|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Muziku vede samozřejmě primáš, který hraje melodii prvého hlasu, podle potřeby a okamžité osobité invence obohacenou různými melodickými ozdobami, zvanými "cifry". Tercáš hraje druhý hlas obvykle o tercii až sextu pod primem. Třetí hlas hraje obligát, a to o sextu až oktávu pod primem. Harmonický a rytmický doprovod obstarávají kontráši, housloví i violoví. Hrají v dvojhlasech na dvou nejhlubších strunách, a to v takových vzájemných kombinacích, aby vytvořili příslušný kompletní akord. Vzhledem ke způsobu hry mají obvykle nástroj natočen do kolmé polohy a místo držení pod bradou jej opírají o hruď (to asi neradi vidí učitelé klasické houslové hry). Basista hrává základ rytmu i akordu, tj.tóniku, příp. v kombinaci s dominantou. Specifickou barvu dává muzice cimbál, na nějž se kombinuje melodie (často v dvojhlasu) s harmonickými prvky i ozdobami. Ozdobnou funkci spolu s barvitostí tónů má klarinet. Rytmický doprovod je různý podle charakteru písní a skladeb.U táhlých písní drží basista a kontráši dlouhé a rovné tóny jednotlivých akordů bez pomlk a se změnou akordu se zpravidla mění i smyk. U dvoudobých nebo čtyřdobých rytmických písní hraje basa odraženě a krátce na přízvučnou a kontry na nepřízvučnou dobu (např. jako polku), podobně je tomu u třídobých písní (jako valčík). U pochodů někdy hrají kontry společně s basou na přízvučnou dobu. Specifikou některých slováckých písní typu párových nebo mužských tanců je hra basy a kontrů vždy po dvou smykově svázaných osminových nebo čtvrťových not (dvojsmykem) s akcentem (přírazem) na nepřízvučnou dobu. To je zvláštnost, kterou neznají a musí se dobře naučit hráči prošlí klasickou hudební školou. V krúžku se hrávalo pochopitelně bez not. O klarinetisty byla bída, takže jsme hrávali většinou bez něj. Kontrášů bylo naopak vždy dostatek, při jejich větším počtu býval harmonický doprovod dosti hutný. Programový charakter schůzek krúžku byl většinou takový, že imitoval hospodskou taneční zábavu v dřívějších dobách, tj. zpěváci, kteří byli současně tanečníky, byli vlastně páni, co přišli na zábavu (a také si zaplatili), zatímco muzikanti jim byli k dispozici, pro ně hráli a tím si vydělávali (dostali zaplaceno od hospodského). Muzikanti v krúžku nedostávali samozřejmě úplatu, obvykle jim však přišlo pár "flašek" vína, které stály pod cimbálem a byly k dispozici těm, které přepadla momentální žízeň. Muzika byla tehdy čistě mužskou záležitostí, protože ve starých muzikách nikdy ženy nehrávaly. Až v pozdější době po otevření konzervatoře v Kroměříži s výukou lidových nástrojů se v muzikách začaly objevovat dívky a tak i zde nastoupila "emancipace". Na úvod zpravidla hrávala muzika známý pochod "Bánovce" a pak nechala iniciativu zpěvákům a tanečníkům. To obvykle přišel některý zpěvák a začal zpívat táhlou píseň v naprosto libovolné tónině, jak mu "nota na jazyk přišla". Úkolem muziky bylo okamžitě melodii zachytit a zpěváka doprovodit, přičemž kontráši a basista museli "za pochodu" nalézt a zahrát vhodné akordy. Po každé sloce muzika písničku obehrála a pak se zpívala další sloka. Pokud se jednalo o tóninu pěvecky nevhodně zvolenou nebo obtížně hratelnou, primáš převedl písničku do tóniny vhodnější. Postupně se přidávali další zpěváci, zpívalo a hrálo se podle jejich přání. Dokud zpěváci nepřišli před muziku, muzika hrála i zpívala pro poslech. Nejtěžší bylo, když někdo přišel s naprosto neznámou a melodicky i harmonicky náročnou písní. To se pak projevovalo určitou disharmonií mezi jednotlivými hráči, neboť nebylo možno se najednou vícehlasně a harmonicky sjednotit. Je to věc velmi obtížná, což potvrzují i zkušení profesionální hráči. Z neznalosti se pak říkalo, že muzika hraje někdy falešně. U písní známých se opakováním hra sjednotila a došlo k "doladění". Samostatnou poznámku zasluhuje otázka harmonie. U českých lidových písní je zpravidla jednodušší, kromě tóniky a dominanty nebo dominantního septakordu se občas vyskytuje subdominanta, někdy se v durové písni objeví mollový akord. Avšak u některých starších slováckých písní se uplatňuje i harmonie, odvozená ze starých církevních tónin, naopak některé inklinují ke slovenským nebo dokonce maďarským písním, kde se ve větší míře využívají zmenšené akordy. Je to věc dosti citlivá a vyžaduje někdy dosti zkušeností, aby harmonie správně odrážela územní lokalitu i charakter písně. Je pochopitelné, že jednu a tutéž píseň lze harmonizovat několikerým způsobem, výsledný efekt je však různý. Výběr a sled písní nebyl tedy předem dán a závisel na volbě zpěváků. Takže hra v muzice se vyznačovala lidovostí (neprováděly se žádné úpravy ani stylizace), byla vlastně činností tvůrčí a dost náročná, v žádném případě nebyla jednotvárná. Během doby se odzpívalo velké množství písní z různých oblastí Slovácka. Vzpomínám si na jeden večer, kdy se sešla samotná muzika a domlouvalo se, co budeme dělat. Někdo řekl: "Zazpívajme si o koníčkách". A tak jsme celý večer hráli a zpívali jen ty písničky, kde se vyskytovali koně. Když jsme se po několika hodinách rozcházeli, zdaleka jsme toto téma nevyčerpali. A nyní opět k oné zmíněné písni. V třicátých letech jsem ji slýchával zpívat takto: Už ty pilky dořezaly, už ty pilky dořnuly, už sedlaci domlatili, už su prazne stodoly. Tvar "dořnuly" znamená v lašském nářečí "dořízly". Jedinou odpověď zaslal Petr, a to v této verzi: Už ty pilky dořezaly, už ty mlynky domlely, už sedlaci vymlatili, maju prazdne stodoly. Je to zřejmě verze novější, která je sice obsahově bohatší, ale výrazově se přibližuje směrem k obecné češtině, což je v souladu s tvrzením v mém původním článku. Refrén "Pivo sem,." nepatří k oné písni, ale přidával se při zpěvu směsi různých písní jako odlehčení mezi slokami nebo písněmi. Správně by mělo být "hrajtě" a "něstarajtě." Je však skutečností, že koncovka "tě" v rozkazovacím způsobu i negativní předpona "ně" se postupem doby v lašském nářečí velmi oslabily a v současnosti téměř vymizely. Lidová (a pravděpodobně nejen lidová) kultura v kontinentální Evropě má dva hlavní kořeny, západní a východní, jejichž vliv se šířil, až došlo k jejich střetu a dokonce i vzájemnému prolínání. Víte, kudy prochází ta pomyslná hranice mezi oběma vlivy? Související články: K interpretaci textů "nářečních" lidových písní Jak jsem se dostal k slováckému folkloru (část 1.) Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
