FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | O sečeni lúke a zpiváni ve Velkym Týncu

Články

15/05/2006 • O sečeni lúke a zpiváni ve Velkym Týncu
autor Zuzana Gregorovičová

Také jste určitě ve svém životě zažili jedinečné chvíle, o nichž jste předem nebyli přesvědčení, že se vám navždy vepíší do paměti. Jejich podmanivé kouzlo, jejich atmosféra zůstanou nezapomenutelné. Koncem května loňského roku se ve Velkém Týnci sekla jedna z obecních luk. Musím podotknout, že jsem člověk z města a že mi proto slunečné ráno, tráva i její hrabání voní nejspíš jinak než vám, kteří na vesnici žijete a tu trávu prostě musíte na zimu nachystat. Voní mi tak nějak vzácněji. Ale možná se mýlím...

Událost na pozvánkách nazvaná „Sečeni lúke“ (Velký Týnec je čuhácká obec, proto ji neobklopují hanácky lóke), nesla přívlastek výjimečná z několika důvodů: nebylo diváků ani účinkujících, nebylo techniků ani honorářů. Nikoho z přítomných nikdo nenutil přijít. Jen chlapi si sehnali kosy a ženy hrábě. Pozvání přijali přátelé tradičního způsobu života, kteří přijít chtěli. Obětovali jsme pár hodin spánku, jež se nám vrátily měrou vrchovatou. Museli jsme si přivstat, neboť už ráno ve čtyři hodiny zapřahal vozka pár tažných koní do žebřiňáku a o půl hodiny později v zámeckém parku vítal sekáče v pracovních hanáckých krojích starosta Velkého Týnce Petr Hanuška. Popřál pevnou ruku při sečení, a pak už chlapi nasedli na zelenými májky ozdobený vůz a za sborového zpěvu se rozjeli Velkým Týncem na nedaleký kopec Hradisko.

Nemohlo být ke kosení vybráno kouzelnějšího místa! Louce vévodí mohyla obětem 1. světové války a když se k ní postavíte zády, otevře se vám úžasný pohled na celou Olomouc. Ale sekáči se nekochali, nýbrž se pustili do sečení. K nejstarším a nejzkušenějším koscům patřili bezesporu tři Týnečané - František Pospíšil, Vojtěch Hrudník a Zdeněk Divina, kteří v přestávkách zasvěceně hovořili o umění dobře nakovat kosu i o historii Velkého Týnce a jeho obyvatel. Byla to krásná a voňavá podívaná: kosy svištěly, rosa se třpytila jako granáty, tráva si ochotně lehala a vzdychala, a tak ji chlapi v hanáckých krojích krytých pracovními zástěrami pohladili zpěvem... Písnička se vrátila tam, kde se narodila - do přírody.

Jakmile byla část louky posečena, vpluly jsme do úhledných travnatých závějí my, ženy s hráběmi. Na našich pracovních krojích byste marně hledali bohaté žluté sváteční vyšívání i zlaté dracouny a vyšívané botky by v ranní rose asi pěkně ztěžkly. Hrabaly jsme trávu do vysokých kopek, zpívaly si a při každém nádechu vnímaly šustění travin a zpěv ptačích konkurentů. Obětaví Týnečané nám připravili na sedmou hodinu pravou hanáckou snídani - mléko a čerstvý chléb s tvarůžky. No uznejte sami - komu by na louce pod nebem bez mráčků a s přáteli v takovou ranní hodinu nechutnalo?

Toho sobotního rána držel nad třicítkou nadšenců na týnecké louce sv.Petr ochrannou ruku. Bylo neobyčejně teplo, voňavo, zpěvavo a milo a všichni byli spokojeni. Do roka a do dne uvidíme, zda se podaří ve Velkém Týnci založit novou tradici. S furiantskou myšlenkou poséct louku za zpěvu a v krojích přišel po návštěvě Koseckých v Buchlovicích Zbyněk Žůrek. Zpočátku se zdála bláznovstvím. Nezapomenu na nevěřící výraz kolegyně z práce, rodačky z valašského Hutiska, když jsem ji prosila o hrábě: „V kroji? Tak brzy? Zpívat a hrabat trávu? Dobrovolně?...“ V každém z nás třiceti se ozvala nostalgie zašlých časů, touha po romantice, ale myslím, že nejhlouběji v nás zněla pokora. Díky nakažlivosti krásného, moudrého bláznovství jsme všichni bohatší o jeden nezapomenutelný zážitek.

Až uslyšíte o sečeni lúke ve Velkém Týnci, určitě se přijeďte s hráběmi nebo kosou přidat. Zpívání vám už půjde samo. A nebo se přijeďte jen podívat, přivonět a zaposlouchat se... Jsou totiž okamžiky, které jsou nepopsatelné. Tento k nim patřil.



Diskuze ke článku


15. 05. 2006 (18:51) • Maryška: Ej, Zuzi Zuzi
po protrpěném dni ve škole, kde není jediného solidního muzikanta, co by si se mnou na chodbě zazpíval, a kde jsem musela jít zase zpívat sama ve vyučování na záchod, jinak bych už asi umřela, je takový pěkný článek vysvobozením! Ono totiž nejde o to, co tam napíšeš, ale hlavně, že můžu číst cokoliv, co mi vrátí ten pocit sounáležitosti s lidmi, které mám ráda, s vámi všemi, s folkloristy...

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS