FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Peřina pro Kristýnku

Články

26/04/2004 • Peřina pro Kristýnku
zaslal Jiří Jilík

Klubů je dnes hodně, ale ne ve všech je dobrá pohoda. Klub v Podolí u Uherského Hradiště má dobrou pohodu rovnou ve svém názvu - Klub dobré pohody. A taková pohoda v něm je, to potvrdí každý, kdo do něho někdy zavítal. Pohoda byla i ve čtvrtek 11. března, kdy se drhlo peří.

Za stoly seřazenými do jednoho dlouhého, takřka přes celý sál, sedí tři desítky žen. Na vesnici se za mého mládí neříkalo ženy, ale tetičky. Jedna tetička šikovnější než druhá. Také by se neřeklo, že jsou v kroji, ale po sedlcky. Sluší jim to v šátcích a nažehlených jupkách. Jejich vnučky, které přišly nahlédnout, čím se babičky baví, něco podobného hned tak neuvidí, protože peří se již drhne jen vzácně. Mladí dnes mají raději lehké prošívané deky, než těžké péřové duchny, a tak činnost, která byla kdysi neodmyslitelnou součástí zimních dnů, se ze slováckých vesnic nepozorovaně vytrácí.

"Ale nemysli si, neděláme to jenom pro zábavu. Dereme Mani Bajčevové na duchnu a peřinu. Aj aldamáš donesla," sděluje mně Dagmar Doleželová, vedoucí a mluvčí klubu. "Pro mě už to nebude," spěchá s vysvětlením Marie Bajčevová, "ale tady, pro vnučku Kristýnku," ukazuje na okaté stvoření, které se točí kolem babičky.

Peří je všude. Před ženami, i pod nimi. Ještě nesedrané je v hrnci nebo kameninové nádobě uprostřed stolu, tak, aby na něj každá dosáhla. Žena nabere peří do hrsti a pak dere jedno pírko za druhým. Sedrané nechá na stole, špenky, řekli bychom tuhé stonky, odhazuje pod stůl. Když je peříčko malé, drobné, dere se na andělíčky. Pápěří se stáhne ke konci špenku, kde udělá chocholku, ale neoddělí se. Špenky andělíčů jsou tak měkké, že v peřině nebudou poznat.

Kdosi volá dračku od stolu. Ta však nespěchá, dokud nezpracuje všechno peří, které má v dlani. "Když se vezme z hrnce, nesmí se tam vrátit. Leda by ho dala druhé do ruky. Říká se, že by se neurodilo," poučí mě Anna Smetanová.

"Dajte si štamprlu," vybízí mě místní kronikář. Tu musím kvůli volantu s lítostí odmítnout, ale obložený chleba neodmítnu. Marie Bajčevová přinesla bohatý aldamáš. Obložené chleby, becherovka, rum, kafe. Nechybí ani bábovka, ba dokonce ani muzika. Pan Šavara přejel prsty po klávesách a sálem se rozezněla písnička.

Je čas se nenápadně rozloučit. Ještě jednou projdu podél tetiček. Pomalu, abych neudělal vítr. Všude, všude je lehoučké pápěří a čeká jen na to, aby mohlo vzlétnout.

Ať se ti v něm, Kristýnko, jednou pěkně spí.

Poznámka: Na Slovácku je rozdíl mezi peřinou (tím se označuje výlučně polštář pod hlavu) a duchnou, což je název pro peřinu na přikrytí.



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS