|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
Rodina versus veřejnost Polarita mezi veřejným a privátním je nedílnou součástí Vánoc od jejich počátku, nicméně v různých historických obdobích byl na ně kladen různý důraz. Na středověkou podobu Vánoc se podle Franka E. Manninga v jistém smyslu hodí sousloví "oslava společnosti", a to s dvojznačným významem - na jedné straně to byla společnost, která slavila, na straně druhé společnost, která byla oslavována.(*17) Povolenou sociální inverzí se částečně uvolňovalo sociální napětí, čímž se vlastně znovu potvrzovala stávající sociální hierarchie. Na současnou (resp. moderní) podobu Vánoc se však hodí spíše parafráze Manningova termínu, neboť Vánoce dnes představují především "oslavu rodiny", kdy rodina slaví a zároveň je oslavovávána. Lépe řečeno Vánoce dnes jsou celospolečenskou oslavou intimity rodinného krbu a domova. Celospolečenskou proto, že na ní participují téměř všichni členové společnosti. I když současnost poskytuje pro sváteční oslavy prostor v dimenzích dříve jen stěží představitelných(*18), veřejný prostor se během svátků přesto vyprazdňuje. Podobně jako Vánoce se i řada dalších svátků a rituálů stává především privátní záležitostí(*19). Na jedné straně se svátky privatizují, na straně druhé jsou i důležitou součástí veřejné diskuze a veřejných rituálů. Během adventu a Vánoc se koná řada společenských akcí - vánoční trhy, adventní koncerty, vánoční besídky atd. Nepřehlédnutelným způsobem se proměňuje veřejný prostor v podobě vánoční výzdoby ulic, obchodů, kostelů, slavnostního rozsvěcování vánočních stromů na náměstích, jehož součástí se staly charitativní akce a sbírky.(*20) Světové metropole na vánoční výzdobě rozhodně nešetří. Každé větší město krášlí ozdobený a osvětlený vánoční strom, girlandy a spleť žárovek v ulicích. Vždyť světlo je podstatou Vánoc - Ježíš, jehož příchod je očekáván, je "světlem světa". Nezbytnou součástí vánoční výzdoby jsou i výstavy betlémů v muzeích a skanzenech, stavění jesliček v kostelech, či dokonce živé betlémy, někdy rovněž spojované s dobročinnou sbírkou. Souběžně s privatizací došlo i k politizaci Vánoc, které hrají jako součást veřejné diskuze či politické propagandy i jistou politickou roli. Vánoce totiž byly a často i jsou využívány k veřejným účelům, a to nejenom ku prospěchu obchodních koncernů. "Mocní tohoto světa" pronášejí své vánoční projevy a vysílají vánoční poselství do celého světa - především "obecné apely" na lidskost, nenásilí a mír. Především pak během druhé světové války se americká média a vládní propagandisté "opakovaně pokoušeli manipulovat nejkřehčími rodinnými emocemi vytvářenými kolem vánočního stromu, aby tak posílili podporu americké armádě".(*21) V roce 1941 Churchill a Roosevelt před Bílým domem slavnostně rozsvítili vánoční strom. Tuto událost rozhlas přenášel do miliónů amerických domácností, čímž se bohatě demonstrovalo, že "polosoukromé vánoční rituály mají ohromný veřejný ohlas".(*22) Ideologický podtext měly např. socialistické Vánoce v Československu. Dlouhodobým cílem "rudých ideologů" bylo totiž jakoukoli oslavu Vánoc zcela vymýtit a po vzoru Sovětského svazu zavést pouze oslavy Nového roku. Podle tehdejších pravidel českého pravopisu se Vánoce psaly s malým začátečním písmenem. Když se ukázalo, že staletý zvyk slavení Vánoc zrušit nepůjde, bylo rozhodnuto Vánoce ponechat, ale vymýtit jejich křesťanský obsah - vánoční svátky s Ježíškem a vánočními koledami byly alespoň oficiálně nahrazeny sovětskou "jolkou" s dědou Mrázem. Ten skýtal hned dvě výhody - přišel ze Sovětského svazu a nesouvisel nijak s náboženstvím. Ježíš coby Boží syn byl vyhnán z centra Vánoc na periferii a z veřejnosti se vytratily i další křesťanské vánoční symboly - veřejné zpívání koled, vystavování betlémů, adventní sbírky a koncerty. Ideologický podtext je zjevný mj. i z vánočního projevu tehdejšího premiéra Antonína Zápotockého (mj. nadšeného popularizátora dědy Mráze u nás): "Malý Ježíšek, ležící ve chlévě na slámě vedle volka a oslíka, to byl symbol starých Vánoc. Měl připomínat pracujícím a bědným, že chudí patří do chléva. Když se mohl ve chlévě narodit a bydlet Ježíšek, proč byste tam nemohli bydlet vy, proč by se tam nemohly rodit vaše děti? Tak mluvili k chudým a pracujícím bohatí a mocní. Děti pracujících se již nerodí ve chlévech. Proto také v době kapitalistického panství, kdy bohatí vládli a chudí se dřeli, pracující namnoze ve chlévech bydleli a jejich děti se tam rodily. Doby se ale změnily. Nastaly mnohé převraty. I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Nazí a otrhaní nechodí již dnes ani naši pracující a jejich děti. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy, nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách. Tyto rudé hvězdy hlásají radostně, že vaši tatínkové a maminky splnili na svých pracovištích úkoly čtvrtého roku první Gottwaldovy pětiletky".(23)
Již v úvodu jsme zmínili, že je na Vánoce vhodné pohlížet jako na "velkou" oslavu, sestávající se z mnoha "malých" rituálů, z nichž některé se odehrávají na veřejnosti, jiné v soukromí rodiny. A takových rituálů se v čase adventním a vánočním odehrává celá řada: firemní večírky, školní besídky, návštěvy a setkávání rodin a přátel na adventních trzích, koncertech či v kavárnách a restauracích. Věnujme nyní podrobnější pozornost nejdůležitějším rodinným rituálům, k nimž patří předvánoční úklid, výzdoba bytu či domu, zdobení vánočního stromku, nákupy, příprava vánočních pokrmů, rozesílání vánočních a novoročních přání, společná štědrovečerní večeře a výměna dárků. Je až zarážející, do jaké míry lidé během adventu a Vánoc proměňují prostor kolem sebe - v oknech aranžují barevné žárovky, oprašují rodinný betlém, u stropu zavěšují větvičky jmelí, interiéry svého domu či bytu zdobí větvemi jehličnanů. Zdobení vánočního stromku je relativně mladou vánoční tradicí. Na veřejnosti plní převážně dekorativní funkci, v rodinném prostředí je však stromek více než pouhou dekorací, ale stává se symbolem úplné nukleární rodiny. Podle Orvara Lofgrena může být "čten jako část zhmotněné rodinné historie, kde anděl, zděděný po tetě (.) a skřítek vyrobený v mateřské školce, dnes již dospívající dcerou, má v rámci celku svou symbolickou funkci".(*24) Podobně jako vánoční strom je dnes již zapomenutá symbolika spojena i s vánočním cukrovím.(*25) Rituály, které potravu a jídlo obklopují, mohou zároveň posilovat náboženské, etnické či národnostní hranice. "Etnicita se rodí z uznání rozdílů a funguje na principu kontrastu. Proto je etnická kuchyně spojena s geograficky a historicky definovanou jídelní komunitou".(*26) Tak k českým Vánocům dnes neodmyslitelně patří bramborový salát a kapr, k anglickým vánoční krocan a Christmas cake, ke španělským zase jehněčí se spoustou zeleniny, ovocem a vínem. Národní kuchyně tak zůstávají jedním z aspektů, který odlišuje jednotlivé národní tradice a zvyky. Rok co rok se stále více přetřásaným a kontroverzním tématem stává vánoční nakupování. Nákupy dárků obecně (tedy nejen těch vánočních) se do značné míry liší od nákupů věcí pro vlastní spotřebu. Nejedná se totiž pouze o individuální záležitost, o vlastní sebeuspokojení, ale o komplexní spleť sociálních vztahů a vazeb, které do vzájemné výměny darů vstupují. Při vánočních nákupech je důležité i to, že se odehrávají ve specifickém prostoru, vyzdobeném vánočními symboly. Rituální předměty, role a místa slouží k tomu, aby přivedly konzumenta ke správnému konzumnímu postoji. Např. Santa Claus v nákupních centrech naslouchá přáním dětem, a tím zároveň dává rodičům najevo, že vše, oč dítě žádá, je v obchodě k dostání. Carrier se snaží vysvětlit intenzitu vánočního nakupování, které analyzuje jako integrální součást Vánoc, nikoliv jako nešťastný komerční "přírůstek" k rituálnímu a rodinnému jádru svátku. Podle něho je chybou konstruovat Vánoce izolovaně jako oslavu a obnovu rodiny a přátelství. Vánoce je třeba vnímat spíše v socioekonomickém kontextu, protože rodinné a přátelské vztahy jsou obklopeny "vnějším" světem a neosobní komodity prostřednictvím vánočního nakupování tyto vztahy vytvářejí a potvrzují. Podobně jako se zabalený předmět symbolicky proměňuje v dar, tak nezůstávají nakoupené předměty neosobními komoditami, a to díky tomu, že je lidé upravují a fyzicky mění, tedy "označují vlastní nálepkou".(*27) Skromnější a levnější alternativou je rozesílání vánočních a novoročních přání. Osoby, jimž jsou vánoční a novoroční přání zasílána, načrtávají široký okruh společenských kontaktů a vztahů, zatímco vánoční dárky označují okruh těch nejbližších. "Zvyk zaručuje, že lidé zachovávají rozptýlená pouta jako potenciální zdroj pro budoucnost a jako vazbu k minulosti".(*28) Stejně tak se přání vyměňují mezi kolegy z práce, spolužáky, sousedy a příbuznými. V tomto smyslu slouží vánoční a novoroční přání jako materiální prostředek symbolizace a zajištění vztahu - každé vystavené přání je vlastně symbolem jistého vztahu v širší síti společenských kontaktů. Vyvrcholením dlouhých předvánočních příprav je společná štědrovečerní večeře. Bývá ritualizovanou událostí, neboť se odehrává v již zažitých a léta opakovaných sekvencích. Jídlo je na jedné straně základní biologickou potřebou, zároveň je však spojeno s určitými rituály, symboly či vírou. Jídlo tedy může účastníky rituálu spojovat s neviditelnými bytostmi(*29), zároveň však může plnit i zásadní společenskou funkci: "Jídlo v ritualizovaném kontextu může znovu potvrzovat či transformovat vztahy s viditelnými druhými (.) dokonce když účastníci jídelního rituálu vnášejí do události značné rozdílné náboženské porozumění".(*30) Balení a rituální výměna dárků, znamenající dnes vyvrcholení Vánoc, je především určeno dětem. Výměna darů je v obecné rovině vlastně způsobem, jak zacházet s důležitými, ale křehkými vztahy.(*31) Každý dárek bývá zabalen v balícím papíře s vánočními motivy, čímž se neosobní komodita symbolicky proměňuje v osobní dar, ba dokonce v jakýsi zvláštní, až "magický" předmět. Co se genderového rozdělení rolí týče, je tomu podobně jako v lidovém příběhu Svaté rodiny. Josef hraje pouze okrajovou, či přinejmenším ambivalentní roli - zároveň je a není otcem malého Ježíše. Také v běžném životě, Vánoce nevyjímaje, je co do utváření útulného domova a udržování rodinných vztahů nejaktivněji zapojena matka. Většinou je to totiž ona, kdo nakupuje vánoční přání a dárky, kdo je balí, kdo uklízí a připravuje sváteční pokrmy. Pečení a vaření je stereotypem ženské práce. V tomto smyslu neplní jednu z funkcí rituálu, jímž je stmelování rodiny, ale působí naopak zcela opačně - může dokonce v ženách vyvolat rozladění, pramenící z pocitu nespravedlivé dělby práce. Ženy během adventu a Vánoc pracují v domácnosti zpravidla více než kdy jindy. "Sen o dokonalých Vánocích zahrnuje také sen o dokonalé hospodyni, manželce a matce".(*32) Tato činnost však může být na druhé straně v případě rodinných problémů jakýmsi "záchranným kruhem", snahou alespoň symbolicky udržet rodinu pohromadě. Podle Denisy Proškové je "cukroví odjakživa tajnou záchrannou šifrou, když se loď kymácí a letadlo klesá. Ta šifra je mnohem originálnější a rafinovanější než morseovka, protože jí úplně porozumí jen zralé ženy (.) Chystat Vánoce se vším všudy, když je pohoda, to přece umí každý. Ale zkuste si to, pokud okolo zuří zlé mocnosti, peněženkou se prohání průvan a ti, které milujeme, nám přišlápli srdce (.) v rohlíčcích, oříšcích, hvězdičkách, stromečcích a slepovaných kolečkách jsou odjakživa zapečetěny vzkazy: "Nikdy to nevzdáváme!". A také že dokud budou mámy, dcery a sestry péct, do té doby bude svět takový, jaký má být".(*33) Shrnutí Načrtli jsme si dvě základní perspektivy, jimiž lze nahlížet na podobu a význam současných Vánoc. Perspektiva "vynalezené tradice" hodnotí Vánoce jako komercí poskvrněný náboženský svátek, zatímco perspektiva "Vánoc coby svátku a rituálu" otevírá prostor pro vnímání vnitřních ambivalencí a převrácení "normálního" řádu věcí jako nedílné součásti každého rituálu. Vnitřní struktura a dynamika Vánoc spočívá v napětí mezi několika komplementárními kategoriemi, na něž lze vnitřní strukturu Vánoc dekomponovat (duchovní - materiální, soukromé - veřejné, lokální - globální). První dvojicí těchto kategorií, jimiž jsme se právě zabývali, je napětí mezi soukromým a veřejným. Vánoce jsou konstruovány jako rodinný svátek soustředěný na děti a trávený v intimitě domova. Bylo by však chybou chápat je takto izolovaně - jako oslavu a obnovu rodiny a přátelství. Spíše je třeba je vnímat v širším socioekonomickém kontextu, protože rodina a přátelství jsou obklopeny "vnějším" světem. Vánoce jsou totiž zároveň nepřehlédnutelnou součástí veřejného prostoru, masových médií, zábavního průmyslu, ale např. i politického diskurzu.
(*17) Manning, F.E.: op. cit. (*18) "Tribuny jsou stále vyšší a amplióny stále hlasitější. Táborový oheň, kolem něhož účastníci oslavných ceremonií vždy provozovali své rituální tance, byl nahrazen velkolepějším ohňostrojem" (Keller, J.: op.cit., s. 76n). (*19) "V období svátků se v milionech izolovaných rodin a kroužků přátel odehrává tentýž ceremoniál sváteční pohody. Nikdo při něm nemyslí na společnost, snaží se naopak vší silou zapomenout na povinnosti, které ho čekají, jakmile se zase bude muset zapojit do nekonečně nudného procesu společenské reprodukce. V době svátků lidé v soukromí osvěžují svůj vlastní mikrosvět a ignorují veřejnost, společnost, řád i pokrok" (Keller. J: op. cit., s. 84n). (*20) Tento zvyk se do Evropy dostal z Ameriky, kde se vánoční strom osvětlený elektrickými žárovkami poprvé objevil v roce 1912 na Madison Square v New Yorku. V Evropě byl první veřejný vánoční strom postaven v roce 1924 ve Výmaru. O rozšíření tohoto zvyku v Čechách - stavět v ulicích a na náměstích velké vánoční "stromy republiky" se zasloužil spisovatel a novinář Rudolf Těsnohlídek (1882-1926), který se s dobročinnými vánočními stromy seznámil ve Skandinávii. Zdobily je barevné žárovky, pod nimi pak byly umístěny pokladničky na milodary pro chudé. První takový "strom republiky" u nás bylo možné spatřit roku 1925 v Plzni. V roce 1982 papež Jan Pavel II. inicioval zvyk stavět na Svatopetrském náměstí vánoční strom, dovezený ze zemí západní, střední či východní Evropy. V roce 1999 se této pocty dostalo i jednomu smrku z moravských Beskyd (Vavřinová, V.: op.cit. s. 117n). (*21) Perry, J. B.: Merry Christmas!: Celebrating America´s Greatest Holiday. Journal of Social History 2000, 36(1). (*22) Tamtéž (*23) Zápotocký, A.: Předvánoční projev z roku 1952. [Online]. Dostupné: http://www.britske-listy.cz/2002/12/18/art12302.html (převzato 20.1.2005). (*24) Lofgren, O.: The Great Christmas Quarrel and Other Swedish Traditions. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press 1993, s. 231. (*25) "Původ každoročního pečení vánočního cukroví je třeba hledat v dávné předkřesťanské minulosti a oslavách zimního slunovratu, který byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, kdy je potřeba dům a rodinu chránit pomocí magických úkonů před silami temnoty. S tím byla spojena řada obyčejů a příprava "ochranných" pokrmů a obřadního pečiva, které se zavěšovalo nad stání dobytka, na ovocné stromy v sadu a vchodové dveře do světnic" (Vavřinová, V.: op. cit. , s.255). (*26) Mintz, S. - Du Bois, C.: The Anthropology of food and eating. Annual Review of Antropology 2002, 31. (*27) Carrier, J.: op. cit. , s. 62. (*28) Searle-Chatterjee, M.: op. cit, s. 277. (*29) Bloch, M.: Almost eating the ancestors. Man (n.s.) 1985, 20. (*30) Mintz, S - Du Bois, C.: op. cit. (*31) Caplow, T.: Rule Enforcement without Visible Means: Christmas Gift Giving in Middletown. American Journal of Sociology 1984, 89(6). Searle-Chatterje v této souvislosti popisuje dva různé vzory rozdávání dárků: 1) Vzor deferred gratification (odloženého uspokojení), kdy jednotliví členové rodiny umístí své dárky pod ozdobený vánoční stromek (nejčastěji v obývacím pokoji) a ty jsou poté rituálně rozdělovány buď hlavou rodiny, či jejím nejmladším členem, čímž se obrací běžný mocenský vztah. 2) Vzor child-centered (zaměřený na děti ), kdy každý člen rodiny rozbaluje dárky individuálně ve své posteli (především děti), čímž se na pozdější rituální rozdělování nečeká a dárky mezi dospělými se předávají individuálně bez zvláštního rituálu. V obou případech se však jedná o jakousi "lekci morálky", neboť důraz je kladen na sebekontrolu a reciprocitu. Je tak podporován sklon k obdarování, a to prožitkem štědrosti a emocionálním ztotožněním s lidmi, kteří dávají druhým (Searle-Chatterje, M.: op.cit. , s.184-186). (*32) Lofgren, O.: op. cit, s. 232. (*33) Prošková, D.: Tajná vánoční šifra. Apetit 2004, 12. I. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? III. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? Diskuze ke článku |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
