FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Plný život Jiřího Jilíka

Články

16/11/2005 • Plný život Jiřího Jilíka
zaslal Jaroslav Kovařík

Jsou setkání s lidmi, která vnímáme letmo, bez zaujetí. Pak jsou setkání s lidmi, při nichž se zastavíme, zbystříme zrak, mysl a vnímáme s lačností každé jejich slovo, myšlenku, i člověka samého. Cítíme se v jejich blízkosti příjemně, protože nás obohacují, činí náš život zajímavějším, poetičtějším, dokáží nás povznést k životnímu nadhledu a vidět věci, které bychom jinak sami neviděli. Jedním z takových lidí je Jiří Jilík - učitel, publicista, spisovatel a folklorista z Kunovic, ze Slovácka. Píšu záměrně ze Slovácka, protože tento fenomén dnes nepatří jenom Kunovicím, kde vyrůstal, ani jenom Uherskému Hradišti, kde tráví dny, měsíce a roky za redakčním stolem. Jiří dnes patří celému Slovácku. Znají ho lidé z Poštorné, Břeclavi, Vrbice, Kobylí, Vracova, Kyjova, Strážnice, Vlčnova, Hluku, Březové, Uherského Brodu, Kudlovic, Starého Hrozenkova, a já nevím odkud ještě. Všude tam má své přátele.

Dr. Jiří Jilík se narodil se 16.11.1945 v Praze, odkud se však rodina v jeho šesti letech odstěhovala do otcova rodiště, do Kunovic. Jeho mládí a dospívání silně ovlivnila skutečnost, že se narodil v rodině regionálního spisovatele Fanka Jilíka (1914–1994), který profesí umělecký knihvazač byl známý především jako autor románů a povídek ze slováckého venkova. Jiří vystudoval brněnskou pedagogickou fakultu a postgraduálně muzeologii na fakultě filozofické.

Velký význam v jeho životě sehrál pobyt ve Vlčnově, kde celá 70.léta působil jako učitel na místní základní devítileté škole. V roce 1971 se stal předsedou místní Osvětové besedy, která byla pořadatelem jízdy králů. S malým kolektivem stejně cítících a myslících přátel začal budovat jízdu králů jako festival. Na počátku 70.let stál u zrodu Vlčnovjanu, založil dětský soubor Šohajek, psal a režíroval pořady pro vlčnovské slavnosti. Co ale bylo pro jeho osobní vývoj nejdůležitější, ve Vlčnově měl možnost poznat lidový život v jakémsi mikrosvětě. Jako učitel se hodně stýkal s lidmi, byl zván do rodin, do búd na víno, na zabijačky, do hospody, měl možnost pracovat s mladými lidmi, zaznamenávat písničky a lidová vyprávění, sbíral pověsti. To vše bylo jakési vertikální poznávání Slovácka – v jedné dědině deset let a do hloubky. Učitelování ve Vlčnově pro Jiřího Jilíka skončilo v roce 1979. V témže roce se ujal vedení redakce okresních novin Slovácká jiskra. I zde okamžitě zanechával svou stopu. Noviny se pod jeho vedením staly v období novinářské nesvobody čtivým médiem. Jeho sloupky, fejetony, obrázky z regionu a povídky si našly na Uherskohradišťsku, Uherskobrodsku své čtenáře a mají je díky jemu dodnes. Již od začátku osmdesátých let byl Jilík společně se svým otcem Fankem Jilíkem členem redakční rady časopisu Malovaný kraj. Jeho životní prostor se tak rozšiřoval na celé Slovácko. „Je to nádherný kraj. Jistě jsou na pohled pěknější krajiny, ale Slovácko má duši. Ta duše každým okamžikem promlouvá lidovou písní. Navíc – Slovácko si uvědomuje kontinuitu, a prostřednictvím rituálů a zvyků si ji neustále připomíná a vyjevuje ji i okolí. Člověk by neměl zpřetrhat předivo, které jej poutá s předchozími generacemi. Proto miluji Slovácko, neboť je to hodnověrný kraj,“ říká se zaujetím.


V letech 1985–1990 působil Jiří Jilík jako šéfdramaturg Filmového studia v Gottwaldově. V roce 1990 se významnou měrou zasloužil o záchranu časopisu Malovaný kraj v Břeclavi. Časopis se nakonec díky shodě okolností stal příčinou vzniku tiskárny Moraviapress v Břeclavi, která je jeho vydavatelem a mecenášem doposud. Když jsem tenkrát Jiřímu vedení nakladatelství a řízení Malovaného kraje nabídl, neváhal. Strávili jsme spolu v Břeclavi několik krásných let. V době svého působení na jihu Slovácka měl Jiří Jilík možnost plně rozvinout svůj autorský talent a dále rozšířit své znalosti Slovácka. V této době vzniká řada jeho významných článků a rodí se i jeho další beletristické práce. Má možnost poznávat nová místa regionu, nové lidi. Všechno vnímá plnými doušky. Pod jeho vedením zaznamenává časopis Malovaný kraj další obsahový rozvoj. Také nakladatelství Moraviapress vydává řadu děl regionálních autorů. V polovině 90.let se Jiří Jilík vrací do Uherského Hradiště, kde působí ve funkci šéfredaktora Slováckých novin dodnes.

Za třicet pět let plodného života napsal a vydal Jiří Jilík řadu knih, jmenujme alespoň knihy pro děti Povídání z kolovrátku, Pět statečných, Dobrodružství v klášteře velehradském či Vlčnovské vyprávěnky. Jako publicista napsal stovky článků – jen v knihovně B.B.Buchlovana v Uh. Hradišti jich mají bibliograficky zaznamenáno více než osm set. V roce 2003 Jiří Jilík obdržel prestižní novinářskou cenu v soutěži Média na pomoc památkám. Z jeho poslední tvorby je třeba jmenovat knihu Rebelové proti všednosti, v níž souborně uveřejnil některé ze svých publikovaných obrázků ze Slovácka, a knížku Žítkovské bohyně, která letos hned po svém vydání zaznamenala velký čtenářský ohlas. Prosadil se i jako scénárista filmů hraných (Pětka s hvězdičkou, Poklad rytíře Miloty, televizní inscenace Jízda králů), animovaných (Jak si Jakub naposledy vystřelil, Permoník z kremnickej bane), či televizních dokumentů (Maršov). V kabelové televizi MIK moderuje vlastní pořad Slovácká knihovnička, v němž představuje regionální knižní produkci. Je obdivuhodné, co všechno Jiří dokáže stihnout.

Jiří oslavuje šedesátku, a čím je starší, tím jsou i jeho plány smělejší. Kdo Jiřího Jilíka dobře zná, ví, že je celou svou duší nezměrným životním optimistou, a tento optimismus šíří zcela přirozeně kolem sebe. Vždy se snaží otvírat nám oči, a vidět více, jako třeba ve své reportáži z Horňácka, kterou publikoval v knize Rebelové proti všednosti. „Můj potlesk v tuto chvíli patří nejen Mičkům, ale i Miškeríkům, Šáchům, Hrbáčům, Kučerům, Trnům, Peškům a všem dalším, které ani neznám, a skláním se před nimi v hluboké úctě. Neboť právě v těchto rodinách si nejdéle ze všech zachovali schopnost přetvářet všední a tvrdou realitu života do závratně krásných metafor, do básnivých vizí. Onu schopnost si podrželi právě proto, že neopustili svoje kořeny.“ Když letos 3.září Jiří Jilík „zapaloval“ v selském dvoře u Strmenských v Kudlovicích pořadem Zpívání s těmi, co mám rád svoje šedesátiny, znovu jsem si uvědomil, jak velký je jeho lidský záběr. Sjelo se nás hodně ze všech končin Slovácka, i odjinud. Pro všechny z nás je Jirka kamarádem, všechny nás oslovuje a ovlivňuje svou silou své osobností, svými myšlenkami. A jak jej vnímali někteří z hostů? Publicista, fotograf a folklorista Miroslav Potyka: „Jiří Jilík je člověk renesanční, pokud pod tímto atributem rozumíme hluboký vztah k řadě (v jeho případě především kulturních) fenoménů a také nepovrchní vědomosti. U Jiřího je to především folklorní tradice se vším všudy, ale také výtvarné umění, literatura, divadlo, film atd. Ve všech těchto oblastech se orientuje a co je asi nejdůležitější, dokáže si získat přátelství mnoha osob a osobností, které onu krásu kolem nás vytvářejí. Proto o nich pak může zasvěceně psát, proto může šéfovat novinám, vést nakladatelství nebo Filmové studio. Všechna zaměstnání se mu stála koníčkem, dokonce i původní učitelování ve Vlčnově se mu líbilo a možná právě tam se rodil bytostný vztah k lidové kultuře. Prožil jsem s Jiřím (i díky jeho organizačním schopnostem) mnohé a vždycky mi bylo dobře. Že u toho většinou nechyběla sklenka dobrého vína, muzika a zpěv, to je celkem pochopitelné. Ale i pracovní setkání byla vždy příjemná a plodná. Těším se, že tomu tak bude i nadále...“

Ve výčtu jeho kamarádů samozřejmě nemůže chybět Bretonec Miško Eveno, který Jiřímu neopakovatelně ilustruje jeho knihy. Na otázku, za co Jiřímu Jilíkovi vděčí, Miško odpověděl: „To, že jsem potkal Jiřího, bylo pro mě velkým štěstím. Je to dobrý kumpán. Jemu vděčím za to, že jsem poznal Slovácko, zamiloval si tento kraj, jeho lidi, zvyky a písně.“

Těším se, a určitě nejenom já, že Jiří Jilík bude sílit jako strom i po šedesátce. My všichni, kteří máme to štěstí, být jeho kamarády, mu přejme, nechť jsou jeho oči dál jasnozřivé a srdce velké, nechť mu inspirace neskrblí a múza dál pouští žilou. Tam pod Chřiby, na jeho chatce na Trnávkách v Buchlovicích uprostřed jabloňového sadu, ho nebudeme rušit. On nás určitě vyruší sám, kdekoli na Slovácku, při svých výpravách za lidmi, jejich tradicemi, s lidovou písní na rtech. Jako vždycky předtím zbystřeme zrak a mysl. Bude to určitě stát za to.


FOTO:
1. Jiří Jilík
2. Jiří Jilík se svým přítelem bretoňským malířem Moarchem Evenem na jízdě králů ve Vlčnově v roce 2003. Foto Miroslav Potyka




Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 27/04/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS