|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Doma pečené cukroví a bramborový salát podle babiččiny rodinné receptury, stavění rodinného betlému či sbírky vánočních ozdob doplňované každoročně o nějaký nový "přírůstek", návštěvy hřbitovů, vzpomínání na zesnulé členy rodiny a vzpomínky dospělých na vlastní dětství a tehdejší Vánoce. Ano, Vánoce jsou v současné době především svátkem a oslavou "mikrokosmu" - rodiny a jejích vánočních tradic. Stejně tak jsou ochranou tradic a zvyků národních: pro každé "národní Vánoce" pak lze najít několik hlavních atributů: například "anglické Vánoce", to je vánoční pantomima, tradiční pečený krocan s kaštanovou nádivkou, vánoční pudink s brandy a královnin proslov. "České Vánoce", ty zase znamenají všem známou "vánoční trojici": stromek, kapr a Ježíšek. Vánoční oslavy však zároveň tyto rodinné a národní tradice překračují; a to nejen hranice států, jazyků a kultur, ale i náboženského vyznání; vždyť vánoční oslavy se rozšířily i do jihovýchodní Asie, Číny, Japonska či Trinidadu. Vánoce jsou tedy par excellence svátkem lokálním i globálním(*1). A stejně tak jsou svátkem nostalgickým i dynamickým: na straně jedné se totiž snaží popírat čas praktikováním rituálů tak, jako generace před námi, na straně druhé - v souvislosti s jejich globálním šířením i mimo křesťanský svět - se stávají symbolem změn, pokroku a západní prosperity. Počátky globálního šíření Vánoc lze spojovat nejen s aktuálním děním, ale i s dobou dávno minulou: "Nebyl snad nejpůvodnějším impulsem Ježíšův misijní příkaz, daný apoštolům a učedníkům: Jděte do celého světa a získávejte mi učedníky? (...) Ještě v denících Kryštofa Kolumba čteme o jeho spalující vášni přinést evangelium do všech koutů světa dřív, něž nastane ohlášený soud nad světem."(*2). V souvislosti s Vánocemi by se za takový "globalizující" moment dala označit událost klanění Tří králů - v níž jde o zvěstování vykupitelského poslání malého Ježíše nežidovským národům. Postavy Tří králů dostaly podobu příslušníků různých lidských ras, aby se tak deklaroval mezinárodní charakter a působení křesťanství a jeho myšlenek. Symbolizují tři části tehdy známého světa (Evropu, Asii a Afriku), které přijaly křesťanskou zvěst lásky a porozumění; symbolizují i vědu, podřizující se přírodním zákonům a bohatství, přemožené myšlenkou soucitu a chudoby(*3). V 19. a především ve 20. století se takovým poslem dobrých zpráv stala jiná postava spojovaná s Vánoci - Santa Claus - a tím "evangeliem" nebyla ani tak křesťanská zvěst o narození Spasitele jako oslava hmotného dostatku a blahobytu. Osvojení si tohoto mýtu spolu s dalšími prvky moderních Vánoc (stromek, punčochy, ozdoby apod.) se v 19. a 20. století stalo známkou akulturace amerických imigrantů, a to nejenom křesťanů, ale i mezi židy či hinduisty. Ve své nové podobě a funkci se Santa Claus coby nový svatý v americkém panteonu stal součástí moderního světa a svým dílem přispěl k proměně Vánoc z karnevalového a veřejného ve svátek privátní, rodinný, trávený v teple domova. A později si Santa Claus získal své místo v Evropě i dalších částech světa - především díky filmům, televizi, hudbě, turismu a díky jeho schopnosti reprezentovat modernitu a západní hodnoty: "tato diaspora amerického Santa Clause není nepodobná diaspoře Coca Coly coby emblému americké modernity"(*4). V globalizujícím se světě(*5) se tedy globalizují i Vánoce a na rozšiřujícím se globálním trhu stávají se typem zboží (komoditou) a to zbožím prestižním a značně oblíbeným. Na svém "vítězném tažení" se však přizpůsobují (resp. jsou přizpůsobeny) lokálnímu kontextu: a tak v Japonsku Vánoce prostřednictvím přepychových večeří a dárků oslavují nikoli rodinu, nýbrž romantickou lásku(*6); v inuitské vesnici Barrow na Aljašce Vánoce nejsou ani zaměřené na rodinu a nejsou ani hlavní událostí zimy, nýbrž oslavou plnou her a tanců pořádanou mimo domov a slavenou v rámci celé komunity(*7); a na Trinidadu se Vánoce staly dokonce důležitější pro Hindy a muslimy než pro samotné křesťany(*8). Globalizace tak má povahu paradoxu: na straně jedné stojí globální rozšíření západní kultury, vyrostlé z křesťanských základů, na straně druhé proti překračování hranic působí tendence zcela opačná: deglobalizace. "Globální" produkty jsou totiž přejímány dle "lokálního" kontextu, což se v odborném žargonu označuje pojmem kreolizace či lokalizace globálních produktů(*9). Japonské Vánoce neboli japonská tradice americké prosperity Zajímavým příkladem výše zmiňované kreolizace je podoba Vánoc v Japonsku. Coby křesťanský svátek se Vánoce do Japonska dostaly v 16. století spolu s křesťanskými misionáři, přičemž japonský termín natara - pochází z portugalského natal (narození). Ale až v polovině 19. století (za dynastie Mejdži) - s druhým příchodem západní civilizace do Japonska - se staly známějšími širší veřejnosti; postupně se šířily z měst na venkov a z vyšších společenských vrstev do nižších a do 20. let 20. století byly již obecně uznávaným svátkem. Vánoce se slavily i během druhé světové války a během okupace byly dokonce podporovány médii a obchodníky. V 50. letech měly podobu bouřlivých společenských oslav v ulicích a v barech; koncem 50. let se vlivem komercializace a médií prosadil ideál "rodinných Vánoc". A jaká je současnost? V ulicích a obchodech velkých měst bývají na sklonku roku ozdobené stromky, andělíčci, svíčky, všudypřítomní Santové i nápisy Merry Christmas či Merí Kurisumasu a v Japonsku stejně jako jinde zní v prosinci všude Jingle Bells(*10). Japonské Vánoce však nejsou pouhou "transplantací" amerického svátku do japonského prostředí; svátek byl přizpůsoben japonskému kulturnímu kontextu a získal některé prvky, které v americké podobě Vánoc nenajdeme. Tak například kromě vánočního stromku, který Japonci umísťují uvnitř svých domovů, najdeme venku před domem od konce prosince do zhruba poloviny ledna kodomatsu neboli gate-pine - strom či jen malůvku stromu na papíře. Japonský Santa Claus je nazýván dědeček Santa Claus (Santa Kurosu no odžisan), což konotuje laskavost a vřelost (na rozdíl od Father Christmas, Pere Noel či Kris Kringle) a nenaděluje dárky do punčoch pověšených na krbu - málokterá japonská domácnost má totiž krb; motiv komína a krbu byl v Japonsku nahrazen kamínky v koupelně. Vánoční svátky mají také své zvláštní místo v rámci každoročního japonského svátečního cyklu. Vánoce jsou součástí kalendářů šintoistických a buddhistických organizací, které je nepovažují za náboženskou hrozbu vůči svému "monopolu", nýbrž jsou zasazeny do rámce tradičních japonských oslav mezi zimním slunovratem a Novým rokem. Vánoce v Japonsku však nejsou "legálním" svátkem (v tom smyslu, že by většina lidí měla dovolenou a školy měly prázdniny) - vánoční aktivity jsou dovoleny až po skončení pracovního dne či vyučování. Podle Davida Platha nelze rozšíření vánočních oslav mimo křesťanský svět vysvětlovat jako výraz schopnosti dobře imitovat Západ, nýbrž jako jeden ze způsobů, jak dát nový smysl životu v moderním světě (který se tak liší od světa "tradičního", zažitého často po staletí). "Santa Claus se stal hledaným symbolem nového poválečného dostatku a bohatství". Přičemž upozorňuje na fakt, že Američané a Japonci zdůrazňují odlišné aspekty lidových Vánoc: zatímco Američané podle něj vnímají Vánoce jako ukazatele a důkaz materiálního dostatku, Japonci zdůrazňují demokratický aspekt Vánoc. Přispěly totiž k demokratizaci japonské společnosti - jednak proto, že dávají příležitost ženám se společensky více projevit - díky vánočním večírkům(*11) a oslavám; ale demokratický duch je vnesen i do vánoční výměny dárků. Dávání darů je součástí také novoročních oslav (používá se pro ně termín tošidama), ale v jejich případě naděluje pouze hlava rodiny ostatním jejím členům - tedy dětem; při vánočním obdarovávání jde o vzájemnou výměnu mezi všemi členy rodiny, nikdo není vyloučen a zvýhodněn. Hideyo Konagaya se při své analýze japonských Vánoc zabýval pouze jedním z materiálních rozdílů mezi americkými a japonskými Vánocemi, jímž je krájení a konzumace kulatého vánočního dortu s bílou polevou a ozdobeného červenými jahodami - "coby sváteční pokrm vyjadřuje symboly sdělující kulturní hodnoty, sociální vztahy a charakteristickou identitu moderního Japonska" a jeho význam je odvozen z ingrediencí, tvaru, barvy a zdobení. Vzhled a symbolika vánočního dortu v určitém smyslu ladí s tradičním japonským hodnotovým systémem: základním japonským obřadním pokrmem je moči z dušené rýže a vytvarované do kulatých kousků, spojované s hare, tedy posvátnem; bílá barva rýže coby nejposvátnějšího zemědělského produktu zdůrazňuje posvátnost tohoto pokrmu; a bělost ušlehaného krému na vánočním dortu značí technologický přepych té doby; kulatý tvar má vyjadřovat celistvost života či ročního cyklu a kromě toho symbolizovat srdce, jednotu a harmonii; a červená barva jahod má zahánět zlé duchy; kombinace červené a bílé vyjadřuje příznivé znamení a v Japonsku se objevuje v různých formách (nejpříznačnějším příkladem je japonská vlajka: červený kruh slunce na bílém poli čistoty). Čili "tvar a barvy dortu lpí na symbolice zděděné japonské ceremoniální potravy. Na druhé straně povrchové aspekty dortu poskytují vhodné médium k vyjádření nových hodnot a snů poválečné japonské společnosti. Přidáním luxusních ozdob (...) dort ztělesňuje americkou prosperitu, na níž Japonci v novém městském životě aspirují (...) Vánoční dort se dostatečně shodoval s tradičním japonským kulturním kódem a coby symbol, odrážel změny a kontinuitu japonských tradic"(*12). Brian Moeran a Lise Skov popisují současné japonské Vánoce třemi klíčovými slovy: kýč, konzum a mládí. Různé "vánoční styly" jsou vytrženy ze svého prostorového, časového a kulturního kontextu a později sestavené dohromady podle odlišných estetických kritérií (podle chuti a volby konzumenta) - týká se to např. zdobení vánočního stromku nebo různorodých chodů štědrovečerní večeře; Vánoce znamenají pro Japonce především dárky, ale také něco navíc: drahou večeři ve dvou na zapůjčené jachtě, noc v luxusním hotelu, lyžařskou dovolenou atd.; a myšlenka "být spolu" je sociálním jádrem japonských Vánoc, ale nikoli být s vlastní rodinou - japonské Vánoce jsou především oslavou romantické lásky(*13). V mnohém se tak liší od klasických "rodinných Vánoc", jak je známe na Západě, nicméně v devadesátých letech minulého století byl vedle výše zmíněného vytvořen nový vánoční trend - směrem k tiché vánoční nostalgii spíše než k okázalému "randění".
Počátky globalizace a šíření Vánoc do celého světa je sice možné klást do vzdálené minulosti, nicméně teprve na přelomu 20. a 21. století se Vánoce stávají multikulturním svátkem slaveným paralelně s jinými svátky jiných světových náboženství. Taková vzájemná propojení pak vytváří zajímavé novodobé fenomény jakými jsou americká Weinuka(*14) či izraelský "svátek svátků"(*15). Neméně zajímavé jsou i dva fenomény spojené s afroamerickým obyvatelstvem Spojených států a jejich kulturou: "černošské" Vánoce (odmítající tradiční "...dreaming of a white Christmas")(*16) a Kwanzaa coby další z amerických "vynalezených tradic". Kwanzaa je afroamerickým svátkem, který v roce 1966 založil Dr. Maulana Karenga a který má připomínat rituál afrických "prvních žní" (ve svahilštině kwanza; druhé koncové a bylo připojeno jako vyjádření rozdílu mezi původním africkým svátkem a afroamerickou oslavou). Svátek vznikl jako pravidelná komunitní oslava k znovu-potvrzení vzájemných mezilidských vztahů a jako snaha znovu-potvrdit a obnovit africké kulturní kořeny Afroameričanů. Tento sedmidenní svátek slavený každoročně mezi 26. a 1. lednem je podle oficiálních webových stránek(*17) především svátkem kulturním, nikoli náboženským; na webových stránkách CNN(*18) se dočteme, že "Kwanzaa není politická ani náboženská a navzdory některým chybným pojetím není ani náhražkou Vánoc". Některé prvky s Kwanzou spojované ale nejsou Vánocům nepodobné a podle Elizabeth Plack je Kwanzaa alternativou Vánoc, která na sebe převzala mnohé z vánočních zvyků a atributů: přání, charitu, nákupy v povánočních prodejích, oslavy konce roku a pozdravy "Merry Kwanzaa", populární písně, nostalgii po dětství a nespokojenost s přílišným konzumem(*19). Lokální tradice proti globálnímu pokroku Je zajímavé, jak lidé, kteří ve zbývajících dnech v roce žijí tolik různých životů, se během vánočních svátků chovají podle nepsaných, o to však přísnějších vánočních pravidel(*20). Je také docela paradoxní, že diktát jednotného trávení Vánoc je tak silný v jedné z nejateističtějších evropských zemí jakou je Česká republika. Ano, Vánoce jsou ochranou tradic a zvyků - a to jak národních tak rodinných. Vyjadřují tak nostalgii moderních industrializovaných společností po opravdovém, ručně vyráběném a autentickém. A proč tomu tak je? Mimojiné proto, že tradice a neměnnost rituálů zajišťuje pocit bezpečí: stabilita rituálu je jednou z možných reakcí na rychlé proměny současného světa a z nich plynoucí pocit nejistoty. Zřejmě i proto český Ježíšek vzdoruje nájezdu Santa Clause, který se nám každoročně koncem roku připomíná ve filmech, reklamách i spotřebním zboží (a i navzdory tomu, že mnohé české rodiny přijaly některé jiné svátky importované k nám ze Spojených států, jako Valentýn či Halloween). Na dodržování tradic lze však mít i názor opačný - že nejde tolik o ušlechtilou péči o dědictví po předcích jako o zpátečnickou regresi, která je nám samotným spíše na škodu: "A tak nelze, než konstatovat, že je to opět onen malý český človíček, kdo si lže do vlastní kapsy a na svátek narození Páně čeká s dárky Ježíška. Ale snad bychom měli vyjít z našeho (po roce 1989) znovunabytého provinciálního patriotismu, a po nedlouhé době a jakési závislosti na Dědovi Mrázovi si zvyknout na Santa Clause! U vědomí nastávajících vpravdě globálních změn je to vlastně spíše projev pudu sebezáchovy srovnatelný jen s plastickou operací zešikmení očí..."(*21). Poznámky: (*1) Thomas H. Eriksen používá pro takové spojení lokální-globální pojem glocal: "...lidé se nestávají "stejnými" jenom proto, že jsou zapojeni do stále přibývajících kontaktů mezi sebou. Životy lidí nejsou ani zcela globální ani lokální - jsou glokální" (Eriksen, T.H. 2001. Small Places. Large Issues. Sterling: Pluto Press.) (*2) Halík, Tomáš 2003. Globalizace a náboženství. In Mezřický, V.(ed.). Globalizace, s.133-147. Praha: Portál, s. 146. (*3) Vavřinová, Valburga 2000. Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri, s. 148. Podoba Tří králů nebyla v tehdejší Evropě jednotná a během staletí se měnila - jako nejstarší byl zobrazován Melichar, prostřední Baltazar a jako nejmladší Kašpar, který byl od 14. století malován s černou tváří. Dnes je za nejstaršího z králů vydáván Kašpar a "tím černým vzadu" bývá Baltazar. (*4) Belk, Russell W. 1993. Materialism and the making of the Modern American Christmas. In Miller, D. (ed.), Unwrapping Christmas, p. 75-104. Oxford: Clarendon Press, s. 82. (*5) Pojem globalizace, v současnosti skloňovaný ve všech pádech, v nejobecnějším smyslu slova označuje rostoucí vzájemnou propojenost a závislost různých národů, států a regionů celého světa. Má i své symboly v podobě světoznámých obchodních značek - mezi ty "nejklasičtější" patří Coca-cola, McDonald´s, IBM, Sony, Marlboro apod. V této rovině je někdy kladeno rovnítko mezi globalizaci a homogenizaci (resp. amerikanizaci) a vynášeny morální soudy o degradaci a znehodnocení lokálních kultur. Takový nesouhlas a nostalgická lítost jsou vyjádřeny v dnes již klasických metaforách jako "Coca-colonizace" (Ulf Hannerz) či "McDonaldizace společnosti" (George Ritzer). (*6) Moeran, Brian - Skov, Lise 1993. Cinderella Christmas: Kitsch, Consumerism, and Youth in Japan. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas, 105-133. Oxford: Clarendon Press. (*7) Bodenhorn, Barbara 1993. Christmas Present: Christmas Public. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas, s.193-216. Oxford: Clarendon Press. (*8) Miller, Daniel 1993b. Christmas against materialism in Trinidad. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas, s. 134-153. Oxford: Clarendon Press. (*9) Kreolizace: Howes, Davis 1996. Commodities and cultural borders. In Howes, D. (ed.). Cultural consumption: Global markets, Local realities, s.1-6. london: Routledge. Lokalizace: Jackson, Peter 1999. Commodity cultures: the traffic in things. Transactions of the Institute of British Geographers, 24(1):95-108. (*10) Plath, David 1963. Japanese popular Christmas: Coping with modernity. Journal of American Folklore, 76(302). (*11) Vánoční večírky jsou údajně především ženskou záležitostí - tančí se a pije portské; Vánoce jsou spojovány s dětmi a ženami pojídajícími vánoční dort v soukromí domova; na rozdíl od novoročních večírků, jež jsou záležitostí mužskou - zpívá se a pije saké, ženy se na nich objevují pouze pracovně - buď coby servírky nebo gejšy (Plath 1963). (*12) Konagaya, Hideyo 2001: The Christmas Cake: A Japanese Tradition of American Prosperity. Journal of Popular Culture, 34:121-136. A navzdory různým dnešním variacím vánočního dortu převažuje "originální" podoba a objevuje se dnes i v jiných typech oslav - svatby, narozeniny a výročí apod. (*13) Moeran, Brian - Skov, Lise 1993. Cinderella Christmas: Kitsch, Consumerism, and Youth in Japan. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas, 105-133. Oxford: Clarendon Press. (*14) Weinuka je nový pojem složený z německého Weinachten (Vánoce) a hebrejské Chanuky a označuje se jím "smíšená" oslava křesťanských Vánoc a židovské Chanuky v mnohých smíšených manželstvích v USA. (*15) Jde o společnou oslavu židovské Chanuky, křesťanských Vánoc a muslimského ramadanu (všechny totiž probíhají téměř vždy přibližně ve stejném období, tj. v prosinci); koná se každoročně v izraelském městě Haifa pod patronací haifské městské rady. (*16) V kontrastu k tradičnímu zobrazení Vánoc coby "white Christmas", plných bílého sněhu, bílých Santa Clausů a "bělošských" rodin, stále větší počet afroamerických rodin začíná uplatňovat svou vlastní "černou verzi" Vánoc. V mnoha domácnostech se na vánočních přáních objevují "černošské" verze Santa Clause, jesliček, Tří králů, Panny Marie i Ježíška. (*17) Viz: www.officialkwanzaawebsite.org (*18) Viz: www.cnn.com/EVENTS/1996/kwanzaa (*19) Pleck, Elizabeth 2001. Kwanzaa: The making of a black nationalist tradition, 1966-1990. Journal of American Ethnic History, 20(4). (*20) Průzkum společnosti Faktum Invenio z prosince roku 2004 zjistil mj. následující: na Štědrý den 94% Čechů tráví doma s nejbližší rodinou; stromeček má 93% domácností; kapra má 88% Čechů; vánoční cukroví peče 88% domácností a 75% poslouchá nebo zpívá vánoční koledy; 43% se půjde/chodí podívat na jesličky do kostela a 35% navštíví půlnoční mši (Vitvarová-Vránková, Kateřina 2004. Kašlat na Vánoce. TÝDEN, 52/53. (*21) Řezníček, Karel 2001, 21.12. "Konformní" duch Vánoc. Britské listy. I. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? II. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? III. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? IV. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? Diskuze ke článku |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
