FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál? (I.)

Články

19/03/2006 • Vánoce jako vynalezená tradice

či ambivalentní rituál? ... (I. část)


autorky Eva Jirková a Marta Ulrychová

Vánoce jsou nepochybně na první pohled plné paradoxů. Na jedné straně v sobě skrývají pokorné očekávání příchodu Spasitele, na straně druhé však představují „nebiblickou nákupní apokalypsu“. Slavnostní atmosféra adventních koncertů kontrastuje s hlučným a nepřetržitým proudem vánočních koled v hypermarketech a rozhlasových stanicích, nadšení z bohaté štědrovečerní večeře s bolestmi žaludku a strachem z několika „vánočních kil“ navíc, rodinná pohoda s hádkami a rozchody. Jeden z paradoxů se dokonce skrývá v samotném duchovním poselství Vánoc, které jsou oslavou narození Spasitele, jímž se má stát malý Ježíšek v jesličkách, slabý a bezmocný. Tímto sdělením se ruší jasná hranice mezi chudobou a bohatstvím, mocí a slabostí. Zásadním paradoxem Vánoc je však skutečnost, že se v současné době jedná o největší náboženský, ale zároveň i komerční svátek. O vánočních svátcích jsou mnohými uctívány „přinejmenším čtyři ze sedmi smrtelných hříchů, jimž křesťanství kdysi spílalo, a sice lakomství, obžerství, chtíč a závist“.(*1)

Záleží ovšem na tom, jakou perspektivu přijmeme a jak tento paradox budeme vnímat. Zda jako důsledek materialismu a komerce, jež znesvěcují původní a posvátnou myšlenku Vánoc, nebo jako nevyhnutelnou součást jakéhokoli svátku a rituálu, který v sobě vždy zahrnuje jisté ambivalence. Jinými slovy se nabízí možnost, zda budeme Vánoce interpretovat jako „vynalezenou tradici“, či jako ambivalentní rituál.

Vynalezená tradice

Vánoce bývají často interpretovány jako „vynalezená tradice“ (invented tradition)(*2) , a to hned ze dvou důvodů. Za prvé v Bibli nenajdeme žádnou zmínku o přesném datu Ježíšova narození, natož pobídku k jeho oslavě. Vánoce jsou tedy relativně mladým svátkem, který se však nezrodil ex nihilo. Pohanský, tedy předkřesťanský původ Vánoc je dnes již všeobecně přijímanou skutečností. Za „předchůdce“ Vánoc jsou uznávány některé starořímské svátky, spojené s oslavami zimního slunovratu a nového roku, jež se s Vánocemi časově shodují.(*3)

Od 4. století se oslava Vánoc šířila po celém křesťanském světě. K již ustanovenému svátku se přidal nový prvek – obraz Svaté rodiny v jesličkách, která má být opěvována a uctívána. Navzdory této „vážné“ rovině – důrazu na rodinu a její soukromí – byly Vánoce ve středověku především veřejným svátkem a v rámci lidové kultury nepostrádaly karnevalové rysy.(*4) Vánoce lze tedy chápat jako synkretický svátek, který v sobě spojuje jednak různé náboženské kulty, jednak prvky lidové, trpěné oficiálním náboženstvím.(*5)

Druhým důvodem, proč na Vánoce pohlížíme jako na „vynalezenou tradici“, jsou tzv. „zakázané Vánoce“, vzniklé v puritánském anglosaském světě v průběhu 17. a 18. století a posléze obnovené ve století následujícím. Nahlíženo z této perspektivy je vznik moderních Vánoc dáván do souvislostí se vznikem a šířením industriálního kapitalismu druhé poloviny 19. století, kdy došlo k oddělení zaměstnání a domova.(*6) Aby mohly tyto dva póly společnosti koexistovat a vzájemně se nevylučovat, byly tzv. „znovu vynalezené“ Vánoce coby rodinný svátek založeny mimo jiné i na vzájemné výměně darů v rámci rodiny. Ta sice potvrzovala a posilovala rodinné vztahy, nákupem vánočních dárků však zároveň podporovala růst ekonomiky. Vánoční obdarovávání se tak stalo v jistém smyslu kontroverzní součástí svátku. Mnohdy bylo vnímáno jako materialistické znesvěcení „svatého dne“, růst vánoční komerce to však nijak nezastavilo.

Z tohoto úhlu pohledu jsou tedy Vánoce vnímány poněkud „černobíle“, a sice jako svátek, který prošel zásadní transformací - z původně náboženského a privátního svátku se z Vánoc staly sekularizované orgie masového konzumu.(*7)


Vánoce jako svátek a rituál

Vedle perspektivy „vynalezené tradice“ lze na Vánoce pohlížet jako na rituál. Vánoce však nejsou pouze rituálem jediným, ale jedná se o „vánoční svátky“ neboli celé delší sváteční období (angl.season či seasonal holidays), zahrnující řadu rituálů a rituálního chování. Jinými slovy - jedná se o „velkou“ slavnost sestávající se z „malých“ rituálů. Jako „velká“ se jeví ve smyslu časové délky i prostorového vymezení („všudypřítomnosti Vánoc“), jako „malá“ ve smyslu jednotlivých, ale každoročně se opakujících činností, pečením cukroví počínaje a rozbalováním dárků konče. „Jedná se o rituál v tom smyslu, že sestává z obecně sdílených a předpověditelných postupů, je to čas zesílených emocí, zaměřený na kulturně předepsané aktivity, jež idealizují a posvěcují klíčové sociální instituce, třígenerační rodinu a její sociální sítě“.(*8)

Pro interpretaci Vánoc jsou klíčové dvě výrazné vlastnosti rituálu – inverze a ambivalence. V tomto smyslu jsou i vánoční svátky plny rozporů a paradoxů.(*9) Daniel Miller interpretuje Vánoce jako twin-peaked holiday (svátek o dvou koncích), jenž v sobě zahrnuje dva protikladné elementy – odstředivý, neboli karnevalový (soustředěný na veřejnost) a dostředivý, neboli vážný (soustředěný na rodinu).(*10) Vnitřní struktura a dynamika Vánoc spočívá v napětí mezi těmito komplementárními kategoriemi. Na jejich základě lze vnitřní strukturu Vánoc rozložit na protiklady mezi duchovním a materiálním, soukromým a veřejným, lokálním a globálním.

Základní ambivalence, která se v souvislosti se současnou podobou a významem Vánoc zdá být nejvýraznější, je součinnost idealizace rodiny na straně jedné a materialismu a konzumu na straně druhé.(*11) Vánoce totiž neodkazují pouze na křesťanskou „radostnou zvěst“ o narození Spasitele, ale zůstávají oslavou rodiny, a to rodiny obecně, nikoliv pouze oné „svaté“. Vedle tohoto ideového aspektu je proto neméně důležitá analýza materiální kultury a konzumu, jež jsou s Vánocemi spojeny. Zde jsou hlavními vánočními tématy dárky, rituál vánočního nakupování a obdarovávání včetně „sváteční dobročinnosti“, vánoční konzum a rezistence vůči němu.

Interpretační rámec, který jsme pro popis struktury vánočních svátků zvolili, je vlastně reakcí na příliš jednostranný a zjednodušující „moderní manicheismus“, podle nějž posvátnou myšlenku Vánoc znesvěcuje rostoucí konzum a spotřeba. Náboženská a materiální dimenze Vánoc se totiž vzájemně nepopírají, nýbrž prolínají a doplňují.

Vánoční inverze

Pojmem „vánoční inverze“ máme na mysli skutečnost, že Vánoce jsou v mnoha ohledech svátkem převracejícím „normální“ řád věcí a událostí. Stává se tak specifickým typem prostoru, času a způsobu jednání.(*12) Jako svátek, v současnosti zaměřený především na děti, jsou Vánoce z obou stran ohraničeny rituály založenými na agresivních, sexuálních, tj. „dospělých“ tématech, jako jsou předvánoční firemní večírky na straně jedné a Silvestr na straně druhé. V tomto smyslu bychom Vánoce mohli charakterizovat jako určité „mezidobí“ – zvláštní čas oddělený od zbytku roku, kdy si většina zúčastněných bere dovolenou z práce a děti mají školní prázdniny. Vánoce tak umožňují (či dokonce vyžadují) vystoupit z každodenní rutiny a užívat si jídla, pití a odpočinku.

James Carrier k tomu připomíná, že Vánoce nepřitahovaly pozornost samy o sobě, ale že to je již samotná konstrukce tohoto svátku coby oslavy rodinných vztahů, lišící se od vztahů s vnějším světem.(*13) Podle Adama Kupera je to však právě jejich „jinakost“, jež je činí přitažlivými: „Vánoce by neměly být považovány za přímočarou oslavu „rodiny“, ale spíš za vytváření posvátného času, který ohraničuje a převrací jistá každodenní pravidla“.(*14)

Stalo se jistým pravidlem Vánoc nenarušovat tento rodinný a intimní svátek každodenními světskými starostmi. Ty jsou přenechávány až na oslavu Nového roku v podobě novoročních předsevzetí, týkajících se převážně každodenního života, či prezidentských projevů, které se (alespoň v České republice) již tradičně vysílají až na Nový rok. Vánoce jsou naopak časem hojnosti, štědrosti a dobré vůle, což se projevuje např. i v podobě prezidentských amnestií.

Přestože současné Vánoce v sobě nesou mnohé karnevalové prvky – ať již v podobě nákupní horečky, či hojnosti jídla a alkoholu,(*15) používáme pro ně sousloví „svátky klidu a míru“, kdy přejeme „pokoj všem lidem dobré vůle“. Jedinečným důkazem této konstrukce Vánoc jako „svátků klidu a míru“ je první Štědrý večer v období první světové války. Na Štědrý den roku 1914 se na západní frontě přestalo bojovat. Němečtí a angličtí vojáci tehdy společně zpívali vánoční koledy a vyměňovali si dárky. Podobně jako vojáci během prvního válečného Štědrého dne roku 1914, tak i čeští poslanci před Vánocemi 2004 symbolicky „složili zbraně“. S odkazem na nadcházející vánoční svátky se rozhodli odložit projednání zákona o registrovaném partnerství až na období po Novém roce. O to se přičinili sami homosexuálové, jejichž zástupci se domnívali, že adventní doba snižuje šance na jeho přijetí. Nechtěli tedy debatou o registrovaném partnerství „jitřit atmosféru“. Jak napsaly Lidové noviny, jedna z autorek předlohy nového zákona, Táňa Fischerová, si podle svých slov nechtěla proti sobě obrátit ani část veřejnosti, která "svatbám homosexuálů" nepřála.(*16)

Poznámky:

(*1) Louden, J.: Experiments in Truth. Parabola 10, 1985.

(*2) Invented tradition je pojem převzatý od Erica Hobsbawma (1983). Je jím označován zvyk relativně nedávného původu, jenž byl záměrně zkonstruován jako připomínka starodávné tradice.

(*3) Miller, D.: The Theory of Christmas. In Miller, D. (ed.) Unwrapping Christmas,. Oxford: Clarendon Press, 1993, s. 3-37; Mc Greevy, P: Place in the American Cristmas. Geographical Review 80, 1990; Frolec, V. (ed): Vánoce v české kultuře. Praha: Vyšehrad 1988; Vavřinová, V.: Malá encyklopedie Vánoc. Praha: Libri 2000.

(*4) Bachtin, M.: François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance. Praha: Odeon 1975.

(*5) Miller, D.: The Theory of Christmas. In Miller, D. (ed.) Unwrapping Christmas,. Oxford: Clarendon Press, 1993, s. 3-37.

(*6) Barnett, J.: The American Christmas: A study of National Culture. New York: Macmillan 1954; Golby, J. – Purdue, A.: The Making of the Modern Christmas. London: Batsford 1986.

(*7) Nissenbaum, S.: The Battle for Christmas: A social and cultural history of Christmas that shows how it was transformed from an unruly carnival season into the quientessential American Family holiday. New York: Alfred A. Knopf 1997.

(*8) Searle-Chatterjee, M.: Christmas Cards and the Construction of Social Relations in Britain Today. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press 1993, s. 182.

(*9) O rituálu se nejčastěji hovoří a píše v souvislosti s náboženstvím, resp. posvátnem, přičemž rozlišování posvátného a světského je podstatné pro celé lidské uspořádání světa a orientaci v něm. Posvátné stojí v opozici vůči profánnímu, od čehož se odvozuje jedna z důležitých vlastností rituálu, jíž je inverze neboli převracení každodenního řádu věcí. Mezi posvátným a profánním však neexistuje nepřekročitelná hranice, naopak je důležité vnímat je jako vzájemně provázané sféry. Od toho se odvíjí druhá z vlastností rituálu – vnitřní ambivalence. Frank E. Manning si také v rituálu všímá napětí mezi opětným potvrzením řádu a jeho svržením, přičemž používá opozici rituál – hra. „Hra převrací sociální řád a tíhne k nezřízenosti, zatímco rituál sociální řád potvrzuje a je usměrňovaný. Tyto dva způsoby se doplňují stejně tak, jako si odporují, a napětí mezi nimi oslavám dodává mnoho z jejich šťávy, zajímavosti a moci“. Manning, F.E.: Cosmos and Chaos: Celebration in the modern world. In Manning F.E. (ed.). Celebration of Society: Perspectives on contemporary cultural performance, Bowling Green, Ohio: Bowling Green State University Popular Press 1983, s.7.

(*10) Nedílnou součástí jeho vnitřní struktury a dynamiky je totiž dualismus a napětí mezi Vánocemi a Novým rokem, resp. mezi Vánocemi a karnevalem (Miller, D.: op. cit.). A jak doplňuje Adam Kuper, předvečer Nového roku (Silvestr) je v jistém ohledu převrácením Štědrého večera – zatímco na Štědrý den se schází rodina a přejídá se, na Silvestra se scházejí přátelé a opíjejí se alkoholem. Štědrý večer je většinou (ideálně) poklidnou záležitostí, (mnohé rodiny navštěvují půlnoční mši), silvestrovská půlnoc je plná jásotu, křiku a hlučné pyrotechniky. „Laskavý a obtloustlý Father Christmas zápasí se zlověstným a vychrtlým Father Time (Otcem Časem) a jeho kosou a malý Kristus je v protikladu k lidskému děťátku v plenkách, které představuje sekulární Nový rok“ (Kuper, A.: The English Christmas and the Family: Time out and Alternative Realities. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press 1993, s. 166).

(*11) Miller, D.: The Theory of Christmas. In Miller, D. (ed.) Unwrapping Christmas,. Oxford: Clarendon Press, 1993, s. 3-37; Carrier, J.: The Rituals of Christmas Giving. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press 1993, s. 55-74.

(*12) Právě tato „inverze každodennosti“ totiž přispívá (alespoň v minulosti přispívala) k obnově opotřebovaného sociálního řádu – „funkcí svátku je tedy regenerovat svět lidí, obnovit síly společnosti, oživit její původní vitalitu (…) čím větší bude šílenství v době svátků, tím větší síla, hojnost a prosperita bude zajištěna pro společnost do budoucna“ (Keller, J.: Nedomyšlená společnost. Brno: Doplněk1995, s.73n).

(*13) Carrier, J: op. ct. S. 68n.

(*14) Kuper, A.: The English Christmas and the Family: Time out and Alternative Realities. In Miller, D. (ed.). Unwrapping Christmas. Oxford: Clarendon Press 1993, s.167.

(*15) Ve Skandinávii je dokonce pití alkoholu během Vánoc mezi mladými lidmi jakýmsi „iniciačním obřadem“ vstupu do světa dospělých (Sande, A.: Intoxication and rite of passage to adulthood in Norway. Contemporary Drug Problems 29, 2002).

(*16) Dolanský, L.: Gayové stáhli projednávání “svého” zákona, bojí se nálady při adventu. Lidové noviny 15.12. 2004.


II. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál?

III. část článku Vánoce jako vynalezená tradice či ambivalentní rituál?





Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 27/04/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS