Letošního ročníku Strážnice jsem se nemohl dočkat. Už od neděle minulého roku, kdy skončila Strážnice 2009, jsem seděl večer co večer u hodinek a očima posouval vteřinovou ručičku dopředu, jen abych už zase mohl být ve Strážnici. A neprožíval jsem to takhle jen já, ale i celá naše cimbálová muzika Pramínky.

Jak uvádím na jiném místě těchto www stránek (Regiony | Lašsko), jsou nejstarší památky lidové lašské kultury většinou ze dřeva, neboť celý lašský kraj dřevem přímo oplýval. Součástí tohoto "dřevěného věku" na Lašsku zůstává pro kraj typický tkalcovský stav (v lašském nářečí zvaný "vařtat"), kolovrat, pastýřova píšťala, dřevěná čutora, domácí váhy,...

Po reprintu prvních čtyř dílů Slováckých pěsniček Jana Poláčka v roce 2008 a vytištěním pátého až sedmého dílu v roce 2009 se zájemcům o lidovou píseň dostává do rukou kompletní sbírka tohoto významného sběratele, obsahující osmnáct set písní ze všech regionů Slovácka a přilehlého moravsko-slovenského pomezí.

Jak příhodné! V měsíci lásky vychází nové CD s titulem Písně milostné a láskyplné. Pro vydavatelství Českého rozhlasu Radioservis ho připravila a v následujících řádcích o něm více prozradí Jitka Novotná - Málková: "Tak jako jsou rozmanité projevy vzájemného citu a okouzlení, nekonečná je i řada písní milostných a láskyplných..."

Letošního ročníku Strážnice jsem se nemohl dočkat. Už od neděle minulého roku, kdy skončila Strážnice 2009, jsem seděl večer co večer u hodinek a očima posouval vteřinovou ručičku dopředu, jen abych už zase mohl být ve Strážnici. A neprožíval jsem to takhle jen já, ale i celá naše cimbálová muzika Pramínky.

Kam se hrabou pražské muzikály se všemi celebritami a ohromující výpravou, napadlo patrně nejen mě, když závěrečnou písní skončil poslední výstup zpěvohry Fanoša Mikuleckého, kterou na strážnickém festivalu inscenovali divadelní ochotníci z Dolních Bojanovic. Zažil jsem něco takového v případě folklorního pořadu poprvé...

Slovo basa můžeme v češtině použít v několika zcela různých souvislostech. Když řekneme, že basa tvrdí muziku, víme, že řeč je o největším ze smyčcových nástrojů, o nástroji s hlubokým tónem, odborně zvaným kontrabas. Když slyšíme, že bratranec sousedovy snachy se minulý týden vrátil z basy, je nám jasné, že se nemluví o hudebním nástroji...

Jediný koncert v České republice, jediný bezdotykový hudební nástroj na světě – lákadla výjimečnosti. Jedno pódium, dva virtuozové, tereminvox a akordeon. Světově uznávaná americká muzikantka Pamellie Kurstin, její hudební nástroj znějící díky rušení elektromagnetického pole a špičkový akordeonista Yuri Lemeshev...

Nakonec se zmiňuji o několika jiných lidových textiliích, které sice nebyly součástí obleku, ale patřily také k výbavě nevěsty. Jsou to tzv. ručníky neboli křestní šátky, křestní vínky a boudnice.

Úvodnice se nosila jen k určitým slavnostním rodinným příležitostem a byla vyzdobena nejzajímavějšími výšivkami, jaké se v naší oblasti vyskytují. Podobně jako i jinde na Moravě je úvodnice i na Malé Hané dvojitý pruh plátna, široký asi 60 cm a dlouhý 160 cm, s různě širokým pruhem výšivek, u nás často ještě s motivy figurálními. Nosila se tak, že zahalovala bedra a splývala oběma konci vpředu dolů, přehozena nad lokty.

Přestože mně to nikdo přímo neřekl, jsem určitě asi ta osoba, která má mít možná dost velkou zodpovědnost za to, že horňácké krajině v okolí Kuželova hrozí výstavba větrných elektráren. Nic není černobílé, ani tento problém. Pokusím se ve stručnosti vysvětlit, jak k tomu došlo...

Harmonická horňácká krajina, lidská pohoda a snad i horňácký folklor, to vše má být obětováno pro naplnění koncepčních ideálů a hlavně pro nemalý zisk vlastníka a provozovatele elektráren. Ten zdejší kraj bohatě využije, ale pramálo mu dá. A až jednou skončí, zbude po něm les nevzhledných rachotin - nový symbol zneuctěného Horňácka.

O tom, že se budovatelské záměry dějí i v malé, příhraniční horňácké osadě, o které se donedávna říkávalo, že je místem kde „dávajú lišky dobrú noc“, se může přespolní návštěvník přesvědčit již při samotném vstupu do ní. Po pravé straně od silnice, v budově spjaté s historií osady, se po rozsáhlé rekonstrukci opět „oživuje“ bývalé staré pohostinství U Černého potoka.

Jsou to už téměř tři roky, co jsem se rozhodl podělit se s vámi o moje trápení se slovy známé horňácké písně Teče voda, teče. A jak vidíte, dostávám se k tomu až dnes. Nepíšu tento příspěvek proto, že bych si snad myslel, že je mezi námi někdo, kdo tuto písničku a její slova nezná. Věřím, že z toho mě podezírat nebudete...

Je to zajímavé a příznačné. Přestože Morava je zemí, která vlastně v současnosti „neexistuje“ – ať už vyjádřeno státoprávním uspořádáním či jednoznačně etnicky, tak ve skutečnosti v mnoha ohledech „bytuje“ ve středoevropském prostoru výrazněji a svébytněji než Čechy.

Charakteristicky pro naši dobu jsou Vánoce na první pohled zabaleny do pozlátka komerce a nejrůznějších dobových rekvizit, ale nepozbyly přitom vnitřní náboj. Kdo chodí na půlnoční mši vánoční, ví, že kostely jsou zpravidla plné, na rozdíl od zbytku roku. V této chvíli je třeba se ptát, co tito lidé prožívají.

Právě letos uplynulo 90 let od smrti významného národopisce Moravy, přírodovědce, učitele a prvního ředitele kyjovského českého gymnázia Josefa Klvani. Alespoň v krátkosti si připomeňme jeho osobnost, která nemalou měrou přispěla k poznání, zaznamenání a uchování dokladů o lidových krojích, ale také o znovuoživenítradic v regionu Lipenské Záhoří.

Na sklonku loňského roku oslavil osmdesáté narozeniny dudák, folklorista a dlouholetý redaktor Českého rozhlasu Plzeň Zdeněk Bláha. Velké studio plzeňského rozhlasu v sobotu odpoledne 24. ledna bohužel nemohlo pojmout množství gratulantů z řad posluchačů, nicméně i ti, na něž se nedostalo, mohli v rozhlasové hale sledovat hodinu a půl trvající pořad alespoň na televizní obrazovce.

Když člověk zavítá do Dolního Němčí a navštíví zdejší lidové muzeum, které vzniklo přestavbou někdejšího vodního mlýna, může nabýt pocit, že se přenesl na začátek minulého století. Tehdy se tu ještě mlelo, ale ne na dlouho. V roce 1914 stavení vyhořelo a z mlynářské manufaktury se stala běžná zemědělská usedlost.

Tož víte, bylo to za dávných časú, dyž sem ešče robíl ve fabrice. Došli za mnú tehdaj, že sem byl vyhodnocený jako ten „poznamenaný“ pracovník a že ně za to vyšlú na lekreáciju. Tak ně poslali do tých Kokrnóš či jak sa tému praví. Ja, víte, bylo to tam šumné, chodili sme po samých kotároch a tak sme si aspoň pořádně proluftovali plúce.

Bezesporu je Dušan Kotlár vynikající primáš, jehož hbité střídání prstů na hmatníku houslí vypovídá o skvělé technice , reagující na impulsy muzikality. V pátek 23.10.2009 u příležitosti Dnů vína v Domě kultury v Liberci vystoupil se svojí cimbálovou muzikou. Pohrával si s výběrem písniček tak, že návštěvníci v hojné míře degustovali, zpívali...

Pocházel z poměrně početného cikánského rodu, který se na Horňácku usadil někdy v polovině 19.století, a jak to bývalo tehdy v cikánských rodinách běžné, živil se většinou kovářstvím. V rodě Kubíků se houslové nadání dědilo po několik generací. Nejstarší písemně doložený muzikant byl primáš Joža Kubík z Velké, praděd Jožky Kubíka.

Slovácké muzeum v Uherském Hradišti bylo městem Uherské Hradiště, Holdingem Synot a Zlínským krajem přizváno ke spolupráci na ojedinělém a výjimečném projektu Park Rochus, komponovaná krajina. Muzeum se v jeho rámci podílí na přípravě ideového záměru a kompoziční studie Muzea v přírodě Rochus. Cílem tohoto odvážného projektu...

Originální Muzeum lidových pálenic vyroste v polovině května ve Vlčnově. Horňáci zpochybňují místo expozitury, ale respektují to. 15.května, pár dnů před slavnou Jízdou králů budou v historickém domečku č.p. 65 od 14.00 hodin otvírat unikátní muzeum lidových pálenic, které nenajdete nikde v republice než tady.

Pálení čarodějnic (filipojakubská noc) se odehrává z 30. dubna na 1. května. Staví se máje, mládež se schází u zapáleného ohně a slaví příchod jara. Fenomén magické noci a nepoznaného strachu vždy poutal a vyvolával fantazijní představy. Tato tradice se kupodivu udržela dodnes.

V bývalých lázních Letiny, ležící jižně od Plzně, se udržují velikonoční zvyky, které bychom v okolních vsích dnes již marně hledali. Jedná se o tzv. „chřístání“. Letinské děti ho provozují celkem čtyřikrát – poprvé na Zelený čtvrtek, poté dvakrát na Velký pátek, naposledy pak v sobotu dopoledne.