FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Vynášení smrtky

Články

20/03/2004 • Vynášení smrtky
zaslal Zbyněk Žůrek

Vynášení smrtky ve Velké Bystřici
Vynášení smrti patřilo mezi jarními zvyky k nejzávažnějším. Tento prastarý zvyk byl, a mnohde ještě je, prováděn nejen na vesnicích, ale i ve městech. Ve středověku se vynášení smrti účastnili všichni obyvatelé obce. V pozdější době byl tento zvyk provozován téměř výlučně děvčaty ve věku 8 až 16 let.
Figura symbolizovala zimu, nemoci, smrt a všechno, co mohlo škodit člověku (nákazy lidí i dobytka, škodlivý hmyz, živelné pohromy, ohrožení úrody, majetku, atd.). Proto také musela být symbolicky zničena (utopena, upálena, roztrhána). Vše, z čeho byla figurína zhotovena a čím byla ozdobena, bylo „mrtvé“ (sláma, prázdné makovice, vyfouknutá vejce, prázdné šnečí ulity, atd.).

Vynášení smrtky (smrti, Morany, Moreny, Mořeny, Mařeny) je časově zařazeno 14 dní před Velikonocemi na Smrtnou, někde Květnou neděli. Někde chodívají dopoledne děvčata po vesnici s májíčkem, odpoledne vynášejí z obce smrt.
Figura smrti je zhotovena ze slámy uvázané na dřevěné křížové kostře a oblečena do součástí starého ženského oděvu, převážně bílého. Hlavu smrtky tvoří pytel vycpaný slámou, na kterém jsou nakresleny rysy obličeje se zdůrazněním zubů. Na hlavě bývá šátek. V pase je ozdobena stuhami. Loutku si zhotovují děvčata sama, nebo za pomoci starších žen. Mořenu nese v čele průvodu nejstarší dívka. Za ní jdou v houfu nebo zástupu ostatní děvčata.

Smrť nesem ze vsi,
nové léto do vsi

Smrt jde z města, potokem je cesta.
Šak my to smrť sprovodíme, do potoka ju hodíme.

Neseme smrtku z našeho města,
povězte nám, povezte, kadyma je cesta.

Takováto a podobná říkadla přitom recitují a procházejí ustálenou trasou přes vesnici dědinu. Symbolicky tak vyhánějí zimu a smrt z vesnice. Vrcholem obřadního dění je tradiční zničení figuríny, která je svlečena, a poté spálena a hozena do potoka, řeky nebo rybníka.
Zpátky se děvčata vracejí s májíčkem, který nese vybraná dívka v čele průvodu, a zpívají:

Smrtná neděla, kde ses poděla?
Ona se nám utopila!
Kyselinu sníme a smrť utopíme.
Smrť plyne po vodě, novy lito k nám ide.

Ve Slezsku chodily v některých vsích průvody dva - z jedné strany vesnice vyšla děvčata s Mařenou, z druhé chlapci s Mařochem. Uprostřed vesnice (většinou u potoka nebo rybníka) se průvody sešly. Společně pak hodili obě figuríny do vody. Často se potom všichni účastníci obřadu dali na kvapný útěk, neboť mnohde věřili, že kdo zůstane pozadu nebo zakopne a upadne, do roka zemře.

V některých krajích chodívala děvčata nebo děti místo smrtky s „lítem“ - malým stromkem (smrčkem) ozdobeným pentlemi, vyfouknutými bílými i barevnými vajíčky, obrázky a podobně. Obcházely vesnici, zpívaly či recitovaly říkadla o lítu, spojovaném s odchodem „smrti“ a nástupem jara.

Líto, líto nesu, až se celá třesu.
Ráno sem nic nesnídala, abych něco dostala.

Za koledování dostávaly děti dárky.

poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS