FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Stručně o Záhoří

Články

18/08/2003 • Stručně o Záhoří
zaslal Zbyněk Žůrek

:: Územní vymezení

Naše Záhoří, toť onen kraj, který vůči městu Lipníku nad Bečvou jest za horami týnskými směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj tento byl dlouho od světa odloučen, teprve v nedávné době jsou zde vybudovány okresní silnice. Proto dlouho se Záhoří ve své starobylosti a rázovitosti zachovalo, i když patří vlastně pohraničním územím k Hané

Záhoří je vůči městu Lipníku nad Bečvou „za horama týnskýma“ a táhne se směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj byl dříve málo znám, poněvadž neměl vybudovány silnice a tak býval od světa hodně odloučen. Proto se dlouho ve své starobylosti a rázovitosti zachoval. K Záhoří na Lipensku patří osady kolem Soběchleb: Symře, Radotín, Lhota, Kladníky, Horní a Dolní Netčice. Záhoří je přechodem z Hané na Valašsko. Hranice mezi hanáckým a valašským nářečím nedají se ani přesně určiti. Na Záhoří směrem ku Přerovu převládá více nářečí hanácké, ku Kelči zase valašské. Lipenské Záhoří patří více k území Hané, vlastně k jeho pohraničí. Celému Záhoří vévodí obec Soběchleby.
(K. Žůrek - Lipník nad Bečvou, město a okres, 1933)

Záhoří - kraj, který leží na východ od Přerova a jehož jádro tvoří území v trojúhelníku měst Lipník nad Bečvou, Bystřice pod Hostýnem a Hranice.

Záhoří je území na jih a jihovýchod od Lipníka nad Bečvou - území mezi souvislým pásmem zalesněných kopců nad údolím řeky Bečvy na jedné straně a podhůřím Hostýnských vrchů na straně druhé. Tvoří je 27 obcí. V prvním čísle Záhorské kroniky z roku 1891 je jmenovitě uvedl její tehdejší zakladatel a vydavatel, soběchlebský farář P.František Přikryl: Soběchleby, Radotín, Lhota, Kladníky,Oprostovice,Bezuchov, Šišma, Pavlovice, Prusínky, Hradčany, Radkova Lhota, Radkovy, Blazice, Sovadina, Mrlínek, Libosváry, Loukov, Horní Újezd,Vítonice, Žákovice, Býškovice, Horní Nětčice, Dolní Nětčice, Rakov, Paršovice, Opatovice a Valšovice. Patří sem pochopitelně i osada Simře u Soběchleb, kterou autor ve svém výčtu neuvádí. Na Záhoří žije kolem devíti tisíc obyvatel a jeho rozloha činí zhruba 120 km2. Jeho přirozeným centrem jsou Soběchleby. Mnozí Záhořané zahrnují do Záhoří také Hlinsko a spolu s Pavlovicemi je uvádějí jako hraniční obce směrem na západ k Hané. Záhoří bylo nejednou pojmenované Záhořím hanáckým (Bartoš 1895). Ovšem hanáčtí sousedé popírají, že by Záhořané byli pravými Hanáky a říkají jim Hančáci.

Jak z hlediska zeměpisného, tak také historického pro tuto oblast nejlépe vyhovuje název Lipenské Záhoří. Z hlediska zeměpisného jde o pohled z Lipníka nad Bečvou na území za jižními horami Moravské brány v jejím nejužším místě s jejich známými dominantami Helfštýnem (406 m), Maleníkem (479 m) a Krásnicí (464 m). Z hlediska historického se tento region začal formovat už v 15. století. Zápis v Zemských deskách z roku 1447 uvádí, že k tehdejšímu helfštýnskému panství patřily kromě Oseka, Podolší a vesnic na sever a severozápad od Lipníka také Hlinsko, Radotín, Soběchleby, Symře, Dolní a Horní Nětčice, Rakov, Paršovice, Valšovice, Opatovice a část Kladník. Od roku 1624 bylo helfštýnské panství přestěhováno do Lipníka a nazváno „lipenským“. Ještě výraznější příslušnost k Lipníku zaznamenáváme v justici. K nižšímu právu v lipníku příslušely totiž na Záhoří všechny obce panství lipenského, ale také Horní Újezd, Býškovice a Malhotice. Od počátku 17. století k nim přibyly ještě další, z nichž pokládám za nutné vyjmenovat alespoň ty hraničí: Všechovice, Osíčko, Žákovice, Hradčany a Pavlovice.
(Alois Dohnal - Co je Záhoří - Sborník příspěvků z II. odborné konference o lidové kultuře na Hané 24. - 26.11.1993. Olomouc 1993)

Dodnes není ustálen názor odkud a kam se rozkládá Záhoří. Hovoří se o Hostýnském Záhoří, ležícím pod Hostýnskými vrchy od Bystřice pod Hostýnem až po Kelč, ale také o Lipenském Záhoří, které se táhne od řeky Bečvyaž po Hostýnské Záhoří. A přece na mapě Ondřeje Pische, učitele, který nám zanechal rukopis o hanáckém kroji a spolupracoval s prof. Josefem Klvaňou, zpracoval v letech 1892 až 1901 mapu Hané dle kroje. Na ní najdeme Záhoří i na pravém břehu řeky Bečvy, což se neshoduje s mapou Záhoří, kterou vydavatel „Záhorské kroniky“ František Přikryl zveřejnil v 11. čísle tohoto časopisu.
(Helena Lisická - Lidový oděv a tanec na Hané, Sborník z konference o lidové kultuře na Hané, Muzeum Komenského v Přerově 1998)

:: Kroj

P. František Přikryl specifikoval Záhoří jako teritorium ohraničené řekou Bečvou od Valašského Meziříčí a železnicí z Bystřice pod Hostýnem do Valašského Meziříčí. Záhoří je jistým přechodem z Hané na Valašsko. Tento předěl je patrný nejen v nářečí, projevuje se i jistými odlišnostmi v kroji, zvycích, obyčejích a rázovitostí zdejších osad. Obydleno bylo již v mladší době kamenné. Až do konce druhé třetiny 19. století zde lidé nosili kroj, který byl prostší ve srovnání se svátečním oblečením obyvatel úrodné střední Hané. V průběhu roku museli tvrdě pracovat, aby získali nejnutnější životní prostředky. Přesto se ve volných chvílích dovedli kulturně obohacovat.
(PhDr. František Hýbl - Úvodem - Záhorský zpěvník, Pavel Klapil, 1999)

Naše Záhoří, toť onen kraj, který vůči městu Lipníku nad Bečvou jest za horami týnskými směrem k Bystřici pod Hostýnem. Kraj tento byl dlouho od světa odloučen, teprve v nedávné době jsou zde vybudovány okresní silnice. Proto dlouho se Záhoří ve své starobylosti a rázovitosti zachovalo, i když patří vlastně pohraničním územím k Hané. I kroj se tu zachoval o desítiletí déle než na Hané a vymizel teprve v letech osmdesátých 19. století.

Záhoří patří k nejsevernějšímu výběžku hanáckému. Hanáci přecházejí tu některými maličkostmi v kroji mužském již do valašského rázu. Že však přece Záhoráci jsou Hanáci, poznáme nejen podle nářečí, které téměř úplně se shoduje s nářečím kroměřížským, ale i podle kroje.

Ředitel Jos. Klvaňa o národopisné slavnosti v Dřevohosticích roku 1893 zachytil fotografiemi mnoho záhorských krojů. Počítalť se on také Záhorákem, byť ne celým. Jeho otec Antonín Klvaňa, měšťan lipenský, narodil se totiž roku 1829 v Byškovicích na Záhoří. Jeho matka pocházela z Hané. Josef Klvaňa popsal záhorský kroj několikráte. Znalť jej dobře již ze svého dětství, neboť všichni příbuzní, strýčci a tetičky ze Záhoří, přicházeli ke Klvaňům do Lipníka skoro každé pondělí na trh. - Ženské chodily vůbec v kroji a to velmi pěkném, hanáckému podobném.

Nosily černé šorce, na slavnosti bílé fěrtochy, pěkné, vystřižené frýdky pentlemi a krepinkami ozdobené, rukávce s černými límečky a řásným obojkem a „Lipský šátek“ na zaušnice. V chladnějším počasí nosily marinky s rukávy na ramenou dutými a v zápěstí úzkými a pršelo-li nebo sněžilo, zelený vlňák. Na nohách měly střevíce, v zimě však bílé papuče, valašským podobné. Nevěsta měla i úvodnici (plachtu nevěstinskou) rázu hanáckého, žlutě vyšitou i pantlík na hlavě.

Mužští nosili žluté koženky, modré frýdky (vesty a marinky (kabátce) s pestře obšitými dírkami. Sem i tam zelená vydrovka a dlouhý dubený kožich nebyly vzácností.

Ze starých původních krojů ženských zbyly v mnohých obcích jedině šátky, které se uchovaly až na naši dobu. To proto, že ačkoliv hanačky kroj odkládaly, šátky vázané na uši nosívaly i k modernějšímu úboru.

Pravé kroje vystaveny byly na národopisné výstavce v Lipníku roku 1892, při níž v nedělích prováděny i lidové zvyky z jednotlivých obcí. Na Záhoří pečoval o zachování kroje dr. Frant. Přikryl, tehdejší kaplan v Soběchlebích, jenž spolupracoval na národopisné výstavce v Dřevohosticích (roku 1893). Tam předvedla tehdy mládež z Horních Nětčic „Záhorského krále“: lípový věnec z listů a květů přiléhající od levého ramene k pravému boku. „Ostatkové právo“ předvedli z Dolních Nětčic s chasou ze Symře. Avšak i staré zvyky roční nyní zanikly.

Josef Klvaňa také zaznamenal (roku 1888), že v Lazníkách a okolí Lipníka hanačky úvodnic nemívaly. Rukávce mívaly jako hanačky a šátky také, pantlíků svatebních nenosily. Nosily se „rajdáky“ (čepce hanaček) a šátky, jež měly vyšívání a na obou koncích „mřežky“ (krajky) pěkné, někdy hedvábné. V letech třicátých 19. století nosily se „turecké“ šátky (bílé s kvítečky natištěnými) nebo bílé pleny. Potom teprve přišly (v letech padesátých) do módy šátky „lipské“ t. j. červené nebo hnědé a fialové v půdě kvítkované s okrajem.

Staré ženy později nosily tmavomodrý „šorce“ (sukni), zástěru rovněž takovou, ale květovaně potištěnou, šátek hanácky uvázaný (dříve prý nenosily tak velkou hlavu, šátek byl utažen a záušničky malé) a marinku zelenou. Marinka měla krátký život, malý, stojatý, krepinkami zdobený límeček, knoflíčky po obou stranách husté, žluté kouličkovité, rukávy v zápěstí úzké, v ramenech široké. Na léto nosívaly se dříve podobné marinky, ale byly z bílého „pergaru“, kostečkovaného jako pikét.
(K. Žůrek - Lipník nad Bečvou, město a okres, 1933)

:: Národopisné soubory

V roce 1952 byl ve Veselíčku při Osvětové besedě založen taneční soubor pod vedením Oldřišky Čočkové. Ten se nejprve věnoval společenskému tanci, ale již po roce se změnil v Soubor písní a tanců Veselíčko, jehož hlavní náplní bylo nejen zachovat a oživit lidové tance z oblasti Lipenského Záhoří, ale na základě historických dokladů zrekonstruovat a ušít pro soubor také záhorské kroje (ženské , mužské i dívčí). Vedle tanečníků zde současně vznikla i hudecká muzika. Tu založila učitelka hudby Marie Pazderová, provdaná Mrvová, která také hrála na cimbál. I ta potřebovala dostatek nových regionálních lidových písní k rozšíření svého repertoáru. Pro obě ženy, paní Čočkovou i Mrvovou, nastalo období sbírání lidových písní a tanců v bezprostřední blízkosti Veselíčka v Tupci, Dolním Újezdu, Skokách i ve Staměřicích, ale zrovna tak i v Soběchlebech, Nětčicích nebo Šišmě.Až do roku 1964, kdy soubor administrativně zanikl, reprezentovali jeho členové folklor Lipenského Záhoří při různých příležitost a rozdávali radost publiku doma i v zahraničí.

Od roku 1983 propaguje záhorskou lidovou kulturu Dětský folklorní soubor Maleníček, jehož vedoucí je paní Květoslava Kohoutková a zřizovatelem Středisko volného času v Lipníku nad Bečvou. V podání Maleníčku se daří věrohodně zachovávat staré tradice, zvyky, lidové písně, říkadla a dětské hry, které by jinak postupně upadly v zapomnění. Folklorní soubor má i vlastní kapelu, jejímž primášem je Bořivoj Novotný. Děti reprezentují své město na folklorních festivalech, ale i řadě příležitostných vystoupeních v samotném Lipníku nad Bečvou. Vyvrcholením práce souboru jsou dnes již tradiční Záhorské slavnosti, které do města každoročně přilákají mnoho návštěvníků ze širokého okolí.



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS