FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Vaření trnek v Dolním Němčí

Články

13/10/2003 •Vaření trnek v Dolním Němčí
zaslal Petr Slinták


Krúžkařská omladina před objektivy kamer
Tradice veřejného vaření trnek byla v Dolním Němčí založena někdy v 70. letech minulého století. Tehdy se však jednalo o jednorázovou akci, na niž dlouhou dobu nikdo nenavázal. S dokončením rekonstrukce tzv. Muzea došlo ke změně. Objekt tradičního slováckého stavení uvedený do provozu na konci 90. let nejenže mohl přivítat náhodné návštěvníky, ale navíc i poskytnul zázemí místním folklorním aktivitám. Obroda národopisného krúžku Dolněmčan vedla nejen k organizaci tradičních dožínek či hodů s právem, ale také k návratu k povidlářské tradici. Před čtyřmi lety tak bylo v prostorách dolněmčanského lidového muzea obnoveno vaření trnek. Originální akci pořádané ve stylových prostorách bývalého vodního mlýna se od té doby dostalo čtyř pokračování a zářijové trnkovaření se stalo v Dolním Němčí každoroční tradicí.


Děcka byly zarýpané až za ušiskama.
L. P. 2002
Loňská úroda švestkového ovoce byla tak malá, že jsme přemýšleli, zda vůbec a popřípadě jakým způsobem vaření trnek uspořádat. Protože jsme si však před třemi lety předsevzali, že z dolněmčanského tnkovaření chceme udělat tradiční akci, naše rozhodování mělo krátké trvání. Některým se na stromech přece jen něco urodilo, a pro zbytek jsme zajeli do vzdálenějších krajů. Maďarské ovoce jsme zamítli, a proto kamarádi vyrazili alespoň na Kyjovsko, aby „u strýca z Vlkoša neco nasbírali.“ To se nakonec podařilo, a proto jsme se mohli v dolněmčanském lidovém muzeu opět jednoho zářijového víkendu sejít. Nebylo to sice na dva dny jako v minulých letech, ale i neděle strávená v útulných prostorách starodávné jizby také měla svou hodnotu.

Na muzeu jsme se sešli už ráno, aby jsme pořádně rozehřáli kotel a také se duševně připravili na náročný pijácký a zpěvácký den. Procedura trnkovaření byla zachována ve své původní podobě, s tím rozdílem, že jsme tentokrát nemohli všechno ovoce vypeckovat. V kyblících jsme totiž měli i mrňavé švestečky. Proto se rozhodlo, že rozvařenou hmotu v poledne přecedíme. Jaké však bylo naše zoufalství, když nám pecky přes připravené síto propadaly! Museli jsme proto rozjet rychlou pátrací akci a sehnat vhodnější nástroj. Nakonec se to podařilo, a tak jsme se po poledni dočkali i pravé trnkové lízačky. Asi největší radost z ní měly malé děcka, které z přesycení z čokolád a dalších exkluzivních pochutin v modravé hmotě nalézaly nové nepoznané potěšení. S houstnoucí hmotou hutněla i nálada, a tak se muzejním dvorkem opět po delším čase rozezvučely nástroje doprovázené rozechvělými zpěváckými hlasy. To odpoledne mělo své vrcholy i nížiny - někdy to vřelo, jindy nálada opadala. V podvečer na nás dolehla chvíle jakéhosi útlumu, z níž nás nedostal ani Mirek Minks, hostující muzikant z Horňácka, který se přišel podívat, jakže to trnkovaření vypadá. Tak už to však bývá, někdy se hvězdy nesejdou v pravé konstelaci, a člověk musí trpělivě počkat, až se tak stane. K večeru se naštěstí vše v dobré obrátilo a my jsme se mohli opět oddat víru tanců a síle písniček.


Krátké taneční výstupy oživily dění na dvorku muzea.
Když byla povidla uvařena, rozhodli jsme se, že dopřejeme starodávné jizbě odpočinek a přesunuli se do sousední hospody. Energie v nás stále kypěla, a tak i tam jsme dali průchod nahromaděným emocím a dopřáli si několik zpěváckých výstupů. Zpívali se nejen ty „naše“, ale také kyjovské a nějaký ten verbuňk. Ostatně podpořil nás jak kamarád ze Svatobořic, tak i přítomný Jara Bršlica - bývalý člen Olšavy a dolněmčanský folklorní bard. Jak se nám sám svěřil, v tu neděli „se pořád nekde neco dělo“. Když prý byl v Jarošově, tak od Moravy zaslechl hurónské zpívání. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že po řece se zrovna sune raft s partou rozjařených folkloristů, kteří v minulých letech cestovali již na voze a na kole, pročež letos dali přednost nejméně tradiční vodní cestě. A jako by toho nebylo dost, při zpáteční cestě prý ještě narazil na cimbálku Jožky Černého, který zrovna vyzpěvoval na nějaké oslavě.

I nám se chtělo zpívat dál a dál, a proto jsme při nočním návratu domů obšťastnili několika slokami pár děvčic z krúžku. Zpívání před domem má nejen své kouzlo, ale i užitek - člověk si pokaždé vyprosí nějakou tu štamprlku nebo pohoštění, aby usínal s dobrým pocitem naplnění nejen duševního, ale i žaludečního.


Letos si líznuli i členové televizního štábu.
L. P. 2003
Letošní povidlová slavnost, která se konala v sobotu 20. září, probíhala podle osvědčeného scénáře z minulých let. Něčím však výjimečná přece jen byla. Trnkovaření totiž navštívil štáb České televize, jenž mu přisoudil podstatné místo v dokumentu připravovaném pro tv. cyklus Náš venkov. Kamera během dne zaznamenala jak samotné trnkovaření, tak i průvodní dění na dvorku dolněmčanského muzea. Pracovníci televize zdokumentovali jak přípravu trnek, tak i ochutnávku houstnoucí povidlové směsi. Z hledáčku jim neušla ani místní cimbálová muzika Kocvar - toho dne hrající v hudeckém složení - nebo členové zdejší krúžkařské omladiny. Ti všichni se snažili zpestřit celou akci občasnými tanečními a muzikantskými výstupy. Jak se jim to dařilo, bude moci posoudit každý v sobotu 25. října, kdy by měl být na programu ČT1 uveden záznam z celé slavnosti. Dokumentární pořad věnovaný obci Dolní Němčí by měl být vysílán po 11. hodině dopolední.

poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS