|
|
 |
FolklorWeb.cz | Články | O sečeni lúke a zpiváni ve Velkym Týncu
Články
Také jste určitě ve svém životě zažili jedinečné chvíle, o nichž jste předem nebyli přesvědčení, že se vám navždy
vepíší do paměti. Jejich podmanivé kouzlo, jejich atmosféra zůstanou nezapomenutelné. Koncem května loňského roku
se ve Velkém Týnci sekla jedna z obecních luk. Musím podotknout, že jsem člověk z města a že mi proto slunečné
ráno, tráva i její hrabání voní nejspíš jinak než vám, kteří na vesnici žijete a tu trávu prostě musíte na
zimu nachystat. Voní mi tak nějak vzácněji. Ale možná se mýlím...
Událost na pozvánkách nazvaná "Sečeni lúke" (Velký Týnec je čuhácká obec, proto ji neobklopují hanácky lóke), nesla
přívlastek výjimečná z několika důvodů: nebylo diváků ani účinkujících, nebylo techniků ani honorářů. Nikoho z
přítomných nikdo nenutil přijít. Jen chlapi si sehnali kosy a ženy hrábě. Pozvání přijali přátelé tradičního způsobu
života, kteří přijít chtěli. Obětovali jsme pár hodin spánku, jež se nám vrátily měrou vrchovatou. Museli jsme si
přivstat, neboť už ráno ve čtyři hodiny zapřahal vozka pár tažných koní do žebřiňáku a o půl hodiny později v zámeckém
parku vítal sekáče v pracovních hanáckých krojích starosta Velkého Týnce Petr Hanuška. Popřál pevnou ruku při sečení,
a pak už chlapi nasedli na zelenými májky ozdobený vůz a za sborového zpěvu se rozjeli Velkým Týncem na nedaleký
kopec Hradisko.
Nemohlo být ke kosení vybráno kouzelnějšího místa! Louce vévodí mohyla obětem 1. světové války a když se k ní postavíte
zády, otevře se vám úžasný pohled na celou Olomouc. Ale sekáči se nekochali, nýbrž se pustili do sečení. K nejstarším
a nejzkušenějším koscům patřili bezesporu tři Týnečané - František Pospíšil, Vojtěch Hrudník a Zdeněk Divina, kteří
v přestávkách zasvěceně hovořili o umění dobře nakovat kosu i o historii Velkého Týnce a jeho obyvatel. Byla to krásná
a voňavá podívaná: kosy svištěly, rosa se třpytila jako granáty, tráva si ochotně lehala a vzdychala, a tak ji chlapi
v hanáckých krojích krytých pracovními zástěrami pohladili zpěvem... Písnička se vrátila tam, kde se narodila - do přírody.
Jakmile byla část louky posečena, vpluly jsme do úhledných travnatých závějí my, ženy s hráběmi. Na našich pracovních
krojích byste marně hledali bohaté žluté sváteční vyšívání i zlaté dracouny a vyšívané botky by v ranní rose asi pěkně
ztěžkly. Hrabaly jsme trávu do vysokých kopek, zpívaly si a při každém nádechu vnímaly šustění travin a zpěv ptačích
konkurentů. Obětaví Týnečané nám připravili na sedmou hodinu pravou hanáckou snídani - mléko a čerstvý chléb s tvarůžky.
No uznejte sami - komu by na louce pod nebem bez mráčků a s přáteli v takovou ranní hodinu nechutnalo?
Toho sobotního rána držel nad třicítkou nadšenců na týnecké louce sv.Petr ochrannou ruku. Bylo neobyčejně teplo, voňavo,
zpěvavo a milo a všichni byli spokojeni. Do roka a do dne uvidíme, zda se podaří ve Velkém Týnci založit novou tradici.
S furiantskou myšlenkou poséct louku za zpěvu a v krojích přišel po návštěvě Koseckých v Buchlovicích Zbyněk Žůrek.
Zpočátku se zdála bláznovstvím. Nezapomenu na nevěřící výraz kolegyně z práce, rodačky z valašského Hutiska, když jsem
ji prosila o hrábě: "V kroji? Tak brzy? Zpívat a hrabat trávu? Dobrovolně?..." V každém z nás třiceti se ozvala nostalgie
zašlých časů, touha po romantice, ale myslím, že nejhlouběji v nás zněla pokora. Díky nakažlivosti krásného, moudrého
bláznovství jsme všichni bohatší o jeden nezapomenutelný zážitek.
Až uslyšíte o sečeni lúke ve Velkém Týnci, určitě se přijeďte s hráběmi nebo kosou přidat. Zpívání vám už půjde samo.
A nebo se přijeďte jen podívat, přivonět a zaposlouchat se... Jsou totiž okamžiky, které jsou nepopsatelné. Tento k nim
patřil.
Diskuze ke článku
15. 05. 2006 (18:51) • Maryška: Ej, Zuzi Zuzi po protrpěném dni ve škole, kde není jediného solidního muzikanta, co by si se mnou na chodbě zazpíval, a kde jsem musela jít zase zpívat sama ve vyučování na záchod, jinak bych už asi umřela, je takový pěkný článek vysvobozením! Ono totiž nejde o to, co tam napíšeš, ale hlavně, že můžu číst cokoliv, co mi vrátí ten pocit sounáležitosti s lidmi, které mám ráda, s vámi všemi, s folkloristy...
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
28/07/2006
|
|
|
