|
|
 |
FolklorWeb.cz | Články | Fašanek umreu, ať žije fašanek! (I. část)
Články
Díky laskavé velkorysosti pravověrných Horňáků (snad z ohledu na příslušnost ke kraji folklorem nedotčenému...) mi bylo před třemi lety umožněno poznat zač je toho "fašanek" ve Velké z té strany, která je určena výhradně mužům.
Dnes už vím proč..., a neskromně si cením toho, že jsem přežila bez trvalých následků. Asi jsem složila pomyslnou zkoušku z horňácké dospělosti, poněvadž pozvání se mi dostalo i v roce následujícím.
Jaký byl "Fašanek 2004" jsem zapsala dílem pro sebe, ale hlavně pro přátele, odloučené příznivce Horňácka, kteří neměli to štěstí být u toho.
Když jsme v Hodoníně přestoupily do lokálky směr Velká nad Veličkou a rozněžňovaly se pohledem na své spolucestující, už jsem to nevydržela a spojila se bezdrátově s Tondou Vrbou... "Vitaj, zrovna sa oblékám do kroja, kde ste?!" a následoval podrobný výčet všech, které bezpodmínečně musíme následovat do Javorníka, kde právě probíhá fašanková obchůzka s koňama!
Bezprostředně přivolaný průvodčí nás poučil, že splňujeme parametry jakéhosi kilometry vymezeného tarifního pásma a že za přejezd do Javorníka nemusíme připlácet... Za zmínku stojí, že většina cestujících, včetně několika ne nepovědomých mladých chlapců vystoupila ve Velké a na konečnou před slovenskou hranicí jsme dojížděli z celého vlaku tři...
Očekávala jsem nádražíčko standardního typu, jaká jsme míjely celou cestu, a těšila se, že si po hodince ulevím od přestupních tekutin(!). Neznalost terénu se mi poněkud vymstila nebo lépe, vysmála... Dominantou zastávky byla totiž plechová cedule s nápisem Javorník nad Vel.(!). Vystoupily jsme do sněhu(!) a nárazového větru z kategorie vichřicovitých(!!!) a já se ubezpečila, že nezastřešené torzo "čekárny" mi kýžený prostor nenabídne...
Vydala jsem se tedy do kopce s úmyslem skrýt se za dřevěnou budku a obstát sama před sebou ve skučícím živlu... Jaké bylo moje překvapení, když dveřmi lomcující vítr odkryl v boudě prkno s kruhovým průzorem(...sedem)! Dveře nešly zavřít a vítr byl pánem veškerého, byť malého prostoru... Považovala jsem tudíž výslednou neposkvrněnost za osobní triumf a po zásluze jej ocenila vítězným pokřikem...
Vzápětí jsme se jaly obalovat vším, co nás mohlo chránit před rozmary počasí, což bylo doprovázeno řehotem Marcely ml., pravděpodobně proto, že si má kreace nezadala s bizarností masopustních maškar...(?)
Sestup k vesnici se ukázal být také velmi tvrdým oříškem, neboť prudce se svažující cesta se leskla jak zrcadlo, po posypu ani památky a my obě v kozačkách - s podpatky... Techniku nelze korektně popsat, ale sešly jsme...
Když se svah mezi prvními domky srovnal, smích nás přešel..., byly to totiž na pěkných pár set metrů také domky poslední(!). Nezbylo než se naklonit a po způsobu volžských burlaků vykročit směrem, kterým jsme tušily začátek dědiny...Vichr kromě toho, že nás výrazně zpomaloval, zvedal ze země prach a písek a nemilosrdně jej vmetal na chráněná i nechráněná místa - včetně podbrýlí... Měly jsme toho zakrátko a neobrazně plné zuby, takže jsem mínila eliminovat na nezbytné minimum riziko bloudění a telefonicky se začala ptát na cestu. Historicky stále dost nepoučená, vybrala jsem si opět za navigátora Vrbu(!). Naštěstí ho bavilo přenášet live aktuální fašankový kousek a nestihl mě zmást... Co se ale nepodařilo Vrbovi, podařilo se Šilpochovi, takže když jsme na prvním téčku odbočily vlevo, skončily jsme ve slepé a mohly pokračovat buď do polí nebo zpátky...
Marcela se už dávno nesmála a na moje výzvy ke zrychlení reagovala tak, že se vzdálenost mezi námi propastně zvětšovala... Přidala až když jsem na "hlavní" nekompromisně stopla jediné, za celou dobu zaznamenané, vozidlo. Byli v něm dva chlapi, měli v klopách myrtu a smáli se. Ještě než jsme dosedly, identifikoval se spolujezdec jako Lajza ml. z hospody ve Velké a domluvili jsme si na večer v kulturáku sraz u štamprle...
Vysadili nás u Kružicového, kde podle ověřených zpráv právě koledovali fašankáré, čehož neklamným důkazem byl zaparkovaný žebřiňák s dvěma opentlenýma valachama... Vůbec nás nenapadlo zabývat se vhodností či nevhodností vpádu do domu, hlavní bylo uniknout větru(!). Než nám to mohlo dojít a než jsme prozřely, měly jsme každá po pohárku a zajídaly ho kusem slaniny či škvarkem... Také se nám dostalo srdečného přivítání všech krojovaných obchůzkářů, vesměs známých a k našemu neskrývanému údivu také výše zmíněných spolucestujících mládenců z vlaku(!), které na rozdíl od nás Vrba nenavigoval...
S prvními tóny houslí jsme zvláčněly oním nezaměnitelným usmívacím způsobem a povětrnostní podmínky, ve vší své neobvyklosti, zůstaly daleko za hranicemi našeho vnímání...
Prohřáté uvnitř i vně vyšly jsme neohroženě za velícím šohajem, který se pro případnou dezorientaci zviditelňoval vztyčenou šavlí, bohatě obtěžkanou výslužkou... Před domem jsme narazily na Vladimíra Mertu, který se stihl propít do podoby nejen větruvzdorné... Získaly jsme okamžitě jeho pozornost díky odlišnosti krojové i pohlavní a staly se na dlouho předmětem zájmu izolačkou omotaného objektivu jeho videokamery... Způsob, jakým získával záběry byl ryzím eskamotérstvím a nenapodobitelnou taneční kreací(!). Když nás detailně obkroužil od hlavy k patě (a to doslova), spočinul v hlubokém předklonu před mým červeným breckem a se slovy: "Děvčice, a toto je co za folklórní prvek?!", přilepil objektiv na výšivku "Enrico Benetti"... Evidentně nás měl za tradicemi pohrdající Javorničanky...
Dopřály jsme mu (byť neoprávněný) pocit morální převahy a odložily představování na později. On v tu chvíli totiž netušil, že budeme fašankový víkend trávit u jednoho stolu, pod jednou střechou...
Jak se ukázalo, ani fortelné sukno horňáckých kabátů nechránilo své nositele do té míry, aby byli ochotni brát obchůzku poctivě od domu k domu... A tak naskákali na vůz, semkli se a nechali se odvézt někam na kraj Javorníka, směrem k Suchovu...
Vrba, viditelně střízlivý a zodpovědně přistupující ke své reportérské roli, nás už málem nabíral do auta s úmyslem ubytovat nás u Slováků - ale byl vtažen mezi ostatní a vzdálil se rychlostí, odpovídající dvěma koňským silám... Ještě ale stihnul po větru křiknout, že Jareček je v hospodě, kam jsme se okamžitě (a rády) přesunuly .../pokračování příště/
Diskuze ke článku
24. 03. 2006 (17:23) • Martin: Jsem první !!! :)) Svůj názor sdělím, až si text přečtu, teď mne tlačí čas .... zatím mne těší, že jsem první !!! :)) Přeju všem diskutérům krásný den.
25. 03. 2006 (17:11) • berkoš: Hřeje to! Dík za teplý (bez ohledu na vykreslené počasí) obrázek.
S prvními tóny houslí.... - jak tomu rozumím.
