdrav a budu na vás myslet, ať to všechno dobře zvládnete (ale dyť vy to ani jinak neumíte, než dobře, že jo?) a ať vám vyjde počasí. Tak hodně štěstí!
Vladan
PS: A možná pro pořadatele jeden námět, prosbu, či jak to pojmete. Nějak se nemůžu vnitřně srovnat s názvem pořadu Ten Hukvalsky zameček. Název Hukvaly mi přijde něco jako kočkopes. Pokud z komerčního hlediska potřebujeme, aby každý pochopil, o jakou obec jde, pak bych navrhl používat správný název obce, a to Hukvaldy (tedy s písmenem "d"). Chceme-li zabrousit trošku do minulosti a navodit tento pocit i v pojmenování obce (v nářečí), pak bych se moc a moc přimlouval za název Ukvaly. Konec konců, když toto ctil a používal i Leoš Janáček, mohli bychom taktéž činiti i my. Inspiraci můžeme načerpat třeba z Janáčkových fejetonů, kde název Ukvaly autor běžně používá (např.: Rodné Ukvaly; Bledý již měsíc svítil nám na cestu, na Ukvaly; Díváte se do plytké Ondřejnice na Kamenci ukvalském... atd.), nebo z notových záznamů písní, jako např.: Na ukvalskem zamku, Ty ukvalsky kosteličku, V tom ukvalskem poli, Ten ukvalsky zameček...
Vím, že je to drobnost a mnozí tyto jemné niance vůbec nerozlišují a nevnímají (již několikrát jsem se setkal třeba s názvem Ukvaldy, což se mnou vždycky zatřepe), možná řeknete, že je to jedno, ale já bych se přeci jen přimlouval za Hukvaldy a Ukvaly...o)))
|
| 14. 06. 2007 • Cimbalistky z Kozlovic |
Lumír |
Mate hezké cimbalistky v Kozlovicach.
|
| 11. 06. 2007 • Rodinné zpívání a muzicírování |
|
|
| 11. 06. 2007 • Rodinné zpívání |
Vlastík |
Dostat zpívání a lidovou slovesnost do rodin nemůže dělat jen škola a soubory, k tomu je třeba vytvořit celkové "klima" ve společnosti. Je potřeba nabídnout tyto "produkty" v médiiích, aby měli rodiče i děti šanci se s touto krásou seznámit. Ti které to zaujme si pak cestičky najdou. Česká TV by měla dát šanci dětským souborům na obrazovce. Pak možná přibude i rodičů-zájemců o využití volného času svých dětí, a děti možná budou učit zpívat své rodiče.
|
| 11. 06. 2007 • Ad) Rodinné zpívání |
Vili |
Vlastíku, máš i nemáš pravdu, pokud jde o média. Situace se od roku 1990 zlepšila a dnes je v rozhlase i televizi folkloru tak akorát (z hlediska cílové skupiny, která tyto pořady vyhledává a je ochotna či má čas je vůbec sledovat). Tady na Folklorwebu, ale i v časopise Folklor o tom už pár stránek popsáno bylo. Jiná věc je, jak se dramaturgicky folklor uchopuje. V celostátním vysílání je to pár specializovaných pořadů, které si ovšem „nefolklorista“ z 90 % projistotu nenaladí. Navíc „nefolkloristovi“ z Plzeňska asi vůbec nebude konvenovat pořad o Lašsku. Folklor se, hlavně v rádiu, často objevuje i v pořadech, které vůbec prvoplánově folklorní nejsou. To dobrá cesta je. Jediné, co se mi v dnešní době zdá, že televizi i rádiu chybí, zejména směrem k dětským posluchačům, jsou přímé přenosy nebo alespoň záznamy významných folklorních akcí (jen těch nejvýznamnějších). Východná mívala v bratislavském rozhlase pravidelně přímý přenos ze zahajovacího koncertu v kulturním domě a televizní přenos závěrečného gala koncertu z amfiteátru. To by si jistě zasloužila u nás Strážnice, Dětská Strážnice, dnes i Zpěváček ve Velkých Losinách. No a třeba takový dětsko-mládežnicky pořad, který ma hafo prostoru na Čro 2, jako je Domino, by taky mohl mít vedle Hitparády Domina (takových hitparád ale lze naladit na různých stanicích bezpočet) třeba jednou za 14 dní či měsíc Folklorní hitparádu dětských a mládežnických sólistů, muzik a souborů. Ale muselo by se na to opatrně – nepřefolklorovat sdělovací prostředky. Z folkloru se pak totiž stane jen prachobyčejná nivelizovaná masová kultura, mohlo by se stát to, co se stalo koncem padesátých let, kdy došlo ke kritické přesycenosti folklorem. Prostě dostat folklor do médií tak, aby mu to nedělalo medvědí službu, není zase až tak snadné. Snazší cesta je jistě přes osnovy mateřinek, hudební výchovy v základních školách a přes folklorní soubory, kterých je u nás chválabohu ještě stále dost. No a přes rodiny, protože věřím, že každý rodič rád svému malému děcku zazpívá, že si při tom na nějakou lidovou písničku vzpomene, v nejhorším si pořídí nějaký zpěvník.
|
| 13. 06. 2007 • Kraj beze stínu |
|
|
| 15. 06. 2007 • Horňácký umělec Jura Slovák |
|
|
| 18. 06. 2007 • Kosení 2007 - Magie místa, písní a požaté trávy |
|
|
| 20. 06. 2007 • Úspěch kosce z horňáckého Suchova |
|
|
| 25. 06. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 6.) |
|
|
| 27. 06. 2007 • Záhadná jízda králů Jiřího Jilíka |
|
|
| 02. 07. 2007 • Senioři to v petrovských Plžích rozjeli |
|
|
To, že se festivalu v Petrově zúčastnili pod názvem Odrostlá Ostravica také bývalí tanečníci SLPT Ostravica za doprovodu části současné cimbálovky pisateli článku asi uniklo!
|
To sa moc často u mňa nestává, ale stauo sa. Tož sa omúvám!
|
| 04. 07. 2007 • MFF v Plzni již po jedenácté |
|
|
| 09. 07. 2007 • Kvalitní práce kyjovské ZUŠ |
|
|
| 10. 07. 2007 • Malé Horňácké slavnosti v Javorníku |
|
|
Skvělá propagace začínajících "Malých Horňáckých. Věřím, že tato zdravá konkurence ještě více pomůže překrásné myšlence. Uchovat a rozvíjet dědictví otců.
|
| 11. 07. 2007 • Sluníčko a Valašský vojvoda na Hukvaldech |
|
|
| 13. 07. 2007 • Hukvaldy |
Hanka |
Taky jsem tam byla. Moc se mi vojvoďaci libili. A stryc Uňufka jako by ani nestarnul. Však to je aji na těch fotkach vidět. A taky na hrani to bylo slyšet, že hraje pořad stejně, co ho znam (tedy myslim stejně dobře). Jen ten zvukař ho mohl zesilit, aby ho bylo taky vic slyšet, ne jenom vidět.
|
| 16. 07. 2007 • Dny japonské kultury v Plzni |
|
|
| 23. 07. 2007 • Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 7. |
|
|
| 30. 07. 2007 • Fotoohlédnutí za Horňáckým kosením |
|
|
| 06. 08. 2007 • Horňáci navazují na tradici setkávání |
|
|
| 26. 08. 2007 • Jedna z pripravovaných akcí na Horňácku padá |
Tonda Vrba |
JE MNĚ TO STARŠNĚ LÚTO, ALE PLÁNOVANÚ AKCU VE FILIPOVSKÉM ÚDOLÚ NA HORŇÁCKU MOSÍM ZRUŠIT. NENAŠÉU SA ZA MŇA ŽÁDNÝ PODOBNÝ "BUÁZEN", KERÝ BY TUTO SLAVNOST K VÝROČÁM DOTÁHÉU DO KONCA. V TU DOBU, MINIMÁLNĚ DO POLOVINY RÍJNA, SA NACHÁZÁM NA PRACOVNEJ MISI V ZAHRANIČÚ. POKUD BUDU ZDRÁV A ŹIV A NĚCO PODOBNÉHO MŇA NEPOTKÁ, TAK SI PRIPOMENEME TYTO VÝROČÁ TRADIČNÍCH SETKÁVÁNÍ MORAVÁKÚ A SLOVÁKÚ PRI NÁSLEDUJÍCÍCH JUBILEJNÍCH ROKOCH.
|
| 14. 08. 2007 • Slovácko očima Františka Horenského |
|
|
| 15. 08. 2007 • Čechomor s Hrbáčem ve Velké nad Veličkou |
|
|
| 20. 08. 2007 • Od duše dítěte k Laureátu MFF Strážnice |
|
|
Zuzka popsala krásně část toho, co jsem prožíval také (a třeba i jinak, ale intenzívně - každý si v tom pořadu našel asi ledacos svého) a jen skutečnost, že jsem nestihl začátek, mi zabránila o tomto programu podrobněji někde napsat. Vlastík Ondra je člověk, který vrací písně a lidi tam, kde je jim nejlíp - k přímým a upřímným pocitům a k nepředstírání. Fandím mu moc a Zuzce děkuju za tento článek.
|
| 22. 08. 2007 • MFF Strážnice objektivem |
|
|
| 24. 08. 2007 • Kunovická škola lidových tanců zahájena! |
|
|
| 27. 08. 2007 • Výhledy 2007 |
|
|
| 04. 09. 2007 • Výstava Dcerám českým... |
|
|
| 06. 09. 2007 • Jubilejní padesáté Horňácké slavnosti |
|
|
Protože jsem nebyl v sobotu, nemůžu soudit vše. Ale z Rychlíkova a Havelkova pořadu jsem byl hotový a myslím, že nejen já. Je to pro mne "folklorní" událost sezóny. Popsal jsem své pocity bezprostředně na svých webových stránkách. A Kuželov - to bylo důstojné završení důstojného jubilea. Nádhera.
Jsem toho názoru, že tyto folklorní slavnosti nemají v současnosti obdobu.
|
| 09. 09. 2007 • Jaká je adresa... |
Barbora |
...vašich webových stránek, abych si to mohla přečíst?
|
Dobrý den,
Jiří Plocek (jinak zakládající a hybný člen sdružení Folklorum, které je provozovatelem neziskového serveru pro lidovou kulturu FolklorWeb.cz) provozuje své stránky na adrese www.gnosis.cz, onen konkrétní příspěvek najdete na http://www.gnosis.cz/index.php?rfg=6
Pěkné počtení ;-)
|
| 10. 09. 2007 • Prázdniny s cimbálem |
|
|
jojo...tyhle kurzy jsou nejlepší ze všech...příští rok zase, děcka, co???
|
Tak rok utekl jako voda a já jen připomínám, že cimbálové kurzy 2008 proběhnou opět na Bílé, tentokrát v termínu 6. až 13. července. Přihlášky je nutno zaslat Daně Skálové nejpozději do poloviny června, tak jako platbu (tu samozřejmě na účet, nikoliv však Danin). Tak co, cimbalisti, už se těšíte?
|
| 19. 09. 2007 • Klatovský Mezinárodní folklorní festival |
|
|
| 25. 09. 2007 • Duše Vysočiny |
|
|
| 04. 10. 2007 • Lidový kroj Malé Hané (13.) |
|
|
| 08. 10. 2007 • Spevácka súťaž Na košickej turňi |
|
|
| 10. 10. 2007 • Čechomor ovládl jedenácté Ozvěny Horňácka |
|
|
Byl sem tam(krátce :), viděl sem(všechny ty výborné a přátelské lidičky) a odešel sem ( s těžkým srdcem dom príliš brzo po vystoupeni). tolik v kostce. :)
tyhle Ozvěny byly pro mě završením celého dosavadního folklórního roku. díky nim sem se potkal se všemi těmi přáteli, které sem potkával během celého roku na různých akcíh, jenže s tím rozdílem že se všichni "slezli" úplnou náhodou na jedné akci, na Ozvěnách, ať už jako učinkující nebo jako diváci. A proto děkuju všem organizátorům za uspořádání těchto Horňáckých ozvěn a těším se na další. díky moc za další nádherný zážitek :o)
|
| 17. 10. 2007 • Perspektivy české dechové hudby |
|
|
| 23. 10. 2007 • 9. světový kongres cimbalistů |
|
|
Vy se máte, že máte takovou hodnou paní profesorku, která vás vezme na kongres i do zahraničí. Taky bych takovou chtěl mít.
|
| 30. 10. 2007 • A co za dva roky? |
Dana |
Děkujeme za informace o festivalu. Nevíte náhodou, kde se bude konat tento festival za dva roky?
|
| 25. 11. 2007 • za dva roky... |
Gabka |
Slyšela jsem, že prý snad to bude za dva roky v Americe...
|
| 09. 12. 2007 • kongres cimbalistů |
křivča |
To Vám upřímně závidím,dříve takové akce byly pro nás nedostupné.Přeji Vám hodně takových akcí. Jsem již ve věku, kdy
začínám vzpomínat...Přesto stále hraju ráda,
nevyměnila bych za žádný jiný nástroj.
|
| 30. 10. 2007 • Do Hroznové Lhoty k betlému i za obrázky |
|
|
| 06. 11. 2007 • Lidový kroj Malé Hané (14.) |
|
|
Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, zda existuje nějaké vyobrazení tohoto kroje? Moc díky
Magda
|
Myslíte horňáckého? Pokud ano, tak mi prosím napište na vrbatv@seznam.cz
|
| 13. 11. 2007 • Horňácku budu věrný, říká Ondřej Havelka |
|
|
Ono není těžké dostat aktéry na zkoušku, ale je nefér nadat aktérům za to že nebyli na zkoušce, když důvod jejich nepřítomnosti je ten, že o ní nevěděli.
|
| 05. 12. 2007 • Katerinské zpívání |
|
|
Za mužáky ze Šardic posílám pozdrav a dík za pozvání.Jsme nadšení,protože to byla pěkná akce.Do nového roku hodně zdraví a štěstí,božího požehnání.
|
| 11. 12. 2007 • Slovácko a kroje patří nerozlučně k sobě |
|
|
| 18. 12. 2007 • Vánoční Folklorika bude z Horňácka |
|
|
| 27. 12. 2007 • Symboly českých Vánoc |
|
|
| 28. 12. 2007 • Horňácké se stěhují do pražské Sazka Arény |
|
|
Tak nevím, Toníku, ale když jsem připravoval tento tvůj článeček pro editaci na folklorweb, měl jsem z toho takový smutný a svíravý pocit. Nerozumím tomu, proč takový festival, s takovou tradicí a takovým zájmem o něj, stěhujete do Prahy (a je jedno jestli do Prahy, nebo někam úplně jinam). Snad bych to pochopil v případě, že by vaše slavnosti zůstaly tam kde byly a v aréně by se to jen zopakovalo (prostě udělal by se cirkus pro pražáky). Ale pokud je úplně stěhujete pryč, pak moje srdíčko pláče. Přesto vám držím palce a přeji vám, aby tohle nebyl začátek vašeho konce...
|
No já se jen se slzou v oku přidávám k Vladanovi a jen zírám, co se to děje a opravdu nerozumím... To snad ani nemůže být myšleno vážně. A co takhle, že by Jizda králů jezdila kolem Arény...
|
| 11. 01. 2008 • Horňácké vedla Jízdy králů ne |
Tonda Vrba |
Možu Vás uklidnit vážená paní, že Jízda králů sa u príležitosti konání Horňáckých slavností určitě v Praze nepojede.Presto že, Kyjov a Hluk tento rok tuto slavnost nemajú v plánu. Vím šak, že napríklad z Vlčnova koně tahnú vjacéj ve směru na Západ. Na konci roku sem sa doslechéu, že už něco domúvájú aj na Východě. S nama nic. A stejnak se ani neumím predstavit (jak si to predstavujete Vy), vedla sobja HS a Jízdu králů. Možná, že vezmeme s sebú pojíždat kolem Arény jeden "horňácký" pár koňú s platoňákem (budú na něm "sedět" demižóny gorauky, ne účinkující) kočírovaný strýcem, dúchodcem "Foškem" z Velkéj, kerý v téj Praze ešče nebyu a rád by sa tam na koncu svojého života podívau. Tož nám na tom Horňácku neraďte co máme děuat a buďte prosím v pokoju:-)
|
| 11. 01. 2008 • nebrat |
míša |
prosím Vás vykašlite sa na Vrbu beztak si zas dělá "kozy" jak tehdá s tím Davidem haselhoffem ;-)...
|
| 28. 12. 2007 • Tak to je teda bomba! Opravdu promyšlená? |
Vili Dekan |
Tož nevím, nakolik výborný a životaschopný nápad to vlastně je! Ten optimismus jako Pražák a folklorista jednoduše nesdílím. To rozhodnutí se mi zdá ploliticko-byznysmenské („… HS jsou velmi oblíbené mezi předními českými politiky. Právě zásluhou těchto politiků se podařilo … dohodnout exkluzivní podmínky…“). A také sentimentálně-pseudoumělecké (("Byli tedy využiti další příznivci Horňácka – tentokrát z uměleckých kruhů (Merta, Havelka, Holas),…, vyzdvihuje Pšurný počínání dalších kontaktů v matičce měst zapojených do daného projektu.))
Vůbec nepopírám, že vystoupení Horňáků mimo svůj region jsou úspěšná. Zcela rozumím úspěchu 1. Horňáckého plesu v brněnském hotelu Voroněž. Jde o moravskou metropoli Brno, kam prostě folklor patří, a o hotel, který dlouhodobě nabízí řadu folklorně laděných akcí (ovšem s velice omezeným počtem publika). Praha se ale nadchla folklorem naposledy při Národopisné výstavě v předminulém století (kdoví, zda se to neříká jen mezi námi folkloristy, ale třeba to pravda je, vždyť výstava se odehrála na vrcholu národního obrození, kdy o lidové umění byl pochopitelný zájem, protože se prezentovalo to „česko-slovanské“!). Dnes unese pár koncertů souborů pro opravdové folklorní nadšence a festivaly Praha srdce národů a Pražský jarmark, jejichž publikum je ale sporné a těžko spočítatelné – zase těch pár nadšenců a pak už jen samí „kolemjdoucí“.
To, že dodnes (podle jakých statistik a jak vyhodnocovaných?) jezdilo na HS stejně nejvíce návštěvníků „stejnak“ z Prahy a okolí, se mi zdá irelevantní, protože špatně vyhodnocené. Pražáci, Středočeši a Češi vůbec jezdí do Velké, Strážnice, Rožnova, na Myjavu, Detvu atd. nejen na festival, ale především za lidmi jiného naturelu, chtějí vypadnout ze „studených“ Čech, prostě za lokální i specifickou atmosférou, která tyto akce provází (setkání s přáteli, pro které je stejně jako pro ně festival v místě jakousi mekkou, vnímání radosti místních, že to zase krásně zorganizovali, podle kalendáře akcí si folklorní nadšenci plánují své dovolené, na místě nechybí noční hraní a zpívání, vínko, slivovica nebo rožovka i společné těšení se na další rok na stejném místě – prostě „exotická romantika“).
Já sám se se nikdy nějakých rozhodnutí o výrazných proměnách festivalů, které jsem pořádal, nebál. Ale nikdy jsem si nedovolil měnit jejich podstatu, a toto vaše horňácké rozhodnutí znamená totální až fatální změnu.
Sazka Aréna je fenomén – pro sport, extrémní sporty, monstrkoncerty, „monstrjinébyznysakce“. Jejich podobu určují „sponzoři“, případně dohody se zainteresovanými televizemi, z toho pak plyne i „jiná“ režie a produkce takových akcí. Vytratí se jakákoli intimita – účinkující možná ze sebe vydají to nejlepší, ale od diváků je oddělí bariéra světel a efektů a komerčních přestávek. A diváky od účinkujících. Pak program skončí: co dál? Nějaké zpívání do rána? V Praze? Zajímalo by mě kde! Také kde přespí levně ti, kteří na dvoudenní akci přijedou (třeba to opravdu bude více Moravanů), protože to „levné“ ubytování v pražských hostelích či kolejích může být i 30 km vzdálené od Sazka Arény.
Pražáci mají pochopitelně v červenci dovolené, na Horňácko a jinam by v jejich rámci klidně zajeli, ale v Praze kvůli tomu zřejmě nezůstanou, raději pojedou jinam. Zbývají jen cizinci, kterých je v tu dobu plné hlavní město – takže naplní to cestovky? Celých dvanáct tisíc míst?
Dám se překvapit, třeba i sám zajdu poprvé do Sazka Arény (na sport nechodím a na vysoké vstupné na koncerty, které tam vždy je, taky nemám).
Na závěr a pro lepší pochopení: nežehrám a docela tomu projektu fandím. Vždy jsem říkal, že folklor je třeba prezentovat i moderně, opravdu jako masovou kulturu, jako show, jako performanci (když píši „i“, myslím „také občas“. Ale vaše Horňácké slavnosti to nenahradí, nemůže. HS v tradiční a Sazska Aréna v jiné podobě mohou klidně existovat vedle sebe jako dvě odlišné akce pro jinou cílovou skupinu Ale bez vlastních HS ve Velké neobstojí do budoucna Sazka Aréna, i kdyby se 1. ročník vydařil. Nebude to výdělečné, což v šoubyznysu, kterým se tato hala mezijiným živí, nejde. Totiž dokonce sponzory zajímají jenom výdělečné show.
Ale je to jen můj názor. Vše nejlepší do nového roku 2008 Horňáckým slavnostem! A do roku 2009? Ať jsou znovu v červenci HS na svém místě, a když Sazka Aréna vyjde v roce 2008, ať se klidně v roce 2009 to nejlepší z Horňácka představí ve tříhodinové atraktivní přehlídce i v Praze, ale v hlavní sezoně, což pro velká města znamená zpravidla mimo prázdniny, resp. letní měsíce.
|
Domnívám se, že jste vystihl důvod vysoké návštěvnosti pražáků na slavnostech zcela přesně. Já a mí přátelé jezdíme na slavnosti od 20 let a důvodem skutečně nejsou pouze soubory, ale také atmosféra, prostředí a výlet jako takový. Velké folklorní akci v Praze fandím a jsem jist, že cestovky to prodají po autobusech. Nicméně pro mne se kouzlo zcela jistě vytratí.
|
Chutnám si, jak si z vás někdo dělá prdel a vy mu to žerete i s navijákem. A i kdyby to tak náhodou nebylo, přeji všem folkloristům a ostatním příznivcům lidového umění hlavně hodně citu a zdravěho rozumu do r. 2008.
|
Tondo, já nevím, ale slyšel jsem ze zasvěcených kruhů, že Sazka arena nebude stačit a HS se raději přesunou na stadec do Wembley. Z Brna do Londýna je to teď letecky levnější, než autobusem do Prahy, takže stačí objednat pár letadel navíc...
P.S. Ať žije Silvestr, nový rok 2008 a horňácký pábitel Tonda Vrba!
|
Po nádherném a od historizujícího folklorování oproštěného předvedení "Janka Drínovského" na letošních Horňáckých slavnostech (celým svým já potvrzuji názor Jiřího Plocka, že se jednalo o přelomovou událost ve folkloru), pokládám tuto mystifikaci za druhou dějinnou událost v novodobé historii Horňáckých slavností. Toníku, jsi ďábel a už půl hodiny se směju od ucha k uchu, jak ti na to Vladan i Vili skočili. Jen tak dál, přeji tobě i potrefeným vše dobré a hodně smíchu v novém příštím.
|
Jurko,Janku,Jarošku aj pane Kachničko, další nevěrící Tomášé, zavzpomínajte si a pamatujte, že pravda zvítězí nad lžú aj nenávisťú!!! I dyž byu tento múj príspěvek směrovaný do éteru až na Silvestra, je skutečně pravdivý a není to žádná novinárská kachnička!!! Informace sem získau od starosty poradatelské obce HS. Jeho slova beru jako motto tehdejšího pana prezidenta Havla. Tož nech žije pravda, Nový rok 2008 a šeci neprátelé, neprející, pomúvající..., prátelé, prející, chválící Horňácko!!!
|
Vrba je vůl, a potřeboval by dostat konečně už pár přes hubu..
|
Milá dámo, paní nebo slečno Motyčková, nebo chuape schovaný za ženskú, vyjadrujte sa na týchto stránkách slušně!!! Pokáď né a budete urážat, tak si to s Vama klidně rozdám. Už terazky si si ale od Vás prosím poslat na mojého mejlíka Váš kontakt. Takové "tvrdé ženy" potrebujeme na príští rok do jedného z programů Horňáckých slavností. Pripravuju ho do Prahy s "bratrem" Martinem Kuchyňkú a bude sa menovat NÁM SA COSI PORÁD ZDÁ, ŽE NÁM NĚKDO COSI DÁ...
|
milá paní dostal pres hubu na loňský fašanek ale asi to nestačilo...:-D
|
Mila paní, že o to nevíme? A kdo jsi za tím fašankem?
|
Ste sa zbláznily néé? Hornácké v Prahe? To može napadnůt tak akorát hnupa. Dokážete si představit co by na to řekl Jožka Kubík?
|
| 09. 01. 2008 • Horňácký ples v Brně |
Pepas |
Tož já tam loni nebyl, ale prej si tam Horňáci "dobre zaparili a zabékali" sami sobě za peňáze bůhví odkáď. Jen tak dál, proč ne. To se nám to žije, když nám to druzí zaplaťá ... :o)))
PS: Pro jistotu tam nejdu ani letos, vím o lepší akci na Dolňákách.
|
Tyto naše články byly napsané na objednávku do silvestrovskéj prílohy regionálních novin. Teda pro pobavení. Možu vás ubezpečit, že Horňácké słavnosti sa uskutečňá ve dňoch 18.-20. červenca 2008 ve Velkéj nad Veličkú a v Kužełově.
|
Vrbíku,Vrbíku, ty teda pěkně blbneš. Nejhorší na tom je, že v životě se většinou takto absurdních myšlenek někdo chytí. Pamatuji dobře Horňácké ala Nova, se stovkou obrazovek na Hurce, v doprovodném programu byl i fotbalový zápas s pražskými celebritami. Cha. Rouháš se k tomu co je u vás nejsvětější, to mne pocházejíc z kraje tak vykořeňěného velmi bolí a bohužel tvůj příspěvek nemohu přijmout ani jako vtip.:( Lenka
|
| 23. 01. 2008 • Fišerko z Litvínova moc si teda nepamatuješ... |
Tonda Vrba |
To si moc dobre Leničko nepamatuješ! V téj době dělau program na HS v sobotu někdy pred 15 rokama Petr Jelínek (buď mu země lehká, skvělému folkloristovi) jako autor měu prání použít na hlavním pódiu velkú obrazovku, na keré sa promítaly obrazy vztahující sa k poradu. Ve vrchní části hlediště sme umístili pokusně v ten rok druhú a poslednú obrazovku. Byla určena Vám divákom, aby ste lépe kúkali z místa, z kerého není vidět nic. Tyto technické a inačí "tahy" sa každý rok probírajú jak v reči s hlavním poradatelem (Obec Velká), tak s Radú Horňáckých slavností. Šecko sa teda mosí odsúhlasit. K fotbalovému zápasu celebrit s TV Nova. FC Kordárna aj další spolky v dědině si možú organizovat na HS co chcú, s tím, že nesmijú narušovat porady HS. Takéj tyto akce mimo folklor odklepává rada Obce Velkéj. Snaží sa každému dycky vyjít stríc, ale opět opakuju, nesmijú narušit svátek folkloru. Myslím, že ten fotbal to určitě nenarušovau. Dokonca sem tam viděu kopu ludí, kerý byli večer na Húrce. A závěrem k mojému a Martinovému príspěvku na Silvestra. Věríš skutečně tomu, že Horňácké slavnosti by sa konaly v pražskéj Sazka Aréně?! Tak sa tam Leničko běž kolem 19. červenca podívat! Ušetríš na cestovném. Praha je blížéj ze severu Čech jak Horňácko. Než tam ale pojedeš, mrkni sa zda není Silvestr alebo Apríl! Nech žije sranda a príznivci horňáckého folkloru, kerý věrá, že HS budú tam, kde sa doposud konajú! Vitaj Leni a preč:-)
|
Po dlouhé době se ke mně dostala zpáva, která má hlavu a patu a ještě ke všemu mi udělala radost. Důvody ke změně místa konání HS jsou naprosto oprávněné a také praktické. Vždyť kdo se má rok co rok tahat z Prahy přes celou republiku. A aby si někdo nestěžoval, že Pražáci jsou líní, navrhuji z HS udělat putovní folklórní fetival.Díky Toníku
|
Celkem dobře se celou dobu bavím Tondovou mystifikací, ale teď mám dojem, že jsem asi něco nepochopila ... Ledaže paní Marhanová navazuje na Tondovo pábení, v tom případě klobouk dolů, parádní exemplář suchého anglického humoru! =)
|
Tak už to budeš mít aspoň kousek,viď:)?Honza 604997974
|
| 05. 05. 2009 • Horňácké do Prahy!. Bude tam alespoň vesele:-)) |
Petr Šalamoun |
|
| 29. 08. 2009 • Horňácké v Praze |
Vašek |
Tak jsem někde zaslech, že se maj v polovině září Horňácké slavnosti konat v Praze? A že to prej není žádná kachna. Můžete někdo prosím podat nějaký informace?
|
| 30. 08. 2009 • Já tomu nechcu věrit, že budú nějaké Dozvuky Horňá |
Tonda Vrba |
|
Já tomu nechcu nějak věrit, že sa chystajú nějaké Dozvuky Horňáckých slavností v Praze! Je to fakt?
|
| 04. 09. 2009 • na Horňácké v Praze se docela těším, když už tam v |
Jenda |
|
| 04. 09. 2009 • eščě Praha nebyla... |
Pavel S. |
Jedna nová sedlácká na velkolepou účast Horňáků v Praze. Text: 1. Ešče Praha nebyla, nebyla, ale by sa hodila, hodila.
2. A já tam v ní mosím byt, mosím byt, Pražandu tam obtúlit, obtúlit
3. Dobre si tam pobudem, pobudem, Horňákem sa ukážem, ukážem
4. Domú potem pojedem, pojedem, spokojený odjedem, odjedem.
KONEC, ale pokud bude zájem, budem pokračovat:-))
Na nápěv Ešče svatba nebyla, nebyla...
|
| 02. 01. 2008 • Horňácké slavnosti stupujú do druhéj padesátky |
|
|
toz enem tak dál bratři Horňáci, držíme Vám všecky palce a zdravíme Vas, Dolňáci
|
| 12. 05. 2008 • Horňácké slavnosti???? |
martin |
Dobrý den či večer p. Kuchyňko
Nedá mně to ale musím reagovat na váš článek. Je až s podivem že ve svém článku vynecháváte jmenovitě váš domácí folklorní soubor Velička,ato by jste nemněl. Jestliže jste aspoň trošičku soudný člověk tak musíte uznat že je to zrovinka ten který vyznává pojem Horňácký čas .
|
| 27. 05. 2008 • Jupíííííííí! |
ajasana |
Odpusťte Pražačce, že neumí řádně po horňácku jásat. Ale měla jsem náladu pod psa, teď jsem si (značně opožděně) přečetla článek o konání HS v Sazka Aréně, k tomu ještě toto a když jsem otřela brýle ocákané slzami smíchu, hned vše kolem vypadá nějak růžověji. Jo, a navrhuji zrušit program v Kuželově - je to tam daleko a do kopce, praží tam sluníčko, řvou ptáci a vůbec, stejně ho nevidím celý, protože musím svištět směr Praha a proč mají ostatní vidět víc než já!?!?!?
|
| 07. 01. 2008 • Lidový kroj luhačovického Zálesí |
|
|
| 14. 01. 2008 • Nevšední umělec Ján Procner |
|
|
| 21. 01. 2008 • Vánoční stromek |
|
|
| 30. 01. 2008 • Jura Petrů: Hudebně musím vystačit s tím, co vím |
|
|
| 04. 02. 2008 • Bylo by škoda zapomenout |
|
|
| 08. 02. 2008 • Nivnické sedlcké - multimediální CD-ROM |
|
|
| 08. 02. 2008 • Ondra - fenomen i v 21. století |
Jan Pijáček |
Skvělá myšlenka. Ojedinělá a moc potřebný pohled do světa lidí. I v budoucnosti se bude člověk ptat sám sebe kde má kořeny. Na tomto CD je osahá.
Gratuluji Nivnici k tak skvělému člověku jako je Vlastik Ondra.
Honza Pijáček
Vlčnov
|
| 08. 02. 2008 • Jaké jsou možnosti zájemců o folklor? |
Vít Borýsek |
S potěšením jsem si přečetl článek Vlastimila Ondry a uvědomil si, že obsahuje veškeré moje pocity co se folkloru a folklorismu týče. Navíc ukazuje směr řešení a rozměrem myšlenky daleko přesahuje oblast Nivnice.
Článek mne přiměl k sepsání tohoto zamyšlení, které již dlouho nosím v hlavě.
V době minulé /myšlen komunistický režim/ byly cíleně potlačovány jakékoliv projevy individuality, přímé jednání, vztah k místu, životu, vztah k jakékoliv tradici. Myslím, že právě tento přístup měl za následek téměř vyhynutí tradiční ,,živé,, kultury přenášené generačním způsobem, tedy osobní zkušeností a prožitkem.
Jistá forma folkloru žije díky mnoha souborům, neboť unikátní tance a písně jednotlivých oblastí zvládají většinou jen lidé prošlí některým souborem. Soubory obvykle pořádají několik besed u cimbálu ročně, účastní se nejrůznějších festivalů, ale navenek působí dojmem uzavřené skupiny.
Zájem diváků o tuto formu tradiční kultury stoupá, a to především díky zájmu mladé generace. Zájemcům o folklór však již nepostačuje sledování přehlídek jednotlivých souborů s jejich nacvičenými pásmy. Osobně jsem se několikrát zúčastnil Školy lidových tanců, kterou pořádalo město Kunovice v souvislosti s přípravou na hody. Za jeden týden, kdy byl každý den vyučován jeden nebo i více tanců, je však téměř vyloučené si nabrané vědomosti zapamatovat a trvale uchovat. Z opravdového zájmu účastníků /z Brna, Zlína, Luhačovic i blízkého okolí/ však byl cítit hlad po jakékoliv možnosti se něco naučit, být součástí dění, prožít si tradiční spojení hudby s tancem, pocítit blízkost k místu kde žijí, k dřívějším generacím i cítit společný prožitek všech přítomných.
Jaké jsou tedy možnosti zájemců o folklór? A co je k němu vlastně vede? Dovolím si tvrdit, že společný prožitek, radost z poslechu, ze zpěvu i tance, pocit sounáležitosti s ostatními. Tradiční tance se není možné naučit jako tance klasické, odráží život a svoji každodenní zkušenost, nejsou mrtvé, vyvíjejí se spolu s tanečníky a jejich pocity. Nepřináší jen radost samotnému tanečnímu páru, ale přináší společný prožitek všech přítomných. Vždy živou muzikou, vytvářením nálady atd...
Tradičním místem pro vytváření podobného prostoru bývají obvykle besedy u cimbálu, v daném regionu vždy jen několikrát do roka. Pro laika, zájemce o výuku je toto velmi málo. Přesto jsou podobné akce čím dál více vyhledávány, i když většina přítomných jen poslouchá, případně zpívá. Např. v nejmenované obci při hodové zábavě tančily u cimbálu pouze 2 taneční páry a v kruhu kolem nich stálo na 40 lidí, dívali se a obdivovali jak to někdo umí. Tento jev pravidelně nastává kdekoliv, nesjedou-li se ,,souboráci,, ze širokého okolí. Ve většině případů tak tančí a zpívají jen sami účinkující a jejich rodinní příslušníci. A to je velká škoda.
Cíle jednotlivých folklorních souborů vychází z představ jejich vedoucích, i z tradice souboru. Navenek se soubor prezentuje zejména vystoupeními, a jejich členové se stávají i hybnou silou nejrůznějších besed u cimbálu, hodů a jiných společenských tradic. Členové zvládají techniku tance i nejrůznější písně. Co však ti ostatní?
K této úvaze mne přivedla osobní zkušenost s obtížným hledáním možností výuky lidových tanců. Zkusil jsem Slovácký krúžek v Praze, zkusil jsem Školu lidových tanců v Kunovicích, na občasných besedách u cimbálu se postupně učím díky svým kamarádkám. Avšak jedinou reálnou možností jak se naučit lidové tance, je pouze stát se členem některého souboru.
Z nemnoha možností jsem si před časem vybral Nivničku. Nejen proto, že jsem znal některé její členy, ale hlavně proto, že se mi jejich názory na tradice, jejich udržování i přirozený vývoj zdály blízké.
Velmi mne zaujal projekt multimediálního CD, který před mým příchodem Nivnička připravovala. Zdá se mi, že takto se opravdu může folklor navrátit kam správně náleží. Dovolím si volně citovat autora článku, který píše, že tímto projektem se písně vrátí zpět do domácností, ze kterých se kdysi dostaly do zpěvníků.
Autor výstižně postihl moji zkušenost z možností výuky tance - buďto chodíš do souboru, nebo můžeš při minimu příležitostí odezírat jak se baví lidé, když se hrají jejich naučené sady písní, nebo pásem. Nechtěl jsem se naučit jen techniku tance, vystupovat s nejrůznějšími pásmy po festivalech, chtěl jsem s muzikou mezi lidmi žít.
Nivnička není obyčejný soubor, jsem rád, že je jiná. Možná jinde bych se naučit drilem tancovat rychleji, možná i pár sad písniček souborové cimbálky... Nivnička má ducha společenství podobně smýšlejících lidí. Tady je možnost všechny souvislosti prožít, postupně si je uvědomit a nakonec ty střípky pocitů, zážitků jednoho dne prostě mimoděk slepit, a tak to v sobě najednou najít - a ono to tam je, ve všech z nás. Šak sme ze slovácka, ne ?
|
Příspěvek pana Borýska mě podnítil k odpovědi.
Bohužel musím podotknout, že chodit do souboru není vše. Na besedách a zábavách sice tančí a zpívají převážně souboráci , ale mezi přihlížející skupinou se jich najde – světe, div se – také mnoho. Čím to je? Tuto otázku si kladu stále častěji.
Pan Borýsek, přející si proniknout hlouběji do folkloru, snad ke svému štěstí našel, co hledal – soubor Nivničku. Myslím, že tam ho čeká opravdové seznámení s lidovou kulturou a tradicemi… Vlastimil Ondra je bohem všech vedoucích souborů.
Nechci dávat za vinu vedoucím souborů, že své členy málo motivují a folklorně „vzdělávají“, protože to je velmi těžký úkol a velmi si vážím i těch, kteří se o to snaží, byť neúspěšně. Spíš chci konstatovat, že mezi souboráky není o folklor zájem takový, jak by se na první pohled zdálo.
V dnešní době se je velká tendence stylizovat choreografie, zacházet s nimi jako s divadlem – což je dobře, na tohle mám pozitivní názor; folklor je věc vývojem procházející, doba a životní styl se mění a jestliže nám tradice vyprchávají z života, udržujme je alespoň na jevišti, ukazujme lidem, jak asi vypadaly… ale musíme na to jít formou, která je jim blízká, musíme se snažit přizpůsobit choreografii soudobému publiku, což většinou znamená dát tanci nějaký příběh, aby se divák zasmál nebo zaplakal, zkrátka aby se nenudil. Choreografové a vedoucí souborů při stavění takovýchto čísel většinou vycházejí z odborných pramenů, ze svých folklorních znalostí a zkušeností, které vezmou coby stavební kámen. Maltu už však smíchají po svém – podle potřeby svého diváka. To všechno by bylo v pořádku… Jenomže: V souboru se takové číslo nacvičí, na jevišti má úspěch. Souboráci se při něm naučili nové písničky, poznali něco málo nového z tradic. Ale už nerozlišují, co je ta „malta“ a co je ten „kámen“… A v tom další z kamenů úrazu, co se týče budoucnosti folkloru.
Potom se divíme, jak to, že se na besedách míchá oblast přes oblast, že někdo klidně začne uprostřed sedlácké zpívat Hrozenkov… omílají stále stejné série písní, tancují stále stejné tance… A jsou to všechno souboráci, ti ostatní totiž jen stojí okolo… A schválně někdy zkuste navrhnout v souboru, že si něco povíte o oblastech… V každém souboru, který si říká „folklorní“, se nesetkáte s nadšením. Najdou se i takoví souboráci, kteří vás pošlou k šípku, že je jim to jedno. Pro ně folklor končí přiožralou noční zábavou na festivalu, kde si zatančí, přezpívají odrhovačky, některé z nich už zpívali ráno na jevišti – na ty si vzpomenou jako první… a zítra večer je budou zpívat znovu… Nic proti, ale mě to nenaplňuje.
|
Teri, problematika, kterou Vlastík nakousl, je natolik široká, že by vydala na mnoho článků, mnoho diskuzí. Nechci teď do toho zabředávat, ale rád bych zareagoval alespoň na konec tvého příspěvku. I tak toho bude asi víc...o)))
To, že rodiny a vesnická společenství už nefungují tak jako dříve, je všem jasné. Tak jako to, že pokud chceme zachovat to o čem se bavíme, pak musí více zabrat ti, kteří se tomu věnují... vedoucí souborů, muzik, učitelé (a to nejen hudební výchovy), a také ti, kteří sedí v muzeích, rozhlasech, televizích... a teď mám na mysli odborníky, kteří celý život tuto problematiku studují a žijí tím. Co by ale tito lidé měli dělat a jak, to se již moc neřeší. Všichni spoléhají na to, že si každý nějak poradí. A že si mnozí poradí - např. Vlastík a další, je pravdou. Materiálů i lidí, kteří umí a vědí, je bohudík dost. Stačí jen chtít, zabrat se do toho a věnovat tomu svůj čas... tedy život.
Myslím si, že prvním úkolem nás všech na poli veřejném, je ukázat ostatním, že tady něco je a pokusit se o to, aby k tomu trošku přičichli i oni. To, že mnozí pak zůstanou zamrzlí v této první rovině, tedy že polozpití zpívají někde pod stromem na slavnostech pořád dokola stejné písně, míchají regiony dohromady atd., tak to snad nevadí. Zpívají rádi a s chutí, a už to je podle mne dost velká práce toho, kdo je k tomu přivedl. A upřímně, kdo z nás si touto první rovinou neprošel? Je otázkou, jak tyto lidi (alespoň některé) posunout dál. A to už je dle mého těžší. Tady je třeba najít způsob motivace, zapálit je víc, aby sami chtěli se poposunout výš. S tím je taky spojen problém znalostí a vědomostí učitele, vedoucího,... Musí totiž počítat s tím, že pokud se motivace podaří, pak bude postupně zasypáván množstvím otázek, jako od malých dětí... proč je tohle takto, co je tohle, kde se dozvím toto,... atd atd. Písně, kroje, zvyky, oblasti, způsob života,... A tady by vedoucí neměl zklamat, protože když nedokáže tohle ustát, pak může dojít k demotivaci (a to doslova všech) a k návratu do první roviny... zpívání pro radost a dost. Jistě, vyjímky existují. A taky nezapomeň, že příklady táhnou.
Samozřejmě, že po této druhé rovině jsou i další, ale o tom teď nechci psát. Tato druhá rovina se mi v našem "problému" jeví jako klíčová. Neplačme tedy nad rozlitým mlékem ... relativně malým zájmem např. souboráků, jak píšeš. Bavme se o tom, co máme dělat my, abychom vše zase posunuli o kousek dál. Jak to dělat, jak motivovat sami sebe, kde brát informace,... Ptejme se, co pro nás- vedoucí souborů, muzik, učitele- dělají odborníci světa znalí, organizace, muzea. Jak nám jsou ochotni pomoci. Sami od sebe? Zadarmo? Za úplatu? Musíme se prosit a plazit po kolenou? Nevím, jen se teď tak ptám. A sám si kladu další otázku: Kolik z těchto lidí je ochotno samo od sebe, v zájmu vzdělávání širší veřejnosti, napsat třeba odbornější článek a poslat jej do médií, na Folklorweb? Ano, je to bez honoráře. Jsou vyjímky, konec konců, když si projedeš články, pak sám uvidíš. A kolik jmen se tady vůbec neobjeví? Že rýpu? Já vím, já už jsem takový... ale myslím to v dobrém.
Teri, aby jsi z toho nebyl tak smutný, zkusím tě trošku potěšit. Vy tam na jihu jste na tom úplně jinak než my tady na severu. Tady se uprostřed vesnice jen tak samo od sebe nezpívá. Tady se samo od sebe jen tak nechodí v kroji ... a to u žádné příležitosti. Tady se prostě žije "moderně". Nevím, jestli tam dole dokážete vůbec ocenit to, co tam pořád ještě máte. V jak výhodné a relativně snadnější pozici (to samozřejmě ber s rezervou) jste. Ale asi ano... vždyť si to bedlivě hlídáte. A pokud mi nevěříš, přečti si knihu pana Jilíka Jdu Slováckem krásným. My vám tohle můžeme pouze a jen závidět.
|
Vážení.Přečetl jsem si vaši diskuzi a musím naprosto souhlasit s Vladanem.Vlastně až na jeho závěr.Vladane,kdy jsi byl naposled jen tak, mimo festival tady na jihu.Nevím kde a kdy se ještě uprostřed dědiny zpívá jen tak samo od sebe.Taky už tu nechodí jen tak samo od sebe v kroji.(snad jenom starší tetičky) I tady na jihu se už bohužel(nebo bohudík?)žije moderně.
|
No jÓÓ Vlastík Ondra to je extra špecial pre deti a mládež v oblasti ľudového umenia.
|
| 13. 02. 2008 • Základní kameny moravské vlastivědy a národopisu |
|
|
Dr.Plockovi dík, dodatek : v rámci této reedice vyšla také vloni Bartošova Kytice z lidového básnictva s ilustracemi Adolfa Kašpara. K dostání též v Krajské knihovně F.Bartoše Zlín a v Muzeu jv.Moravy. zámek Zlín.
|
| 18. 02. 2008 • Folklorní odpoledne v hornofalckém Schönsee |
|
|
| 21. 02. 2008 • Na svaďbě |
Marek |
tak mam pocit, ze se nekdo snazi napodobit Vaska Mlynka... ;-)
|
Pokud, myslíš Marku, že je to "opsané" od (promiň údajný autore Hučko) našeho kužeuovského Vaška Mlýnka, tak zavolaj rodině Mlýnkovéj. Stále ešče totiž puatí autorský zákon. Vitaj a nehaj čuověka psat jak mu péro stojí:-))
|
| 26. 02. 2008 • Re:Autorske prava existuju |
Marek |
Ahoj Tondo, psal jsem NAPODOBIT,coz znamena, ze styl vypraveni je hodne podobny V.Mlynkovi, ne shodny nebo prevzaty. Je to jen muj osobni nazor a od toho ta diskuze je, aby clovek vyjadril svuj nazor k clanku. A na konci je smajlik, coz napovida, ze je to brano s nadhledem. Vitaj a prec! :-)
|
Smejlíku, šak já sem to tak takéj nemysleu:-))
|
| 27. 05. 2008 • Autorské práva existujú |
Jan Hučka |
Ano, vím že existují autorská práva. Není mi však známo, že by některé z uvedených vyprávění bylo zaznamenáno v písemné nebo zvukové podobě. Pokud to bude zjištěno, rád se autorovi omluvím. Cílem mých příspěvků je oživení zanikajícího lidového humoru, z nichž některá vyprávění jsem slýchával již před válkou a mnohá další se rozšířila zejména v prvních poválečných letech. Na rozdíl od Vaška Mlýnka z Kuželova (s nímž jsem se jednou viděl na strážnických slavnostech) se snažím uvádět vyprávění v podobě, která při dobré vůli čtenáře může být považována za valašské nářečí, které je mi bližší.
Trochu na svou obhajobu chci uvést jako určitou paralelu Jiráskovy Staré pověsti české. Nikdo mu snad nevyčítal, že si příběhy sám nevymyslil, ale převzal je ze starších písemných podkladů nebo ústních vyprávění. Podobně je to s Pohádkami Boženy Němcové a řadou dalších děl.
Závěrem podotýkám, že jsem své příspěvky podepisoval jen jako upravovatel.
|
| 14. 03. 2008 • Digináves z Horňácka oživuje Českou televizi |
|
|
| 17. 03. 2008 • Rozporuplný přístup k verbuňku |
|
|
| 17. 03. 2008 • verbuňk |
Hana |
Verbuňk už je dávno zapsaný, že ste se tepr probudil, asi Vás musela některá děvčata hodně naštvat, že to pitváte až teď, já jsem žádné dívčí kolečko neviděla odstrčit tanečníky natož pak muziku, vždycky byly vzadu. pokud je to při jevištním čísle či besedě u cimbálu tak proč by se děvčata nemohla točit.
|
| 17. 03. 2008 • Nevíte, která bije, milá Hano… |
jan mička |
Pavel ví zajisté velmi dobře, o čem píše a kdy byl verbuňk zapsaný. Doporučuji Vám nastudovat si, na základě jakých atributů je možné zařazení do nehmotného kulturního dědictví. Existuje k tomu zpráva UNESCO, zadání je velmi rigidní a vycizelované a jednoznačně se dá říci společně s Pavlem, že se musíme (a to podtrhuji) starat. Měla byste také vědět, že UNESCO jednoznačně upřednostňuje dochovaný stav tradiční lidové kultury. Znamená to, že scénické projevy a další proměny tradičního prvku lidové kultury mimo její vymezené či dochované teritorium, užití v jiném prostoru resp. k jinému než původnímu účelu a funkci atd. nejsou tím, co se dá do kulturního dědictví v úzkém – etnografickém pohledu zařadit.
Tím chci říci, že dívčí verbuňk, který svého času přenesly na scénu některé soubory z Podluží či Kyjovska (tedy v mužském převleku), je stejný cizorodý prvek folklorizmu, jako dívčí verbuňk (bez scénického kostýmu) při besedě u cimbálu, a s vlastním verbuňkem nemá nic společného.
(„jak po první sloce zpěvu se před muziku nahrne spousta rozjuchaných děvčat, vytlačí zpěváky, aby si uzavřely vřískající a pištící kolečko, které připomíná špatné karičky“)
Nechci tě tím Pavle uklidnit, protože i mně se při dívčím verbuňku ježí chlupy od první chvíle před desítkami let, co jsem tu dívčí variantu uviděl na jakési soutěži poprvé. Chtěl bych tím konstatovat, že vlastně může být jedno, když TO není folklor.
Ale ono to jedno není! Na níže uvedené adrese je popis tance a tam o dívčí variantě není ani slovo.
http://www.nulk.cz/Informace.aspx?sid=138&em=7
Citace z textu: "Zápis slováckého verbuňku na seznam Mistrovských děl ústního a nemateriálního dědictví lidstva je pro Českou republiku mimořádnou událostí. Přináší s sebou ovšem i řadu opatření a povinností, ke kterým se náš stát zavázal v akčním plánu, jehož sestavení bylo nedílnou součástí nominace."
Myslím, že pokora k fenoménu verbuňku je potřebná a jsem rád, že Pavlovi nedá spát zlehčování, nedostatek úcty a diletantský postoj k tradicím.
|
Milá paní Hano (nebo slečno),
pan Petržela se neprobudil teprve teď, ale redakce FolklorWebu, která dostala od pana Petržely, asi před dvěma lety, k dispozici několik článků, které Pavel uveřejňoval aktuálně v různých odborných časopisech, zabývajících se folklorem, použila jeden z jeho článku teprve nyní. Proč? Protože se před časem znovu rozběhla debata kolem verbuňku (a jak se zdá z Vaší reakce, je stále aktuální), chceme otevřít toto téma i na našich webových stránkách a vytvořit právě zde prostor k diskusi na dané téma. Omlouváme se tak za nedorozumění, které mohlo vzniknout (především panu Petrželovi).
|
| 18. 03. 2008 • Rozporuplný přístup.... |
Jiří |
Naprosto souhlasím s panem Petrželou,co se týká ženského elementu při verbuňku.Vždy se mi u tohoto projevu nepodařených "kariček"ježily chlupy.Nejsem etnograf a nemůžu s určitostí tvrdit zda se někde tento projev vyskytoval.Podle mě,ale ne.Tento nešvar se ale podle mě vyskytuje pouze na Kyjovsku a snad na Podluží.Doufám,že se nespletu když si dovolím tvrdit,že žádný takový projev jsem nezaregistroval např.ve Strážnici,na Hradišťsku nebo na Horňácku. Jiří
|
| 26. 03. 2008 • Odborník žasne, laik se díví. |
|
No hledím na to jak vyoraná myš :-)
Tančím verbuňk na Kyjovsku už pár let, ale ještě nikdy mě žádná děvčica z kola nevytlačila, tak jak tu popisuje Pavel Petržela :-)
Tož ten komár je mnohem větší než ten velbloud :-)
|
| 28. 03. 2008 • Verbuňk a kolečko... |
Zuzka |
Vážení,
zaujala mě velmi tato debata a chtěla bych přidat svoju trošku do mlýna...Jako dívka v centru folklorního dění chovám hlubokú úctu k verbuňku jako k mužskému tanci, nicméně si stejně tak vážím toho, že sú v našich končinách tradice pořád živé, což mimo jiné take znamená, že sú pořád ve vývoji...Označení pro dívčí "kolečko" při verbuňku jako "nepovedené karičky" se mně zdá přinejmenším urážlivé!Jde přece pouze o ženskou podobu tance na melodii verbuňku, a ve svém nejlepším provedení se jedná rovněž o určité taneční mistrovství. V tomto se přikláním k paní Haně, protože sem take nikdy nezažila, aby dívky vytlačily tanečníky. Osobně pokorně zůstáváme dycky vzadu a myslím si, že je to tak lepší, než kdyby dívky stály bokem a nedělaly nic. A ještě k situacím,kdy dívky verbují v chlapeckých krojích...děje se to výhradně na "hodové úterý" či "maškary", kdy je toto pojímáno jako jistá forma recese, nikoliv s cílem znevážit verbuňk, ale čistě pro pobavení...veselí přece k folkloru patří:)
|
| 03. 06. 2008 • Kolečko |
Jana |
U nás na vesnici a taky v našem okolí normálně děvčata kolečko tancují. Vypadá to asi tak, že všichni zpívají, potom začne muzika hrát válaný verbuňk - kluci pomalu verbují a holky se po 3 - 5 chytnou do kolečka za ruce a do rytmu se točí - do rytmu se překřižují nohy jednou dopředu podruhé dozadu a každý 4 takt se pustí a každá se otočí kolem vlastní osy - chytnou se a točí se dál...
Až se hraje rychlý verbuňk chytnou se za lokty a točí se opět do rytmu buď na obě nohy nebo se opět střídají...
Klici jsou na jedné polovině placu, holky na druhé...
Nevím jestli je to dost srozumitelné...
|
| 04. 06. 2008 • Děvčice a verbuňk |
Antonín |
Také se přikláním k názoru, že se ze strany děvčic jedná pouze o žertík. Ta děvčata, která mají k tradicím vztah a udržují je, ta by je takovým způsobem "nezneuctívala". A ostatní pak na takové vrtochy nemají motivaci, důvod ani čas.
Verbuňk se také kultivuje v oblasti dechové hudby. Dechovka je v západní hemisféře velmi oblíbená, málo se ale o ni ví, přístupných informací je poskrovnu, protože se jedná o "nekomerční" oblast. Jako moravák, žijící mimo domov, považuji za svou morální povinnost přispět k rozšíření znalostí o naší krásné moravské kultuře a folkloru mezi západním publikem. Mám velkou komunitu vděčných čtenářů v Rakousku, Švýcarsku, Německu, Belgii, Nizozemsku. Kluci hrají verbuňk, sotva někdo z nich ale zná pozadí a tak jsem nyní napsal pro ně článek ... "Co je verbuňk?" Proč to zde píši? Aby jste věděli, že má náš folklor mnoho nadšenců po celé Evropě. Bez znalosti němčiny si ale na mých stránkách - zatím - nepočtete. Nicméně ... http://www.dechovky.eu
|
Některá z těch, které tady tak propagují dívčí kolečka při verbuňku, by se měla ponořit do minulosti a zjistit, jestli tady někdy ta kolečka byla třeba před padesáti lety. Je pravda, že je tato kolečka vidět jen na Podluží a Kyjovsku. Na Strážnicku a Hradišťsku se s nimi nesetkáte. Kroky, které jsou zde v jednom příspěvku popsány opravdu patří ke slovenským dívčím tancům.
|
| 19. 03. 2008 • Verbuňk jako problém? |
|
|
No to je rozumný článek,folklor je věc živá, která se stále vyvýjí, stejně je to i s krojem. On se ten verbuňk tancoval při verbování na vojnu ta teď není, neměl by se tedy přestat tančit ? Pan Petržela má svůj názor na věc (na každou jiný než ostatní)Aby to bylo vše po staru měli bysme se vrátit do jeskyně a svítit loučemi. To by nemusel usilovat o žádné vyškrtnutí
|
Já se nebudu dlouho rozepisovat , jenom chci říct, že souhlasím s panem Petrželou a že verbuňk považuji za mužský tanec.
K tomu "pištění" děvčat bych dodal , že každý muzikant na tomto webu snad ví že děvčata a chlapi zpívají v jiných tóninách no a dle mého soudu je ono "pištění" způsobeno právě touto praktickou záležitostí.
S pozdravem Antonín Bogar
|
| 09. 04. 2008 • Tradice a inovace |
Adam |
Oba články jsou o verbuňku, ale řeší důležitou věc. Trochu mi to připomíná diskuze v naší muzice, zda je přípustné míchat do jednoho pásma třeba točené a gúlané.
Problém je ten, že ta folklorní pestrost je tu díky tomu, že lidé udržují tradice. Je sice pravda, že Sušila si může každý interpretovat, jak chce, ale ne každá intepretace je folklor. Ja si myslim, ze je dobre, aby existovaly kapely jako Cechomor, ale take je dobre, aby existovaly muziky, ktere udrzuji tradicni projev sveho regionu. Pokud by nebyly ty druhe, tak ty prvni nemaji z ceho cerpat. Nikdo by třeba nemusel vědět, jakýže rytmus či harmonii má mít sedlácká.
Podle mého soudu by se ve folkloru měla dodržovat tradice všude tam, kde je to možné a kde to dává smysl. Na problém kolečka při verbuňku to však jednoznačnou odpověď nedává. Řekl bych, že je za jistých okolností přípustné, ale určitě nesouhlasím s tezemi uvedenými v článku.
|
Pane doktore, plně s vámi souhlasíme - líp se to napsat ani nedá.
Zdenek a Jana Duroňovi
|
Pár slov k příspěvku Dr. Jilíka.
Na Slovácku žije už po staletí mužský tanec verbuňk. Jako mužský tanec žije v povědomí všech komunit zúčastněných v dlouhodobém procesu tradování. Tak jej vnímali a popisovali všichni sběratelé a etnologové, kteří si jej kdy ve svém díle všimli. Jako mužský sólový tanec je verbuňk vnímán i pořadateli, účastníky i diváky dnes už prestižní strážnické soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku.
Existence dívčího – ženského „verbuňku“ na Podluží či hanáckém Slovácku není novinkou. Je to skutečně výsledek svobodného vývoje, jak konstatuje dr. Jilík. Z vývoje tradiční lidové kultury je ovšem známo, že ne vše, co se vyvine, musí „padnout do oka všem“, nebo zda to obstojí jako respektovaná hodnota v přísném procesu tradování budoucích generací.
Jako parodii, jíž vrcholí hodová zábava a jíž si ženské rýpnou do chlapů, vnímám dívčí verbuňk jako přirozenou záležitost a mám dojem, že to tak vnímá i převážná část ženské populace, jíž se to týká. Nevnímám jej ale jako svébytný sólový dívčí folklorní tanec. V lidovém tanci totiž víc než kde jinde se jako výrazný rozlišovací prvek vždy zcela přirozeně, silně, přesvědčivě a krásně projevuje mužskost a ženskost. V případě ženského verbuňku tomu tak není. Ovšem představa, že děvčatům a ženským může někdo verbování zakázat, je na hranici normálu. Kdo si troufne, ať to zkusí. Rozumný důvod však k tomu není. Za hranicí normálu je ovšem zcela jistě tvrzení, že – „pokud se to nezakáže“ – bude se usilovat o zrušení certifikace Slováckého verbuňku v projektu UNESCO Mistrovská díla nehmotné kultury lidstva.
Rozhodne-li se část ženské populace na Podluží či jinde uspořádat někde soutěž dívčího verbuňku, půjdu se rád podívat. Určitě bude zajímavé třeba to, co budou mnít na sobě.
PhDr. Karel Pavlištík, CSc.
Předseda sboru lektorů a znalců
Národního ústavu lidové kultury
ve Strážnici
|
Článku tleskám a jsem mimořádně rád, že byl na těchto stránkách publikovaný. Reprezentuje totiž cosi, co by se dalo nazvat "Vůlí k otevřenosti", která je ve folkorních kruzích tak vzácná.
Bohužel - a vlastně nevím čí vinou - se vyvinulo povědomí o folklóru jako o zakonzervovaném dědictví, jako o vzácné oživlé paměti, která věrně zachycuje minulost a každý kdo do ní sahá se dopouští svatokrádeže. Právě toto lpění na pomyslné tradici, jehož opora je tak vachrlatá, zabíjí folkór.
Kolik krojů bylo vlastně rekonstruovaných z ničeho? Kolik tanců se rošířilo mezi regiony v moderní době, o nichž naši lokální předkové neměli ani tušení? Umí si dnes někdo představit muziku bez cimbálu? Toho cimbálu, který se, v podobě jak ho známe, objevil až na sklonku devatenáctého století? Tak jaká pak tradice? Co chce kdo udržovat? Kdybyste přenesli časem člověka z dědiny osmnáctého století ke dnešní muzice, nejpíš by nepřestával divit.
Jiný příklad: folklorní zpěváci často odmítají zpívat písničky, o nichž se ví jméno autora, nebo byly složeny nedávno. Většinou připomínají dobu už zašlou, ale nikdo je nezpívá a jejich autoři, kteří si v ničem nezadají z jejich praotci, kteří tvořili "originály", se raději drží v pozadí. Jak hluboce to kontrastuje s tím, jak i dnes Balkánští muzikanti zpvají píšničky o tom, že pracují v Německu a stýská se jim po domově. Jsou skutečné, jsou autentické a proto jsou stáoe folklor. Folkor je to, co tvoří lidé, z hloubi duše a výchozí bod je jim tradice.
Abych to shrnul: Konzervativismu a lpění na liteře odsud pocud. Jinak budeme folklor dělat asi se stejným životem, s jakým se oprašují voskové figuríny v muzeu.
|
Při pročítání článků o verbuňku a reakcí na ně jsem se rozhodl přispět také svou troškou do mlýna. Netýká se to přímo verbuňku, ale souvislost se tady dá vycítit.
Je tomu už víc jak rok, kdy naše dcerka natáčela něco pro Českou televizi. Dceři bylo tenkrát 12 let, hraje na cimbál a je z Lašska. Potkala se tam s jen o něco málo starším hošíkem, houslistou-primášem, někde z okolí Kyjova. Natáčelo se od rána. Někdy odpoledne přišel za mnou pan produkční a řekl mi, že by tyhle dvě děti mohly zahrát něco spolu dohromady, že by to natočili a zařadili do programu. Tak jsme si zašli k cimbálu a zkoušeli, co by spolu mohli dohromady zahrát. No jak už to chodí, úplně jiné regiony, takže moc společného nebylo. A co bylo, to zase bylo v různých jiných tóninách - a transponujte v tomto věku před kamerami. Jedinou písničkou, u které se oba mladí muzikanti společně našli, byla notoricky známá písnička Beskyde, Beskyde. Tak si to narychlo domluvili, jak a co a kdy a kdo... bylo vidět, že se oba těší. Pak jsme odešli do studia, kde pokračovalo natáčení.
Než však došlo na společné natáčení, přišli za mnou oba rodiče zmíněného primáše a striktně mi sdělili, že se nic společného natáčet nebude, že nesouhlasí s tím, aby jejich syn vystoupil v televizi s touto písní. Lehce jsem zalapal po dechu... od rána jsem toho už měl taky dost, tak jsem nad tím mávl rukou s tím, že tomu sice nerozumím, ale respektuji jejich přání.
Proč to tady píšu? Snad proto, že mi zamítavý postoj k dívčímu verbuňku připomněl (dle mého názoru zkostnatělé) myšlení rodičů houslisty. Myslím si, že tuším, co je k tomu mohlo vést, ale prostě tomu nerozumím, nechápu to. Jestli je hraní jiných písní, než písní z mého regionu smrtelný hřích (a ono to tak v tu chvíli opravdu vypadalo), pak jako lidový muzikant mám již teď svou duši v pekle...
Nevím proč, ale při této vzpomínce se mi vždy vkrade do mysli výrok jednoho muže, který prohlásil, že "nacionalismus" může být za určitých podmínek nebezpečný a dokonce se může obrátit právě proti národu samému. No vidím, že mám pořád nad čím přemýšlet...o)))
|
Milý Vladane, lépe jsi to nemohl napsat.
Jirka
|
| 27. 05. 2008 • Verbunk |
lena |
Folklor je stále živy a stále se vyvíjí.Při dnešní samostatnosti mladých to nikdo nezastaví.Mě ty kolečka taky vadí zvlášt když mají děvčata 6 sukní .Taky soubory se snaží tancovat slovenské tance jen aby bylo slyšet co nejvíc děvčata pištět a co má být jejich vlastní -domácí to ani neumí
|
Já bych v tom spíš než snahu o co nejhlasitější pištění viděl momentální stav radosti, krásného rozpoložení... prostě fakt, že mi je hezky a to točení a pištění to ještě umocní. Pro mne to je spontánní projev... Pravda, mají-li holky krásné nohy, pak bych se přimlouval za méně sukní - a zkrátit jejich délku...o)))
|
| 27. 05. 2008 • děvčata |
Jiří |
Vladane,dovedeš si představit,že by ještě zkrátila děvčata délku sukní? Obzvlášť na kyjovsku??????To už by potom stačilo nosit jen rukávce.
|
Jirko, dovedu si to představit úúúplně živě. Moje představivost nemá žádná omezení...o)))
|
| 25. 03. 2008 • Zpívání a vyprávění z Kuželova |
|
|
Je to vynikající multialbum,díky mému spolžáku a jeho dceři už toto vydání znají potomci rodiny Pelčáků žijící v okolí Lake Placid.Možná tam jejich syn pozná rodiče na dobových foto.Ještě jednou moc děkuji autorům za jeho vydání.
|
| 31. 03. 2008 • Klostermannův rok |
|
|
| 08. 04. 2008 • Jak sem sa oženíl |
|
|
| 10. 04. 2008 • Za Josefem Prudilem |
|
|
Ďakujem za veľmi peknú spomienku na vzácneho človeka...Počúvali sme tiež jeho krásne relácie na pomedzí zo Slovenska,v Starej Turej.Spoznal som sa s ním v Kyjově na slávnostiach prostredníctvom Jaromíra Nečasa.Bol to skvelý človek,ktorého relácie nám zostanú v našom povedomí.
Pán Plocek,ďakujem Vám,že ste tohoto vzácneho človeka tak majstrovsky zvečnili.
S poďakovaním,Vladimír Brezinský zo Starej Turej.
|
| 08. 05. 2008 • O hanácké muzice, písni a muzikantech |
|
|
| 24. 11. 2008 • O hanácké muzice, písni a muzikantech |
David |
Z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že hledat muzikanty, keří sou ochotni hrát Hanou, je skutečně těžké. Vinu bych dával malé popularizaci hanáckých písní. Každá (i souborová) hanácká muzika by měla vydat alespoň jeden hudební nosič. Přestože Poláčkova sbírka obsahuje kolem 800 písní, můžeme se setkat s tím, že na několika CD od různých muzik objevíme stejné písně (jako Či só hode, Aj Hanačko Hanačko, apod.).
Stále přetrvává názor, že hanácké písně jsou pomalé. A co takové slovácké "táhlé"? Přesto jsou populárnější než řada hanáckých svižnějších písní.
Je potřeba neustále ukazovat, že Haná je bohatý region a má se čím pochlubit.
|
| 12. 05. 2008 • Hráli jsme jak andělé... |
|
|
Přečetl jsem si knížku „Hráli jsme jako andělé“. Velmi mně zaujala a potěšila. Vím, že autor má vztah k lidové hudbě, především k cimbálovým muzikám. Já se věnuji jinému žánru, jsem vedoucím Dechového orchestru mladých ve Zlíně. Náš orchestr sice čerpá z tradic, ale věnuje se současné i hudbě. Máme více jak 80 mladých muzikantů. V knížce mně zaujaly především pasáže o působení podobné velké hudby v letech 1923 – 1931 v Americe. Dále pak mnohé příběhy ze života muzikantu z našeho regionu. Opět jsem si uvědomil co jsem dříve tušil, že venkovská hudba a kultura zdaleka nebyly jen cimbálové muziky, ale také dechovky, štrajchy, šramly, tamburášské hudby, univerzální orchestry. Jsou to příběhy staré některé až sto let, ale přechází až do dneška. Jsem rád, že knížka zaznamenává osudy nejen známých primášů, ale i bezejmenných kapelníků. Jejich osudy jsou někdy až neuvěřitelné. Autor se nebojí také podat i svědectví o politických kotrmelcích a manipulování s lidmi. Kdo má rád náš kraj a hudbu jakéhokoliv žánru, která z něj pochází si rád jistě knížku přečte.
Libor Mikl, Zlín
|
Jako muzikant se věnuji mnoho let jazzu. Ale i tak jsem si se zájmem přečetl knížku p. J. Severina, která je věnována převážně lidovým muzikám. Dověděl jsem se mnoho nového a překvapivého o muzikantském životě v našem kraji. Na základě jedné z informací jsem dokonce navštívil, pro mě do té doby neznámý, Tamburášský soubor ve Studénce. Byl to pro mě neuvěřitelný zážitek. Severinova knížka je nejen poučná, ale se i dobře čte, je insppirující.
Jan Včelař, Zlín
|
| 09. 06. 2008 • Cimbálová muzika "Bago" 1977 - 1986 |
Petr Kousal |
Popularita této knížky mezi lidmi, kteří se jakýmkoliv způsobem dotýkali moravského folkloru, neustále roste. Obsahuje totiž řadu myšlenek o vývoji folkloru a vyvrací některé zažité mýty o tom, co je to "pravý folklor...". Kromě jiného J. Severin popisuje poměrně dlouho probíhající přechod od spontáních vesnických zábav k pozdějším "besedám u cimbálu". Pořádání těchto zábav bylo bezprostřední, neorganizované. Účinkovali všichni. Hrálo se za naturálie nebo jinak přispívalo muzikantům "na režie". Že takovéto muziky vznikaly a přirozeně zanikaly i v nedávné minulosti se pokouším popsat v článečku s titulem, uvedeným v nadpisu. Posílám jej redakci ke zveřejnění
|
Tak jsem si konečně letos ve Strážnici koupil tuto sympatickou úzkou knihu. Mohu říci, že jsem ji přečetl jedním dechem. Je prostě skvělá! Pro nás "severomoraváky" je možná někdy obtížnější prokousat se jmény všech muzikantů daného regionu, místními názvy muzik a atd., ale s úžasem jsem si uvědomil muzikantské kořeny mnohých mých kamarádů a známých, o kterých jsem to do této chvíle ani netušil. Mezi tím vším pasáže zábavné i poučné. Člověk si to zase trošku srovná v hlavě, dozví se něco nového, a to co tušil, to si potvrdí. Všem tuto knihu vřele doporučuji. Snad mi autor promine, když na závěr svého příspěvku přidám dva odstavečky z jeho knihy. Jeden pro pobavení, druhý k zamyšlení. A mějte se všichni krásně, ... jdu číst další knihu (přivezl jsem si jich totiž víc...o)))
Často se v družné zábavě vraceli muzikanti domů z hraní po dvou až třech dnech. Tak krásně si to užívali. Jeden z fryštáckých muzikantů, když odcházel hrát, pro jistotu prohlašoval: „Mamko, dneska příjdu až zítra.“ Často, když se vracel po třech dnech v dobré náladě domů, volal na svoji mladou ženu: „Zatímco ty si tady v domě žiješ jako princezna, já už tři dny zápasím s drakem!“ Daleko nešťastnější výrok použil po ránu vracející se jiný hudebník. Přicházel k domovu, žena stála venku s koštětem z březového proutí. Na to on pravil: „Uklúzáš, nebo odlétáš?“
Když kdysi Jožka Kubík, horňácký primáš, zpozoroval, že v Brolnu v Brně muzikanti utíkají ihned po zkoušce za jinými zájmy, velice se divil. Proč nechtějí hrát dál, oni hrají snad neradi? Ano, tato hudba je založená na radosti, ne na profesionální povinnosti.
|
| 14. 05. 2008 • Františka Pituchová oslavila svoje 80.narozeniny |
|
|
| 15. 05. 2008 • Verbuňk jako problém II. Pár slov k příspěvku dr. |
|
|
| 27. 05. 2008 • O přísném tatíčkovi |
|
|
| 29. 05. 2008 • Metly ze Zubří dobře metou |
|
|
| 31. 05. 2008 • Javornický ženský sbor nezpívá podle not, ale podl |
|
|
Srdečně zdravím z Poštorné(Břeclav) a držím vám palce. Jen děvčata zpívejte a nenechte se odradit různými těžkostmi. Jste mi blízké, i když vás už po jménech nepoznám. Já jsem z Javorníka z cihelny a už skoro padesát let žiji tady na Podluží. Když však slyším zpívat horňácké písničky, jsem vždycky na chvíli zase doma v cihelně. Já tady vedu také pěvecký sbor založený už v roce 1994. My ale zpíváme trochu jiný žánr, jsou to drobné skladby významných hudebních skladatelů, pak také zpíváme lidové písně v trojhlasé úpravě. Já také nemám žádné zvláštní hudební vzdělání, byla jsem jen obyčejná vesnická kantorka, která musela umět odevšeho trochu. Ráda bych si vás někde poslechla, na můj email mi sdělte, kde a kdy budete zpívat. Třeba bych mohla přijet.M.Horňáková, roz. Skoumalová
P.S.Náš soubor "Věra" jsou samé důchodkyně
a přesto nám to zpívá ještě moc dobře.
|
Milá p.Hornáková,dekuji za vasi pochvalu našemu sborečku v Javorníku a omlouvám se že jsem vám neodpovědela a ráda bych vás pozvala do Javorníka na naše zpívání,kterébude letos 11.července.
|
| 02. 06. 2008 • Jdu Slováckem krásným |
|
|
| 30. 06. 2008 • Fotovzpomínka na Strážnici 2008 |
|
|
| 07. 07. 2008 • Díky panu Jílkovi |
Evžen |
Díky panu Jílkovi, moc pěkný pohled a vzpomínka na letošní Strážnici. Možná jen maličkost, škoda, že nejsou u fotografií popisky.
|
| 08. 07. 2008 • popisky fotek |
Vladan |
Ahoj Evžene, díky za pochvalu, snažil jsem se...o))) Přemýšlel jsem i nad popisky, ale vzhledem k tomu, kolik času mi zabrala pouze úprava a vložení fotek na folklorweb, jsem to zavrhl. Navíc některé soubory z průvodu bych určitě popletl, tak raději než blbě... vůbec.
Jinak jak se má tvoje dcerka? Je teď na cimbálovém táboře na Bílé? Pokud ano, tak to se v sobotu na koncertě určitě uvidíme. Pozdrav svou paní a vyřiď jí, že se na vás těšíme.
Ahoj ahoj.
|
Obrázky jsou krásné i bez popisků, dýchá z nich skvělá strážnická atmosféra...
Dovoluji se na Vás obrátit z dotazem: Zaujala mne zmínka o Vaší dcerce na cimbálovém táboře na Bílé. Co je to prosím za tábor? Jde o soustředění nějakého folklor. souboru, nebo snad mladých cimbalistů? Pokud mi napíšete něco bližšího, budu ráda. Děkuji.
Helena, Dolní Bojanovice
|
| 16. 07. 2008 • Letní kurzy cimbálu |
Vladan |
Milá paní Klubusová,
kurzy cimbálu se konají vždy o prázdninách, jde o takové setkání cimbalistů - žáků, kterým se věnují naši přední cimbalisté. Celé to trvá týden a samozřejmě se na kurzech jen nehraje, ale také tancuje (letos děti nacvičily Lašské tance od L.Janáčka), pořádají se přednášky, koncerty, hrají hry, chodí do přírody atd. V letošním roce to bylo tuším po čtvrté. Dcerka tam jezdí pravidelně a nedá na tyto kurzy dopustit. Říká, že nic lepšího nezná. Pokud by vás zajímalo ještě něco víc, pak na těchto našich stránkách klikněte v menu na "Články", pak na "Festivaly, akce" a tam se vám zobrazí články chronologicky dle data. Najděte si tyto články:
28.6.2005 - Letní kurz cimbálu
11.7.2006 - Letní kurz cimbálu
10.9.2007 - Prázdniny s cimbálem
Ve všech těchto článcích se něco dozvíte. Kurzy jsou otevřené všem zájemcům. Bude-li se vám to líbit, pak se tam třeba příští rok uvidíme.
|
| 08. 07. 2008 • Na lekreácii anebo turecký guláš |
|
|
| 16. 07. 2008 • Dvě setkání s písní |
|
|
Děkuji za zprostředkování krásných zážitků. Díky Vám jsem tam byl. Dík Vašim slovům.
|
| 30. 10. 2008 • Krásné.... |
helen |
Děkuji za článek. Ideální potěcha duše.
|
| 06. 08. 2008 • Cimbálová muzika BAGO, 1977- 1986 |
|
|
Pane Kousal,
děkuji za vzpomínky i obrázky. Pracuji malý krůček od prostor, odkud některé fotografie pochází a nebýt Vašich řádků, asi by mi zůstali utajeny. Dnes bychom v těchto místech několik muzikantů a tenečníků také našli, ale na kapelu to není.
Ladislav Chybík, Evektor
|
| 11. 08. 2008 • Nitě jsou můj šálek čaje |
|
|
| 23. 01. 2009 • pleteni na ramu |
Lena |
There is same way of weaving in Russia, Ukraina, Finland/ Its name "pletenie na stene". But it was use for different belts.
|
| 15. 08. 2008 • Stretnutie s fujarou v Rožnově pod Radhoštěm |
|
|
| 29. 08. 2008 • Ruční zpracování lnu |
|
|
hledám výrobce sukna, hrubšího bílého na halinu, poraďte.
|
| 21. 09. 2008 • Horňáčtí cvrčci „jamovali“ s kapelou O |
|
|
to píšete pana Vrba z toho Horňácka. A těšíme se až k vám znova přijedeme!
|
| 05. 10. 2008 • Rádio Jih - Cimbálka |
|
|
kámoška mi poslala odkaz na tohle rádio a je to paráda, hned sem si ho dal do lišty prohlížeče, abych ho měl po ruce! :-)
|
Ráda bych poslouchala rádio,ale věčně to vypadává.Už jsem kontaktovala firmu ENTIRA,přes kterou mám připojení WIFI,/jinak nás nikdo nechtěl připojit/ a někdy to i půj dne nejede.Prý to zesilují.. Zdravím všechny posluchače.Křivča
|
| 05. 11. 2008 • Dunajec – rodová řeka písní a tanců |
|
|
| 09. 11. 2008 • Martinové budou na besedě u cimbálu ve výhodě |
|
|
| 07. 01. 2009 • Věneček z rozmarýnu Fanoše Mikuleckého |
|
|
| 11. 01. 2009 • Oživení lidových tradic na Hané |
|
|
| 12. 01. 2009 • lidové tradice na Hané |
|
Všechny známé z Hané pozdravují Ivona a František Henrichovi.
Když zjistíme, že se koná nějaká "hanácká akce" nebo někde vystupuje hanácký soubor, jedeme se tam podívat a nikdy toho nelitujeme. Naopak, vždy je to překrásný zážitek, fantastická atmosféra, nádherné písničky a bezvadné zážitky s Hanačkami a Hanáky. Bylo by potřeba víc tyto akce propagovat a dávat lidem na vědomí, kde se co děje.
|
| 14. 01. 2009 • aktuální články chybí |
Vašek |
|
Zbynek to je klasa!!!
....a vôbec celá Haná.
Moc všekých pozdravujem a teším sa na stretnutie!!!
|
Já děkojo Zbyňkovi Žůrkovi za velece pěkny povidáni, Jenom bech chtěl všecke pozvat každé rok do Pivina na masopust - OSTATKE. Tam jož od roko 1968 pravidelně rok co rok obžévá Hanácky právo - se stárkem a stárkovó, s písařem a kopařama - strážcama Hanáckyho práva. Pruvod maškar s právem, medvědema mozekó po dědině a dvě ostatkovy zábave s právem a pochovánim base. Každé přespolni je samo sebó veplacené feroló, nekdy aji na holóóó.. ať žejó OSTATKE ...
|
| 14. 01. 2009 • Zjevení Páně a svátek Tří králů |
|
|
| 16. 01. 2009 • Tonda Vrba na jubilejní trati |
|
|
Toníku, všechno nejlepší k tomu tvému krásnému výročí. A díky za přízeň, kterou nám projevuješ...
|
Vše nejlepší Ti přeje Martin z Aše.
|
Redakce FolklorWebu se připojuje k řadě gratulantů a přeje pilnému a nadšenému dopisovateli, ale také kamarádovi, Tondovi Vrbovi, hodně zdraví, elánu a sil do dalších plodných let.
|
| 20. 01. 2009 • 70. narozeniny Martina Hrbáče |
|
|
| 22. 01. 2009 • Pochvala |
Marek |
Nazdar Tondo, nechcu Ťa moc chválit, protože jaks rekéu na Tvojéj oslavě, cituju: "až ňa ludé nebudú pomlúvat a kritizovat, tož zanechám činnosti", ale mám pocit, že sa Ti občas opravdu povede neco napsat (neber to ve zuém). Dyby sa dauo známkovat, dávám za 1-
Ahoj Marek (šak víš kerý)
|
| 01. 02. 2009 • Moravskoslezský kraj podporuje folklorní festivaly |
|
|
| 04. 03. 2009 • Fašanky na Horňácku |
|
|
| 05. 03. 2009 • Fašanek ve Velké nad Veličkou |
Betty |
Dobrý pocit při shlédnutí svojich krajanů a svojich příbuzných.Marečku děkuji.
|
| 07. 03. 2009 • maličkost k fašanku na Horňácku |
Tonda Vrba |
Na Horňácku sa dycky ríká a ríkávauo fašanek a ne fašank!!! Nic ve zlém pane Gajovský, ale materiál dáváte na folklorní web a tady by to mělo být většinú presně menované:-)) Ináč máte moc pěkné fotečky. Na moje z Javorníku, kde sa jezdiuo na saňách, sa možete podívat príští týdeň u konkurence www.folklornisdruzeni.cz
|
Pane Vrba,jsem si vědom,že se jedná o web zaměřený na folklor . Kdyby tady byly všechny regionální příspěvky v místním nářečí,mám dojem,že i vy by jste byl docela zmatený.Jinak se omlouvám Horňákům, příště budu fotit fašanek.Za pochvalu fotek vám děkuji.
Gajovský
|
| 15. 05. 2009 • Pane "fašankový" Gajovský, |
Tonda Vrba |
ste preca jen opožděný a zmatený:-))
Víte vlastně kdy sa konal fašanek, po vašem "horňáckém" fašank?! Vitaj a preca Vás zaséj pochvaluju, že sas obudiu:-))
|
| 16. 03. 2009 • Jak jsem "bojoval" s písní Teče voda, teče |
|
|
V jednom pořadu(tuším Folklorika anebo Folklórní magazín) jsem zaslechl vyjadřovat se k této písničce pana "rídícího" Františka Okénku. Snad ten by mohl pomoct.
|
Františka Okénku v Hrubéj Vrbce a co rekne k téjto pěsničce sa rád s vama podělím na těchto stránkách
|
Shodou náhod jsem taky nedávno zabrousila na internet ve snaze dozvědět se něco o této písničce. U mě tedy různé "čecháčkovské" (obyvatelé Čech prominou:)výklady významu vyvolávaly spíš skřípění zubů:)
Nicméně k věci - je tato píseň původně horňácká? Já totiž, sama nikoli z Horňácka (i když jeho velká fanynka) pocházím z rozhraní Valašska a Slovácka a tuto písničku mě v dětství učila babička (původem z Karolína), a to se slovy ukazující na její spíš slovenský původ:
Teče voda, teče
cez velický majír.
Nehal si ma, nehal,
starodávný frajír.
Dál si slova už nepamatuju, ale lingvisticky se to od té horňácké verze uvedené panem Jílkem dosti liší...
Takže aj já chcu požádat Tondu Vrbu, ať se příležitostně pana Okénky zeptá, jak to vlastně s tou pěsničkou je:)
|
Televizní reportáž o pěsničce Teče voda, teče... můžete shlédnút príští týdeň na www.diginaves.cz
Velká nad Veličkou-Radek Pšurný a Tonda V rba
|
| 03. 04. 2009 • Stará Turá |
Vladan |
Toníku, hezky jste nám v tom klipu zazpívali, ukázali rozpadlý mlýn a přidali pár názorů. Co však je to to spojení Stará Turá ... v kolečko obráti jsme se nedozvěděli. Že by fakt nikdo ani netušil, o co jde?
|
| 03. 04. 2009 • Stará Turá |
Marie |
No to je dědina, né?
|
| 05. 04. 2009 • názor pana rídícího Okénky už mám |
Tonda Vrba |
a bude velmi zajímavý až prekvapivý!
Nemám čas ho ale ešče zpracovat. Treba vydržať:-))
|
Tak nás Toníku moc nenapínej a zpracovávej, ať se můžeme zase trošinku přiučit...o)))
|
| 06. 04. 2009 • .......z V.O.L.E.J.A :-)))) |
Aleš Jílek |
...zas bych to nedramatizoval:-)))
Já bych si to vyložil v návaznosti na Slovenskou Starou Turu a okolní minerální prameny ( tedy kyselá voda ) .... a to v kolečko obrátí, beru jako návrat svého milého původem ze Staré Tury patrně k těhotné dívce u Velického mlynáře:-)))), resp. místa kde se to stalo....nicméně obratem dodávám, že poslední dvě sloky slyším prvně:-))))
|
| 06. 04. 2009 • ........no |
aj |
...a ještě, to vlastně nemusel být původem Slovák, ale třeba forman, který jezdil do Piešťan pro minerálku a už u Tury začal točit koně, aby to do Piešťan vybalancoval:-)))))......a jak píseň říká, zřejmě se mu to nepovedlo a minul.....a třeba vyplaval někde u Prešpurka a vlastně bychom mohli zjistit, že složil další píseň, např. Pod Prešpurkem kraj Dunaja.....kdy na vojenský erár zase zpět dopochodoval, k milé k Velickému majíru, jenže už vlastně nebylo o čem zpívat......asi to chvilku trvalo:-))))).....tož tak
|
ste v názoru dost daleko:-))
O víkendu jeho slova prepíšu na naše stránky.
|
...no, spíš by mě překvapilo kdybychom se shodli:-)))))......nejspíš generační problém:-))))
|
| 07. 04. 2009 • Co staré záznamy!? |
VlastaN |
Bartoš ve své sbírce uvádí první sloku v tomto podání:
Teče voda, teče pres Velický majír,
komu’s mňa tu necháł, starodávný frajír.
Necháł sem ťa, necháł, dobre ty znáš komu,
co ty reči nosí do vašého domu.
Do vašého domu, pod vaše okénko,
dosť sem sa napłakáł, sivá hołuběnko.
Zapeklité kolečko a kysełú vodu z druhé sloky nevysvětluje, asi to dřív bylo každému jasné. :-)
Když jsme u těch tajemství, víte, co se stalo milému, když se zpívá, že ho "chytiła hodoňka."?
|
měl průjem ... speciální virus z okolí Hodonínska
|
| 10. 04. 2009 • Těsně vedle... |
VlastaN |
...je (byla) to malárie z okolí Hodonína!
|
| 19. 04. 2009 • Nízor pana "rídícího" Okénky ke Staréj Turé |
Tonda Vrba |
Tak konečně sa mně podariuo prepsat, aj díky pomoci Radka Pšurného, neco k tomu "začarovanému" textu pěsničky Teče voda teče... Konkrétně ke Staréj Turé.
Citujeme Františka Okénku: "Na tú Starú Turú mnozí ludé spěšej chodívali se súknem (konopné plátno), nebo pro súkno, takže Starú Turú znali. Ale možná si to do téj pěsničky nekdo prepašovau enom, aby mu to pasovauo do veršú."
I v nekterých dalších pěsničkách není u textú "jasno" a není to jen u našich horňáckých!
Zajímauo by mňa, zda sa myslíte, že ide rozumnět súčasným textom?
|
Přátelé, našel jsem neuvěřitelnou stránku, kde s písní Teče voda, teče "bojují" mnozí. Chudinka z toho vychází dost zničená - v jednom příspěvku se z ní dokonce stala jihočeská lidová...
http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=8600468&typ=0
|
Pane muj tatinek se nerodil na Starej Turej 1928.Naucil me tu krasnou pisen.Body 2,5,6,jsou jinak. Kysuce jsou ten krasny kraj. Jsem rad za tatinka ze se tim zaobirate on pred 22 jety zemrel. Pozdravuji Vas1
|
| 18. 02. 2010 • sloky pisne |
Vladan |
Pane Vrabele, a mohl by jste nám prozradit, jak tedy jsou sloky 2,5 a 6? Mockrát Vám děkuji.
|
| 24. 03. 2010 • Stará Turá přece vyhořela |
Ivan |
Pokud vím, tak Stará Turá vyhořela, aspoň jsem to kdesi slyšel (vyhorela Stará Turá Brezová). Bylo tentrát velké neštěstí.
Třeba je požár lidově zván obrátit se v kolečko...
Ale to je jen takový "čecháčkovský", jak by ho nazvala Darja - madam pardon, ale napsala jste pěknou pitominu, tak Vám ji vracím...
|
| 23. 03. 2009 • Osmdesátník J.Mrenka působil v muzice S.Volavého p |
|
|
| 23. 03. 2009 • Zemřel Vili |
Jiří |
Ano je to tak zemřel Vili Dekan.Mnozí jste ho znali osobně jako dobrého kamaráda a mnozí jenom z článků a různých debat na těchto stránkách.Přesto,věnujme Vilimu tichou vzpomínku.
|
| 26. 03. 2009 • Masopust v pražských Nebušicích |
|
|
| 27. 03. 2009 • Za Bohumilem Smejkalem (14.1.1937 - 22.3.2009) |
|
|
| 28. 03. 2009 • Osobní vzpomínka na Viliho Dekana |
|
|
| 06. 04. 2009 • Zvyk barvení vajec v minulosti |
|
|
| 10. 04. 2009 • Na Velký pátek, před slunce východem |
|
|
| 20. 04. 2009 • Slovník štramberského nářečí |
|
|
| 27. 04. 2009 • Ústřední kolo národní přehlídky |
|
|
soutez se moc povedla a vykony soutezicich byly opravdu obdivuhodne.. Byl to nadherny zazitek s plno uzasnymi lidmi okolo sebe:)
|
| 03. 05. 2009 • Výsledky ústředního kola národní přehlídky |
|
|
| 15. 06. 2009 • Reportáž ze soutěže v Kyjově |
ZUŠ Kyjov |
Reportáž ze soutěže ZUŠ v Kyjově byla odvysílána ve Folklorním magazínu dne 13.6.2009. Tuto reportáž najdete na:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/409236100162012-folklorni-magazin/
|
díky jedné folklórní fanatičce nechce nikdo chodit do hudebky ve Vracově! Folklór = RAKOVINA hudby!
|
Souhlasím s Vámi, že "soutěžní přehlídka" v Kyjově, tak jak byla zorganizovaná, byla spíše úsměvná, nebo snad i trochu k pláči. Ale: o žádném hud. stylu nejde říci, že by byl "rakovinou hudby". Věřte, že i folklor může být ryzí a čistý. Osobně neznám jiné hudební seskupení, kde by spolu muzikanti vycházeli tak přátelsky, kde by byly vzájemné vztahy až rodinné. Neznám jiný druh hudby, který by i muzikanty samotné obdarovával takovou radostí. Pokud to tak někde není, tak je to lidmi. To, že máte ve Vracově na ZUŠ nějakou paní (která zrovna Vám nesedí) neznamená, že ji mají na ZUŠkách všichni.
A možná není ani tolik chyba v té paní.
Možná si s ní promluvte, než začnete zobecňovávat a trousit jedovaté sliny na Folklorwebu...
|
| 04. 09. 2009 • špatně jste to pochopili |
Jana |
M. Krígovská je rakovina hudebního vzdělávání ve Vracově! Jen díky ní skončilo s hrou na hudební nástroj už několik desítek žáků!
|
Milá Jano, třeba na to neměli, nebo nestačili vyšším nárokům vyučujících. Pokud jsem já osobně viděl, tak zmíněnou p.učitelkou vedení žáci dosahují docela slušných výsledků na soutěžích ZUŠ:)
P.S. silné výrazivo bych si odpustil, trošku to zavání něčím nenávistným či osobní záští. Věcné argumenty místo urážek by byly asi vhodnější.
|
vážený(á) Pájo, mám osobní zkušenost s paní Krigovskou z dřívější spolupráce v Brně a upřímně lituji všechny, kteří pod ní musejí pracovat. Paní Krigovská je opravdu zákeřná a nečestná osoba, která se neštítí žádných špinavosti.
|
| 12. 05. 2009 • Fotoreportáž z koncertu HCM Martina Hrbáče |
|
|
| 21. 05. 2009 • První ročník Slavnosti kroje |
|
|
Další fotky ze Slavnosti kroje najdete na adrese http://www.muvb.cz/Foto.php?ArticleID=890&Menu1ID=20&Menu2ID=123&Menu3ID=0
|
| 24. 05. 2009 • Vítězové 8. ročníku Mezinárodního festivalu cimbál |
|
|
| 28. 05. 2009 • Blahopřeji |
Martin |
Tak koukám, Gabčo, že máš letos úspěšný soutěžní rok. Blahopřeji ti...o)))
|
| 30. 05. 2009 • Cesty za muzikou (budoucnosti) II |
|
|
| 24. 06. 2009 • ... pěkný komentář |
Vlastík |
... výstižné
":?x)
|
Krásně řečeno! Jen doplňuji: výtvarné obory "zušek" už dávno dělají namísto ústředních kol soutěží ústřední přehlídky! Je to daleko poctivější pro účinkující a daleko míň stresující pro pedagogy. Nakonec nám všem jde o to, ukázat co jsme děti naučili a ne se "prát" o místa. V každé porotě stejně převažují subjektivní názory, pravidla nejsou také nijak pevně stanovena. Přehlídka nerozděluje ceny, jen ukazuje to nejlepší z celé republiky....asi by byl lepší koncert, s potleskem a pochvalou účinkujícím, než několik pro mne nepochopitelných 1. , 2. ...míst! Jinak - organizace byla náročná, všichni si zaslouží pochvalu.
|
… moc pěkně řečeno… jen na některých místech, dle mého, moc „kulantně“….
Nedá mi to, abych nenapsal i pár svých názorů a poznámek. Ne k Zuzce, autorce článku, kterou už znám nějakou chvíli osobně a s jejíž slovy nemohu jinak, než souhlasit. Vždyť ve své podstatě jsou zrcadlovým obrazem jejího čistého a upřímného lidství. A bezesporu i výsledkem jejích dlouholetých folklorních, muzikantských a pedagogických aktivit. Spíš k soutěži samotné, k jejím organizátorům a především k jejímu vyhlašovateli….
Ještě je asi radno předznamenat, že tato slova nepíše ani kdovíjaký muzikant, ani pedagog, ale obyčejný, folklórem „postižený“ nadšenec, který moc rád sleduje a sám občas i provozuje tuhle krásnou muziku a tanec, jež nám generace našich předků odkázaly a kterému není tak úplně jedno, jestli naši potomci budou tuto krásu přenášet s radostí dál nebo ne.
Otázka, která mi leží na mysli, je – k čemu vlastně takováto soutěž je dobrá? Asi by se dalo jednoduše říci: „…k ničemu“, ale to by bylo opravdu příliš jednoduché. Ono záleží na straně, ze které se na ni člověk dívá.
Ze strany vyhlašovatelů a organizátorů může mít tahle soutěž (s důrazem na slovo SOUTĚŽ) jistě spoustu důvodů, proč ji pořádat. Ať je to už jakési porovnání zúčastněných a stanovení jakéhosi top-žebříčku lidových muzik (a následně LŠU a jejich ředitelů) nebo jejich setkání se současnými osobnostmi této oblasti lidské činnosti a tvořivosti. A nebo taky třeba jenom jakési vykázání aktivity, splnění plánu nebo prezentace vlastní „důležitosti“… dívat se na to dá opravdu různě.
Ale co ti „soutěžící“ mladí muzikanti, nadneseně řečeno „nevolníci“ v rukou našeho hudebního školství?
Nechci tvrdit, že většina, ale určitě nezanedbatelná část z nich se řadu let a mnohdy nedobrovolně lopotí a trápí se svým nástrojem v „liduškách“ i doma, než z něj vyloudí alespoň trochu poslouchatelný zvuk a hlavně, než pracně najdou svůj vztah k tomu svému nástroji a cestu, která by jim dala možnost prožívat radost a uspokojení z muziky a kterou by s ním chtěli jít dál – ať už je tou cestou folk, jazz, klasika nebo třeba folklór. Myslím si, že tihle muzikanti pro své další hudební směřování a rozvoj (a to by podle mě mělo být prioritou LŠU, zřizovatele a pedagogů v nich) nepotřebují a v podstatě ani nijak zvlášť netouží po tom, aby je někdo, byť jakkoliv fundovaný, poskládal do jakéhosi žebříčku a řekl jim tak, že je nejlepší, dobrý, špatný nebo nejhorší… Myslím si, že těmto mladým muzikantům nesrovnatelně víc pomůže kvalifikované a lidsky podané hodnocení jejich výkonu. Názory lidí, které v dané oblasti uznávají za vzory a které nepotkávají každý den. Vyzdvižení a pochválení toho, co dělají dobře a rada, co a jak dělat s tím, co se nedaří. Z vlastní zkušenosti vím, že byť se tahle slova od vlastního učitele nebo rodiče moc rády neposlouchají, podaná od obecně i osobně uznávané autority, s níž se jeden nepotkává každý den, mají úplně jinou váhu a hlavně podstatně jiný dopad v další práci a životě. Proto mě víc než překvapuje a doslova pohoršuje, že tato „soutěž“ se na jedné straně pyšní tím, jak umožnila mladým muzikantům poslechnou si koncert cimbálovky Martina Hrbáče, jaké legendy lidové muziky jim seděly v porotě ..., na druhé straně ale už nějak nezbylo na to zorganizovat pro mladé muzikanty jakoukoliv debatu, hodnocení nebo chcete-li rozborový seminář s těmito jedinečnými lidmi. Je to škoda…
A tak vlastně pochybuji o tom, že tahle soutěž byla PRO soutěžící mladé muzikanty. Spíš si myslím, že byla soutěží pro krásně tlustou čárku vyhlašovatele v kolonce „Splněno“. A co se týče mladých muzikantů, myslím, že byla tahle soutěž PROTI nim - především asi proti těm z nich, kterým se z jakéhokoliv důvodu vyhrát nepodařilo. Ale řekl bych, že ani ti, kteří tentokrát vyhráli, a upřímně jim ten jejich vítězství přeji, si z této soutěže nic jiného, než právě onen slastně opojný pocit vítěze, neodváželi. Nic podstatného pro život, pro jejich další muzikantský rozvoj….
Je to škoda....
|
| 10. 06. 2009 • Pod čím se tedy ti Moraváci na prvního máje líbají |
|
|
| 22. 06. 2009 • Není majstr jako Majstr |
|
|
| 01. 07. 2009 • Moje vzpomínka na Strážnici 2009 |
|
|
Krásná a pravdivá fotoreportáž! Kvalitní fotografie!
Díky ní jsem nahlédla i tam, co bych ráda viděla přímo a nestihla. Děkuji.
Táňa
|
| 25. 07. 2009 • 16. ročník MFF Klatovy |
|
|
| 22. 08. 2009 • Rolnický den |
|
|
| 30. 08. 2009 • Dožatá v Pivíně |
|
|
Dobrý den...
Srdečně Vás zdravíme z Jarošova mlýna - Muzea řemesla mlynářského ve Veverské Bítýšce a děkujeme Vám za velmi zajímavou a krásnou tradici, kterou v Pivíně už dlouhá léta udržujete.
Je to úžasný zážitek - mít možnost se alespoň na chvilku vrátit do starých časů a vidět vše, co dokážete obětavě připravit a realizovat. Děkujeme Vám všem za Váš čas.
Přejeme Vám hodně zdraví a úspěchů ve všech létech příštích...
S pozdravem
Karel Zatloukal, mlynář
www.jarosuvmlyn.cz
Kontakt:
Ing. Karel Zatloukal, mlynář
Jarošův mlýn - Muzeum řemesla mlynářského
Na Bílém potoce 89
664 71 Městys Veverská Bítýška
Tel.: 549 421 444, 777 140 523
www.jarosuvmlyn.cz, info@jarosuvmlyn.cz
|
| 08. 10. 2009 • ... a jož sme všecko požale ... |
Jiří Vrba |
Vážený mistře mlynářský, pane Karle Zatloukale. Jsem rád, že jsme Vám udělali radost. Takovou akci připravit dá spoustu práce, ale myslím si, že to stojí za to. Protože Vaše řemeslo má velmi blízko k naší Dožaté, pokud budeme zdrávi, tak se k Vám, do Muzea řemesla mlynářského někdy vypravíme.Nad Pivínem byl mlýn větrný zvaný Větřák. Na sklonku války dostal zásah a byl zničen. Navštívili jsme mlýn v Kuželově, ten Váš bude určitě také zajímavý. Díky za Vaše milá slova a pěkné podzimní dny Vám přeje Jiří Vrba.
|
| 03. 09. 2009 • U Černého potoka na Vápenkách vyrůstají živé sochy |
|
|
| 21. 09. 2009 • Všerubský doktor se vrací |
|
|
| 06. 10. 2009 • Horňácko vzdávalo hold vypravěči Vaškovi Mlýnkovi |
|
|
| 18. 10. 2009 • Muzičky 2009 |
|
|
Skvělé, Vašku!Kdo by to byl do tebe řekl, takový spisovatelsý talent ;-) jinak zdravím všechny muzikanty z Muziček!! :-)
|
JJ, krásnej článek, kterej nám snad dlouho bude připomínat, jak jsme se tam spolu měli skvěle :-D Tak opět ve Strážnici, ahoj!
|
To víš, Patriku, my máme v Pramíncích nejenom výborné muzikanty a krásné muzikantky, ale i šikovné pisálky. Jinak vás taky všechny zdravím, často si na vás a Strážnici vzpomenu. Bylo tam báječně. Jen ty noci mě trošku zmáhaly... no však vy víte, uhlídat takovou bandu... :) A co písnička Kačka - vzpomeneš si někdy na mě? Pokud ano, tak předem děkuji. Ostatní společné věci hrajeme, už jsme s nimi i vystupovali a měli jsme úspěch.
Ahoj a mějte se všichni krásně.
|
Na stránkách www.slovackoDNES.cz najdete prosím ukázku z koncertu Muziček v Uherském Ostrohu, stejně jako řadu dalších videoukázek a zvukových ukázek z folkloru...
|
| 07. 11. 2009 • Kdo umí, ten umí |
|
|
| 19. 11. 2009 • …mně bude muzika do rána, do dňa hrát! |
|
|
| 02. 01. 2010 • V centru Horňácka se rozbalovaly pěvecké a muzikan |
|
|
| 04. 01. 2010 • Evangelíci si opět zakoledovali s katolíky |
|
|
Pekny clanek, pekne fotky... :-)
|
| 11. 01. 2010 • Koledy v podání Chodského souboru Mrákov |
|
|
| 14. 01. 2010 • Vydařené Tříkrálové zpívání v sále zámku v Uherské |
|
|
.. moselo to bet velece pěkny, škoda, že sme tam nebele...tchyňa nás zapomněla pozvat. Tož přiště...stréček Jorka s děvčiskama
|
| 17. 01. 2010 • Stínáním berana v Domaníně hýselští ještě neskonč |
|
|
| 30. 01. 2010 • Plzeňská věž převyšuje kopce |
|
|
Tak jsem si zpěvníček i s CD sehnal a musím říci, že formou zpracování na mne zapůsobil velice dobře. Už dlouho jsem takto pěkně a "rozumně" zpracovaný zpěvník v rukou nedržel (včetně textů, poznámek, odkazů,...). Zdeňku, udělal jsi mi radost, a až budu jednou dávat dohromady zpěvníček, který nosím už dost dlouho ve své hlavě, tak určitě si vezmu ten tvůj jako předlohu a vzor. Fakt hodně dobrý. Díky a měj se v tom vašem ústavu...o)))
|
| 01. 02. 2010 • Panu učiteli s láskou |
|
|
| 07. 02. 2010 • Fotoreportáž: Javornický ples |
|
|
| 11. 02. 2010 • Proč jdu na fašank |
|
|
| 28. 06. 2010 • Škoda |
Dana |
Tak ten fašank a vše co k tradicím patří Vám závidím.Tradice v mém kraji jsou tak rozmnělněny ,že se neudržely.Každý kdo přišel osídlovat pohraničí si přinesl tu svou,ale bohužel nikdo si je neuchovával.Tak jsou tu soustředěni skoro všichni zástupci našeho folklorního dědictví,ale na nás kteří jme se narodili později nic nezůstalo.A tak škoda. Musíme za nimi jezdit.Ale už to není ono.Proto je ještě větší škoda,že tradici které se snažíte udržovat u vás v dědině s Vámi nesdílí ostatní a jak říkáte,koukají spoza záclonek.Tak někdy třeba u Vás na fašanku.
|
| 13. 02. 2010 • Proč jdu na fašank - II. díl |
|
|
| 14. 02. 2010 • Horňácký fašanek na obchůzkách objektivem A. Vrby |
|
|
| 20. 02. 2010 • Zdeněk Bláha slavil osmdesátiny |
|
|
| 01. 03. 2010 • Masopustní úterý v Postřekově |
|
|
| 02. 03. 2010 • Masopustní veselí ve Vrhavči |
|
|
| 03. 03. 2010 • Švihovský masopust na sněhu |
|
|
| 08. 03. 2010 • Obrazy z fašankové výpravy ve dnech 13. a 14. únor |
|
|
| 13. 03. 2010 • Horňácko vyprodalo s folklorem Ostrožsko |
|
|
| 15. 03. 2010 • V Tvrdošíne vystavia najkrajšie slovenské kraslice |
|
|
| 12. 04. 2010 • nejhezči co som viděl |
andrej |
narodil jsem se na Slovensku na Myjavě ale nikdy jsem neviděl tak krásné kraslice.
|
| 16. 03. 2010 • Originální Muzeum lidových pálenic |
|
|
| 17. 03. 2010 • Vzpomínky na Stojaspalův mlýn |
|
|
| 18. 03. 2010 • Josef Klvaňa (1857 Vídeň – 1919 Kyjov) |
|
|
| 21. 03. 2010 • Starodávným zvykem se hrubovrbecké mládí loučilo s |
|
|
| 30. 03. 2010 • Kyjované halasně otevřeli sklepy a přivítali jaro |
|
|
| 01. 04. 2010 • Stodvacet let starou kraslici dostala darem do své |
|
|
| 03. 04. 2010 • Národopisný soubor Postřekov v plzeňském rozhlase |
|
|
| 04. 04. 2010 • Vynášení Smrti v Doubravce |
|
|
Diky, Marto, za krasne priblizeni jedne z nescetnych ceskych a moravskych lidovych tradic. Tvuj zajimavy text i fotografie me privedly zpatky domu, do mist, kudy jsem prosla nescislnekrat a kde jsem prozila vetsinu sveho zivota. Jsou tam i stopy moji maminky, ktera prozila v Doubravce vetsinu sveho zivota od roku 1930 a ktera v Doubravce stale zije, a rovnez stopy meho tatinka, ktery bohuzel odesel v zari minuleho roku 2009 a ktereho velice postradame. Teprve kdyz clovek nemuze vybehnout z domu a za chvilku se projit temi prekrasnymi misty si uvedomi, jake bohatstvi mel vlastne 'za humny'. Jsem jen vdecna, ze prekrasne ceske lidove tradice takova mista porad obohacuji i v 21.stoleti a ze se na ne nezapomina diky takovym vyjimecnym lidem, jako jsi ty.
Rovnez diky vsem, kteri se na Vynaseni Smrti v Doubravce podileji.
Zdenka McQueen (Sipova), Chicago, USA.
|
Moc se omlouvam, za chybu. Samozrejme spravne dle pravopisu je Ulrychova. Promin, Marto.
|
| 07. 04. 2010 • Fotoreportáž z velikonoční výstavy |
|
|
| 09. 04. 2010 • Na Rochosu vyroste přírodní muzeum |
|
|
| 14. 04. 2010 • Rochus |
irena |
Kopec není Rochos, ale Rochus.
|
| 12. 04. 2010 • Vacenovské Marijánky se vyznaly místním zpěvačkám |
|
|
| 18. 04. 2010 • Letinské chřístání a upalování Jidáše |
|
|
| 19. 04. 2010 • Jarní zpívání v Lanžhotě letělo až do Kanady |
|
|
| 25. 04. 2010 • Dětský festival Mladé Horňácko stále kvete |
|
|
| 11. 05. 2010 • Písně milostné a láskyplné |
|
|
| 14. 05. 2010 • Stavění máje |
|
|
| 19. 05. 2010 • Reprint sbírky Jana Poláčka kompletní |
|
|
| 26. 05. 2010 • Ostravica má 50 let a křtí nové CD |
|
|
| 02. 07. 2010 • Strážnice 2010 mýma očima |
|
|
Je to krásné, ale preca jen bych pro príště doporučovau méně foteček.
Myslím, že by bylo vhodné zaraditi pod každý snímek aj krátký text.
Ináč Vladánku nic ve zlém:-)) Vitaj!
|
| 04. 07. 2010 • Je to pěkné |
Mira |
Vitaj Toníku a kde najdeme od tebe nejaké pěkné fotečky nebo video.Zatím se ze Strážnice nikde nic neobjevilo,kromě Vladana. 8
|
Toníku, tak se dívej jenom na každou druhou fotku, když je toho na tebe moc, nebo si kup rychlejší počítač, pokud to ten tvůj nezvládá... :) A textíky po mě nechtěj... už tak jsem nad tím seděl dvě noci, než jsem to všechno vybral, roztřídil a upravil. Kdo tam byl, ten ví o čem to je... a kdo nebyl, ani popisky mu nepomůžou. Ale jinak se měj krásně, kamaráde. Přijedu, jak jsme se domlouvali.
|
| 09. 07. 2010 • Pěkné |
Vašek |
Moc pěkné... Až mě mrzí, že jsem nelítal všude s Váma, pane učiteli:)
|
| 24. 07. 2010 • musíš zažít na vlastní kůži |
jarka |
Zažít Strážnici je zážitek neopakovatelný, pokud tam nejsi jako účinkující nebo aspoń velký milovník folkloru.Sounáležitost s ostatními učinkujícími a potom noci ve Strážnici jsou opravdu silné zážitky a to nejen pro ty, co to přeženou s vínem, které je třeba ochutnávat a ochutnávat. Přesto, že mi již není ---cet, tak se také již těsím na příští Strážnici.Tak zase příští rok....
|
| 06. 07. 2010 • Genius loci ve Strážnici |
|
|
| 12. 07. 2010 • Pramínky ve Strážnici |
|
|
Vašku, myslím, že jsi skvěle vystihl atmosféru celé Strážnice a vůbec všeho, co se kolem toho odehrává... Takže ještě jedenáct měsíců a čtyři dny ;-)
|
|
|
|
Přid
Re