FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Ruční zpracování lnu

Články

29/08/2008 • Ruční zpracování lnu
autor článku: Kamil Valenta

Nejstarší výrobky ze lnu pochází z doby 7 tisíc let před Kristem, do Evropy se ale len dostal asi o 4 tisíce let později. Rozlišoval se len italský, který byl jemný, ale o dost dražší než len německý, který byl sice hrubší, ale dostupný i chudším lidem.

Když se len na poli požal, nechal se ležet na zemi. Střídání slunečního svitu a deště způsobovalo zjemnění a očištění rostlin. Poté se sesbíral a nechal pod střechou vysušit, aby nezačal plesnivět. Takto připravený se uložil do podkroví na zimu, kdy byl čas jej dál zpracovat (v létě bylo potřeba pracovat na poli).


V zimě se velká část dědiny (muži i ženy) sešla v jednom hospodářství. Nejprv bylo nutné len vyčesat a zbavit ho hlavně semen, která se pak dávala koním jako prevence před nemocmi. Lněný svazek se držel na konci v pěsti a vyčesával se o železný hřeben.

"Kde jsou ty časy, kdy tady v Padolí všechno přadlo: báby, vdané ženy, dívky, starci i pacholci po práci, ba i kantor i farář a po vsích i v městečku, v chaloupkách, a často i ve statcích hrčely a rachotily tkalcovské stavy, až se stavení otřásala."
A. Jirásek


Len, zatím tuhý a neohebný, bylo potřeba lámat. Činilo se tak přes dva dřevěné hranoly, kdy ten horní (menší) jakoby mírně zapadal do toho spodního. Len už se před lámáním (ani jindy během zpracování) nenamáčel. Vlásčitý svazek lnu zůstal v ruce, zatímco na zem odpadávaly dřevnaté kousky, tzv. pazdeří. Jelikož peněz nebývalo na zbyt, nic se nevyhazovalo jako odpad. I pazdeří našlo další uplatnění: buď jako výplň polštářů, podestýlka pro dobytek, nebo jako topivo.


Měkký svazek lnu bylo potřeba znovu vyčesat na dřevěném hřebenu. Tím se odstranily nedostatečně polámané stvoly a pazdeří, které nespadlo na zem, protože bylo do svazku zapleteno.

"Tma jako v hrobě, mráz v okna duje,
v světnici teplo u kamen;
v krbu se svítí, stará podřimuje,
děvčata předou měkký len.

Toč se a vrč, můj kolovrátku!
Ejhle adventu již nakrátku..."
K. J. Erben


Ruka v tuto chvíli držela měkký, vlásčitý svazek lnu. Ten byl vyčesáván na železném hřebínku s velmi malými trny. Docházelo zde k rozdělení na tři druhy lnu: ten který zůstal v ruce, byl tím nejjemnějším a nejkvalitnějším. Používal se hlavně na košile. To, co zůstalo v trnech hřebenu, bylo použito na hrubší tkaniny, např. kalhoty. Zbytek, který z hřebenu spadl na zem (tzv. koudel), byl použit na nejméně kvalitní textilie, např. ubrusy.



Připravený len se musel sepřást v nitě. Bývala to práce žen, kterým se říkalo přástevnice. Ke své činnosti používali dřevěnou přádelnici (na fotografii vlevo ukázka 200 let staré přádelnice), na kterou byl len namotaný. Otáčením dřevěného kolíku v rukách odvíjely len na špulku. Práce se ženám velmi usnadnila příchodem čínského vynálezu - kolovratu.





Diskuze ke článku


30. 09. 2008 (19:45) • F.Schulz: sukno
hledám výrobce sukna, hrubšího bílého na halinu, poraďte.

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS