FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Oživení lidových tradic na Hané

Články

11/01/2009 • Oživení lidových tradic na Hané
autor článku: Zbyněk Žůrek

Haná – největší a nejstarší písemně doložený národopisný region na Moravě. Tempo jeho vývoje bylo natolik překotné, že v době, kdy společnost začíná mít zájem o lidovou kulturu, lidový charakter Hané mizí. Díky bouřlivému nástupu průmyslové revoluce přijímají obyvatelé tohoto regionu, a to i na vesnicích, moderní způsob života, ze kterého se rychle vytrácejí lidové prvky. Zájem etnografů a národopisců se proto obrací k jiným regionům než Hané. A tak ve dvacátých a třicátých letech 20. století, kdy v jiných regionech jsou folklorní tradice stále ještě živé, na Hané získávají badatelé kusé informace o tradičních zvycích a způsobu života prostých lidí na venkově jen z ústního podání nejstarších pamětníků.
Přesto jsou tyto informace pro nás velice důležité a cenné. Díky nim si totiž můžeme udělat představu, že i na hanáckém venkově se žilo poměrně bohatým kulturním životem a spousta lidových zvyků byla velice podobná těm z jiných regionů.
Snahou občanského sdružení Folklorum je mimo jiné podporovat také úsilí o oživení lidových zvyků na Hané, šířit o nich informace, získávat nové lidi (především z řad národopisných souborů), aby se zapojily do jejich znovuoživení a ukázali krásu a půvab starých obyčejů a jejich místo a poslání v soudobé moderní společnosti.

Po čtyřech předchozích ročnících festivalu „Ke kořenům“, ve kterých jeho pořadatel, občanské sdružení Folklorum, ukázal obyvatelům Hané tradiční lidový projev zpěváků, muzikantů a tanečníků z různých koutů Moravy, přinesl 5. ročník na sklonku loňského roku na pódium sálu Společenského domu ve Velkém Týnci ukázky obřadů a zvyků, které jsou v oblasti Hané dosud živé. V sobotu 22. listopadu zde měli diváci možnost shlédnout ukázky z masopustní obchůzky, velikonočních zvyků, starého hanáckého práva, vynášení smrtky i hanácké svajby v podání hanáckých folklorních souborů a skupin.

Zájemcům teď nabízíme možnost nahlédnout do festivalového bulletinu.

Masopust

Podle pramenů z období Velké Moravy se u nás již v 9. století používal termín masopust. Název se vztahuje na období od Tří králů do popeleční středy, která je prvním dnem předvelikonočního půstu. V letošním roce se masopustní obchůzky budou konat v prvním březnovém víkendu.

Masopust byla doba poměrného klidu a odpočinku od práce, vyplněná hlavně svatbami, zabijačkami a s nimi spojenými vzájemnými návštěvami a hostinami. Poslední tři dny masopustu jsou vyvrcholením veselí. Po dědinách chodívaly dům od domu masopustní průvody. „Fašankáři“ popřáli hospodáři bohatou úrodu v novém roce, zatančili a zazpívali. Za koledování dostávali peníze, víno nebo pálenku, slaninu, koláče, koblihy, jinde i vajíčka nebo obilí. To vše společně při obchůzce konzumovali, nebo měnili za peníze, aby bylo na večerní zábavu u muziky. Fašankové obchůzky se lišily v jednotlivých regionech oblečením i předvedeným vystoupením.
Na Olomoucku, ale i jinde na Hané, se můžete setkat s průvodem masek, kterému dominuje medvěd s medvědářem. Maska medvěda patřila odjakživa k magickým postavám jak ustrojením, tak obřadným tancem, který měl zajišťovat bohatou úrodu lnu, konopí nebo obilí a výškou skoku přímo ovlivnit vzrůst těchto plodin. Proto se na Hané masopustní obchůzce říká vodění medvěda. Masky jdou za bujarého veselí městečkem a zastavují se u jednotlivých statků, aby si hospodyně mohly za doprovodu muziky s medvědem zatancovat. Zkrátka nepřijdou ani zbylí členové domácnosti. Ostatní masky je ochotně vezmou do kola. Za tanec a přání bohaté úrody jsou aktéři obchůzky obdarováni nejčastěji koblihy, ale i uzeným, špekem a domácí slivovicí.
Tuto zajímavou podívanou můžete shlédnout také ve Velkém Týnci, a to v sobotu dopoledne před popeleční středou.

„Sečeni lúke“ ve Velkém Týnci
V roce 2005 uspořádalo občanské sdružení Folklorum v rámci projektu „Oživení lidových tradic na Hané“ společné sečení obecních luk na kopci zvaném Hradisko ve Velkém Týnci. Cílem bylo dostat folklorní aktivity z jevišť kulturních stánků a z festivalových pódií do přírody, kde lidová píseň přirozeně vznikala při každodenní práci. To se díky spolupráci s několika členy FS Haná z Velké Bystřice, Muzikou Haná, a místními nadšenci, skutečně podařilo. Velký podíl na přípravě a podpoře akce měla i Obec Velký Týnec, zastoupená jejím starostou Petrem Hanuškou.
V roce 2006, v důsledku nepřízně počasí proběhla akce v omezeném rozsahu. Z této skutečnosti se jeho pořadatelé poučili a následující rok 2007 zabezpečili možnost uspořádat akci v plné míře i v případě deštivého počasí. Opět zde velkou měrou přispěla Obec Velký Týnec zapůjčením prostor zámecké stodoly, která se tak stala útočištěm aktérů pořádané akce. Navíc přizvali pořadatelé „na pomoc“ sekáče z Malé Vrbky, kteří dojeli i s muzikanty a obohatili kulturní program nejen samotného sobotního sečení, ale i pátečního večera, který se stal jakýmsi neformálním setkáním domácích sekáčů s přespolními. V letošním roce zase přivítali sekáče a hrabačky ze Zubří. Kteří hosté obohatí Sečeni lúke, které se chystá na 16. května 2009, není zatím přesně známo. Faktem je, že ti, kteří zde již jednou byli, rádi přijíždějí znovu, a to nejen kvůli nezapomenutelné atmosféře ranního sečení na „magickém“ kopci Hradisku, ale i spontánní páteční zábavě.

Hanácká svajba

I když šlo mnohdy především o spojování rodinných majetků, zachování rodu a upevnění postavení v obci, byla svatba jednou z nejvýznamnějších a nejokázalejších událostí v životě Hanáků. Ne při každém zvyku či obřadu se jevila hanácká povaha a nátura tak rázovitě, jako právě o svatbách. Bohatství sedláků na Hané bylo pověstné a o to víc se chtěl každý z nich ukázat, když provdával svoji dceru nebo syna.
Že byla hanácká svatba skutečně něčím mimořádným, to potvrzuje i zájem o její předvedení na Národopisné výstavě českoslovanské pořádané v roce 1895 v Praze.

Předvedení „Hanácké svajby“ ve Strážnici, za kterou její interpreti, Sdružení Rovina, získali ocenění „Laureát Strážnických slavností 2005“, bylo postaveno na třech pilířích lidového projevu: písni, kroji a nářečí.
Lidové písně, převážně ze sbírky Fr. Sušila, zazněly ve Strážnici v podání mužského a ženského pěveckého sboru. Spolu s hudebním doprovodem Muziky Haná se pokusily vytvořit iluzi lidové písňové a nástrojové tvorby a její interpretace tak, jak zřejmě vypadala v 18. století na Hané.
Kroje, které měli svatebčané na sobě, pocházejí z blaťácké oblasti Hané – to jest její severní části. Samotnému provedení „Hanácké svajby“ předcházela přehlídka krojů s krátkým komentářem. Snad poprvé měli diváci ve Strážnici možnost seznámit se s různorodostí hanáckého kroje v rámci jedné oblasti Hané.
Hanácké nářečí, jako regionální dorozumívací prostředek jeho obyvatel, dodnes živý a v řadě vesnic naprosto běžný, přesto svérázný a typický pro danou oblast, zazněl v plné své šíři a starobylé kráse nejen z úst řečníků a mluvčích, kteří reprodukovali staré svatební proslovy, tradované a dochované ústním i písemném podáním.

Dalším atributem hanácké svatby je svatební koláč, který vždy symbolizoval bohatost nevěsty. Býval sestaven z několika set různých ptáčků, kohoutků, holubiček a dalších figurek upečených z těsta, ozdobených pentličkami a zelenými ratolestmi, zapíchaných na kratších či delších špejlích do velké buchty. Jeho přípravu, respektive zdobení, bylo součástí předvedení „Hanácké svajby“.

Po zdavkách se jelo z kostela na žebřinovém voze taženém šestispřežím (tak prý jezdíval jen olomoucký knížepán a hanácká nevěsta). Šestispřeží se diváci ve Strážnici nedočkali, ale žebřiňák tažený koňským spřežením, na kterém jela nevěsta s ženichem a dalšími svatebčany tam byl, stejně jako bohaté pohoštění.

Členové folklorního sdružení Rovina čas od času předvádějí ukázky z tradiční hanácké svajby na folklorních festivalech doma i v zahraničí.

Starý hanácký právo
Uběhlo desetiletí, povyrostly naše děti,
a už je tu zas ten čas, kdy „Hanácký právo“ volá nás.


Hanácký právo je starý ostatkový zvyk, který se na Hané a to hlavně na vesnicích udržuje jako památka na to, jak se naši předkové dříve bavívali. Chasa si zvolila ze svého středu tak zvaného „stárka“ a dva mladší stárky, které vyslala k rychtáři se žádostí, aby konec masopustu patřil jim. Předání „práva“ které představoval meč s fábory znamenalo nejen právo se veselit, ale také veškeré řízení obce a starost o pořádek. Chasa to vzala vážně a tak dělala pořádek dům od domu. Soudila a odsuzovala občany za opravdové i domnělé přestupky.
V dnešní době je „Starý hanácký právo“ akcí, která se koná obvykle mimo ostatkové období. Je i nadále především záležitostí mladých, ale pro rozsah se neobejde bez pomoci i starších občanů.
V Mysločovicích bylo „Starý hanácký právo“ pořádáno již v roce 1928, později v roce 1945, 1965, 1977, 1987, 1997. V roce 1999 bylo předvedeno na Mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, kde získalo cenu „ LAUERÁT“. V roce 2007 navázal Sbor dobrovolných hasičů na dlouholetou tradici a uspořádal opět slavnost, při které se soudí a vyplácí každý i ten, kdo se přijede jen podívat. Při jeho předvedení se sešlo celkem 180 krojovaných účinkujících.

Případní zájemci o shlédnutí Starého hanáckého práva v obci Mysločovice si budou tedy muset počkat až do roku 2017.

Smrtná neděla
K nejstarším zvykům na Hané patří obchůzka spojená s pátou nedělí postní, která je označována jako „Smrtná neděla“. Starší dívky ve vsi přistrojily pannu – Smrtku – do šatů, na hlavu jí uvázaly šátek a od pasu nechaly spuštěné červené pentle. Výtvarné zpracování Smrtky se ale mnohdy lišilo. Při obchůzce zněla píseň „Smrtná neděla“, ale také říkadla, která svým obsahem popisovala odcházející zimu. Na konci obchůzky se Smrtka, symbol zimy i lidské smrti, zapálila, nebo hodila do vody.
Nastávající Květnou neděli se chodilo s čerstvými jarními větvičkami – nejčastěji „kočičkami“. Těm většinou požehnal místní kněz. Obcházel se dům od domu, všude se připomnělo, že už přišlo jaro, že Velikonoce jsou za dveřmi - aby se v žádné domácnosti nezapomnělo obarvit kraslice, napéct cukroví a uplést pomlázka. Hospodáři se s vinšem věnovala větvička kočiček, kterou si pak za týden, na neděli Květnou, nechal v kostele posvětit. Doma ji zastrčil za obraz nebo za kříž, zde byla po celý rok, než byla vyměněna za čerstvou. Mnohdy každý člen domácnosti spolykal jednu až tři „kočičky“, věřilo se, že tak bude po celý rok zdravý a vyhnou se mu bolesti krku a nachlazení. Nebylo však nijak ojedinělé, že se obchůzky na Květnou neděli spojily s obchůzkou na neděli Smrtnou.

Tento zvyk oživila ve Velké Bystřici, za spoluúčasti místní farnosti, chlapecká muzika Strunky a děvčata ze Záhorské muziky. Znovu bude předveden 29. 3. 2009.

Velikonoční svátky

V minulosti znamenaly velikonoce vždy kolektivní oslavu jara, spojenou se zahájením zemědělských prací – orbou, setím, vyháněním dobytka na pastvu – ale i s obyčejovými a obřadními projevy, jejichž smyslem bylo napomoci zdaru v hospodářství i v rodinném životě. Na svátky jara se lid všestranně připravoval – uklízelo se v domě, na dvoře a v hospodářských prostorách. Bílilo se průčelí stavení, někde hospodyně vysýpaly nebo vylévaly ornamenty na chodnících. Vedle této racionální činnosti vykonávali lidé v tyto dny však i řadu magických praktik.

Na Zelený čtvrtek zní kostelní zvony naposledy, pak umlknou až do Bílé soboty (odlétají do Říma). V tyto dny nahrazovaly hlas zvonů nejrůznější klapačky, řehtačky – nejen malé do ruky, ale především na jihovýchodní Moravě i velké klapačky na trakařích. Na mnohých místech dodnes chlapci s těmito dřevěnými nástroji procházejí vesnicí podle tradicí stanoveného pořádku. Organizace klepačníků (hrkačů, vrzgačů) podle věku a řídící úloha nejstarších z nich, patří k tradičním prvkům. Dárky – převážně vejce, které si vybíraly po domech na Bílou sobotu – byly odměnou za službu. K obchůzce s hrkači se připojovalo místy Honění Jidáše. Bylo zvykem, že jeden z chlapců, jakmile kněz začal mši, vyběhl ven a utíkal pryč. Ostatní děti s klapačkami a řehtačkami běžely za ním a pronásledovaly ho. Dbalo se také na to, aby honěný chlapec byl, pokud možno, zrzavý. Často se při pronásledování volalo: „Jidáše honíme, klekání zvoníme, při tom se modlíme….“

Pomlázková obchůzka se odbývala vždy na Velikonoční pondělí a pro děti to byl nejoblíbenější den velikonočních svátků. Chlapci vstávali již časně ráno, aby dívky zastihli často ještě v posteli. Nejprve ovšem každý spěchal ke svému děvčeti, neboť vyšlehání bylo považováno zároveň také za projev lásky. Potom chodili dále po jednom nebo ve skupinách dům od domu a spletenými pomlázkami (tatary), obyčejně z vrbového proutí, zdobenými barevnými stuhami, šlehali dívky i ženy v domácnostech, vinšovali jim a za to dostávali malovaná vajíčka.
Velikonoční pomlázka patří dodnes k zvykům živým ve městech i na vesnicích stejně jako obdarování barevnými i jinak zdobenými vejci, ke kterým dnes přibyly i další věci, jako například sladkosti, cukroví, čokoláda, drobné peníze, atd. Jen se při tom všem pomalu zapomíná na to, že pomlázka, spletená z živých prutů, má symbolizovat přenášení síly probouzející se přírody na člověka a vajíčko je v lidové kultuře považováno za symbol života.

Tyto zvyky oživili a udržují i členové folklorního souboru klas z Kralic na Hané.



Diskuze ke článku


12. 01. 2009 (19:11) • : lidové tradice na Hané
Všechny známé z Hané pozdravují Ivona a František Henrichovi.
Když zjistíme, že se koná nějaká "hanácká akce" nebo někde vystupuje hanácký soubor, jedeme se tam podívat a nikdy toho nelitujeme. Naopak, vždy je to překrásný zážitek, fantastická atmosféra, nádherné písničky a bezvadné zážitky s Hanačkami a Hanáky. Bylo by potřeba víc tyto akce propagovat a dávat lidem na vědomí, kde se co děje.

14. 01. 2009 (18:16) • Vašek: aktuální články chybí

08. 02. 2009 (16:31) • jožo:
Zbynek to je klasa!!!
....a vôbec celá Haná.
Moc všekých pozdravujem a teším sa na stretnutie!!!

26. 02. 2010 (23:45) • Jiří Vrba: Hanácky právo ...
Já děkojo Zbyňkovi Žůrkovi za velece pěkny povidáni, Jenom bech chtěl všecke pozvat každé rok do Pivina na masopust - OSTATKE. Tam jož od roko 1968 pravidelně rok co rok obžévá Hanácky právo - se stárkem a stárkovó, s písařem a kopařama - strážcama Hanáckyho práva. Pruvod maškar s právem, medvědema mozekó po dědině a dvě ostatkovy zábave s právem a pochovánim base. Každé přespolni je samo sebó veplacené feroló, nekdy aji na holóóó.. ať žejó OSTATKE ...

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS