|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Po nastolení listopadových dnů docházelo dříve k velkému zlomu. Lidé, kteří se sdružovali po koloběhu hospodářského roku a chtěli si vynahradit na co dosud nebyl čas ani pomyšlení, se setkávali při společné besedě či zábavě. Znamenalo to pro ně velké zpestření a využití společného setkávání k možnosti podílu na práci, která se dělala jen v zimním období. "Přástky", u kterých se družili mladí lidé a dívky při nich spřádaly konopnou koudel, byly mnohdy obohaceny muzikanty, kteří hráli chase pro radost. Při "drapačkách" panovala také živá zábava, ale setkávaly se u nich ženy starší, které drápali peří. K nim se velmi rádi přidávaly malé děti a poslouchaly tajemné a strašidelné příběhy, jež ženy vyprávěly při práci. Tyto příběhy z dávných dob předávány ústní formou mnohdy pozměněny a přibarveny jejich vypravěči podle své fantazie působily sugestivně a byly velmi oblíbeny nejen u dětí, ale u všech návštěvníků drápání.
O něco podobného se pokusil přespolní folklorní nadšenec Ivan Urbánek, autor jednoho z pořadů loňských Horňáckých slavností, mající své přechodné bydliště v lokalitě Kopánka, nejzachovalejším starobylém místě v obci Javorník. Vyzval tamní mužský a ženský sbor, aby uspořádali besedu s místními pamětníky, kteří by se dokázali podělit o své zkušenosti. "Hodně se toho namluví, ale lidé si spolu málo povídají. Umění něco vyprávět je dosti vzácná věc. A když si někdo umí zazpívat a k tomu třeba vyšívat. to vyzařuje klid, uvolnění se a soustředění na věci mezi nebem a zemí. Při pořadu Ja ženy, ženy na Horňáckých slavnostech si nebylo možné popovídat a pozpívat do sytosti. Prostě to nešlo, tak jsem si myslel, že bychom ten dluh mohli napravit," prohlásil Urbánek.
Krásnou tklivou baladu přišel zazpívat také velický zpěvák Martin Zálešák a velmi pěkné sedlácké písničky zapěl i pan "rídící" František Okénka z Hrubé Vrbky. Ten také pohovořil rozsáhleji o historii horňáckého regionu. O těžkých podmínkách, ve kterých se formoval lid tohoto kraje, kde jak správně dodal, končil chleba a začínalo kamení. Posluchači se dozvěděli spousty poučného o Horňácku, které v dávné historii postihly nájezdy a plenění Avarů a Turků. Byla to materiálně velmi chudá oblast, avšak duchovně nesmírně bohatá. Díky přízni osobností české kultury a umění tohoto národopisně rozmanitého území, jež byla inspirací, hojnou truhlou moudra a širokou paletou barev, se mohla celá země dozvědět o místě svérázném a nedotčeném vnějšími vlivy moderní civilizace.
Nejzajímavější však bylo povídání pana "rídícího" Okénky, který vyprávěl o kráse horňáckých "pěsniček", jejich původu a upozornil, že některé velmi známé písničky jiných regionů, jsou vlastně písně převzaté od nás (z Horňácka). Např. "Okolo Hradišťa voděnka teče" by si člověk myslel, že je to píseň uherskohradišťská. Její původ pochází překvapivě v Javorníku, jelikož se zpívala "Okolo Hradiska.", (název okolního kopce).
FOTO: 1. Legenda horňáckého zpěvu Anna Kománková z Javorníku a František Okénka. 2. Naslouchání javornických děvčat. 3. Veličanky se zpěvákem Martinem Zálešákem, starostou Javorníku Janem Hozákem a Františkem Okénkou. 4. Malíř Jura Slovák a zpěvácké vypětí Javorničanů (Ivan Urbánek uprostřed). 5. Rozesmáté ženy z Javorníku. 6. Beseda v Javorníku. Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
