FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Masopust

Články

09/02/2004 • Masopust
zaslal Zbyněk Žůrek

Podle pramenů z období Velké Moravy se u nás již v 9.století používal termín masopust. Název se vztahuje na období od Tří králů do popeleční středy, která je prvním dnem předvelikonočního půstu. Románské národy označují toto období jako karneval (z latinského „carnis trivium“), v Německu fastnacht, slovensky fašiangy, moravsky fašank, (na Slovácku a Valašsku také ostatky), polsky zapust, v Rusku a na Ukrajině maslenice.

Vodění medvěda ve Velké Bystřici
Masopust byla doba poměrného klidu a odpočinku od práce, vyplněná hlavně svatbami, zabijačkami a s nimi spojenými vzájemnými návštěvami a hostinami. Poslední tři dny masopustu jsou vyvrcholením veselí. Hlavní starostí hospodyně bylo, aby dům byl pěkně nalíčen a uklizen a bylo napečeno hodně koblih. Od neděle do středy vyhrávala v hospodě muzika. Po dědinách chodívaly dům od domu masopustní průvody. „Fašankáři“ popřáli hospodáři bohatou úrodu v novém roce, zatančili a zazpívali. Za koledování dostávali peníze, víno nebo pálenku, slaninu, koláče, koblihy, jinde i vajíčka nebo obilí. To vše společně při obchůzce konzumovali, nebo měnili za peníze, aby bylo na večerní zábavu u muziky. Na východní Moravě, na Valašsku, Slovácku i Hané končí fašankové veselí alegorickým pochováním basy nebo heligónu. Poté muzikanti odkládají své nástroje až do Velikonoc.

Nejznámější jsou průvody masek, které se u nás mnohde dochovaly až dodnes. Masky se sice liší v různých regionech, oblečením i předvedeným vystoupením, vždy však mají alegorický význam a mnohdy umně parodují nešvary společnosti. V průvodu můžeme spatřit medvěda s medvědářem, smrtku, ženu s děckem, nevěstu a ženicha, bábu s dědkem v nůši, šašky, kobylu vedenou sedlákem, husara, policajta, žida, kominíka, myslivce, cikánku, čerta, mnohde i další nadpřirozené bytosti nebo zvířecí postavy.

* * *

Vodění medvěda ve Velké Bystřici
Ve Velké Bystřici na Olomoucku se můžete setkat s průvodem masek, kterému dominuje medvěd s medvědářem. Maska medvěda patřila odjakživa k magickým obřadům jak ustrojením, tak obřadným tancem, kterým měla zajišťovat bohatou úrodu lnu, konopí nebo obilí a výškou skoku přímo ovlivnit vzrůst těchto plodin. Tady na Hané se takováto masopustní obchůzka nazývá vodění medvěda a masopust je označován názvem ostatky. Masky jdou za bujarého veselí městečkem a zastavují se u jednotlivých statků, aby si hospodyně mohly za doprovodu muziky s medvědem zatancovat.

Zkrátka nepřijdou ani zbylí členové domácnosti. Ostatní masky je ochotně vezmou do kola. Za tanec a přání bohaté úrody jsou aktéři obchůzky obdarováni nejčastěji koblihy, ale i uzeným, špekem a domácí slivovicí.

Kdo má chuť stát se letos účastníkem masopustního veselí ve Velké Bystřici, ať si nezapomene do kalendáře zatrhnout sobotu 21. února. Může tak být svědkem nejen obchůzky maškar, ale i slavnostního předání práva bystřické chase starostou. Součástí masopustu bývá i domácí zabijačka, vystoupení místních folklorních souborů a večer taneční zábava s pochováním basy.

* * *

Přesuneme-li se na jihovýchodní Moravu, můžeme se zde setkat s jedním z typických masopustních tanců - Mečovým tancem. Přečtěme si, co o něm píše K.Chotek v knize Národopis lidu českoslovanského vydaného v roce 1922:

Fašančáré ve Strání
Mečový tanec se udržel ve své původní, typické formě na Moravě nejdéle ve Strání, kde byl pravidelně provozován až do konce 19. století. Tanečníků, jež se nazývali „fašankáři“, bylo vždy jenom pět. Vůdcem jejich byl „gazda“, ženatý soused - ostatní byli svobodní - jenž udržoval pořádek. Také ústroj byl dosti přesně dodržován; přes bílé kabáty , nebo kordule často stačila i košile, měli přes pravé rameno širokou, červenou nebo zelenou stuhu. Stuhami byl pokryt také klobouk, „širák“. Každý tanečník měl dlouhou, dřevěnou šavli, červeně natřenou, na níž bylo plno rozmanitých mosazných kroužků, volně na nýtkách upevněných. Gazda, jenž neměl tohoto ústroje, chodíval v čele s pytlem a rožněm. Hudbu obstaral gajdoš, obyčejně z „uherské strany“. Takto vystrojený průvod chodíval dům od domu. Nejprve vstoupil gazda, vyžádal si na domácích dovolení, a pak teprve zavolal družinu. Za veselého zpěvu a řinčení zbraněmi přihrnula se chasa do dvora a na volném prostranství počala svůj tanec. Zprvu chodili volným krokem po kruhu, opírajíce se šavlí o zem a zpívajíce do rytmu rozmanité šablové písně. Čím déle, tím více však zrychlovali tempo, až přešli „ve skákání“; každý z nich uchopil konec šavle svého druha, opřenou na pravém rameni a obíhali rychlým, křepčivým krokem. Skákání přešlo pak v „preskakování“, jež bylo zvláště dovedné: držíce stále sousedovu šavli za konec, nyní ovšem již k zemi sehnutou, překračovali nebo přeskakovali ji v rychlém tempu. Tanec byl zakončen „hrkáním“, třeskotem šavlí. Pak zatančili hoši s domácími děvčaty a průvod šel dále. Jako odměnu dostávali slaniny, obilí i peněz.

Fašančáré ve Strání
Chcete-li být svědky tradiční masopustní obchůzky a vidět Mečový tanec fašančárů v jeho původní podobě, zajeďte si do Strání, kde se v letošním roce koná již 17. ročník festivalu masopustních tradic.



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS