|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Lidové malířství představuje oblast tradiční lidové kultury, které nebyla doposud věnována patřičná pozornost. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti obsahuje ve svých sbírkách početný soubor ikonograficky pozoruhodných obrazů na plátně, jejichž autory jsou naivní malíři z rodu Hánů. Usadili se v Blatnici pod svatým Antonínkem, v proslulém poutním místě s kaplí sv. Antonínka nad Blatnicí, které jim umožňovalo rozšiřovat především tvorbu čerpající z oblasti náboženské ikonografie. S jejich pracemi se v rodové linii setkáváme v průběhu celého 19. století. Hánové se s oblibou věnovali i malbě názední, malování na nábytku, plechu, na textiliích, např. malováním praporců a korouhviček. Stěžejní tvorbu představují olejomalby na plátně, které jsou ve velkém souboru zastoupeny ve Slováckém muzea, ale nacházejí se rovněž v dalších institucích a jednotlivě v soukromých sbírkách v obcích po celém Slovácku. Vždyť si je lidé odnášeli z pouti od Svatého Antonínka, kde Hánovi své obrazy údajně nabízeli věřícím. Hánovi přišli do Blatnice ze Starých Hutích - Glashüttenu pod hradem Buchlovem, kde stála na panském pozemku v údolí kolem potůčku Stupavy skelná huť a potašárna. Tehdejší obec Glashütten byla poprvé uváděna kolem roku 1701 a měla kolem padesáti domů. Do konce 18. století se zvětšovala výroba potaše a tím přibývalo i dělnictva, které se zde usazovalo. Začátkem 19. století měl huť v pronájmu Izák Reich z Buchlovic a vyrábělo se tu pod vedením skelmistra Kryštofa Hielepa, tabulové okenní sklo. Druhojakostní tabulové i duté sklo bylo dále místními dělníky využíváno a barevně malováno. V té době zde žil v domku u potoka na čp. 19 Jan Hahn, (1777, Glashütten - 6. 9. 1836, Blatnička) s manželkou Annou (1780 - 27. 12. 1834), dcerou Martina Blably. Podruh Jan Hána pracoval v místní skelné huti jako navažec písku, sody, potaše, vápence a podílel se na utváření sklářského kmene, ze kterého vznikala sklovina. V peci se topilo dřevěným uhlím z místních lesů, na jehož těžbě se rozvětvená rodina Hánů také podílela. Manželům Hánovým se v Galshüttenu narodilo osm dětí. Třetím v pořadí byl František (2. 11. 1804, Stupava - 29. 12. 1877, Blatnice čp. 55). Děti s matkou chodily do lesa na těžbu dřeva k výrobě dřevěného uhlí a později s otcem do hutě mlet vápenec. Tady František poprvé uviděl ruční práci malování a také začal kreslit na sklo. Poměry v zastaralé skelné huti, kterou Samuel Reich v roce 1823 modernizoval, se postupně vlivem konkurenční sklárny postavené v Koryčanech zhoršovaly a místní obyvatelé odcházeli za prací do nově vzniklých skláren v Kyjově nebo do sklárny v Novém Hrozenkově. Situace se ve sklárnách natolik zhoršila, že v roce 1876 musela svou činnost ukončit.
Výstava přibližuje tvorbu otce a syna Františka a Josefa Hánových. František upadl v zapomenutí, Josef je dodnes v paměti blatnických obyvatel uchováván. Malované votivní obrazy na plátně jsou odrazem jejich poučenosti a výrazem vztahu k víře. Jednotlivé výjevy poodhalují tajemství celé křesťanské cesty, kterou nás výstava vede od doby adventní, začínající po svátku svaté Kateřiny k době vánoční, mezi Božím hodem vánočním, svátkem Narození Páně po slavnost Zjevení Páně. Své místo má ve výstavě významné zastoupení doba postní a velikonoční, od Božího hodu velikonočního do Seslání Ducha svatého. Výjimečné je Hánovo pojetí zobrazování Nejsvětější Trojice, ale i znázorňování svatých Antonína Paduánského, Tomáše, Cyrila a Metoděje, Vavřince či Flomény, kteří mají v církevním kalendáři v tomto období svůj svátek. Samostatný úsek výstavy je věnován Panně Marii, kterou znázorňovali v nejrůznějších výjevech (Nanebevzetí P. Marie, P. Maria Růžencová, P. Maria Bzenecká, Svatohostýnská, Mariazellská, Provodovská). Oba Hánovi ji uctívali s velkou láskou a oblibou. Pomyslnou procházku církevním rokem ve výstavě uzavírá Svátek Ježíše Krista Krále. Výstava je doplněna rodokmenem rodu Hánů a životními okamžiky, při nichž obrazy Hánových sloužily prostým a obyčejným lidem k rozjímání, modlitbě i potěše. Výstava potrvá do 24. června 2007. Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
