FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | 5 000 let s dudami

Články

14/06/2005 • 5 000 let s dudami
zaslal Vladan Jílek

titulní strana knihy
Přemýšleli jste již někdy o tom, jak starý je lidový hudební nástroj dudy (na Moravě gajdy) a kam až vlastně sahají jeho kořeny? Pokud ano, pak vám doporučuji knihu Josefa Režného 5 000 let s dudami. Kniha je to veliká - a to nejenom svým vzhledem a hmotností (je téměř ve formátu A4, obsahuje 241 stran plus notové přílohy). Svou velikost dokazuje i po stránce obsahové – vždyť jde o první obsáhlejší a souhrnnější českou monografii dud. Škoda jen, že ji nakladatelství Aula vydalo v nákladu pouhých 450 výtisků.

Monografie je rozdělena do tří kapitol. V první kapitole nám pan Režný předkládá všeobecný historický typologický a topografický přehled vývoje a výskytu dud – a to s velikou pečlivostí a podrobností. Ve druhé kapitole si krásně počteme o dudáckých tradicích v českých zemích. Třetí kapitola pak nemůže být věnována ničemu jinému, než regionům Prácheňska a Pošumaví – regionům, kde pan Režný prováděl své terénní výzkumy a kde také dlouhá léta působí.

Josef Režný, autor
Jak pan Režný ve své knize uvádí, na otázku, kdy se v hudebním instrumentáři poprvé objevily dudy, nalezneme sotva uspokojivou odpověď. V okamžiku, kdy člověk objevil princip frčáku zmáčknutím jednoho konce dutého stébla nebo naštípnutím či naříznutím rákosové nebo třtinové trubičky, vznikl tónotvorný zdroj, zahajující mnohatisíciletý vývoj jazýčkových píšťal. Převládá názor, že pravlastí dud i nástrojů vývojově jim předcházejících byly pastevecké oblasti přední a střední Asie.

Na jiném místě knihy se zase dozvíme třeba to, že kožené vaky na přepravu vody a vína byly sice známy již v pravěku, ale kdy došlo k jejich spojení s píšťalami, se asi nikdy nepodaří bezpečně zjistit. V každém případě však prý představuje toto spojení rozhodující krok ve vývoji dud. Měch z kůže či měchuřiny nahradil dutinu ústní a vytvořil vzduchový zásobník, z něhož mohl hráč tlakem regulovat proud vzduchu potřebný k rozezvučení píšťal. Rostoucí oblibě dud pomohlo také přidání bordunové píšťaly, což znamenalo rozšíření jejich zvukových možností (u hudebních nástrojů označujeme termínem bordun (bourdon) zařízení, které umožňuje nepřetržité znění nebo spoluznění neproměnlivého tónu).

Ďáblovy dudy, dřevořez
Určitě není nezajímavé, jak píše pan Režný, že se dudy staly na počátku 16. století symbolem obžerství, rozpustilosti, gaunerství, sexuální prostopášnosti, a zvláště církevní kruhy je považovaly za původce těchto nectností. Osvícenství však probudilo v Evropě nové myšlenkové proudy a spolu s nimi i módní vlnu zájmu, který si idealizoval život venkovského lidu. Aristokratická společnost hledala se zálibou ve venkovském prostředí inspiraci pro svoji zábavu, a tak se v 18.století počal vyvíjet jakýsi „dvorský folklorismus“. Byly organizovány např. průvody (svatební, masopustní). Při takových panských radovánkách zpravidla nechyběli ani lidoví muzikanti, a to hojně za účasti dudáků.

Výrazný posun ve vývoji dud nastal zavedením dmýchacího měchu, který odstranil namáhavé nafukování ústy. Organologicky řadíme dudy do skupiny aerofonů s jednoduchým nebo dvojitým plátkem, přičemž je lze podle rozmanitosti řady znaků dále typologicky rozlišovat. Jen základních typů existuje na třicet.

Selský tanec, rytina, Basilej
Jak sami vidíte, zajímavých informací obsahuje kniha nepřeberné množství. A to jsem pořád na začátku této knihy. Přestože sám na dudy nehraji a ani je nevlastním (alespoň prozatím), patří k těm věcem zdejšího světa, které mě fascinují. Možná i proto jsem danou knihu přečetl jak se říká jedním dechem a jsem rád, že o ní mohu informovat i ostatní. A protože nejsem odborníkem na dudy, čerpal jsem všechny výše uvedené informace z této knihy. Takže i na závěr si dovolím ještě kousek ocitovat:

malé dechové dudy z Jižních Čech
Dudy jsou hudební nástroj, který jako málokterý jiný v historii vytvořil hluboké a významné tradice v hudebním instrumentáři různých národů a kultur. Nejsou nástrojem patřícímu pouze určitému národu, nýbrž jsou svým způsobem internacionálním prvkem v hudebních kulturách mnoha národů předoasijských, severoafrických a evropských. Na pozadí jejich technologického vývoje a ve vztahu k jejich společenskému uplatnění v průběhu dějin jsou nejen historickým a etnomuzikologickým dokladem hudebního odkazu minulosti, ale v řadě zemí nebo jejich oblastí jsou dosud živě tradovaným či alespoň v duchu tradic udržovaným instrumentem.


Obrázky:

1. Titulní strana knihy
2. Josef Režný, autor knihy
3. Ďáblovy dudy, dřevořez
4. Selský tanec, rytina, Basilej
5. Malé dechové dudy z Jižních Čech



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS