FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Vánoce na Hané (2.)

Články

20/12/2004 • Vánoce na Hané (2.)
zaslal Zbyněk Žůrek

... od Štědrého dne po Tři krále

Než se kdo nadál, byl tu Štědrý den. Nejkrásnější a nejočekávanější svátek celého roku. Vpodvečer na návsi začali pastýři troubit, pacholci práskali biči a chasa za dědinou střílela z hmoždíře. V tu dobu už bylo také všechno připraveno ke štědrovečerní večeři. Na stole pod ubrusem se nastlalo trochu slámy a ta tam zůstala až do Nového roku, kdy se přidávala do krmení. Na stole býval pecen chleba, vánočka a makovník, jablka a ořechy, také troška soli, hrnek medu a hrnek másla, po hrstičce žita, pšenice, ovsa a prosa. Aby byla zajištěna hojná úroda v příštím roce, dávaly se pod stůl různé plodiny: zemáky, kvaka, řepa, mrkev, petržel i celer. A navíc i hrnec kysaného zelí, aby byli všichni veselí. Trnož vánočního stolu se omotala silným řetězem, který hospodář zamkl na zámek, aby rodina držela pohromadě a také aby se do stavení nedostali zloději a do dvora vlci.
S východem první hvězdy, večernice, končil půst a rodina směla zasednout ke štědrovečernímu stolu. Musel u něj sedět sudý počet lidí a hospodyně nesměla od jídla ani jednou vstát.
Štědrovečerní večeře mívala devatero chodů. Nejedla se však ryba ani jiné maso. Bývala to hřibová polévka, kaše, krupice sypaná perníkem, trnková omáčka, koláče, oplatky s medem, jablka, ořechy i vánočka. Svůj příděl dostal také dobytek, drůbež, zahrada i studna. Po večeři rozkrojil hospodář každému jablko, aby se vědělo, co koho čeká. Kdo měl v jablku hvězdičku, veselil se. Červivé jablko znamenalo nemoc a křížek uprostřed - smrt.

Štědrý večer býval plný tajemné síly. Děvčata na vdávání dostávala od pastýře březový prut, dávala jej do vody a když se na jaře zazelenal, měla naději, že se budou vdávat. Takovým prutem se také vyháněl ze dvora dobytek na první pastvu. Po večeři se z ořechových skořápek dělávaly lodičky a pouštěly po vodě na talíři, aby se zvědělo, zda se bude rodina držet pohromadě, či někdo odejde z domu. Kdo se chtěl dovědět, co ho v příštím roce čeká, lil olovo a z odlitků hádal budoucnost. Děvčata měla radost, když jim rozkvetla třešňová větévka utržená na sv. Barboru. Přesto doma házela střevícem nebo pantoflem. Když jeho špice směřovala ke dveřím, čekala je svatba nebo odchod do služby. Věřila také v sílu stromu. Chodívala do sadu, aby třásla stromy, a čekala, že jim štěkání psů napoví, kde na ně kdo čeká. O půlnoci prý zvířata hovoří lidským hlasem. Kdo jim dovede v tichosti naslouchat, může se dovědět, jak dlouho bude žít.
Neuvěřitelně dlouhá je řada pověr, které o Vánocích otevíraly dveře do lidské budoucnosti. Kdo ví, jestli jim lidé opravdu věřili…. Dnes už se s nimi setkáváme jen nahodile.

Na Štědrý večer začínalo také vánoční koledování, které se drželo až do Tří králů. Ještě před půlnocí přicházívali do stavení s koledou pastýř, ponocný a další obecní zaměstnanci, též cikáni, a hospodáři s rodinou popřáli zdraví, štěstí, pokoj svatý a po smrti království nebeské. Na lipenském Záhoří chodíval tou dobou Čaputa. Člověk malého vzrůstu, oblečený napolo do ženských šatů, se vycpal senem a na hlavu si uvázal velkou řičici - řešeto. Chodil po dědině a býkovcem, který měl v ruce, bil především výrostky, které potkal - prý aby rostli lépe než on a nebyli líní.

Na vánoční Boží hod nebývalo zvykem chodit na návštěvy, ani se nikdo neodvážil půjčit něco od sousedů. Držela se domácí pohoda. Sváteční oběd byl s lokšovou polévkou, masem, omáčkou, knedlíky nebo kaší, vedle chleba bývaly také makovníky, „prstke“, „kokrháke“ a perníky. Vzpomínalo se na uplynulý rok, zpívaly se koledy. Neuklízelo se, umývalo se jen nádobí a uvařeno bývalo až do Mláďátek (28.12.). To byla pohoda! Po tom předvánočním shonu si ji ženy jistě zasloužily. Děti se neodvážily zlobit, muži se drželi doma.

Svátek sv. Štěpána (26.12.) byl dnem, kdy čeledínům a děvečkám končila služba a dostávali výplatu. Tou dobou si mnozí z nich hledali novou práci, nebo navštěvovali rodiče, které třeba celý rok neviděli. Hospodář pacholky vyplatil a hospodyně jim dávala štěpánský koláč. Čím byl větší, tím víc si ho vážili a odpoledne u muziky ho vydražovali.
Na Hané bývalo zvykem, že v ten den dívky časně ráno omývají své chlapce studenou vodou nebo sněhem a podávají jim gatě na znamení své poslušnosti, za což se jim zavdá sladké kořalky.
Svatoštěpánský svátek býval koledním dnem hlavně pro děti. S betlémy chodívaly od stavení ke stavení, někde se k nim přidala i chasa a všude zpívali a koledovali, dokud něco nedostali. A za nimi přišli druzí, až se vystřídali všichni z dědiny.

A na Nový rok chodívali koledníci znovu. Už od samého rána se ozývalo na různých místech dědiny vinšování všeho dobrého, zdraví na mnoho let a hojnosti úrody v nastávajícím roce.
Novoroční koledování se neobešlo bez chození s bukačem (fanfrnochem). To chodili koledníci s velkým džbánem nebo hrncem potaženým kůží nebo měchuřinou, z níž vyčnívaly žíně. Jeden z koledníků za ně tahal smočenou rukou a vyluzoval tak bručivé, vrzavé, jednotvárné zvuky, které doprovázely zpěv a koledování v patřičném rytmu.

Oblíbeným novoročním zvykem na Hané bylo
skrajovat buchtu. Na Nový rok se děvčata složila a upekla velikou dobrou buchtu, kterou ozdobila ovocem a cukrovím a zanesla k nejoblíbenějšímu děvčeti. Tam zanedlouho přišli i mládenci s vínem nebo sladkou kořalkou. Zasedli za stůl, prostřený bílým ubrusem, každý po boku svého děvčete. Nejpřednější z nich skrojil buchtu jako první a za ním krájeli ostatní a pojídali každý svůj díl se svým milým děvčetem. Přitom se zpívaly milostné koledy.

Posledním vánočním koledováním byla tříkrálová obchůzka. Počínaje Novým rokem až do svátku Tří králů (6.1.) chodívali v Kojetíně večer tři hoši převlečeni jako
Tři králové - Kašpar, Melichar a černý Baltazar. Na sobě měli ženskou košili nebo bílou sukni, pod krkem zavázanou, a na ní splýval přes ramena až téměř po kolena ornát, zhotovený obyčejně z červeného nebo modrého papíru a polepený barevnými papírovými ozdobami. Na hlavě seděla každému zlatá koruna s křížkem. Jeden z hochů měl obličej a ruce začerněny sazemi, ostatní dva stejným způsobem naznačeny pod nosem kníry. Takto přistrojeni chodili stavení od stavení s přáním štěstí a zdraví v novém roce.
Mimo domovních obchůzek bývaly pořádány i slavnostní tříkrálové hry na zvláštních jevištích. Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v období baroka žáci piaristických kolejí (Kroměříž, Lipník nad Bečvou). Tyto hry si pro svou výpravnost získaly mezi prostým lidem značnou oblibu. Některé verše převzali i malí koledníci a recitovali je při svých obchůzkách. Proto se v tříkrálovém koledování často objevují i herecké prvky.


poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS