FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Historie a slavení „matiček“

Články

22/03/2005 • Historie a slavení „matiček“
zaslal Zbyněk Žůrek

Podle vyprávění starých lidí, se za života hraběnky Alžběty z Račkounů (15. století), v Bělkovicích velmi rozšířil mor, a ona vybídla obyvatele, aby konali poutě na úmysl zastavení této choroby. Samotný průvod „matiček“ je tedy patrně tradicí, která vznikla jako poděkování za záchranu vesnice. Hraběnka z Račkoun prý tehdy dala koupit bohaté hanácké kroje s velmi těžkými, bohatě zdobenými čepci, kterým se dnešní jen málo podobají. Původní kroje byly po generace uchovávány a pečovala o ně některá z bělkovických žen. Bohužel byly ukradeny a musely být nahrazeny novými, podobnými těm starým.


Citace z farní kroniky popisující slavení z roku 1906:

„Od nepamětných dob slaví se v dolanské farnosti Hod boží velikonoční překrásným průvodem z počestné obce Bělkovské, jehož hlavou jsou „matičky“.

Každoročně staré „matičky“ volí „matičky“ nové. Voleny bývají dvě, asi dvacetiletá, mravně zachovalá, hodná děvčata, kterým jest starati se o provedení celé této velikonoční, radostné a nádherné slavnosti, jako: postarati se o rozmarýn, družičky, korouhevníky, sbírati potřebné peníze na výlohy slavnostní a hudbu.

Starohanácký kroj, ve všech součástkách, je pečlivě uchováván, „matičky“ jej každoročně vyčistí a sukně i fěrtochy vyperou a vyžehlí. Žena kroje starého zvláště znalá přihlíží, aby vše upraveno bylo na „matičkách“, jak to vždycky za starodávna bývalo.

„Matičky“ jdou z Bělkovic do Dolan do chrámu Páně dvakráte a sice:

Na Bílou sobotu k večerní slavnosti zmrtvýchvstání Páně bez průvodu (bez hudby) s ostatními věřícími, a sice ve zvláštním starohanáckém kroji: v bílých sukních s bílými vyšívanými lajdíky, které jsou opatřeny širokými límci – hlavy majíce ozdobeny bílými naškrobenými čepečky – a bílé úvodnice (plachty) majíce přehozeny přes záda, drží je v rukou. Konce nechávajíce splývati vpředu dolů. V úvodnicích těchto odnášejí sochu Vzkříšení – druhá korouhvičku od téže sošky.

Při průvodu slavné památky Vzkříšení Páně vykázáno je „matičkám“ první čestné místo hned za Největší svátostí – za nebesy.

Když slavnost Vzkříšení Páně se ukončí a kněžstvo do sakristie vejde, nastane ve chrámu Páně neobyčejné ticho – vše pohlíží napnutě k hlavnímu oltáři.

„Matičky“ vystoupí ze řady panen bělkovských, ubírají se do sakristie a prosí faráře o sošku Vzkříšeného Spasitele. Farář milerád vyhovuje prosbě – chválí krásný tento starodávný obyčej, udělí „matičkám“ naučení, vloží do náručí starší „matičce“ sochu Spasitele, jejíž podstavec si „matička“ zamotá do úvodnice, mladší pak „matičce“ dá do rukou korouhvičku od téže sošky.

Za posvátného ticha vystoupí „matičky“ ze sakristie ku hlavnímu oltáři, kde pokleknou a tiše se chvíli modlí, pak vstanou a starší z nich jasným hlasem zanotí: „Vstalť jest této chvíle – a mladší doplní - ctný Vykupitel.“

Dojem tohoto okamžiku je veliký. Celé shromáždění věřících v písni pokračuje – a již se tvoří průvod z obyvatelstva počestné obce Bělkovské: napřed školní mládež se svatým křížem, pak mládenci se dvěma korouhevníky ze stavu řemeslnického, pak panny se dvěma korouhevníky ze stavu rolnického při matičkách jdoucími, pak mužové a nakonec ženy. Průvod ubírá se do Bělkovic – zastaví se před vesnicí u kaple, kdež „matičky“ na schodku pokleknou a starší bratr uvítá účastníky průvodu a po krátké modlitbě ubírá se průvod dědinou ke škole, vítán jsa zvonkem bělkovským.

„Matičky“ vkročí do školní světnice – postaví sošku Spasitele na okrášlený stůl mezi rozžaté svíce – starší „matička“ pak dává sošku líbati. Po líbání zapěje „Anděl Páně“ a účastníci slavnosti rozejdou se domů – soška pak zůstane přes noc ve škole na stole jako oltář upraveném. „Matičky“ pak ještě týž večer roznášejí po domech větvičky rozmarýnu, kterého je veliká zásoba potřeba.

Ráno na Boží hod velikonoční zazvoní s věžky (na škole umístěné) zvonek a volá „na scházení“ a brzy nato už se zástupy účastníků hrnou ku škole všichni jsouce ozdobeni větvičkami vonného rozmarýnu.

„Matičky“ v neděli velikonoční zase se oblečou do starobylého oděvu, který se podstatně liší od oděvu včerejšího dne sobotního. Oděv „matiček“ na bílou sobotu naznačoval jaksi přechod z doby postní a zimní do doby velikonoční - jarní, a byl jednoduchý, kdežto oděv „matiček“ v neděli velikonoční je mnohem nádhernější a slavnostnější, hlásaje radostnou dobu velikonoční a současně nastávající dobu letní. Na hlavách místo čepečků jsou nádherné vysoké věnce, jaké mívaly za starých dob nevěsty, kolem krku bělostné vyšívané obojky, nádherné tmavozelené soukenné lajdíky, bílé úvodnice zase přes záda přehozené, sukně a zástěry bělostné a hezky vyžehlené.

Brzy sestaví a seřadí se velkolepý průvod téměř veškerého obyvatelstva z Bělkovic, takže doma zůstává jen jediný hlídač, a za hlaholu zvonku a slavnostní nálady a povznešení ubírá se průvod, jehož hlavou jsou „matičky“, do krásného chrámu Páně do Dolan.

Duchovenstvo dolanské ve skvostném rouše, s kostelníky a ministranty za hlaholu zvonů jde průvodem naproti. Políbí sochu Vzkříšení, kterou „matičky“ z Bělkovic nesou a připojí se k průvodu. Celý průvod, který uvedou do chrámu páně, obejde oltář, „matičky“ odevzdají sochu v sakristii, družičky pak svíce na oltář věnované. Po slavnostním kázání a mši svaté jde průvod okolo kostela a pan starosta obce Bělkovské nese sošku Vzkříšení.

Slavnost „matiček“ zakončuje se v pondělí velikonoční velkou mší zpívanou za mládence a panny z počestné obce Bělkovské a jejich živé a zemřelé rodiče s offěrou.“


Tato tradice se v Bělkovicích (u Olomouce) zachovává dodnes. I letos vyjdou „matičky“ v sobotu 26. března večer z Bělkovic do dolanského kostela pro sochu Krista a korouhvičku, aby ji pak v neděli v slavnostním průvodu s muzikou odnesli zase zpět do Dolan na mši svatou.



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS