FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Lidový kroj luhačovického Zálesí

Články

07/01/2008 • Lidový kroj luhačovického Zálesí
autor článku: Dr. Blanka Petráková


Lidový kroj luhačovického Zálesí - obálka knihy
V minulosti označoval název Zálesí mnohem širší oblast, než jak ji chápeme dnes. Nejstarší zmínka o něm se objevuje již na mapě Moravy, vydané J. A. Komenským roku 1627. Užší národopisný region luhačovické Zálesí pojmenoval a popsal Antonín Václavík v obsáhlé monografii Luhačovské Zálesí z roku 1930. Patří sem 30 obcí kolem lázeňského města Luhačovice, které vymezujeme jako pětiúhelník mezi Zlínem a Vizovicemi, Bohuslavicemi, Újezdcem u Luhačovic a Zlámancem. Přestože Zálesí patří na Moravě k nejstarším regionům, věrohodné ikonografické doklady o jeho lidové kultuře do konce 19. století jsou sporadické a samostatná práce o lidovém kroji nebyla dosud vydána.

Kroj luhačovického Zálesí z tradičních materiálů byl ovlivněný karpatskou kulturou a vyznačoval se horským charakterem, tvarovou a barevnou uměřeností. Jedním z jeho hlavních znaků je značná konzervativnost a jednoduchost. Do poloviny 19. století u něj převažovaly integrační valašské znaky: příramkový střih rukávců, výskyt sukní sešitých se živůtkem, jednotná oblast žluté výšivky, převaha světle modré barvy sukna, dlouhé přilehlé nohavice mužského kroje a župicový střih mužských svrchních součástek. K šití krojů lidé využívali podomácku zpracované materiály jako sukno, konopné a lněné plátno. Postupně kroj přejímal továrně vyráběné materiály a nové, nížinné prvky z blízkých slováckých obcí.

K pracovnímu mužskému kroji patřily drle, široké kalhoty z konopného plátna. Nosily se ve všední den, v dobách chudoby i do kostela a v létě k muzice. Pracovní košile měly otevřené rukávy. V dešti a chladném počasí nosili muži haleny z bílé houně (mlsné haleny). Součástí pracovního oblečení byl široký opasek, který zpevňoval tělo a zástěra.


Ženich a nevěsta v kroji z poloviny 19.století, Pozlovice
Sváteční mužský kroj se v polovině 19. století skládal ze světle modrých soukenných nohavic, holínkových bot, košile a vesty. Sváteční košile měla užší rukávy, svázané kolem zápěstí šňůrkou, kolem úzkého stojatého límce a na náramcích byla vyšitá světle žlutou nebo krémovou výšivkou. Přes červenou soukennou vestu (bruclek) muži oblékali župicu, halenu světlemodré barvy, v zimě kožich. Na hlavě nosili klobouk s rovnou stříškou. Proti chladu sloužily beranice se zeleným dýnkem a kožešinovým lemem.

Koncem 19. století si muži oblíbili košile se širokými nabranými rukávy. K těmto košilím patřily krátké soukenné vesty v hřebíčkové a tmavomodré barvě s přeloženými klopami, na přednicích bohatě zdobené v řadách našitými knoflíčky. Nejmladší vesty byly černé, městského střihu. Později se začaly nosit i černé nohavice. Na hlavě měli muži plstěný širák s měkkou stříškou nebo černou beranici.


Svobodný pár, Kaňovice, 1954
Základní součástkou ženského kroje byl rubáč. Přes něj se oblékala svrchní sukně a rukávce se žlutou výšivkou. V chladnějším počasí se na svátek nosily proužkované těžké sukně. K bílým svátečním sukním si braly ženy světlé fěrtůšky z různých lehkých látek, k barevným sukním byly zástěry širší a tmavší, modrotiskové a světle potištěné. Starší typ vestičky (kordulky) ze světlemodrého nebo červeného sukna nahradily ve druhé polovině 19. století vestičky z různých nákladných materiálů. Přes ně dříve ženy proti chladu navlékaly krátké soukenné kabátky. Na zimu se nosily kožichy, krátké do pasu anebo dlouhé, stejně jako u mužů od pasu dolů rozšířené. Jejich cípy se překládaly dozadu a spínaly v pase. Na nohou nosily ženy převážně nízké soukenné střevíce a bílé punčochy, anebo holínkové boty, později vysoké šněrovací boty.

Jako součást svatebního obřadu se nejdéle udržely archaické formy svátečního kroje. Ženichův kroj se skládal ze svátečních součástek a jeho klobouk byl doplněný rozměrnou kytkou (vonicí) z rozmarýnu, pozlátka a zlaceného lnu, zdobenou pavím perem.

Nevěsta oblékala bílou sukni, bílou vyšívanou nebo vytkávanou zástěru, soukennou červenou vestičku, vyšívané rukávce, bílé punčochy a červené střevíce. Znakem nevěsty byla obřadní plachta úvodnice se žlutou výšivkou a pentlení. Obřadní úprava hlavy, pentlení, bylo propojeno s účesem a skládalo z pěti samostatných částí. Ve 20. století používaly nevěsty a družice kupované krámské věnce.

Do dvacátých let 20. století se nosil kroj ještě několika obcích luhačovického Zálesí. Následující vývojová fáze přinesla rychlé poměšťování, úpadek a zánik každodenního nošení kroje.

Rukávce svatební, polovina 19. století, Doubravy
Studie o lidovém kroji luhačovického Zálesí je po sedmdesáti letech od vydáni monografie Antonína Václavíka Luhačovské Zálesí první souhrnnou prací, která se zabývá historií kroje tohoto regionu. Publikace shrnuje problematiku lidového oděvu na Zálesí, včetně vytýčení hranic regionu, ikonografických dokladů, typologie oděvních součástek, vývoje materiálu, střihu a skladby kroje. Vychází z Václavíkových premis a doplňuje je o nové poznatky. Text doprovází množství fotografií a nákresů.

Publikace je jak podkladem k odbornému studiu lidového kroje v okolí Luhačovic, tak základním metodickým materiálem pro folklorní soubory a vesnické skupiny při vytváření krojových rekonstrukcí doposud opomíjeného regionu luhačovické Zálesí.

Publikace je mimo jiné ke koupi v pokladně Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně a v Muzeu luhačovického Zálesí, Masarykova 950, 76326 Luhačovice. Prodejní cena je 80 Kč.



Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2018 by Folklorum || || RSS