FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | …mně bude muzika do rána, do dňa hrát!

Články

19/11/2009 • …mně bude muzika do rána, do dňa hrát!
autor článku: Jan Mička


O lidové hudbě a kroji v Hroznové Lhotě
Pavel Valíček, nakl. ALBERT, 2009, 216 str.

„...mně bude muzika do rána, do dňa hrát!“
Mužský sbor z Hroznové Lhoty
CD nahráno ve studiu DIV 8 ve Veselí nad Mor., 2009

Živelný, spontánní zpěv plný emocí, muzika bez příkras. Když jsem měl poprvé vyjádřit své dojmy, a Pavel Valíček na mě v telefonu vybafnul: „Co na to říkáš?“, zmohl jsem se na jedno slovo - odvážné. Je to počin, který se nedá hodnotit estetickými kritérii, protože: sóla zpívají všichni, nejen vybraní zpěváci. Aranžmá, pěvecký i muzikantský výraz, styl i nástrojové obsazení jdou s duchem písničky - jeho textem, účelem, a vše spolu souzní, vzájemně se podporuje a doplňuje. Jsou cédečka s folklorními kapelami, a se zpěvem, pěkné, perfektní, čisté.

Tady vás ohromí - doopravdy - úplně něco jiného: atmosféra, výběr písní, nadhled, emoce. I kontinuita: hroznolhotský sbor prošel obměnou, je to vidět a slyšet především při srovnání nahrávek z roku 1998 a té současné. Přesto se Pavlu Valíčkovi, dramaturgovi sboru a zároveň cimbalistovi muziky podařilo udržet kontinuitu - Chodíme, chodíme, nádhernou choďáckou zpívanou mužským sborem si na letošním CD zahrál sám sólově a překrásně - jemně, s citem a prožitkem. Nezakrývám, že polovina mého srdce patří „Horňácku“. O to větší bylo při prvním poslechu překvapení, že poslouchám sedlácké! Rytmus, tempo, výraz, emoce. U chlapů. Ženský sbor byl tím druhým překvapením. Čistota, plné, krásně sezpívané vícehlasy, a téměř všechny písně ze Lhoty!


A tady už bych s oslavou mohl skončit, vždyť jsem původně chtěl psát recenzi… Když jsme s Pavlem později seděli u nás doma a probírali obsah textů o krojích, a také, že z toho původního bukletu je najednou něco jiného, začaly mně docházet souvislosti: Je to takové potýkání s neadekvátní realitou a dokazování, že Hroznová Lhota na tom není v historických souvislostech o nic hůř, než blízké Horňácko, kde Pavel, a předtím příležitostně jeho tatínek Josef, hrávali a dodnes hrají v kapelách horňáckých. V úzkém kontaktu s repertoárem i hrdostí Horňáků na to, co mají. Hroznová Lhota má opravdu bohatou historii a nejen Jožu Uprku, jen se o tom ví málo. Význam autority Joži Uprky je nesporný, počínaje jeho schopností poznat a upřednostnit tradiční jevy (viz citace O. Bystřiny z knihy Súchovská republika) až po záslužné pravidelné kontakty muzik z Velké a Hrubé Vrbky s prostředím ve Lhotě - v jeho vile či v hospodě U Winklerů. Velmi cenné jsou obsáhlé citace z tzv. „Štěpkovy kroniky“, popisujicí zvyky a slavnosti, přepis článku R. Falešníkové z r. 1926 včetně textů písní a popisu zvykoslovných tanců, i rodokmeny dvou níže uvedených štrajchových muzik. Myslím, že zviditelnění se Pavlovi podařilo.

Druhým, a podle mého názoru ještě záslužnějším trvalejším činem je totiž knížka o 216 stranách, z toho 70 o lidové hudbě a zbytek o lidovém oděvu v Hroznové Lhotě.
Muzikantská tradice je bohatá, vždyť první záznamy o Nekardově muzice pocházejí z konce 19. století a pod názvem Hudci je také zvěčnil J. Uprka před svou vilou 1903 (viz str. 31 knížky). O něco později si vlastní kapelu sestavil Jan Strachota (foto kapely na obalu). Mimořádně zajímavé čtení, velmi poučené a faktograficky přesné, spousta dobových fotografií, dosud nepublikovaných. Nejzajímavější je Pavlova mimořádná snaha vyargumentovat, proč Hroznová Lhota patří a vždy patřila do podhorského území se všemi kontexty a ovlivněním, a tím se vymanit ze stále trvajícího „nesourodého“ připojení k regionu veselskému, resp. strážnickému. Sympatické je, že argumentace není samoúčelná, je za ní vidět a především cítit mravenčí hledání informací, souvislostí, i akcentů, které v minulosti způsobily nepřesné a zavádějící rozdělení slováckých regionů podle jakýchsi schématických a zjednodušujících „parametrů“. Vždyť kdo dnes přemýšlí o tom, že pojmy Horňácko a Dolňácko jsou vymyšlené, že migrace, industrializace a navazující postupné zlepšování životní úrovně původně podhorských dědin Kněždubu, Hroznové Lhoty, i dalších přinesly také téměř úplnou proměnu stylu oblékání: Knížka tyto postupné změny velmi pregnatně popisuje i na ukázkách z dnešních „horňáckých“ dědin Louky, Lipova. Ukazuje také výchozí, krojové součástky ze Lhoty, stejné jako ve vedlejší Hrubé Vrbce, Kuželově, na pramenech z doby před koncem 19. století a vzácných fotografiích Božího těla a Jízdy králů v Hroznové Lhotě z roku 1900.

Popis vývoje lidového oděvu v Hroznové Lhotě od poloviny 19. století až do dneška je nejvýraznějším dílem celého kompletu. Neznám jinou publikaci o krojích z našeho regionu, která by s takovou erudicí, srovnávacím studiem, zájmem i snahou o historickou „přesnost“ dokládala vývoj lidového oděvu. Cením si také toho, že je prvním, kdo konečně má odvahu (podloženou výzkumem) opravit nepřesnosti v záznamech J. Klvaně, zveřejněných v Moravském Slovensku (Praha 1918) a opisovaných až dodneška všemi, kdo kdy o krojích z regionu psali (např. „stará Potěšitelka“ - Marie Potěšilová, proto správně Potěšilka, služebná Jože Uprky atd).

Je samozřejmé, že autor nesleduje žádnou linii terénního výzkumu, proto je také nutné posuzovat některé jeho „estetické závěry“ o vývoje kroje, především o současném „navrácení“ především ženského kroje o 130 let zpátky, s rezervou. Mně se starý kroj také líbí víc, ale netroufnu si tvrdit, že ten současný je úpadkový… O nových součástkách krojů coby úpadkových psal už Fr. Kretz v doprovodném textu k Uprkovému „Vázání šatek“, a v textu k edici „Kožuchy“ z r. 1920 dokonce volá po „postavení strážců národního kroje, kteří by škodnou módu odháněli a nepřipouštěli cizoty do rázovité domoviny“. Úpadkovým krojem označil ak. sochař L. Velan současný hroznolhotský ženský kroj - tzn. z konce 60. let, když měl coby „rozhodčí“ rozetnout spor, který ve Lhotě vyvolalo obnovení starého kroje - vůči zastáncům toho současného (viz str. 182). Opravdovou lahůdkou jsou vzorníky starobylých hroznolhotských výšivek z let 1922-23 a 1941-42, zhotovené zásluhou osvícených učitelek. Na konci knížky pečlivý čtenář přivítá počteníčko o historii Mužského sboru a především velmi poctivě zpracované informace o muzikantech, doprovázejících sbor na CD (mimo jiné bratři Petr a Aleš Mičkovi z Kozojídek, Pavlův bratr Jiří, Franta Sup z Velké, Ivan Urbánek z Brna, atd.), zpěvácích a zpěvačkách. A také přesný a obsáhlý seznam pramenů, pamětníků a literatury.


Pro zájemce o další informace: klikněte na odkaz http://hlps.wbs.cz/Knizka.html
Vyskočí na vás obrázky - nahoře vlevo zde avizovaná stará fotografie štrajchové muziky Jana Strachoty ze začátku dvacátého století s vlastnoručně vyrobenými nástroji. Nápis nad ní je fráze ze sedlácké z Hroznové Lhoty, která chlapům z Mužského sboru posloužila jako název cédéčka, jehož obsah vidíte na fotografii vpravo. Kliknutím na spodní obrázky si můžete podrobně prohlédnout ukázky krojů a textů knížky, anebo si dalším klikáním poslechnout ukázky z cédéčka.



Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS