|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
Články
... od Štědrého dne po Tři krále
S východem první hvězdy, večernice, končil půst a rodina směla zasednout ke štědrovečernímu stolu. Musel u něj sedět sudý počet lidí a hospodyně nesměla od jídla ani jednou vstát. Štědrovečerní večeře mívala devatero chodů. Nejedla se však ryba ani jiné maso. Bývala to hřibová polévka, kaše, krupice sypaná perníkem, trnková omáčka, koláče, oplatky s medem, jablka, ořechy i vánočka. Svůj příděl dostal také dobytek, drůbež, zahrada i studna. Po večeři rozkrojil hospodář každému jablko, aby se vědělo, co koho čeká. Kdo měl v jablku hvězdičku, veselil se. Červivé jablko znamenalo nemoc a křížek uprostřed - smrt.
Neuvěřitelně dlouhá je řada pověr, které o Vánocích otevíraly dveře do lidské budoucnosti. Kdo ví, jestli jim lidé opravdu věřili.. Dnes už se s nimi setkáváme jen nahodile. Na Štědrý večer začínalo také vánoční koledování, které se drželo až do Tří králů. Ještě před půlnocí přicházívali do stavení s koledou pastýř, ponocný a další obecní zaměstnanci, též cikáni, a hospodáři s rodinou popřáli zdraví, štěstí, pokoj svatý a po smrti království nebeské. Na lipenském Záhoří chodíval tou dobou Čaputa. Člověk malého vzrůstu, oblečený napolo do ženských šatů, se vycpal senem a na hlavu si uvázal velkou řičici - řešeto. Chodil po dědině a býkovcem, který měl v ruce, bil především výrostky, které potkal - prý aby rostli lépe než on a nebyli líní. Na vánoční Boží hod nebývalo zvykem chodit na návštěvy, ani se nikdo neodvážil půjčit něco od sousedů. Držela se domácí pohoda. Sváteční oběd byl s lokšovou polévkou, masem, omáčkou, knedlíky nebo kaší, vedle chleba bývaly také makovníky, "prstke", "kokrháke" a perníky. Vzpomínalo se na uplynulý rok, zpívaly se koledy. Neuklízelo se, umývalo se jen nádobí a uvařeno bývalo až do Mláďátek (28.12.). To byla pohoda! Po tom předvánočním shonu si ji ženy jistě zasloužily. Děti se neodvážily zlobit, muži se drželi doma.
Na Hané bývalo zvykem, že v ten den dívky časně ráno omývají své chlapce studenou vodou nebo sněhem a podávají jim gatě na znamení své poslušnosti, za což se jim zavdá sladké kořalky. Svatoštěpánský svátek býval koledním dnem hlavně pro děti. S betlémy chodívaly od stavení ke stavení, někde se k nim přidala i chasa a všude zpívali a koledovali, dokud něco nedostali. A za nimi přišli druzí, až se vystřídali všichni z dědiny. A na Nový rok chodívali koledníci znovu. Už od samého rána se ozývalo na různých místech dědiny vinšování všeho dobrého, zdraví na mnoho let a hojnosti úrody v nastávajícím roce. Novoroční koledování se neobešlo bez chození s bukačem (fanfrnochem). To chodili koledníci s velkým džbánem nebo hrncem potaženým kůží nebo měchuřinou, z níž vyčnívaly žíně. Jeden z koledníků za ně tahal smočenou rukou a vyluzoval tak bručivé, vrzavé, jednotvárné zvuky, které doprovázely zpěv a koledování v patřičném rytmu. Oblíbeným novoročním zvykem na Hané bylo skrajovat buchtu. Na Nový rok se děvčata složila a upekla velikou dobrou buchtu, kterou ozdobila ovocem a cukrovím a zanesla k nejoblíbenějšímu děvčeti. Tam zanedlouho přišli i mládenci s vínem nebo sladkou kořalkou. Zasedli za stůl, prostřený bílým ubrusem, každý po boku svého děvčete. Nejpřednější z nich skrojil buchtu jako první a za ním krájeli ostatní a pojídali každý svůj díl se svým milým děvčetem. Přitom se zpívaly milostné koledy.
Mimo domovních obchůzek bývaly pořádány i slavnostní tříkrálové hry na zvláštních jevištích. Divadelní hry o narození Krista a příchodu Tří králů hráli v období baroka žáci piaristických kolejí (Kroměříž, Lipník nad Bečvou). Tyto hry si pro svou výpravnost získaly mezi prostým lidem značnou oblibu. Některé verše převzali i malí koledníci a recitovali je při svých obchůzkách. Proto se v tříkrálovém koledování často objevují i herecké prvky. |
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
