FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Vánoce na Hané (1.)

Články

07/12/2004 • Vánoce na Hané (1.)
zaslal Zbyněk Žůrek

... od Ondřeje do Štědrého dne

Nadcházející období zimy se ohlašovalo již začátkem měsíce listopadu. O tom také svědčí dochovaná přísloví: Na svatého Martina kouřívá se z komína nebo Svatý Martin přijíždí na bílém koni. Na polích skončila sklizeň, úroda byla doma pod střechou a práce se přenesla do statků a stavení. Svatomartinské sýpky a následné Kateřinské zábavy byly poslední příležitostí dobře se najíst, zazpívat si a zatancovat před nastávajícím obdobím adventního půstu a klidu. Řekla Káča Barce, nechme toho tance. Toto rčení zmiňuje svátky sv. Kateřiny (25. 11.) a sv. Barbory (4. 12.). Přiblížila se doba zimních zábav spojená s obchůzkami a opředená pověrami - předehra Vánoc.


Den sv. Ondřeje (30.11.) byl kromě Štědrého večera nejdůležitějším věštebním dnem celého roku. Podle lidové tradice je sv. Ondřej patronem nevěst. Proto se v den jeho svátku prováděly různé věštící obřady, při nichž dívky zjišťovaly, kdo bude jejich ženichem. Nejrozšířenější bylo lití roztaveného olova do studené vody a věštění z roztodivných tvarů ztuhlého kovu. Dívky také třásly plotem nebo stromem, klepaly na kurník, dívaly se do vody dírou v ledu a z různých signálů, které byly odezvou na jejich počínání, usuzovaly, kdy a kterého mládence si vezmou za muže. Jinde zase sázely do země třešňovou halouzku a zalévaly ji vodou z úst - vykvete-li do Štědrého dne, do roka se vdají. Na lipenském Záhoří děvčata vyhazovala z řešeta do vzduchu smotané šátky. Které vyletěl nejvýše, ta se vdá nejdříve. Někdy vyhozené šátky chytali chlapci - kterýpak si kterou vezme? Při té příležitosti se zpívaly i vzácné ondřejské koledy. Na Ondřeje také chodívali koledovat obecní pastýři, kteří se zelenou chvojkou navštěvovali stavení a přáli zdraví lidem i dobytku.

V předvečer sv. Barbory (4.12.) chodívaly od statku ke statku, od chalupy k chalupě Barborky. Byly to bíle oděné ženy, kterým obličej zakrýval závoj nebo rozpuštěné vlasy. V jedné ruce držely metličku, ve druhé uzlík nebo košíček s dárky. Hodné děti se na Barborky těšívaly. Slýchávaly, že svatý Petr spustí večer z nebe žebřík, Barborky po něm sestoupí, hodným dětem dají dárky a nehodné vyšlehají metličkou. Když se kolem stavení mihly siluety bílých postav a ozvalo se ťukání na okno nebo zvonění zvonečku, leckteré z dětí zalezlo ve strachu pod stůl nebo pod postel. Matky hrozívaly dětem dávno před svátkem sv. Barbory trestem vyšlehání, nebudou-li poslušné. Malé děti se zase bály, že Barborky sedí za komínem a poslouchají, jsou-li hodné.

Hned po Barborkách chodí v doprovodu anděla a čerta nadělovat sv. Mikuláš (6.12.). Nehodné děti mají z čerta strach, že je strčí do pytle a odnese do pekla. Zvyk se v této podobě u nás zachoval dodnes. Dříve však v doprovodu Mikuláše bylo možné spatřit i řadu dalších postav. Kromě již zmiňovaného anděla a několika čertů s řetězy a kladivem to byla také bíle oděná smrt s kosou a „laufr“ (běhoun) s tlustým bičem (tatarem), kterým práskal, čímž oznamoval příchod sv. Mikuláše.
Na Hané vypravují rodiče dětem, že když se večer setmí, sv. Mikuláš se spustí z nebe po zlatém laně nebo po pentlích a začne obcházet dědinu v doprovodu anděla a čerta, někde i smrti. Oblečen bývá jako biskup. Naděluje rozličné sladkosti. Kam nepřijde, staví děti večer talíře za okno a botky pod komín, aby je do rána sv. Mikuláš naplnil. Nehodným nakládá zemáky a řepu. Z vyprávění pamětníků víme, že například:
Na Přerovsku a Olomoucku chlapci již asi týden před sv. Mikulášem zrána a zvečera práskají biči, aby „svatóšek“ neuvízl někde v závěji, ježto by jinak vůz světcův s hojným nákladem do dědiny nedojel. Nedočkavé děti se toho večera škádlívají „šklibkami“. Vykládá se jim, že sv. Mikuláš, veza plný vůz darů, tam a tam se vyvrátil. Poněvadž potmě všeho posbírati nemohl, zůstalo prý tam ležeti hojně všelikých mlsů. (Těmto paběrkům se říká „šlibky“). Komu se jich zachce, musí tam jíti bos. Leckteré nedočkavé děcko se vypraví nasbírati si šklibků. Když potom přichází zpátky s prázdnou a vymrzlé, šklebí se od zimy a nezdaru.
V Uhřičicích u Kojetína se „svatóškem“ chodíval Pók. Někdo se oblékl do dlouhé hanácké košile - hlavu prostrčil otvorem ňader, límeček na hlavě si zavázal, ruce dal do rukávů a ostatek těla ukryl do podolku košile. V ruce míval šídlo. Když se v sednici „svatóšek“ vyptával dětí, zda byly hodné a nezlobily, Pók vlezl pod stůl a šídlem děti píchal. Když ho někdo za to odměnil kopancem, svinul se jako pavouk a nechtěl vstáti, až ho zdvihli.

V některých osadách na Vyškovsku slavíval se tento svátek zvlášť okázale. V průvodu sv. Mikuláše šli svatí oblečeni v bílých opentlených suknicích s mitrou na hlavě, kněží též bíle oděni pod kvadrátkem, čerti slámou omotaní, s dlouhými ohony, koníčci - jedou na holi se zvoncem a ježčí kůží, kterou píchají děvčata, rozmanití hadláci s měchy a klapačkami, smrti v bílém oděvu černě pruhovaném se šavlemi, jimiž uřezávají hlavy, pulbíři, kováři, zpěváci, muzikanti, kati, kteří věší, karušáci, žebráci, Turci, koza s velkou tlamou a jiní. Svatí a kněží nakládají, ostatní pokutují.
Na tento radostný den se těšívaly děti říkadlem: „Sláva buď Bohu našemu i Mikulášovi svatému i také svaté Barborce, ať nám naklade v komůrce.“
V Seničce rodiče straší děti zlou Mikuláškou, která chodívá ve svátek Neposkvrněného početí Panny Marie a sbírá dětem dary naložené sv. Mikulášem. Je to prý matka sv. Mikuláše, oděná v bílé roucho, ale má krvavé oči.

Na sv. Ambrože (7. prosince) se odehrával v některých obcích zvláštní zvyk - obíhání a honění dětí Ambrožem. Postava oděná do dlouhé bílé košile se špičatou čepicí na hlavě a závojem přes obličej třímá v ruce koště polepené bílým papírem. Takto oděný Ambrož se objeví za soumraku u kostela a děti hrdinsky na něj pokřikují. Občas upustí Ambrož na zem nějaké sladkosti, které má schované v kapsáři. Když se je děti snaží sebrat, pustí se za nimi s koštětem a honí je, až sotva dechu popadají.

Sv. Lucie je podle lidové víry ochránkyní před čarodějnicemi. Od jejího svátku (13.12.) až do Božího narození dávají hospodyně kravám kousek těsta smíchaného s rozličným kořením a bylinami, aby neměly nad nimi čarodějnice moc. Sv. Lucie je současně i patronkou švadlen. Proto se v den jejího svátku nesmělo příst ani drát peří. Kdo zákaz porušil, tomu prý zacuchala len a zašpinila prádlo. Dodržování tohoto zákazu chodily kontrolovat Lucky, které zároveň symbolicky čistily celé stavení.
Na Hané chodila večer před sv. Lucií po domech Luca - za malou, hrbatou, bíle oblečenou ženu přestrojená dívka nebo i hoch. V ruce držela vařechu a buď tenčím koncem bodala, nebo plochým koncem plácala po zádech koho kde stihla nebo potkala. Říkávalo se: „Uteč, napucá ti Luca!“ Dětem však dala Luca pokoj a hleděla si jen dospělé mládeže, jíž ovšem namísto darů jen vařechou napucala.

V Kojetíně se vypravuje, že ve stejný den chodíval Žber. Byla to velká bytost, celá pokrytá koudelí. Žber vozíval na vozíku, taženém dvěma koňmi nebo osly, několik měchů koudele. Kde měli nedobré děti, tam zastavil, vešel do jizby a nezbedníkovi prý rozřezal břicho, vnitřnosti vybral a místo nich vložil koudel. Před Žberem měly děti veliký strach. Matky jim hrozívaly: „Budete ticho! Že na vás zavolám Žbera!“ A děti ztichly jako beránci.

poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS