|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Oslava Vánoc - její podoba a význam - v sobě skrývá řadu ambivalencí, přičemž tou nejzjevnější a zároveň nejkontroverznější je polarita náboženství versus sekularita(*1). Vánoce na straně jedné zůstávají hned po Velikonocích nejdůležitějším křesťanským svátkem, na straně druhé jsou plné sekulárních prvků. A tak vedle Svaté rodiny a adventních charitativních sbírek je nedílnou součástí a synonymem Vánoc i materialismus a konzumerismus(*2). Přičemž žehrání na vánoční konzumní šílenství a nedostatek duchovního rozměru je dnes již trvalou součástí vánočního rituálu stejně jako konzum samotný. Odložme však na chvíli černobílé brýle, které svádějí k myšlence, že materiální stránka věci je tím "zlem", které znesvěcuje posvátnou myšlenku Vánoc, a zkusme se na tuto polaritu podívat z trochu jiného úhlu. Vždyť i samotné křesťanství a duchovní podstata Vánoc jsou v jistém smyslu "materialistické": oslavují totiž narození Spasitele v lidské - hmotné - podobě, v podobě malého Ježíše. Provázanost náboženství a trhu Co se spotřeby týče, současné Vánoce se nijak zvlášť neliší od těch dřívějších, pro něž byla rovněž charakteristická komplementarita náboženství a trhu(*3). Hojnost jídla a pití, zpěvu a tance, stejně jako darů a dobročinnosti - to vše najdeme již ve středověkých - karnevalových - Vánocích. Napětí mezi duchovním a materialistickým rozměrem Vánoc najdeme i v Dickensově "Vánoční koledě" (dnes již "posvátném" vánočním příběhu, poprvé vydaném v roce 1843). Charles Dickens v ní oslavoval Vánoce bohaté a štědré, když za dva jejich hlavní nepřátelé považoval chudobu na straně jedné a bohatého skrblíka Scrooge na straně druhé. Současné Vánoce se však liší v míře (kvantitě) konzumerismu, jehož nárůst byl umožněn modernizací a industrializací v druhé polovině 19.století, kdy s rostoucím bohatstvím střední třídy rostl i komerční trh a s důrazem na dárky a poptávkou po nich rostl samozřejmě i "dárkový průmysl". Trh se z obchodních důvodů začal záměrně obracet k lidovým a náboženským svátkům a oslavám. A tak počátkem 20.století již byla sváteční vánoční atmosféra do značné míry spojena s konzumem. Vánoce se brzy staly hlavním konzumním svátkem a snad všechny obchody využívaly Vánoc k nárůstu svých zisků. Obchody se staly novými centry oslav a novými katedrálami - v přípravách a horlivosti mnohdy předčily církevní přípravy (protestanti byli vůči Vánocům stále ještě podezřívaví). Díky nízkým cenovým přirážkám a stálým cenám, možnosti reklamace zboží, doručovací službě, reklamám a reklamním letákům se proměnily v primární instituce konzumní kultury(*4). A tak křesťanská myšlenka Vánoc začala ustupovat do pozadí, nicméně provázanost náboženství a trhu přetrvala. Hranice mezi posvátným a profánním, resp. mezi náboženstvím a materialismem, je totiž křehká a prostupná: nákupní centra jsou během adventu (i týdny před jeho začátkem) naplněna zářící až téměř posvátnou atmosférou, obchody nabízejí své vlastní sváteční rituály, své vlastní posvátné symboly a mýty, které vánočnímu nakupování a dávání darů dodávají nádech posvátna a tajemna. Teprve "duch Vánoc" má být tím zprostředkujícím elementem, jenž má vyřešit základní dilema rostoucího kapitalismu: uniknout chudobě a zároveň se neztratit v neosobnosti tržních komodit.
Myšlenka daru je vlastní podstatou Vánoc - světu byl v podobě malého Ježíše darován Spasitel, který se sám stává obdarovaným (příchozími Třemi králi a pastevci) a v některých zemích se stává dokonce samotným dárcem. Obdarovávání bylo součástí Vánoc od jejich počátku, resp. bylo součástí již předkřesťanských oslav zimního slunovratu a nového roku. Přičemž povaha vánočních darů a způsob obdarovávání se v běhu historie měnil. Při středověkých oslavách iniciovali výměnu darů chudí a poddaní, kteří si žádali dary od svých pánů - a to jako svoje právo; jednalo se především o praktické dary z domácnosti jako jídlo, pití, oděvy apod. V 19.století se Vánoce stávají svátkem soustředěným především na děti; pro "nové" Vánoce coby svátek rodiny a pro rodinu začaly být dárky a vzájemné obdarovávání nesmírně důležité coby způsob vyjádření a potvrzení či posílení vzájemných vztahů - v tom totiž spočívá základní význam daru(*5). V 19.století se v souvislosti se zvykem obdarovávání objevil nový problém: jak od sebe oddělit neosobní komerci a osobní dávání darů. Jinými slovy: jak neosobní komoditu koupenou v neosobní transakci na neosobním trhu proměnit v osobní dar vyjadřující osobní vztah. Tento rozpor je často řešen souslovím o tom, že "je to myšlenka, co platí"; jiným způsobem je dávání darů v podobě neužitečných věcí, protože ty neodkazují na každodenní všední svět; nejčastěji je však rozpor zmírněn tím, co Theodor Caplow nazývá wrapping rule (pravidlo zabalení): vánoční dárky musí být před tím, než jsou předány, zabalené. Především vlastnoruční zabalení zakrývá komoditu citem a identitou dárce. Předmět zakoupený v neosobní transakci na neosobním trhu se zabalením symbolicky mění v dar a rituál předání darů - dary se nedávají přímo, ale prostřednictvím vánočního stromku či punčochy a nadpřirozené dárcovské osoby - má zakrýt původ daru v komerční sféře(*6). V tomto smyslu jsou vlastně Vánoce anti-materialistickým svátkem.
Na straně jedné Vánoce převracejí každodenní stav a běh věcí, na straně druhé ustavují své vlastní normy a hodnoty. A tak během vánočních svátků jsou zaměstnání, hierarchie, konflikty a individualismus vystřídány hodnotami opačnými - lidé tráví čas s rodinou, mají pracovní dovolenou či školní prázdniny, dveře jsou otevřeny návštěvám a peněženky charitativním příspěvkům. Adam Kuper pro to používá sousloví "vánoční ekonomika" či "morální ekonomika"(*7), pro kterou na prvním místě platí pravidlo reciprocity a dávání z lásky a péče a nikoli ze zištných pohnutek. Jak již bylo řečeno, dárky na soukromé úrovni jsou prostředkem k posílení sociálních a rodinných vztahů; charitativní akce jsou zase (i když pouze symbolickým) způsobem vyjádření jednoty společnosti, do níž jsou alespoň během svátků zahrnováni i ti nejchudší. Sentimentalizace potřebných během Vánoc nijak nezpochybňuje fungování tržní ekonomiky, která (přímo i nepřímo) chudobu sama vytváří. Ve světě komerce je dávání dárků potřebným důležitým rituálem milosti - jakýmsi "materialistickým způsobem spásy"(*8). Nezbytnou a nezastupitelnou úlohu v této souvislosti hraje postava Santy Clause neboli pozměněná a aktualizovaná verze svatého Mikuláše(*9). Santa totiž narozdíl od reálné ekonomiky, která funguje na principu "každému podle jeho schopnosti zaplatit", slibuje "magickou ekonomiku bez nedostatku, téměř utopický sen"(*10). On a další dárcovské osoby totiž nosí dárky bez ohledu na osobní zásluhy. I vánoční nákupy se v jistém ohledu liší od nákupů běžných, nejde v nich totiž primárně o osobní zisk, ale o potěšení nejbližších. Kolem postavy Santa Clause vznikl zcela nový mýtus a jeho postupný vývoj přiblížil Santu postavě Krista - Santa se nestal jen hrdinou, ale dokonce "bohem" - jakousi posvátnou postavou pro sekulární svět. Russell Belk to dokládá následujícími paralelami: - zázraky: Santa má létající soby a bezedný vak plný dárků, navštěvuje všechny děti na světě během jediné noci; - dárky: tak jako Kristus přinesl na zem dar lásky a spásy a vystoupal k nebi, Santa přináší dary hraček a stoupá komínem, odkud předtím přišel; - žádost (modlitba): dětské dopisy Santovi jsou jakousi modlitbou nabízející oběť dobrého chování a hledající hmotné požehnání; - všudypřítomnost: Santa ví, zda byly děti hodné či nikoli, činí je odpovědné za jejich činy a podle toho jim žehná; je nesmrtelný, normálně neviditelný a schopný odpuštění; - další paralely: Santovi elfové jednají jako apoštolové, jeho soby lze přirovnat ke zvířatům v jesličkách; vánoční koledy o Santovi lze vnímat jako sekulární chvalozpěvy, Santa žije v nebeském místě bělosti a čistoty. Kromě podobností jsou v jejich srovnání podstatné i rozdíly: - fyzická podoba: Santa je starý a buclatý, Ježíš mladý a štíhlý; - ošacení: Santa nosí kožešinu a pestrou červenou, Ježíš skromné bílé šaty; - chování: Santa je veselý, Ježíš vážný; - typ darů: Santovými dary jsou hračky a věci "nadbytečné", Ježíšovými dary jsou zdraví a věci podstatné; - typ vlády: zatímco Ježíš vládne říši duchovní, Santova říše je říší materiálního dostatku a hédonistického potěšení (v této souvislosti je spojován se sexuálními požitky, stejně jako byl využíván v reklamách na cigarety a alkohol nejrůznějších značek)(*11). Santa Claus díky své podobě a vlastnostem získal lidskou a uvěřitelnou dimenzi a idealizovaly se díky němu problematické aspekty moderního života. "Představa Santy a jeho pomocníků obstarávajících všechny vánoční hračky zakódovala vysoce romantickou vizi amerického kapitalismu. Tento Santa vládl bez opozice nad obrovskou říší. Ve světě praktičnosti prosperoval jako vysoce úspěšný továrník a distributor hraček. Ve svém kožešinovém kabátě a s velkým břichem připomínal prezidenty amerického Zlatého věku a jeho dobře živené průmyslníky". Stejně byly idealizovány i pracovní podmínky: "pracovní síla dovedných a spolehlivých elfů pomohla zajistit Santovi místo v panteonu amerického businessu. Tito skřítci ze severního pólu nebyli nepodobní imigrantům pracujícím v národních továrnách. Neasimilovaní, izolovaní od zbytku společnosti a nerozlišení individuálním jménem či vlastnostmi, nejlepší z nich tvrdě pracující, dlouho a nesobecky. Jejich existence dokazovala zásadu, že tvrdá práce a radostný přístup přinášejí prospěch všem"(*12). Poznámky: (*1) Pojem sekulární je používán v nejobecnějším smyslu jako opozice k posvátnému, resp. náboženskému; označuje tedy nějaký jev či událost, zbavenou jakéhokoli odkazu na posvátný či náboženský obsah. Sekulární rituály mohou být bez náboženského obsahu již vytvořeny (což je příklad politických, státních svátků, "občanského náboženství") nebo být výsledkem procesu sekularizace neboli "zesvětštění" (což je právě příklad Vánoc). (*2) Konzumerismus obecně znamená "tendenci ke konzumnímu způsobu života spojenou s přeceněním významu spotřeby hmotných statků, vyúsťující až ve ´spotřebu pro spotřebu´" (Velký sociologický slovník 1997. Praha: Karolinum, s. 532) (*3) Již ve středověku poutě, trhy, zábavy často soupeřily s náboženskými oslavami; náboženské svátky a slavnosti byly zároveň jedinečnou obchodnickou příležitostí; poutní místa se stávala zároveň i tržištěm. Ve středověkém křesťanství byl sice ideálně (tzn. v teorii) vyvážen "čas obchodu" a "čas spásy" (Le Goff, Jacques 1980. Time, Work and Culture in the Middle Ages. Chicago: University of Chicago Press) - ale v praxi nebylo jejich rozlišení nikdy tak jasné jako v teorii. Kořeny převracení náboženských svátků v komerční záležitosti tkví tedy v lidové kultuře a lidovém křesťanství (Schmidt, Leigh Eric 1992. Christianity in the Market place: Christmas and the Consumer Culture. Cross Currents 42(3)). (*4) Schmidt, L. E.: op.cit. Růst komercializace (a to nejen té vánoční) je často dáván do souvislosti s nejistotou současného světa a životem v "rizikové společnosti" (Beck, Ulrich 2004. Riziková společnost. Praha: Sociologické nakladatelství) a v tomto smyslu je touha po materiálním zajištění vysvětlována jako obrana proti této nejistotě spojené s hrozbou terorismu, ekologické katastrofy, hroutícího se sociální systému atd. Rostoucí materialismus zemí střední a východní Evropy je vlivem dějinných událostí a zkušeností možné vysvětlovat jinak - a to jako důsledek hmotné deprivace za totalitního režimu, kdy byl Ježíš coby Boží syn zcela záměrně vyhnán z centra Vánoc na periferii a z veřejnosti se vytratily i další křesťanské vánoční symboly: veřejné zpívání koled, vystavování betlémů, adventní sbírky a koncerty. Vánoce se pak staly jediným obdobím v roce, kdy bylo v obchodech k dostání jinak nedostatkové zboží - proto ty dlouhé fronty na pomeranče, mandarinky či banány, strouhaný kokos, kakao, mandle a hrozinky - to vše na příděl (kus, sáček či kilogram na osobu). "Vánoce režíroval komunistický stát zcela jako svátek "rodinného klidu a bezpečí" - a paradoxně i konzumu, ovšem v absurdních konturách reálného socialismu" (Švehlová, Petra 2002, 23.-29.12. Kouzlo českých Vánoc. Respekt. 52/53). (*5) McGreevy, P.: op. cit. "Dar může posilovat pouta solidarity mezi darujícím a obdarovaným, může signalizovat druhé straně přátelské úmysly, zároveň však také druhou stranu zavazuje, a může dokonce sloužit jako nástroj ustavování a potvrzování vztahů nadřízenosti a podřízenosti" (Velký sociologický slovník 1997. Praha: Karolinum, s. 165). Darem může být nejen materiální věc. Marcel Mauss (1999 Esej o daru. Praha: Sociologické nakladatelství) za dar považuje nejen materiální statky, ale i výrazy respektu a uznání, vojenskou pomoc, pořádání slavností a oslav, různé oběti apod. Dar je v tomto smyslu především formou komunikace. (*6) Caplow, Theodor 1984. Rule Enforcement without Visible Means: Christmas Gift Giving in Middletown. American Journal of Sociology, 89(6):1306-23. Kromě tohoto pravidla popisuje Caplow (na příkladu Vánoc v americkém Middletownu) ještě několik dalších pravidel vánočního obdarovávání: decoration rule (pravidlo výzdoby): "jakýkoli pokoj, v němž se rozdávají dárky, by měl být vyzdoben vánočními symboly"; gathering rule (pravidlo setkání): "vánoční dárky by měly být rozdány při setkání, na němž každý dostává a dává dary"; dinner rule (pravidlo večeře): "rodinné setkání, během něhož se rozdávají dárky zahrnuje tradiční vánoční večeři"; gift selection rules (pravidla výběru dárků): "vánoční dárek by měl: a) projevovat obeznámenost dárce se zálibami příjemce; b) příjemce překvapit (.); c) v ekonomické hodnotě by se měl svažovat směrem k emocionální hodnotě vztahu"; scaling a fitness rules (pravidla odstupňování a vhodnost darů) a nakonec reciprocity rule (pravidlo reciprocity): "účastníci dárkového systému by měli dát (individuálně či společně) každý rok alespoň jeden vánoční dárek svým matkám, otcům, synům, dcerám; současným manželům/manželkám těchto osob; a svým vlastním manželům/manželkám". (*7) Kuper, Adam 1993: The English Christmas and the Family: Time out and Alternative Realities. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press, s. 167. (*8) Restad, Penne 1995. Christmas in 19th-century America. History today 45. (*9) K životu svatého Mikuláše, křesťanského biskupa původem z Myry (na jihozápadě Malé Asie, v dnešním Turecku) se váže nejedna legenda. Ve středověku si evropské národy tuto legendární postavu "přivlastnily" a pozměnily její podobu i vlastnosti. A tak vznikly paralelní postavy: velký Ukko ve Finsku, francouzský Pere Noel, anglický Father Christmas, nizozemský Sinter Klaas, švédský Jultomten, dánský Jules-Missen, rumunský Mos Craicun, ruský Děda Mráz; německý Weinachtsman (Vánoční muž), u nás však přetrval jako svatý Mikuláš. V Norsku naděluje vánoční koza, v Itálii se dárky rozdávají až na Tři krále, kdy na koštěti vozí dárky čarodějnice Befana a ve Španělsku nosí dárky samotní Tres Reyes Magos (Tři králové). Během reformace, pro kterou je příznačné odmítání světců, se v německých oblastech začalo prosazovat dávání darů v předvečer Kristova narození. A tak vznikla postava vánočního dárce - Christkind (Ježíška), snahy vymýtit mikulášské nadílky se však ne vždy setkaly s úspěchem: "vznik postavy vánočního dárce Ježíška nejde dále než do 16.století, kdy Luther energicky potlačil kult populárního světce Mikuláše, i když sám neodepřel vlastním dětem radost z mikulášských darů" (Frolec, Václav 1988. Vánoce v tradici českého lidu. In Frolec, V. (ed.). Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad, s.95). Postavu Santa Clause si (coby Sinterklaase) přivezli Holanďané s sebou do Nového světa, kde vedle anglických puritánů zakládali své kolonie. V Americe "zdomácněl" v průběhu 19.století coby Santa Claus a ze Spojených států se legenda rozšířila do Velké Británie a postupně do mnoha dalším zemí, kde je stále uznáván za americký vynález. (*10) McGreevy, P.: op. cit. (*11) Belk, Russell W. 1993. Materialism and the making of the Modern American Christmas. In Miller, D. (ed.), Unwrapping Christmas, p. 75-104. Oxford: Clarendon Press. (*12) Restad, P.: op.cit. I. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? II. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
