|
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
 |
Články
Svátky se slaví v podobě, kterou my všichni známe, především v rodinách krajanů, kteří je zažili, ještě když žili v České republice. Někteří z nich je pak v menší či větší míře přenášeli na své děti a na své vnuky, jiní se ale asimilovali a přijali verzi manžela či manželky. Abych zjistila, do jaké míry se zachovalo slavení svátků v rodinách krajanů, zavedla jsem řeč na toto téma v rámci konverzace tří nejpokročilejších studentek českého jazyka, paní Věry Anny Pospíšilové Valentové, paní Johanny de Faria Cardosové a paní Nory Machalousové.
Velikonoce v Brazílii jsou hlavním křesťanským svátkem, který připomíná zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Dělají se velikonoční procesí, při nichž věřící doprovázejí nosítka se sochami v nadživotní velikosti s výjevy z posledních momentů života Ježíše Krista. Co se týče pohanských oslav, i brazilské Velikonoce jsou asociovány s příchodem jara (přestože zde v tu dobu začíná podzim) se zajíčkem a velikonočními vajíčky. Každé dítě dostává velké čokoládové vajíčko, které uvnitř ukrývá nějaké překvapení: ať již bonbony nebo nějakou hračku. Jak slavily Velikonoce naše krajanky? Žádná z rodin sice do Brazílie nepřenesla tradiční pomlázku, ale zato se v rodině Jany a Věry barvila vajíčka tradičními metodami (v cibulové slupce, v čaji). Nora se sestrou a maminkou vajíčka vyfukovaly a malovaly na ně barvami tradiční vzory. Stejně jako ostatní brazilské holčičky, tak i Jana, Věra a Nora dostávaly svá čokoládová vajíčka. Paní Věra si vzpomněla, že maminka každý rok po celém domě schovala malá čokoládová vajíčka a mrkve „nakousnuté od velikonočního zajíčka“, které děti hledaly. Paní Jana zase vyprávěla, že všichni členové rodiny dostali od tatínka to největší čokoládové vajíčko, které bylo na trhu, a že se do něj vždy s radostí pustila a nepřestala, až ji z toho nezačalo bolet bříško. U Věry doma se ve velkém peklo. Maminka dělala velikonočního beránka, což nebylo bez formy beránka vůbec nic jednoduchého. Také pekla „velikonoční vánočku“. U Jany se zase pekla mramorová bábovka a každý rok se kupovala pomlázka zdobená malovanými vajíčky, kterou pro ně vyráběl známý, také český krajan.
Na druhé velikonoční dílně se vyráběli zajíčci, kteří sloužili jako stojany na vajíčka. Tradiční metodou, tedy s květinami a v cibulových slupkách, se barvila vajíčka. A z bužírky se pletly pomlázky, u kterých si nejeden krajan procvičil trpělivost, protože to pro ně rozhodně nebylo nic jednoduchého. Dokončení článku vyjde v nejbližším týdnu. Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
