Forum
Téma: Verbuňk jako problém?
| 19. 03. 2008 • Verbuňk jako problém? |
|
|
Přehled reakcí
19. 03. 2008 (12:33) • Hana:
No to je rozumný článek,folklor je věc živá, která se stále vyvýjí, stejně je to i s krojem. On se ten verbuňk tancoval při verbování na vojnu ta teď není, neměl by se tedy přestat tančit ? Pan Petržela má svůj názor na věc (na každou jiný než ostatní)Aby to bylo vše po staru měli bysme se vrátit do jeskyně a svítit loučemi. To by nemusel usilovat o žádné vyškrtnutí
22. 03. 2008 (16:50) • Antonín Bogar: Verbuňk a ženy
Já se nebudu dlouho rozepisovat , jenom chci říct, že souhlasím s panem Petrželou a že verbuňk považuji za mužský tanec.
K tomu "pištění" děvčat bych dodal , že každý muzikant na tomto webu snad ví že děvčata a chlapi zpívají v jiných tóninách no a dle mého soudu je ono "pištění" způsobeno právě touto praktickou záležitostí.
S pozdravem Antonín Bogar
09. 04. 2008 (09:35) • Adam: Tradice a inovace
Oba články jsou o verbuňku, ale řeší důležitou věc. Trochu mi to připomíná diskuze v naší muzice, zda je přípustné míchat do jednoho pásma třeba točené a gúlané.
Problém je ten, že ta folklorní pestrost je tu díky tomu, že lidé udržují tradice. Je sice pravda, že Sušila si může každý interpretovat, jak chce, ale ne každá intepretace je folklor. Ja si myslim, ze je dobre, aby existovaly kapely jako Cechomor, ale take je dobre, aby existovaly muziky, ktere udrzuji tradicni projev sveho regionu. Pokud by nebyly ty druhe, tak ty prvni nemaji z ceho cerpat. Nikdo by třeba nemusel vědět, jakýže rytmus či harmonii má mít sedlácká.
Podle mého soudu by se ve folkloru měla dodržovat tradice všude tam, kde je to možné a kde to dává smysl. Na problém kolečka při verbuňku to však jednoznačnou odpověď nedává. Řekl bych, že je za jistých okolností přípustné, ale určitě nesouhlasím s tezemi uvedenými v článku.
24. 04. 2008 (20:21) • : Souhlas
Pane doktore, plně s vámi souhlasíme - líp se to napsat ani nedá.
Zdenek a Jana Duroňovi
30. 04. 2008 (12:41) • Pavlištík Karel: Pár slov k příspěvku Dr. Jilíka.
Pár slov k příspěvku Dr. Jilíka.
Na Slovácku žije už po staletí mužský tanec verbuňk. Jako mužský tanec žije v povědomí všech komunit zúčastněných v dlouhodobém procesu tradování. Tak jej vnímali a popisovali všichni sběratelé a etnologové, kteří si jej kdy ve svém díle všimli. Jako mužský sólový tanec je verbuňk vnímán i pořadateli, účastníky i diváky dnes už prestižní strážnické soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku.
Existence dívčího – ženského „verbuňku“ na Podluží či hanáckém Slovácku není novinkou. Je to skutečně výsledek svobodného vývoje, jak konstatuje dr. Jilík. Z vývoje tradiční lidové kultury je ovšem známo, že ne vše, co se vyvine, musí „padnout do oka všem“, nebo zda to obstojí jako respektovaná hodnota v přísném procesu tradování budoucích generací.
Jako parodii, jíž vrcholí hodová zábava a jíž si ženské rýpnou do chlapů, vnímám dívčí verbuňk jako přirozenou záležitost a mám dojem, že to tak vnímá i převážná část ženské populace, jíž se to týká. Nevnímám jej ale jako svébytný sólový dívčí folklorní tanec. V lidovém tanci totiž víc než kde jinde se jako výrazný rozlišovací prvek vždy zcela přirozeně, silně, přesvědčivě a krásně projevuje mužskost a ženskost. V případě ženského verbuňku tomu tak není. Ovšem představa, že děvčatům a ženským může někdo verbování zakázat, je na hranici normálu. Kdo si troufne, ať to zkusí. Rozumný důvod však k tomu není. Za hranicí normálu je ovšem zcela jistě tvrzení, že – „pokud se to nezakáže“ – bude se usilovat o zrušení certifikace Slováckého verbuňku v projektu UNESCO Mistrovská díla nehmotné kultury lidstva.
Rozhodne-li se část ženské populace na Podluží či jinde uspořádat někde soutěž dívčího verbuňku, půjdu se rád podívat. Určitě bude zajímavé třeba to, co budou mnít na sobě.
PhDr. Karel Pavlištík, CSc.
Předseda sboru lektorů a znalců
Národního ústavu lidové kultury
ve Strážnici
03. 05. 2008 (03:44) • David Bimka: Jen na okraj k tradici
Článku tleskám a jsem mimořádně rád, že byl na těchto stránkách publikovaný. Reprezentuje totiž cosi, co by se dalo nazvat "Vůlí k otevřenosti", která je ve folkorních kruzích tak vzácná.
Bohužel - a vlastně nevím čí vinou - se vyvinulo povědomí o folklóru jako o zakonzervovaném dědictví, jako o vzácné oživlé paměti, která věrně zachycuje minulost a každý kdo do ní sahá se dopouští svatokrádeže. Právě toto lpění na pomyslné tradici, jehož opora je tak vachrlatá, zabíjí folkór.
Kolik krojů bylo vlastně rekonstruovaných z ničeho? Kolik tanců se rošířilo mezi regiony v moderní době, o nichž naši lokální předkové neměli ani tušení? Umí si dnes někdo představit muziku bez cimbálu? Toho cimbálu, který se, v podobě jak ho známe, objevil až na sklonku devatenáctého století? Tak jaká pak tradice? Co chce kdo udržovat? Kdybyste přenesli časem člověka z dědiny osmnáctého století ke dnešní muzice, nejpíš by nepřestával divit.
Jiný příklad: folklorní zpěváci často odmítají zpívat písničky, o nichž se ví jméno autora, nebo byly složeny nedávno. Většinou připomínají dobu už zašlou, ale nikdo je nezpívá a jejich autoři, kteří si v ničem nezadají z jejich praotci, kteří tvořili "originály", se raději drží v pozadí. Jak hluboce to kontrastuje s tím, jak i dnes Balkánští muzikanti zpvají píšničky o tom, že pracují v Německu a stýská se jim po domově. Jsou skutečné, jsou autentické a proto jsou stáoe folklor. Folkor je to, co tvoří lidé, z hloubi duše a výchozí bod je jim tradice.
Abych to shrnul: Konzervativismu a lpění na liteře odsud pocud. Jinak budeme folklor dělat asi se stejným životem, s jakým se oprašují voskové figuríny v muzeu.
27. 05. 2008 (11:05) • lena: Verbunk
Folklor je stále živy a stále se vyvíjí.Při dnešní samostatnosti mladých to nikdo nezastaví.Mě ty kolečka taky vadí zvlášt když mají děvčata 6 sukní .Taky soubory se snaží tancovat slovenské tance jen aby bylo slyšet co nejvíc děvčata pištět a co má být jejich vlastní -domácí to ani neumí
Číst vše Přidat názor
Přid