FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Verbuňk jako problém?

Články

19/03/2008 • Verbuňk jako problém?
autor článku: Jiří Jilík


Pavel Petržela, vedoucí souboru Marýnka z Vracova, se zde na FolklorWeb.cz a současně v prvním čísle Malovaného kraje letošního ročníku rozohnil nad tím, že snad verbuňk nepatří do světového kulturního dědictví UNESCO, pokud ho budou tancovat dívky nebo ženy. A pokud to někdo nepohlídá, že on sám dá podnět k tomu, aby ten tanec byl z dědictví vyňat. Nevím, co ho vede k takovému úsudku. Do ochrany světového kulturního dědictví UNESCO je pojat mužský tanec a není pražádný důvod si myslet, že je do ní zahrnut verbuňk ženský. Ten samozřejmě existuje pradávno a Pavel Petržela o tom pravděpodobně neví. Kdyby se někdy vyjel podívat na třetí den hodový na Podluží nebo Hanácké Slovácko, zjistil by, že tam děvčata a ženy tancují verbuňk a nikdo jim to nezazlívá.

V Hroznové Lhotě se mezi jezdci jízdy králů objeví sem i tam i nějaká dívka. „Kluci o koně nemají zájem, tak jezdí zpravidla jako pobočníci holky,“ řekl mně pan Profot z Hroznové Lhoty, který řadu let vypravuje koně na jízdy králů. Je to snad důvod, aby jízda králů byla také vyňata z návrhu na zařazení do téhož seznamu? Anebo aby snad byla účast dívek na takovém zvyku zakázána?


Zakopaný pes je v tom, že ve folkloru pořád někdo chce kázat, co je to folklor a že ten nejlepší a pravý je ten, který vychází z opakování toho, co dělali naši předkové. To je však zjevný omyl. Folklor sice s duchovním dědictvím souvisí, ale především je to radostná, tvořivá činnost, která, aby měla smysl, musí být také svobodná. A také vždy svobodná byla. Míru závislosti na vzoru, tedy na onom kulturním dědictví, si stanoví sama skupina či komunita, která se folkloru věnuje. Jistěže se nám může leccos ve folkloru nelíbit, ale to je asi tak všechno. Je zjevné, že v otevřeném světě svobodné výměny informací, se budeme stále častěji setkávat s různorodými tendencemi a interpretacemi, jejich výsledek bude až dramaticky vzdálen původní zapsané podobě. Tak tomu bylo ale i vždy v minulosti. Jak jinak by kvetl v Čechách a na Moravě folklor tak barvitý, pestrý a různorodý, kdyby jeho tvůrci neměli – řečeno metaforicky – křídla a svobodu k rozletu.

Naši „dědáčci“ žili v jiném světě. Jejich dědictví chrání muzea a několik dalších akademických institucí, které ze zákona mají povinnost uchovávat dědictví našich předků a myslím si, že to v daných podmínkách dělají slušně a profesionálně. Ze sbírek, které vytvořili obrozenci jako byl Erben nebo Sušil dnes může čerpat každý. A každý má právo si píseň interpretovat podle svého srdce. Dnes děvčata jezdí na koních, chodí v mužském oděvu, jsou prostovlasá, tancují, když mají náladu a tancují i tehdy, když se to mužům nelíbí, dají si po panáku, mají krátké sukně a zatancují si i verbuňk.

Až jednou vyhraje verbuňk na strážnické Zahradě žena, bude to pro jen další ze signálů, že proces folklorní tvorby dál probíhá, že folklor neustrnul a že když chlapům prostě ubývá sil, tak je nahradí „roba“. A i kdyby nás, mužů, bylo méně než žen a dokonce byl bych poslední, rád bych se dal do verbuňku s ženskýma, bez ohledu, co si o tom kdo myslí.





Diskuze ke článku


19. 03. 2008 (12:33) • Hana:
No to je rozumný článek,folklor je věc živá, která se stále vyvýjí, stejně je to i s krojem. On se ten verbuňk tancoval při verbování na vojnu ta teď není, neměl by se tedy přestat tančit ? Pan Petržela má svůj názor na věc (na každou jiný než ostatní)Aby to bylo vše po staru měli bysme se vrátit do jeskyně a svítit loučemi. To by nemusel usilovat o žádné vyškrtnutí

22. 03. 2008 (16:50) • Antonín Bogar: Verbuňk a ženy
Já se nebudu dlouho rozepisovat , jenom chci říct, že souhlasím s panem Petrželou a že verbuňk považuji za mužský tanec.
K tomu "pištění" děvčat bych dodal , že každý muzikant na tomto webu snad ví že děvčata a chlapi zpívají v jiných tóninách no a dle mého soudu je ono "pištění" způsobeno právě touto praktickou záležitostí.

S pozdravem Antonín Bogar

09. 04. 2008 (09:35) • Adam: Tradice a inovace
Oba články jsou o verbuňku, ale řeší důležitou věc. Trochu mi to připomíná diskuze v naší muzice, zda je přípustné míchat do jednoho pásma třeba točené a gúlané.

Problém je ten, že ta folklorní pestrost je tu díky tomu, že lidé udržují tradice. Je sice pravda, že Sušila si může každý interpretovat, jak chce, ale ne každá intepretace je folklor. Ja si myslim, ze je dobre, aby existovaly kapely jako Cechomor, ale take je dobre, aby existovaly muziky, ktere udrzuji tradicni projev sveho regionu. Pokud by nebyly ty druhe, tak ty prvni nemaji z ceho cerpat. Nikdo by třeba nemusel vědět, jakýže rytmus či harmonii má mít sedlácká.

Podle mého soudu by se ve folkloru měla dodržovat tradice všude tam, kde je to možné a kde to dává smysl. Na problém kolečka při verbuňku to však jednoznačnou odpověď nedává. Řekl bych, že je za jistých okolností přípustné, ale určitě nesouhlasím s tezemi uvedenými v článku.

24. 04. 2008 (20:21) • : Souhlas
Pane doktore, plně s vámi souhlasíme - líp se to napsat ani nedá.
Zdenek a Jana Duroňovi

30. 04. 2008 (12:41) • Pavlištík Karel: Pár slov k příspěvku Dr. Jilíka.
Pár slov k příspěvku Dr. Jilíka.

Na Slovácku žije už po staletí mužský tanec verbuňk. Jako mužský tanec žije v povědomí všech komunit zúčastněných v dlouhodobém procesu tradování. Tak jej vnímali a popisovali všichni sběratelé a etnologové, kteří si jej kdy ve svém díle všimli. Jako mužský sólový tanec je verbuňk vnímán i pořadateli, účastníky i diváky dnes už prestižní strážnické soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku.

Existence dívčího – ženského „verbuňku“ na Podluží či hanáckém Slovácku není novinkou. Je to skutečně výsledek svobodného vývoje, jak konstatuje dr. Jilík. Z vývoje tradiční lidové kultury je ovšem známo, že ne vše, co se vyvine, musí „padnout do oka všem“, nebo zda to obstojí jako respektovaná hodnota v přísném procesu tradování budoucích generací.

Jako parodii, jíž vrcholí hodová zábava a jíž si ženské rýpnou do chlapů, vnímám dívčí verbuňk jako přirozenou záležitost a mám dojem, že to tak vnímá i převážná část ženské populace, jíž se to týká. Nevnímám jej ale jako svébytný sólový dívčí folklorní tanec. V lidovém tanci totiž víc než kde jinde se jako výrazný rozlišovací prvek vždy zcela přirozeně, silně, přesvědčivě a krásně projevuje mužskost a ženskost. V případě ženského verbuňku tomu tak není. Ovšem představa, že děvčatům a ženským může někdo verbování zakázat, je na hranici normálu. Kdo si troufne, ať to zkusí. Rozumný důvod však k tomu není. Za hranicí normálu je ovšem zcela jistě tvrzení, že – „pokud se to nezakáže“ – bude se usilovat o zrušení certifikace Slováckého verbuňku v projektu UNESCO Mistrovská díla nehmotné kultury lidstva.

Rozhodne-li se část ženské populace na Podluží či jinde uspořádat někde soutěž dívčího verbuňku, půjdu se rád podívat. Určitě bude zajímavé třeba to, co budou mnít na sobě.

PhDr. Karel Pavlištík, CSc.

Předseda sboru lektorů a znalců
Národního ústavu lidové kultury
ve Strážnici

03. 05. 2008 (03:44) • David Bimka: Jen na okraj k tradici
Článku tleskám a jsem mimořádně rád, že byl na těchto stránkách publikovaný. Reprezentuje totiž cosi, co by se dalo nazvat "Vůlí k otevřenosti", která je ve folkorních kruzích tak vzácná.

Bohužel - a vlastně nevím čí vinou - se vyvinulo povědomí o folklóru jako o zakonzervovaném dědictví, jako o vzácné oživlé paměti, která věrně zachycuje minulost a každý kdo do ní sahá se dopouští svatokrádeže. Právě toto lpění na pomyslné tradici, jehož opora je tak vachrlatá, zabíjí folkór.
Kolik krojů bylo vlastně rekonstruovaných z ničeho? Kolik tanců se rošířilo mezi regiony v moderní době, o nichž naši lokální předkové neměli ani tušení? Umí si dnes někdo představit muziku bez cimbálu? Toho cimbálu, který se, v podobě jak ho známe, objevil až na sklonku devatenáctého století? Tak jaká pak tradice? Co chce kdo udržovat? Kdybyste přenesli časem člověka z dědiny osmnáctého století ke dnešní muzice, nejpíš by nepřestával divit.

Jiný příklad: folklorní zpěváci často odmítají zpívat písničky, o nichž se ví jméno autora, nebo byly složeny nedávno. Většinou připomínají dobu už zašlou, ale nikdo je nezpívá a jejich autoři, kteří si v ničem nezadají z jejich praotci, kteří tvořili "originály", se raději drží v pozadí. Jak hluboce to kontrastuje s tím, jak i dnes Balkánští muzikanti zpvají píšničky o tom, že pracují v Německu a stýská se jim po domově. Jsou skutečné, jsou autentické a proto jsou stáoe folklor. Folkor je to, co tvoří lidé, z hloubi duše a výchozí bod je jim tradice.

Abych to shrnul: Konzervativismu a lpění na liteře odsud pocud. Jinak budeme folklor dělat asi se stejným životem, s jakým se oprašují voskové figuríny v muzeu.

15. 05. 2008 (13:21) • Vladan Jílek: ...asi tomu nerozumím
Při pročítání článků o verbuňku a reakcí na ně jsem se rozhodl přispět také svou troškou do mlýna. Netýká se to přímo verbuňku, ale souvislost se tady dá vycítit.

Je tomu už víc jak rok, kdy naše dcerka natáčela něco pro Českou televizi. Dceři bylo tenkrát 12 let, hraje na cimbál a je z Lašska. Potkala se tam s jen o něco málo starším hošíkem, houslistou-primášem, někde z okolí Kyjova. Natáčelo se od rána. Někdy odpoledne přišel za mnou pan produkční a řekl mi, že by tyhle dvě děti mohly zahrát něco spolu dohromady, že by to natočili a zařadili do programu. Tak jsme si zašli k cimbálu a zkoušeli, co by spolu mohli dohromady zahrát. No jak už to chodí, úplně jiné regiony, takže moc společného nebylo. A co bylo, to zase bylo v různých jiných tóninách - a transponujte v tomto věku před kamerami. Jedinou písničkou, u které se oba mladí muzikanti společně našli, byla notoricky známá písnička Beskyde, Beskyde. Tak si to narychlo domluvili, jak a co a kdy a kdo... bylo vidět, že se oba těší. Pak jsme odešli do studia, kde pokračovalo natáčení.

Než však došlo na společné natáčení, přišli za mnou oba rodiče zmíněného primáše a striktně mi sdělili, že se nic společného natáčet nebude, že nesouhlasí s tím, aby jejich syn vystoupil v televizi s touto písní. Lehce jsem zalapal po dechu... od rána jsem toho už měl taky dost, tak jsem nad tím mávl rukou s tím, že tomu sice nerozumím, ale respektuji jejich přání.

Proč to tady píšu? Snad proto, že mi zamítavý postoj k dívčímu verbuňku připomněl (dle mého názoru zkostnatělé) myšlení rodičů houslisty. Myslím si, že tuším, co je k tomu mohlo vést, ale prostě tomu nerozumím, nechápu to. Jestli je hraní jiných písní, než písní z mého regionu smrtelný hřích (a ono to tak v tu chvíli opravdu vypadalo), pak jako lidový muzikant mám již teď svou duši v pekle...

Nevím proč, ale při této vzpomínce se mi vždy vkrade do mysli výrok jednoho muže, který prohlásil, že "nacionalismus" může být za určitých podmínek nebezpečný a dokonce se může obrátit právě proti národu samému. No vidím, že mám pořád nad čím přemýšlet...o)))

16. 05. 2008 (09:03) • Jiří Plocek: Trefa do černého!
Milý Vladane, lépe jsi to nemohl napsat.

Jirka

27. 05. 2008 (11:05) • lena: Verbunk
Folklor je stále živy a stále se vyvíjí.Při dnešní samostatnosti mladých to nikdo nezastaví.Mě ty kolečka taky vadí zvlášt když mají děvčata 6 sukní .Taky soubory se snaží tancovat slovenské tance jen aby bylo slyšet co nejvíc děvčata pištět a co má být jejich vlastní -domácí to ani neumí

27. 05. 2008 (11:37) • Vladan: děvčata
Já bych v tom spíš než snahu o co nejhlasitější pištění viděl momentální stav radosti, krásného rozpoložení... prostě fakt, že mi je hezky a to točení a pištění to ještě umocní. Pro mne to je spontánní projev... Pravda, mají-li holky krásné nohy, pak bych se přimlouval za méně sukní - a zkrátit jejich délku...o)))

27. 05. 2008 (13:23) • Jiří: děvčata
Vladane,dovedeš si představit,že by ještě zkrátila děvčata délku sukní? Obzvlášť na kyjovsku??????To už by potom stačilo nosit jen rukávce.

27. 05. 2008 (15:45) • Vladan: sukne
Jirko, dovedu si to představit úúúplně živě. Moje představivost nemá žádná omezení...o)))

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2014 by Folklorum || || RSS