FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Odešel největší z Vlčnovjanů

Články

12/10/2005 • Odešel největší z Vlčnovjanů
zaslal Jiří Jilík

Náhle a nečekaně, byť v požehnaném věku 88 let, ale do poslední chvíle stále fyzicky a zejména duševně nesmírně vitální, zemřel 2. října největší Vlčnovjan 2. poloviny 20. století, muzeolog a národopisec, publicista, fotograf, kreslíř, vzdělaný a kultivovaný člověk, milovník slovácké písně a velký vlčnovský patriot PhDr. Josef Beneš, CSc. Zanechal po sobě úctyhodné dílo, jímž daleko překročil lokální horizont rodné obce, i když veřejnost na Slovácku ho vnímala právě ve vztahu k jeho aktivitám národopisným. Josef Beneš většinu svého života prožil v Praze a jako úředník Ministerstva kultury věnoval celoživotní úsilí budování jednotné sítě muzeí, jež je funkční podnes. Byl také jedním z průkopníků vysokoškolské výuky muzeologie, sám muzejnictví a teorii kulturního dědictví na českých i moravských univerzitách vyučoval, napsal desítky učebních textů, teoretických statí odborných studií, stovky populárních článků a úvah a dlouhou dobu zastupoval český stát v ICOM, světové muzeologické sekci při UNESCO. I při tak náročné práci, která mu sama o sobě vynesla mezinárodní vědecký věhlas, si vždy našel čas pro etnografii, obor, který miloval srdcem, a který mu navíc vytvářel spojnici mezi Prahou, kde žil a pracoval, a Vlčnovem a Uherským Brodem, kam se vždy rád vracel a kde se cítil doma. Josef Beneš budoval národopisné sbírky Muzea J. A. Komenského jako jeho první poválečný ředitel, patřil k zakladatelům souboru Olšava, organizoval národopisné slavnosti v Uherském Brodě, Starém Hrozenkově, v Luhačovicích, na Javořině i ve Strážnici. Vedle toho dokumentoval bohatý národopisný život ve své rodné obci. K jeho dokumentaci vlčnovského kroje a výšivek se budou vracet příští generace Vlčnovjanů jako k neocenitelnému dědictví, neboť v něm jsou obsaženy informace technologické, estetické, historické i filozofické, které se z povědomí současných generací již vytratily. Z obsáhlého Benešova díla připomeňme unikátní soubor fotografií a textů Rok ve Vlčnově 1945-46, vydaný v roce 2003 Společností Jízdy králů. Josef Beneš je také autorem rekonstrukce uherskobrodského kroje, ve kterém tancují Olšava i další brodské soubory, i kroje vlčnovského pro soubor Vlčnovjan. Že Benešovy národopisné vize mají oporu v hlubokých znalostech lidového života a kultury dokládá stálá národopisná expozice Slováckého muzea v Uherském Hradišti z počátku 70. let minulého století. I po čtyřech desetiletích od svého vzniku zestárla jen nepříliš – podnes je stále sdělná jak svou stránkou výtvarnou, tak obsahovou, nenese stopy ideologické předpojatosti, jež byla pro dobu jejího vzniku tak charakteristická, a mladého člověka, který jí dnes prochází, jistě nenapadne, že vznikla v době tak vzdálené.

Do vysokého věku stále vitální dr. Josef Beneš rád navštěvoval Vlčnov v době jízdy králů a slavností. Rád hovořil k lidem a uměl to výtečně; byl moudrý a vtipný v pořadech Vitajte ve Vlčnově, pomáhal slovem řečeným i psaným při přípravě slavností a v regionálním tisku publikoval četné úvahy a zamyšlení. Bytostně věřil v humanizující účinek lidové kultury, upozorňoval na estetické a etické hodnoty tohoto fenoménu, osvětloval současnému člověku, proč by je měl převzít do svého hodnotového systému a jak je dál předávat potomkům. Cítil nebezpečí plynoucí z rozpadu tradičních hodnot a vlády bezbřehého liberalismu. Byl si vědom toho, že hodnoty prověřené staletími v nás vytvářejí ochranné látky proti invazi primitivního buranství, kterými krmí národ zhlouplý honičkou za požitky současná média.

Josef Beneš psal soukromé dopisy zásadně rukou, nikdy ne na stroji. Říkal, že dopis je rozmluvou člověka s člověkem a měl by tedy zůstat zachován kontakt v podobě rukopisu. A ke každému dopisu připojil obrázek, nejčastěji s textem písničky. Zpíval rád a dokud žila jeho žena, rodačka z jižní Moravy, z Poštovné u Břeclavi, zaznívaly jejich duety v pražském bytě Na Pískách v Praze 6. A rád si zazpíval i u cimbálu. Vzpomínám, kdy jsem ho slyšel zpívat naposledy. Bylo to po vernisáži výstavy jeho fotografií z publikace Rok ve Vlčnově o slavnostech s jízdou králů v roce 2004. Stáli jsme v kroužku kolem cimbálové muziky před výstavní síní. Jeho hlas byl svěží. Zněla v něm sdílená radost, že je doma, mezi svými.

Čestný občan Vlčnova dr. Josef Beneš odešel z kruhu svých blízkých. Ale doma, ve Vlčnově, se s ním budeme o slavnostech stále setkávat. Neboť duše lidí jeho druhu po smrti splývají s písní, kterou za života milovali a jíž sloužili, a zní v ní po všechny časy, dokud ona žije…

Píseň zněla i na rozloučení 10. října ve strašnickém krematoriu, kam mu ji na poslední cestu přijel zazpívat vlčnovský mužský sbor.






Diskuze ke článku


Článek zatím nikdo nekomentoval. Buďte první!

Číst vše Přidat názor


poslední aktualizace: 27/04/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2014 by Folklorum || || RSS