Na počátku celého podniku stál úmysl pedagogů New York University in Prague vyslat svoje studenty do míst, jež jim - uvyklým standardům amerického života - poskytnou dostatečně silný zážitek exotiky. Po prvních úvahách o destinacích typu Afrika, Asie a nebo alespoň Balkán, rozhodli se učitelé pro východní Moravu.

Jak uvádím na jiném místě těchto www stránek (Regiony | Lašsko), jsou nejstarší památky lidové lašské kultury většinou ze dřeva, neboť celý lašský kraj dřevem přímo oplýval. Součástí tohoto "dřevěného věku" na Lašsku zůstává pro kraj typický tkalcovský stav (v lašském nářečí zvaný "vařtat"), kolovrat, pastýřova píšťala, dřevěná čutora, domácí váhy,...

Zdá se, že Plzeňsko coby národopisný region se již nebude muset stydět před ostatními absencí zpěvníku lidových písní. Badatelské a ediční úsilí Zdeňka Vejvody, odborného pracovníka oddělení etnomuzikologie Etnologického ústavu Akademie věd ČR v Praze napovídá, že kýžená antologie je již na cestě. První avízo v podobě malého zpěvníku je na světě.

Živelný, spontánní zpěv plný emocí, muzika bez příkras. Když jsem měl poprvé vyjádřit své dojmy, a Pavel Valíček na mě v telefonu vybafnul: „Co na to říkáš?“, zmohl jsem se na jedno slovo - odvážné. Je to počin, který se nedá hodnotit estetickými kritérii, protože: sóla zpívají všichni, nejen vybraní zpěváci. Aranžmá, pěvecký i muzikantský výraz...

Na počátku celého podniku stál úmysl pedagogů New York University in Prague vyslat svoje studenty do míst, jež jim - uvyklým standardům amerického života - poskytnou dostatečně silný zážitek exotiky. Po prvních úvahách o destinacích typu Afrika, Asie a nebo alespoň Balkán, rozhodli se učitelé pro východní Moravu.

Nádherná zimní scenérie s nezbytnou bílou peřinou, „neštípavý“ mráz do tváře - pár stupňů pod nulou, občas vykukující sluníčko ze zatažené oblohy nad Horňáckem a tradičně skvělá, veselá nálada chasy a muzikantů (všichni vystrojeni do krojů s baranicemi na hlavách, někteří „obtěžkáni“ kožuchem či halenou...

Slovo basa můžeme v češtině použít v několika zcela různých souvislostech. Když řekneme, že basa tvrdí muziku, víme, že řeč je o největším ze smyčcových nástrojů, o nástroji s hlubokým tónem, odborně zvaným kontrabas. Když slyšíme, že bratranec sousedovy snachy se minulý týden vrátil z basy, je nám jasné, že se nemluví o hudebním nástroji...

Jediný koncert v České republice, jediný bezdotykový hudební nástroj na světě – lákadla výjimečnosti. Jedno pódium, dva virtuozové, tereminvox a akordeon. Světově uznávaná americká muzikantka Pamellie Kurstin, její hudební nástroj znějící díky rušení elektromagnetického pole a špičkový akordeonista Yuri Lemeshev...

Nakonec se zmiňuji o několika jiných lidových textiliích, které sice nebyly součástí obleku, ale patřily také k výbavě nevěsty. Jsou to tzv. ručníky neboli křestní šátky, křestní vínky a boudnice.

Úvodnice se nosila jen k určitým slavnostním rodinným příležitostem a byla vyzdobena nejzajímavějšími výšivkami, jaké se v naší oblasti vyskytují. Podobně jako i jinde na Moravě je úvodnice i na Malé Hané dvojitý pruh plátna, široký asi 60 cm a dlouhý 160 cm, s různě širokým pruhem výšivek, u nás často ještě s motivy figurálními. Nosila se tak, že zahalovala bedra a splývala oběma konci vpředu dolů, přehozena nad lokty.

Přestože mně to nikdo přímo neřekl, jsem určitě asi ta osoba, která má mít možná dost velkou zodpovědnost za to, že horňácké krajině v okolí Kuželova hrozí výstavba větrných elektráren. Nic není černobílé, ani tento problém. Pokusím se ve stručnosti vysvětlit, jak k tomu došlo...

Harmonická horňácká krajina, lidská pohoda a snad i horňácký folklor, to vše má být obětováno pro naplnění koncepčních ideálů a hlavně pro nemalý zisk vlastníka a provozovatele elektráren. Ten zdejší kraj bohatě využije, ale pramálo mu dá. A až jednou skončí, zbude po něm les nevzhledných rachotin - nový symbol zneuctěného Horňácka.

O tom, že se budovatelské záměry dějí i v malé, příhraniční horňácké osadě, o které se donedávna říkávalo, že je místem kde „dávajú lišky dobrú noc“, se může přespolní návštěvník přesvědčit již při samotném vstupu do ní. Po pravé straně od silnice, v budově spjaté s historií osady, se po rozsáhlé rekonstrukci opět „oživuje“ bývalé staré pohostinství U Černého potoka.

Jsou to už téměř tři roky, co jsem se rozhodl podělit se s vámi o moje trápení se slovy známé horňácké písně Teče voda, teče. A jak vidíte, dostávám se k tomu až dnes. Nepíšu tento příspěvek proto, že bych si snad myslel, že je mezi námi někdo, kdo tuto písničku a její slova nezná. Věřím, že z toho mě podezírat nebudete...

Je to zajímavé a příznačné. Přestože Morava je zemí, která vlastně v současnosti „neexistuje“ – ať už vyjádřeno státoprávním uspořádáním či jednoznačně etnicky, tak ve skutečnosti v mnoha ohledech „bytuje“ ve středoevropském prostoru výrazněji a svébytněji než Čechy.

Charakteristicky pro naši dobu jsou Vánoce na první pohled zabaleny do pozlátka komerce a nejrůznějších dobových rekvizit, ale nepozbyly přitom vnitřní náboj. Kdo chodí na půlnoční mši vánoční, ví, že kostely jsou zpravidla plné, na rozdíl od zbytku roku. V této chvíli je třeba se ptát, co tito lidé prožívají.

Na sklonku loňského roku oslavil osmdesáté narozeniny dudák, folklorista a dlouholetý redaktor Českého rozhlasu Plzeň Zdeněk Bláha. Velké studio plzeňského rozhlasu v sobotu odpoledne 24. ledna bohužel nemohlo pojmout množství gratulantů z řad posluchačů, nicméně i ti, na něž se nedostalo, mohli v rozhlasové hale sledovat hodinu a půl trvající pořad alespoň na televizní obrazovce.

Bývalé členky ženského pěveckého sboru Kyjovanka se rozhodly uspořádat vzpomínkový koncert k nedožitým stým narozeninám svého sbormistra Oldřicha Máčela. Před dvanácti lety zemřel ve věku 88 let učitel a sbormistr Oldřich Máčel. Jeho životním mottem bylo: "Ten, komu píseň na rtech zvoní, ten nikdy, nikdy není stár!"

Tož víte, bylo to za dávných časú, dyž sem ešče robíl ve fabrice. Došli za mnú tehdaj, že sem byl vyhodnocený jako ten „poznamenaný“ pracovník a že ně za to vyšlú na lekreáciju. Tak ně poslali do tých Kokrnóš či jak sa tému praví. Ja, víte, bylo to tam šumné, chodili sme po samých kotároch a tak sme si aspoň pořádně proluftovali plúce.

Keréhosi letního večera sem sa postavíl do otevřeného okna a ostál v něm chvílu dívať sa na nebe. Nejsu žádný snílek a všecko robím enem hala-bala, ale zrovna tak pěkně svítil měsíček a kole něho moc hvězdiček. Tu sem slyšél, jak na horním koncu zpívajú chlapci známú "Ticho stúpaj, potichúčku...", než sa rozejdú za děvčicama.

Bezesporu je Dušan Kotlár vynikající primáš, jehož hbité střídání prstů na hmatníku houslí vypovídá o skvělé technice , reagující na impulsy muzikality. V pátek 23.10.2009 u příležitosti Dnů vína v Domě kultury v Liberci vystoupil se svojí cimbálovou muzikou. Pohrával si s výběrem písniček tak, že návštěvníci v hojné míře degustovali, zpívali...

Pocházel z poměrně početného cikánského rodu, který se na Horňácku usadil někdy v polovině 19.století, a jak to bývalo tehdy v cikánských rodinách běžné, živil se většinou kovářstvím. V rodě Kubíků se houslové nadání dědilo po několik generací. Nejstarší písemně doložený muzikant byl primáš Joža Kubík z Velké, praděd Jožky Kubíka.

Čile k světu se má už rok projekt zpravodajství České televize s názvem Digináves. Mezi deset míst vybraných z různých koutů republiky bylo zařazeno i centrum Horňácka. Dosud zde vzniklo přes dvaapadesát reportáží a patří k nejaktivnějším. Všechny jsou umístěny na webovém portálu www.diginaves.cz.

Malý chlapec kráčí cestou lemovanou kamenitými mezemi. Po levé straně nechává malebnou Lhotku a míří ke dvěma rybníkům s podivným názvem Mrzatce. A pod nimi už leží Mrákotín. Jedno z nečetných míst na moravském Horácku, odkud sebral kněz František Sušil v první půli 19. století pár lidových písní. Že se tu kdysi v domech a na vsích zpívávalo, to zjistil chlapec až mnohem později.

V sobotu 13. února 2010 Švihov na Klatovsku ožil masopustními oslavami. Přestože se zde masopust konal úplně poprvé, organizátoři zařídili hladký průběh akce. Ztichlé náměstí se probudilo těsně před zahájením samotného průvodu masek, tedy něco málo před třináctou hodinou.

Pocházím z malé vesničky s příhodným názvem Malá Víska ležící nedaleko Klatov. Na ni navazuje další ves Vrhaveč. A právě to je jedno z míst, kde stále žije masopustní tradice. Ještě před cca čtyřiceti lety masopustní průvod z Vrhavče došel až do Malé Vísky, kde se spojil s místními maskami, poté se pokračovalo společně...