25. 03. 2006 (18:21) • m.k.: ...poděkování taky hřeje :-), ale příběh je teprve v polovině, ještě se bude dokreslovat...:-)
26. 03. 2006 (10:26) • Tonda Vrba: Odfúkaj už tu fašankovú zimu preč,ale JARO.. Vitaj Marcelko Kadlecová(starší) ze severu Čech! Už ten studený, krušný loňský aj letošní fašanek odfúkni nekde preč z tohoto "teplého místečka". Já už chcu informovat o JARU, o otvírání sklepú v Kyjově, o samých aktuálních věcách!!! S tím príspěvkem, kerý bude ešče na pokračování, sa obúzáš preca nějak pozdě a brzdíš ňa. Ale, abys nebyua naštvaná a neubírau Ti radost, nadšení z náštěvy našeho kraja, píšeš fajno a nic si "nepribarvuješ" jako nekerí iní. Jináč sa to dobre čte, dyž sa píše o Horňácku a nemosím to "šmolit" já. A proto pokračuj a JARO teda mosí ešče počkat. Takéj nám aspoň nekerým "oživíš" fašankové veselí a tak si ju dajme ešče ráz spolu. Pritom ně vůbec nevadí, že si ženská a ty ju u nás nezpívajú. "Fašanku, fašanku, už je ťa namále, jako téj rosenky, na zelenéj trávě..."
26. 03. 2006 (12:41) • Zbyněk: Příliš silný zážitek Letošní Fašanek na Horňácku, ale i jinde, přinesl spoustě lidem radost, veselí, uvolnění a odpočinek od každodenních starostí. Já sám jsem byl hned na třech a musím říct, že všude bylo krásně, bez ohledu na počasí. To Fašančáré nevnímají a kam příjdou, tam s nimi vstupuje radost, Slunce a veslí.
Pro mnohé z nás, co jsme to zažili, jsou ty vzpomínky tak krásné a silné, že se rádi nacháme ještě chvíli kolébat tou nezapomenutelnou atmosférou.
Moc pěkně se to čte.
27. 03. 2006 (13:57) • Martin: Ať žije !!! Abyste ně, ludé, dobre rozuměli, proč sem měu takú velikú radosť, že su první... dyž sem v pátek očima preskákau fotky, na konci blikau nápis: "Diskutujte, buďte první" lebo tak cosi ... a protože bývám první máuogdy, tož sem neodolau :)) Včilkaj už tam ten nápis néni, šak co by tam také děuau, že ?! :)) První može byt enom jeden. Čuověk má mět radosť aj z mauých věcí (čtite: z blbostí) a já čuověk su.
Moja babička ně ale furt ríká: "Pan farár povidau, že první budú poslední a poslední budú první".... tož nevím, esi sa mám eště radovat ...
Prečtu sem si to porádně a ceué až teďkaj ... stačí zavrít oči a ste tam ... hubu sem měu od ucha k uchu, dyž sem si predstaviu, jak s kozačkama zlézáte zledovatěuý kopec z javornickéj zastávky..
Babička ně ale vysvětliua, že kozačky nejsú roby donských kozákú ani huby, co na ně v létě chodím do hája ...
Ale abych sa dostau k temu dúležitému .. čte sa to velice dobre, co suovo to perla !!! Také bych chtěu umět tak presně vystihnút co sem zažiu a cítiu… je to výborné počteníčko, úplný zvihač nálady !!
Už sa moc těším na to "pokračování príště", snáď ích bude eště několik. Že to néni šecko naráz je dobre, jak ríká moja babička "Dobrého pomáu". ("po máu" ?)
Miuá autorko, nestáuo by za to takto zapsat šecky "poznávací zájezdy" na Horňácko ? To dobré aj to horší, šak taký je život … no, prestanu s tým filozofováním … a půjdu račej neco porádného děuat…mosím eště na dvori rozházat tú hromadu sněhu, lebo neroztaje ani do Horňáckých…
Snáď to nebude, jak gdosi gdesi napsau: Dyž nám to červenec a srpen nepokazá, tož by letos mohua byt aj pěkná zima.
Posíuám moc pozdravú z Horňácka !
M.
28. 03. 2006 (08:46) • Marcela: P.S. Martin který....? Milý Martine,
při čtení tohoto svérázně laskavého komentáře zažívám podobný pocit zadostiučinění, jako když mě před pár lety nejmenovaný primáš nejmenované CM, hrající u cesty na Hůrce příchozím návštěvníkům Horňáckých slavností, vyzval, abych si vybrala, "kerú ně majú zahrat"..., rozuměj, ke které mi mají poskytnout hudební doporovod...
A já se nezalekla a zazpívala.., baladu.., jednu z těch, co zpívá jeden z mých oblíbených Martinů...:-)
A jakobych tím v sobě tehdy zlomila něco z nepsané nedotknutelnosti všeho horňáckého...
A přestala jsem být pouhým divákem...
Díky za povzbuzení a doufám že brzy na viděnou!
M.
28. 03. 2006 (14:31) • Martin "brněnský": snad se nebudu vnucovat Zdravím všechny,
díky za originální a výstižné postřehy z fašanku, snad nebudu neslušný, když sem vložím odkaz na "konkurenční" stránky (to je snad hloupost - mezi námi doufám převažuje tolerance); je to zase můj pohled na letošní fašanek, ale každý sebelepší popis je asi nepřesný a chce to prostě zažít. Tady je ta cesta : http://www.slovacko.org/home/?acc=pohledem_martina_koz
Mějte se
MK
28. 03. 2006 (21:49) • Ranka: Už ne enom sa dívat... Já cuzinka a pocestná z iného kraja před půl rokem sem udělala svoju prvú cestu na sladké Slovácko. Sama jak slobodný ptáček enom s tušením kam asi hlavinku složím stála sem na perónu jak tichý blázének v slunéčku a v hlavě husle husle husličky.Ale už mňa neuspokojuje enom sa
dívat a tleskat. JAK SA PŘIJDE K TAKOVÉMU
FAŠANKOVÉMU ZÁŽITKU NA VLASTNÚ KOŽU,MARECELO?Pošeptajte mě kde sa vezme vstupénka na ten napentlený žebřiňák s muzikantama tak blizučko že sa smyčec otírat bude o moje ouško?Řeknětě mi či kdo jiný z tejto stránky lidiček barevných s krásnýma zážitkama které miluju o "vstupénce na ten povoz" a já přijedu jak
na koňu ze staré stáje vedle slováckých búd
co sem objevila na toulkách po horňáckých
vesničkách kde sa čas zastavil.
Ranka
29. 03. 2006 (09:16) • Marcela: Má milá Ranko... Jak dobře ti rozumím... Pořád mám v paměti svoje první "Horňácké"..., se vším údivem, obdivem, pokorou..., ale taky nutkavou touhou se zapojit..., přidat se aspoň v jedné písničce ke všem těm hlasům, co jich je na Hůrce při hudecké noci rozesetých k nespočítání...
I to trpké zjištění, že vzdor jakési zhloubiduše příbuznosti žádnou neumím...
A tam někde to začalo...
Na každé další Horňácké už jsem jela se zásobičkou toho, co jsem se v mezičasí stihla naučit...
A podobně se z povědomých tváří stávaly tváře známé a začala se rodit první přátelství...
A přátelé nám krom jiného otevřeli i dveře svých domů...
Horňákovi totiž nemusíš říkat, jak moc to tam u nich máš ráda..., on to neomylně odezře..., z očí, z úsměvu...
Takže nám pojď směle a s úsměvem vstříc - nám odloučeným "Horňákům" - už teď si "naša"(!)
My tě k těm opentleným žebřiňákům budeme navigovat... :-)
marcela
29. 03. 2006 (14:38) • Tonda Vrba: Ranko, koňa nechaj doma...
29. 03. 2006 (17:38) • Tonda Vrba: Ranko, nechaj doma koňa... Omúvám sa úvodem, tak su zabraný napsat Rance a jí podobným príznivcom Horňácka , že sem nechťa ovládeu knoflík na klávesnici a nechťa sa tím odpojíu od dané reči. Tož sa teda pripojuju. Ranko, "koňa" si nechaj radši doma ve stáji,alebo zavítaj na suavnú Jízdu králú do Vlčnova.
I dyž by to byuo na Horňácku pěkné a určitě atraktivné shlédnút, jak krojovaná "cuzinka" z iného kraja chce upútat tímto "starodávným sedláckým zvykem" naše oči.
Ale reknu ti to na rovinu, nikdo z nás folkloristú ti koňa opatrovat nebude! Nám stačá k opatrování tací ludé, prátelé jakým je napríklad Marcelka K. a jí podobní naši príznivci. Možu ti jen poradit,jak sa mezi ně možeš zaradit. Žádnú "vstupenku na napentlený žebriňák" nedostaneš.Povoz stejnak ani po Horňácku nevyrážá do ulic každý rok! Po určité neurčité době "vstupenku" od nás obdržíš sama a zadarmo. Dojde to prostě jaksi samo. A Stačí k tomu opravdu málo. Mosíš byt akorát mezi nama vytrvalá,ostávat od začátku až do konca na akcách, zajímat sa o místo, kde sa nacházáš,o region, o ludí, pěsničky, prostě mosíš "vniknút" do našich horňáckých folklorních duší, do nátur jednotlivců. Horňák sa do tobja "vtírat" nebude, ale časem pozná, co si zač. Věz, že potom budeš mět od něho otevrenú náruč, nebudeš k tomu potrebovat koně,naskakovat na žebriňák... Myslím, že tomu je tak aj na dalších místoch celého Slovácka, nejen Horňácka. Šady ťa v těchto krajoch "malovaných folklorem" mezi sobja pusťá. Bude záležat jen na tobje samotné, jak blizúčko to bude... Marcelce Kadlecové mladší a starší z Litvínova, Vláďovi Mertovi z Prahy,Bretovi Rychlíkovi z Brna, Honzovi Šilpochovi z Prahy, Zdeňkovi Pokornému z Brna, už nebohému Jaroškovi Pochylému z kanadského Vancouvru a mnoho dalším sa to podariuo. Protože chtěli... S hrdosťú a pokorú těmto vzácným luďom ríkám "bratre" (to ňa naučili věhlasní muzikanští bratré Petr a Jura Petrú z Kyjova). Ode dneška už ríkám "sestro" Marcelce Kadlecová starší. Tož sa "cuzinko" snaž, nech si brzúčko "naša" a možeš takéj psat zážitky napríklad z Ozvěn Horňácka. Vitaj!
30. 03. 2006 (15:45) • Ranka: Tož dobře, pane Vrbo.Zasvítili jste mě slunéčkem na
cestu, zahráli u uška pěknu notečku.Nemám
kolem sebe ludí s tuto láskú slováckú ale
jak mě pán v robotě bránit nebude a volno
dá mě, hned sa zas rozjedu aj s tým svojím slunéčkem ve svojej dušičce daleké.
30. 03. 2006 (18:31) • Tonda Vrba: Voda hučí po Veličce, Ranka básní o notečce, o téj uásce slováckéj, ale né o horňáckéj! Nemá ludí kolem sobja, volno v robotě nemá, hned na Horňácko, hned tak sa nevydá. Dušičku má dalekú, jak já v huavě novú pěsničku. Súnečkem jí ešče nesvítím, zatím sním o setkání s ní... Rozjeu bych sa za ňú, zahrát (su zpěvák, tak zazpívat), do uška tu novú, pěknú notečku... Ale nevím jak, tak já zvídám a ptám sa kam?
30. 03. 2006 (21:44) • Tonda Vrba: K hučící Veličce... Ináč já sa Rance "nevtírám", chcu sa púze trošku "predstavit", že mám "básnické strevo". A možná sa ně to ani nepodariuo...
30. 03. 2006 (21:59) • Dušan: Tondovi Tož včíl to Tondo skoro vypadá, jako bys Ranku začínal baliť. Taky stary kozel!
30. 03. 2006 (22:32) • Tonda Vrba: Dušanovi...
30. 03. 2006 (22:53) • Tonda Vrba: Dušanovi II... A ty si myslíš kamaráde, že sa tímto způsobem, pres tento FolklorWeb nejde "zauáskovat" ?!Ale tentokrát sa opravdicky priznám, že sem na takovú věc opravdu nemysleu. Slovu "starý kozel" sa důrazně bráním. Nemám ešče padesátku, mám dvě děti a hodnú ženu, miluju je,... miluju šeckých dobrých ludí, miluju pěsničku, miluju sliovicu... Už dosť! Moc sa rázem "odhaluju". Až sa Ranka ukáže na Horňácku, tak mňa určitě vyhledá a sama pozná, co su zač...
31. 03. 2006 (12:03) • Marcela Kadlecová mladší:): Všem! : Tak si tak sedím v práci, pročítám se těmi hřejivými příspěvky ("pří-zpěvky"..:), k tomu mi přizpěvuje pan Hrbáč, kterého vysílám z repráčků do chodeb celého rozhlasu jako terapii :) a říkám si, že byste se měli vy - všichni proslunění ludé - spojit v myšlénkách a pomoct tomu nahoře usrknout voděnku od břehů....(!) To se musí podařit !! :)
31. 03. 2006 (13:52) • Jura: Veselo muziko... Toniku, ty starý kozle.....tys to ale chytl. Jedno mě ale těší - ať už to je Tonda, Dušan, Ranka, Marcela a bůhví kdo ještě - je tu veselo. Většinu z vás sice neznám, ale to nevadí. Jde hlavně o to, aby jsme neztratili guráž a neschovávali se v zadních řadách. Napsat može každý - aji kdyby to měla být blbost - jako já třeba teď - souhlasím s tím, že je Tonda starý kozel. Musím se tomu smát a zlomyslně připsat, že mě to těší, protože došlo aji na tebja. Vitaj bratre. Jura
31. 03. 2006 (21:32) • Ranka: Jaj enem aby sas pod rubáškem nepřehřál Tondo
Vrbo či esli ti sedélko pod řiťú nechytá!
Pozorně sem čítala jak mám vnikať do nátury
vašej a zajímat sa o všecko a věru budu. Srdénka kus aj huběnky poslať možu ale dušu
svoju nevyměním, dušu nedám nikomu či by mi
aj do hlavinky vstúpil.Najsladší vy máte husličky a charismatických primášů ale ani
za ně to svoje slobodné túlavé aj vášnivé neměním . Ale žes dokázal že aj veršík sparaviť umíš tak já ti potom aj ostatním
nejaký hlaďučký ze svojich pošlu.
Tak sem vstúpila do tejto roztančenej strán
ky pro mě nečekaně živo a potěšeně!Dobrú noc.
01. 04. 2006 (21:34) • Tonda Vrba: Prehoďme kolej... Moji milí, 22.dubenca (sobotěnka) orgánaju u nás ve Velkéj velkú akcu Košt 2006 O krála slováckéj klobásky. Enem na okraj, už tam mám nejen slovácké, ale aj slovenské, maďarské, ale už aj albánské "zdravé" pochutiny !!! Už ňa trápí, že košt je vypsaný jako "slovácký". Bratr, keramik brněnský Jarošek Homola děuá prekrásné ceny pro vypsané kategorie rezníkú z téjto oblasti. Myslíte, že mám tuto "událost" rozšírit mimo region Slovácka?! Idu do vany a vedla tohoto problému premýšlám, jakým způsobem vůbec budú ludé tento vyjímečný košt budú hodnotit!!! Neco mám v palici, ale každú radu beru...
01. 04. 2006 (22:08) • Janek: Milý bratre Antoníne, musím na to reagovat ,protože ňa už začínáš zaséj pomálúčky srat. Lesti je to košt o Krála slováckéj klobásky, tak vítěz musí preca zéjisť ze slováckej klobásky a nepremýšlaj a nešpekuluj. Tyto cizokrajné pochutiny budú určitě príjemným zpestrením koštu. Myslím si ale, že ludé dajú stejně nejvíc hlasů klasickéj klobásce jak ju známe, nebo podobnéj. Jak budeme hodnotit eště vyšpekulujeme, hlavně sa v téj vaňe neutop. Zdraví Ťa "technický reditel".
02. 04. 2006 (10:18) • prezident: Nechme to doma Nechme to doma a cizokrajné ako zpestrení. Ludé to vyberú sami. Prezident.
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
28/07/2006
|
|
|
