|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Písní ve tříčtvrtečním taktu je poměrně málo a vesměs jsou novějšího původu. Ale i písně ve dvoučtvrtečním taktu nejsou zpravidla tak jednoduché, jak některé zjednodušené notové zápisy ukazují. Většina písní se projevuje jistými nepravidelnostmi, kde v melodii se často vyskytují trioly, kromě nich někde i kvintoly nebo dokonce septoly, někdy je začátek melodie opožděný, což se projeví pauzou na začátku taktu. Je proto třeba mít správný cit na zpěv a snažit se odposlouchat ty, kteří to dobře umí. Výsledkem je pak tklivost a tesknost smutných písní a naopak jásavost a veselost písní radostných. Zpívalo se rovným hrdelním hlasem (bez tremola), a to dosti vysoko, takže např. dvoučárkované g nebylo nic neobvyklého. V žádném případě se nemůže zpívat jakoby procítěně a školeným témbrem, takže výkony operních pěvců při reprodukci lidových písní nebývají přesvědčivé, pokud uplatňují svůj zažitý obvyklý přednes. Zpěváků bylo v krúžku vždy dost a jisté obohacení přinášeli občasní návštěvníci ze Slovácka. Velmi známý byl Miloš Janulík z Kostic, který byl i výborný tanečník, zejména verbuňkový "cifréř". Jednou výjimkou byl tehdy Luboš Holý s jedinečným sametovým, ale níže položeným hlasem. Mezi známé zpěváky i tanečníky se později vypracoval jeho mladší bratr Dušan Holý. Z párových tanců byla nejčastější horňácká "sedlácká", méně častým strážnický "danaj" nebo podlužácká "vrtěná". Kyjovská "skočná" nebo hucká (uherskohradišťská) "sedlcká" se v té době netančily v krúžku snad nikdy. Tyto všechny jmenované jsou zvláštní tance typu dámské volenky. To nejdříve před muziku přišli chlapci, postavili se do půlkruhu a začali zpívat úvodní táhlou píseň, kterou muzika po každé sloce obehrála. Pak si chlapci zatleskali o tanečnice a za ně se postupně postavila děvčata a položila jim levou ruku na levé rameno. Po následné první sloce písně zvoleného tance muzika při obehrávce začala zvýrazňovat rytmus (ten dvojsmykový) a začal tanec, který pokračoval tak dlouho, až se tanečníci unavili nebo neměli již co zpívat, muzika pak zahrála dohru. U těchto tanců (kromě vrtěné) nestojí tanečníci proti sobě, ale dívka stojí vpravo vedle chlapce. Tanec vrtěná je poněkud rychlejší než ostatní a tam prosazoval Jožka Kobzík doprovod odraženě jako na polku. Ze sólových mužských tanců byl to hlavně "verbuňk", a to jak horňácký, tak dolňácký, i podlužácký "válaný". Ty se liší tempově i různým způsobem přechodu do rychlé verze (pomalá část se hraje dvojsmykovým rytmem, rychlá odraženě). Verbuňk zpívali a tančili společně všichni, kteří přišli před muziku. Specifický je pomalý podlužácký mužský tanec zvaný "hošije", který předem vyhlásil některý tanečník a jemuž předcházela krátká hudební intráda. Pak se postupně střídali jednotliví tanečníci. Skupinový mužský tanec "pod šable" s použitím dřevěných šavlí se provozoval jen při zvláštních příležitostech. Běžně známé tance přicházely na pořad poměrně málo, u nich se při tanci současně zpívalo. Jednalo se o valčík a polku, ale spíše pomalejší polku "trasenou" (třasák). Velmi oblíbený byl ale čardáš, kde se tanečníci mohli vydovádět podle libosti. V té době jsem měl možnost při návštěvách Slovácka poznat více cimbálových muzik, z nichž měla každá svou vlastní specifiku. Kromě toho tam působily i muziky dechové, z nichž některé ovšem nehrály jako běžné dechovky, ale snažily se zachovávat styl hudeckých muzik, včetně těch "dvojsmykových" rytmů. Tyto rytmy ale v provedení méně vyspělých dechových muzik zněly trochu těžkopádně. Když jsem s odstupem doby v sedmdesátých letech poprvé uslyšel Moravanku, velmi mne překvapily úpravy některých jejich písní, které se dosti odlišovaly od dříve známé interpretace a byly hrány a zpívány téměř všechny v rychlém tempu. Tak např. z táhlé podlužácké písně "Ked sem išél okolo vrát" se stal valčík a slova byla přetvořena do obecné češtiny (Když jsem já šel okolo vrat). Nejvíce mi však vadila úprava táhlé písně "Breclavská kasárňa ", kterou jsme tak často zpívávali. Z ní se stal rychlý pochod s tendencí až ke kvapíku. A ten se stal v té době v Čechách doslova hitem. Marně jsem namítal, že se to vždy zpívalo pomalu a jinak, nová úprava do řízného pochodu tehdy vyhrála hlavně u těch, kteří tuto píseň neměli možnost slyšet v tradičním podání. Při své delší odloučenosti od folklorního dění jsem netušil, zda došlo v těchto letech k takovému posunu v chápání interpretace lidových písní nebo se jedná pouze o módní výstřelek. Při jedné cestě do Brna jsem se proto zastavil u Jaromíra Nečase a zeptal se jej. Stačila však jeho jediná věta: "Vzpomeň si na to, co udělal Kmoch s českýma písničkama" a začalo se mi vyjasňovat. Vybavila se mi přitom původní krásná píseň v pomalém tříčtvrtečním rytmu "Andulko šafářová", z níž se stal po částečné obměně melodie břeskný pochod. Kolínský rodák František Kmoch (1848-1912), skladatel a upravovatel lidových písní, byl kapelníkem dechové hudby, s níž cestoval i do zahraničí a proslavil se za tehdejšího Rakousko-Uherska jako úspěšný propagátor české hudby a přispíval tak i ke zvýšení českého sebevědomí. O něm byl natočen životopisný film "To byl český muzikant" (1940), který měl v tehdejší válečné době velký vlastenecký ohlas. Moravance nutno přiznat, že její melodie jsou pro mnohé posluchače líbivé a přitažlivé, po hudební stránce se jedná o náročné a precizní úpravy hudebních variací i perfektní provedení. Lze vytknout snad jen šablonovité modulační přechody do velké sekundy nahoru (např. z C dur do D dur). Ponechávám na posouzení odborníkům, do jaké míry lze její působení považovat za folklor. Odpověď na otázku kdo nebo co je tarogáto (někdy psáno také tárogató): Je to maďarský lidový nástroj podobný klarinetu, jehož barva tónu je vůči klarinetu trochu ostřejší. Používají jej hlavně cikánské muziky, kde vyniká zejména ve hře smutných táhlých písní. P.S. Budiž mi dovoleno poněkud odbočit. Nedávno jsem slyšel v rozhlase nádhernou písňovou skladbu Sorento, která však byla z původního tříčtvrtečního rytmu "upravena" do čtyřčtvrtečního. Tím naprosto ztratila onu původní lehkost a vzdušnost melodie, která byla úpravou zcela narušena, kromě toho získala skladba monotónní těžkopádnost doprovodné rytmiky. Tato úprava také nezná takové "zbytečné maličkosti" jako zpomalení tempa, zastavení na notě s korunou nebo změny dynamiky (hlasitosti), které právě dělají hudbu tak krásnou a jedinečnou. To aby se chudák pan Curtis v hrobě obracel. Takových "moderních" úprav vzniká hodně, asi nejrozsáhlejší zásah postihl Dvořákovu operu Rusalka. Svědčí to o absenci vlastních nápadů těchto "upravovatelů", kteří se tak pouze "přihřívají" na cizí "polívčičce". Přitom snad ani někteří interpreti neznají původní znění toho, co zpívají v různých úpravách, které někdy mohou být zdařilé, ale mnohdy nepříliš šťastné.
Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
