|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
I přes sociálně tíživé poměry panovaly v rodině pěkné vztahy. "Otec měl v sobě něco z hor, ve kterých žil. Byl velice přímý a pevný. Měl v sobě sílu a jistotu a těmi si získával přirozenou autoritu. Stačilo, aby nám, děckám, řekl větu, dvě a hned jsme ho poslechli. Ale přitom nás nikdy v životě neuhodil, nikdy na nás, nebo na mamičku nezakřičel. Užili jsme si hladu, bídy, ale neznali jsme, co je to zoufalství. Však pro každou chvíli, smutnou nebo veselou, měl písničku nebo průpovídku. Když zazpíval, byla v tom zpěvu obrovská chuť k životu," pokračuje dcera Kateřina ve vzpomínce. Jako výtečný zpěvák a tanečník se po druhé světové válce František Šopík stal vyhledávaným informátorem národopisců a choreografů, kteří přicházeli objevovat krásný, ale zapomenutý kout Bílých Karpat - Kopanice. A dočkal se nakonec i své slávy. Tance z Kopanic předváděl na Kopaničářských slavnostech ve Starém Hrozenkově, na mezinárodním folklorním festivalu ve Strážnici, vystupoval se soubory Kopaničárem a Olšavou, jeho hudební a taneční umění bylo zachyceno televizními kamerami a o jeho stylu psali ve studiích renomovaní odborníci. Zemřel v šestasedmdesáti letech v roce 1972.
FOTO: 1. František Šopík 2. Kateřina Kubínová, dcera Františka Šopíka Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
