FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Jdu Slováckem krásným

Články

02/06/2008 • Jdu Slováckem krásným
autor článku: Jiří Jilík


Jdu Slováckem krásným se jmenuje soubor národopisných reportáží a fejetonů spisovatele Jiřího Jilíka, ilustrovaných slováckobretoňským malířem Moarchem Evenem. S autorem i jeho kamarádem malířem se v knize společně vydáme na Dolňácko, Podluží, Kopanice, Uherskobrodsko, Kyjovsko i na Hanácké Slovácko, abychom byli svědky starodávných zvyků a účastnili se slavností, při nichž ožívají lidové tradice. Budeme svědky jarního zvykosloví v několika obcích v Poolšaví, hodů ve Velkých Bílovicích, stavění máje v Lanžhotě, necháme se pozvat na zabijačku zpěváky z Hluku, a na draní peří do Podolí, prožijeme několik dnů na Slováckém roku v Kyjově, poznáme někdejší i novodobé handrláky v Kunovicích, zúčastníme se živého Betléma v Hroznové Lhotě atd.

Náklad knihy nepůjde do běžné knižní distribuce a bude omezený jen na počet předem objednaných kusů. Nyní máte možnost si knihu, která vyjde do konce srpna letošního roku, objednat prostřednictvím objednávky (* pod článkem). Cena knihy nepřesáhne 220 Kč; v případě zaslání poštou bude zvýšena o balné a porto. Příjem objednávek je do konce června t.r.

Publikace bude rozdistribuována v průběhu měsíce září t.r. Odběratelé z Uherskohradišťska si ji budou moci vyzvednout knihařství a rámařství Petry Havlíkové-Jilíkové, (Dům služeb – 2. patro, nám. T. G. Masaryka, Uh. Hradiště), ostatním bude zaslána na dobírku nebo na fakturu.

Ukázka z knihy
Hrkání ve Veletinách začíná otčenášem

Během roku ke kříži z počátku století, který se nachází na hraně polí a úzkého žlebu porostlého remízkem stromů a keřů, zamíří jen málokdo. Sem tam nějaká ženská, která si tudy zkrátí cestu do pole, se zde na okamžik zastaví a pokřižuje a o svátcích sem stařenka z některého z blízkých domů položí kytičku. Jinak je tady za vesnicí ničím nerušený klid, oživovaný jen bzukotem včel a zpěvem ptactva, které si tu ve větvoví stromů buduje hnízda.
Avšak po tři dny v roce, v čase velikonočním, stává se křížek místem nejdůležitějším. Ne pro ženy, které mají k modlitbě vždy blíže než muži, ale pro kluky. Několikrát denně na Zelený čtvrtek, na Velký pátek i o Bílé sobotě zde poklekají kluci z Veletin k modlitbě. Činí tak dobrovolně, bez asistence a pokynů dospělých, v duchu tradice, která tak po staletí káže generacím jejich předchůdců a kterou je třeba předat svým nástupcům.
„Seřaďte sa do dvojic, tak rychlo, už je moc hodin!"
Tři desítky chlapců, od těch, co sotva začali chodit do školy, až po nejstarší, žáky osmé třídy.
Bez reptání poslechnou velitelského hlasu jednoho z těch tří - Jožky Orlovského. Kluci, hlavně ti menší, se chvíli motají, ale za chvilku před křížkem stojí špalír pěkně podle velikosti, vepředu nejmenší, vzadu čahouni.
„Klekneme!"
Zástup pokleká to trávy. Jeden z trojice starších chlapců, která klečí samozřejmě také, předříkává modlitbu: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé...
Třicet chlapeckých hlasů opakuje po předříkávači modlitbu, která se jako břečťan ovine kolem starého kříže a rozbíhá se podvečerní krajinou. Teprve když se ozve amen, vydá se průvod kluků, respektující pokyny velitelské trojice, dolů do vsi. Až u prvního stavení přijdou na řadu velké dřevěné hrkače, které jsou nejdůležitější klukovskou rekvizitou těchto dnů. Kluci točí klikami jako pominutí.
Je krátce po šesté hodině odpolední. Ve Veletinách začalo velikonoční hrkání.
Organizaci hrkání mají pevně v rukou nejstarší kluci - osmáci. Říká se jim, na důkaz jejich velitelské funkce, páni. Jim pomáhají ti, kteří budou pány příští rok, neboť je třeba, aby se do své důležité funkce zaučili. Příští rok, až budou sami pány, už tu nikdo z těch letošních nebude, aby jim poradil.
Zbytek klukovské komunity autoritu pánů plně respektuje. Někdy je třeba zvýšit hlas anebo někoho, kdo se nemůže nebo nechce rychle zorientovat, podrcnout, ale míra disciplíny je zde přesto nebývalá. Jedna obchůzka trvá půl druhé hodiny. Protože malí hrkači by byli unaveni, skupina se na určitých místech dělí a malí jdou po kratší trase, aby se zase se staršími na jiném místě spojili.
Nejvíce obchůzek je na Velký pátek. K ranní, polední a podvečerní obchůzce přibývá ještě mimořádná ve tři hodiny odpoledne, tedy v době, kdy zemřel Kristus na kříži. Znamená to, že v pátek jsou kluci na pochodu plných šest hodin.
Zvláštností veleckého hrkání je nejen společná modlitba, která se koná před každou obchůzkou, ale také zvyk, že ráno musí být odhrkáno do svítání. A tak v pátek a v sobotu je sraz u křížku již ve dvě hodiny v noci a hrká se od půl třetí do čtyř hodin. Toto noční hrkání je však povinné pouze pro pány a jejich pomocníky, pro mladší ročníky je dobrovolné. Z pátku na sobotu se nočního hrkání zúčastnilo jedenáct kluků, tedy třetina celkového počtu.
Po sobotním, posledním hrkání, obcházejí páni s taškami v rukou stavení a se slovy Tetičko, strýčku, my jsme páni, dajte nám něco za hrkání žádají koledu, za kterou dostávají vajíčka, peníze a cukrovinky. Peníze si nechají vůdcové, bonbony se rozdělí mezi drobotinu.
Zvyk je vesnickou komunitou oceňován a klukům je v tyto dny prokazována určitá úcta.
„Jsou to hrdinové, ti naši kluci. Když začne vycházat slunko, mosíja už mět odhrkané. Po druhéj hodině v noci už sa scházajú. Kolikrát je to až dojemné, když je třeba škaredý čas, a oni v zimě, v dešti, v gumákoch, ale idú hrkat. Tú povinnost si za každú cenu splní," nedá dopustit na místní kluky Anežka Prchlíková.
Podle jejího vzpomínání si dříve hrkači ještě chodívali na Velký pátek ve dvě hodiny umýt nohy do potoka. Tetička Jančová, která v těch místech bydlí, jim vždycky uvařila teplý čaj, aby se zahřáli. Tato tradice však již zanikla, stejně jako obchůzky do sousedních vesnic, do Hradčovic nebo do Podolí. Takové expedice, však, jak vzpomíná kronikář Vladislav Koníček, však nebyly bez nebezpečí, protože došlo-li k setkání s místními kluky, byla z toho vždycky mela. Klukovské party si své rajony chrání a nemají rádi, když se jim po dědině v ten čas promenádují cuzáci.
Pro kluky z Veletin je velikonoční hrkání, stejně jako pro dívky obchůzka s Mařenou, velkou událostí. Dospělí, kteří chtějí, aby se tradice udržela, kluky povzbudí tím, že je obdarují. Za to, že udržují velikonoční rituál, odpustí dospělí mládeži nějakou tu paskudu, kterou prý někdy z rozvernosti spáchá. Třeba to, že opakovaně udělají svými klepači rámus pod okny nějaké zvláště nedobré tetce. Bez podobných úletů by to snad ani nebyli kluci. Pán Bůh, ke kterému se během těchto tří dnů tak často a spontánně modlí, jim tyhle viny dozajista rád odpustí.

* Objednávka knihy Jdu Slováckem krásným (formát Word, 24 kB)





Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS