|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
K blížícímu se jubileu přejeme národopisným "trojčatům" z Velké pevné zdraví, veselou mysl, folklorní elán a občas i trochu dobrého červeného vína či slivovice. Ochránkyně horňáckého kroje Jitka Garšicová-Zemanová Jitka, dcera Leoše Zemana, neteř Vlasty Zemanové a vnučka sběratele lidových písní Martina Zemana se narodila 13.10.1945 ve Velké nad Veličkou. Po základní škole studovala gymnázium ve Strážnici a pak necelé tři roky na FF UJEP v Brně. Působila také jako metodička na OKS v Hodoníně, dlouhá léta jako redaktorka vlastivědného časopisu Malovaný kraj v Břeclavi, kde využívala svých znalostí, které získala během studia folkloristiky na FF v Brně. Po nuceném odchodu z redakce pracovala v sedmdesátých letech též na MNV Velká a řadě jiných míst. Nyní je v invalidním důchodu. Paní Jitka jako ochránkyně horňáckého kroje vždy důsledně dbá na správnost každé součásti lidového oděvu a její použitelnost k různým událostem a příležitostem, jako jsou kupř. Velikonoce, Boží tělo, pohřeb, svatba, křest apod. Proto se také žádný krojovaný průvod Horňáckých slavností neobešel bez Jitky Zemanové a jejich stabilních spolupracovnic. Jitka má stále přehled, kdo a jakou krojovou vzácnost vlastní. A ta se potom musí v průvodu pokaždé objevit. Touto svou činností pomáhá i nadále udržovat horňácký kroj a tím i naplňuje odkaz vynikající vyšívačky, své tety, paní učitelky Vlasty Zemanové. Z tohoto důvodu také ženský velický sbor Jitky Garšicové, který se stal pěveckou ozdobou nejen Horňáckých slavností a příležitostných přehlídek, je vždy precizně oblečen. Sbor bývá dáván za vzor v upravenosti a použitelnosti různých krojových variant. Zkušená folkloristka se jako dlouholetá členka programové rady Horňáckých slavností také zasloužila o pořádání tradičních lidových jarmaků v době slavností. Jarmaky jsou vlastně jejím dítětem - a dá se říci, že hezkým a trvalým. Mimo tyto národopisné aktivity uplatňuje paní Jitka své znalosti a zkušenosti i jako autorka řady článků dotýkajících se tradiční lidové kultury Horňácka a historických památek Velké. Často se také podílela na mnohých rozhlasových a televizních nahrávkách, kupř. Slovácké svity, Zlaté jedličky či organizování nahrávek horňáckých hudců. V mládí se souborem rovněž reprezentovala Horňácko na řadě vystoupeních, dokonce i v cizině / NDR, Jugoslávie /. Je na škodu, že její současný zdravotní stav omezuje folkloristické aktivity naší jubilantky. Písmák Antonín Mička
Jubilant od roku 1960 studoval na gymnáziu ve Strážnici, později na Pedagogické fakultě UJEP v Brně, kde v roce 1968 promoval. Po napsání disertační práce a vykonaném rigorózu získal v roce 1980 doktorát z filozofie na téže brněnské univerzitě. V nejvýše položené vsi Horňácka - Nové Lhotě započal své kantorské působení v roce 1968. Podle něj to byly nejlepší a nejkrásnější roky v jeho pedagogické praxi, přestože svérázný novolhotský dialekt činil žákům zejména při diktátech v hodinách českého jazyka a literatury značné problémy. V této dědině také zapsal řadu krásných lhoťáckých pěsniček, ať již milostných, pracovních nebo "ščeglivých," které mu nazpívala tetička Šajdlerová. Jeho dalším působištěm se stala škola v Hroznové Lhotě. I na ní se snažil v hodinách češtiny a hudební výchovy podchytit u svých žáků zájem o národopisnou činnost. Té se však jako pedagog nejvíce věnoval na Nové Lhotě a pak v Louce, kde od roku 1978 až do dnešních dnů působí jako ředitel školy. Už na Nové Lhotě, když s dětmi připravoval pásmo k I. ročníku Mladého Horňácka, založil národopisný kroužek. Od té doby napsal mnoho scénářů a podle nich secvičil s žáky množství národopisných pořadů, se kterými se děti také prezentují už po třiatřicet let na dětském národopisném festivalu Mladé Horňácko ve Velké nad Veličkou a Lipově. Během své učitelské praxe vychoval celou řadu zpěváků. I základy hry na housle předal mnohým svým svěřencům. Za svou dosavadní pedagogickou, literární a osvětovou činnost mu bylo uděleno školskými orgány ocenění a čestné uznání. Ještě během studií působil od roku 1965 v Horňáckém krúžku ve Velké nad Veličkou. Svému /prvnímu/ folkloristickému koníčku, dá-li se to tak nazvat, se hlouběji věnuje od roku 1971 v národopisném souboru Velička. Tento soubor spolu s uměleckým vedoucím J.M.Kristem rovněž po šest let vedl. S Veličkou vystupoval na mnoha regionálních slavnostech /kupř. Strážnice, Myjava, Kyjov,Bánovce/, přehlídkách, soutěžích a příležitostných vystoupeních v Čechách, Moravě, Slovensku i cizině /Jugoslávie, Polsko, Německo, Belgie/. S cimbálovou muzikou Jarka Miškeříka se jako zpěvák zúčastňoval nahrávek v brněnském rozhlasovém studiu, se souborem Velička se divákům představil v televizních dokumentech a filmech jako kupř. Horňácké mládí, Slovácká svita, ...ani smrt nebere, anebo v 7.díle /Slovácko/ antologie Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska. V současnosti zpívá ve svém bydlišti s mužským sborem Malina z Kozojídek. Jako rozený Veličan občas ještě vystupuje i s mužským velickým sborem a členy staré Veličky na Horňáckých slavnostech. Od roku 1984 pracuje v programové radě Horňáckých slavností, kde se doposud jako autor podílel se svými spolupracovníky na čtyřech večerních pořadech /Na společnú notu, Z Velického kúta, Život s písní, Tak sme začínali/ a realizaci několika tématických výstav i vernisážích připravovaných k těmto slavnostem. Druhým koníčkem Antonína Mičky je psaní. Již pětatřicet let náš šedesátník spolupracuje jako dopisovatel Slovácka, Národopisných aktualit, Malovaného kraje, Slováckých novin, Rovnosti a jiných deníků. V těchto novinách a časopisech uveřejnil přes 160 kratších zpráv a obsáhlých článků, ve kterých čtenářům přibližuje jak zvykoslovný folklor /Živý betlém, Fašankové tradice, Horňácké slavnosti, Mikulášské maškary/, folkloristické osobnosti /Dušan Holý, Martin Zeman, Zdenka Jelínková, Slávek Jakubíček/, tak spisovatele /Rudolf Kynčl, Otakar Bystřina/, pedagogy /Josef Úlehla, Vladimír Klusák st., Národní mučedník biskup Gorazd, Luděk Mikáč, bratři Hudečkové/, výtvarné umělce /Karel Benedík, Karel Sup, Cyril Mandel, bratři Uprkové, Auguste Rodin/, zpěváky /Luboš Holý, Václav Harnoš, František Okénka/, muzikanty /Martin Hrbáč, Jaromír Miškeřík, Vítězslav Volavý, Antonín Pavlica, Jožka Pešek/, horňácký odboj /Odbojová činnost na Horňácku, Převaděčské skupiny na Horňácku, Osvobozování obcí Horňácka/, folkloristické události a výročí /Mladé Horňácko, Velička jubilující, První národopisná slavnost ve Velké, Stoleté výročí Horňácka/, historii kraje /Protireformace na Horňácku, Historie Louky, Rekatolizace na Velicku, Z historie česko-slovenské vzájemnosti/, otázky školství /Evangelické školství v Javorníku, Vzdělávání hrubovrbeckých evangelíků, Protestantské sbory a školy na Horňácku, Osobnost velkého Moravana, Vyšel z lidu Slovácka, Putování Jana Amose/. K výše uváděným rozsáhlým článkům se ještě řadí i množství nekrologů a jiných zajímavostí, které život přináší. Také svými recenzemi, úvahami i studiemi taktéž obohatil i často vydávané brožury k výročím škol /Velká nad Veličkou, Louka, Lipov/ nebo folklorních souborů /Velička, Mladé Horňácko/. Jako regionální spisovatel věnoval svému kraji knihu nazvanou Pěšinkami Horňácka, která zachycuje prosté zemědělce, železničáře, lesní dělníky a učitele v odbojovém hnutí. Dokument Vývoj školství na Horňácku podrobně popisuje vzdělávání v tomto kraji od doby husitské až do roku 1945. S kolektivem učitelů napsal knihu Školství v obci Louka a spolu s Michalem Škopíkem vydal knihu Louka - 950 let horňácké obce. Pan ředitel Mička se už těší na důchodový věk. Prý bude mít více času. Snad potom dopíše i rozepsané vlastivědné knihy s pracovním názvem Horňácké osobnosti, Co víme o školách na Horňácku a Velká nad Veličkou - středisko Horňácka. A tak přejeme našemu jubilantovi dobré zdraví, pohodu a životní optimismus, aby mohl svá rodinná, pracovní i literární předsevzetí s elánem jemu vlastním uskutečnit. Tanečník a zpěvák Jura Mička
Jiří Mička spolu s Františkem Okénkou, Martinem Zálešákem, Martinem Čambalem, Janem Pavlíkem, Jarošem Hrbáčem a dalšími zpěváky tvořil dlouhá léta kostru mužského sboru při HCM Martina Hrbáče. S tímto sborem uskutečnil řadu rozhlasových a televizních nahrávek. Jeho pěvecký projev je zachycen i na zvukových nosičích. Od roku 1971 až do roku 1989 byl členem souboru Velička, v letech 1979-1989 vytvářel spolu s MUDr. Petrem Jelínkem a Janem Kománkem st. vedoucí trio tohoto souboru. S Veličkou pak procestoval řadu států Evropy /Jugoslávii, Polsko, Anglii, Francii, Německo, Belgii, Rakousko, Itálii/, kde spolu s dalšími členy předváděl zvyky Horňácka. Nejen na pódiích se Jura Mička s celou Veličkou prezentoval divákům. Také televizní dokumenty a filmy jako Lidé z Podjavoriny, Slovácká svita, Horňácké mládí, ...ani smrt nebere, anebo VII. díl /Slovácko/ antologie Lidové tance z Čech, Moravy a Slezska zachytily taneční umění členů Veličky a našeho jubilanta. Ještě dnes patří strýc Jura mezi dobré tanečníky sedlácké, verbuňku, obzvláště pak nejpřednějšího horňáckého párového tance - starosvětská. O jeho tanečním umění spisovatel dr. Jiří Jilík v knize Rebelové proti všednosti píše: "...diváci jednu chvíli bouří potleskem a vzápětí strnou v němém vytržení. To když Jura Mička při starosvětské obřadným krokem, tak lehoučkým, tak plným vznětu, obkrouží svoji tanečnici, profesorku Zdenku Jelínkovou. Viděl jsem je takto tancovat sólo desetkrát či dvacetkrát a vždy jsem uchvácen..." I takový je šedesátník Jura Mička. FOTO: 1. Donedávna ještě vedla velický ženský sbor Jitka Garšicová-Zemanová (na snímku v první řadě druhá zleva) 2. I v mužském pěveckém sboru si nejednou spolu vedle sebe zazpívala bratrská dvojčata Antonín Mička (vpravo) a Jura Mička 3. Velkou folklorní oporou oslavenců Antonína a Jury Mičkových je jejich otec Jan Mička (86), který byl rovněž výtečným velickým tanečníkem a zpěvákem Diskuze ke článkuČlánek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první! |
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
|||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
