|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Jedním z dvojice lídrů, vedle Františka Černého, oblíbené skupiny Čechomor (bývalá Českomoravská hudební společnost) je Karel Holas. Skvělý instrumentalista, zpěvák, skladatel, nám odpověděl před pátečním koncertem na Strážné hůrce ve Velké nad Veličkou u příležitosti konání Ozvěn Horňácka (17.-18.srpna) na několik otázek týkajících se společného hudebního projektu s Horňáckou cimbálovou muzikou Martina Hrbáče.
-Ne, zatím jsme s žádnou muzikou tohoto stylu nespolupracovali. Proč jste si vybrali právě HCM Martina Hrbáče? -Přišlo to tak nějak přirozeně. Potkávali jsme se dříve, ale hlavní setkání proběhlo v Pozlovicích v našem oblíbeném hotelu Ogar, kde občas hrajeme. Tam jsme se vlastně začali namlouvat, až jsme se namluvili. "Majstr" Hrbáč je také kmotr jednoho z našich CD, Live. Váš muzikantský názor na horňáckou muziku vedle podobných kapel v celém regionu Slovácka a vůbec Moravy. -Je to velmi specifická folklorní oblast. To jsem si uvědomil hlavně na Horňáckých slavnostech, kde jsem pochopil, že hudba zde žije v každém doušku slivovice a hudbou zde žijí v každém zapadlém koutku. Šťastní lidé... Znáte vedle muzikantů HCM MH i některé další muziky, hudce, zpěváky? Zajímáte se o historii zdejších kapel? -Samozřejmě, váš folklor nás s Frantou Černým fascinuje a přitahuje už dlouho. Horňácko je pro nás muzikantský ráj. Jestli mě teď zkoušíte, tak to jsou například Dušan a Luboš Holý, byli to Jožka Kubík, Jarek Miškeřík, příhraniční Samko Dudík a mnoho a mnoho dalších. Jaký je podle vás rozdíl mezi hrou primášů legendárního "Majstra" Joženy Kubíka a současného "Majstra" Martina Hrbáče, zdejšími muzikami minulými a nynějšími? -Každý z nich je mimořádný hudební velikán. Myslím, že zdejší muzikantský svět je dobrý příklad pro všechny. Starý svět nemizí, ale proměňuje se a trvá. Jsem rád, že i já mám to hudební štěstí spolupracovat s "Majstrem", ze kterého je cítit na sto honů s kým hrál a od koho se učil. A který je na to minulé, současné i budoucí hrdý a cítí pokoru... Kdy jste se poprvé nakontaktovali s HCM MH. Jaké bylo první seznámení se samotným primášem? -Kromě Horňáckých jsme se poprvé viděli v divadle v Mostě. To bylo jen setkání očima, ale v jeho výrazu a pomrkávání jsem poznal, že ho Čechomor zajímá.
-Ano, už jsme společně vystupovali. Kromě muzicírování v hospodě jsme letos vystoupili poprvé v Plzni v Synagoze. Koncert měl velký úspěch, publikum vypadalo spokojeně a ohlasy byly nadšené. Nám samotným se hrálo skvěle, tak jsme si slíbili, že v tom budeme pokračovat. Nemáte potíže při zpívání s horňáckým dialektem a "vrškami pěsniček" v přednesu někdy až do D-duru? -S dialektem samozřejmě ano, ten se asi nikdy nenaučím. Ale hlasy máme dost silné a zakřičet si z plných plic in D nás baví. Energie máme dost... O horňáckých folkloristech se tvrdí, že jsou při zkouškách neovladatelní, neukáznění, improvizují. Jako to vidíte vy? -Ne, že by se neiprovizovalo, ale vzájemně se posloucháme. Možná je to způsobeno tím, že nás dělí velká vzdálenost. Proto hlavně při zkouškách musíme celou práci udělat v relativně krátkém čase, i když ve výsledku se nic uspěchat nedá. Všichni se snažíme pracovat co nejlépe a nejpřesněji. Ale během samotného koncertu nás muzika a atmosféra může strhnout dál. Uvidíme... Počítáte s případnou improvizací i na koncertě ve Velké, anebo máte všechno perfektně, jak je u vás zvykem, vypilované? -Jak už jsem řekl výše, jsme profesionálové a proto by naše hudba měla být, jak říkáte vy, co nejvíce "vypilovaná". Ale jsme i muzikanti, kteří hrají srdcem, proto u nás má své přirozené místo i improvizace. Jsme prostě schopni všeho. Jak se HCM MH přizpůsobuje Čechomoru, případně opačně? -Máme vzájemnou hudební důvěru. Přijďte si poslechnout a poznáte sami, že vzájemné přizpůsobování nám nečiní potíže, ba právě naopak. Pro mě osobně je třeba velmi podmětné.
-Azyl nám tradičně poskytuje útulný, inspirativní a muzice nakloněný hotel Ogar s celou rodinou šéfa Pavla Nesázala. I touto cestou jim děkuji. Co říkáte na to, že se poměrně věkem odrostlý primáš Martin Hrbáč obklopil mladými muzikanty? -Martin je duchem stále mladý, ale je i velmi zodpovědný. Omlazení jeho kapely má proto podle mě více důvodů. Myslím, že ten nejpodstatnější a nejtradičnější je, že mladí horňáčtí muzikanti se od pana "Majstra" mohou hodně učit. A všechno, co vstřebají budou moci předávat dál, a to nejen na Horňácku. A tak to má být. Nejen za to si Martina velmi vážím. Nezvažujete vydat společně s HCM MH nějaký hudební nosič? Myslím, že byste příjemně potěšili nejednoho příznivce obou kapel. -Zvažujeme, ale to musí přijít tak nějak samo... a myslím, je to už blízko... Na Horňácku máte hodně obdivovatelů, ale také velké kritiky, hlavně z řad "zarytých" folkloristů, kteří říkají, že "kradete" jejich písničky a potom je "kazíte" jako například Ty velické zvony. Co by jste těmto lidem vzkázal? -Tajně doufám, že i zarytí folkloristé pomalu uznávají, že ty písničky máme opravdu rádi a hrajeme je nejen s velikou chutí, ale i s úctou. Tím, že hledáme společné noty s horňáckými muzikanty, o nás také ledacos říká. Píseň Velické zvony je inspirovaná krásným textem a složená Frantou Černým a houslistou a zakladatelem Ćechomoru Jirkou Břenkem. Ten se teď na naše další počínání dívá z nebeské hudební brány a určitě ho těší, že si s "Majstrem" a jeho muzikou zahrajeme.
-Nechte se překvapit... Můžete vůbec prozradit, s jakými písněmi se společně s HCM MH představíte, případně s jakými novinkami? -Nechte se překvapit... Pokud vznikne po koncertě spontánní muzicírování jako tomu zde bývá po skončení programů na Horňáckých slavnostech či Ozvěnách Horňácka, necháte housle "na pokoju" anebo se přidáte "do guče"? -Velmi rádi se přidáme, to je jasné. Druhý den po koncertě na Horňácku opět hrajete s HCM MH. Kam razíte? -Jedeme do Českého Krumlova na Mezinárodní hudební festival. Jsem rád, že na tak prestižním festivalu dostal prostor tento druh hudby a že tam můžeme zahrát společně s Martinem Hrbáčem. Máte rád věhlasné horňácké požitiny-slivovicu a klobásky? -Mám a moc se těším. Po letech tréningu si o osobě dokonce myslím, že dokážu ocenit i ty nejlepší vzorky slivovice. Například na naši poslední zkoušku "Majstr" donesl tak dobrou, že naše chuťové pohárky jen a jen zpívaly. Jak moc se těšíte do Mekky horňáckého folkloru? -Už asi 46 let...! S poděkováním za rozhovor Tonda Vrba.
Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
