|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Jak jste se vůbec poprvé seznámil s Horňáckem? Letos mám třicáté výročí prvního příjezdu do země zaslíbené zvané Horňácko. Můj dlouholetý kamarád, spolupracovník Pavel Klikar, kapelník Originálního pražského synkopického orchestru, jednou v polovině sedmdesátých let ve strážnickém etnografickém muzeu koupil několik těch malých gramofonových desek. Na jedné z nich byl Kubík, druhá s gajdošem Tomšem, a půjčil mi to. A přesto, že já jsem vlastně poslouchal autentický folklor, ale těch desek jsem moc neměl, tak tím jsem byl úplně fascinován a uhranut a říkal jsem odkud to je? Musím vypátrat, odkud tato muzika pochází. Tak jsem se potom začal pídit a vyvrcholilo to tím, že jsem si koupil turistickou mapu Bílých Karpat, našel Velkou nad Veličkou a zjistil jsem, že je tam možnost ubytovat se. Tak jsem volal z Prahy do restaurace k Jagošům a tam jsem se objednal, tuším 26.prosince 1977. Dorazil jsem k těm Jagošům a tak jsem říkal: "Dobrý den. Já jsem Ondřej Havelka a mám tady objednaný pokoj". A paní Jagošová řekla: "aj". Nevěděl jsem která bije, vůbec jsem nerozuměl tomu nářečí a pak jsem začal pronikat.
"Já si myslím, že Horňácko je pro mě nejpřirozenější cesta k prožitku, po němž my toužíme v blues, protože blues je samozřejmě alfa a omega jazzové a swingové muziky 20. století a bez toho by to, co my děláme, nebylo. Jenomže pravé blues je věc, která je nám středoevropanům strašně vzdálená. A pokud chceme pochopit, o čem to je, tak musíme hledat něco, co je bližší našemu naturelu a pro mě je to Horňácko. Horňácko je prostě pro mě blues." Zahrál jste si někdy s horňáckými muzikanty? Já jsem vlastně pod vlivem celého hudebního prostředí tady byl tak okouzlen, že jsem se učil sám kontrovat, přestože jsem v životě na housle nehrál. Ze začátku to šlo z tuha, hlavně díky intonaci strašné, ale tak jsem se to trochu naučil a vlastně v té době vznikala velická kapela Ležhory, tak jsem se k nim připojil a primáš Petr Miškeřík mě velkoryse přijal za externího kontráše a tak jsem s nim i hrával. Vlastníte horňácký kroj? Kroj sem si sehnal zcela záhy, takový javornický. Nikdy jsem neměl skutečné nohavice, ale traslavice a tak jsem říkal, že mám takový proletářský javornický kroj.
Bohužel, já už jsem nezažil hrubovrbeckého primáše Joženu Kubíka, ten zemřel v roce 1977. Vlastně mým takovým do jisté míry gurů, od kterého jsem se naučil i ty kontry na které jsem hrával, byl velický Jožka Kubík zvaný Filík. Byl takový velkorysý, že naučil kluky Supy, a vychovával je muzikantsky. Tak já tenkrát se Soňou Kultovou jsme se u něj učili kontrovat a doprovázeli jsme ho velice často, takže ten mě asi ovlivnil nejvíce, ale samozřejmě už tehdy byl v hvězdné formě primáš Martin Hrbáč. V zářné době byl i zpěvák Jura Slovák z Javorníku. Tak to jsou osobnosti, které mě nejvíce uchvacovaly. Vedle muziky se věnujete i režii divadlu, muzikálům na věhlasných pražských scénách. Jak berete Vaši možnost prezentování v programu, jako jeden z autorů při letošních jubilejních 50. Horňáckých slavnostech? Je to především ode mě velká drzost, ale já jsem se původně domníval, že skutečně se pokusíme nějakým způsobem zinscenovat původní hru o Janu Drínovském z pera ujca Martina Holého z Hrubé Vrbky, ale nakonec je realita jiná. Břeťa Rychlík to vzal asi za správný konec, že vytvoříme takový útvar, který bude vycházet z nějaké legendy o Drínovském, budou tam citace z hry Martina Holého, ale mnoho odkazů na zbojnické legendy budou dávány do souvislosti s koloritem života na Horňácku. Já bych chtěl, aby tam trošku lidového divadla bylo, ale samozřejmě vidím, že dostávat aktéry na zkoušky je obtížné (smích). Bůh ví, co z toho pojde, ale doufám, že to bude zábavné, že diváky tím zaujmeme. Spolupracujete na tom společně s Břetislavem Rychlíkem? Břeťa udělal největší kus práce. Já se pokusím nějakým způsobem inscenovat a nacvičit se sólisty těch pár výstupů, které jsme použili z původní hry Martina Holého. Budou to skutečně jenom fragmenty, protože ta hra je typická, prostě lidová, písmácká hra, která nemá nějak profesionální dramatickou stavbu. V podstatě je neinscenovatelná jako v novém rozsahu, tak my tam budeme mít skutečně jen kousky citace. Myslíte, že horňácký folklorista v programu zvládne zahrát podle vaší představy? Horňák je často znám na jevišti jako dobrý improvizátor. Pokud improvizuje v "múvenú horňáčtinú", tak je to zcela v "porádku".
No já bych moc zbojník nebyl. Jsem takový mírný člověk, který přesvědčuje lidi spíš ukecáváním, než nějakou razantní akcí. Takže bych byl hodně dobrotivý, byl bych dost neúspěšný zbojník. V padesátileté historii HS se podobné programy jako je váš moc na jevišti neobjevovaly. Nebojíte se kritiky? Pamatuji, že tady byl před pár lety program o pálení, který byl takový vybočující z obvyklých, standardních programů. Ale já právě tím, že jsem těch HS absolvoval hodně, tak si říkám, že by to bylo milým zpestřením, aby to mělo jinou formu než bývá obvykle. V čem si myslíte, že se horňácký folklor odlišuje od jiných regionů? Z muzikantského hlediska mě horňácký folklor vzrušuje nejvíc, protože rytmicky je nejosobitější, nejzajímavější, harmonicky je strašně bohatý, protože se tady mísí ten vliv slovácký s vlivem maďarským. Pěvecký projev je zde pro mě nejkrásnější, protože má v sobě takovou syrovost, má emociální náboj. Nevím, jestli teď nekřivdím jiným regionům, ale prostě já jsem se zamiloval do Horňácka a zůstávám mu věrný. Rozmlouval jeden z účinkujících v programu - Tonda Vrba alias dřevorubec Sekera.
Diskuze ke článku |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
