FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Dvě setkání s písní

Články

16/07/2008 • Dvě setkání s písní
autor článku: Jiří Jilík


Motto:
Nemyslím si, že by tradice měla být argumentem proti vývoji, že by měla brzdit tvorbu hledání a utkvět na tom, co je vlastně již jen její historickou částí. A mám dojem, že by nebylo třeba se o to přít, že tradice musí pomáhat kupředu a že ji nemáme jen k chlubení a vypínání se, nýbrž proto, abychom na ní podle svých sil a poměrů vystavěli něco nového.

Bohuslav Martinů



Často, když se pohybuji „labyrintem světa“, myslím na to, jak je dobré, když mne na oné cestě provází píseň. Jdu jakoby jistějším krokem. Ne že bych nebloudil, ó to nejednou, ale když ji odněkud zaslechnu, třeba tiše, tichounce, vím, že jít za tím hlasem je dobré a správné. Že mě opět vyvede na pěšinu. Když pláči, pláče se mnou, a když se raduji, i ona se směje se mnou. Je hodně dní, kdy na ni nemám čas a odkládám ji do štůsku společně s nepřečtenými knihami. Ale náhle přijde den, kdy do sebe narazíme, co narazíme, padneme si do náruče a sevřeme se stiskem, tak silným, jak se dovedou tisknout jen dychtiví milenci, které osud na čas od sebe oddělil.

Tak tomu bylo i v sobotu 28.6. na 63. ročníku Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici, kde moji přátelé z Kopanic proměnili část skanzenu v „museum vivum“ – oživili prostor kolem kopaničářských chalup. Na malém pódiu i na cestičkách a pláccích okolo se dělo něco úchvatného. Ti Kopaničáři – muzicírovali, zpívali a promlouvali obřadní texty – inu, co je na tom zvláštního, vždyť to dělali toho dne i všichni ostatní na mnoha strážnických pódiích. Ona výjmečnost obrazů spočívala v míře ztotožnění aktérů tohoto lidového divadla s jejich rolí. Jevilo se - a patrně nejen mně, když jim hodnotící komise MFF Strážnice přiřkla „laureáta“ – že byla absolutní. Ti lidé byli posedlí láskou ke své domovině, a ona posedlost byla patrná z každého slova, z každého gesta, z každého pohybu. A v neviditelném střetu se současností, v níž žijeme, bohaté sice věcmi, ale nedostatkem ducha strádající, oni vítězili, neboť na jejich straně stálo duchovní dědictví, v němž se pohanství snoubí s křesťanstvím, dědictví zděděné po předcích a střežené žítkovskými bohyněmi.

Neuplynulo pár dnů a padli jsme si s lidovou písní do náruče znovu. Tentokrát na nádvoří brněnského Špilberku. Na programu bylo scénické provedení cyklu skladeb na lidové motivy. Tím cyklem skladeb byla Kytice Bohuslava Martinů v hudebním provedení Českého filharmonického sboru a orchestru a ve scénickém provedení tanečního souboru Hradišťan v choreografii Laďislavy Košíkové. Stisk to byl opět ten, který vyráží dech. Martinů se nechal inspirovat lidovou písní – Sestra travička, Selanka, Kravárky, Intráda, Milá nad rodinu, Koleda, Člověk a smrt. Ty názvy samy o sobě mnoho neřeknou. Hudba mnohem víc. Je líbezná, ale v té líbeznosti cítíš skryté spodní proudy. Utajená dramata lidských osudů. Martinů v lidové písni, v jejích zdrojích, objevil cosi co ji spojuje s dramaty antickými. Proto tak zní.

A společně s prvními tóny vcházejí na scénu tanečníci. Cítí s hudbou a splývají s ní. A jsou takoví jako je ona – mnohovrstevní, schopní vyslovit pohybem nejen prostý příběh, zpívaný kdysi dávno na vesnicích, ale sestoupit až do jeho podvědomí a odhalovat i to, co je skryto v duši. Dnes nedokážeme a ani nevíme proč bychom měli při lidové baladě naříkat nad synkem v tureckém vězení. Je to tak dávno, co se to vše přihodilo... říkáme si. Tanečníci nás však náhle dovedou vtáhnout do svého světa, tam, kde láska i bolest jsou opravdové a opravdová je neláska i zrada a opravdový je hřích a opravdová je smrt. Na scéně se odehrává strhující výpověď věčného lidského příběhu, jehož předobrazem je lidová slovesnost, hudebním géniem i mimořádně zdařilou taneční a výtvarnou stylizací (E. Jiřikovská) přetavená do působivého uměleckého díla.

Setkání se světem lidové písně ve dvou odlišných podobách (Museum vivum a Kytice) bylo pro mě úchvatné. Jedna doplňovala druhou a vytvářela obraz, kterému Kopaničáři dali láskyplné srdce a Martinů s Košíkovou sebezpytující svědomí. Ejhle, člověk!








Diskuze ke článku


26. 07. 2008 (09:50) • Zbyněk Žůrek: Zážitek
Děkuji za zprostředkování krásných zážitků. Díky Vám jsem tam byl. Dík Vašim slovům.

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS