FolklorWeb.cz | folklor a lidová kultura na Moravě O projektu | Kontakt | Hledat:
FolklorWeb.cz | Články | Lidový kroj Malé Hané (1.)

Články

21/08/2003 •Lidový kroj Malé Hané (1.)
zaslala Pavla Vacová

Úvod

Kraj, jehož lidový kroj popisuji v této práci, je opravdu půvabný kout vrchoviny obklopený vlnami kopečků, s lesíčky, skalkami a chudými poli, jež prokládají pásy jehličnatých lesů. Hromady kamení jsou roztroušeny v polích a nad nimi mává bříza jasně zeleným praporcem koruny a štíhlý kmen se prohýbá pod údery neustálého větru. Jeřáby podél silnic hoří od žní do zimy rudými hrozničky plodů. Kraj, o němž lid jadrně usoudil: „konec chleba - počátek kamení,“ přivítá vás kouzlem domova a přitáhne poutem, které je stálé a pevné. Znovu a znovu se sem budete vracet a nově objevovat nevtíravé drobné krásy, které činí drahými ta zákoutí, měnící svůj ráz takřka za každým zákrutem kamenitých cest. A takový vám připadne i lid vrchoviny. Tvrdý a uzavřený, který jen ponenáhlu vám věnuje svoji důvěru, po létech dá vám tu zdomácnět, vžít se a přátelsky sžít.

Na konci minulého století, kdy zájem o lidový kroj byl v českých zemích nejživější, v našem kraji už kroje skoro nebylo. Zanikl krátce po polovině minulého století. V barevném skladu a ve tvarech neokázalý, nezaujal příliš ani sběratele, ani badatele. Zůstal proto neznámý a nebylo o něm valně bádáno do dnešního dne. Prabídné komunikace, jimiž celé skupiny pohorských vsí byly skoro odříznuty od světa, tomuto zájmu jistě nepomohly. Škoda, že je tomu tak skoro na celém Drahansku.

Můj zájem o místní lidový kroj byl zprvu amatérský. drobné záznamy o něm vznikaly příležitostně při návštěvách po domech, kdy jsem tu působila jako sociální pracovnice. Ty venkovsky oděné stařenky, police se džbánky a mísami a malované truhly byly pro mne, ženu vyrostlou v šedi pražské periferie, zprvu vskutku jen jakousi exotikou. Zařazeny ještě do denního života - byť už jen jako mizející svět - lišily se mi od všech těch, které jsem znala z muzejních skříní. a od toho postřehu nebylo už daleko k tomu, abych pátrala, co je ve sbírkách muzeí z „mého“ kraje. Tehdy jsem už srostla celým srdcem se svým působištěm. Žel, mnoho jsem ve sbírkách nenašla. Proto z let 1930 pocházejí mé prvé sběry krojových součástí a zvykoslovných předmětů z Drahanska pro národopisné oddělení Národního muzea v Praze a prvé celistvější záznamy k této práci. Jsem si vědoma toho, že kniha, kterou předkládám veřejnosti, nesplňuje všechna očekávání, neboť nevyčerpává terénní látku v co možno největší úplnosti. Neměla jsem možnost sbírat a zapisovat beze zbytku ve všech obcích Malé Hané a v jejím okolí, tak širokém, jak by bylo žádoucí. Je sice výsledkem více jak dvaceti let zájmu, však žel, uplatňovaného více jen mimochodem v těch málo volných chvílích při povolání učitelky a při povinnostech domácích a rodinných. Vyčerpati roztroušený materiál alespoň v přibližné úplnost vyžadovalo by intenzivní a nepřerušovanou práci a nepochybně i víc odborné erudice. Všech těchto možností se mně v plné míře nedostávalo. A nadto bylo v té době nemnoho prací, o něž bych se mohla materiálově opřít, nebo na ně spolehlivě navázat.

Kusost této práce je zaviněna také sporým výskytem originálních krojových dokladů mezi lidem. Bylo mnoho příčin, které prosívaly památky po předcích tak vytrvale, že v letech dvacátých zbyly tu i onde už jen ojedinělé kusy, které mohly být spolehlivými svědky naší krojové minulosti. Pravou pohromou těchto památek byli falešní milovníci starožitností, soukromí sběratelé, o jejichž působnosti jsem se mezi lidem dost často dovídala. Leccos vzalo za své i na ochotnických představeních. Mládež totiž často zapomínala kusy starého krojového vybavení v hostinci, kde se divadlo hrávalo, takže bývalí majitelé už se s nimi neshledali. A co nezničily požáry v druhé polovině minulého století a na počátku století nynějšího, vzalo za své sběrem, který zastara prováděli po obchodnicku tak řečení handrláci, vyměňující kameninové nádobí za obnošený textil - tedy i za staré součásti krojů.

Nedostatek textilií za poslední války znamenal konec i pro poslední cenné boudnice a plíny, pro široké vlněné kašmírky a zástěry z domácích pláten. Přešívalo se na dospělé, ale i z dospělých na děti. Ze staromódně širokých spodnic, ze svrchních sukní a krojových zástěr vyrobilo se více součástek obleku podle poloměstské a městské módy. Ani velmi obnošené kusy nepřišly nazmar. Zachovalá místa se po večerech vybrala, nastříhala na pásy a s přadeny lněných nití vlastní výroby zanesla ke tkalci, který z nich utkal pestré a ještě velmi trvanlivé koberce. Právě z tohoto materiálu podařilo se vypátrat některé pásy a získat alespoň ukázky vzorů kanafasů domácího díla a tisků na domácím plátně. Podobně byly získány vzory starých textilií prohlížením podšívek u pracovních kacabajek.



poslední aktualizace: 15/02/2011

FolklorWeb.cz || Copyright © 2002 - 2017 by Folklorum || || RSS