|
|
 |
FolklorWeb.cz | Články | Naslouchejme krajinám
Články
| 15/11/2005 • |
Naslouchejme krajinám |
| zaslal Jiří Jilík |
V sobotu 19. listopadu bude v Uherském Brodě koncert. Budou zpívat folklorní legendy. Musím říci, že to označení legenda mně sedí spíše k těm, kteří už tu nejsou, než k těm živým. Člověk se stává legendou ve chvíli, kdy už není, ale my ho chceme mít stále mezi sebou. Vyprávíme o něm, vzpomínáme na něho, jakoby se jen na chvíli vzdálil a měl se opět objevit a štrngnout si s námi pohárkem vína. Legendou jsou Jarin Staněk a (už i) Luboš Svatoš. Ti dva navždycky zůstanou symbolem jedné epochy Hradišťanu. Aby jim nechyběl klarinet, pozvou si Mirka Horsáka z Burčáků a spustí Na popovském poli dvanáct rozmarýnů... A v tu chvíli kolébavým krokem přijde k pomyslnému mikrofonu Tonda Čevela, rozpačitě se usměje, jakoby se omlouval, že nechce rušit - a začne zpívat... Oni jsou legendami, protože jsme jim nedovolili odejít.
Ti, co budou v sobotu zpívat v uherskobrodském Domě kultury legendami nejsou. Na štěstí. Jsou ještě pořád s námi, živí, z masa a kostí. Luboš Málek není legenda. Je to náš starosta. Tedy nás, asi tří set členů Klubu Štěpánů, což je výlučně spolek mužů - zpěváků, muzikantů, folkloristů. Zítra odpoledne (16.11.) zasedá náš výbor a Luboš mu předsedá. Těší ho rozdělovat úkoly. A já se těším, že mohu hodinu dvě strávit s člověkem, který když vezme housle, charakteristicky vypučí břuch a zazpívá "Kdo to na mňa žaluje, kdo to na mňa svědčí, že jsem zabil jeleňa v korytňanskéj seči...," cosi zvláštního do mě vstoupí, neboť naslouchaje Lubošovi, naslouchám krajině kolem Uherského Brodu smutně krásný příběh, který se kdysi dávno v tom kraji stal. Ta krajina si Luboše vybrala, aby jeho ústy promluvila lidskou řečí. Podobně si vybralo hanácké Slovácko, krajina od Čejkovic po Krumvíř, strýca Kováříka z Kobylí. "Už odbila jedna, už odbila druhá, eště se syneček po dědině túlá. Túlá sa on túlá, nemože trefiti, nechce mu galánka dveří otevříti..." zpívá písničku, kterou si vyzpěvoval Jan Herben, když se rozhlížel od větřáků do "kraje beze stínu".
Krajina bude ten večer v bordském kulturáku promlouvat i ústy Vlasty Grycové, Julinky Kučerové-Severinové, Jožky Severina, Miro Dudíka a dalších zpěváků i sborů. Nemylme se. Takový koncert není jen o zpěvácích, ten je právě o zemi, která ještě, přes všechna zklamání, chce věřit v člověka dobrého, poctivého. A proto ne každého nechá za sebe promluvit písní; pečlivě vybírá, jaký je to člověk, a jestli si takovou důvěru zaslouží.
Ptal jsem se strýca Kovaříka, jestli ho v době, kdy byl žádaným zpěvákem BROLNU, nenapadlo dát se na profesionální dráhu."To víš, že mě kolikrát lákalo být zpěvákem a s cimbálovú muzikú jezdit po hodech a slavnosťách. Nekeří to dokázali. Ale já su člověk spjatej s domem, zemí i vinohradem. Já bych zapomněl zpívat kdybych se nemohl projít zahradú a vinohradem, dybych nemohl pohladit psíka na dvoře a v zahradě uslyšet bzukot včel."
Takovým lidem krajina věří. I proto se jednou stanou legendou. Zatím jí ještě nejsou. Ještě můžeme naslouchat jejich zpěvu a hledat svýma očima oči jejich. A společně naslouchat tomu, co vypráví země, ve které žijeme. Pokusme se nejen naslouchat, ale i porozumět. Vždyť její náruč bude velice záhy tou poslední, která každého z nás obejme.
FOTO:
1. Jaroslav Kovařík
2. Luboš Málek
3. Vlasta Grycová
Diskuze ke článku
Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!
Číst vše Přidat názor
poslední aktualizace:
28/07/2006
|
|
|
