|
|
 |
Články
| 24/08/2006 • |
Není na Horňácku košela jak košela |
| autor článku: Antonín Vrba |
Velická košela |
Čtrnáct dnů před největším folklorním svátkem roku Horňáckými slavnostmi jsem dostal pomyslnou "červenou kartu" vystupovat na pódiu s velickým pěveckém sborem. Obdržel jsem ji přímo do očí od mých dlouholetých kamarádů, Veličanů. Důvod mého vytížení ve volném čase nikoho nezajímal. Nikoho nezajímá, jestli jsi zpěvák nebo jen otvíráš "hubu". Nepřišel jsem prostě v poslední době na zkoušky a předtím jsem podepsal určité stanovy, které bych měl dodržovat. Kdo zná moji osobu, dá mi za pravdu, že to u mne prostě nejde. Ač nerad, pomalu a jistě se smiřuji s faktem, že poprvé v životě nebudu jako Veličan zpívat s Veličanama u příležitosti největšího folklorního svátku roku.
Javornická košela |
Na druhý den "folklorně pookřívám" a reaguji s potěšením přikývnutím na pozvání zpívat do sousedního, javornického sboru. Nejsou sice tak "pěvecky" proslavení jak Veličani, ale od roku 2000, kdy tento mladý sbor vznikl, je o Javorničanech také slyšet. Navíc nemají ke zkouškám určená žádná pravidla. V příležitostně vždy před akcí "vytvořeném" kolektivu skvělých pěvců hned v ten den "tercuju" (druhý hlas) jako o "dušu". Akorát si dávám na zkoušce pozor na výslovnost některých slov, jako je například z velického "dyž" na javornické "ked". Při návštěvě legendární zpěvačky Anny Kománkové v Javorníku jsem se pochopitelně pochválil, jakou mám čest být coby Veličan Javorničanem. "Musíš mět ale košelu se žutým "obojkem" (límeček), ne s černým jako veličani. Chceš, já ti poščám tu našu košelu," říká váženě a přitom se táže mé "radosti". Souhlasím a odcházím s vědomím, že už mi nic nechybí k mému vystoupení na letošních "Horňáckých". Přesto ještě stíhám zavítat k sestře Kománkové, za zručnou vyšívačkou Kateřinou Jurenovou. "Tetičko, změrajte ně krk, nechám si u vás zhotovit novú "javornickú košelu", poroučím si s prosbou. "Najlépe dyž rukávy a délku uděuám podla téj tvojéj, staréj velickéj," odpovídá mi čiperná stařenka. "Aj, po Horňáckým k vám určitě dorazím, co "ked" náhodů ostanu na věky Javorničanem. Preca si tu košelu nebudu furt poščávat," vzkazuji ve dveřích a "utěkám" složit "huavu" do postele v mém domě za velickým kostelem.
Veličtí zpěváci |
Javorničtí zpěváci |
Diskuze ke článku
24. 08. 2006 (01:28) • Jan Holeček-Kašuba: Má to štych -ve Vacenovicích majů chlapé také dvě Mám rád Horňácko a horňáků - takéto žabomyší špónungy nejsů k ničemu.Tondo velice ti to s tema Javorničanama svěčilo.Šak jím aj pomáhaj. Nedovedu si dat dokopy ,že bys mezi Veličanama chyběl.Dyť možeš mět aj košele dvě.
Jím skazuju že všecko prebolí bude zas dobre a na tů kartu budů z úsměvem spomínat.Na tů dobrů mysl máte u mňa pěťák Rulandy nachystanéj na Slavíně v Ratíškovicách.
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
13/01/2007
|
|
|
