|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
"Každý by měl vzít sebú něco pozitivního. Já sem pre všeckých sehnal igelit," rozeslal Tonda dva dny před odjezdem esemesku všem účastníkům zájezdu, který pojmenoval Z karpatské Velké Javoriny do komárenské doliny. V týdeníku Dobrý den s kurýrem navíc vysvětlil, že původně plánovaný zájezd do Santiaga de Compostela, abychom se vyzpovídali ze svých hříchů, musíme změnit, protože se urodilo moc medúz. To všechno učinil v předstihu, když už ale měl být na místě srazu, dostal jsem od něho následující zprávu: "Bratre, v žádném prípadě to nestihnu - byt v 11.00 hod. u Kamenné búdy. Dodělávám anketu dobro a zlo." "Tondo, ty si to zlo." "Já nemožem byt zlo, keď nestíhám život. Co je potem nefachčenko Kočárek?" Tonda to opravdu nestihl. Přijel na místo srazu až o půl druhé odpoledne a to i s podnikatelem Lubošem Zelingerem, zedníkem Jarinem Slovákem a nezaměstnaným Kočárkem. Kočárkovi už ale chybělo po prvním pádu půl sedla a měl rozbité koleno. Jinak ale vypadal jak najatý reklamní sloup. Na sobě měl modré tričko Opel, ledvinku Marlboro, na hlavě přilbu značky Gladiátor a opíral se o kolo Ocelot. "Hoši, abychom se vyhnuli případným kontrolám, jedeme kolem Sviňárského járku. Nakonec, naším studijním posláním je sledovat jeho vody až na místo, kde se u Komárna setkává s vodou své sestry Veličky," vytyčuji trasu, která by nás mohla uchránit od policejních regresů, neboť střízlivý na startu už prokazatelně není nikdo. "Jaké máte pozitivní dárky, já mám prak a krasohled?" vítá nás v hospodě ve Květné Petr, poslední účastník naší výpravy. Pozitivní dárky jsou různorodé. Zelinger s Jarinem nakoupili škvarky, slaninu, bůček a klobásky od řezníka Lajzy, Kočárek přinesl patery ponožky, já půllitra osobně vypálené slivovice a mapy Podunají a Pováží. Tonda svůj pozitivní dar - igelit - nepřinesl, prý byl moc těžký a proto ho nechal doma. Je potřeba projít kontrolou na hranicích. Kdyby nám chtěli nechat dýchat, neprojde žádný. Ale ožralí mají většinou štěstí. Tentokráte až na Kočárka. V Moravském Lieskové znovu havaruje. "Tys ňa žduchnúl," vyčítá Petrovi. "Jarine, jak sem ťa mohl žduchnút, když sem jel před tebou?" "Ty ňa žduchnúl zadním kolem," mele si Jarin nadále svou a já posílám zprávu na českou stranu: "Na 15. km jsme již spotřebovali polovinu zdravotnického materiálu, Kočárek má odřenou holeň a koleno."
V Novém Mestě se vydáváme po levém břehu Váhu. Kočárek po pravém. A jakoby to bylo málo, uhýbá ještě někam do kukuřice. "Jaké drndy preferují Horňáci?" rozebírá s námi pohled na ženské pohlaví režisér Hajn, když na jednom z přejezdů přes Biskupický kanál již více než hodinu čekáme na ztraceného Kočárka. "Má to byt voňavé a chupaté a ne jak Kočárek," zamýšlí se nad drndami i Kočárkem jeden ze dvou zbylých Horňáků. "Hoši, ale já mám o něho strach," vyjadřuje obavy o Kočárkův osud Tonda. "Tož, ale najdi ho ve stodole," smiřuje se s jeho ztrátou Jarin. "V jaké stodole?" nechápe Hajn. "Tož, já sem chtěl réct, že ho už nikedy nenajdeme," vysvětluje Jarin a my se dopracováváme k poznání, že si po svém upravil přísloví "Najdi jehlu v kupce sena." "Ano najdi Kočárka v seně ve stodole," potvrzuje náš úsudek Jarin. "Hoši, já ho zkusím najít krasohledem," nabídl se Hajn. A světe div se, Kočárek se zanedlouho na svém kole značky Ocelot přiřítil. Oškubaný, odraný, vyděšený, ale očividně štastný, že nás našel. A to se stalo u Kríža nad Váhom. Nato jsme se již společně vydali přes Potvorice do Brunovic, kde jsme chtěli původně najít hospodu, ovšem jak jsme viděli věže jakéhosi zámku, vydali se za ním. Vybraná zkratka nás ale zavedla komusi do dvora. "Kolej máte roků, sedmdesát šest?" vybafl Tonda na domácího. "Sedemdesiat päť. Ako ste to uhádel?" "Nemáte vrásky." A my vedle toho, že jsme se dověděli kolik má domácí roků, získali též informaci o tom, že ošklivá rozestavěná hala v sousedství, na jejíž železných krokvích teď posedávají pávi, měla být původně saunou, kterou nedostavěla Únia žen. Tonda pak zkoušel zvonit i na vrata zámku, ale jeho počínání jsme poté, co jsme přečetli na dveřích nápis Sídlo slovenskej bezpečnostnej služby, vyhodnotili jako nebezpečné. Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
