FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Kraslice

Články

09/04/2007 • Kraslice
autor článku: Zbyněk Žůrek


Barvení a malování kraslic o velikonočních svátcích je velmi starý obyčej. Známý je od pradávna a podle všeho se nám dochoval ještě z dob pohanských. Vajíčka byla dříve barvena nejspíš jen cibulí, což je nejjednodušší a nejstarší barvicí prostředek. Barva je žlutohnědá až hnědá. V 19. století se pro získání červené barvy již všeobecně používalo odvaru z brazilského dřeva (fryžulky), černá barva pak z odvaru kůry olše.

K výzdobě kraslic se používala různá technika. Nejznámější jsou: kresba voskem, vyškrabování, leptání a vykládání slámou (rozšířené zejména na Hané).


Černý, ale častěji barevný (modrý, červený a zelený) vosk se přímo nanášel na bílá, ale i obarvená vajíčka v různých geometrických a rostlinných ornamentech a na nich tak již zůstal. Vytvářel tak samostatnou výzdobu v reliéfu.

Oblíbená byla také kresba voskem, kdy se tenkým dřívkem, později pomůckou zvanou „stužka“ (stočeným plíškem zasazeným do dřevěné násadky), nanášel na vajíčko roztavený vosk v rozmanitých květinových nebo figurálních motivech. Poté se vajíčko obarvilo, voskové ornamenty se odstranily teplým hadříkem nebo v teplé vodě a kraslice byla hotová. Starší typ kraslic takto zdobených býval jednobarevný. Různobarevné kraslice jsou z pozdější doby. Ty se vyráběly postupným barvením a nanášením vosku.


Zřejmě nejstarší způsob zdobení je vyškrabování. Do černě nebo červeně malovaného vajíčka jsou špičkou nože nebo jiným vhodným ostrým předmětem vyškrabovány různé kresby, ornamenty nebo nápisy.

Nejnovější technikou bylo chemické leptání, kdy se na již obarvené vajíčko prostě psalo perem namáčeným v kyselině, která brvu vyleptala. Tento způsob se na konci 19. století používal především na Slovácku, Valašsku, ale i Horácku, na Hané však již velmi málo (zvyk zdobení kraslic zde byl v té době již na ústupu).


Nejpracnější technikou, oblíbenou především na Hané (na Plumlovsku, Konicku, ale i Prostějovsku a Litovelsku) je vykládání slámou. Snad byl tento způsob zdobení oblíbený i jinde. Zde se však udržel nejdéle – až do zániku zdobení kraslic. Dokladem je lidopisný zápis Františky Hudcové z Přemyslovic na Konicku: „Vebere se pěkná, rovná sláma, žlôtá a bilá. Dež néni bilá lebo abe bela ešče bělši, namoči se do vápené vode, abe zbělela. Zelená sláma se barvi zelenó březôlkó. Sláma se rozřeže na kratši kóske, a to na pozdýl a potom se môsi veškrabat dřeň ze stébla, až je sláma tenká jak papir. Pak se véca ôvařijó na tvrdo a barvijó červenó březôlkó. Z veškrabané sláme se navestřehovale kosočtverečke a z nich se lepile na véca hvězdičke, páske, věnečke, křižke e nápise. Lepilo se to štětečkem v arabigumě namočeném. Nápise bele dovijaky: „Pozdrav z Přemeslovic“, „Veselé velikonoce“ a eště inači. Dalo to ale piplačke.“

Vůdčí osobností hnutí na Hané, které si vytklo za cíl znovu oživit kraslicovou tradici, byla Julie Kummerová (1903 – 1980). Ta šířila toto umění ve školách a na seminářích, které již v meziválečném období navštěvovaly ženy a dívky. Působila na Vyškovsku, Kroměřížsku i Olomoucku a tam všude ji provázel také zájem o lidové umění. Mezi její žáky, kteří jsou rozptýleni po celé Hané a dodnes se výrobě kraslic zdobených slámou věnují, patří i paní Marie Suchomelová (*1948), která žije v Nedvězí u Olomouce a od roku 1987 zde vede kroužek dětí školního věku. Ti každoročně vystavují své výrobky na výstavách v obci a předvádějí toto umění na příležitostných akcích pořádaných olomouckým muzeem, nebo různými folklorními a národopisnými institucemi. Pod jejím odborným vedením získávají dívky lásku k tradičnímu lidovému umění, které by bez nadšených lidí u nás určitě zaniklo.





Diskuze ke článku


27. 03. 2016 (18:52) • iávana Košková: kraslice
Je to moc krásné,bylo to pěkné i v televizi.Děkujeme za něco tak pěkného a zdravíme.PŘEMESLOVICE SO VELEKÁ DĚDONA KDE MAJOÚ TOVÁRNO NA KUŘÁTKA A SLIPKE !

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS