|
|
 |
FolklorWeb.cz | Články | O přísném tatíčkovi
Články
| 27/05/2008 • |
O přísném tatíčkovi |
| autor článku: Jan Hučka |
Keréhosi letního večera sem sa postavíl do otevřeného okna a ostál v něm chvílu dívať sa na nebe. Nejsu žádný snílek a všecko robím enem hala-bala, ale zrovna tak pěkně svítil měsíček a kole něho moc hvězdiček. Tu sem slyšél, jak na horním koncu zpívajú chlapci známú "Ticho stúpaj, potichúčku." než sa rozejdú za děvčicama. Spomňél sem si na svoje mladé roky, jak bylo třeba aj íť potichúčky, dyž bylo v noci ticho, aby ňa tatíček neslyšeli přicházať.
To sa mi kdysi jednúc stalo, dyž sem v jednú hodinu v noci přicházal dom a už u vrátek zezúval boty, abych šél potichu. Dvéřa sem otvíral bár štvrt hodiny, aby nevrzaly a už sem sa viďél zvlečený pod peřinú. Jak sem vcházal do izby, vidím mojú postel a šúrám si to k ní. Tu slyším, jak sa tatík zdvihnúl na svojéj posteli a praví: "Tož, už si tu?" Kruci, tu ně zamrazilo, tatík býl velice přísný, ale odpovídám: "Ja, už su tu." Ale tatík znova: "A kolik je hodin?" Roztřepaly sa ně kolena, lebo s tatíkem nebyla ledajaká domluva, ale potém s klidem pravím: "Ale zrovna deset."
Bylo by to dobře dopadlo, ale v tu chvílu ten zatracený ponocný Matúš Vyškeřákú, daj mu Pánbu věčnú slávu, zatrúbil jeden ráz. Tatík sa ešče více zdvihnúl na posteli a praví: "To je deset hodin, či si neslyšél, že je jedna?" Už sem viďél, že je zle, ale odpověděl sem: "Ale tatíčku, dyž ten Matúš je dneskaj jakýsi ospalý a zapomňél zatrúbiť tu núlu."
Diskuze ke článku
Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
26/05/2008
|
|
|
